68 komentářů u „Vyvoraná vrtule

  1. Je to zajímavý k sebeprozkoumání, šance, výzva něco uvidět, ale superpříjemný to zrovna nejni :)

  2. Asi stereotypně, v rámci mé osobní konformity:
    budu slušná holka, ale napřed si to trochu protáhnu a zkomplikuju, aby nebylo tak snadný a příjemný se vymanit.
    Tfuj :)

    To je asi blbej druh dobrodružství ??

  3. zajímalo by mě, proč chceš být slušnou holkou. Jaké výhody ti to přináší když ti na tom tak záleží.

    když jsme měla osobně takové nějaké podivné zábrany (nesmyslné) tak jsem šla a udělala to. (to neslušné) a zkoumala… proč to dělím, co mi to přináší oddělovat slušný – neslušný… co jsem si to vymyslela za blbost :-))) jsem to vnitřně rozetla.

  4. Jsou neslušní ti co mají dluhy? Kdo nepracují? Kdo jen kecá… a sedí v hospodě a kouká na seriály? A žere levné buřty a visí mu břicho? :-)) anebo je to podnikatel co okrádá naivní lidi manipulací, prodejem nepotřebných nesmyslů.

    Je třeba cikán co celý den sedí na lavičce, hovno dělá, řve a pije víno z krabice neslušný? tedy ehm… čeho se vlastně bojíš. S kým se nechceš dostat do party :-)

  5. Liško, rozumím ti. Také se to ve mně svářilo, a byla jsem permanentně neslušná až už se to skoro i nehodilo, ale povolila jsem až když jsem se dala dohromady se slušným člověkem. Jsme teď dva slušní lidé. Ale nuda to není.

  6. ratko 5
    Nojo, to taky je předmětem současného výzkumu mě mnou :)

    Asi bych si měla napsat, co to pro mě přesně znamená „být slušná“, slušný člověk. Jaký má to slovo obsah, význam pro mne:

    Slušný člověk když se dostane do finančních nesnází, neřeší to nelegálně. Snaží se legálně. Snaží se, aby nesnáze nenarostly, protože je nechal ležet. Na druhou stranu: jak znám já sebe, na nějaké chození po úřadech mě neužije, nenávidím to, kašlu na to a pak by nesnáze narostly natošup, chápu to. Chápu to, když je to daleko ode mě nebo přímo já. Děsím se, když je to někdo kolem mne. Mám strach. Stres.

    Slušný člověk když má málo peněz, nenakupuje si věci, koupí si míň pití, dá si stranou peníze na nutné výdaje…

    Slušný člověk když je v nesnázích a nemá žádné zázemí, nemá žádnou rodinu, nemá žádnou podporu – což je smutné, ale ne tak řídké – obrátí se na kamarády. To sedí, to je OK. Nebere si půjčku. Snaží se získat práci, protlouká se, ano, v pořádku, nikdo neslušný kolem mě v tomto bodě není, samí obdivuhodní.

    Slušný člověk chce najít stabilní práci, stabilní příjem, ne risk a příslib a lítání z nuly do velkých finančních příjmů a zase zpátky. Ale někdy to zrovna nejde, to chápu. Přesto tento styl života ve mně budí strach.

    Slušný člověk nelže. V pořádku, znám samé slušné. :-) Slušný člověk nehraje na dvě strany, jeho řeč je v souladu s činy. To odpovídá.

    Slušný člověk, když řekne, že zavolá, tak zavolá, chová se dobře, kooperuje, přitom má svůj názor, to je v pořádku…

    Slušný člověk je z rodiny, která nějak funguje vzájemně podpůrně, členové se stýkají, nikdo není zločinec, násilník, pokud možno ani riskér, hráč apod. Bohužel někteří z nás mají velkou smůlu, že prostě je jejich rodina jiná. Vědí to, snaží se obdivuhodně, ale svoje příbuzné změnit nikdo nemůže.

