Krajina blogosrazu

JE PĚKNÁ.

500-IMG_1814-honzik

Vždycky jsem měla dojem, že kniha Honzíkova cesta patří leda do koše. V Dačicích mají stejný názor. Potkali jsme tam kouřící bílou paní – a její názor zůstal v mlhách, protože nevím, jakou zprávu ohlašuje zjevení tohoto ducha, když třímá jako atribut cigaretu.

500-IMG_1845-bila-sq

Kabriolet omotaný lepenkou tě vidí! Byť má špinavé přední sklo.

500-IMG_1848-kabrio

Jméno Kostelní Vydří rozčeřuje hluboké vody imaginace.

500-IMG_1852-kostelni-vydri

Práskolesy taky. Statek a vůbec domy kolem 800 let staré lípy se mi tam obzvlášť líbily.

500-IMG_1859-statek

Nedaleko na kopečku kostelík sv. Jáchyma, u Dobré Vody:

IM500-G_1881-kaple

A pod ním dva krásný žlutý kombajny. Následující dva snímky byly pořízeny minutu po sobě:

500-IMG_1882pole

500-IMG_1883-pole2

Vidíte to? Kombajny užraly kus obilí.

Další zajímavý dopravní prostředek jsme viděli ve městě, které asi každý pozná.

500-IMG_1899-balon

U tohohle rybníka jsme bydleli:

500-IMG_1910-rybnik

Díky, Ruliso, bylo to dobrý!

A na závěr zvláštní nápis. Já bych čekala označení Tichých. Tiší je teoreticky také správně, ale nepoužívané.

500-IMG_1909-tichych

.

90 komentářů u „Krajina blogosrazu

  1. Tichovi od pana Ticha a paní Tichové :-) Ta bílá paní nemá chybu :-)))

  2. Nojo, když ono u nich to gramaticky správné by bylo poněkud ambivalentní. V tomhle případě nomen omen neplatí. Vzhledem k aktivnímu vlastnictví klavíru, nebo tedy přesněji asi spíš pianina, je rodina Tichých v naší bytovce tichá ze všech nejméně. :-)

  3. A Bílou paní jsem taky chtěla, ale tentokrát jsme holt dojela na ty svoje starý skla s pevnýma ohniskama. Než jsem přehodila objektiv, Bílá paní dokouřila.

  4. Ten hřbitov byl v jiným Vydří,ne?
    Tuším Prostředním.
    Ru snad upřesní,sám bych v tom měl jasno,když už jsem si tam pořídil foto „magor u Magorova hrobu“:-)

  5. A kdybys chtěla foto se svou maličkostí v momentě,kdy zvěčňuješ ten koš,tak můžu zaslat.
    Mimochodem,máti si prohlížela fotky a tu téhle se zarazila a zeptala
    „proč si ta holka fotí odpadkovej koš?“
    „No protože je prdlá“ jsem to stručně vysvětlil:-))

  6. a tak je to Kostelní Vydří
    „V Prostředním Vydří pobýval v bývalé usedlosti český undergroundový básník Ivan Martin Jirous, který zde až do roku 2005 pořádal slavné koncerty. Jirous, zvaný Magor, který zemřel v listopadu 2011, je pohřben v nedalekém Kostelním Vydří. „…a tuhle cestou do Vydří prvně jsem viděl květy dubů, tak laskavě mě Bože veď, dokud se dívat budu…..“ IMJ“
    https://cs.wikipedia.org/wiki/Prost%C5%99edn%C3%AD_Vyd%C5%99%C3%AD
    Ale kolem toho statku v Pr. Vydří jsme taky jeli,jak nás v autě upozornila průvodkyně:-)

  7. Saule,
    aha, já myslela, že všechna Vydří jsou Kostelní.
    6
    „Holka“ se mi líbí jako označení. Takže cajk.

  8. Kostelní, Prostřední a Zadní. :-)
    Zatímco Myslové jsou jen Kostelní a Horní.

  9. Taky z toho balónu na vás tak hulákali?
    Když doletěli nad R.,tak jsem myslel,že se tam žene parta nějakých fotbalových fanoušků.
    Hrozil jsem jim štětcem(proto se asi ten můj obr. nepoved):-)

  10. na Kostelní Vydří se mi moc líbila ta cesta, po které jsme jeli (v jednom místě jsme se vyhýbali motorkářům)

  11. 12. O tom nepochybuju, ale dává to až příliš velký prostor fantazii:))

  12. psice,
    dobrý, taková partička lidí středního věku u dřevěného stolu sedí na lavici venku před hospůdkou, u rybníka.

