Mám moc ráda rozhlasové hry

a dneska je poslouchám.

Co vy?

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Výštěky a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

112 komentářů u „Mám moc ráda rozhlasové hry

  1. Neposlouchám. Ani autorská čtení nemám ráda. Slyším v hlase tolik všelijakých podtónů, že mám problém se soustředit na to, co čte.
    Zvláštní je, že když je k tomu obraz, tenhle propblémnemám. Asi obraz odvádí pozornost a zahlušuje uši.

  2. Běžně neposlouchám. Možná při jízdě autem když trvá cesta dlouho a jsem v autě sama. ale mluvené slovo odvádí pozornost. Jednou jsem takhle projela odbočku.

  3. Díky. Ke kabátku jsem si už uštrikovala něco na krk a palčáky- vyfotím to, až se dostanu k foťáku; asi na Nový rok.

    Rozhlasová pohádka v neděli ve 13 hodin byla průvodkyní mnoha generací. Taková tradice se mi líbí. Poslouchali jsme, jojo. Někdy napřed zprávy na Hlasu Ameriky – pokud ne na stanici Praha – a pak pohádku. Nejhorší byla pohádka Šťastný princ, protože byla nejsmutnější; tu už jsem někdy ani nechtěla slyšet, když ji zase dávali…

    Ani nevím, kdy začali dávat rozhlasové hry pro děti každou sobotu. Měla jsem ráda třeba „Pouští a pralesem“ (a knížku jsem taky četla) nebo tu, jak dvě děti- sourozenci jedou na moře pro ambru. A teď ji mám uloženou v počítači, hurá; jmenuje se „Ve spárech oceánu,“ zjistila jsem.

    Verneovky dávali vždycky o prázdninách a moje oblíbená byla „Děti kapitána Granta“-s černým pasažérem dr.Paganelem na palubě jako komickou figurou. Tu jsem si nahrála na kazetu a pouštěla často před spaním, když jsem byla vdaná :)
    Taky jsem v době studií měla často koupený program rozhlasu, abych mohla nahrávat na Vltavě povídky a sobotní divadelní hry, když jsem zrovna byla doma.

    Teď už jsem kazety archivovala a hledám stejné a jiné rozhlasové hry na internetu.

  4. Dnes jsem poslouchala čtyřdílnou dramatizaci knihy „Žena v bílém“ a teď si pustím poslední čtvrtou část „Ivanhoe“ od W.Scotta. Obojí jsem kdysi četla.

    Kdyžtak jestli vás nějaká vaše oblíbená pěkná napadne, řekněte a já ji vyhledám.

    Představovala jsem si, že najdu na netu nějaké načtené knihy, audioknihy, ale moc ne, leda za prachy. V nejhorším, kdyby to byla nějaká uchvatňoucí… tři cd „Medvídek Pú“ jsem si, když vyšly, pořídila v originále, to je krása.

  5. To mi připomíná, že v televizi dávali takovou tu hitparádu pro děti. To byl jiný svět. Četli se dopisy od diváků a posílali hlasy jednotlivým písničkám. Ptala jsem se doma. Kdo tam píše a posílá hlasy? A rodiče mi odpovídali. Nikdo. To si píšou v televizi sami aby měli o čem mluvit, a ty hlasy si taky :-) jiný cizí svět. televize a rozhlas. cizí svět cizích lidí co říkají a dělají věci které se jim hodí. Rodiče se dívali jen na krasobruslení.

  6. ru, to je zajímavý.
    Mně ten poslech vždycky bavil, protože jsem si u něj mohla kreslit, něco vyrábět, štrikovat a tak.

    ratko,
    to je taky zajímavý, že odvádí pozornost při řízení – a dovedu si to představit. Já kdybych řídila, myslím, že bych nemohla poslouchat, protože pro mě je řízení nepředstavitelná souhra mnoha činností a soustředění najednou, na kterou si ani netroufám a za druhé jsem na to líná a za třetí to nevyužiju.

  7. Vlastně díte je velmi ovlivněné rodiči. i když tuší, že to co říkají je divné.

    Neznám nic čteného z rozhlasu. V televizi jsme se dívali někdy na nedělní chvilku poezie :-) ale i to tatínek měl uštěpačné poznámky.