    Slušný člověk má něco, co ho baví, o co se zajímá, čím se zabývá. A vzdělává se v tom směru, víceméně. Ideálně víc témat, činností.

    Slušný člověk … už nevím.

    Jdu na sraz s Akčním Hrdinou – ale toho se tohle téma netýká.

  7. ratko 6
    jo, přesně se všemi uvedenými typy ne, s těmi se nechci dostat do party, i když napohled jsou malební :)
    A pak si řeknu: proč ne? Co je na tom? Proč ne? Nejsou zločinci, tak co! Co mi nevoní? Čeho se bojím?

  8. 8. to je velmi zajímavé, opravdu… už jenom fakt že tomu říkáš slušnost. osobně bych to nazvala spíš opatrnost, možná přízemnost… jakože přizdisrání aby se náhodou nic nestalo. Sama mám několik ltakových přizdisráčských vlastností, ale nikdy jsem je nenazvala slušností…. nenapadlo mě to.

    když nemám peníze a nějaké chci… a nechci pracovat ve fabrice třeba nebo jako intoš, musím mít nápad jak k penězům přijít a nejen to, musím to uskutečnit. Mě muž tvrdil že jsem zvrácená, protože já tady ty finanční skokany víceméně zvědavě pozoruji. Sama bych to neudělala nikoliv proto že jsem slušná, nýbrž proto že něco takového dělat nemusím a ani by mě to nebavilo. Třeba někdo chodí a sází loterii, loterie mě vůbec nebaví… nesázím protože mě to nebaví. a někdo nemá peníze, urve si z huby a jde si to vsadit. samozřejmě prohraje :-)

  9. A všecky ty hypotéky a půjčky, kroutím hlavou co všecko lidi vymyslí za krávoviny… které jsou pro ně totálně nevýhodné jen aby dostali do ruky peníze. a nejsou přístupni argumentům které jsou pro mě jasné jako facka ale pro ně vůbec ne… finanční harakiri dělají, přesto jsou přesvědčeni že dělají to nejlepší. ovšem jsou to slušní lidé… nikoliv neslušní. Jedna nemohla splatit půjčku, tak se zbláznila a odvezli … my se mezitím na její dluhy složili :-))) když se z blázince vrátila, fungovala dál normálně

  10. 2. myslím si, že tímhle prochází dřív nebo později každý.

  11. 13…a pozvolna povoluješ, tolik nesoudíš a je ti tak nějak líp.neřešíš dramaticky co dělá ten a nebo onen, a nestresuješ tím pádem ani samu sebe. :-)

  12. Líšo, mě ten tvůj úvodní obrázek rozesmál….takový liškovrut :-))

  13. Jo, když se ti bude chtít, tak mi klidně napiš. Liško, pořídila jsem si nové brýle, úplně jiné než celý život nosím, dnes jsem si pro ně byla. Až si na sebe trochu zvyknu, tak se vyfotím, jsem zvědavá co jim řekneš. Jsou bílé, ploché, trochu větší a mají na přechodu do nožiček takovou zvláštní ozdobu jsou jakoby vyžrané kyselinou s dírama, do černa, růžova a bíla. Riskla jsem to, pomáhal mi to vybírat kamarád, co má vkus a je nekonvenční. Ještě mám jedny, byla akce, ale ty nejsou tak zajímavé.

