Liška, vrána a sýr

JSOU NAŠÍM VZOREM…

latka1_500

Jak jsem tak nahlížela do zahraničních blogů tvořivých žen, napadlo mě si také udělat tapetu. Opakující se vzor. Dokonce se svými vlastními Hrdiny! Akorát ho asi nezpeněžím. Přitom by se na předsádce knihy vyjímal náramně. Ale takových ještě bude! Slibuju. Ještě lepších. I když při mé lenosti … vlastně to není lenost, je to spíš nesoustavnost, nechuť dělat něco dlouho. Já když udělám jednu animaci nebo vzorovanou tapetu, zjistím, že to jde, že vím, jak na to, no a to mi stačí a už to přece nebudu dělat pořád dokola a vypiplávat k dokonalosti, další a další, hodiny a hodiny; to bych si připadala tupě a ne kreativně. Vypovídá o tom již tato historka:

Když mi byly tři roky, šla jsem poprvé do školky. Že jsem se tam při obědě pozvracela, to vám budu vyprávět jindy… Druhý den ráno mě maminka budila. „Vstávej, jdeme do školky!“ A já na to: „Jak to? Tam jsem už byla včera!“

Je-li potřeba, překonám se, rozjedu se a vytrvám s vervou – vždyť vysokoškolské studium a diplomka jsou toho dobrým důkazem. Jenže popravdě řečeno, když jsem psala diplomku, vždycky jsem zapla počítač, pak u něj dvě hodiny závodila v kaskadérských autech a potom teprve jsem se přemluvila, že se mám dát do práce. A někdy ne. Někdy jsem si řekla, že na to není příznivý den a hrála jsem si ještě dalších pár hodin s velkou úlevou a bylo to. V tom ohledu mě při soustředěné činnosti držely spíš seminární práce – měli jsme jich hodně, často několik během jednoho týdne, většinou ještě s nutností navštívit knihovnu, něco počítat a zakreslovat, interpretovat a vydedukovat a napsat. Ale byl jasně vidět cíl, byl krátkodobý, zřetelný, rychleji dosažitelný a to mi vyhovovalo lépe.

No a takhle já pracuju, když pracuju sama. Když jsem při práci naživo s dalšími lidmi, jde mi všechno rychleji, aktivněji, celkem radostně, nepoflakuju se, ale zas je tam aspekt vzájemného přizpůsobení. Přizpůsobit se rytmu druhých. V tom jsem já docela dobrá, takže teamově pracovat můžu zdárně. Ale taky ne soustavně – potřebuju si odskakovat do samoty a samotvorby tak jako tak.  Někdy čerpám víc inspirace s druhými, někdy sama. Jak říkám – každé zvíře má své tempo a Liška má dva rytmy života, foxtrot a slowfox. Soustavná, cílevědomá pilná práce je akorát tak pro vrány. Ať si tu kariéru užijou.

86 komentářů u „Liška, vrána a sýr

  1. Tak tohle mě nadchlo, je to jak od profesionála, byly by to hezké letní šaty. Nebo i dekor na vánoční vejce :). Jo, to už vypadá na projekt!!

  2. zuzi,
    vánoční vejce, to je ono!! Se sýrem :-)

    Je to trochu tvrdá barevnost a taky moc jednolitá fialová – pro první pokus. Jinak bych tomu dala trochu nějakou texturu nebo šmouhy nebo něco.

    Rozhodně je dobrý si udělat pro radost několik vzorů na šaty a předsádek na knihy! Snad moje nevytrvalost nebude úporná a ještě nějaké nasázím; ono je to rychlé, rychlejší používat kousky toho, co mám, než nově vytvářet všechno. Je to taková recyklace komiksu – kousky použít zase jinak. To jsem vždycky měla ráda – udělat obrázek, pobýt s ním, potom ho roztrhat a použít na další věc. Protože nese nějakej význam a ten probleskne v té nové věci.

  3. Obrázek má velikost 500×500 pixelů; ještě mám originální velikost 2000×2000 pixelů, takže se to dá vytisknout – v případě, že se v okolí vyskytuje vééliká tiskárna – až na formát 70×70 cm.

  4. graficky je to moc pěkně sladěné. teda dělá mi to dobře na oči :-)

  5. Jo? Tak to je dobře, mně ta jednolitá fialová připadala trochu jedovatá. Asi jako obtisky na kraslice – jak říkala zuzi.

