JAK NA TO?
Obrázky vybírám z archivu blogu, náhodným pokusy. Třeba nějak dokreslí atmosféru. Nebo zdeformují význam. Malými písmenky na telefonu se mi píše špatně a zjistila jsem, že určité věci blbě vidím. Asi bude článek krátký, jen vykopnutí k diskusi.
Když se očekává, ze doktor bude říkat hodně informací, nové informace, možná nečekané, je dobré mít s sebou v ordinaci parťáka, někoho si přivést. On uslyší jiné důrazy, nepřeslechne, co upozadím já, vnímá doktorův styl a o tom všem se hned potom můžeme spolu pobavit. Taky je dobré nevypadnout na chodník sám poté, co se dozvíte třeba závažnou diagnózu.
Když se dozvím něco nového od lékaře, zarazí mě to. Někteří lidé hned začnou chrlit otázky a na všechno se doptají a tím se zklidní, nejsou v nejistotě. Já zůstanu čučet, honí se mi hlavou, ze snad zatím ani nechci víc vědět, nechci podrobnosti. Chci to dávkovat postupně. Takže mě ani zatím nenapadnou otázky, na které se doptat, leda nějaké dílčí. Můj úkol je přejít přes tuhle první vlnu, sebrat odvahu a na ty podrobnosti se prát, nezůstat zírat. 
Další věc je, se zeptat slušně a vůbec komunikovat slušně. Já totiž někdy v první moment vyhrknu na sestru svou vnitřní reakci typu: “Né, já to teď nechci!” Přitom vhodnější je rozvaha a omáčka: “Chtěla jsem vás poprosit, jestli bych mohla dostat až o něco později…” Přece jen trochu impulzivní jsem.
Těžké je, že lékař je i mocenská role, jsem mu vydána všanc a mám trochu tendenci mu nevěřit, pokud ho už chvíli neznám. A v nemocnici se lékaři střídají často. Jednak tedy když se na něco ptám, hraje tohle dost roli. Druhá věc je, že aby komunikace lidská fungovala, musím zase já se překousnout a navodit lidskou atmosféru spolupráce, kooperace. Asi to musí být ten pacient, kdo dá najevo, že chce spolupracovat, podílet se na léčbě. Naštěstí k některým doktorům získám důvěru rychle – záleží, jestli oni se chovají lidsky, jestli vidím, že se zajímají, že nejsou strozí apod. 
A dobré je si na papír své otázky napsat, pokud jich je víc, protože jinak se na par z nich zapomene, jen to fikne. Doktor mluví třeba o jiném tématu, na které je taky důležité reagovat, anebo už stojí mezi dveřmi, za chvíli je fuč, měl ještě přijít, ale nepřijde.
Asi jsem vynechala něco, na co jsem myslela, a taky něco, co mě ani nenapadlo a možná napadne vás. 
.
Tvé postřehy jsou velmi dobré.
Mám jen malou připomínku, myslím, že jsem to už v minulosti někde psala.
Nejlepší je veškeré tvé otázky, plán léčby, vyšetřování – probírat, diskutovat se svým ošetřujícím lékařem. Doktor ve službě – tedy jiný, ti toho moc neřekne – ten se drží epikrízy – to je papír ve tvém chorobopise, který sepsal tvůj ošetřující lékař do služby (odpolední, noční) , nebo na víkend, nebo na svátky (kdy ošetřující není přítomen) a jsou tam pokyny a základní přehledné informace v bodech , aby ten sloužící doktor, který tě moc nezná měl tobě přehled.
Další věcí je to, že pokud ti nesedne (lidsky, profesně – stát se to může) tvůj ošetřující lékař, lze požádat, že chceš jiného ošetřujícího lékaře. Na to máš právo.
Myslím na tebe, jsi statečná.
