Mě taky, Ratko. :-))
Pasovalo by jí to k typologickému priofilu.
Nicméně prokrákrástinace je krákrásná. :-)
ta dvojka je super :-)) dnes ráno jsem sice byla pod deštníkem ani jsem netrpěla prokrástinací, ale zmokla jsem cestou do práce dost parádně jako vrána, to byl šílený liják. voda nahoře i dole.
3 jo to je fakt, vlastně zrovna lilo. Zmokla jako vrána :-)))
1, 2
“Just ne?” to by mě nikdy nenapadlo. Leda v dětství.
“Just ne” má za výsledek, že člověk zbytečně zmokne a ještě je načuřenej.
Nebo jsou případy, kdy “Just ne” mají dobrej konec?
2. no to je ta prokrakrakrastinace. víš že by to bylo dobré a just ne :-) prostě ne. Kdyby jsi to udělal, by jsi nemokla. se ti to ještě nestalo? že někdo velmi moudře ti radil (třeba jít pod deštník když prší) a ty: a just ne :-)
ono to je takový ten zbytek z dětství, kdy dítě podvědomě cítí že to rozumné řešení (jít pod deštník když prší) nemusí být jediné možné.
5 jó tojo vlastně
– já jsem si to “Just ne” představila verbálně – někomu říct “Just ne” – to leda v dětství.
Jo, při odkládání činností to “just ne” hraje roli, tojo, to si říkám, že to, co bych měla už udělat a mít hotový, just nebudu dělat.
si verbálně nepředstavuji nic, spíše smysl. to že to pak řeknu nějakým slovem většinou celý ten smysl trochu pootočí nebo natočí nebo stočí nebo cojavím :-)
4 “Just ne” je hra. Nikde není psáno, že to znamená “doopravdy ne”. Spíš naopak. :-)
Obvykle to bývá sdělění “řekni mi to jinak”. :-)
Pro mě je “just ne” něco jako zásek. Napadlo mě to dnes ráno, čaj zalitý, babička už šuchtala po kuchyni a hledala jídlo, manžel seděl obýváku a koukal na televizi. Tak jsem čaj osladila a okyselila. A pak se ozvalo z obýváku. Mohla by jsi dodělat čaj! NO kdybych mohla tak ten cukr z něj vytáhnu :-)) tak nějak TAk jsem alespoň vyhrýzla že nepotřebuji pokyny, že už to dávno mám
To mám s maminkou furt, standardní pochody. To kdybych měla dělat just ne, tak se jdu rovnou zakopat pod zem.:-))
Jo, někdy se mi chce vyvřísknout hnusným vzteklým tónem:
“A co asi dělám??!!”
13 a vyvřískneš? pro mě je tohle strašně důležité. ta otevřenost, jasnost. chci vyvřísknout tak vyvřísknu. je to strašně důležité pro normální klidné žití. přetavit vnitřek směrem ven.
Já občas vyvřísknu, protožte nevyvřísknout znamená nechat se deptat víc a víc, neodporování je maminky podporování – a už vříská i maminka a je z toho chvilkový super vřískot.
Tak pokud to de a zdá se to být ojedinělý jev, který nejeví kulminující trend, radši nevřískám, kdo to má pak vydržet.
Na tátu, jo to vyvřísknu, ale už ne tak odporným tónem, jak bych mohla. Jak kdy.
Nebo volím jiný způsob slovního vyjádření, což ale on neslyší, nereaguje,když začnu vysvětlovat. Nebo řekne, že ho peskuju; ačkoli mluvím klidným vysvětlujícím nápomocným tónem.
Takže všechno je na stejnej prd efekt. Protože člověk, kterej nechce slyšet a nechce nic dělat a částečně mu to už mozek ani nebere, ten jede furt svou. Zatím to žádná reakce neposunula. Uvidíme.
16. LIško, dnes jsem ráno zareagoval během probouzení na tvůj koment. Nejde o ten efekt, že je to na prd. nýbržjd eo ovoce které se urodilo a dozrálo. když ho nenecháš dozrát tak ho neuvidíš. nevidíš co vyrostlo a dozrálo.
takže je třeba nechat dozrát svoje impulzy, hnutí, myšlenky, chtění bychom se na ně mohli podívat. co to z nás roste. Od doby co věřím už ve snech nechodím na záchod. nepotřebuji to. nechávám svoje vřískoty dozrát a unesu pohled na ně.
pokud se mi vřískot a vřeštění po jiných nelíbí, tak je asi výhonek na kterém se rodí není dobrý
18
Zkus srozumitelněji, prosím. :-)
16. druhý odstavec. to je ono. neposuneš to. všechno v tom posledním odstavci cos napsala je. takže co zbývá? – nedeptat sebe a nedeptat toho druhého a pak je klid na obou stranách.
