Letošní botky

ZAPATERÍA  MÍA …

botata 030-500

Hodně bot jsem si letos koupila, samé „běhací“ – leč nikoli sportovní – roz. samé hojně využitelné. I když je otázka, kdo hojně využívá žluté boty. Já dosud nikdy.

Nejprve k domácímu obutí: Dva roky jsem chodila doma ve vyřazených červených střevících, oblíbených. Ty jsem využila do mrtě. Loni jsem v nich stála přímo v ohništi, tančila a opékala buřty. Jó, červené botky – budu si muset ještě koupit červené! Předtím jsem deset let doma chodila v pantoflích modrých; vypadaly pořád stejně a vydržely hodně dlouho, než jsem je zapomněla na kursu „vyrob si svůj klobouček.“ Na jaře se naskytla výhodná koupě, stejný typ tentokrát v hnědé, budiž. Ano, vidíte dobře, číslo mé nové domácí obuvi je 38.

botata 026-500

Mívám velikost bot 39. Některé ale snesu 38 – sandály, pantofle, botasky, holinky – a některé naopak 40. I takové v letošní sbírce uvidíte – zůstaňte u aparátu!

Mám ráda jaro. Moc mám ráda jaro, ale co se týče bot, je to období nejhorší. Už ne zimní a ještě ne letní. Nenávidím tenké silonky… Jarní boty mívám jen jedny a na to, jak málo je vždycky nosím, rychle se zničí. Mívají totiž jednorázovou podešev, neopravitelnou. Když mi vydrží na jaro – podzim – jaro, jsem spokojená. Aby mi takhle krátkou dobu sloužily zimní boty, je nemyslitelné. Těm nechávám u ševce měnit podpatečky na patě a některé typy nechám podrazit celé; déle vydrží a méně kloužou.

botata 015-500

Mé modro-bílé střevíce už se mi zdály onošené a zakázala jsem jim vstup do další jarní sezóny. A potřebovala jsem boty na pohřeb, bohužel. Výsledek – černé luftovací střevíce. Žádná extra elegance ani extravagance, ale tentokrát universálnost. Zakoupené za cca 1500 korun na Vinohradské třídě mezi Jiřákem a Flórou. V tom krátkém úseku se nachází už asi šest prodejen se zdravotní obuví! A hlavně je to můj rajón z dětství a chodím tudy často za rodiči. Při všech nákupech dávám přednost obchodům, co mám při cestě.

botata 027-500

Ještě mě napadá, že mnoho žen by jako botu bez podpatku volilo módní baleríny. Já ne. Nesnáším placaté boty, ve kterých se mi chodidlo bouchá o dlažbu, až ty rány cítím v kyčli. Navíc se v nich noha – moje široká ano – rozkejdne a chůzí připomínám námořníka, co jde dát slepicím. Tenké šlupky prostě nosím jen občas, potěším se, že moje chodidla vnímají nerovnosti terénu, a druhý den si spokojeně vezmu podpatky. Teď právě mám jen jedny boty s tenkou podrážkou – tenisky. 

botata 016-500

Ještě se nenudíte? Já skoro jo, ale někdo chtěl vědět, jaké že to boty jsem si letos pořídila, a pro můj přehled a potěchu si je sem ráda sepíšu. Ještě se mi nestalo, abych si během jednoho roku koupila patery boty.

Sandály běhací bez podpatku mi na léto také chyběly. Na Smíchově, na Štefánikově – to je prý jméno té ulice, kde jezdí tramvaj z Oujezda k Andělu – jsem nakoukla do obchodu a neodolala. Oranžová je moje!  Mám nový oranžový lak na nehty (na nohou), to se hodí. I fialový, ostružinový, červený, perleťový …

botata 050-500

Sandály jsou jen z pruhů kůže, nestejně tlustých, takže se nestejně vytahují, ale nevadí. A dostala jsem na ně stovku slevu, protože mají i nestejný odstín. Pravá je světlejší než levá. Ještě si toho nikdo nevšiml a kdyby mě neupozornila paní prodavačka, možná jsem si nevšimla ani já. Proč se však bránit slevě … boty vyšly na 900 korun. Takové na jednu a půl sezóny, říkala jsem si. Uvidíme. 

