Mé okno

VČETNĚ JEŽKA, LETADEL, HÁDANKY A VIDEA! 

feng-okno-500

Aktuální okno. Oproti dřívějšku jsem na něj přidala nějaké „čičury“. Nic zajímavého pro čtenáře. Ale tohle už je lepší – hádanka:

okno-rozdily-500

První foto pořízeno 5.11.2014 a druhé 23.11.2014.

Od sestřenky mám tři vánoční nebo velikonoční kaktusy. Každý jiné barvy květu. Už jsem to možná říkala – totiž že nejsou ani vánoční, ani velikonoční, ale vlastenecké! Kvetou kolem 28. října a 17. listopadu. A pak že všechno kvete jen teď, na jaře!

V říjnu 2014, kolem mého svátku, mi vykvetla v květináči rudá gerbera! Už jsem to ani nečekala. Dostala jsem ji kvetoucí o rok dřív k svátku od kolegyně. Pak v květináči zbyla jen růžice listů a pořád jen růžice listů (a parazitické puklice-štítenky na nich) a už jsem si říkala, že jsem blázen, když nevyhodím věčnou růžici listů. Když vtom rudý květ a vyšší a vyšší a větší a větší! Jediné dochované foto:

okno-gerb500

Že mám dvě orchideje, bílou a fialovou žilkovanou, jste už zaznamenali. O málo dřív přišla bílá – v únoru 2007, jak popisuje tehdejší článek s ilustrací Mám novou přítelkyni – erotickou květinu.

Na okně je skryta v keramickém popelníku ještě jedna sukulentní rostlina – malá křehká s drobnými růžičkami lístků – a stojí tam jeden fíkus s dlouhými listy a jeden zelenec, původně kocourův. Dnes už má špičky listů léta neokousané.

A co se nám tak u toho okna děje? Ráno se u něj líčím. Jednou rukou, protože levou držím zrcátko (z chráněné dílny):

okno-dvojka-500

A taky češu, vlastně. Jenže někdy to dělám poslepu a až v předsíni u velkého zrcadla na dveřích vestavěné skříně zjistím, že dnes se účes vskutku nezdařil. A to už mám jen deset vteřin na opravu, jinak mi ujede autobus.

Jo a pozor – ráno za oknem vidím někdy fešného kocoura sousedů, jindy druhého fešného kocoura sousedů (ale stejně myslím, že je to kočka, i když se jmenuje Jantar), minulý týden v den Rande s PMS tam ráno lítal vrabčák (takže jsem si řekla: Má ho malýho, je to znamení:-), někdy vidím kosa nebo kosici, občas čermáčka (rehek řečeného). V den seznámení s Fouskem jsem viděla dva neobvyklé ptáky – stehlíka a špačka! Ježek se sem přistěhoval, když na jeho parcele začali stavět dům. Jedno ráno se zjevil, aby se odbatolil kdovíkam:

jezek1-sq-500

A nyní zlatý hřeb do mého okna, pořízený letos z nové jarní houpačky – video skvělého letadlového efektu:

MVI_5557

(Prosímvás, vidíte to video? Mně se po kliknutí stáhlo a pak šlo pustit. I opakovaně :-)! Kdyžtak ho nahraju na flickr a sem dám odkaz. Nerada bych vás připravila o tento nevšední zážitek. Já se jím kochala několik hodin, letadla lítala jedno za druhým neomylně po stejné trase. Mám jich natočených vícero. Komu se to poštěstí vidět na vlastním okně, že! Jen některým vyvoleným z nás, co bydlíme u letiště.)

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Zákoutí a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

36 komentářů u „Mé okno

  1. Video mi jde pustit. Líbí se mi to dvojité letadlo v okně. Dvojčata či letadlo a jeho duch s ním.
    Na Prahu (i když venkovský okraj) dost slušný výhled do zeleně ………. ehm, zeleného plotu, ale dobrý).
    Někdy, když se na něco díváš denně (okno), přilneš k tomu a začíná se ti zdát úžasné, objevuješ neobjevené, je to takový maličký symbolický svět, žejo. A kus domova.
    Nějaký sedlák na venkově by k tomu potřeboval lány a kus lesa, dvůr, stavení ………….. a tobě stačí kousek, okno, kytičky, letadla nad sebou a je v tom totéž. To je úžasná vlastnost lidské psychiky. Vždycky si můžeme najít něco úžasného a krásného. Ale taky blbého a neutěšeného – kdekoli.