Liško, ještě se chci zeptat, jak jsi na tom s bolestí v tom špitále? Jesti je to lepší nebo horší než doma, jestli už konečně máš nastavenou novou účinnější analgetickou léčbu. je možné, že jsi o tom někde psala a mě to uniklo.
napadá mě ještě, že je možné si vyžádat (aby ti ošetřující zařídil) konzultaci v rámci hospitalizace s psychoterapeutem (ze psychiatrie) – běžná věc při těžkých diagnozách a něco malýho předepsal na duši – (citalon, citalec, elicea tbl…..trošku vyrobit pozvolna hladinku serotoninu.
Barčo,
Bolest páteře a nervu teď není, hura, jen při přetížení. Beru totiž zase pregabalin, ale o jeden víc. Takže me to neboli.
Mám si zvykat na morfin, ale i malá dávka me hrozně oblbne, ještě jsem si nezvykla. Tak mi místo toho tady dávají kapky algifen plus je to mix s kapkami tramalu. To na drobné bolesti a nepohody stačí. Mám to brat pravidelně trikrat denně snídaně oběd večeře, takže v noci nemám 12 hodin nic, přitom me něco trochu boli hlavně nad ránem. Prý kdybych chtěla na bolest v noci, mají tam pro me psanou injekci morfinu, doptala jsem se, ze to není moc silný. Ale zatím jsem to radsi nechtěla.
Asi před třemi týdny jsem si řekla kolegyni psychiatře o antidepresiva- rok a čtvrt to šlo bez nich dobře, ale teď jsou to samá překvapeni, často nové šokující zprávy a taky nějaké zákroky a hlavně ty me stresujou, Takže byl akorát čas. Dala mi cipralex.
Liško, to zní dobře, vypadá to, že konečně i v noci spíš. Morfin je hodně centrálně utlumující – spala bys jako dřevo. Mě injekční morfin taky kdysi nabízeli po operačním zákroku a taky jsem ho radši nechtěla :-) Na morfin je vždycky dost času, až když už je nejhůř.
Pokud ti stačí ted co bereš za analgetika je to dobrý. Jo, Cipralex je podobný lékům co jsem psala výše, takže taky dobrý.
Přeju ti pokud možno klidné dny a noci v nemocnici, bez velkých stresů.
To se týká nejen zákroků a léčby, ale i komunikace s personálem. Většinou si ti pacienti časem očíhnou ty sestry ve směnách a ví , která jaká je, s kterou je lepší řeč a domluva a naopak kde je to tak trošku boj :-)
Později více časem, jak se ti pacienti vracejí na léčby, tak už je to takové pro ně i i více “domácí” – tedy lepší pro obě strany.
Hlavně ti přeju už konečně nekomplikovanou, úspěšnou účinnou léčbu .
Tak mi napadá, jestli by u tak závažných případů neměl být na konzultace a na to tlumočení i někdo třetí.
On Liško ten lékař možná ani nemusí být nutně lidský, jak to čekáš., protože na to prostě nemá.
Přesto to může být odborník, který přesně ví, co má vědět, dělat, doporučit…
Kdysi jsem fušařil na baráku u jednoho špičkového chirurga.
No, větší prase by člověk nepohledal ani v té nezaplivanější čtverce.
Doma už míval trochu popito, ale prý i ve špitále k pacientům si moc servítky nebral.
Jenže číslo na něj jsem měl ještě dlouho uložené, protože kdyby měl někdo kuchat mě, nebo někoho mi blízkého, tak jedině on.
Byl to opravdu vyhlášený machr, i když možná už tehdy na svém zenitu, kde se už nemohl dlouho udržet.
Vystřižená liška je jak od Jiřího Koláře. A kreslené Lišky jak Josef Čapek, ale lepší! Vážně. Skvěle zachycený pohyb, nálada v pár tazích. Velký talent a humor, který by v sobě nevykřesal ani zdravý člověk.
Liško, ty tvoje postřehy jsou fakt super. “Těžké je, že lékař je i mocenská role, jsem mu vydána všanc a mám …(tedy)… trochu tendenci mu nevěřit…” – přesně. V podstatě apriorně nevěřím žádnýmu doktorovi. Z těchhle důvodů.