Důležité bylo sehnat letní boty na podpatku k šatům, ideálně černé nebo černé s červeným doplňkem. Moje dřeváky té barvy na vysokém klínu letos už dosluhují. Byly zajímavé, pěkné, prima, užila jsem je hodně a zatím je nevyhodím. Koupila jsem je tak před třemi lety v Kotvě – tam mívají pěkné kousky a slevy – asi za 1600 Kč a stály za to.

Jo ale abyste věděli, kam já chodím většinou kupovat boty – na Příkopy. Okouknu prodejnu Salamandr na jedné straně a na druhé, omrknu ještě Vagabond a co mi přijde do rány a pak šupačím do Leiser obuvi. Tam buď koupím boty hned, i když zpravidla tak o 1000 Kč dražší, než jsem plánovala, anebo vše pečlivě prohlédnu a ještě jdu do jejich první prodejny u Prašné brány plus třeba do Kotvy poblíž. Teprve pak se kdyžtak vrátím a přecejen koupím ty drahé měkké krásné zajímavé neobvyklé nápadité kvalitní boty, co mě nadchly jako první, ale potřebovala jsem si ještě ověřit, že všude jinde mají horší a že ty prachy za ně dám. Pěkné boty, které dlouho vydrží a dělají mi radost, vyjdou většinou na 3000, poslední zimní na 4000 korun. A to je hodně. Proto jsem si vždycky kupovala za rok nejvýš jeden pár bot. Víc peněz jsem neměla. I pěkné sandály na podpatku jsem už párkrát měla za 3000. Kdysi. No a teď? Zlevnily a je větší nabídka, se mi zdá! Bot je víc. Nemusím se pídit po pěkných botách, co by se mi líbily – narazím na ně raz dva. I v blbý zdravotní prodejně se někdy najdou.

Jednou takhle v červnu jsem se nabudila nákupem několika sukní za pár šupů a vyrazila jsem ještě do centra – když mám dobrou náladu, projdu se hrdě ulicemi, řekla jsem si. Jdu vám Štěpánskou dolů a můj zrak padne na rohu Žitné na prodejnu Salamandr, co je tam asi odvěků. Takový hnusný místo a takový … jaký boty? Posledně před patnácti lety tam neměli buď nic moc, anebo drahý. Jdu tam.

Černé sandály na podpatku, které by se mi líbily, tam měli hned čtvery! Všechny pěkné a každé asi za 1900 korun. Skvělé. Vybrala jsem nakonec ty, jejichž střih mám ráda už od střední školy a měla jsem ho víckrát. Než na nějakou dobu zmizel. A je tu zas a je můj! Nazouvací bota, žádné složité zapínání, jen guma kolem paty.

botata 017-500

Jojo, jsou to boty dost úzké, jak se ukázalo při bližším ohledání. Už jsem psala, jakou metodou jsem je roztahovala a jak jsem si přitom rozbila ret (ne, nebyla to metoda žvýkajících eskymaček).

Tak to bychom měli. Letních bot je akorát, jen sandály na dlouhé výlety by to ještě chtělo nové, ale až napřesrok. Léto už se loučí. Už nic nepotřebuju. Ale kamarádka potřebuje. Pantofle do práce. Pestrobarevné a bez zvýšeného rantlu kolem paty. Vzhůru opět na Vinohradskou! Prodejna první, druhá, třetí, čtvrtá … jé, tady mají žluté boty! Žluté jsem nikdy neměla a jsou takové sympatické, jen nazouvací. Proč mě žlutá letos bere? Málem jsem si už v prosinci koupila žlutý kabát, nakonec vzala ecru neutrální. Ale ta žlutá … Nedopatřením mám u sebe peníze, jenže vlastně v rozpočtu teď už nemám nárok na další výstřelky, nákupy; až tak za dva měsíce … Kamarádka si pantofle toho dne nekoupila. Já si odnesla z obchodu žluté pantofle na příští léto, za 900 Kč.