  6. Tyjo, to je dobrý! Líbí se mi tam ty kontrasty. Na počítači to možná vypadá trochu jedovatě, ale např. vytištěné na matném papíře to zas bude působit jinak… Takže myslím, že na předsádku knihy úplně ideální ;-)

  7. Mě napadlo povlečení!
    A brala bych ho!
    A popis práce na diplomce mi přišel nějak ukrutně povědomý… Akorát já to ještě psala na psacím stroji a místo klapání diplomky jsem klapala básničky a trampský povídky. :-))

  8. ruliso,
    povlečení ještě doladíme v jemnějších barvách pro sladké sny!
    Básničky … tak těch mám také několik notesů z raného mládí. Ale už tehdy jsem se za ně styděla. A asi to ještě trvá, byť obecně můj stud se smrsknul asi na 3 % toho, co byl tehdá.
    Já chci nějakou trampskou povídku!!

    Četla jsem jen jednu knihu trampských povídek. Pár let před psaním diplomky. A ze všech trampských povídek si pamatuju jen jednu, která spočívala v tom, že trampský trosečník se setkal s trosečnicí Raquel Welch a šukal jí. (Jak se sám vyjádřil.)
    Asi o tom tolik snil při masturbaci (nebo psaní diplomky :-))), až o tom napsal povídku.

  9. Koukám, co jsem to napsala …vánoční vejce, to je ale nesmysl??! Jak jsem na to přišla, nevím :). Mně se ta fialová líbí, i když sama si na ni nepotrpím. Vidím z té látky sukni a bílé tílko k tomu. Nebo úzké 7/8 kalhoty s bílým tílkem.

  10. 9
    Zkus najít na internetu něco pod heslem Trapsavec. :-)

  11. Vzorem na povlečení ale bajky o sýru nekončí – už mám dalších šest nakreslených v notýsku.
    Zatím se nemohu zbavit dojmu, že „už mi to zůstane“ a je to nevyčerpatelné téma.

  12. 10
    právěže ta vánoční vejce byla výborné heslo!
    O vánocích se rodí nové světlo, nový život, dítě; tak proč ne z – divokejch, fialovejch – vajec!

    11
    áno, měním v googlu heslo z Raquel Welch na trapsavec …

  13. Trapsavec… to je moje parketa! Patřila jsem k té generaci trampů psavců-trapsavců, Houla, Juan, Tapi, Sint… to byly krásné časy..

  14. Za mě obal na knihu, polštářky, nebo potah na sofá! Úplně dokonalé by bylo, kdyby to byl takový minimalistický komiks…postavičky by se neopakovaly ve vzoru, ale jen střídali v nějakých pózách a s různými předměty a tvořili uzavřený příběh. Ale než mě zdrbeš, chápu, že to už bych chtěla moc!

  15. Jo? Já o tom nikdy neslyšela. Vypadá to, že soutěže trapsavců se každoročně účastní dost lidí.
    Už je po uzávěrce. A co jsou výhry? Co jste vyhrály, ru a zuzi?

  16. psice,
    né, to bys nechtěla moc! To je mnohem lepší, než jen nudně automaticky střídat postavičky za sebou!! To je bezva nápad a jeho nejjednodušší varianta by byla rozfázovaný pohyb – jak figurka jde, zakopne a udělá kotrmelec. Nebo delší verze: jak spadne na zem z kotrmelce, utrhne kytku, dá si ji za ucho a jde vesele dál … a série se opakuje.
    Nebo jenom kůň, jak běží.

  17. Já asi nic, jen účast na finále, bývalo to nedaleko Brna. :-)
    Popravdě, fascinovalo mě to jako lidské společenství (viz Tapi, Juan a pod.) a zkoušela jsem účast víckrát, ale nějak jsem měla pocit, že s tím pravým trampským psaním se poněkud míjím, nevcházím se, furt se mi tam cpalo něco jinýho a furt jsme měla pocit, žejsem někd eponěkud nepatřičně… cpu se někam…:-)

    A pak člověk časem zjistil, že předpokladem ke správnýmu trampskýmu psaní je přes všechna hesla o svobodě, nezávislosti a individualismu hlavně kolektivní trampský myšlení, což je problém, pokud člověk začíná nejvíc psát v okamžiku, kdy od trampingu vlastně už jde někam dál… :-)