  8. A nebo třeba na to poslouchání jen nejsem trpělivá. Běží mi při něm v hlavě milion jiných věcí, odpíchnutých od toho hlasu, a když nemám obraz, podvědomě chvátám s dějem tak, jako bych si to četla sama. A oni ti umělečtí čteči, jak to přednášejí, jako že se rádi poslouchají, tak holt pak nestíhají. :-))

  9. Když jsem se dívala na dětskou hitparádu, tak furt chodil tatínek kolem a brblal jak falešně zpívají :-) a když byla pohádka tak kritizoval loutky, jak jsou nemožné. že nemají žádnou estetickou hodnotu. prostě nemělo smysl se na cokoliv podívat a už vůbec ne něco poslouchat. Všecko bylo špatně.

  10. 6 ratko :-)
    Na krasobruslení jsme se taky dívali rádi, to je fakt, že za socialismu to byla jedna z mála estetických podívaných a k tomu mezinárodních; až na ty dramaticky vypjatý sovětský krasobruslaře. O dost lepší než Ein Kessel Buntes. Později byl aspoň srandovní pořad Možná přijde i kouzelník.
    Jó, zábavičky. Ale náhodou některý zahraniční seriály, co vysílala televize, byly dobrý a kde je jim konec – teď se dávají samý koniny a tehdy to byly životopisné seriály o Verdim, Marco Polo, Offenbach, Berlioz … to bylo náhodou pro vzdělání dětí dobrý.

  11. … teď občas jedou příběhy z Bible, no dobře, ale některý jsou divně natočený, některý víc dokumentární, jiný zas rádoby vědecky spekulativní, jakněkdo jede na druhej konec světa a hledá nějaký tvary lebek nebo jestli Ježíš měl sourozence a kolik … takový pro senzaci.

  12. O Ježíši se ví historicky velmi málo. Vlastně nic. Spousta informací je pouhou legendou. I biblických. Protože nejde o fakta. Jestli někdo bydlel tam, a jeho otec byl ten a odsud přišel onde. Je to míchanice legend a mýtů.

  13. ratko 10
    to u nás bylo spíš u obrazových příběhů – tihle vojáci mají špatně epolety; tohle plátové brnění se ve starověku ještě nenosilo,… to mě bavilo se dovídat. Nerušilo mě to.

    V rozhlase je to nejlepší, ty zvukové efekty, žádné vnucování, jak hrdina vypadá … třeba na žádné Tři mušketýry zfilmované se nemůžu ani podívat, protože mě hrozně štvou oproti knihám :)

    Teď jsem si vzpomněla, že jsem načetla celou knížku „Pohádky o mašinkách“, když mi bylo asi 26. A strašně mě bavilo dělat zvukové efekty – jak jede mašinka, jak drncá náklad … a posluchač nevěděl,že je to varná konvice nebo že chřestím krabičkou s kočičími granulemi, zatímco sedím na židli v kuchyni, čtu, je mi zima a kocour sjel na balkóně do okapu. Ten svist, jak sjíždí po plechu tam je nahranej :) Budu muset ty kazety zase vytáhnout z archivu …

  14. 15 nó, právě a někteří „badatelé“ si vyberou z toho kousek, chytnou se ho a bádají, jestli to mohlo být doslova, natočí o tom pořad.

  15. Když jsem byla děcko, poslouchali jsme rádio s našima pořád. Televize běžela jen večer a ještě jen někdy. Pamatuju si do dneška dramatizaci Jámy a kyvadla a taky knížku Mayday. A Vraždy v ulici Morgue. Nemělo to chybu.
    A zrovna v těchto dnech jsem si po spoustě let (protože jsem byla doma sama a mohla jsem si dovolit ten luxus vypnout televizi, což mi jindy zbytek rodiny tak nějak neumožňuje) s chutí poslechla tohle: http://www.rozhlas.cz/vltava/stream/_zprava/jo-nesb-nemesis–1211906. I když jsem to vloni četla a s těma dramatizacema, který jsem zmínila výš, se to nedalo srovnat, tu možnost jen poslouchat jsem si krásně užila.

  16. mischko,
    jo, zrovna Nemesis jsem si taky pustila, je to několik dní!
    Divný je, že si z toho nic nepamatuju. Asi mám už fakt výpadky nebo jsem u toho něco pila. Nebo obojí. Asi jo.

    Ha, zrovna tyhle dramatizace mě minuly -Jáma a kyvadlo, Mayday, Vraždy v ulici Morgue.
    Hurá, ještě mám, na co se těšit!