  14. 12. mě hypotéka na bydlení nepřipadá jako kravina. dnešní pronájmy jsou kolikrát dražší než by spláceli ty lidi hypotéku (vidím to ve svém nejbližším okolí) když jdeš do pronájmu, většinou jdeš do bytu v původním stavu, ten byt majitelé potřebují jen udržet, nebo naopak potřebují tím tvým pronájmem splatit svou hypotéku, nebo alespon přispět na ni – bydlí jinde a ve svém, v novém.
    a trošku si to tam chceš v tom původním dezolátním stavu zvelebit a strkáš do toho prachy. a co se stává hodně často – majitel se domluví na výši nějakého pronájmu, to udrží dva tři měsíce a pak to těm lidem zvedne a doufá v to, že ti lidé ty zvýšené peníze dají a a nebudou se zase přece stěhovat jinam do dalšího pronájmu. pak jsou pronájmy garantované přes realitky, kde skládáš kauce do předu a platíš si i ten garanční a právnický servis od RK takže zase platíš spoustu peněz navíc. takže ve finále hypotéka na vlastním přijde stejně, nebo levněji, než pronájmy v cizím a starém. tolik moje nejen osobní zkušenosti. a to jsem opomenula, čím starší byt – tím větší placení fondu oprav.

  15. 17. mluvíme teď o jasném riziku… kdy někdo si bere hypotéku … bez schopnosti dlouhodobě splácet (dvacet let třeba) . V případě stejně vysokého pronájmu brzy přijde na to, že na tolik peněz nemá… že si tak vysoký nájem nemůže dovolit a musí do menšího, skromnějšího co odpovídá možnostem. Pokud má hypotéku, je chycen do pasti. Nepomůže mu uskromnit se.

  16. Téma Lišky je ale i o rizicích a závazcích, o břemenách které člověk na sebe bere. TAkže i hypotéka je takové břemeno. Stejně jako jiné závazky, které jsou… třeba desítky let. Desítky let povinnost každý měsíc schrastit určitou částku….

  17. 18.za dvacet let nikdo neví z nás co bude, jak bude a jak na tom bude. nepřesvědčilas mě. není to o tom, že se uskromníš, takhle to dnes nevunguje. funguje to tak, že spíš – do čeho investovat peníze a v případě nouze, kde můžeš ty peníze zpětně čerpat. proto pořád tolik frčí nemovitosti. i s hypotékou se dá prodat byt, nebo nějak to zařídit i přes pojištovnu k hypotéce v době nouze apd. ale dávat peníze cizím lidem….a pak nemít nic….je opravdu velký risk.

  18. 19. téma Lišky vnímám trochu jinak. spíš ho vnímám tak, že se tím jejím vnitřním bojem se ji posunují hranice a obzory. ne až tak nutně o risku, ale spíše v pohledu na to – jak lze různě žít život a být přitom spokoje. jako když se ji v hlavě boří předsudky o tom co žije, nebo co by měla podle své hlavy a svých názorů at už daných výchovou, nebo jen vlastním přesvědčením žít.

  19. 20. dnes to není vůbec tak, že půjdeš do pronájmu a tam si budeš jakože šetřit na až…. není to tak.

  20. 22. dřív za komunistů to takhle fungovalo. stačilo mít pronajmutý jen čistě pokojík u nějaké rodiny přímo v jejich bytě. nebyl to pronájem, ale podnájem. dnes tohle nenajdeš.

  21. 19. Risk – Liška riskuje už jen své zdraví a mozkové závity, že začala vůbec o tomhle přemýšlet. :-))

  22. 8. připomělas mi, jak jsem měla kdysi odpor k taxikářům, vyhazovačům, dýdžejům na diskotékách :-) pro mě to bylo „divný nelegální povolání“
    a pak časem, když jsem viděla, jak někteří lidé mají dvě i dokonce tři různá všelijaká zaměstnání ke svému hlavnímu zaměstnání…..tak mě tyhle „odpory“ jakože „nesprávné, nelegální, divné“ zaměstnání opustily :-)

  23. 25. nemám předsudky… akorát nevím co poradit lidem co se ocitli ve finanční pasti. již když tam lezli…jsem tu smyčku viděla. a když se ta smyčka zatáhla, se mě ptali co mají dělat… a nevěděla jsem co říct. bezmoc. cítila jsem bezmoc… možná je to ten pocit co cítí liška když potká nějakou mouchu přilepenou na pavučině a vidí pavouka jak si jde pro svoji obět…

    Je mi jedno co kdo dělá, mám problém s bezmocí… když vidím do jakých sraček se lidé dostanou tak, že si do nic sami vlezou. Samozřejmě že jsou hypotéky co dopadnou dobře… a lidé jsou spokojeni ve svých domečcích a bytech. to nezpochybňuji… spíše jsem měla na mysli ty bezmocné.

