Listopadový

MEJDANY JEDOU DÁL!

tuned_mozna-znova_500

Jak teď všude rozhlašuju, listopad je třeba strávit na mejdanu a vylézt až po velikonocích.

Dnes bude po pracovním výkonu pracovní večírek, tak se těším. Kdyby nebyl, popíjeli bychom v kuchyni víno se sousedem a večeřeli u toho nastojáka jako obvykle. Předvčírem jsme z plechu jedli hranolky čínskýma hůlkama, jindy máme každý svoje jídlo, onehdá upekl soused kachnu (v mém skleněném pekáčku, takže jsem na věci též měla svůj podíl) a dali jsme si ji s červeným zelíčkem a s knedlíkem. Vsedě.

Jak jsme měli mejdan v autě už jsem říkala, to bylo před kachnou. Týden po kachně jsme na základě pátečního společného pouštění muziky se sousedem usoudili, že v sobotu večer navštívíme místní diskotéku. Diskotéka jede každý pátek a sobotu od 21 hodin. V sobotu jsem šla dopoledne na výlet s kamarádkou, ušly jsme asi 12 kilometrů, uběhly po bahnivém poli až k obzoru, daly si dobrý oběd v restauraci, kde se hospodské přezdívá Černá Mamba, a šly ještě na chvíli ke mně, bylo to při cestě. A koupily dva litry vína. Kamarádka tvrdila, že litr stačí, já koupila litry dva a co myslíte – bylo to málo!

Sotva jsme probraly, v čem by mohl být zárodek toho, jaké muže přitahujeme, přidal se soused. Pustili jsme hudbu a už to jelo: baskytara, bubínek, papírová trumpeta z pouti, píšťalka a tútátko. A hlavně štěrchátko. Mexické. Flétna a klapací žabka se uplatnily jen na pomíjivý moment. Víno došlo. Dokumentovala jsem akci na několika rozmazaných fotografiích a několika nepublikovatelných videích. V jednu rozjetou chvíli se otevřely dveře a spatřil nás zbloudilý účastník jiného mejdanu. Tu sobotu se totiž do domu sjelo asi šest rodin i s matracemi a dětmi. A večer začal mejdan našeho pana domácího. Karaoke mejdan. Tou dobou jsme se sousedem vyprovodili mou kamarádku na autobus. Právě udeřilo devět hodin, my dva postávali před diskotékou a občas udeřili na okno. Stále jsem měla na sobě zabahněné kalhoty z výletu, ale snad by mě tam v nich pustili. Kdyby otevřeli. Nic. Druhá fáze dnešního mejdanu nebude?

Bude. Soused povídá: „Jde jen o to, jestli koupíme víno v Žabce teď cestou do Stodoly, nebo až cestou zpátky.“ Zvolili jsme druhou variantu a to jsme neměli dělat. Ve Stodole jsem ucucávala odporný Staropramen a najednou, že je jedenáct a zavírají. Jindy mě vždycky vykopávali ve dvanáct, s panem Bowlingem, to si pamatuju. Teď se snažili dodržet otvírací dobu. Nojo, jenže Žabka zavírá také v jedenáct, takže nemáme pití. Třetí fáze mejdanu tedy nebude?

Bude. Karaoke. Připojili jsme se k mejdanu pana domácího. Jenže jim už také došlo pití. A my dva se sousedem jsme mezitím vystřízlivěli, takže tancovat mi moc nešlo. Soused pak dělal DJ-e a vzpomínám si, že jsem tančila s plyšovým Růžovým panterem a pak ho posadila na digestoř. Samí sympatičtí lidé tam byli. Tiše mě nechali spát celé dopoledne, uklidili krásně všechno včetně Růžového pantera, já se přesunula k rodičům na nedělní oběd a extra suché Martini a večer jsme se sousedem dali opět večeři nastojáka s trochou vína.