  18. Je to zvláštní žánr -trampská povídka – a neumím si žádnou moc představit. Natož že bych ji psala. Představím si deníkový záznam nějaké výpravy, což „správně literárně“ podáno může být příběh. Ale to se musí hemžit trampy a odehrávat u Sázavy nebo co musí mít? Vyprávět skutečnou událost, jak mi žracák spadnul z převisu, kde jsme nocovali, až hluboko dolů do řeky … je, anebo není trampské drama? :-) Musí v trampské povídce lidi nosit klobouky s liščím ohonem, můžou mít karimatku,nebo … takové žánrové otázky mě napadají. Teda to není žánr; žánr je povídka, ale je to prostředí.

    Pro mě trampování bylo hlavní v době dospívání, mezi patnácti a pětadvaceti. A úžeji mezi patnácti a dvaceti – to byl můj svět, svět mimo školu, mimo město, mimo rodiče, mimo televizi, mimo konzum (kterej měl teprve začít, teprve byl začátek 90.let). To byla svoboda a samostatnost. Byla to dobrá cesta, jak dospívat. Jak začít bejt samostatnej. A ještě se starat přitom o děti (oddíl) a kreativně vymýšlet hry a akordy k písničkám a všechno možný, navazovat a utužovat přátelství, z nichž některá na celý život.

  19. … taky by byl hezký vzor na utěrku složený jen z různých druhů sýra … včetně jejich názvů psacím písmem …

    Jó, ty čundry byly dobrá věc. Poskytly člověku pocit kompetence – řeklo by se odborně :-)

  20. 19
    Mezi patnácti a advaceti, ano. U mě hlavně mezi patnácti a osmnácti.
    Přečti si nějaký ty povídky. Jsou různý,i docela obyčejně pojatý, bnez širáku a podobných rekvizit. Některý docela dost vtipný.
    Já moc neuměla psát vtipně. A chtělo se mi psát spíš dlouhý věci. V Trapsavci bodovaly spíš ty kratší.

  21. 21
    ahá.
    Já jsem si nevšimla, že ty povídky tam visej zveřejněný :-)
    Bez širáku? No to né, ten bych jako porotce požadovala! Zejména širák ve stráni naproti krušovickýmu pivovaru (to byla jedna z mých nocí na pětidenní cestě za kameny v r.2011).

  22. ru 21
    u mě taky hlavně mezi 15 a 18 lety. Potom taky, ale to už bylo známý, zažitý, probádaný a jen se to rozvíjelo na větší partu a vzdálenější kraje a láska už nebyla tajná a platonická a vařič už nebyl lihový.

  23. … 23 … teď to vypadá, že jsme nevařili přímo na ohni. Vařili, milí trampové, vařili, v kotlíku i zčernalém ešusu, na kamenech, na cihlách, na roštu z klacíků nebo polen, na roštu drátěném i v zavěšeném kotlíku na klacku.

  24. 23
    Tak nějak. Plus u mě trochu i skály s maminčinou partou, ale hlavně víc vodáctví a taky jsem chodila občas sama. A láska – to spíš zazdila úplně. :-)

  25. O svém trampování bych nedokázala napsat an slovo. něco tak nitěrného :-) ale jsem zapsaná v zápiscích jiných a je to veselé. ale to je taky vše. zasmějeme se , zavzpomínáme. ale to je taky vše. rozmělňuje to původní obsah. mění. upravuje. dělá z toho kino :-)

  26. I když… asi jsem netrampovala. spíše jsem byla vláčena a bylo o mě referováno v zápiscích. Takhle to bylo. Sama o sobě nejsem „pro partu“.Musím být do ní vtažena a fakticky jsem ní převálcovaná. V“partě“ si pak najdu“svoji“ osobu s kterou si vytvážím vztah třeba. ka které se pak celou dobu vztahuji.

