132 komentářů u „Moje dobré zvěsti (4)

  1. A ty jsi ta princezna, zatímco on vidí tu Venuši, nebo naopak?

  2. Já jsem obojí. A ještě mnohem víc a vůbec. :) Jako my všichni.
    On předpokládám viděl princeznu i venuši, akorát s nimi nechtěl být ve svazku, pro jistotu nic trvalého nezačínat, ačkoli …

    Cítím se hezky a lehce, to je paráda. Jsem jenom já a to je pohoda. Obtěžující myšlenky na to, jestli se sejdeme dnes nebo zítra nebo teda kdy, se rozpustily.

    Dokonce teď nemám ani mrchy myšlenky na to, kde seberu takový sex, kde seberu tak zajímavýho muže s tolika zážitky a sexy mužnými činnostmi, s takovým klidem a veselostí a s takovým smyslem pro humor a s takovým hlasem a s takovým … čímkoli.
    Tak snad už se mi povedlo odbourat ten můj předsudek, že muži, co se s nimi dá žít trvale, mě unuděj, tolik nezajímaj, nevzrušujou, neinspirujou. To je určitě jen předsudek! – Jsem zvědavá za pár dní, jestli ten optimismus a pohoda vydrží, anebo se vkradou tragické scénáře a hnusodomněnky o budoucnosti a harpyje šustící mi křídly do uší, že jsem Rusalka a podobné trágy.

    Hoho.

  3. hohooo, to plyne lehce jako na kolečkách :-) to psaní se úplně vznáší jako pírko

  4. To jsou věci. Liško, přeju ten lehký taneční krok co nejdéle. :-)

  5. „…s takovým hlasem…“ – Kruci, koukám, že ti naši měli víc stejného než jen motorky a pojetí vztahu bez závazků…

  6. Muži, s kterými se dá žít trvale… tě i nadále můžou unuďovat k smrti. Tenhle evidentně nebyl z těch k trvalému žití. :-)
    Závidím ti tu lehkost. Já ještě furt vleču na zádech Krkonoše. I když některej den Sněžku a některej jen Mladý Buky.
    I když celkově je to už lepší, původně to byly Himálaje.

  7. 8
    Nevím, kde se ta lehkost vzala. Dává mi jasný signál, že ten vztah bylo víc trápení, než jsem si chtěla uvědomovat. Kdo by taky chtěl, že jo. Když měl jinak samá pozitiva :)

    7
    no a ta motorka. Teď mám moto bundu. Takže následující partner musí mít motorku, anebo se já musím naučit řídit moped :-))

  8. Potřebovala jsem si asi osvěžit, jak probíhá vztah, abych věděla najisto, co nechci. Mylela jsem, že od počátku vědět, že NENÍ ženatý, stačí. Hehe. Prdlajs.
    Každej chlap, co mě osloví v tramvaji, dostane okamžitě palbu kontrolních otázek na tělo. Kdo uteče, nevyhraje.
    – vlastně je to inspirace od Lenky z emailu :)

  9. 8. takhle postaveno vlastně každý muž unuďuje k smrti. je to stejný jako dýchat vzduch. Za případný adrenalín či vzrušení neodpovídá muž (podle mě) nýbrže nějaká společná akce, zážitek, dění. Nikoliv muž sám o sobě. On sám sobě třeba taky nemusí připadat vzrušující stejně jako já sama sobě nepřipadám vzrušující. to soužití je skutečně něco jako jíst chleba. soužití. spolupatřičnost. pár. dvojice. nikoliv obrácena vůči sobě a vzájemně se omračující. spíše jdoucí spolu. vedle sebe, vstříc něčemu.

  10. no, začína mi docvakávať.
    Držím labky, Lišinko, a ovievam ťa chvostom ;-)

  11. hezky ty, zlehka a tanečním krokem. přemítání, vymyšlování a příprava na všechny eventuální vztahové možnosti (spolu, od sebe, děti, bez dětí…) zabírá veliké množství času, který sis teď uvolnila. čeká tě moc hezký jaro, léto, no a tak dál :)

  12. Ratka 8: to soužití je skutečně něco jako jíst chleba.
    ano. a partner je voda. nie parfum.
    pekne si to povedala, Ratka.

  13. 10. Liško klid. :-) Ono to ve finále až na to dojde, stejně bude úplně jinak a o tom to je. :-)

  14. Rulisa 8: nedá sa mi dostať k tebe na blog. môj PC je nejako inkompatibilný so systémom blogspot. tak ti posielam aspoň virtuálnu pomocnú tlapku, a nadľahčujem tie kopce, čo nesieš.

  15. ratko 11
    Já sama sobě vzrušující připadám. :)

    SV
    díky, chvostům zdar!

    enkidu,
    ano, uvolnění a zase je najednou VŠECHNO možné a můžu se pustit, do čeho mě napadne. Ať se nám jaro vydaří!

    Zítra pojedu na dámský víkend – navlíkat korálky; konečně se to uskuteční, už roky mám na to připravené pomůcky, nakoupené barevné drátky…

  16. Liško, pořiď si ten moped, aspoň ve své hlavě a vydej se na cestu. A zadrž dech, čeká tě svobodná jízda! Ono ještě uvidíš, jestli se ti podaří ujet volání po cestě zpátky, nechce se mi věřit, že to po takové době a tolika zážitcích šlo přešmiknout jako cílovou pásku, ale možná se mýlím a možná ve vás ty pocity klíčily už dlouho. Držím palce, ať ti jaro v hlavě vydrží a přitáhne nečekaná dobrodružství.

  17. Psice,
    ve mně neklíčily, ale skličovaly mě celou dobu ty pocity kolem jediného tématu, které neklapalo. Takže najednou úleva. A když si neříkám, že všechno ostatní bylo tak skvělé, že už s nikým takové nebude (což je beztak blud, že to takové už nebude… teda doufám :-), tak nemusím moc želet.