botata 010 -500

 Žlutá. Takže potřebuju žlutou kabelku!

botata 007-500

S kamarádkou jsme sjely ještě do Hračkotéky – konečně jsme se tam poprvé dostaly a pokochaly se. Ceny na moje poměry obří. Vystřihovánky a razítka bych si radši vyrobila sama. Ale boty, boty neumím. A obchod CVRK v pasáži Alfa jsem kamarádce ukázala. Byla jsem v něm jen jednou a dají se tam koupit legrační náušnice jako dárek a inspirovat se. Čeští malovýrobci. A hele – oni mají i boty! Tak pro ty si dojdu napodzim.

botata 006-500

Šla jsem kolem už 4. září a žluté měli v čísle 40. Je to doma!  

Tyhle boty si přeju už 20 let. Semišové jednoduché na tkaničku. Jenže jsem vždycky měla peníze jen na boty nejpotřebnější a ne na žádné navíc. Semišové boty mám vůbec docela ráda – i proto, že jsou levnější než kožené hladké. Dají se pořídit za tisícovku. A tyhle se vešly do 900 Kč, opět.

botata 022-500

Když už si beztak musím pořídit žlutou kabelku – to bude pálka! – tak můžu mít žluté boty jak letní, tak podzimní, abych kabelku co nejlépe využila. Tím vlastně ušetřím! :-)

Vždycky jsem si pro sebe představovala tenhle střih bot v tmavěmodré a s červenýma tkaničkama. Jojo, tyhle boty měla ráda moje krásná chytrá schopná zcestovalá spolužačka, co na jaře umřela, achjo, byla můj vzor vkusu.  A teď je mám. Až teď.

A žlutý (na fotkách výše vypadají do oranžova, ale nejsou). Se zeleným prošíváním a zelenýma tkaničkama. Prima. A koupím si ještě fialové! Tkaničky, ne boty. I když …

botata 011-500

Uf. Je mnohem namáhavější a nezábavné psát o povrchních tématech, než o tom, co se skutečně děje! A musím se pochválit – na to, že veškeré nakupování čehokoli je mi z duše protivné, jsem se do toho letos obula! 

Pětkrát.

botata 040-500

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Kožíšky a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

21 komentářů u „Letošní botky

  1. Ještě asi vykutám z flickru fotky svých jiných bot, aby nevypadalo, že jsem doposaváde chodila bosa a až letos si koupila patery. :)

    Závěr:
    Z článku vyplývá, že vlastním výhradně kožené boty. A to je pravda. Jediné nekožené jsou plátěné tenisky.

    A pak trekingový sandály. Světlý – bezva. Kdyby nebyly umělý. Pořád jsem je prala v pračce a pořád měla dojem, že jsou ušpiněný a smrděj. A to mně nohy moc nesmrděj. Naštěstí.
    Jenže je tu obava, že trekingový sandály všechny smrděj, i kožený, protože jsou zpocený a zabahněný. Takže na jaře budu shánět víteco. Jak to asi dopadne…

  2. taky jsem si koupila sandaly. letos. pet paru botu je celkem dost. ale jsou to same lehke letni… a vsecky vypadaji kvalitne.

  3. A kolikery míváte letní boty?

    Já mám vždycky:
    jedny sandály pěkné na podpatku,
    jedny sandály nízké,
    jedny sandály na výlety (a to může být tentýž pár bot, co předchozí nízké).

    Někdy tenisky.
    Takže minimum dva páry,
    ale většinou tři až čtyři páry v různém stádiu opotřebovanosti.