  13. 14: však to taky bylo fantastický:-)
    16: tak to fakt hulákali jen na mne.
    Nebo jsem už měl z toho vedra sluchový halucinace.
    Nebo z toho piva?…. že by delirium tremens?:-0

  14. 17
    pro těch pár Ježků nebo Mázů? Že bys všude viděl malinký ježečky, v delíriu?
    – Ne, tys viděl balóny!

  15. No já je fakt nejdřív slyšel.
    Hulákání,toš jsem se rozhlížel odkud to jde,ale zapomněl jsem se podívat nahoru.
    Pak už jsem slyšel to hučení hořáků,ale balóny furt neviděl,ještě mi napadlo,že asi nějací fanoušci letí balonem na fotbal.
    A ono skoro jo.
    Jen se letěli podívat,jak tam maluju.
    Asi mi fandili:-)

  16. 19. hučení hořáků…. bylo slyšet široko daleko

  17. Liško, vidím, že to byla povedená akce. Gratuluji!
    Off topic: Já jen že jsem sobotu kompletně prospala a ještě že jsem nezůstala, kde jsem měla zůstat, protože ten, u koho jsem měla zůstat a jet s ním ráno na koncert, cestou boural a zrušil téměř auto, naštěstí jen auto a ne sebe. Kdybych byla na místě spolujezdce já, tak jsem asi taky dost zrušená ….. A s vědomím té nehody jsem se před devátou ráno probudila ze sna (jízda autem ve dvou do temnoty a zpráva: to bude dobrý, to zvládnem) a ono se to stalo před devátou. Slušný.

  18. Jo a fotky hodně zajímavý a inspirativní. Ta s balónem a malba rybníka jsou úchvatné.

  19. A kdyby to bylo od jména Tichov, byli by Tichovi nebo Tichovovi ?

  20. Lenko,
    21- no to byla klika. Synchronicita opět? A taková záchranná! Zaplaťbůh! Fuj, bejt rozklepaná z bouračky, i kdyby člověk nebyl zraněnej, nic moc :(((
    P.S. článek „Ručník? Hadr!“ ještě přijde. Akorát nebude mít moc fotek, aby na nich nebyly osoby a číslo bunkru a tak.

  21. Saule 23
    ahááá, tos našel teda zajímavě!

    Fous 24
    Tichovovi, řekla bych. Taky mě to napadlo.

  22. zaujímavé fotky! žmurkajúce auto je výborné ;-)

  23. ad 24, 26:
    jen technická češtinská pozn. Maj to na schránce dobře.
    Pokud se jmenují ti lidé Tichovi, pak pán je pan Ticha nebo Tich, paní je Tichová, a proto jsou Tichovi. (tedy všichni od pana Ticha nebo Tichy)
    Pokud by se jmenoval Tichov, paní je Tichovová a byli by Tichovovi (ruský původ jména).
    Češtině zdar! :-)

  24. 28
    Foceno při čekání na mě, až se převlíknu, jsou to moji sousedi. :-)
    Maj to na schránce blbě. A na hrobě tuším taky.
    V čemž nejsou zdaleka sami.

    Jinak v tomhle kraji se mužský tvar příjmení „Ticha“ vůbec nevyskytuje, lze ověřit např. zde:
    http://www.kdejsme.cz/prijmeni/Ticha/

  25. 31
    Lenka to brala teoreticky, že by to přece jen mohlo být a určitých okolností správně.
    Mohli by to být taky Francouzi a ten pán Tich se čte „tyš.“ :)
    Nebo starořeckej filosof Ticho, druhý pád Tichona, třetí pád Tichonovi, jako Plato.
    Tys to hned prokázala na tvrdých datech, ru. Konec fantazií!
    A co by s tím udělal takový trenér Tichonov?

  26. Jinak formulace ve 28 mi nepřišla jako rozvíjení teorie „za určitých okolností“, ale jako tvrdá poučka. :-)

  27. 33
    to by moh.
    A německy Tyštuch :-))

    34
    Mně né, mně připadalo, že se u toho Lenka směje. Asi jako když jsme minulý týden šifrovaly jméno jedné paní. Jmenovala se 1234536789.

  28. 35 ad 34
    Jo, to je ten rozdíl, když dotyčnýho znáš osobně a když ho neznáš. Nebo dokonce když ses s ním nedávno viděla a ještě jsi na něj „naladěná“.

  29. 37. krásné… taky mi 28 nepřišla jako poučování… nýbrž jako sranda :-))

  30. Ale jo, mně už dneska taky ne (jako poučování). Já asi nebudu moct vůbec odepisovat z práce, jak jsem napružená jinam.