    Potěšilo mě před časem, když jsem našla na netu nahrávku rozhlasové hry „Skřítek v lahvi“ od Stevensona; ta mě fascinovala svým nápadem- jak měnili a měnili za míň a míň peněz…

  17. Pamatuji si, že jsem slyšela náhodně pár rozhlasových her (když třeba jsem byla doma sama) a pokaždé mě velmi zaujaly. i tím přednesem a intonací hlasu. ty hlasy se mí líbily jak dramatizovaly děj. jak třeba mohutněly, nebo mlčely a tak. Někdo zvolal: Kdo tam? A já věřila že se fakt ptá kdo tam :-) to mě velmi zaujalo.

  18. Iluze skutečnosti v rádiu je možná ještě opravdovější než v televizi. když se člověk tomu poddá.

    V televizi mě jen tak něco nezaujme :-) ze všeho trčí křečovitá snaha to dát nějak umělecky dohromady aby to působilo. v rozhlase je to uvolněnější se mi zdá. těch efektů není tolik a jsou jednodušší.

  19. …za neporovnatelně míň peněz než ve filmu.
    Ovšem kdo má zrovna chuť se nechat ohromovat krásou kamery, krajiny a těl a ksichtů a oblečení a dobového koloritu, volí film. Například krásu cizokrajných ptáků mi rozhlas dát nemůže – ačkoli „Hlas pro tento den“ je také můj oblíbený pořad :-)

  20. No, kdybych si měla vybrat, jestli jen čtecí dramatizace bez obrazu, nebo vizualizace bez dialogů, jen kamera, střih a hudba, rozhodně to druhé.

  21. ru 24
    týjo a já přesně naopak.
    Slova.
    Vizualizaci si už nějak představím, během poslechu jsem si často jako dítě kreslila.

  22. Když vnímám, tak potřebuju naplno. Při poslechu čtení bych si taky potřebovala kreslit, protože by mě příběh tak nepohltil, abych nebyla schopná dělat nic jinýho a nenudila se – resp. netrpěla nevytížeností těla a mysli.

    Slova jsou navíc. Dřív nebyla a člověk i tak rozuměl. Slova mě vlastně ruší. V reálu. Ve filmu. Čím míň jich, tím líp.
    Pohyb, detail pohybu, dotyku, světlo – jdou až dovnitř. Tak, že u toho nejde dělat nic jinýho, jen vnímat. Cítím to skrze vlastní kůži, dívám se a kolikrát se přistihnu, že i dech mám synchronizovaný s dějem.

  23. 27
    jotojo, ve filmu příliš slov škodí – jakmile se film hemží scénami, jak dva sedí u stolu a mluví, je to blbej film.
    Nicnedělat při poslechu mi moc nejde – ideální k ruční práci. Nebo před usnutím, jenže já usnu hned. Z toho vyplývá, že posledních několik let jsme poslech tolik nevyhledávala- protože jsem ani nepletla, leda při upravování fotek mi poslech přišel vhod.

  24. Psát komentáře při poslechu hry moc nejde – právě jsem prošvihla závěrečný souboj Ivanhoea, pouštím znovu.

  25. Dnešní den byl zase jednou „bezčasí.“
    A to se ke konci roku hodí – prosinec má jakoby jen 23 dní, pak je posvátné bezčasí a po Novém roce začíná zase čas.

    Spala jsem i jindy než v noci a střídavě byla vzhůru a to je bezčasí a provázely mě v něm rozhlasové hry. S filmy by to také šlo, to už tu bylo :)
    Zítra a pozítří 30.a31. jdu do práce, ale jen na kratší čas. Ono je to lepší, než mít bezčasí moc dlouho v kuse. I bezčasí má vymezený čas.

  26. nemusí být :-) u Pulp Fiktion se furt kecá a líbí se mi

  27. 31
    však jsem taky řekla: „jakmile se film hemží scénami, jak dva sedí u stolu a mluví, je to blbej film.“
    (Achjo, proč zase vysvětlovat vlastní komentářeeeee.)

  28. Podruhé vysvětlovat stejnou větu mám?

    V Pulp Fiction se přece pořád nesedí u stolu a nevedou strojené dialogy.
    Podle mýho osobního názoru je Pulp Fiction dobrej film, ale ráda ho nemám.