  18. 11 Radko, tak by to mělo být.
    Nebo může být.
    Nebo si někteří(-é) přejem, aby to tak bylo.
    Ale není.
    Protože jsou lidi, co to nepotřebujou.
    Nevím, jak Liška, ale AH to nepotřebuje. Ani můj vztah nevztah to nepotřebuje.

  19. ru 22 a 11
    Já když dávám všechno a jdu do vztahu naplno, nemůžu to dělat trvale s někým, kdo nedělá totéž. Jak je vidět, vydržím rok zkoušet, jestli přece jen a co kdyby…
    Ale stojí mě to hodně emočního napětí.

    Když nedávám všechno, jdu do takto předem oboustranně daného typu vztahu, jen mileneckého, tak to taky jde. Taky oba nastejno, ale jinak nastejno, ne „plnotučně“. Jenže mi to taky věčně nevydrží. Nebaví. Nefunguje, není ono.

    Otázka je, jestli vydrží to oboustranně plnotučné partnerství.
    Podle Akčního Hrdiny ne, na to už nevěří. Já věřím. I když střídavě se mi víra nabourává další zkušeností :)

    * * *

    Cítím ten svůj „lehčí život“ teď, ale nebourává mi ho Akční Hrdina tím, že se hlásí asi stejně často jako dřív. Den poté mi napsal, že mi přeje dobrou noc a že se mu o mně bude zdát, jak mě hladí. Našla jsem to ráno a rozkolísalo mě to (proč mi to dělá, nemá nárok, proč mě udržuje u sebe, proč mi všechno připomíná, proč mě nenechá být a obejít se i bez něj, proč neumí dokončovat…); musela jsem to vyprávět pár lidem a dát se tak zase rychle do klidu.

    Pak zas něco hezkého podobného psal a dnes, když jsem psala, že se nesejdem, že můžu až tak za týden, tak psal, jestli můžem o všem mluvit a že to neznamená že mě nechce vidět (asi myslel, že jsem to tak pochopila, když jsem strohá a nepíšu mu milé sms, že ho objímám apod, jako píše on?); chce mě vidět, má mě rád – jen chtěl být odpovědný k naší budoucnosti…
    (No a být odpovědný k naší budoucnosti ovšem znamená se k sobě už tak nevztahovat, si myslím. Kdybychom se odšmikli, mám lehčí život, jenže to všechno ještě s ním dokončím, dopovídám, tohle mu řeknu.)

    Odpověděla jsem:
    … Ono je příjemnější o něco nebo někoho nepřijít, než přijít, ale chybí tomu dokončování a chození do věcí naplno. Žejo :-) ? Každopádně se s tebou sejít chci, protože nic nebrání tomu, abychom jedno dokončili a druhé začali.“

    Jenže si nejsem jistá, jestli to opravdu půjde. Podle mě jedině v případě, že najdeme jinou bázi, jiný smysl, třeba pracovat na něčem spolu. Jinak podle mě nejde se setkávat, je to připomínání, uvíznutí, brzda do života. S tím nemám dobrou zkušenost. Já ho naučím dotahovat věci :-))
    Jo a pak to použije úspěšně s nějakou jinou, že jo…
    Jsem blbá. Nechávám se zase v hlavě oslovovat myšlenkama „a proč bychom se nemohli vídat“ nebo dokonce „proč bychom spolu nemohli spát, kdyby se to jasně vymezilo…“ jenže nešlo. Nebudu dělat pořád pryč to, z čeho jsem právě vylezla s úlevou!

  20. 22. no nepotřebujou. ve skutečnosti to nepotřebuju ani ja. jsem soliter podivín který by určitě bez problému „chátral“ rád sám a s vnitřní odevzdaností. to že nakonec člověk žiju s někým je fakticky rozhodnuto … dávno náhodně. a pak nějak disciplinou a vnitřním odevzdáním udržováno. že takhle to přece není špatné. že se to dá vydržet. že je to dobrý. všecko má spoustu pro a proti.

    heleď, ono je to velmi zvláštní. lidé si ubližujou. a ti co spolu žijí blízko obzvlášť. různě… třeba všímavostí nebo nevšímavostí. moc mluví a málo mluví. vlastně spolu hlavně pracují, jedí a něco předělávají a spí, protože ve dvou to jaksi jde líp. pořád nemůžu přijít na to co je opravdový pár. muž a žena. co to vlastně je.

  21. ru, eh…. už asi nemám menstruační kalíšek.

    Dala jsem ho vyvařit – v erárním hrnci, schválně, ne ve svém :), no ale zapomněla na něj hodinu a půl. Teď jsem běžela do kuchyně, vyvětrala a vyklopila ho z upraženého hrnce. Má takovej divnej příškvarek. Kalíšek a hrnec taky.

    Jdu je oba omejt.

  22. 24
    Mám tu plnotučnost stejně. Jen jsem v nerovnovměrném tuku vydržela o dva roky dýl než ty. A nemůžu se toho zbavit ani teď. Dneska mě zas dostal. Ráno, dkyž jsem jela na hřbtivov, jsem za volantem služebního auta bulela. Jela jsem místy, kde jsem jezdívala s kobylou. Všechno pryč. Všechny ty vůně, rytmy, pot… Myslela jsem na to, jak jinak jsem se těšívala ze hřbtivoa zpátky na firmu, kde mě čekal…
    Dneska ani nečekal. Jen visací zámek na vratech. A když jsem mu později napsala sms, že dřív čekával nebo zavolal, jak jsem daleko a kdy přijedu, zavolal mi zpátky a víceméně mě sprdl, že není v práci do sedmi a že jsem mu měla říct, že si neberu auto domů.
    Jako bych si je jindy brala.
    Byla jsem tou dobou už na městě. Kousek od jeho bytu, viděla jsem ho předtím, že má otevřeno v garáži. Když jsem se pak do telefonu zeptala, jestli nemá návštěvu, že bych se mohla stavit – a myslela jsem třeba na jedno pivko, povykládat zážitky s lidma ze hřbitova – řek, že zatím ještě návštěvu nemá, ale že dělá na motorce a že…
    Dál už nevím. Řekla jsem čau.
    A cestou domů přemejšlela, proč to furt eště kurva tak bolí a proč jsem na něm furt ještě kurva tak závislá. Že když se cokoli stane, udá, děje, první, kdo se mi vybaví, je on.
    Přitom je to jen rozmazlenej sobeckej hajzlík, kterej za to nestojí.