Ale nejen se sousedem živ je člověk! Akční Hrdina se mnou šel do vietnamské restaurace, o níž také byla řeč v minulém mejdanovém článku. Setkání to bylo celkem veselé na to, že den strávil na motorkářském pohřbu a promokl na kost. Přešli jsme do Atmosféry. Na tři Jamesony. S tímto barem mě seznámil bývalý kolega, jsou tam skvěle ošuntělé židle a vůbec uvolněná … atmosféra, co jiného. Ve dvě ráno jsme ještě u mě doma trochu hráli na baskytaru a později šli spát.

Mám jen jednu malou postel a jen jedno jasno v hlavě i ostatních částech těla: Už pro mě není sexy muž, který je pro mě atraktivní ve všech směrech, ale objevuje se zpravidla, když chce zažít se mnou širokou škálu uvolněných příjemností nebo když potřebuje podporu. A jinak si žije kdovíkde nezávisle. Já si sice taky žiju kdovíkde nezávisle, ale nenazývám pak takovou dvojici dvojicí.

– To jsem psala včera.

Dnes to stále platí, ne že ne, a k tomu jsem si včera dávala plzeň v Café Therapy ve Školské a potom na Václaváku v klubu divadla Palace, o kterém jsem do té chvíle neměla nejmenší tušení. Stihla jsem poslední metro a poslední autobus a vyspat se a vytáhnout zimní kabátek a již sedím ve čtvrtek v práci u počítače se svými dvěma dnešními termíny odevzdání nějakého přehledu a nějakých projektů. A potřebuji se něčím zahřát…

Tož chutě do díla, plánovaný odchod si představuju v sedm večer a pak tradá za sousedem do kuchyně na víno. O víkendu si taky nějaké dáme s kamarádkou a dalšími při výrobě adventních věnců a šití panenek nebo při nevyrábění adventních věnců a nešití panenek. V neděli to zakončím suchým Martini s rodiči a tím se začne roztáčet další týden, jenže už ne listopadový. Na příchod Světla se musíme připravit!

Nějak.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

47 komentářů u „Listopadový

  1. máš to pestré – veselé. Takže přeji hodně uvoněných příjemností :-)

  2. Já myslím, že celý listopad byla taková důstojná generálka na to, jak oslavit celý prosinec. Na Chanuku bych se jen symbolicky vyzbrojila nejen svícnem, ale i baterkou, blikátkama a hodila tam nějakou tu dydžinu s laserama a discokoulí!

  3. ratko,
    díky za přání! To se mi líbí –
    uvoněné příjemnosti¨
    a uvolněné příjemnosti.

    Co se týče uvoněných, mám ten svůj nový arabský parfém a už si brousím zápěstí na další.
    Uvolněné je dobré!

  4. psice,
    vypadá to tak – generálka na prosinec.
    V prosinci mi trochu hrozí, že většina lidí bude spěchat na nákupy nebo domů něco chystat a zbytek lidí bude obrážet besídky, které pro mne budou uzavřené. V posledních letech se totiž už nedružím s více různými skupinami, takže mám v nabídce max. 4 besídky, z toho na dvou jsem jako činovník a připravovatel, takže to bude spíš šichta. Rychta. Rachota. (Moje zabíhavé slovní asociace nikdy nezklamou…)

    Světlo přijde!
    Blikací discokoulovej adventní věnec je dobrý námět na nadcházející víkend!

  5. Jsem trochu otrávená, že plánovaný příchod domů z práce v osm večer sice vyšel, ale nějak se do dne nevešla ta práce pro vedlejšák, co jsem na dnes slíbila. Byla jsem odhodlaná ji tedy udělat teď večer doma, jenže jsem si v práci nechala uložené nějaké papíry, bez kterých práci nedokončím úplně, takže je zbytečné ji odevzdávat dnes nedodělanou.

    Trochu mě zklamalo, že jsem zase něco (jakoby náhodou) zapomněla, co mi znemožňuje udělat práci včas a umožňuje obvyklé otravné odklady. :(

  6. Ha – aspoň ostatní požadované věci jsem dodělala a odeslala, takže se beru na milost :)
    Dneska mám tedy mejdan spíš pracovní.
    Cvičně jsem večeři zapila dvěma pivy a teď po práci si dala jeden cider.
    Je třeba udržovat mejdanovou pohotovost.