  27. Asi jsem konzument v „trampování“ konzument a tím pádem mi chybí tvůrčí duch. Tramping jako takový není pro mě. VAřit na ohni a spát někde na kusu dřeva, ano. ale víceméně jako nutnost protože tam jsem a to je jediná možost. Kdyby byla vedle hospoda asi bych šla do ni, a nevařila na lihovém vařiči. Kdysi, když jsem byli velmi chudí a šli na Dachstein tak jsem čupěli vědle Adamekhüute a vřili si nudlovou polívku na lihovém vařiči, protože to bylo levné. Nikoliv proto že je to romantické.

    Trampování ve smyslu romantiky a pestrý fialový vzor s měnícími se postavičkami. Aso ano. To je ono. Patří to k sobě.

  28. Hlavně jsi Ratko přeborník v negativismu a vyjadřování opovržení nad kdečím. :-)

  29. 29. se divím že mě dosud nikdo nevypleskal :-)) ale taky je pravda že mě moc nezvou

  30. jinak Ru doufám, že ta poznámka se týkala mých plků o tampingu :-)) nikoliv o LIščím úsilí. to je supr. vzor je dobrý…. ale v momentě když se změní na produkt a účastníka soutěže tak fakticky zemře. Teda ten vzor. Což je ale normální. Každý tůvrčí prvek má fázi růstu, pak vyšperkovaní a pak smrt. Rozmělnění.

  31. Víš, ono, jak jse byla teď na tom frťanum tak mi běželo hlavou – že ano, že lid jsou malí a romantičtí a pošetilí a bláhoví, a že zejména některý věk takový je, protože to k němu prostě patří. Ael že je otázka, jestli schopnost si i tohle užít, tohle prožít, a pak schopnost nezavrhovat to, i když už je člověk dál a jinde, není tomu bohu a Kristu blíž než všechna ta snaživá pokání a sebemrskačství a proklamace hledání lásky boží…
    Možná, že ti obyčejbní lidi, co jsou takhle malí a romantičtí a pošetilí, mají tu skutečnou lásku všeobjímající boží v sobě daleko, daleko víc…

  32. 32. Ru, proč ne. v tomhle s tebou na 100% souhlasím. určitě mají lidé k sobě blízko. pod nebem, hvězdy. pomáhají si vzájemně. třeba se i mezi sebou popárují, rodí děti a pak i spolu umírají. tak nějak… společenství. pošetilost by byla kdyby to oddělovali od reality. teda od svého života.

  33. ratko
    těžko se orientuju v tom, co píšeš o trampování.
    28 – no samozřejmě že jsme taky vařili venku polívku a nechodili v šestnácti do hospody, protože jsme neměli peníze. Pro romantiku? Ne, to jsme nedělali pro romantiku, ale pro to, o čem jsem mluvila výše (kde mluvíme o romantice???) – pro svobodu, samostatnost a soběstačnost. Proto, že si poradíme s málem. Proto. To dává pocit kompetentnosti; dokázat vyjít se základy, ten minimalismus: rozdělat oheň a s minimálními prostředky (a minimální hmotností, protože tahat na zádech víc než 18 kg celý dny mi jde těžko) žít. Poradit si. To bylo to hlavní. A umět se pohybovat v přírodě. Mluvím o věku 15-20 let.

  34. Například právě teď mám chuť jet do Kanady bydlet v divočině.

    Protože nerozumím žádným papírům a mám vyplnit poprvé daňové přiznání.
    A otevřela jsem papíry, co mi poslali ze sociálky, a tam stojí, že jsem si odhlásila v říjnu nemocenské pojištění a od té doby ho neplatím (já si pamatuju, že v tom formuláři, co mi poslali na podzim, když jsem si založila živnosťák, byla taková divná otázka a nevěděla jsem, co vyplnit, tak jsem tam něco zakřížkovala a asi blbě). Jenže já jsem zaměstnaná, takže přece mi to platí zaměstnavatel…
    No a ještě mi poslali papír ze zdrav.poj, že jim dlužím 185 korun už deset let.

    Tak jdu někam telefonovat na nějakou sociálku (nevím, co to je) kvůli nemocenskému pojištění (taky nevím, co to je), jak to teda je (a stejně nepochopím, co mi řeknou :-)

    Chci do srubu!