  29. Já se na ten Pulp Fiktion budu muset někdy konečně podívat. Taky takovej jakože kultovní, kdekdo ho chválí…

  30. 34. právě že tam sedí kolem stolu a diskutují :-) proto se směju. je to samý dialog. i u stolu ty dialogy jsou kult

  31. Stoly si moc nepamatuju, leda ten stolek v restauraci nakonec.
    Viděla jsem to jednou právě proto, že to kdekdo chválil. Ale můj styl to není.

    Můj styl je jiný „fiction“:
    Stranger than Fiction.

  32. rozhlasové hry neposlouchám, nebaví mě to, nejde mi to, spíše otravuje mě to mluvení. pulp fiction jsem nikdy neviděla, ale když je tu řeč o (blbým) filmu kde se jen sedí a vedou se dialogy, vzpomněla jsem si na film – hádej kdo přijde na večeři, celé se to odehrává v obýváku a mě ten film přijde naprosto úžasný a „kultovní“

  33. barčo,
    Hádej, kdo přijde na večeři, to je taky dobrej film!

    Jasně, 12 rozhněvaných mužů pořád jen sedí u stolu a taky je to dobrej film.
    Člověk něco řekne o sezení u stolu… :) Chtěla jsem tím říct, že když scénárista není nápaditý, je chabý a potřebuje něco sdělit divákovi v jednu chvíli ve filmu, aby posunul dál děj, tak posadí hrdiny ke stolu k polívce a tam si to řeknou. Trapné. Schopný scénárista vymyslí atraktivnější a přitom ne křečovitý způsob, jak totéž sdělit, aniž by to bylo statické a bez nápadu – tj. v sedě u stolu. Například vymyslí scénu v prostředí, které vhodným způsobem nasedá na děj, vysvětlí něco ještě navíc, připraví půdu pro další návaznou scénu nebo dodá charakteristickou informaci o postavě nebo co já vím.
    Pamatujete na seriál Rodáci? Tam bylo mnoho nudných scén, kdy tříčlenná rodina sedí u stolu, jí polívku a občas něco u toho řekne. Trapné. Nebo mnohadílné seriály – ty se takovým scénám už ani vyhnout nemohou, protože jsou tak dlouhé, že nejde pořád vymýšlet zajímavé a chytlavé prostředí pro dialog a děj. Tak se to šoupne ke stolu, moc peněz to nestojí a je to.

  34. … takže pokud je film celý přímo založen na tom, že se sedí v jedné místnosti, je to úplně něco jinýho. Tam nějakej stůl nevadí :) Není podstatnej, ačkoli je jedinou kulisou.

  35. Anebo si to řeknou (vysvětlí) na konci filmu když na jednoho je mířeno pistolí :-) a všichni se konečně dozví kdo je čí dcera, babička a dědeček a la limonadovy joe.

  36. Cha a mimochodem stůl byl podstatnej i v rozhlasovém studiu (teď nevím číslo, ale myslím ve dvojce?) na Vinohradské. Hrozně totiž vrzal. Stačilo se o něj lehce opřít a hrozně vrznul :-)) Byl obávanej.

    Teď už jsou studia renovovaná a i nová v nové budově, určitě tam nic nevrže, ale jistě mají rozhlasáci jiný srandičky.

  37. každy film je nějaký ale rýsuje se určitý typ který komu vyhovuje

  38. 42
    to právě zbožňuju! Tyhle parodie na starý slabý romány, kdy se nakonec ukáže, kdo je čí syn, dcera, dědeček … a všichni se najdou a zlo zmizí.

  39. parodie jsou supr, bohužel to naprostá většina filmů (amerických akčních) myslí vážně :-)

  40. 46. :-) no, jako v životě se to občas stává, co bylo děsně vážný a děsně „doopravdy“ tak za pár let na to koukám a vidím parodii.

  41. 47. třeba winetou nebo angelika :-) typické případy. ale i takové ty srdcebolné táhlé romance kde se hodiny a hodiny umírá.

  42. 40. 41. Líšo promiń, že jsem tě donutila vysvětlit tvůj komentář, chytla jsem se toho stolu :-)

  43. barčo 49,
    ne ty, to ratka. Ratka je expert na donucení k vysvětlení. Někdy je to teda dost pruda a někdy je to nakonec k něčemu dost dobré.