  24. 26. poradit můžeš cokoliv….co je aktuální a pro ně v ten moment přínosné….a to rozhodnutí je na nich, co si za radu vezmou, nebo nevezmou. možnosti jsou vždycky otevřené…přestože jsou v dluhové pasti (vím o čem mluvím) jo a dá to práci a musí se tomu věnovat čas a energie, no a to už se třeba někomu nechce….

  25. většina lidí si bere půjčky ne na kraviny, ale na to, aby splatily dřívější dluh a tím se roztáčí ta šílená spirála …a pak je opravdu těžký vyjít z toho ven.

  26. 26. jinak je mi jasné že je to každého věc, kolik půjček si veme… a jak si zorganizuje život. Koho si vybere za partnera a jak tráví svůj volný čas. jediným omezením je zodpovědnost…za třeba nesvéprávnou osobu. Pokud takovou zodpovědnost nemá… může si dělat co chce. Pokud má, tak tuto osobou vodí všude sebou. což taky nemusí být špatné :-) ale chce to odvahu. chodila jsem s děckem na rukách a velkým břichem vyškemrávat byt…bydlela jsem na chalupě. bylo to velmi nezodpovědné. odvedla jsem malé děti do země v které neznali jazyk, vystavila jsem je velkému utrpení, vyvedla na vysoké a nebezpečné hory, vystavila velkému riziku… člověk nadělá věcí, kdy se může stát tolik hrozných věcí. teprve následně zjišťuje co se mohlo stát a nestalo. Takže mi je jasné, že malovat čerta na zeď je blbost :-)))

  27. naštěstí si říkám pro sebe, že už se nedávají půjčky na cizího ručitele, jak to bylo dřív…..to bylo to, co nás dostalo do dluhové pasti a samozřejmě jsme jistě nebyli jediní, koho to potkalo. ….

  28. 30. ručili jste někomu? to bylo kdysi taky velké riziko… důvěra v druhého, že bude platit a on třeba neplatil. jo, to bylo velmi drsné…člověk spadl do dluhu nevinně.

  29. 31. ano. Petr, kolegovi z práce, byl to jeho kamarád….no a po letech nám přišla soudní obsílka na 100 tisíc. to bylo překvapení….a nemůžeš nic…. jen to platit.

    vzpomněla jsem si na kamarádku, která pronajmula starý domeček po jejím dědovi – „hodným chudým lidem“ pro mě od pohledu byly divný. pronajmula to za pakatel, měli malé děti, muž invalidní důchod, jeho žena uklizečka….v domečku bydleli necelý půlrok a neplatili dva měsíce ani korunu a jaké bylo kamarádky jednoho dne překvapení, když se za nimi vydala a zjistila, že dům je prázdný, zmizelo nádobí i nábytek po dědovi a jen v kuchyni a ve schránce našla jen stohy soudních obsílek…..

  30. 32. ti lidé prostě utekli, před úřady, před dluhy, před zodpovědností…..

  31. 32. no blbý… je to riziko nebo naletět. nevím. prostě zkušenost. teď jsem zase četla na jednom blogu, že je třeba imigranty skopnout do moře protože ohrožují náš evropský (zasloužený) blahobyt a my chce vést slušný život. Takže ta slušnost se nám tady ve virtuálním světě jaksi ehm pohybuje… jaksi ve smyslu že nás nebude nikdo otravovat a bude klid.

    což se vrací opět k Lišce a k její naději, že jako slušná bude mít klid ve vlastním bednění, jako neslušná stres protože ji bude kdekdo otravovat

  32. co se týče emigrantů – jsem pro kvoty, anebo prostě nějaké usměrnění…..
    s těma loděma to vidím osobně tak, že na tom někdo těžce rejžuje, at už se staré necky potopí, nebo doplují….
    prostě lii zaplatí těžké peníze za od do evropy…..a jestli dopluje, nebo ne…..je jedno, prostě někdo na tom má velký byznys.