  2. Lenko,
    díky za zprávu, že video jede!
    Mě ta dvojice letadel fascinovala – a ještě jak jedno předletí to druhé.

    Kus domova už to pro mě je :)
    A to je vystihující, jak píšeš, že „vždycky si můžeme najít něco úžasného a krásného. Ale taky blbého a neutěšeného – kdekoli.“
    Včetně toho závěru. Připadá mi, že teď jsem nějak v dumavější poloze a promlouvá ke mně spíš to blbý :( Každou chvíli si skepticky říkám: A jaký má to všechno smysl?

  3. Čekal jsem, kdy to třeskne, jak letadlo proleti okenním sklem. Taky by mě zajímalo, který ožrala rozsedl houpačku … jsem našel jen jeden rozdíl :-)

  4. Fousku,
    dobřes odhadl, že houpačka se rozbila po mejdanu! Naštěstí po mejdanu pana domácího (toho mejdanu jsme se se Sousedem nakonec taky zúčastnili, poté, co jsme ukončili mejdan s mojí kamarádkou a zjistili, že místní diskotéka je zavřená, a vrátili se domů) a myslím, že ji rozbily nějaké děti (co se mejdanu neúčastnily a spaly a ráno šly na zahradu). Asi byla zimou zkřehlá.
    Teď máme oranžovou.

  5. Jak jaký to má všechno smysl?:? Přesně takový, jaký mu dáš!
    Ale jinak globálně veliký! Se tady učíme žít! Prožíváme, sbíráme zkušenosti,zlepšujeme se – chtíc nechtíc. To je přece úžasný proces, dobrodrůžo, ten život. A každej si můžeme vybrat, jak jej chceme žít – to je bájo, ne? Tam někde, kde se teď bojuje, to mají horší. A ti, co žijí ve slumech v bídě taky. My jsme bohatí, máme denně jídlo, není nám zima, nikdo nás nebije, máme střechu nad hlavou, můžem se i proskočit v lese, na diskotéce, číst knihy, povídat si přes internet ………. šmankotě, to je věcí! ……….. a můžeme i brečet a spouštět si deprese …………… Ti, kdož opravdu hladoví, nepláčou. A ti, kteří se těžkou prací sotva uživí, nemají čas na deprese.
    A smysl? Jeden jediný. Poznat a prožít. A když prožiješ a skutečně poznáš, pochopíš, nemůžeš nemilovat. A to je to, oč tu běží. O lásku Hamlete i Liško. O lásku ke světu, jeden k druhému, k sobě, k životu jako takovému.
    A těmi drobnými vzteky a melancholickými náladami si jen připravuješ svou psychiku, aby byla o to blaženější, až to přijde. Je to jako sauna. Nejdřív je děsně horko, pak se příšerně zchladíš a pak je ti krásně, čisto, blaženě.
    Třeba tak. :-)

  6. 8 Lenko,
    jó jó, to si taky můžu říkat. A pak následuje: A k čemu ta láska je? Buď je to láska, anebo si z nás někdo dělá škaredou srandu, zlomyslnou, protože to nemůže myslet vážně – hodit (každého) člověka do jeho rodiny, nechat ho tady na světě s vědomím smrtelnosti napospas chorobám a jiným pohromám.
    To už snad ta láska je logičtější :)

  7. Barčo 12, díky za upozornění, musím ho zas jednou otevřít!

    Fousku 11, :-)
    mně se odjakživa pletou lidi, co mají ptačí jména začínající na S. případně Š, špaček.
    Příjmění Sýkora, Strnad, Stehlík, Straka mi splývají.
    A to znám od každého aspoň jednoho pána.