A je spřidám k 16/ první odstavec – jsou ti rodiče v tonhle všichni stejní. Je to nejspíš jejich obrana, pud sebezáchovy. Držet si svou a některé věci k sobě nepustit. I vědět, že chybu dělají vždycky ti druzí. Realita už je pro ně příliš obtížná na to, aby ji brali reálně.
Mně maminka taky po tom krásným včerejším výletě prakticky nepřetržitě celej večer nadávala – z únavy. Za všechno jsem mohla a všechno dělala blbě, včetně chápání jí (rozuměj čtení jí myšlenek, co si ona přeje, abych jak udělala či řekla či kde stála…), a když jsem se odebrala tedy nedělat nic a nerušit její kruhy, logicky to bylo taky blbě.
Nezbylo než na ni opakovaně houknout, že dost a konec takhle ne, než se rozjede do vysloveně hysterickýho rauše.
Ráno ještě chvilku papiňákovala, než se rozchodila, ale už je to ok. Ráno už jsem to ani netlumila, jen počkala, až jí zaberou prášky.
20
Ano, souhlasím. Je to jasné asi každému. Jenže napsat to jednou větou a realizovat to, je rozdíl. Vede k tomu dlouhá cesta, celej proces. Nejde si jentak hned říct: Nechám to být.
Jen to říct nemá žádnej efekt. Asi jako na opačné straně to vzteklé povykování taky nemá efekt.
21
no, často; hlavně lidi, co jsou zvyklí házet “vinu” na druhé, prostě manipulovat, ti se hned tak asi nezmění. Hlavně abych to nakonec nebyla taky já :-)) Podle toho, jak pěknou mám průpravu, bych mohla být úspěšnej manipulátor jako lusk.
23/21
Ne, ti se ještě zhorší. Všechny rysy se k stáru zvýrazňují – ty ve tváři, i ty na duši.
pořd vidíme “ty druhé” a posuzujeme “ty druhé” a jakoby u nás to nebylo.
Barča řekne třeba, tak to nedělej. a já to neudělám. ale zmizí to tím? jen venkovně jakoby to nebylo. ale pokud je uvnitř naroubované očko tak to tam je a jen nevypučí a nevyroste. ale je tam! a proto říkám, že je hrozně důležité nechat vyrůst to co vyrůst chce a podívat se na to. co z nás roste. jaké ovoce rodíme. netlumit větve, nezastavovat je. zarodit a podívat se. podívat se kdo jsem a jaké ovoce nesu. nedělat ze sebe něco jiného než jsem.
a když vidím že rodím samé hnusy (což u mě není žádný problém) tak se toho vzdát, kát se a obracet k bohu. Proč rodím hnusy? teda proč třeba vřeštím i když k tomu není důvod? protože maminka to stejně neslyší anebo nedbá toho… Proč to dělám? Protože jsem stejná přece :-) Chci být jiná? jaká? Jaká chci být….
Mohu být jen taková jaká jsem a vědět to. A obracet se k dveřím kudy mám vejít. A doufat v milost. že když budu upřimná sama k sobě a otevřená k bohu, tak mě povede. jako ovci.
25,26
A nekomplikuješ to trochu? (Myslím stávající debatu.)
Nikdo ti přeci nevyvrací, že tam skončíme všichni a všichni jsme nějací a že velký díl otoho, jak se chovají lidé v naší blízkosti, je odraz od nás samých. Nicméně si nejsem jistá, jestli se zrovna o tomhle tady teď debatovalo. :-)
vím, že to vidíte teď jinak. jakože člověk šecko sám a jeho vůle a že to dokáže on sám a tak… ale třeba jednou uvěříte, že bez pomoci přešlapujete na místě. že i když se zdá že jste to zvládli, že to tam už není nebo že je to teď jak má být… vyleze to opět jinudy. že se člověk točí v kole dokola. a že ví… že se točí dokola. a to světlo ho vede z kola ven.