  35. 37 to jsem ráda, to je úleva :-)

    Tyjo, teď jsem vyplnila daňové přiznání a správně, to vypadá! Akorátže jsem ho vyplnila jenom za příjmy ze zaměstnání a příslušné daně a slevy; zatím bez té své jediné faktury, kterou jsem vydala a dostala proplacenou na sebe jako OSVČ, protože nechápu, kam se to tam vyplňuje :-) Asi se to přičte k tomu platu… nebo nevim. A daň taky nevim, jestli tam nějaká je nebo není, když nejsem plátce DPH, jestli je na tom těch 15 %? No nic …
    Dneska mám sraz s paní účetní kvůli účetnictví někoho úplně jinýho, ale zeptám se jí asi, zneužiju její dobroty.

    Možná teda ten srub ještě odložím.
    Na důchod :-DD

  36. Trampování mi zkrátka vyhovuje, protože se přitom nepracuje.
    Tak bych to pro sebe definovala.
    Zahrnuje činnosti jako kácení a řezání soušek, dřeva, štípání dřeva, rozdělávání a udržování ohně, vaření a konzumaci pokrmů, nákup surovin, kreslení, psaní deníku, hraní her, chození po hezkých místech, přenocování s dostačujícím nízkonákladovým vybavením.

    Bohužel tam něco chybí.
    – Kde vzít prachy na nákup jídla, příp. na ubytování. A na nářadí včetně psacích potřeb, řekněme, a jiné drobné kulturní výdaje jako jsou struny na kytaru :) Dokud člověk nepotřebuje zdravotní péči.

    No a kde jsou prachy, je potřeba těch tun papírování v našem světě a pracovat za finanční odměnu. A to už mi milý není, ale jinak už to nepůjde. Co by člověk neudělal pro své základní čundrácké potřeby – když mi ten plat nutěj, tak si ho vezmu :-))

  37. 41 Umím vyplnit daňové přiznání levou zadní :-)

  38. Liško, to je super vize, a co nějaký dobrovolnický projekt? V Panamě jsme byli na hostelu přímo v pralese a brali tam dobrovolníky za stravu a ubytování od týdne do neomezeně dlouhé doby. http://www.lostandfoundlodge.com/
    A neboj, není to jen pro beďaráky 15-20, ale věkově široké spektrum dobrovolníků i návštěvníků. Akorát to chce to hlavní a nejtěžší – odseknout se odsud…(Upřímně, já bych na to na delší dobu neměla, nejen kvůli dětem, tak nějak bych se bála, abych se měla do čeho a kam vrátit…ale to už jsou moje subjektivní a možná úplně zbytečný strachy)

  39. Definuj základní dovednosti, Ratko. :-)
    Mít auto je základní dovednost? :-)

  40. to byl vtip :-) jakože řídit auto a spočítat s daně.

  41. Ale zkusím to. Třeba mě někdo doplní.

    – Vyřídit si na úřadu zdravotní, důchodové (slevy a příspěvky), zaplatit co nejnižší daň
    – řídit auto (nezávisle zda ho vlastním)
    – plavat
    – vyřídit si pas včas a hlídat s jeho platnost
    – udržovat si zuby v pořádku
    – znát nějakou cizí řeč, ideální dvě řeči
    – uvařit několik základních jídel, nakoupit základní potraviny
    – vyprat a vyžehlit
    – umýt nádobí a záchod po sobě
    – ….. už nevím.

  42. Nojo, akorát že Liška nepsala o umění řídit, ale o možnosit je mít. :-)
    Na to stačí umět řídit i třeba jen muže, žejo.

  43. nebo si půjčit od rodičů, žejo :-) běžná praxe.

  44. 51. omlouvám se že to tady tak zasírám, teda půjčit si to auto od rodičů.

  45. 48
    Ehm, nemám základní dovednosti. :-))

    Ve tvém seznamu shledávám nějaké ty body jako zcela nezákladní, dá se bez nich žít, dá se bez nich obejít i být úspěšný v našem světě. Například můj šéf, majitel zavedené úspěšné firmy, který pravidelně jezdí do zahraničí a jedná se svými dodavateli v Belgii, Itálii, Španělsku a Indii, neumí ani jeden světový jazyk plynně. Jen pár výrazů ze svého oboru, a naprsosto mu to stačí. :-))
    Plavání je k ničemu, nepotřebuješ. Možná bys nevěřila, kolik lidí plave jak zednická tříska a kolik jich nevleze do hlubší vody ani za nic.
    Vařit základní jídla dneska taky nepotřebuješ umět. Beztak jsou většinou nezdravá. Klidně můžeš bejt makrobiotik nebo vegetarián. Nebo si dělat doma jen tousty a něco v mikrovlnce.