  33. 35. nevidím do toho, jen si to myslím……působí to na mě tak….
    jdu spát, ráno vstávám. dobrou noc.

  34. Já nevím. Mně obrat „slušný člověk“ přijde skoro jako urážka. Dycky mi z toho dvojsloví naskočil alibistickej konformistickej přizdisráč, takovej ten „já jsem slušnej člověk, mně nikdo nic nemůže“, eventuálně „já jsme slušnej člověk, tak po mně nic nechtějte“. Hlavně nevyčnívat, nezadat si, nevykolejit, neudělat žádnou chybu i za cenu toho, že neudělám vůbec nic…

    Nevím. na druhou stranu mě nikdy nenapadlo, že bych mohla být sama neslušná, když mě serou tyhlencty slušný lidi. Jsem tak akorát dost slušná pro sebe.
    A to je asi i to jediný, co můžeš i ty, aby ses z toho nezbláznila. :-)

  35. 34
    imigranti, jo, to je příbuzný téma, v podstatě.

    29
    no a v tom já bych byla přizdisráč ad 11.

    Spíš proto přizdisráč, že jde taky o to, s kým jsi přitom v „komplotu.“ Tj. jak je člověk přesvědčený o tom, kam patří, ke komu, co je jeho „rodina.“ Nebo tak nějak. Když jsem přesvědčená, jde to dobře, jde to samo, je to jasná páka.
    Já nevim. Jsem taková načatá:
    Sraz s akčním Hrdinou byl dnes prima jako vždy, a i když se mi jevil víc jako pozér (kterým se někdy sám směje) než kdykoli jindy (nová motorka a helma, nápodoba veterána z války – prostě jen krásná nápodoba!), stejně to u něj pořád vidím jako milý a ne jako narcistní a nevkusný. Protože on je vkusnej. James Bond, no. A zase že pojedem spolu a s jeho partičkou někam na sever na motorkách, nabídka … a spolu někam ještě jinam, achjo. Doháje, proč si furt tak rozumíme a proč bych vůbec s ním kamkoli jezdila, jako kdo – jako někdo, koho znají všichni jeho kamarádi a nikdo z rodiny? Nebo nově jako kamarádka? Žádný takový. Smutný.
    Proto jsem se s ním nesešla, abych si ověřila tohle, co vím dávno. Sešla jsem se s ním, protože jsem chtěla zažít, připomenout si, jaký to je, se s ním sejít, jak se dobře cítím s někým, s kým si rozumím (potvrzeno). Abych to porovnala, jak se cítím, když jdu na rande s někým jiným, kdo mě bere se vším, ale mám z jeho života strach. Kdežto s Akčním Hrdinou – když už o něm mluvím – bych neměla. Měla bych radost.

    Asi by byl dobrej nápad někam vypadnout. Konečně jsem pochopila, proč lidi chtěj odjet do Austrálie. Tam na ně nedosáhnou jejich vztahy. Hahá, v Austrálii si vytvořej nové vztahy, obdobné, a jede to znova :-)
    No nesměju se. Naopak. Potřebuju si ulevit.
    Psychoterapeutka, doktorka, u které si kroutím své povinné i chtěné hodiny indiv.terapie (je to dokonce psychoanalýza), říkala, že mám před sebou rybníky slz z dětství, který jsem tehdy nevyplakala :( Tak jsem si na ni teď vzpomněla, protože teď brečím trochu schválně, aby přišla úleva. Nebo aby něco přišlo, abych já našla, kudy popojít.