  44. Ale občas trošičku je, přeci jen, když to někdo dělá tobě. :-))

  45. 52. ještě nikdy jsem se nenasrala kvůli vysvětlování:-) jsem nadšený vysvětlovač. teda fakt si myslím. ale co není může někdy být

  46. Nenasrala, jen napsal, že už si je dál nepřeješ. :-) Byla jsi z něj spíš taková rozmrzelá.
    Pruda nemusí nutně znamenat, že se dotyčný nasere. Liška se taky nenasrala. :-)

  47. jenže Liška ještě vůbec vysvětlovat nezačala… a já začnu být rozmrzelá až po několika hodinách trpělivého vysvětlování, které teda si fakt užívám. protože normálně mě doma nikdo poslouchat nechce :-) teprve když hážu hrách na zeď tak začnu postupně přibržďovat až nakonec zabrzdím úplně a nechám to být.

  48. nikdy je nikdy, vysvětlování miluji. ale naseru se když ten druhý furt nic nechápe :-) to dokážu být až zlá.

  49. Ajoooo, takže ne že s enikdy nenasereš, ale nenasereš se, když ten durhý prudí podle tvých představ. :-))

    Já musím ubrat, mně to prudění jde výborně a nesmím to přepísknout. :-))

  50. Mě prudí, když musím říct, co jsem myslela tím, co jsem řekla. Protože obvykle říkám věci tak, jak je chci říct. Nemám v úmyslu vysvětlovat význam. Někdy sama od sebe chci si něco dodat. Tak to udělám. Ale dovysvětlovat je pro mě navíc. Asi jako vysvětlovat, jaké to je, kdyžje něco modré.
    Takže ano, otrávím se ještě dřív, než něco začnu dovysvětlovat jen proto, že někdo reagoval na něco trochu jiného, než jsem řekla. A to ratko děláš často.
    Ale jak jsem řekla ad 50, leckdy se ukáže, že to dovysvětlení k něčemu přece jen bylo a odkrylo nějakou podstatu nebo nuanci, i neočekávanou. Proto to ratka, počítám, dělá.

  51. 60
    Jj,. taky si myslím, že proto. I mi přijde, že je to její způsob, jak druhému sděluje, že se jí něco na tom, co řekl, nezdá nebo zdá drhnout.
    Ale i jiní to dělají často proto. :-)

    A pak mi přijde, že když si Ratka uvědomí, kam směřují (jako že si to uvědomí hodně rychle, protože jí to dost rychle myslí), tak začne hrát takovou hru „nedám, neukážu, nepřiznám“ a odvádí zase svými dotazy a kličkami řeč pryč, překličkovává prudiče, přetlačuje nutnost vysvětlování na jeho stranu…
    Baví mě to sledovat, u ní. Je to dobrá hra, zkoušet, jestli ji nějak dostanu do kouta nebo ne. :-))
    Absolutní většinou nedostanu, maximálně mi pak uteče právě tím, že řekne, že dál už nic vysvětlovat nechce. :-)

  52. 60. často se mi stává že mi něco nedává žádný smysl, vůbec tomu nerozumím. a naivně se ptám.

    Asi to je jasné. teda kromě mě. Dnes jsem se třeba zhádali s mužem kvůli jízdě v autě. vyjížděla jsem z parkoviště před kauflandem a přímo na cestě za mnou stálo auto. Normálně bych ho v klidu objela. A jak jsem vyjížděla tak mě začal muž řídit, doleva, doprava a rovně až jsem zastavila a vůbec jsem nevěděla kam vlastně mám jet. on se nasral a že mám vystoupit. Rychlými pohyby vyjel a pak se zase vzpříčil mezi třemi auty a stál. A já na něj koukám a on otevře a řve. co tam stojíš… jakože se máme vyměnit. Ale on přece furt seděl v tom autě. nakonec jsme se vyměnili a já se dozvěděla opět, že všecko dělám naopak a že každý blbec by pochopil co má dělat jenom já ne.

    Takže tak nějak to bude i s tím vysvětlováním. Já jen vypadám že bych to mohla pochopit ale ve skutečnosti to nechápu vůbec. a jen postupně se mi rozsvěcuje jak to ten druhý myslel. teda pomalu. asi když jde o podněty zvenku tak je to celé zpomalené.