Jenže to určitě máme nejen my dvě a právě proto by doktoři měli být vzdělávaní i na to umění komunikace s pacienty. Aby dokázali uzdravovat nejen chirurgií a medikamenty, ale i důvěrou.
Liško, pro mne je nejvíc objevné, že s tebou chodí do ordinace kamarádi, doprovod. Někoho by to nenapadlo, ani mě, mohli by to sami lékaři doporučit. Jinak to vidím tak, že s postupujícím časem a zkušenostmi se strategie pacienta vylepšuje, a pomáhá s tím i tvůj doprovod. Ale nejvíc asi záleží na člověku samotném, jeho pohotovosti a rychlého odhadu situace a následné reakce. Stále mám v hlavě tvoji reakci na otázku sestry v okénku, jak se tě ptala jestli o tom profesor ví nebo tak nějak a ty jsi se rozhodla takticky neodpovědět jen se pousmát, to mi utkvělo, ale už si ty podrobnosti moc nevybavuji, jen to tvoje přiznání jak to bylo. Máš výhodu, že jsi z práce vycvičena na jednání s lidmi a umíš zvolit tu vhodnou polohu. I když člověk se stále učí a tohle je stále takové jiné a nové… zdar zdar zdar v tvém konání a štěstí!!! zuzi
Milá Liško, co ten účet????
Dita
Dito, taky jsem ho dlouho neviděla, dokud jsem četla příspěvky jen ve čtečce a nenavštívila přímo Liščin web, se zkouknutím pěkne odshora až dolů… :-)
Milá Dito, účet je tam už delší dobu. Přímo v nadpisu.
Saule,
Někdo třetí určitě, dobrý nápad. Dá se to realizovat i tak, zevní člověk pitvě toho nemocničního kaplana. Akorát aby se to dali časové domluvit…
Soňo,
No toto! Já to mám hodně odfláknuté. Nakreslit si to predtim vedle by mělo lepsi výsledek, právě výstižnější pohyb, těžiště i ten výraz. Já to dělám rovnou, protoze nemám trpělivost si něco připravit ve chvíli, kdy chci zrovna něco napsat, říct, doplnit obrázkem. Mě by to zdržovalo a odklánělo od ponoření se do akce, tak radsi volím něco načmárat, než to mít proporčně přijatelné.
A to mě vlastně nejvíc baví, je to pro mě zábava, protože sama nevím, jak to dopadne. Najednou rybka dodá nějaký komentář a cele se to posune do čerstvého neznáma. To mi děla radost. A zároveň je to hodně bezpečné. Ať se to vyvine jakkoli, já sama nemusím překonávat nějaký strach z neznáma, překážku, ohrožení. Na papíře už ne.
Ru,
Tojo. Taky část nedůvěry ke zdravotníkům je z toho, ze já neznám jejich výchozí bod. Co mají dané jako nejdůležitější, od čeho se odvíjí jejich plánování. U doktoru je to nějak jasnější než u sester.
Sestra, která pravé rozdává léky, vychází z jiných povinnosti a vlastne diktatu, co napsal za léky lékař (a třeba je chtěl ubrat, ale zapomněl to napsat…), než sestra, která zrovna pracuje s injekcemi nebo něčím.
Zuzi,
Zdar a zdraví a štěstí i tobě!
Zkusím zas číst blogy přes telefon, chvíli to třeba půjde… kouknout na husary a tak.
Já myslím, ze ty doprovody doporučované jsou. Asi pacientskymi organizacemi. Ty se tím budou zabývat a spoustou veci. Akorát to člověk neví. Nepřijde to k němu.
Dito,
Ano, číslo účtu jsem vetkla do nadpisu blogu.
Ještě musím všem poděkovat. Mohla bych třeba dárcům něco dat, nějaký obrázek, ale to nemám domyslene.