Vlastně asi taky debatovalo, Liška tu úvahu dala v plén. Tak se omlouvám. :-)
Já už to brala spíš jako řečnickou otázku, protože mi to přijde docela už dost propracovaný a v souvislosti s rukama lomícíma se nad komunikací se starými rodiči i fousatý téma. :-))
28/
Kuš babo, jdi vařit oběd místo propagačního mávání praporem, vlastně křížem. :-)
omlouvám se za moje vstupy, nedá mi to prostě mlčet. ta debata je taky o tom, proč se člověk točí dokola. proč se dívá na sebe jak z něj lezou sračky. a jak je mrtev právě tím, že ty sračky třeba zastaví. nebo je mrtev, když to udělá jinak – správně. to všecko vidí. jak obživnout?
to není kříž, spíše slovo.
a vařím guláš. takže to je na dlouho
A už zas ta prohlášení o tom, co si my myslíme.
Napadlo tě, že když uděláš nějaké takovéhle prohlášení, aniž by ses zeptala, co si druzí myslí o něčem doopravdy, tak že jsi jako ta tvoje maminka, co ti radí, že máš dodělat čaj? :-)
Jéé, guláš, tak to já mám taky radu: Ten je nejlepší vařit večer předem! :-))
34. to prohlášení udělal můj muž.
Co se týče prohlášení o spáse skrzeva ježíše, lepší to nebude. alternativa je neříkat nic :-) mlčet.
36
Tvůj muž činí prohlášení o tom, co si my tady na blogách myslíme? :o)
A nebylo by tedy dobré, aby se od ně podepsal a vystupoval tu sám za sebe?
Nebo abys ty měla vlastní názor?
Hele, já chápu, že jsi teď zrovna plná aktuální nedělení mše, ale bacha na ty všezahrnují dedukce. To, že někdo nesdílí tvoje opojení Kristem a církví svatou katolickou, neznamená, že si proto všechno myslí jinak než ty.
Každý muž s vyholenou hlavou taky není skinhed.
37. to né, můj muž prohlašoval z vedlejšího pokoje že mám dodělat čaj. nebyla to maminka. ale to je podružné.
samozřejmě už mlčím. jdu dodělat ten guláš :-) jsem situaci, že doopravdy věřím že přišel spasit svět. všechny lidi na světě. takže s těmi dedukcemi je to tak. buď musím mlčet nebo všichni. nerozlišuji jaká církev. jen vím že všichni. i buddhisté třeba :-)
38
Ajo. :-)))
To jsou dobrý komunikační šumy, tohlecto. :-))
28 kdes to vzala …
34 právě; kde kdy kdo říkal, že my (všichni ostatní krom ratky?) děláme všechno svou vůlí – to je spíš směšný.
40 a čí vůlí teda?
Aha, takže jedinej rozdíl je v tom, že Ratka potřebuje mít všecko pojmenovaný a určený. :-))
41 ty to nazýváš boží vůlí, ale nemusí to být vůbec vůle, to se dá pojmenovat různě, např. směřování k rovnováze nebo bio-psycho-sociální jednota, sebeaktualizační tendence, seberegulační mechanismy organismu nebo jakýmikoli jinými přiblblými slovy.
Determinovaný! Ratka je tedy vlastně deterministka. (To nic, jen mám radost, že už mám hotový komplet podlahy.)
Ratko, ale teď by mě vážně zajímalo, jakou odpověď předpokládáš, konkrétně u Lišky. Já si taky jen tipuju.
musím zrovna odjet s maminkou, takže až za chvíli.
43
Vlivy součásti živé sítě. :-¨)
co je ten organismus… jako první. jsem to jen já nebo je to skupina lidí nebo skupina bytostí, vesmír…. kudy vede rovnováha a co to vlastně je. ta rovnováha vesmírná. pokud byl stvořen svět viditelný i neviditelný tak rovnováha je jediná možná kombinace v každém momentě i místě. a tato kombinace je Kristus. proto ta blaženost a světlo. protože to je moment v kterém se všecko propojuje v bodě Nula. tento stav může zažít ale jen vědomí. nikoliv tělo. to se rozpadá.
Ale prd. Jak souvisí to, že se moje tělo rozpadne a vědomí nejspíš úplně ne, s tím, že to musí být Kristus? Krom toho, že je to pravou rukou přes levý ucho. A už vůbecnechápu tu nutnost v souvislosti s přijetím faktu, že nejsme svými plnými pány.
Opravdu je to tak. můžeš směřovat k rovnováze nebo naopak, jinam. Přičemž skutečnost, takhle tomu věřím je pouze a jedině ta rovnováha. Jedině ta JE. Cokoliv z rovnováhy vypadne, je mimo. teda křesťanskými slovy, je v hříchu. Lidé jejich věodmí bylo kdysi sladěné do rovnováhy. sice každý individuálně vnímal ale byli v jednotě, nestáli proti sobě jako nepřátelé nýbrž jako bratři a sestry. Hřích je vypadnutí z této jednoty. Jeden proti druhému.