  31. A koukám, že to jsem psala z domu!
    Jo, to mi zrovna spadly schůdky pro kočku.
    Tak asi radši neodepisovat vůbec. :-))

  32. k 28: byla to poučka. :-) (Co je na poučkách špatného? :-) ) Akorát mě chyběla informace, že se jmenují Tichý a Tichová, v tom případě to Liška v článku má správně, já asi nečtu pozorně a chtěla jsem jen být trochu užitečná :-) a přispět do mlýna, když je to můj obor. A že to někomu vadí, za to prosím pěkně nemůůůůůůžu. :-) :-)
    Jinak se směju pořád, i když to není vidět. :-)
    Myslím, že Tichovi to tak chtějí mít na schránce, tak ať maj. V našem kraji by se jim zase říkalo „rodina Tichů“. Dyk je to fuk. Hlavně když nám chutná.
    ……………. a trenér Tichonov by jen malinko pokývnul hlavou jako že dobrý, nepodstatné, vyřízeno a poslal by další hráče na led. :-)

  33. 44
    Jestli tím bylo myšleno, že to jako mělo vadit mně, tak nevadilo, jen jsem ve stejném duchu odpověděla, pročež jsem si pak připadala jako vůl, že jsem nepoznala, že je to jen sranda, když to poznaly Liška i Ratka. Jinak je mi to upr, každej občas přijdem s nějakou poučkou i bez důvodu.

  34. 46
    tojo, hlavně matky:
    „Šedesát procent tělesného tepla uniká hlavou!“
    a tak podobně.
    „Dáma stojí, sedí, leží, ale nikdy se nepovaluje,“ – takže se nedivím, že mám s matkou tělesný kontakt téměř nula. Jak odehnat dítě, aby nááhodou před lidmi se na vás nevěšelo…

  35. 47
    jeden z menších následků byl, že jsem si řekla, že žádná dáma nebudu a šla jsem se prát s klukama.
    jenže ono to pod kůži beztak vejde :(

  36. Jinak ono je to s tou schránkou takový… jedovatý až pitoreskní hlavně proto, že rodina Tichů si velmi zakládá na svojí kulturní a vzdělanostní úrovni a patřičně to dává najevo, přičemž pan Tichý i neoficiálním známým rozdává svoje vizitky s titulem a funkcí v práci.
    I mně, jednou jsem na botníku před bytovými dveřmi našla ležet tuhle jeho vizitku s rukou obyč tužkou napsaným „call me“, tak jsem usoudila, že to tam asi omylem vytrousil někdo z jejich rodiny, ale že schovat si telefonní číslo na souseda bude vhodný, tak jsem si je naštěstí schovala. Neb za několik dní mě pan Tichý potkal a zeptal se, jestli jsem našla tu vizitku, protože jsem se neozvala, a že se chtěl domluvit kvůli přípisu na jeho hrob…
    No, tak jsem se zasmála a popravdě řekla, že mě nenapadlo, že to byla skutečně forma žádosti o kontakt…

  37. 48
    Jo, to určitě, jsi daleko upnutější než třeba já, mně tloukli do hlavy zas jiný nesmysly.
    Teď se mi vybavilo, jak jsme si povídaly o tom, že tak, jak u nás bylo opovrhovaný příliš intelektuálštění a kulturnění, tak u vás byl zas opovrhovanej sport.
    A člověk ať proti tomu od puberty či od školních let brojí či brojil a snažil se rebelovat jakkoli, stejně už je vymodelovanej.

  38. Akorát že obloukem nakonec dojdem k tomu, že si stejně vybíráme totéž, co naši rodiče. :-)

  39. 53. nojo, ale to opovrhování vám zůstalo, ne? :-)) tam to nejde vybírat

  40. 54
    opovrhování se týká 60 % tepla, anebo povalování se?

  41. či sportu vs. kultury?

    54
    Vybírat jde nakonec vždycky, ne?

  42. myslela jsem spíše přirozené (podvědomé) tendence k opovržení…intelekuálnem (Ru) či sportováním (Liš) Tedy ten modeling z dětství

  43. 53
    Nepodceňovala bych je. Určitě si taky vybírali. Nebo stejně jako my si mysleli, že vybírají.