    Teď už jenom zabalit batoh na víkend … což dělávám až v pátek ráno a asi neudělám výjimku.

    No a v tuto chvíli mám dnes volno, měla bych chuť něco rozjet nebo přinejmenším si pustit film – a ono je čtvrt na dvanáct. A s mým optimem spánku 8 hodin denně už jsem zase málem ve skluzu, když mě ráno čeká to balení batohu. Jedeme dál!

  7. To je fakt slušný. Takhle by to opravdu mělo být. Začít flámovat v listopadu a skončit o Velikonocích. Takovej singlovskej, adolescenčí život. Bohužel to moc neznám. Kolem mě moc singláčů není, vdaný ženský maj čas sotva na kafe a chlapi se též drží sukní svých manželek, popřípadě stavěj ve dne v noci svý baráky, kterým obětujou svůj život……
    Jo, jednou jsem byla na diskotéce, v sedmnácti, pak už nikdy. Nelíbilo se mi tam. Jednou jsem se taky opila, ale to už jsem byla vdaná. Špatně je mi ještě teď jenom při vzpomínce – na tu kocovinu, ne na manželství. Takže to taky nic. Nemám na to asi ty správný buňky.
    Ale líbí se mi, když to někdo prožívá a pak mi o tom vypráví. Je to pro mě exotika.
    Tak tedy pokračuj v životě bohémském a ať tě to furt baví!

    Jo, abych nevypadala jak úplnej suchar, tak jednou na dovolené jsme se s jednou o dost mladší kamarádkou, co jsem ji poznala až tam v horách, zmeditovaly. Fakt na skále jsme seděly a meditovaly asi hodinu a pak jsme se chcechtaly celej večer jak pitomé, bylo nám skvěle, a ostatní z výpravy, co pili víno (a nemeditovali! :-) ), nám jen záviděli a nevěřili, že jsme střízlivé.

    Tímto jsem chtěla říct, že kdyby nebyli po ruce akční hrdinové, sousedi, kamarádi, diskotéky a otevřené podniky, tak je tu pořád meditace! :-))))))) (jo a taky můj telefon! :-) )

  8. to je zajimave Lisko, uvoněné příjemnosti jsme si všimla a opravila :-) na zase uvoněné. Takže je to tak asi správně. ty příjemnosti jsou možná více uvoněné a méně uvolněné. Teda asi jsme to tak cíttila když jsem to psala…. kouzlo podvědomého.

  9. Lenko,
    jako suchar nepůsobíš, ani když jsi na suchu.
    Včera jsme se se sousedem dohodli, že každý z nás dvou si o tom druhém myslel, že ten druhý by každý den pil alkohol, a přitom to není nutné. Společenská uvolněná a uvoněná nálada může být i s čajem ve velkých hrnkách s fialkama (náhodou máme oba velký hrnek s fialkama na čaj, soused větší). Ale mně ten alkohol chutná a žádnou kocovinu ráno nemám, špatně mi není, tak evidentně piju s mírou a budu s ní pokračovat. Listopadovou náladičku udržíme. Hlasuju pro udržitelný rozvoj chlastu.

  10. Připojuju se k hlasování. Alkohol udržitelně!!! A s mírou, někteří mohou i s Mírou:-))) A všichni pěkně v míru;-)

  11. „Ale mně ten alkohol chutná a žádnou kocovinu ráno nemám, špatně mi není,..“
    Ano,to je III. tzv rozhodné stadium.
    Teď ti zbývají už jen dvě možnosti.
    Vzít ten sbalený batoh a ještě dnes večer odejít na dlouhý rekreační pobyt do podniku Apolinář.
    Hlavně tam nesděluj,že pracuješ jako psychoterapeut,za takový machrování tam na uvítanou dávají rovnou hodinku skotských střiků.
    A nevyplivuj Antabus!!!
    No a potom ta druhá možnost.
    Okamžitě kontaktuj rodiče a příbuzné se zoufalou prosbou,jestli by nepotvrdili nějaké tvé moravské předky.
    S touto genetickou výbavou bys v podstatě měla po problému.
    Pravda,boj s alkoholem jsme ani my nevyhráli,ale „setrvalá remiza,to je naše devíza“.
    Jak si třeba u nás v klubovně U vystřelenýho voka každý večer po desátém pivu veršujeme.