Spásu (život věčný) můžeš získat tím že se vzdáš nepřátelství- antagonismu… k bratrům (a sestrám) a vnitřně akceptuješ jednotu. což znamená dobrovolně se omezit.
Ale s tou rovnováhou přece souhlasím, už roky to propaguju, že rovnováha rovnováha. Akorát zas a znova – kde tam máš tu logiku, že v tom musí bejt nějakej Kristus a katolickej bůh? :o)
50
A kde tam je ten bůh a Kristus jako nezbytnost?
ratko
a jak to, že by někdo mohl vypadnout z takovýhle rovnováhy, co popisuješ? To by teda nemoh, když existuje odpuštění hříchů a jedno tělo, jednota.
Bod Nula (nikdo neví co to je, kdo to je a ja vypadá takže ani bod Nula ne) je Bůh otec a ta rovnováha co v něm je (tělo) je Kristus- Slovo (logos), které se vtělilo do člověka. Takže Ježíš je člověk který v sobě tuto rovnováhu nese. Svatý člověk. Proto i jeho slova jsou svatá. A vše co řekl je o tom jak dosáhnout rovnováhy. La to nelze rozumem, jen vnuknutím. Teda je třeba jakoby si ho na sebe obléknout a otevřít se vnuknutí. Teda dosáhnout až do podvědomí, tam je třeba to porovnat. Podvědomí musí dosáhnout rovnovážného stavu, to se dotýká právě Krista přes Ducha. Duch je přítomný okamih v bohu. To co máš udělat aby jsi byl v rovnováze.
Hřích je stav kdy jsi mimo rovnováhy, takže odpuštění hříchů ti umožňuje se vrátit do stavu rovnováhy. Ale není to automat. je třeba věřit. obrátit se. uvěřit tomu do hloubky aby se to mohlo stát.
54,55
Dobrá – ovšem to mohu nazvat i zcela jinak; například součinností tělesného, verbálního a mentálního projevu. A tu důvěru mohu mít právě v to, v život a jeho životaschopnost. A mám. Například důvěru v psychoterapii. Že funguje. bez ohledu na to, zda je v ní ponětí o Kristu.
56. však jo. když to zabere :-) je to víceméně placebo. ale když to bereš jako placebo, nemáš oporu. protože vidíš jen nějakou pilulu, třba homeopatikum. nebo učené cizí slova. Já uvěřila naprosto zřetelně a jasně v lásku, pravdu, odpuštění hříchů, milost. prostě tomu věřím a v té víře to je.
Nojo, ty víš, o čem mluvíš, když mluvíš o víře, ale podle toho ostatního, co píšeš, nevíš nic o tom ostatním.
o placebu a ovlivňování podvědomí? ne, nevím. jen jsem si všimla že rozum je až výsledek rozhodnutí. nikoliv ten co rozhoduje. částečně je to zpětná vazba. proto mluvím i o hadu co se kouše do ocasu. zpětnovazebně se ovlivňuje. ale otevřít pandořinu skříňku (vnitřní “běsy”) je velmi nebezpečné.
vlastně byl Kristus jediná možnost. pro mě. nikomu a ničemu jinému jsem nedůvěřovala. pořád jsem cítila to vnitřní nebezpečí. že se otevře “peklo” a já ho neuřídím. že zde nebude ruka co mě podrží.
já nevím, ratko, jsi pro mě člověk sebezpytující, seberozvíjející se, vnímavá, zajímající se o kdeco léta letoucí,
o čem já nevím nic – a teď tady začneš jako jinou alternativu ke Kristu vytahovat akorát placebo, ” pilulu, třeba homeopatikum. nebo učené cizí slova.” Pro mě je to překvapivé a neadekvátní.
60
podrží ta ruka, která vyrůstá z tvýho ramene. Když se opora zvnitřní.
62. jo, takhle. takto jo. ruka co se zvnitřní. ano. to zvnitřnění ruky.
pořád ale je to metoda, které musíš věřit. musíš uvěřit ve vnitřní oporu. ona ta opora stejně nemůže být jinde. jen v tobě. jde o to jak ji vyjádříš. čím.
Jo, něco trochu zažít, ozkoušet a pak tomu uvěřit, důvěřovat plně.
a taky, co vlastně člověk chce.
„Já bych šla hned, ale trpím prokrákrástinací, tak je mým údělem tu sedět mokrá.“ :-))
To se mi hrozně líbí, připadá mi to jak nějaké zenové moudro…
u té dvojky mě napadlo: a just ne :-)
Mě taky, Ratko. :-))
Pasovalo by jí to k typologickému priofilu.