Ad dávání dárcům – dáváš blog, přeci. :-)
My jsem rádi že tě můžeme číst. Já nevím co napsat k doprovodu. Jsem možná zdrcena více než ten nemocný a asi bych byla úpln k ničemu.
Na druhé straně doprovázím svoji mámu a tam se nedozvím nic, jen že je úplně zdravá a moji švagrovoou a tam se dozvím, že ji doprovázet nemám a celkově sijí nemám všímat. Takže moje role jako doprovod je taková rozpačitá. nevím jak k tomu přistoupit, zda se ptát víc než nemocný nebo naopak spíše naslouchat a nevstupovat jakože jsem jen doprovod v pozadí.
Přiznám se že doprovázet švagrovou je očistec na zemi.
Děkuji,
jsem nějaká zpomalená.Už jsem uviděla.
Nic nevymýšlej, dáváš už tak dost….
Dita
Liško, s “husary” a jiným v pohodě, až budeš “na svým”, skoukneš, nic neuteče… Pan hračkář byl na výměně kloubů a potkali jsme ho náhodou v blízké Luži, v lázních, kde měsíc rehabilitoval. Už se tam nudí a dochodí to do zdraví doma, říkal… hlavně maroď směrem ku zdraví, Liško, bez kompromisů, makej :)
Ano, je to totálně mocenská role a to, jak s touhle svojí mocí někteří doktoři zacházejí, je dost hrozné. Naštěstí jsou tady vždycky i ti milí, lidští a empatičtí. Taky mívám tendenci zamrzat a pak litovat, že jsem se nedoptala na tisíc dalších věcí, takže mi každý trpělivý a empatický doktor připadá jako hotové požehnání.
Liško, jak je?
Nooo LIško, už je to nějaký čas kdy je článek bez dalších komentářů, to znamená že jsi nebyla na počítači. Myslím na tebe a věřím, že hned jak se k počítači dostaneš, dáš nám vědět jak se máš. Moc na tebe myslím, venku jsou strašná vedra a u vás to nebude lepší.
Jinak na svůj ratkovský email se již nedostanu, zapomněla jsem heslo a nepustí mě to ani když ho chci obnovit. takže jen ten lenovský.
Co nového, Liško?
Nemusí to být hned co nového dobrého…
Dělit se o to špatné má taky smysl, i když se do toho nikomu moc nechce..
Ahoj ahoj ahoj Liško, konečně Něco, i když zatím ne Tvého. Ale pohnulo se to tady a to je fajn! Jak píší všichni máme tě v podvědomí a furt to na blogu okukujem zda už jsi tu byla a dala nám vědět. Víme že léčba je někdy vysilující tak ať je zase o fous líp a pak zase o kousek!
Opr.
Ach jo…
Procházel jsem tu některé starší články, komenty….
Tolik života, radosti, touhy …
A najednou je všechno jinak, jak rychle a krutě se to může stát a najednou všechno změnit (I pro nás všechny)
A stalo se to.
Takže beru zpět, ne, samozřejmě nemusíš nic psát, Liško.
Úplně o všechno se nikdo nemusí dělit!
A když, tak jen…třeba s Bohem, nebo někým, kdo takové bolesti opravdu rozumí.
Ale to může asi zase jen Bůh, z nás tady nikdo.
My na tebe myslíme a s láskou, takže ať je zle jak je, sama nejsi!
Díky, Zuzi,
Dekuju, Saule, mi tohle klidne napsat muzes.
Noha prý je opravena dobre, to je prima.
Zítra jdu na druhé ozáření hrudi, které má zamezit utlačovaní hlavní žily. Snad to pak nebude dočasně o moc horší,. Musím počítat tak 14 dnů, že příznaky ozáření budou horší, horší polykání, dýchání se zlepší. Budu moct dělat i pohyby :- ) a otáčet hlavou.
Zas to ozáření, zejo, kdo by to chtěl, v tomhle případě ortopedove doporučují, myslím, ze jejich spolupráce pomohla.