  44. 57
    Tak jsem to myslela. Když ne přímo opovrhování, tak pocit, že tohle je věc, kterou nemusím, nepotřebuju, v hierarchii potřeb i hodnot je tedy hodně dole. Nemusí jít o opovrhování jako ohrnování frňáku a pošklebování se. Prostě jen ten pocit, že:

    já – nemusím být v žádné skupince intelektuálů hovořících o umění, literatuře, filmu či moderních výtvarných směrech a psychologickýczh aspektech umění jako výrazu projevu a realizace osobnosti coby (blablabla domyslete si třeba dvacet dalších úžasných slov převážně zahraničního původu), ba dokonce i přežiju bez lítosti, že jsem krom jedné zaměstanavatelem organizované a hlavně hrazené návštěvy muzikálu nebyla už pětadvacet let v divadle,

    Liška – nemá potřebu běhat, lyžovat, natož při únavě relaxovat nějakým zdraví nebezpečným prudkým pohybem a netvůrčí nikam nevedoucí samožernou fyzickou námahou.

    Smajlík, samo. :-)
    Liška chodí a plave, já píšu a fotím. A i ta grafika s kamenem je tvůrčí, i když někdy fest kýč.
    Takže si to na té „opovrhované“ straně uděláme podle sebe. Vyberem si i tam.

  45. 58 to mě během psaní komentáře taky napadalo, ale vytrvala jsem :)

    59 áá, zajímavě podáno!
    Já mám dojem, že nemusí jít o opovrhování. Jasněže může, klidně si vyberu opovrhovat nějakým debilem, který je zároveň náhodou(? :-)) sportovec.
    Já to u sebe cítím jako míjení a nepochopení. Nechápu sportovce. Vůbec tomu nerozumím.
    A někdy jsou mi směšný, to je pravda – a to v tom jednom případě, když s někým hraju nějakou hru a ve skupině se vyskytuje sportovec, který to žere děsně vážně a chce vyhrát a tleská do rukou a stroze vykřikuje „Poďme!!“ a poskakuje a jede v tom a chce, aby i ostatní v jeho družstvu byli zapálení a nekazili (mu) to. Nějakou pitomou hru.
    V tu chvíli mě to demotivuje, on je směšnej, směju se, zároveň se přestanu soustředit, protože „já přece nejsem takovej magor, vždyť jde o hovno, jde o hru a ne o to, vyhrát.“ Já hraju, protože se přitom chci pobavit s ostatníma, zasmát se, být s nimi. Ne se nervovat nebo vypustit duši a popadat dech.

    Stejně jako třeba stolní (strategické) hry. Já si tak hraju a docela mě to baví a najednou někdo hru zavře, vyhrál, je konec a to mě neba, já se ani nerozkoukala. U karetních her ne, ty beru, ty chci vyhrát. To není soutěž, závod, takže m to neodrazuje Je to spíš hráčství a to už mě baví, když vyhrávám. Karty chci vyhrát.

  46. 60
    Ten příměr s příliš (se) žeroucím sportovcem a tebou tímto demotivovanou je super – když to otočíš a místo sportovce si dáš kulturního intelektuála, tak všecko to okolo platí úplně stejně u mě, přesně takhle si připadám, když se dostanu do společnosti takových lidí – říkám si: já přece nejsem takovej magor, vždyť jde o hovno, jde o hru, relax, ne život.“ Já píšu/fotím, protože se přitom chci pobavit, odrelaxovat, vypustit něco nastřádanýho v sobě, jen já sama pro sebe a ze sebe, ne se nervovat nebo si řezat žíly, že to dělám blbě… Nedostatečně… Ne dost statečně…

    Prostě když kdokoli cokoli jednostranně žere, je těm „zvenčí“ směšnej, protože tleská do rukou a vykřikuje Pojďme a chce, aby ostatní v jeho družstvu byli zapálení stejně… Dokonce často i přepokládá, že jsou zapálení stejně…

    A rodiče nám stanovují ne to, co nikdy nesmíme zkusit nebo nezkusíme, ale to, v čem se vždycky budeme cítit stát tak nějak venku…

  47. Jinak přízemně – rozdíl mezi strategickými stolními hrami a kartami nevidím. Obojí se (tedy myslím, cítím to tak) hraje pro výhru. A na obojí je potřeba strategie, odhad, risk.

  48. to co to žerou, taky hrajou…třeba mě to taky nebaví….a možná otravuje a dívám se tak nějak zvrchu jak ten můj muž tam pobíhá a poskakuje, když někdo netrefí…. a čumí. přitom vím že i to žraní je hra…. i to poskakování je hra, ti lidi se tím baví, prožívají v intenzitě „dobrého i zlého“. Protože t intenzita jim dělá dobře… vlažnost je otravuje.