  36. 37
    jo, moc křečovitě slušnej za každou cenu jako program, to je trapný.

    Ale jak říkáš „nevyčnívat“, tak to mně rezonuje pozitivně – i když vím, že je to zpravidla negativní a hnusně šedý,davový, alibistický, lhostejný a ani Bible to nemá ráda:). To už jsem si totiž v dětství tak formulovala: že chci být jako ostatní a nevyčnívat. Asi že se mi to ještě nějak moc nepovedlo. Leckdy si najednou uvědomím, že dělám něco nonkonformního, ale přitom mám dojem, že jsem to nechtěla, neprosila jsem se o to. Nedělám to nikdy schválně.
    Tak mezi 20-30 lety jsem byla taková konformní, to jo. Při pohledu zpět to ale bylo období, kdy jsem byla Šípková Růženka. Vezla jsem se.
    A když žiju za sebe, svůj život, leknu se, protože mi to připadá nějaký nonkonformní (co to taky je, konformita, co to je norma, co je to průměrnej člověk, žejo – není to nic, neexistuje to, jen v reklamě :)
    Takže přizdisráč. Už mi to slovo začlo znít i libě. Nová moje norma :)
    Dělá mi potíže stát za svojí osobou, osobitostí, prostě za sebou. Buď dělám, že to neexistuje, že jsem konformní, anebo se leknu jako teď. Sama sebe. Že bych si něco troufla nebo že bych se neposrala z toho, že někdo jinej si troufá a dělá to vedle mě.

    Nebo já už nevim, možná kecám a kydám slova, jak přijdou.

  37. 39. připomíná mi to mě :-) Celý život chci být konformní, nevyčnívat, být šedou myší, v davu… a vylézá mi z toho zajímavá nekonformní pestrost. Domnívám se že takto to prostě je obecně. Ve snaze o normalitu je obsažená nenormalita… tedy jedno v druhém pevně svázané.

  38. 38. pokud máš ráda motorky a toužíš na nich jezdit…třeba by tě to přitahovalo. Pro mě osobně je to odpudivé… právě pro ty motorky. Proč si to nepřiznat, že koníčky nesdílíte. že tedy nejsi fanda do motorek a způsob zábavy jeho party tě stresuje. Píšu to za sebe, jelikož já mám ráda ticho… klidné spočívání a jemné dotyky s přírodou a jinými lidmi, nikoliv hlučnou zábavu s helmami a koženými oblečky.

  39. 41
    mě to dost bavilo, i když se na dálnici bojim.
    Koženou bundu jsem měla jen já :)

    Naše koníčky na sebe nasedají výborně. Ale to s víc lidma; vlastně neznám nikoho, s kým bychom „nesdíleli koníčky“…

  40. 42. inspirovalo mě.. proč bych s nim kamkoliv jezdila? zdálo se mi že nechceš, ale že by jsi ve skutečnosti chtěla a jen dělala otočenou? jakože nafrněnou?

  41. 39. taky mě napadlo že je možné se vézt a hrát všemi barvami :-)) že není rozhodující jestli tak nebo onak nýbrž že furt u toho žiješ.

  42. 43 k „proč bych s ním kamkoliv jezdila,“ patří dodatek, který jsem nenapsala: „Když nejsem jeho partnerka se vším všudy.“ To je víc než dva roky stará vesta a ani jeden z nás na svém postoji asi nic měnit nebude.

    44 tomu jsem úplně neporozuměla – že i když se člověk veze, tak žije? Já myslím, že když se veze, žije dost neuvědoměle, nevědomě, bojí se podívat se na sebe / do sebe pořádně.

  43. 45. třeba ne… co když jsi zajatcem určitých okolností, sedíš třeba ve fabrice nebo ve vězení, nebo se staráš o někoho… musíš setrvat tam kde jsi jelikož to tak je. Podle mě není rozhodující zda člověk chodí tam a tam, děla to a tamto… spíše jak hluboce je schopen to žít. Uvědomovat si to…. Smysly jsou jen vstupní branou pro to, abych pochpila že jsme živá. Až pochopím že jsme živá… dokážu život vnímat…. i s málo podněty.