Nicméně prokrákrástinace je krákrásná. :-)
ta dvojka je super :-)) dnes ráno jsem sice byla pod deštníkem ani jsem netrpěla prokrástinací, ale zmokla jsem cestou do práce dost parádně jako vrána, to byl šílený liják. voda nahoře i dole.
3 jo to je fakt, vlastně zrovna lilo. Zmokla jako vrána :-)))
1, 2
“Just ne?” to by mě nikdy nenapadlo. Leda v dětství.
“Just ne” má za výsledek, že člověk zbytečně zmokne a ještě je načuřenej.
Nebo jsou případy, kdy “Just ne” mají dobrej konec?
2. no to je ta prokrakrakrastinace. víš že by to bylo dobré a just ne :-) prostě ne. Kdyby jsi to udělal, by jsi nemokla. se ti to ještě nestalo? že někdo velmi moudře ti radil (třeba jít pod deštník když prší) a ty: a just ne :-)
ono to je takový ten zbytek z dětství, kdy dítě podvědomě cítí že to rozumné řešení (jít pod deštník když prší) nemusí být jediné možné.
5 jó tojo vlastně
– já jsem si to “Just ne” představila verbálně – někomu říct “Just ne” – to leda v dětství.
Jo, při odkládání činností to “just ne” hraje roli, tojo, to si říkám, že to, co bych měla už udělat a mít hotový, just nebudu dělat.
si verbálně nepředstavuji nic, spíše smysl. to že to pak řeknu nějakým slovem většinou celý ten smysl trochu pootočí nebo natočí nebo stočí nebo cojavím :-)
4 “Just ne” je hra. Nikde není psáno, že to znamená “doopravdy ne”. Spíš naopak. :-)
Obvykle to bývá sdělění “řekni mi to jinak”. :-)
Pro mě je “just ne” něco jako zásek. Napadlo mě to dnes ráno, čaj zalitý, babička už šuchtala po kuchyni a hledala jídlo, manžel seděl obýváku a koukal na televizi. Tak jsem čaj osladila a okyselila. A pak se ozvalo z obýváku. Mohla by jsi dodělat čaj! NO kdybych mohla tak ten cukr z něj vytáhnu :-)) tak nějak TAk jsem alespoň vyhrýzla že nepotřebuji pokyny, že už to dávno mám
To mám s maminkou furt, standardní pochody. To kdybych měla dělat just ne, tak se jdu rovnou zakopat pod zem.:-))
Jo, někdy se mi chce vyvřísknout hnusným vzteklým tónem:
“A co asi dělám??!!”
13 a vyvřískneš? pro mě je tohle strašně důležité. ta otevřenost, jasnost. chci vyvřísknout tak vyvřísknu. je to strašně důležité pro normální klidné žití. přetavit vnitřek směrem ven.
Já občas vyvřísknu, protožte nevyvřísknout znamená nechat se deptat víc a víc, neodporování je maminky podporování – a už vříská i maminka a je z toho chvilkový super vřískot.
Tak pokud to de a zdá se to být ojedinělý jev, který nejeví kulminující trend, radši nevřískám, kdo to má pak vydržet.
Na tátu, jo to vyvřísknu, ale už ne tak odporným tónem, jak bych mohla. Jak kdy.
Nebo volím jiný způsob slovního vyjádření, což ale on neslyší, nereaguje,když začnu vysvětlovat. Nebo řekne, že ho peskuju; ačkoli mluvím klidným vysvětlujícím nápomocným tónem.
Takže všechno je na stejnej prd efekt. Protože člověk, kterej nechce slyšet a nechce nic dělat a částečně mu to už mozek ani nebere, ten jede furt svou. Zatím to žádná reakce neposunula. Uvidíme.
16. LIško, dnes jsem ráno zareagoval během probouzení na tvůj koment. Nejde o ten efekt, že je to na prd. nýbržjd eo ovoce které se urodilo a dozrálo. když ho nenecháš dozrát tak ho neuvidíš. nevidíš co vyrostlo a dozrálo.
takže je třeba nechat dozrát svoje impulzy, hnutí, myšlenky, chtění bychom se na ně mohli podívat. co to z nás roste. Od doby co věřím už ve snech nechodím na záchod. nepotřebuji to. nechávám svoje vřískoty dozrát a unesu pohled na ně.
pokud se mi vřískot a vřeštění po jiných nelíbí, tak je asi výhonek na kterém se rodí není dobrý
18
Zkus srozumitelněji, prosím. :-)
16. druhý odstavec. to je ono. neposuneš to. všechno v tom posledním odstavci cos napsala je. takže co zbývá? – nedeptat sebe a nedeptat toho druhého a pak je klid na obou stranách.