  53. Když si tu situaci představím, tak by mě šlahlo.
    Třeba je zrovna dobře, že něco nechápeš. Nebopkdokoli nechápe.
    Kdyby to chápal, buď by ho šlahlo, nebo by zabil toho naproti. Nebo mu utek.
    Aspoň na městskou dopravu. :-)

  54. 61. ale asi na tom něco bude. Asi je to obranný instinkt, který se spustí určitým jednáním. A buď se ten druhý rozčílí nebo mě hned jednu natahne :-)

  55. Mám to. Je to určitě instinktivní obranný systém.

  56. 63. to bych byla v háji, totálně, to už beru kabelku a odcházím na městskou dopravu.
    moje kamarádka to takhle nezvládla v autoškole, prostě na křižovatce se na ni rozeřval ten učitel a ona ne a ne se rozjet na zelenou. takže se rozbrečela, v tom stresu, jak viděla ještě ty ostatní auta jak blokuje, vzala si kabelku, vylezla před auto, všem se mírně uklonila jakože omluva a odkráčela na chodník a tím autoškola pro ni skončila.

  57. 68 tohle mě teda nemůže rozhodit, teda nerozhodí mě to dostatečně. Mám zde ochranné brzdy. Ale ten druhý je na sračku.

    A to se pak ptám, proč se to děje. Jedná se o jednoduchou situaci. Jsem znejištěná protože mi něco nejde dost rychle, ten druhý mi chce pomoci a skutečně mi pomůže. Takže reálně je vše v nejlepším pořádku. Co je teda špatně? Dotyčný místo aby mírným hlasem řekl: mohu ti pomoci? chytne nerva že nejsem dost rychlá. Nakonec mi opravdu pomůže. Takže vše je v pořádku. Přitom ale se oba hádáme a zejména ten druhý je málem před infarktem. Proč? Pak jsou lidé nemocní a je jim špatně. Přitom si ale ve skutečnosti pomáhají. Proč to dělají? Vím že mě muž pomohl rád. Proč chytá u toho nerva a šílí?

  58. byla bych v háji, protože nejsem žádný řidič a má kamarádka také ne a řízení je stres, když to člověk neumí a pak takováhle blbá situace, kdy učitel chytne nerva – tím se ten stres ještě zvýší a pak už prostě člověk ví, že to neodjede, je v háji, nevěří si, zmatkuje, prostě to nejde.
    Ty jsi řidička, letitá, takže tady u tebe je to ještě malinko jinak.

  59. 71 jojo, považuji se za dobrou řidičku :-) přesto mám problém postupovat dle pokynů. ne že bych nechtěla. prostě mi to nejde. nedokážu to.

  60. 72 někdo to dokáže? Je to asi jako někomu radit, namísto toho ho povzbudit, aby měl zodpovědnost za svůj život sám. Se nedivím, že se vypneš, když dojde na pokyny.
    Nevybavuju si žádnou situaci, kdy by mně někdo dával pokyny, co postupně dělat. Vůbec nevím.

  61. 74 konat podle pokynů někoho druhého, to nepovažuju za spolupráci. Spolupráce pro mě je, že jeden udělá to a druhý to, ale jak to udělá, je na něm. Může se doptat, jestli má nakrájet brambory na půlky, na měsíčky nebo na kostičky, ale nemusí se ptát, když nechce, a může je nakrájet, jak uzná za vhodné, pokud nebylo zadání „nakrájet brambory“ konkrétnější.

  62. Za volantem se nespolupracuje. Tam řídí jenom jeden. Jak začnou řídit dva, jedou do pr.
    Takže když řídím, každému radiči okamžitě nabízím alternativní dopravu.
    A když neřídím, držím hubu, i kdybych si nevímjak myslela, že já bych to odřídila líp. Leda by řidička (řidič to neudělá nikdy) nahlas položila otázku, co kruci s tou situací. Ale jinak tisíckrát radši pojedu s řidičem, co si neporadí s ucpanou křižovatkou, než s řidičem, kterýmu tečou nervy z toho, že já mu radím a koukám, jak mu to nejde.

  63. 75
    Tak nějak.
    Ale když jeden krájí a druhý mu opravuje ruku s nožem, tak je to na ufiknutí prstů oběma.