  44. 43 ad 39
    „proč by s ním někam jezdila“ jakože zrovna s ním a on zrovna s ní, když jinak o ni jako o parťačku nestojí a do svého života si ji na tuhle úroveň nepustí.

    Proč mu dělat doplněk, imidž…? Před kamarády?

    Problém není ta daná činnost, ale pocit falše v postavení, které má člověk přijmout jen dočasně, vlastně si na jen hrát.

    Ratko, ty dumáš o všem možným zprava zleva, pravou rukou za levým uchem, ale často stačí prostě jen se vcítit, nemydlit to furt analýzama zprava zleva. :-)

  45. 45 ad 44 nemusí to tak být. Může to být přesně naopak. Že když už se jen vezeš a víš proč, tak už nemáš snahu se někam vpasovávat nebo před něčím bránit, prostě jsi v klidu, nemáš potřebu k užívání si vyvíjet žádnou usilovnou, tudíž většinou nepřirozenou až zavádějící aktivitu.

  46. 46, 48
    každej tam vidíme nějaký nuance :)
    Asi.

    47
    jo
    a jindy zas přijde někdo jinej a chce partnerství se vším všudy a já se leknu.
    A jsem neschopná poznat, jestli jsem se lekla „správně“ a mámprchnout, anebo jestli jsem se lekla prostě proto, že je můj starej vzorec „ždycky chtít prchnout.“

  47. Mně se zamlouvá ta Rulisina 47. Cítím to stejně. Už mi není 15 let, kdy kašlu na všechno, i na své pocity související se sebeúctou. Je to takový malý parasitismus od něho. Zkouší to. Jet zase pohodlně na starý vlně. Bylo by to tak příjemný, kdyby člověk kašlal na všechno a neměl v sobě ženskou touhu mít někoho k sobě, komu se lze oddat s důvěrou v jeho upřímnost a cítit vzájemnou touhu sdílet společný život se vším všudy. Být spolu. Kdybych mávla rukou a jela, nebylo by mi z toho dobře, byla bych v duchu smutná, když už vím, že mě nepustí ani o krok dál do svého života a není naděje že se to zlomí. O to smutnější, že mi s ním je tak dobře. Zatraceně!

  48. Nojo, zatraceně. Naštěstí ten smutek trvá vždycky jen večer po setkání a pak už to znova a stále beru jako hotovou věc, co víme dva roky – že každej stojíme na svým (způsobu života) a hotovo.

    Nojo a teď když přijde jinej, kterej tvrdí rovnou, že chce mě navždy se vším – tak já se zase leknu! Pro změnu toho, že je moc rychlý, nesystémový, nebezpečnýho životního stylu, z jinýho světa než já a vůbec.

  49. nevím, když „ho“ označím za parazitismus tak ho zabiji… může jet sám přece. nebo s kamarády. proč chce Lišku jako imidž… žeby byla Liška tak velká prestiž před kamarády? nevím. přijde mi tohle jako škrábání se pravou rukou za levým uchem. to moje ani ne :-))

  50. 52
    ono ani není, proč se o tom bavit – prostě je prima jet někam s kamarády a ještě příjemnější je mít s sebou svoji kočku, kterou mám rád, ne?
    Já to chápu, mně to přijde pochopitelný.