  8. ad 10: Diná představa světa …….. vědomí smrtelnosti?
    Kdo žije s prožitkem, že už tu byl mnohokrát, tolikrát zemřel a tolikrát ho (jeho tělo) zabili a pořád je tu, smrtelnost nějak neprožívá.
    Choroby? Jsou nepříjemný, to jo. Ale je to jen mantinel, do kterého jsme narazili ve své nemoudré slepotě. Učí nás, směrují ve vývoji, když lehčí signály neslyšíme. Sami si nemoci ytváříme. Jaký napospas? Spas se každý sám a ve Vědomí je stále napsáno jak. Stačí se naučit číst, vnímat, slyšet, vidět. Je to práce se to učit, zatrolená ……….. ale už vidím ten druhý konec tunelu. Vydrž, jdi dál a uvidíš ho taky, neboj.
    Ještě nějaký problém? :-) :-) :-)

  9. Lenko
    :)
    Nó, to uvěření je problém.
    A vědomí smrtelnosti a možné věčné nicoty je u mě velmi silnej prvek, podstatnej, asi tak od pěti šesti let věku. Podezírám ho, že ve skutečnosti je to projev něčeho jinýho, z rodiny získanýho. Beztak jsem svým rodičům, tátovi, dělala už odmala rodiče – jak se ukázalo:(
    … Jako asi tolik z nás, kdo tíhnou k pomahačskejm profesím.

    Vzpomněla jsem si na tebe, žes o tom jednou mluvila.

  10. vrabčák :-) obyčejnej šedej městskej vrabčák – nuda. jó ale takovek holub na střeše, to by bylo teda jiný kafe ! :-) to by asi bylo něco pro Lišku :-)

  11. a což teprve nějaká pestrá ulítlá andulka :-)
    no, mě na balkon hodně lítaj sýkorky a kosáci, ale žádnej černoch na blízko nikde :-))

  12. Musíme to sledovat dál, nějakou logiku v tom najdem :)

  13. 13. Mě taky :-) a hodně. nejen lidi, nemohla jsem si vzpomenout na jeden kopec, byl to falken, adler nebo habicht? (sokol, orel, jestřáb) Moje mluva se mění ve směs přibližností…ve snaze zachytit sdělení se rozostřuje a ten druhý jen odhaduje smysl sdělovaného. Je to zvláštní úkaz, který mi čím dál tím více potvrzuje princip neurčitost…. jak rozostřené je žití. nejen budoucnost, i přítomnost tím jak rozostřeně je vnímána. (nejasně)

  14. 19. ten kdo se mnou jede na vlně rozostřeného vnímání může (a nemusí) se mnou vytvořit harmonický dvojspěv. a víc lidí přímo chorál. to je princip společného uvědomování v jednom duchu. protože ta různost je neskutečná, ovšem sjednocující duch umožňuje znít harmonicky. Cizí duch do to vnáší zmatek. protože ruší tony.

  15. 21. omlouvám se předem za naprosto zmatečný komentář, jsem si to právě po sobě přečetla :-/

  16. Mně to nepřijde zmatečný, mně to připomíná teorii pole.

  17. zajímavé, hned jsem na to mrkla zda mi to něco řekne… našla jsme pár odkazů

    tady třeba: https://wikisofia.cz/index.php/Teorie_pole

    zaujal mě poslední odstavec. To předtím nevím co s tím. ale u toho posledního snad tuším. Je to o pozornosti, co mě zaujme a jakou mírou. To většinou je spouštěč uvědomování (myšlenek, pocitů, emocí, slov a činů)

    Valence

    Různé psychologické skutečnosti představují pro jedince určitý význam a hodnotu. Záleží, jaký postoj k nim jedinec zaujímá a jak jsou pro něho důležité. Valence je závislá na momentálních potřebách osobnosti. Intenzitu valence je možné vyjádřit od mírné až po velmi silnou.[3]

  18. Teorii pole – jak mně byla interpretována (a to jde docela těžko, protože je mlžná) –
    mi připomnělo to „rozostřené žití“ a „rozostřené vnímání.“

    Pole je (silný), když je pohromadě několik lidí, kteří jsou ochotni i vnímat takhle rozostřeně, mlžně, naslouchat a brát v úvahu i zdánlivě (nebo skutečně?) nesouvisející věci.
    Skutečně píšu s otazníkem, protože věci, o kterých bychom řekli, že skutečně nesouvisejí s děním té skupinky lidí, tak podle teorie pole skutečně souvisejí. Třeba že je flek na koberci uprostřed té místnosti, kde ti lidi sedí a o něčem mluví. Tak ten flek taky hraje svou roli a podle torie pole nikdo nemá tušení, jestli ve skutečnosti hraje větší roli v dění ten flek, anebo ti lidi, jejich slova.
    A i odhlédnuto od toho fleku, se stane, že z těch lidí někdo převezme nějakou roli, nějaká jeho vlstnost nebo příhoda najednou vyhřezne a ukáže se v tom poli. Přitom jindy, s jinými lidmi, tedy v jiném poli, by to nikdy ke slovu nepřišlo, ten stejnej člověk by řek něco úplně jinýho, projevila by se úplně jiná jeho vlatnost a tahle vůbec ne…