  64. 77 nebo na zapíchnutí :)

    Vybavila jsem si jednu záškodnickou kolegyni-vedoucí na posledním podsadovém táboře, kde jsem byla hl.vedoucí. Něco jsme krájely v kuchyni, obě, já na nějaké tvary a ona na jiné, což mně bylo fuk. Ona upozornila, že to krájíme jinak a řekla, že je zvyklá to krájet „takhle“ a se škodolibým provokativním úsměvem se jala ty mé kousky předělávat na ty svoje, ještě je překrajovat. Kravka. Taky se mi posmívala, jak otvírám krabicový mlíko – že vezmu nůž a proříznu ten jeden cíp, místo abych se koukla na návod k otevření, na nějakou předkreslenou perforaci nebo co, s čímž já se nezdržuju a otvírám, jak chci, co nejrychleji.
    No nakonec to vyústilo v to, že se během dne zdejchla a vůbec bylo všechno na mně. Kráva.

  65. 76. no dobře. a co když je fakt problém v tom, že mě to fakt moc nešlo ale byla jsem celkem v poho. že teda nakonec byla chyba ho pustit za volant (on to vykormidluje razdva). že když jsem ho pustila za volant tak si to pak musím i odposlouchat. že správně jsem neměla vůbec reagovat a v klidu si odpižlat tu „svoji jízdu“.

    protože výsledek je skutečně muž s vytečenými nervy a já ten co za to může a ještě se mu směje :-(

  66. 80 no, když už bych mu místo řidiče přepustila, tak až do konce jízdy. Buď pindá, tak ať si to odřídí sám, anebo ať nepindá a jedu já. Nejlepší by ovšem bylo, kdyby byla předem dohoda, že ten, kdo neřídí,nepindá. Nikdy. Nikdo.

  67. Dobře tak jiný typický příklad. Třeba skládání postele. Tam je třeba taky dvou aby se se čela postele zasunuly do bočnic. Jeden dává pokyny a ten druhý musí spolupracovat. Jinak to nikdy dohromady nedají.

  68. To je mezi vámi dvěma. :-)
    Jestli takový je a tobě to neva, tak to neřešíš a bereš jako rituál, jako kolorit vašeho manželství. Že jeho může šlahnout – to by ho asi mohlo tak jako tak, protože kdybych si ho za ten volant nepustila, řval by nejspíš taky. S tím, že jsi nemožná, jak vyjíždíš, protože on yb to vyjel lípa atys ho k tomu nepustila.
    To je asi fuk.
    Nevzala sis v tomhle ohledu tak trochu svého tatínka? :-)

  69. 81. on nepindal, on se díval dozadu a dával mi pokyny: doprava, doleva atd.

  70. 82
    Ano, ale tam MUSEJÍ oba zabírat současně, nikdo nestojí na pankejtu a nečeká, až to udělá ten druhý. To je právě spolupráce – je potřeba obou. To, že jeden je kormidelník a druhý háček, je jen rozdělení rolí, protože oba kormidlovat nemůžou.

    U řízení auta není potřeba obou. Naopak, je to kontra produktivní.

  71. 85
    A to doleva a doprava znamenalo, že tam máš jet, nebo že tam máš točit volantem?

    To mám dycky nejradši, když mi někdo takhle bez domluvy začne říkat a pak mi vynadá, eže to dělám úplně blbě a naopak, protože mi říkal A a já dělala B, nebo naopak. :-))

  72. 87. no tohle byl ten případ, že on si myslel že je potřeba a tak mi dával pokyny protože jsem couvala. a vytekl proto, že jsem vůbec neporozuměla co mi vlastně říká. a jak tam byly tisíce lidí a šílený zmatek tak to neustál bez ztráty hvězdičky :-)

  73. 88. v tom je ten vtip. takže jsem se hádali ještě asi pět minut a vyčítali si kdo za co může a domů jsme přijeli v klidu. dostala jsem pak kávu :-) a řeč je o tom, že nemám nasírat druhé.

  74. 82, 87
    jistě – koordinace po vzájemné dohodě a po vyslovené připravenosti obou, že už je „teď“ a zasunou to oba do sebe. To je spolupráce, tam nikdo prim nehraje. Aspoň když skládám postel já.

    89
    ahááá, tak to myslel dobře a je jeho problém, že jeho očekávání na základě jeho způsobu zasahování nevyšlo. Vylejvat si pak vztek na tobě je jen vylejvat si vztek, nemohoucně. Ale může si za to sám.