  51. 53. mě taky. přijde mi to supr. že tě zve… že se pořád na tebe obrací a s tebou počítá. tedy vnímám to radostně, lehce…

  52. to ztěžknutí vzniká ulpíváním, vracením se

  53. 52
    Mně to taky přijde jako pochopitelný. Zrovna jako mi přijde pochopitelný i to Lišky drhnutí.
    Já přece nepsala, Ratko, že něco považuju za správné nebo špatné, jen jsem reagovala na tvůj rozbor, že podstatou jsou rozdílné koníčky. :-D

    Vidíš, a ty už to zas posuneš do toho mravokárání. :-)

    Každý má právo se nějak cítit. Proč jakékoli něčí cítění vemeš, obrátíš naruby a začneš mu dokazovat, že to, co cítí, cítí proto, že nahlíží věci pomýleně?A zrovna tak teď neřeším, jestli v daném konkrétním případě máš, nebo nemáš pravdu, spíš mi vadí, že občas to něčí cítění posuneš jinam nebo až do cítění jiného, jen anbys s tím dokazováním mohla začít…

  54. 56. aha, takhle. ale Liška se ohradila a řekla že motorky má ráda. Tím jsem to považovala za ukončené.

  55. Čtu to v práci a postupně a odepisuju tak, jak na to narazím. BNěkdy mám stránku dýl otevřenou, než můžu odepsat, pak tam něco přibyde, aniž si všimnu.

  56. 54,55
    tak teď nevím,jak to myslíš – připadá ti totéž lehký, nebo těžký? Lehký, dokud je to návrh, a těžký, kdyby se to realizovalo? Stejná věc? On myslí návrh vážně.
    Já si neumím představit realizaci. Byť by mě taky bavila, jako jeho. Ale prostě mi připadá absurdní.

  57. Proto píšu odkazy na komentář, na nějž odpovídám (pokud nezapomenu). Reaguju na daný komentář, ne na to, co je pod ním.
    Až budu chtít reagovat na to, co je pod ním, napíšu to (pokud nezapomenu. .:-))

  58. 57
    já hlavně nevím, proč se o tom bavit, já to považuju za ukončené už dva roky. Akorát se to rozjitří na jeden večer, když se sejdem, ale to taky vím celou dobu, nic novýho a nic novýho asi nikdy nebude, takhle to bude pravděpodobně do smrti. Protože nikdo z nás nezmění postoj ke způsobu života, to je všechno. Motorky nemotorky.

    Prostě to beru. Ať to tak je, pro mě za mě, dokud se nám bude chtít. My se vidíme rádi.

  59. 59. přijde mi lehký to co se právě děje… myslí na mě, jdu na rande, jedeme spolu na cestu, smějeme se spolu.

    Těžké mi přijde zpětné vyhodnocování dojmů… dobarvování

  60. 59
    Tak já to zas zkusím: Přijde mi, že ztěžkne jeho návrh, ve své podstatě lehký, ve tvých očích, poněvadž filtrem tvého vnímání, ulpělého v minulosti.

  61. No a zas ta situace. Než stihnu odepsat (protože mezitím musím něco s kolegou), už tu naskočí vysvětlení přímo od Ratky.
    Prostě holt nemá cenu, abych se těchhle debat účastnila, nestíhám., píšu pozdě, tudíž už akorát vyznívám jako opakující se blbka. :-))

  62. 62
    Cože?
    Jaký rande? Já nechodím na rande se svým bývalým mužem. Sejdu se s ním, ale to přece není rande!

    Jaký jedeme spolu na cestu?
    My nikam nejedeme, jen o tom mluvíme. Je to touha, touha jet spolu na cestu. Kterou on má tendenci naplnit (což by asi vyvolalo trápení a myslím, že nejen ve mně). Kdežto já se střežím to realizovat, protože by ta krása zmizela.

    No, tak asi je tohle v souladu s tvým lehký / těžký.

  63. ruliso 64
    Fakt? Mně to nepřijde jako blbka, mně připadalo, že mluvíte o něčem jiným nebo jinak, a ne že už výše to bylo osvětleno ratkou, než napíšeš. Pro mě je to neosvětleno a neorientuju se. Ale to neva.

  64. 65.to je ono… co by mohlo být, nebo co se děje… je lehké v daný moment. ztěžkne to až v momentě kdybychyby.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.