  19. … jo, „atmosféra“ je docela výstižný slovo pro „pole,“ jak připadá mně.
    Ale ne plně, protože atmosféra je jakoby jen to ve vzduchu, kdežto pole je i uvnizř v těch lidech. Mohou cítit nějaké pocity, nějaké zachvění, mrazení, neklid nebo veselí … jeden to a jeden nasrání, v tom nasraném člověku se ukáže jiný aspekt pole, opačný k tomu, co jinak u těch přítomných převládá! A pak se to celý posune, energie na chvíli chcípne, pak najednou někdo do toho vpadne s nějakou příhodou, začne říkat vtip – a nikdo neví, proč, proč ho to napadlo a jak ten vtip souvisí s tou přítomnou situací a atmosférou. Ale souvisí! Podle teorie pole souvisí.

    Takhle znám já pole.
    Na konci měsíce mám jít ještě na jeden denní seminář věnovaný jen tomu. Ale už jsem takový podobný zažila nejmíň jednou, víckrát.

  20. 24. chápu, takže pole jako nějaká barva … pokud dotyčný tuto barvu v sobě má tak zarezonuje, přizná tuto barvu. samozřejmě má barev hodně. ale pole červené vyvolá v dotyčném červenou.

  21. 26 aha, tak by se na to taky asi dalo koukat.
    Nebo tak, že v poli jsou obsaženy všechny barvy, ale ukážou se navenek jen některé. Ty, s kterými někdo zarezonoval. Ale proč zarezonoval právě ten a ten a ne jiný, to není úplně přesně vysvětlitelné. Protože ten stejný jindy a jinde zarezonoval zas úplně jinou barvou.

  22. pod polem rozumím ducha… existuje spousta různých duchů… teda různé barvy, emoce, záliby etc… lidé stejného či podobného ducha se sjednocují v přítomném duchu. třeba umělci tvoří, mohu psát společnou píseň… jeden text a druhý noty a třetí ji zpívat etc…

  23. Je to takovej mlžnej koncept nebo koncept podhoubí.
    A vymyslel ho asi někdo děsně fikanej (to se dá dohledat, kdo, už si to nepamatuju), protože je to celkem nenapadnutelný :-))) Takže by to i mohl být prostě jen blábol. Ale to se nedá potvrdit :)

  24. ratko 28
    ajo, to taky by mělo jít.
    Možná když jde o takový ty tradiční rituální stavby, co proběhnou užnevímkde v Asii, kdy se sejdou řemeslníci jednou za rok nebo několik let v jeden den na jednom místě a všichni vezmou materiál a začnou ho opracovávat. A na konci týdne každej vezme tu věc, tu svou část, a dají je k sobě, a ukáže se, že ty části k sobě perfektně pasujou, aniž by se ti lidi domluvili. Ty části dají dohromady chrám.
    To možná taky souhlasí s tím konceptem pole!

  25. ad 15: No, v tom je to všechno prima, že si každej můžeme věřit v co chceme. Kdo hledá, najde. Cokoli, co najít chce. A mnozí hledají, ale najít nechtějí. (Jako třeba když si dospělí hrají na schovku s dětmi. Dělají, že je nevidí.) Prostě je baví hledání. Baví nás nemoci, deprese, výhry, prohry, single život, rodinný život, alkoholismus ………. Kdyby nás to vědomě či nevědomě nebavilo, nežili bychom to. Zásadní pravda pravdoucí. Souhlasíš? :-) Mně se to zdá skvěle zařízeno. :-)

  26. 33. taky souhlasím… i s tím vábením, z nějakého důvodu nás to vtahuje (přitahuje pozornost)

  27. ten ježek jak kouká je dobrej fotoúlovek :-)

  28. Ježour jeden. Nevím, kam šel bydlet. Potkávám někdy ježky (a kočky) za tmy v ulici. Ale nepoznám ho. A nezdravíme se, tak nevím :)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.