A je spřidám k 16/ první odstavec – jsou ti rodiče v tonhle všichni stejní. Je to nejspíš jejich obrana, pud sebezáchovy. Držet si svou a některé věci k sobě nepustit. I vědět, že chybu dělají vždycky ti druzí. Realita už je pro ně příliš obtížná na to, aby ji brali reálně.
Mně maminka taky po tom krásným včerejším výletě prakticky nepřetržitě celej večer nadávala – z únavy. Za všechno jsem mohla a všechno dělala blbě, včetně chápání jí (rozuměj čtení jí myšlenek, co si ona přeje, abych jak udělala či řekla či kde stála…), a když jsem se odebrala tedy nedělat nic a nerušit její kruhy, logicky to bylo taky blbě.
Nezbylo než na ni opakovaně houknout, že dost a konec takhle ne, než se rozjede do vysloveně hysterickýho rauše.
Ráno ještě chvilku papiňákovala, než se rozchodila, ale už je to ok. Ráno už jsem to ani netlumila, jen počkala, až jí zaberou prášky.
20
Ano, souhlasím. Je to jasné asi každému. Jenže napsat to jednou větou a realizovat to, je rozdíl. Vede k tomu dlouhá cesta, celej proces. Nejde si jentak hned říct: Nechám to být.
Jen to říct nemá žádnej efekt. Asi jako na opačné straně to vzteklé povykování taky nemá efekt.
21
no, často; hlavně lidi, co jsou zvyklí házet “vinu” na druhé, prostě manipulovat, ti se hned tak asi nezmění. Hlavně abych to nakonec nebyla taky já :-)) Podle toho, jak pěknou mám průpravu, bych mohla být úspěšnej manipulátor jako lusk.
23/21
Ne, ti se ještě zhorší. Všechny rysy se k stáru zvýrazňují – ty ve tváři, i ty na duši.
pořd vidíme “ty druhé” a posuzujeme “ty druhé” a jakoby u nás to nebylo.
Barča řekne třeba, tak to nedělej. a já to neudělám. ale zmizí to tím? jen venkovně jakoby to nebylo. ale pokud je uvnitř naroubované očko tak to tam je a jen nevypučí a nevyroste. ale je tam! a proto říkám, že je hrozně důležité nechat vyrůst to co vyrůst chce a podívat se na to. co z nás roste. jaké ovoce rodíme. netlumit větve, nezastavovat je. zarodit a podívat se. podívat se kdo jsem a jaké ovoce nesu. nedělat ze sebe něco jiného než jsem.
a když vidím že rodím samé hnusy (což u mě není žádný problém) tak se toho vzdát, kát se a obracet k bohu. Proč rodím hnusy? teda proč třeba vřeštím i když k tomu není důvod? protože maminka to stejně neslyší anebo nedbá toho… Proč to dělám? Protože jsem stejná přece :-) Chci být jiná? jaká? Jaká chci být….
Mohu být jen taková jaká jsem a vědět to. A obracet se k dveřím kudy mám vejít. A doufat v milost. že když budu upřimná sama k sobě a otevřená k bohu, tak mě povede. jako ovci.
25,26
A nekomplikuješ to trochu? (Myslím stávající debatu.)
Nikdo ti přeci nevyvrací, že tam skončíme všichni a všichni jsme nějací a že velký díl otoho, jak se chovají lidé v naší blízkosti, je odraz od nás samých. Nicméně si nejsem jistá, jestli se zrovna o tomhle tady teď debatovalo. :-)
vím, že to vidíte teď jinak. jakože člověk šecko sám a jeho vůle a že to dokáže on sám a tak… ale třeba jednou uvěříte, že bez pomoci přešlapujete na místě. že i když se zdá že jste to zvládli, že to tam už není nebo že je to teď jak má být… vyleze to opět jinudy. že se člověk točí v kole dokola. a že ví… že se točí dokola. a to světlo ho vede z kola ven.