    Jenže mám pocit, že asi ten poslední hajzlík. Investovala jsem do něj příliš. Skoro celou sebe. Tolik důvěry, jako do nikoho nikdy před ním. A jak kdyby to odešlo s ním, nic ve mně nezůstalo. Pro jiné.
    A taky to bolí hlavně proto, že nebyl schopen to skončit najednou. Pořád se tvářil, jakože o mě stojí… Dával mi faleěnou naději a přesně jak píšeš – táhl mě k sobě, i když uže jsem nechtěla.
    Ale nebyl to cit. Byl to jen soucit. A špatný svědomí.

    Hrozně ráda bych měla tu vodu. O parfém nestojím už dávno. Asi tak třicet let. O něm jsem si myslela, že je ta voda. Ale on chce jen parfémy. A já už nemám sílu. Dívám se na sebe do zrcadla, na fotky – unavená sešlá stárnoucí baba, už aji spíš nehezká, povadlá a zoufalá z osamění. Když je jednou hezkej teplej večer a není, není kam, za kým jít ani na kus řeči…
    Ani se nedivím, že se mi chlapi koukaj jen zadek.
    A že se mnou chtějí jen šukat.
    A já už nechci.

  23. 26
    Já mám kalíšky dva. Ale ten, co je mi velkej, bude tobě velkej tuplem. :-)

  24. 25
    To, že jsou si lidi navzájem vodou, není vůbec dáno tím, že žijí vedle sebe. Anoi k tomu není podmínkou, aby vedle sebe žili.

  25. 28 hle, hle, ru je zde – zrovna jsem byla u tebe.

    Kalíšek má zpuchřelou ďuznu, vyhodila jsem ho. Vypadal jak vrak lodi vytaženej po třech stech letech na vzduch. Hrnec jsem vrátila do provozu.

  26. 30
    Stejně jsi ho uvařila podvědomě záměrně, aby se ti vyřešilo to trápení se s ním. :-))

  27. ru 27
    vy se pořád musíte vídat. A bylo by to jiný, když si představíš, že by šlo (v představě) se už nevidět, kdybyste se už nesetkávali? Bylo by to myslíš lehčí a ukončený, anebo by to bylo podobný a stejně by naskakovaly vzpomínky na místa a společné zážitky na nich a myšlenky na to, proč tu není a jaké by to bylo, kdyby tu byl, když je zrovna pěkný teplý večer?

    Kdyby sis třeba představila, že je to někdo jinej, že to všechno se odehrálo s někým jiným a tohle je jiný kolega odvedle, se kterým nikdy nic nebude – to asi nejde, co.
    Že by potom třeba moh přijít někdo jinej.

    (A ne ne ne nemyslím na to, že někdo jinej skvělej přijde až zase za spoustu let, ne ne ne, to vůbec ne, pohoda a bude ve vztazích jedině líp! :-)

  28. 31, 32
    síla pročítání blogů a zapomenutí na ostatek – jakýpak podvědomí :-)
    Mně se zdálo, že mě lehtá v nose nepříjemný pach, ale řekla jsem si, že to je asi Savo, kterým jsem vystříkala před chvílí svůj malý sprchový kout ve velké koupelně.
    Tak teď větrám pach kalíšku.

    Mně to s tím kalíškem už docela šlo. Většinou. Vždycky ne, někdy byla menší neplecha. Akorát se mi nelíbilo, že je takovej gumovej. Kondomy taky nemám ráda.

  29. 33
    Bylo by to podobný. Vždycky se těžko odtrhuju, od prvního nevěry mi to taky trvalo dva roky, než se mi přestal připomínat a bolet – a to jsme se nevídali. Jen jednou za dlouhý čas pár vyměněných sms. Od manžela jsem se odtrhovala taky dlouho. I když jemu to přišlo, jakože jsem opustila já jeho, ve skutečnosti mi to nešlo, strašně jsem o něj stála, aby se vrátil a měl mě rád… Ze všeho nejvíc mi bylo líto, že se chová tak, že už se nejde vrátit… A to jezdil domů jen jednou za čtrnáct dní na víkend.
    Takže by to bylo podobný.
    Ale bylo by to mnohem lehčí. Nepřipomínal by se tak často.
    Mohla bych si ke vzpomínkám na něj nabalit svoje filtříky, skrze který by odbolel. Rána by měla čas se pod fáčem zahojit. Takhle je pořád živá.
    Jak dlouho člověk vydrží krvácet a nevykrvácet?

  30. víte děvčata, mám často pocit že muž žije s ženou tak nějak z pocitu povinosti. z discipliny. a časem se ta disciplina překlopí do zvyku protože kam by šel, že? když má doma naděláno, nainvestováno, nanošeno. je mu tam dobře.
    takže chlap který je samostatný se asi nebude chtít svázat s ženou jen tak. bez užitku. bez toho že by třeba potřeboval někde bydlet nebo potřeboval dotovat. jen tak…. když může jinak. třeba se jen občas s ženou navštěvovat. to je pro něj určitě volnější.

  31. 36
    Ale dyk o společným bydlení tady řeč nevedem. Viz 29.