    Zato mi tam chybí třeba umění sama si vyměnit žárovku, nahodit pojistky, asertivně se domluvit s arogantním blbem, orientovat se v jízdních řádech, ošetřit si alespoň v základu úraz a pod. :-)

  46. 52. spadneš do rybníka a utopíš se, ztratíš se na služebce a už nikdy se nevrátíš.

    jo orientovat se v jízdních řádech a číst v mapě. to je taky potřeba.
    vyměnit žárovku… to snad umí každý i bez dovednosti a nahodit pojistku taky :-)

  47. Proč bys padala do rybníka? – Tak snad nepolezu po jeho úplným kraji, když vím, že neumím plavat, ne?
    Proč by ses měla ztratit na služebce? – Na to, abych se neztratila, potřebujeu umět ty mapy, ne cizí jazyky. A navíc nikd enení psáno, že jedinej způsob, jak se domluvit, je umět jazyk.

    To bys koukala, kolik lidí neumí vyměnit žárovku (třeba když se jim ukroutí objímka) nebo nahodit pojistky (třeba proto, že ani nevědí, kde je hledat, a pletou si pojistky s jističema).

  48. 48
    co to je za hrůzu?
    To je pro mě hrozně konzumní uvažování a dovednosti – ale fakt, beze srandy.

    Nemusím umět vůbec nic a můžu umět všechno, co chci, nikdy ale u mě nebude na prvním místě nějaké vyřizování na úřadu! Pokud se tu bavíme o trampování, tak ta 48 je v základě anti-trampská. Úřady, auto a žehlení, které figurují ve 48, to je moje noční můra a symbol nesvobody a konformity.

  49. … 56 a pas taky. Pas vůbec mě sere! Zaplatila jse za něj asi 600 nebo víc a proč? Protože nějakej úřad potřebuje pas! To ne já, já ho nepotřebuju. Já si to nevybrala. Mně to vadí.

  50. psice 44,
    to je dobrý!! Dík.
    Taky si umím těžko představit, že pustím veškeré bydlení, věci navalím k rodičům a kdovíkde po známých do úschovy do garáží a pojedu pryč. Krom toho bych se cítila provinile, že tu rodiče nechávám. Já žít za socialismu, tak právě kvůli rodičům bych nemohla emigrovat, jsem měkká.
    Druhá stánka je ale lákavá – vypadnout a nemít nic a prostě se protloukat a potloukat, to by mi asi docela šlo.

  51. 56. nejsem tramp a asi podle toho vypadají i ty „rady“ :-)

    žehlení teda beru zpět. stačí vyprat. kdyby člověk vůbec nepral, tak by to neměl vůbec lehké. ale přežil by. takže patří někam dozadu.
    to jsou takové rady na přežití do současné společnosti. nikoliv jestli musím nebo nemusím. samozřejmě že nemusím. ale najednou se objeví neuvěřitelně jedinečná příležitost a nic, protože nemám pas, neumím plavat, neumím řídit, nenajdu kam mám jít, nedomluvím se, bolí mě zuby a …. tak :-)

  52. 58
    Mně ne. Dneska už to vím, že potřebuju zázemí. Svoje místečko, stálý, jen moje, ne velký, ne luxusní, ale podepsaný mnou na detailech…

  53. 59
    Ti, co umějí vydělávat, nemusejí umět ani prát.
    A ti, co se obejdou bez svojí účasti na společenských událostech vyžadujících nažehlené límečky, se obejdou i bez žehlení. Jako třeba já. Kuchařský hadry si synek musí žehlit sám, prohlásila jsem to za součást jeho profesního vzdělávání a pověnovala tomu jednu celou podvečerní hodinu, abych ho to naučila a měla od toho nadále klid. :-) Teď už žehlí i prádlo, co peru mamince. :-))

  54. umět vydělávat je velmi záhadná dovednost :-)

  55. 60
    … kde dráty srší elektřinou a pelest vybízí k posilovacím cvikům … :-)

    59
    já totiž vůbec nechápu, proč vymýšlet nějaký seznam činností nebo základních dovedností a za druhý už vůbec nechápu, proč hned je vztahovat ke společnosti – hlavní životní cíl pro mě není zapadnout do momentální současné společnosti s jejími momentálními a pomíjivými trendy; pro mě je základ najít základ nepomíjivý. Kdy už teda vůbec něco; klidně můžu nic, proč bych měla něco vyjmenovaného umět dělat? Každej má hodnotu bez ohledu na to a bez ohledu na to, jestli se svými charakteristikami žije v roce 1 nebo v roce 2000, v Evorpě, anebo úplně jinde, ne?