Vlastně asi taky debatovalo, Liška tu úvahu dala v plén. Tak se omlouvám. :-)
Já už to brala spíš jako řečnickou otázku, protože mi to přijde docela už dost propracovaný a v souvislosti s rukama lomícíma se nad komunikací se starými rodiči i fousatý téma. :-))
28/
Kuš babo, jdi vařit oběd místo propagačního mávání praporem, vlastně křížem. :-)
omlouvám se za moje vstupy, nedá mi to prostě mlčet. ta debata je taky o tom, proč se člověk točí dokola. proč se dívá na sebe jak z něj lezou sračky. a jak je mrtev právě tím, že ty sračky třeba zastaví. nebo je mrtev, když to udělá jinak – správně. to všecko vidí. jak obživnout?
to není kříž, spíše slovo.
a vařím guláš. takže to je na dlouho
A už zas ta prohlášení o tom, co si my myslíme.
Napadlo tě, že když uděláš nějaké takovéhle prohlášení, aniž by ses zeptala, co si druzí myslí o něčem doopravdy, tak že jsi jako ta tvoje maminka, co ti radí, že máš dodělat čaj? :-)
Jéé, guláš, tak to já mám taky radu: Ten je nejlepší vařit večer předem! :-))
34. to prohlášení udělal můj muž.
Co se týče prohlášení o spáse skrzeva ježíše, lepší to nebude. alternativa je neříkat nic :-) mlčet.
36
Tvůj muž činí prohlášení o tom, co si my tady na blogách myslíme? :o)
A nebylo by tedy dobré, aby se od ně podepsal a vystupoval tu sám za sebe?
Nebo abys ty měla vlastní názor?
Hele, já chápu, že jsi teď zrovna plná aktuální nedělení mše, ale bacha na ty všezahrnují dedukce. To, že někdo nesdílí tvoje opojení Kristem a církví svatou katolickou, neznamená, že si proto všechno myslí jinak než ty.
Každý muž s vyholenou hlavou taky není skinhed.
37. to né, můj muž prohlašoval z vedlejšího pokoje že mám dodělat čaj. nebyla to maminka. ale to je podružné.
samozřejmě už mlčím. jdu dodělat ten guláš :-) jsem situaci, že doopravdy věřím že přišel spasit svět. všechny lidi na světě. takže s těmi dedukcemi je to tak. buď musím mlčet nebo všichni. nerozlišuji jaká církev. jen vím že všichni. i buddhisté třeba :-)
38
Ajo. :-)))
To jsou dobrý komunikační šumy, tohlecto. :-))
28 kdes to vzala …
34 právě; kde kdy kdo říkal, že my (všichni ostatní krom ratky?) děláme všechno svou vůlí – to je spíš směšný.
40 a čí vůlí teda?
Aha, takže jedinej rozdíl je v tom, že Ratka potřebuje mít všecko pojmenovaný a určený. :-))
41 ty to nazýváš boží vůlí, ale nemusí to být vůbec vůle, to se dá pojmenovat různě, např. směřování k rovnováze nebo bio-psycho-sociální jednota, sebeaktualizační tendence, seberegulační mechanismy organismu nebo jakýmikoli jinými přiblblými slovy.
Determinovaný! Ratka je tedy vlastně deterministka. (To nic, jen mám radost, že už mám hotový komplet podlahy.)
Ratko, ale teď by mě vážně zajímalo, jakou odpověď předpokládáš, konkrétně u Lišky. Já si taky jen tipuju.
musím zrovna odjet s maminkou, takže až za chvíli.
43
Vlivy součásti živé sítě. :-¨)
co je ten organismus… jako první. jsem to jen já nebo je to skupina lidí nebo skupina bytostí, vesmír…. kudy vede rovnováha a co to vlastně je. ta rovnováha vesmírná. pokud byl stvořen svět viditelný i neviditelný tak rovnováha je jediná možná kombinace v každém momentě i místě. a tato kombinace je Kristus. proto ta blaženost a světlo. protože to je moment v kterém se všecko propojuje v bodě Nula. tento stav může zažít ale jen vědomí. nikoliv tělo. to se rozpadá.
Ale prd. Jak souvisí to, že se moje tělo rozpadne a vědomí nejspíš úplně ne, s tím, že to musí být Kristus? Krom toho, že je to pravou rukou přes levý ucho. A už vůbecnechápu tu nutnost v souvislosti s přijetím faktu, že nejsme svými plnými pány.
Opravdu je to tak. můžeš směřovat k rovnováze nebo naopak, jinam. Přičemž skutečnost, takhle tomu věřím je pouze a jedině ta rovnováha. Jedině ta JE. Cokoliv z rovnováhy vypadne, je mimo. teda křesťanskými slovy, je v hříchu. Lidé jejich věodmí bylo kdysi sladěné do rovnováhy. sice každý individuálně vnímal ale byli v jednotě, nestáli proti sobě jako nepřátelé nýbrž jako bratři a sestry. Hřích je vypadnutí z této jednoty. Jeden proti druhému.