  32. ratko 36
    jasně že je to pro takové muže pohodlnější.Na první pohled. Ale jsou ve skutečnosti šťastní? Já myslím, že často ne. A ještě přispívají k tomu, aby se ty všechny ženy okolo nich trápily. Ony se trápí taky samy tím, že neodejdou, podobně jako neodejdou ti muži. A má tohleto cenu, takové polovičatosti?
    Že to dělají pro děti, toho se drží, to chtějí zajistit, na to myslí, když jim není veselo. Ale pro děti se dají věci dělat určitě i bez polovičatostí ve vztazích. Si myslím já. Aspoň ty děti jsou míň zmatený, ne?
    Mně z toho vyplývá, co dlouho na (svých) mužích pozoruju – že většinou nechtějí končit, odcházet. Chtějí zadní vrátka, chtějí být přijati, chtějí být vyslyšeni, chtějí mít někde ženu, které se mohou svěřovat, se kterou je jim dobře. A bydlet klidně u jiné ženy, která dělá zázemí.

    Někdy se popletu a připadá mi to OK. Jenže to není snad zdravé pro nikoho ze zúčastněných,ne?

  33. 38
    Problém je v tonm, že u těchchle mužů nikdy není žena vyslyšitelka tatáž osoba, jako žena-zázemí. Potřebují, aby vyslyšitelka byla ta „sváteční“. Nezevšednělá.

    Takž chceš-li s nimi sdílet to krásné, musíš jim sloužit jen svátečně.
    Jakmile se staneš jejich stálou podočnicí, která si mimo jiné tak ycosi nárokuje, zdegraduješ a ztratíš je.

  34. Pobočnicí, ne podočnicí.
    Ale i podočnice je docela výstižné. :-)

  35. 39 jaký „ztratíš je“?
    Oni ztratěj mě. :)
    Oni jsou ti, co to tak chtějí udržet a ne jinak, proto jsou oni ti, co ztrácí.
    Já jsem ten, kdo chce získat to trvalé a nezíská. Ale neztrácí.

    nebo nevim, to byl okamžitej nápad.

  36. Kdyby se nezměnila tvoje pozice v jejich očích, tak bys neměla potřebu jim sdělovat, že oni ztratili tebe. :-) Prostě by to dál fungovalo „svátečně“.
    Jakmile zatlačíš na pilu, že chceš tu vodu a ne parfém, je průšvih. To tě šoupe na hodnotu manželky.
    Tj. na podhodnotu.

  37. Z mého pohledu ztrácím. Ztrácím to, co jsem mu dala, do něj vložila, v domnění, že s vkladem mého do něj to ku prospěchu obou poroste.

  38. ru
    Myslíš podhodnotu? Ne jinou hodnotu, ale pod-?
    Svátečně to fungovalo skvěle, dokud jsem se zas jednou nepřihlásila o to, co chci já. Což mělo pro mě spojitost s postavením – ale nad- postavením. Postavením partnerským, dlouhodobým, budoucím, společným atd.
    Že by to pro muže bylo pod-?
    Je to něco, co nechce / nejde. A je to pod-? Takhle jsem se na to ještě nekoukla. moě je to nad-.

  39. 46 Jo, jak začnu pro sebe chtít nad, je to pro muže pod.

    47
    Prostě to cítím tak, že když mě on přestane chtít, tak že já jeho ztrácím. Ztrácím to, co bylo s ním. Jeho teplo, tělesné i v hlase a pohledu, rituály spojené s ním, možnost těšit se na něj a z něj…

    Celkové váhy nálezů a ztrát nečiním. Tam je to vždycky v rovnováze, jako všecko Něco za něco.

  40. 38. Liško, si je ve mě hodně mužského protože tenhle pohled mi byl dlouhá léta blízký ačkoliv jsem žena, protože jinak bych se třeba mohla zbláznit. tolik jednotvárnosti, šedi, samé povinnosti a odpovědnosti.. člověk to světlo potřeboval k prostému přežití …. jízda po dvou kolejích. otázkou je zda se to tak dá dělat věčně a zda to takhle vyhovuje i tomu druhému. teda tomu co je v roli šedivé myši. Lidské vztahy jsou hrozně citlivá věc a každá přetvářka je ničí a rozkládá. A tak i sluníčkový ach tak krásný vztah bude rozložen. nejen ten šedivý. oba.

  41. sama vnímám řešení v sjednocení obou pohledů…. al ek tomu je třeba vnitřní odhodlání. rozhodnutí.

  42. Jenže, Radko, i k té šedi se musíš napřed propracovat přes tu zasr…ou sluníčkovost na začátku.
    A to je to otravný.
    Kdyby tak šlo tu úvodní sluníčkově zblblou fázi, co pak drásá, když se metamorfuje do normálního, leč konečně pevného vztahu, přeskočit…

  43. potřebuješ oboje. proč si chlapi nacházejí nové a nové bokovky? protože bez toho sluníčka nedokážou. a ženy si namlouvají kolikrát jak krásné to mají s tím svým šedivým protože taky nemohou žít bez toho sluníčka. ale to je sebeklam. sebeojebávka. teda teď věřím že je to sebeojebávka. záminka aby člověk ráno vstal a večer si lehl. mysl je hladová po takových věcech. chce to prožívat znovu a znovu. ano je to droga. a každá droga je závislost. vztah není šedivý, ale ve srovnání se sluníčkovou drogou /vím o čem mluvím/ šedivý je. podvztah. ten co prostě drží protože jsou tam děti a dům a pole a já nevím co… ale to je hrozně nespravedlivé vůči tomu vztahu. protože ten sluníčkový je droga. ten není doopravdy. doopravdy je ten šedivý.

  44. doopravdy možná není žádný. ja nevím, abych nebyla zase moc radikální. ty vztahy jakoby se vylupovaly v určitých strukturách, neco jko neuronová síť. není to tak že teď mi naskočí sluníčkový vztah a teď zkončí. jako spíše ten vztah je v tom neuronovém nadmozku natažen. a já (ty) o něj brnká.