    Ještě mám jedny roztomilý pantoflíčky tělové barvy, ale skoro je nenosím, protože se mi v nich nechce škobrtat ráno na autobus, když potřebuju, aby mi neujel.

  4. Oranž sandálky a ty károvaný žluťáky jsou luxusní! Mám podobný, ale z hladký kůže a začínám je oplakávat – vydržely se mnou cca 5 let, od procházek po treky a pařící akce a pořád se držej, ale už do nich teče:( Já bych právě zase nemohla jít do semišek, ptž jsem celkem hard core user a mám ty boty hned a furt okopaný a od bláta, takže semišky jsou po měsíci jako dědictví po bezďákovi.

    Jinak na léto podobně. Jedny sandoše s podpatkem, druhé řemínkové bez, trekový sandoše a kecky. Vlastně ještě žáby na vyběhnutí do parku. Ale ty s podpatkem skoro nenošený:)

    Jo a k těm trekům: nemusí všechny smrdět! Mně smrděly jen jedny, potom jsem si pořídila kvalitnější náhradu a jsou v pohodě. Dokonce mají nějaký spešl antismrad patent na tu šlapku, o čemž bych byla přesvědčená, že je marketingová lež, ale asi to fakt funguje:)

  5. Nejlepší jsou ty žlutý semišky, to dá rozum :-)
    Dobrý kup. Už vidím ty podzimně pruhovaný punčocháče, červenou sukni a zelený pulóvr (jak se to píše?).

    Zrovna začali v rádiu hrát písničku ze Tří oříšků pro Popelku…

  6. Jirko*
    né, zelenej pulovr nemám, jen khaki sáčko, dnes. Pruhovaný punčochy už mě poslední tři roky taky nebavěj, spíš jednobarevně barevný. Ale jóó, k fialový sukni ty žlutý boty půjdou náramně. Akorát bude trochu potíž s barvou těch punčoch… aby to nebylo jako papoušek. I když … jsem si koupila šátek s papouškama, tak to by šlo taky :)

    Jó, píseň – já teď pouštím skupinu Omega, píseň Perly ve vlasech máš, co vždycky zpívám pro srandu předstíranou maďarštinou (vím jen, že na začátku refrénu je vždycky slovo Igen :-). Povedlo se mi to najít. Jmenuje se to prý
    Gyöngyhajú lány
    Kdo by to byl řek … dala jsem to hned do levého sloupce tady na blogu mezi písně. Sranda musí bejt.

    Ale Karla Gotta tam teda asi nedám, jestli ti to nevadí.

  7. psice
    výborně.
    Takže budu vyžadovat trekové sandály, co mají „antismrad patent.“
    To zní taky skoro maďarsky.

  8. když už jsme u pohádek…ještě že máš ty semišky,tam jedině bys mohla uplatnit „zavaž mi střevíček“
    A ještě bys mohla dodat „nebo ti rozhodím sandál“:-)

  9. Saule,
    to bych mohla, ale nevím přesně, co tím „rozhodit sandál“ je míněno. Ciferník bych věděla, ale sandál…

  10. Dát mu prdu, až to s ním švihne (a rozhodí se mu sandály od sebe).

  11. Haha, aha!

    Takže ten ciferník by taky šel. Akorát bych musela napsat článek o hodinkách, aby se to tématicky hodilo.

  12. Ty oranžové sandály se mi tak líbí, že bych je chtěla taky, jsou nádherné!!! A pak ty žluté tenisky, je to stálice, ale ta barva! zaujmeš na první pohled! Toužím po kozačkách černohnědé??? nemohu je už najít, ale nemají moje číslo, možná je to dobře, protože byly i po slevě moc drahé..

  13. zuzi,
    ha – a co ty a tvoje botičky? Kozačky dvoubarevné černo hnědé byly moje poslední. Jako vždy nízké. Bylo mi čtrnáct. Od té doby jen kotníčkové zimné boty, kozačky nee. Ale až já se jednou začnu poohlížet po kozačkách, tak to bude teda děsně sexy :) Jinak jsem naprostý kozačko-neznalec, ani je neprohlížím.