    Zdá se Liško,že brzy budeš z odborného terapeuta klientem.
    Věz,že boj s alkoholem se nedá vyhrát a v Praze už vůbec ne.
    Kdyby ses však přestěhovala na Moravu,dokázala bys snad remizovat.
    Vyžaduje to však každodení tvrdý trénink.
    L

  12. 11:he,to mi tam zůstala ještě předešlá verze na tom konci.
    To jsem nesoustředěný,protože se už psychicky připravuji na víkendový trénink.

  13. Jojo, trénink. A jak říkal Nohavica o tom kopci :)
    Snášet dobře alkohol je výhoda i nevýhoda. Někdo si dá dvě deci a má dost, já si musím dost připlatit. Ale můj organismus je pak alkoholem víc postupně destruován. Jednorázově ne, nepiju, aby mi bylo blbě. Ale řekněte mi, které jiné než alkoholické nápoje jsou opravdu chutné? Pro mě žádné. A když mám kašel, nemůžu pít ani kafe, protože mi smrdí. Alkohol nesmrdí :)
    Je to uvoněná příjemnost :)))

  14. Saule, a proc by nemohl clovek jen pit a slavit? tedy zadnou variantu z tebou navrhovanych. Pokud si znici jatra, slinivku a vychlasta mozek, tak proste umre.o nic nejde, je to jen telo:-) hlavne ze je veselo.

  15. Kdysi jsem pila celkem hodne. u nas na chotarech se pila borovicka ve vetsim nez malem mnozstvi… a z nasi tridy vyslo nekolik regulernich (a vylecenych) alkoholiku. Vydrzim pit… ale nepiju. zu celkem dlouho. nikoliv ze zasady ale ehm jak to rict, tesim me mit jasnou hlavu. mam Rada kdyz mam v hlave jasno a telo mi dobre slouzi. je mi to potesenim.

  16. 14:
    zcela jasně Ratko svým intuitivním zrakem zřím,jak se mi svou otázkou snažíš zmanipulovat.
    A je mi jasné i proč.
    Ty máš hrůzu,že by Liška toho Apolináře vskutku úspěšně absolvovala a jako trvalá abstinentka pak nemohla konvertovat na křesťanství a stát se upírkou Kristovy krve:-0).
    Ale klid.
    Procento úspěšného vyléčení je mizivé:-)

  17. slavneni mi je prijemne s prijemnymi lidmi – piti ne. Kdyz jsem v restauraci tak si dam bud pivo -nebo si necham naredit Cappy na 4 dcl.

  18. 16 Jsem joginská křesťanka. Takze jsem neupir – nekradu krev. Jen se stotožňuji.

  19. 19,20:
    správně.
    To já tě jen tak zkoušel v pevnosti víry svaté:-)
    „náš boj není zaměřen proti krvi a tělu, ale proti mocnostem, silám a všemu, co ovládá tento věk tmy, proti nadzemským duchům zla.” (Ef 6,12)
    Pavel k Efezkým

  20. 14:
    pít a slavit umí každej pitomec.
    Ale ti co uměli démonu alkoholu opravdu naslouchat,říkají tohle:
    „Jsem, byl jsem, nejsem, nikdy jsem nebyl. Nikdy s ním nejsem míň zadobře, než když je se mnou a když se zdá, že jsem s ním nejvíc zadobře. Je to král lhářů. Je nejupřímnější z těch, kdo říkají pravdu. Je to vznešený chlapík, v jehož společnosti si připadám jako ve společnosti bohů. Je také ve spolku se Zubatou. Jeho cesta vede k čiré pravdě a ke smrti.
    Popřává nám jasně vidění i šálivě sny. Je nepřítelem života a učí nás větším moudrostem, než kam sahá naše životní moudrost. Je to zabiják se zkrvavenýma rukama a ničí mládí.“
    Jack London (zemřel sebevraždou jako těžký alkoholik)