Spásu (život věčný) můžeš získat tím že se vzdáš nepřátelství- antagonismu… k bratrům (a sestrám) a vnitřně akceptuješ jednotu. což znamená dobrovolně se omezit.
Ale s tou rovnováhou přece souhlasím, už roky to propaguju, že rovnováha rovnováha. Akorát zas a znova – kde tam máš tu logiku, že v tom musí bejt nějakej Kristus a katolickej bůh? :o)
50
A kde tam je ten bůh a Kristus jako nezbytnost?
ratko
a jak to, že by někdo mohl vypadnout z takovýhle rovnováhy, co popisuješ? To by teda nemoh, když existuje odpuštění hříchů a jedno tělo, jednota.
Bod Nula (nikdo neví co to je, kdo to je a ja vypadá takže ani bod Nula ne) je Bůh otec a ta rovnováha co v něm je (tělo) je Kristus- Slovo (logos), které se vtělilo do člověka. Takže Ježíš je člověk který v sobě tuto rovnováhu nese. Svatý člověk. Proto i jeho slova jsou svatá. A vše co řekl je o tom jak dosáhnout rovnováhy. La to nelze rozumem, jen vnuknutím. Teda je třeba jakoby si ho na sebe obléknout a otevřít se vnuknutí. Teda dosáhnout až do podvědomí, tam je třeba to porovnat. Podvědomí musí dosáhnout rovnovážného stavu, to se dotýká právě Krista přes Ducha. Duch je přítomný okamih v bohu. To co máš udělat aby jsi byl v rovnováze.
Hřích je stav kdy jsi mimo rovnováhy, takže odpuštění hříchů ti umožňuje se vrátit do stavu rovnováhy. Ale není to automat. je třeba věřit. obrátit se. uvěřit tomu do hloubky aby se to mohlo stát.
54,55
Dobrá – ovšem to mohu nazvat i zcela jinak; například součinností tělesného, verbálního a mentálního projevu. A tu důvěru mohu mít právě v to, v život a jeho životaschopnost. A mám. Například důvěru v psychoterapii. Že funguje. bez ohledu na to, zda je v ní ponětí o Kristu.
56. však jo. když to zabere :-) je to víceméně placebo. ale když to bereš jako placebo, nemáš oporu. protože vidíš jen nějakou pilulu, třba homeopatikum. nebo učené cizí slova. Já uvěřila naprosto zřetelně a jasně v lásku, pravdu, odpuštění hříchů, milost. prostě tomu věřím a v té víře to je.
Nojo, ty víš, o čem mluvíš, když mluvíš o víře, ale podle toho ostatního, co píšeš, nevíš nic o tom ostatním.
o placebu a ovlivňování podvědomí? ne, nevím. jen jsem si všimla že rozum je až výsledek rozhodnutí. nikoliv ten co rozhoduje. částečně je to zpětná vazba. proto mluvím i o hadu co se kouše do ocasu. zpětnovazebně se ovlivňuje. ale otevřít pandořinu skříňku (vnitřní “běsy”) je velmi nebezpečné.
vlastně byl Kristus jediná možnost. pro mě. nikomu a ničemu jinému jsem nedůvěřovala. pořád jsem cítila to vnitřní nebezpečí. že se otevře “peklo” a já ho neuřídím. že zde nebude ruka co mě podrží.
já nevím, ratko, jsi pro mě člověk sebezpytující, seberozvíjející se, vnímavá, zajímající se o kdeco léta letoucí,
o čem já nevím nic – a teď tady začneš jako jinou alternativu ke Kristu vytahovat akorát placebo, ” pilulu, třeba homeopatikum. nebo učené cizí slova.” Pro mě je to překvapivé a neadekvátní.
60
podrží ta ruka, která vyrůstá z tvýho ramene. Když se opora zvnitřní.
62. jo, takhle. takto jo. ruka co se zvnitřní. ano. to zvnitřnění ruky.
pořád ale je to metoda, které musíš věřit. musíš uvěřit ve vnitřní oporu. ona ta opora stejně nemůže být jinde. jen v tobě. jde o to jak ji vyjádříš. čím.
Jo, něco trochu zažít, ozkoušet a pak tomu uvěřit, důvěřovat plně.
a taky, co vlastně člověk chce.
„Já bych šla hned, ale trpím prokrákrástinací, tak je mým údělem tu sedět mokrá.“ :-))
To se mi hrozně líbí, připadá mi to jak nějaké zenové moudro…