  49. 63. k vlažnosti (ta mě zaujala)mě napadá moje introvertnost, takže nevím…. možná co vypadá někdy zvenčí jako vlažnost, je ve skutečnosti jen intenzita, která není až tak vidět :-)

  50. někdy se mi stává ve společnosti lidí, že mi říkají – ty se nebavíš, nebo co s tebou je? prostě jsem jen v klidu, ale intenzivně vnitřně a bavím se a je mi dobře, je mi i hodně dobře, ale prostě nemluvím, jen to všechno – nejen samotné lidi vnímám.

  51. 66
    No ty mi teda nepřipadáš vlažná, jsi intenzívní docela dost. :-)
    Nemluvíš třeba ve ve větší skupině, ale když máš konkrétní kontakt, tak je to znát docela dost, ta intenzita.

  52. no, právě ty kolektivní (různé) hry o kterých tu byla řeč. nejsem dobrý společník právě třeba pro team bulduingy – jsme to v práci odpískali a nejen já a docea jsme s tím pak měli problém s vedením.

  53. to téma o hrách (nadšení, hecování) mi připomnělo team bulduing.

  54. Jenže team building je hra z donucení, hra, kterou si člověk sám nevybral a často jsou ty hry postavený tak, že vlastně ani pořádně nevíš, co hraješ. Je to manipulace zabalená do hry.

  55. Tak se tu mějte, já si jedu hrát ven, na různé milé malé hřbitůvky. :-)

  56. 70. jo, to odpovídá, nebo mám to tak u sebe nějak.
    71. a já jdu balit.

  57. 72. barčo, řekla bych (za sebe) že jsi uzavřená a vynucená komunikace tě stresuje. Musíš ty sama… pak jsi v pohodě

  58. 72 barčo
    jo ty jedeš k tomu moři, žejo? Jéééé.
    To mi připomíná Karibik, Bacardi rum a hufnágloviny. Tak ať se ti tam líbí velmi intenzivně i bez hufnáglů!

  59. 73. to taky odpovídá :-) někdy stresuje, jindy ruší a prchám. :-) jsem spíše naslouchací a snící a tak, no. :-)

    a konkrétně třeba u toho zminovaného TB – účastnila jsem se ho jednou, běhala jsem po lese, dobrý…..no, ale potom jsem se dozvěděla, že nejen já, ale i další kolegyně jsme neprojevovali dost hlasitého nadšení a radosti……zapálení, bojovnosti, snažení, no takže nás to otrávilo a další TB jsme odmítli s tím, že jsme řekli upřímně, že nás to v lese sice bavilo, ale nepochopili jsme přesně tu strategii a stresovalo nás to a nechápali jsme to pozdější hodnocení od šéfa a vedení, tak jsme na rovinu řekli, že nechceme jet, at se nezlobí, že jim to nechceme kazit, at jedou jiní a my radši odsloužíme směny v práci…..no a bylo to zase špatně, protože jsme rozvracečky dobré týmové nálady :-)

    a uplně mi při tom tématu tady o hrách mi naskočil ten jediný TB a nikdy více. stačilo.

  60. 74. jo, zítra odjíždím a ještě mi to uplně nedochází :-) to až budu sedět v autobuse :-)
    a děkuju. :-)

  61. 75 barčo
    Tybrďo!!
    Tak to jste dobrý, že jste to podruhý odmítly! To se cení.
    A nedivím se – běhat po lese, abych se pak dověděla, že mě nějakej šéf hodnotí, tak na to se můžu vysrat a taky bych to udělala. A taky bych si nazeď kanclu o tom pověsila komiks.
    Jako jsem to udělala už dvakrát, když mě cosi otrávilo a připadalo nemístné během celodenní porady. Visí mi to tam furt!

  62. 50: u nás byly zase opovrhované dlouhé vlasy u mužů, neoholené vousy a hlučná hudba.

  63. 81: ‚se směješ, ale je to opravdu tak :-)

  64. jenom to potvrzuje teorii… čím rodiče pohrdali… tedy dívali se na to svrchu, tím se děti podvědomě ve vzdoru stávají… (negace negace) a teprve dospělostí to ze sebe svlečou… jakoby to nikdy nebylo.

  65. 85. možná nešlo o sport… ne se tomu tak říká :-)))

  66. 84: nebo to může být taky tak, že rodiče vidí, co se z dítěte stává a některé drobnosti, které jim vadí, začnou nadměrně zdůrazňovat. Asi jako když se ve škole v češtině za nejhrubší chyby považovaly drobnosti, které skoro ani nevadí, srozumitelnost nesnižují, jen se v nich často chybuje (jako mě/mně, umístění čárek nebo nepamatování si úchyláckých patvarů českých přechodníků)

  67. 89. no to může být… zdůrazní něco a ono se to zafixuje :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.