  45. Každý potřebuje něco maličko jiného. Někdo vyrostl v dobrém, stabilním zaopatření a uspokojují ho jen sluníčkové, nejlépe novotou vzrušující vztahy, protože všechno ostatní je šedivé.
    A někdo si užil změn a zvratů a nejistot z dobrodružství chtěných i nechtěných až nad hlavu a touží po něčem stálém, klidném, jistém…
    Ale průšvih je, že v průběhu života se tohle dost často mění.

  46. to víš že už nikdo nebude stejně takovej, ale může být klidně ještě lepší. To jsem s Akčním sympatizovala, ale zas pochybuju, že by vesmír neuměl vytvořit ještě někoho, s kým by to bylo o kus dál a výš;) Nehledě na to, že ostatní zřejmě nebudou mít takový blok v jedné věci, co Akční měl od začátku…Jinak pokud jsi rozhodnutá, tak bych neudržovala kontakt v žádné rovině, bude tě to ti to jen prodlužovat odpoutání se od něj.

  47. Kalíšek:))) Měla sis ho nechat na to víkendové navlékání korálku a tvrdit, že to je vzácný horský gumoid aztéckých indiánů! Určitě by se uprostřed nějakého náhrdelníku vyjímal, nejlépe v rubínech nebo jaspisu;)

  48. psice 55,
    právě, neudržovat kontakt znamená mít všechny možnosti a lehkost bytí. To nevydrželo ani tejden :) – Jak on se ozývá,tak ve mně už se taky ozývají různé představy a možnosti a stahuje mě to, on je jakoby přítomen v mém životě, už jsem zase „v hlavě“ a myšlenky o životních stylech mě pletou.
    * * *
    Furt filosofuju na téma proč by měly být vztahy konvenční, proč by měla být ještě manželství jako uvázání se a trpění pak v tom a iluze jistoty, která přece neexistuje – k tomu jsem četla Osho: Život,Láska, Smích… a ten manželství drsně odmítá. Pomíjivost vztahů, hm. A ještě se tomu směje, jak je to skvělé.
    Radovat se, hm. A co to je – radovala jsem se, když jsme byli spolu; teď se můžu radovat jen,když v mém životě už nikdy nebudeme spolu.

    Trochu se mi to popletlo – co je první, co vychází z čeho a co bylo stvořeno pro něco a ne naopak.
    Jenže co bylo kdysi ustanoveno z nějakých důvodů, trvá, ačkoli všechno se děje jinak – manželství.

    Pitomý hlodání – že by to přece šlo a že je to přece hezký být spolu volně a radostně, jak to jde, mít svoji svobodu oba; protože láska znamená přece tu svobodu nebrat, ale dávat … Nikoho neměnit, ale akceptovat. No tak jsem to dělala!!
    A neni to příjemný. A to nemám majetnický sklony. Ani žárlivecký. A stejně je to nepříjemný, nebýt spolu úplně plnotučně. Já chci plnotučně. No a co když to znamená vždycky tohle? Anebo konat na druhém trochu násilí. Jenže to mě ani nehne.
    Tak co mi teda vadí, žejo, mohla jsem zůstat ve vztahu, kde jsem rok byla.

    A proč se mi to popletlo – protože můj analyticko filosofickej mozek se chce taky účastnit té srandy a hlásí se aktivně ke slovu.
    Kdybych se držela toho, jak secítím, je to jasný jak facka – konec kontaktu a lehčí život a veškeré možnosti otevřeny; co víc chtít.

  49. souhlasím s psicí, chlapíci si rádi udržujou kontakt – taky neradi ztrácej, i když nejsou ochotní jít do něčeho úplně. je na tobě si říct, jestli ti to bude víc dávat, nebo brát. po posledním rozchodu jsem si vyžádala úplnej komunikační klid a chvíli trvalo, než to pochopil a dal mi prostor. teď už s ním můžu mluvit a srdce je úplně v klidu a ne v krku :)

    a ještě mi přijde důležitá úleva, o které píšeš. ta ukazuje, že jdeš správnym směrem – i když nepochybně můžou přijít různý chvilky.

  50. 56: geniální a (genitální, tedy úžasně ženské) :-))

  51. no holky uf uff ufff!
    tož Lišinko….mňa k tomu celému napadá len to, čo som ti už napísala. rob tak, aby tebe dobre bolo.
    a s tým stretávaním…..mala by si sa rozhodnúť. mám dojem, že s tým ti on nepomôže. to budeš musieť sama.
    čo chceš, nechceš. sama.
    bo mám dojem, že on to nevie.
    a to nedobre. pre teba. aj preňho.
    myslím si, že jediný spôsob, ako niečo ukonciť, je ukončiť to. tzn, nestretávať sa s ním. skrátiš si dobu bolenia.

  52. Liška 38: polovičatosti nemajú cenu. a nevedú k ničomu dobrému.

  53. Rulisa 35: ranu treba vyčistiť, a potom zatvoriť. a už neotvárať, Rulisinko.

  54. Liška + Rulisa: podočnice od vlčice budú mať asi tí vaši ctení chlapiskovia, gr.

  55. btw, niečo cítiť, napr. bolesť, je furt lepšie, ako necítiť vôbec nič…….

  56. Liško, konal se už nějaký den, kdy jsi na toho muže nemyslela a úplně zapomněla díky náplni dne?
    Pak to bude ok, pak to bude ta lehkost, nespoutanost a plynutí.

  57. enkidu, barčo, SV,
    jojo!