  75. 91. no většinou je jeden o půlkroku vpředu. Ten co to drží jako první a ten druhý se tomu přizpůsobuje.

    Jasně že to myslel dobře :-) v tom je právě ten vtip.

  76. Dtto 91
    Opůl kroku dopředu neznamená ve spolupráci nic. Jen seřazení se do optimálního postavení a pozice.
    Taky je i někdy důležitější ten, co je vzadu. Třeba když tě jistí. A tn,co je o půlkroku vepředu, bude zrovna tak v prdeli u té postele, když ty neudláš svůj pohyb správně. Nebo když ho neudělá on. I kdyby tisíckrát měl pocit, že velí, a proto je důležitější.
    To bych neřešila, tyhle nuance.

  77. Technická poznámka:
    máme v práci nový divný antivirák a to asi bude důvod, proč mi nejdou napsat komentáře k Rulise, Psici, k Lence a ještě u někoho.

  78. Není to spíš nějakým nastavením blokování přístupu na sociální sítě? Bology na googlu to pak může brát jako sociální síť.

  79. A nebo tě blogger díky nějaké činnosti novému antiviru vyhodnotí jako škodlivý exe a hodí tě do spamu. Našla jsem jeden tvůj komentář ve spamu a naťukla mu, že není spam. Uvidíme, co bude dál.

  80. No, a místo aby se to objevilo mezi komentáři, tak to zmizelo úplně.
    Prosímtě, zkus napsat něco ještě jednou, dík.

  81. Aha, on to byl komentář z 29.12. zařadil se kamsi nahoru.
    Ty budeš mít komentářů tady… :-))

  82. Tak já něco ještě u ru okomentuju a jinak budu komentovat v práci u ratky a u sebe a večer na blogspotu, chá.

  83. Zatím se nic neobjevilo. Ani ve spamu.
    Takže to fakt vypadá na blokování u vás v práci.

  84. Není možný, že by byla blokovaná doména .com? Protože komentářový formulář na adresu s touhle příponou směřuje.

  85. Mno, chtěla jsem „objevovat“ ten antivirák a výsledkem je, že jedno okýnko nejde zavřít, jen shodit, a na něm se stále dokola točí otázka, zda antivirák chci odebrat. Když řeknu Ne, okýnko se stejně nezavře :)
    Dokonce když chci otevřít blog Démanty, kapradí, tak mi to hlásí, že blog neexistuje. A z domova jsem ho otevřela. Pche.

  86. taky mi to hlásí že démanty kapradí bylo odstraněno.

  87. Antivir neodinstalovávat. Jen na chvíli vypnout, třeba na hodinu. Asi budeš muset restartovat.
    Co máš za antivira?

  88. ahoj:-)
    blog jsem zrusila, chtela jsem ho k novemu roku uzavrit..
    mozna bude nekdy v budoucnu pokracovat (spise v anglictine).. uz kvuli snum..ale ted nejak mi neprisel dal smysluplnym, neco se douzavrelo..a je to (nove cesty-vyzvy cekaji ted spis venku :-)

    jinak jeste k tem rozhlasovym pohadkam a hram.. vlastne aby bylo jasno:-) neposloucham vsechny.-) protoze nektere poslouchat nemuzu.. ta stara skola jako pan höger, brodsky, lukavsky (a mnoho dalsich).. to tak nadherne znelo.. to byla nadhera
    kdyz mi nesedne hlas, tak me u pc-radia ani pribeh neudrzi..
    jak pise rulisa, u hraneho se to da spise snest, ale take nekdy skoda, ze nebyli urciti premluveni.-) z poetickeho pribehu se pak mnohdy vytraci poetika..

    slavite-li novy rok..tak stesti, zdravi, moudrost.. :-)

  89. 107
    Zatím jsme si s mladým akorát nachystali chlebíčky a jednohubky a už po těch přípravách to vypadá, že krom zdraví a moudrosti budu potřebovat taky febichol. :-)

  90. taky mám jednohubky a chlebíčky. zatím je schovávám v komoře aby se nesnědly ihned.

  91. Já dala zbytek pomazánkovýho základu sousedce. Nějak jsem to naddimenzovala. :-)

  92. Démanty kapradí – aha to nebyl antivirák, to byl záměr! Respektuji a těším se na ohromující poetiku snů příště.

    Hezký tajuplný přechod do nového roku přeju.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.