  21. Takže říkáš osudová volba umělcova : Moudrost – Smrt
    To zavání goethem. Slyší démona a ten ho zabíjí. Touží po něm i za cenu smrti.

  22. 23:
    Londonův Démon alkohol je nejlepší a nejupřímnější zpověď o chlastu co kdy kdo napsal.
    A taky z pera povolaného,protože London chlastal celej život jak o život.
    „Touží po něm i za cenu smrti.“
    on po něm netoužil a snažil se ho zbavit.
    Taky je tam zajímavý doznání,že celej život pil s odporem.
    Alkohol mu nejen nechutnal,ale hnusil se mu.(Na jak teprv dopadne Liška,které chutná už teď?:-)
    Takže se nabízí otázka,proč teda pil,že?
    Pitomec by řekl něco o slabé vůli,ale ono to bude krapet složitější,protože London byl možná ožrala,ale slaboch rozhodně nikdy v životě ne.

  23. ovládal ho život a fantazie.
    Pil v podstatě od dětských let,měl chlast jako stimulaci,patřilo to k jeho životu a London život miloval a dovedl si ho odvážně užívat.
    Možná měl paradoxně strach,že bez pití by se tím slabochem stal.
    Ztratil by fantazii,která ho vždycky ovládala a chlast je mistr fantazií.

  24. 26. vidim to spise tak ze chlast uvolnuje zabrany atim dava prostor jinak rozumem poutanym silam . Jsou ozralove co se jen valí, nabančí manželsce a pak jdou hrat do automatu a jsou ozralove co zpivaji a tanci a otravujou okoli, a jsou ozralove co opravdu v sobe uvolni fantazii a tvori. ja kdyz se napiju tak tancim a zpivam a otravuji okoli. vetsina lidi si me pamatuje velmi dlouho protoze pry jsem velmi zabavna a vytvarim dobrou atmosferu. pry…. netvorim u toho. ale lidi se maji radi, kdyz tam jsem.

  25. co je slaboch, ze…. clovek co se boji je slaboch. tak nejak. kdyz pijes Alkohol tak se nebojis. teda Alkohol odbourava i strach. clovek se neboj ukazovat se, ukazuje se jaky je. objima se s lidmi treba. ma je rad a ukazuje to – muj pripad :-) anebo naopak je nasrany.

  26. Asi se přidám do alkoholového kroužku. Uděláme mejdlo u Apolináře!
    Ale já se zase můžu vymlouvat na tu Moravu, heč.
    Já taky nějak moc nevím, co jiného si v restauračních zařízeních dávat. Limonádu? Je sladká a mám tendenci vypít to příliš rychle. Alkohol vychutnávám. Vyhýbat se restauračním zařízením taky nebudu, to by bylo v rozporu s mým zastydlým adolescenčním sigle life stylem (přece nebude sedět sama doma, to bych pak mohla začít opravdu pít, navíc potajmu, což je ještě horší).

  27. 29 Evo,
    moje řeč. Já piju klidně i sama doma, ale to je pak ještě dražší, protože u toho sedím a nic nedělám a alkohol už nemá skoro vůbec vliv. Kdežto s někým mi stačí málo a jsem rozjetá – protože mi to nedělá alkohol, ale asi fenomén „společenskosti“ nebo já nevím (teď mi přijde, že mluvím, jak ožralá :-)
    Sladká limonáda se hodí, ale právě až při kocovině. To už musí bejt. Jinak mně nikdy.