    Moc ty chlapy nechápu – mám už sbírečku těch, co nešli naplno a nechtějí ukončovat naplno. Patří to evidentně dohromady (jak jsem psala Akčnímu Hrdinovi: je to spojeno s nedokončováním a nechozením do věcí naplno) . Takovej brazilskej bubeník volá i teď po čtyřech letech od setkání, že by přijel.
    Nakonec můj bývalý manžel – který šel do vztahu naplno – uměl mnohem líp než oni ukončit, i když to bylo bolestné. Dokázal to a šel dál a zase naplno. Vlastně je v tom z nich nejmužnější. Víc než kdejaký macho :)

    Nějak to zařídím, achjo. Dnes nejdu do práce a jedu nacelý víkend ke kamarádce na dámskou jízdu, pokecat spolu a navlíkat korálky s holčičkama.

  58. … nebo snad je mužné mít svou milou pro radost a žít si někde jinde s jinými? nebo mít víc žen nebo být volný a nechodit do svazků a ničeho naplno? Je to mužné?
    Je to možné? :-)

  59. Tím, že jsem dlouho sama tak shledávám ty muže zajímavější, čím dál víc. Saul to na Ratčině blogu velmi podobně též vystihl :-) cituji: „Ženský mně nikdy nepřestanou překvapovat a tím víc,čím míň s něma spím.:-) „

  60. No, a vůbec (ne)tuším co to se mnou udělá, až s nima zase budu spát. :-)

  61. Liško, ale ty jsi se s tím co šel do toho naplno nudila a vybrala si někoho kdo jen bokem a občas. takže to může být pravidlo. jsou muži takoví i makoví a tobě se líbí zrovna ti kteří se drží zpátky a mají svoji vlastní základnu nebo základnu jinde. nebo úplně jiný svůj život… a do toho svého tě občas přiberou a oslní

  62. Liško, myslím si, že cokoliv nyní o svém ukončeném vztahu řekneš, soudíš – je zkrátka příliš brzy. Člověk to spíše pozná s odstupem času, co to bylo za lekci a co měl pochopit díky tomu vztahu. Prostě pak se to vynoří čistě a naplno.

  63. 63
    To právě úplně podle přání nejde, když spolu-pracujete v zaměstnání.

    67
    Ta charakteristika je přesná. :-)

  64. ratko 72
    já se nenudila, ale zavětřila jsem široké obzory za rohem a už jsem nemohla být bez nich a nešlo mi to skloubit, protože jsem s tím neměla zkušenost.

    barčo 73
    no nevím, jestli se mi už něco takhle po letech vynořilo čistě a naplno. Spíš to má pořád tolik rovin, že na to jde jít z různých pohledů, a ne nijak křišťálově zjednodušeně uceleně.

    barčo 70
    Muži jsou zajímaví v jednom kuse :)
    I takovej Saul je zajímavej – npasal sem komet, ať jdeme s těma kalíškama do prdele. Tak jsem ho smazala. Ne kvůli prdeli ani něčemu podlému, co dodal, ale proto, že řek, že tady komentovat nebude. A kalíšky ho dostaly :)))
    (komentovat normálně se tu dá, ale říct, že jdu pryč a pak přidat jen hnusokomentář, to teda nechceme)

  65. :-))) no, když Saula dostaly kalíšky, tak co teprve s ním musejí dělat ty ženský, s kterýma nespí.

  66. Saul asi nepochopil, že kalíšky jsou profilovány pro jiné ovály nežli prdele. :-)

  67. Myslím, že ho kalíšky spíše vyděsily. :-))

  68. ru,
    a mně teprve teď se rozsvítilo, jak jsi psala o těch vzazích nad- a pod-!
    Protože ten Saulův komentář byl, ať jdeme někam s kalíškama, že se nediví, že nás chlapi nechtěj,když furt otravujem s kalíškama. (No vida, Saule, jsi dost užitečnej…)

    No a oni nás chtěj! Chtěj a ještě ke všemu jen hezky. Tak, aby to bylo jenom hezký! Tak to je přece hezký, žejo. Oni nás chtěj bez toho šedého stereotypu, chtěj nás tím způsobem zachovat jako radost a potěšení a milou a společnici a parťáka na výlet a na jedení dobrot a na společné koupání v pěně a na společný smích a zábavu a tanec a legraci a tvůrčí věci a kontakt na telefonu …
    A to mě teda plete. Chtějí tedy to krásné a s námi. Jenže nám to není dost dobrý? Mně to je dost dobrý, mně to připadá výborný a báječný a kouzelný – ale proč potom půlku týdne bydlí u někoho jinýho? Proč mě neseznámí se svými dětmi? Proč mě tedy seznamuje se svými kamarády? Proč nejsem oficiální přede všemi? Protože by to kouzlo bylo pryč? Pro něj pryč? Pro mě ne. Pro mě je nakřápnutý, když to neudělá.

  69. Ani nedostaly, ani nevyděsily. Je to nechutné, naprostá ztráta soukromí a soudnosti.

  70. mě ty kalíšky vyděsily taky a to jsem ženská. přiznám se že mi celá tahle konverzace připadá jako ženská agresivní energie. a z té zalézají muži do děr. i ti nejstatečnější. tak jak se vyjadřuje Saul, se vyjadřuje i muj muž. taky mě pošle s mojí agresivní ženskostí do prdele. protože se to nedá vydržet. ženské kroužky ho přivádí k nepříčetnosti a prý mu stačí pár minut aby ho to zabilo.

    Škoda že jsi Saula vymazala. je to protipol. kus zdravého mužského. se zdravým rozumem. a možná i s tím ostatním ale to neposoudím :-)

  71. nejsme domluvení 80. jsem nečetla než jsem to napsala.

  72. Ztráta soukromí a soudnosti – to je.
    Protože když ženský takhle jedou v hovorech, tak to tak je. A protože s ru jsme nahatý snídaly v Itálii v lese a bavily se o sexu. A protože předtím jsme vedli fekální hovory na blogu s Aktérkou. A protože žena za počítačem si pokecá přes počítač. Proto sem taky muži už moc pokecat nechodí. Protože je nebalím přes internet. Protože je tady balit nechci.
    Proto to pro ně nemůže být moc atraktivní.

