Kocour škrábe svůj deník (9)

O KYTIČKÁCH 

Rád se vyhřívám na sluníčku.

Nedávno jsem usnul na parapetu a spadnul rovnou do kaktusů. Dostal jsem vynadáno, že jsem z dlouhého kaktusu nadělal deset prcků. Ale jestli jsem se popíchal, to se mne nikdo nezeptal.

Tak jsem si lehl na jiný parapet. Z toho se do kaktusů spadnout nedá:

Někdo dělí kytky na venkovní, květináčové a vázové. Já ne. Okousat či shodit se dají všechny, tak co. Kytky mám rád a nevím, proč jsou jen na málo místech. Já navrhuju celou podlahu rovnoměrně pokrýt rozkousanými stonky. I na schodišti. Získá tak nový estetický rozměr.

Víte, že někdy kytky nejsou vidět? Když napadne sníh. Ten mám rád skoro tolik jako kytky. Skáču do něj a hrabu a honím sněhové koule.

Ovšem původní můj výrok, že se rád vyhřívám na sluníčku, stále platí! Přece jen – teplo je teplo.

 

3 komentáře u „Kocour škrábe svůj deník (9)

  1. Liško, teď vidím, že jsme opravdu bývaly sousedky :)
    A nejvíc se mi líbí fotka, jak Šimi visí na skřínce a věnuje se květinám :)

  2. Mně se moc líbí láskyplný pohled Lišky na kcourka. Taková mateřská něha v tom je.

  3. dewberry,
    sousedky, no jéje! Představuju si tě, jak běháš po těch schodech. Dolů.

    Lenko,
    však si taky myslím, že nemusíme být matky, abychom měly ve tváři mateřský výraz. K mnoha bytostem. Jo. To nám nikdo neodpáře!! :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.