    Jak říkáš, ratko, pivo je dostupné anxiolytikum a u nás je hojně užíváno.
    Alkohol uvolňuje.
    Krom jiných horších vedlejších účinků…

    Ale že by alkohol a fantazie šlo dohromady, jak píšeš, Saule, tak to u mě nefunguje. Naopak. Alkohol a fantazie je v protikladu. Nebo aspoň alkohol a imaginace je jistě v protikladu.
    Alkohol a fantazie (nebo spíš to uvolnění – takže fantazii v tu chvíli má i ten, kdo se za střízliva ostýchá s ní něco mít, což já nejsem) jdou k sobě jen v přítomném okamžiku; vyřádit se. Ale ne ve vytváření dlouhodobých uměleckých děl. To jsou zmetky. Když se člověk ožere a napadne ho báseň, zaznamená ji a druhý den si ji přečte, zjistí, že je to blábol. Když se člověk ožere a vezme do ruky štětec a něco namaluje, je to druhý den shit. Hodnotu to má jen pro tu chvíli, pro tu činnost, ten zážitek.

  28. na ale jak víš,že vůbec víš,co je fantazie?
    „Fantazie je něco,co většina lidí netuší,že vůbec existuje“
    napsala Honza Krejcarová kdysi Egonu Bondymu.
    A ona fantazii nepochybně měla,to mohl potvrdit každý,kdo se s ní setkal.
    Jenže to byla fantazie až na dřeň a podle toho taky její život vypadal.
    Ale jakou má hodnotu jakákoliv hodnota,neobnažená až na dřeň?
    Možná hodnotu hry.

  29. teda ze clovek jiz netvori sám nýbrž je ním tvořeno. takže již funguje jen jako nástroj. tudíž nemá v Tom smyslu volbu, Pokud by odmítl být nástrojem, ztratí i schopnost tvořit. Na toto dojelo hodně umělců… aby mohli fungovat jako nástroje museli se dopovat a postupně byli spotřebování. Přičem léčba nemožná. Smysl Jim dává jen stav průběhový – Motor musí šlapat. Takže znovu a znovu zkoušejí startovat a Motor se postupne zadrhává až se zadrhne úplně.

    někdy ne. takový Goethe, ten tvořil a tvořil a tvořil…. byl nezdolný. nebo Chaplin, ten taky vydržel hodně. asi záleží i na tělesné konstituci a psychice. Nekteří fakt vydrží hodně. A někteří se časem naučí „démona“ ovládnout. Kšeftovat s ním.

  30. Každý člověk funguje jako nástroj tj. nemá volbu. Ovšem ti s fantazií mají něco navíc… jejich zručnost a Talent je předurčuje k tomu aby si je vybírali „ti lepší démoni“ :-) takoví ti obyčejní suchopárci jsou ovládání takovými domácími otravnými… žravými nebo savými

  31. nech těch démonů furt:-)
    Odmaž z toho „posedlý“pejorativní význam a vyjde třeba plně koncentrovaný.

  32. když moje fantazie je bezbřehá. jak vyleze jeden tak hned za ním vylezou tisíce tančících potvůrek. ale je to jen hra jak říkáš… jen odvádění pozornosti, rozbíjení a tříštění koncentrace. když se koncentruji nevidím a neslyším. nereaguji.

  33. podívej se někdy na obyčejnýho akrobata,kterej třeba žongluje s míčkama.
    Technicky vlastně dělá nemožný věci a ti vnímavější z nich sami přiznávají,že se v podstatě jen tréninkem dostávají do světa,kde věci žijí svým vlastním životem do kterého mají na chvíli přístup.
    Při vystoupení nic nekalkulují,čím víc jsou uvolnění,ale naprosto soustředění,tím je to lepší a dokonalejší.
    A i to je fantazie.
    Ten vstup do světa vnitřních životů věcí,dění,procesů….mnohokrát to popisoval posedlý VanGogh Theovi,proč vlastně musí malovat,co ho tam táhne.
    To vidění je tak fascinující,že se mu člověk prostě obětuje.
    Někdo jen na chvíli,někdo celým životem.
    Je koneckonců duchovní hledání a všechny náboženské směry o něčem jiném?
    V konečném důsledku možná,ale jako předstupeň je tam ta „fantazie“,včetně sebeobětování všude taky obsažena.