  73. Já sem píšu proces. Já sem píšu teď a tady. Protože to má smysl pro mě a je pro mě cenná i ta zpětná vazba v komentářích. Jsem jako proud.
    Možná někdy budu chtít psát předem promyšlené články s odstupem, o něčem, co se událo dávno a mám na to ucelený pohled, nebo články o něčem neosobním, co se mě netýká, ale mám na to krásný racionální názor.
    Možná. Ale v tu chvíli mě upozorněte, že jsem polomrtvá.

  74. O bolení břicha píše kdekdo a nevadí to. O menstruaci – byť o tom píše paní domácí na svém území – je to nepěkné, neb je to žensky agresívní.
    Proč? Protože menstruaci mají jen ženský?
    V boha taky nevěří všichni a není teisticky agresívní, že si o něm píše někdo na blogu.
    Všechno je jen otázka zvyku a tradic.

  75. 80,81
    ve 12.07 jsem žvýkal oběd ve firmení jídelně a snil o kalíšku něčeho ostrého na zapití.
    Takže ne všechno,co se tváří jako Saul je Saulem.

  76. 75:
    „Ne kvůli prdeli ani něčemu podlému, co dodal, ale proto, že řek, že tady komentovat nebude. A kalíšky ho dostaly :)))“

    Zkontroluj si naše adresy.
    Někdo dostal tebe:-)

  77. Saule,
    díky.
    Přepsala jsem tomu onomu jméno na lži-Saul.

    Tak to jsem ráda, že Saul zůstal Saulem a není podlostínem.
    To je trapné, že zrovna tvoje jméno zase atakováno a já zase naskočila :(

  78. Ale aspoň je Saul zase tady.
    Všechno zlé… atd. :-)

  79. 87. nikoliv téma, to není problém. spíše to srocení energií a skupinové potvrzování se ve správnosti.

  80. 85. Aha. Měla jsem na počátku pocit, že tančíš, netančíš. To co jsem měla na mysli o pochopení a vynoření se věcí krystalicky čistých s odstupem času – je naopak spíše jen o záblesku toho jasného a velmi osobního vhledu – Proč. A najednou to prostě víš proč, cvak, došlo ti to. Máš to. Nikdy to v ten moment nemohlo být jasnější. Ne,není to vědomostní soutěž, riskuj, kde se jeden předhání, před druhým.

  81. 92
    Já žádné srocování se nevidím. Jen skočení po námětu, který se ti hodí. :-)

    Tres faciunt collegium. My byly jen dvě a vyměnily si pár vět myšlených vážně, a bezelstně, nepředpokládajíce, že po tom někdo vystartuje, protože se mu hodí tepat prostřednictvím normál ženských keců něco, co si pojmenuje ženskou energií. Jakože semtex hadra. Koneckonců se to řeší na netu ledaskde a daleko otevřeněji. Ostatní zdejší příspěvky už byly vyloženě jen srandičky na téma využití odpadů jako druhotného zdroje uměleckého tvoření. :-)

    Ale je-li libo, můžem třeba kondomy Ať učiníme zadost i tématům vyloženě pánským. Co vše s nimi jde dělat. Já jimi například úspěšně nahradila převodový řemínek u promítačky 78mm filmů. :-)

  82. 95. na to nemůžu nic říct… ono fakt nejde o to o čem se povídá. to téma je podružné.
    tohle energetické srocení vzniká i když si ženské třeba jen vyměňují recepty. nebo co ohromného Lída viděla. Prostě takové to pindání ke kterému má sklony asi každá ženská (mě nevyjímaje). a které zahání na útěk i ty nejodolnější jedince. některé nezažene, ale to jsou ti zavázaní odpovědní. o kterých jsem psala výš. kteří to musí nějak vydržet protože tam jsou jejich děti, nebo prostě už vědí jak se schovat a neumřít.

  83. i chlapi umí pindat, o to jsou nesnesitelnější.

  84. 97
    Jakože na blogu jsme zodpovědní za obsah a měli/y bychom vést debaty pouze zodpovědně seriózní, filosofické, psychologické a politologické? :-)

  85. Ergo, znám jeden blog s obsahem sice velmi těžce sebevážně psychologicko filozofickým, ale pindání je to ukázkové. Zrovna tam jsem měla velmi intenzívní dojem skutečného srocování se – a mám tam tuším už navěky ban. :-))

  86. :-) téma je, proč chlapi nechtěji s námi ženskými trávit více času. a já tvrdím protože lezeme na nervy.

    oni taky lezou. ale když je ženská zamilovaná tak to nevnímá. začne to vnímat až se odzamiluje. přičemž tvrdím že ženské lezou na nervy obzlášť svojimi řečmi. on mi nahrál ten falešný Saul :-) ale prostě to tak vidím. že málokterý si to násilí udělá. občas potkat, pár hezkých chvilek a rychle pryč.