  56. 63. tato dovednost je zbytečná, když peníze leží na cestě :-)

  57. 64. bylo to myšleno jakože přežít :-) nikoliv zapadnout.

  58. 62 umět vydělávat je přizpůsobení se společnosti, často, ne vždy.
    64 já žiju a jsem důkazem,že to jde i bez 48 (sice umím nějaké cizí řeči a vařit, ale považuju to za celkem nedůležité).

  59. 65 na cestě leží peníze jen tomu,kdo jede ve společenských kolejích – ať už hodně s proudem, anebo hodně proti proudu se schopností hledat skuliny v zákonech. Obojí předpokládá ty zákony znát a ne na ně srát (což je mi bližší).

  60. Osobně bych schopnost vydělat peníze vůbec do seznamu nedávala. nejsou důležité pro přežití. ani mě to nenapadlo.

    spíše jsou tam věci na které (o které) zakopavali synové když se osamostatnili. Jeden dokonce přišel kvůli pasu o dovolenou. a Ty zmatky na úřadech a kolega má jet do Jižní Afriky a chytly ho zuby tak že musí snad do nemocnice nebo co…. a mě chybí angličtina a beru to jako hrozny handicap.
    takž spíš seskládané podle vlastní zkušenosti. takový ten survival balíček.

  61. 69
    o penězích ale začal kdo – ty, ne?

    kvůli pasu o dovolenou – no, právě. Zaprvé na nějakou dovolenou, na kterou bych musela oblejzat úřady a shánět pasy a dkonce víza, na to se tak akorát víš co!! Zdruhý jsme říkala, že mě ro akorát obtěžuje.Je to komplikace. Prostě s úřady se to nějak udělá, ale až na posledním místě v celém žebříčku mých činností.
    Jéééje, ratko, kdybys věděla, že mi poslali dopis z banky někdy v říjnu, já ho otevřela na vánoce, tam bylo, že můj trvalý příkaz k úhradě neodešel, proože jsem ho zapomněla podepsat :-))) Tak jse si vzorně řekla,že do té banky hned půjdu … no a co myslíš, za týden je duben a – nic.

  62. 70 Neee :-))) koukni 61 první větu. Tak jsem to chtěla trochu shodit. ale moc se mi to asi nepovedlo.

  63. 71 e kdo má prachy, tak může činnosti delegovat? No tojo.
    Jenže mně by to vůbec nepomohlo, ty prachy, to vím. Prootže delegovat činnosti znamen furt někomu telefonovat, psát, říkat, co má udělat – a tedy i vědět,co má udělat; že má jít do banky nebo konečně vyřídit po pěti letech můj problém s telefonním operátorem … a tak. A to je mi stejně protivný jako to udělat sama. Jako jít na poštu. Brrrr.
    Prostě jsem si vypěstovala pěknou averzi vůči mnoha pěkným a užitečným institucím, kde bych si třeba i s leckým pokecala, když už bych tam byla, jojo. Trampování není zadarmo :-))) Jako žádná póza, byť ne úplně zaviněná nebo chtěná nebo vědomá nebo jánevimco, to je jedno.

  64. Četla jsem ten článek a líbil se mi moc ten vzor. A nemyslím si že peníze jsou důležité. Nejsou. Jen jsou někdy potřeba.