  34. tak a končím.
    Jdu se sebeobětovat na poradu.
    Budu tam připoutaný jako Prometheus ke skále,ale moje játra žádnej orel jen tak nevyklove,to by si taky mohl zlomit zobák:-)
    Možná ale povstanu a zazpívám intenacionálu.
    To by byla aspoň posedlost,to by byla fantazie:-)

  35. Pro me byl tento stav zonglovani na hrebenu Bionassey. clovek dosahne urciteho mistrovstvi a pak tuto svoji schopnost „pouziva“ jaksi automaticky v hlubokem soustredeni. Takze dobře, z toho se odvíjí otázka…musím to mít pořád? nebo li o co vlastně jde. sebeobětování jako žonglování na střeše světa (evropy, baráku, vrcholku stromu). Nejsem si jistá. nevím. Nejsem si jistá zda jde o tohle.

  36. nejsem si jista proto…ze tyto cinnosti vyvolavaji zvlastni stav vytrzeni, vzruseni jako vedlejsi odpad. a tudiz vybuzuji. nabuzuji. budi? takz jsou pouze nastrojem. jd eo to vzbudit se. nikoliv zonglovat. nybrz být vzhůru. vzbudit se. o to jde. jo. nemusís být ani trvale opilý, ani v extázi, ani žonglovat, ani se prát a ani nevím co. je třeba být vzhůru.

  37. 42. stav vytrzeni – hluboke koncentrace muze vyvolat kdeco… bohužel. a co vytržení způsobené destrukcí, opájení se mocí, vítězství, vzrušneí gamblérství, dobrodružství, ztracenost v lese, plížení se porostem, boj… je tohle opakem tvůrčí činnosti? ale pocity vzrušení mohou být velmi podobné. taky stav vytržení. když jsem pobíhala se synem v Malajské džungli… tak jsem to opět zažila. stavy blaženosti. zažívala jsem je jako mladá, při všem novém, neznámém… hledání, zkoumání, nacházení. Dyť já měla extázi i z obyčejného řešení matematického příkladu :-)) jsem byla nepříčetná dokud jsem na to nepřišla a pak to štěstí…

  38. Stav pohroužení se do činnosti, ať tvořivé, přímo umělecké nebo jakékoli, je asi něco jinýho než stav blaženého rozpoložení. (Soudím podle sebe.) A co z toho je ratky být vzhůru? Je něco z toho vůbec „být vzhůru“?
    Má „být vzhůru“ víc variant? Co to znamená?

    Mně připadá, že dokud nevíme, co to má znamenat, nemůžeme diskutovat o tom, jestli je „být vzhůru“ umělecká činnost, adrenalinová situace nebo co. A mám dojem, že my lidi ani nemůžeme vědět, co znamená „být vzhůru“, nebo jo? To bychom museli vědět, co znamená být mrtvý, a to nevíme.

  39. zmátl mě Saul, existuje v Bibli Slovo být bdělý. Teda mít zapálený olej v lampě. Bdít a čekat. Pro mě křesťanku to smysl dává… ovšem to je individuální věc. Sama jsem si z oth oodvodila že je lepší nedělat nic a raději a bdít u toho :-) nemusím běhat po horách. že spoustu věcí nemusím. že to co jepotřeba jakoby se zjevilo „z ničeho“ když je člověk bdělý uvidí to.

  40. Mně se to dost motá – slovo bdělý je docela dobrý. Pod ním si představuju: být co nejvíc vědomý.
    Vědomý si, co dělám, proč dělám (tzn. znát se) a co se děje kolem a co by to mohlo znamenat, např. na jaké vztahy mezi lidmi to ukazuje, když jeden řekne druhému nějaká slova s nějakou emocí.
    Nebo by to „bdělý“ mělo být ještě víc?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.