Na liščí deník mám čas dnes, ale teď přijde kamarádka, a jsem ve skluzu; uvidíme. Hura na nej!
Když v geocachingu vycházejí nové keše, znamená, to že místně zodpovědný reviewer usedl k pc a provádí kontrolu a odsouhlasování návrhů poslaných mu zakladateli – ownery v jeho “revíru”. Když se tak děje a začne cinkat oznámení o novinkách, oznamujeme si víc či míň nadšeně “Alex pouští…!”
No tak dneska, když mi vyskákaly ve čtečce novinky u Lišky, radostně mě napadlo – “Hurá, Liška pouští.” :-D
Kdyby tě šlo a chtěla bys navštívit, rád s pomerančem přijedu (třeba i s Ru)
Ale to ber jen jako řečnickou otázku, je nám všem jasný, že toho máš plný brejle.
Úplně nejlepší bude, když přijedeš ty za mnou do Ponorky 😀
Milá Lištičko,
všechno jsem četla v posledních dnech najednou, byť jsem nikdy nekomentovala.
Často na tebe teď myslívám.
Ale protože to by ti moc nepomohlo, prosím o IBAN (případně i BIC), protože v ČR už nežiji léta. Na můj mail se dostaneš přes Youtube (“informace”).
Hodně sil ti přeje Do(kto)rka.
Liško, i když momentálně nejsi na blogu, myslím na tebe a držím palce, pěsti, všechno co mám. Těším se až se vrátíš. zuzi
Ahoj, zítra chci začít sem dávat, co je na řadě. Tak hlavně neprospat den jako tak často a jít do akce. To je pro mě docela těžký.
A to horko! Představte si, navečer mne napadlo, jestli by mi kamoska, co bydlí blízko, nekoupila nedaleko stojací vetrak, zítra. Ona šla na to hned a sestavili to se sanitářem a fici to hodně.
“A to horko! Představte si, ….”
No, já už ti skoro napsal
“Jé, Liško, ty se máš”
Jako reakci na ten větrák,samozřejmě.
Ale s tím vypáleným mozkem, na který mi na Dunajské cyklostezce praží už třetí den v bezvětří to zasraný “sluníčko” to tak je a ty nekřesťansky drahý piva ve finiši mu taky nepřidají.:-)
Každopádně jsem rád, že aspoň ty máš hlavu v pořádku a když budeš moci a chtít, tak PIŠ !!!
Opravdu hodně na tebe myslím, zvlášť teď.
A vždycky potom šlápnu víc do pedálů, ne abych tomu ujel, ale abych se ti aspoň trochu vyrovnal.
Hurá! :-)
Větrák i to, že už zas píšeš. :-)
Liško, snad se ti daří lépe. Mávám Soňa
Milovaná Liško, odpočívej v pokoji. Budeš mi strašně moc chybět. Pafča
Lištičko,je mě to moc líto,četla jsem na blogu u rozvedené,že jsi nám 2.9. 2023 odešla na obláček 🌹🌹
R.I.P. A jak psala Pafča jinde, Liška blogová i ta pod svým pravým jménem ve skutečném světě, bude chybět. Kresli tam!
Milá Lištičko???
Když jsem ti před lety (2011) předával na Palackého náměstí kytaru, v představě, že mne přežiješ, povídám: “Rád ti jí půjčím, a až jí nebudeš potřebovat, rád si jí vezmu zpět.”
Snad se dostane do rukou někomu, koho potěší.
Tak tedy sbohem alespoň takhle a tady.
Milá Liško,
jestli pro Tebe můžem něco udělat, ozvi se.
Držíme pěsti Tvoje komunita, co nepíše, ale čte. Hanka
Ach Lisko,Listicko…chybis a budes chybet.Smutno na dusi.Mam Te rada,naporad.
Prosim rodinu a pratele aby prijali mou hlubokou soustrast.Pavla