  65. Dnes je to naopak, přes všechny ty řeči (moje).
    Dnes jsem hrdá, že jsem skutečně na první pokus v životě to daňové přiznání dokázala správně vyplnit a správěn jsem tam nenapsala svou částku, získanou fakturací, protože ta prý patří do přílohy jedna! A tu jsem ještě neotevřela.
    Takže juch, dnes jsem s úřady jedna ruka.
    Přílohu jedna doladíma bude to.
    Úskalí mne prý ale teprve čeká: vyplnit formuláře jiné, pro zdrav.pojišťovnu a pro sociálku. Ty jsou prý horší a asi semi to nepovede a mám tam radši naklusat, ať to nějaká místní žena přepažená vyplní. Tak uvidíme. Důvěřuju v proces. Nějaké formuláře si na mne nepřijdou a když jo, tak je pak opravím, no, to je přece fuk.
    Hlavně že umím vyluxovat :-)

  66. 72. myslela jsem to jinak. Peníze nejsou důležité, ani delegovat není třeba. Vůbec ne. Když něco umím a znám, pomůže mi to když to budu potřebovat. Když to neumím tak nic, tak se to naučím nebo to neudělám. Je to jedno. Ono to sedí k tématu článku. Moji synové udělali zkušenosti co potřebují a co ne. Taky jsem tu zkušenost udělala. to byla spíše nadsázka. Když někdo nechce plavat, tak přece nemusí kurník :-) akorát kddyž spadne do rybníka tak se bude topit. nic na tom není.

  67. To, že něco chybí někomu, neznamená, že je to nutná základní znalost.
    Kdy tvým synům chybělo plavání?
    Proč bych měla potřebovat pas, když nebudu mít peníze na to, abych někam jela, protože nikam jet nepotřebuju, a nepotřebuju ani tolik peněz, abych kvůli nim někam jezdit musela?
    Atd.
    Jediná základní nutná dovednost je schopnost přizpůsobení se tak, aby mně nejeblo.

  68. 78
    jo – přizpůsobit se tak, aby mi nejeblo, a taky tak, abych nebyla příliš nápadná nežádoucím způsobem (říkal Seneca) – i když to mi zní už dost podlejzácky, od Seneky.

  69. 79 …eh … i když asi je nutno vzít v úvahu, že stoikům šlo o klid jako cíl, nikoli o hledání pravdy a trvání na ní i v utrpení atd. Myslím.

    No nic, kam jsem to zas se Senecou zabředla :), dobrou noc. Klidnou.Možná až stoickou, ale nespěte ve sloupoví, táhne tam! Fuj, průvan, ten není moje arché :)

  70. Ještě se k tomu vrátím. k tem dovednostem, prože bych nechtěla aby to zapadlo jako otravování. Cítím zde povinnost (volání přírody) vůči synům. Jak je připravím, jak jsem je připravila do živta. co jsem jim dala na cestu. Jako když stará lvice připravuje lvíčata do volné přírody. nejdřív je chrání, pak je učí lovit. co z naučeného použijí a zda vůbec, už není její věc. Důležité je, že ona je to naučila až to budou potřebovat.

    A tak jsme ot myslela s těmi dovednostmi. Třeba je člověk nikdy nebude potřebovat. Je to něco jako základní výbava pro přežití venku. Použije se jen v nouzi nebo když je potřeba.

    jasně že se nemusí nikdy použít, ale když člověk je hozen do vody, tak je lepší když umí plavat. než když neumí.

  71. Když naučíš syny přemýšlet a jednat sám za sebe, tak se většinu těch tvých potřebných dovedností bez problémů naučí sami, až budou chtít.

  72. 82. vím. přesto v sobě cítím povinnost je vybavit do světal. Teda cítila jsem to. Už jako malé jsem je vodila plavat. Nikoliv n apobavení, ať se učí. to nahoře je nadsázka, ale uvnitř je vážné jádro. Teda je ot o připravenosti. něcojiného je nechtít, jaože nechci, nebaví mě to, nebudu to tak dělat. A něco je umět to. i když to nechti dělat. Umět plavat i když nechci plavat. Umět vyřídet vš co potřebuji i když tam nechci chodit…. a tak.

  73. Jasně. Já je od malička učila, že si musejí dokázat poradit i bez maminky a tatínka. :-)

  74. Ach, lidi, svět má ještě naději, když jste tu vy.

    (Já vím, jsem hnusně melodramatická, ale já musela! :-) )
    Liško, ta tapeta je super!
    A v tom, co píšeš o přístupu k práci, se vidím :-)

  75. kaschiko,
    tak to mě samotnou uklidňuje.

    Zase jsem se na jeden prac. mail koukla v pondělí a pak až … máme sobotu …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.