    Žluté ale nejsou tenisky, to jsou semišový jednoduchý botky; tenisky mají gumovou špici a jsou plátěný (i když měla jsem se semišovou špicí, plátěný). Mám tmavomodrý. Dneska jsem je ještě vytáhla, spolu s námořnickým stylem, než přijde podzim.

  14. Máš pravdu, tenisky to opravdu nejsou, to jen na mě to tak působí, nevím jak tomu říkat, je to klasický vzor, nosilo se to mohutně i za mého mládí… já mám také bot jako smetí, také bych je mohla vyfotit, naposledy dvoje ze sekáče, teď jsem ty elegantní černé dala vytáhnout, abych je mohla raději nosit. Objevila jsem jedny černohnědé, tak celý víkend dumám:
    http://www.boty-olivia.cz/cs/damska-obuv/2309-cierno-hnede-jazdecke-cizmy-c2006-black-brown-leather-olivia-shoes.html
    i když to nejsou přesně ty, co bych chtěla, trochu mi tam vadí to logo, ale ne zase tak příliš, abych je zatratila.
    Ztratila jsem před týdnem černou mašličku od černých balerínek, tak jsem si objednala od AVONU šperk na botu (klipsu), ráda si oblékám a obouvám neslučitelné, jen takový akcent, aby to shodilo celek…:
    https://www.avon.cz/vyrobek/309-319-346-4851/moda/doplnky/ostatni/sperky-na-boty/
    Tak to jsou moje žhavé novinky, s botami zatím váhám, je to dost peněz a já už jedny černé krásné kozačky mám, tak nechci být moc marnivá, ale také současně …. však to znáš… chci se líbit :).

  15. Jó, pěkný kozačky!

    Počkej, to přesně dělám taky!
    – že se ráda nebo někdy spíš nevědomě oblékám tak, že jednou věcí to naruším.
    Když všechno moc perfektně ladí, tak do toho šoupnu něco, co lehce neladí.

    Někdy si říkám, co to je – jestli odpor k vypiplané dokonalosti, protože ta je podezřelá! (Například jsou mi dost podezřelé blogy žen, které si fotí svůj krásný byt a načinčané děti a výrobky a kdejaké rozkošňoučké zákoutíčko – ukazují jen povrch a jen ten hezký a to mi hrubě neladí a říkám si. chuděry, čím se asi ve skutečnosti v hloubi duše trápí…).
    Nebo jestli je to tím, že jsem od puberty zvyklá se podceňovat a občas to ještě probleskne v tm, že si prostě nedopřeju vypadat dokonale (na své poměry), ale něčím to shodím, abych zase měla nějakou chybu, nějakou nedokonalost, něco i směšného …

    nebo to dělám pro zábavu – to dokonalé sladění by mě totiž ve skutečnosti nudilo, to je fakt.
    Je to dost zajímavý!
    Proč dáváš do svého oblečení nedokonalost ty?

  16. asi proto, že dokonalost je taková nepřístupná, staví mezi lidi bariéry a já také nejsem dokonalá, tak tak nechci působit, je to takové studené odlidštěné, nevím jak bych to řekla, mám ráda v oblékání trochu překvapení, vybočení, ale nějak to neřeším, někdy se zadaří, jindy ne… asi to bude stejný pocit jako ty..

  17. Jo, trocha překvapení nezaškodí! :)

    Ta nepřístupnost, studená bariéra mě nenapadla, ale jo, umím si to představit, že to funguje – dokonale načinčaná paní, které na tom vzhledu evidentně velmi záleží, kdyby se mnou seděla u stolu, asi by se uvolněně hovor moc nerozproudil. Zůstal by na povrchu.

  18. Tak, tak… dnes jsem doma sama a tak bloguju, budu si muset také zacvičit, pořád do sebe něco láduju :)..

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.