  87. 102
    Neke. :o)

    101
    Jo, ženský chlapům lezou na nervy hlavně sklonem věci pořád nějak řešit. Rozebírat zprava zleva. Nejen duchamorné problémy, i jakékoli jiné, třeba kolem bydlení nebo oblečení nebo co udělat o víkendu a co se konfliktním sousedem a proč…

    Chlapi konfliktního souseda pozvou na jedno v garáži a s ostatním se nějak rozhodnou, aby to měli z krku, a to je hlavní, starost vyřešena. Jestli blbě nebo dobře, to už je podřadné, to se řeší až za pochodu bez keců. :-)

    Tohel se snažím od nich učit, páč to bolavě neumím, a když sama sebe pozoruju zvenčí, jak se furt chodím zleva zprava zas a znova radit o blbostech, jen abych se nerozhodla v něčem špatně (načež se rozhodnu ještě blbějc, než bych se rozhodla bez toho pitvání), tak bych si dala s chutí pár facek. Jenže když to neproberu zleva zprava, tak jsem v takové křeči a v takovým stresu z nejsitoty a z neprobrání problému s povolanějšími, že bych musela šukat od rána do večera, abych se z toho nezbláznila. A na to nemám lidi. :-))

  88. mám rozebíracího kolegu a je to neurotický úzkosťák :-) teda aniž bych chtěla dělat chytrou tak už jsem dost stará na to abychom se poprala s úzkosti a moc se v ní nerochnila. teda dost stará na to rozhodnout se klidně špatně – nejsem lékař ani řidič autobusu, u mě jsou to blbosti v kterých se člověk nimrá. jak se to začne křečovat tak hned zastavit a jít se někam vydýchat. a hlavně uvědomovat si ten proces křeče, v který moment k tomu dochází, kdy se začínám hihňat a vtipkovat, kdy mám nutkání unikat… být pořád přítomen. nenaštvat se na sebe, spíše se zvědově pozorovat co a jak dělám. teda to je moje metoda :-)

  89. 67. K tomu rozcházení se z mužovy strany naplno: Mám osobně pocit, že muži nechtějí ublížit ženě, takže neříkají naplno konečné řešení. Čekají, vyčkávají, že třeba ona s tím přijde sama, je to vlastně i to – že ponechávají té ženě její ctnost, dávají ji možnost – aby ona to udělala sama a tím pádem se mohla cítit „dobře“ Zároveň je to pro ně pohodlné. Tím, že ta žena to udělá se jim i uleví. Neublížili, neranili ji a problém je vyřešen.
    Tím, že neříkají naplno rozchod – stejně ale ubližují, protože ta žena se stále trápí tou nejistotou a čeká na to co bude – horší, lepší. Prostě tohle je taky začarovaný kruh.

  90. To, že muži jsou zbabělí a svoji neschopnost na rovinu říct, že si přejí skončit, svádějí na ohleduplnost, nevidím jako ponechávání nějaké ctnosti ženě. Naopak. Je to dělání z ní slepici. Pokud si někoho vážím jako člověka a nemám ho za ubožáčka slaboučkýho chudáčka, tak se nebojím mu svůj názor, přání, nesouhlas s něčím sdělit. Hraju s ním fér a věřím, že on se s tím srovná.

    Jo, pokud na někoho koukám už jen jako obtížný hmyz a šutr na krku a bojím se tragických scén a slzavých údolí a nadávek, tak ano, pak kličkuju.
    Akorát pánové velmi často nedomyslí, že sdělení věcí na rovinu by těch slzavých údolí a tragických scén přineslo daleko méně než věšení buliček na nos, mazání medu pod nos a pak odhalení, na které si musí ženská přijít sama nebo které je jí tak jako nějak úplně blbě přihráno, když už to fakt jinak nejde.

  91. Necítím se ani za mák dobře, dkyž ukončím vztah proto, že jinak už to nejde, když už jsme pochopila, že se na nic jiného už nečeká, jen na to, až to ukončím já, aby mužovi zůstal punc ohleduplnosti a soucitu a rozhodnutí bylo na mně. Cítím se jako úplnej debil. Že jsem v očích někoho, komu jsme se dala celá, dopadla tak, že se na mě musí hrát tyhle bulvárně seriálový falešný opičárny.

  92. 105. teprve, až je pro muže ta situace neúnosná, kdy se cítí v tom vztahu hodně špatně, kdy žena je komanduje, neustále vyčítá, nebo považuje muže za slabocha a totálního zoufalce a většinou se tak k němu i chová a dává mu to najevo – tak tady teprve v muži bouchnou saze a naplno řekne. Konec . Prostě v ten moment už to překročilo určitou hranici.

    asi, takhle nějak :-)

    http://www.youtube.com/watch?v=LqIP8turwD0

  93. 105. dá se to možná říct i tak, že ten muž spoléhá na ženinu intuici a říká si: – tak to přece vidí, cítí … a čeká.

  94. Když kliknu na článek, úvod – objevuje se mi, že je tady pouze 105. komentářů a při tom, když to rozkliknu je jich 109. U Rulisy na blogu to ukazuje u článku 46. komentářů a když to rozkliknu a chci je číst, tak poslední komentář je 4O. a dál nic. Tak nevím, tak mi stávkuje asi počítač, když je ta neděle. :-)

  95. u rulisy nevidím žádné číslování. Barčo, to je fakt zajímavé. jo muži nedocházejí ze vztahu. asi ti berou jako zlyhání. že nedokážou ženu uspokojit teda nemyslím fyzicky nýbrž citově. že jsou barbaři… a tak to nechávají vyhnít aby se necítili tak blbě.

  96. 111. mám pocit, že skutečně jak to s těmi muži je, se to od těch mužů asi nedovíme. Oni si své city a pocity velmi chrání. Prostě buď ta žena to cítí a nebo ne. Nebo, když skutečně ženě důvěřují, svěří ji i své pocity tu a tam. To pro sebe beru jako vzácnost, nikoliv jako samozřejmost. Podle toho si to tak i ta žena pro sebe nastaví. Ru, například píše o slepici a debilovi, že si tak připadá.

    Já vůbec nevím co na to říct. Když si připadám někdy bezradná, nevím, zmatená a jako debil, tak to prostě tomu muži řeknu, že nevím, a žádám o radu a vysvětlení – dostanu ji. Ano, někdy mě chování nějakého muže urazí a připadá mi, že se mnou jedná jak se slepicí – když mu alespoň trochu důvěřuji, tak mu to řeknu narovinu, že se mnou tak jedná. Buď mě vyslechne, uvědomí si to, že to přepískl a nebo ne. A podle toho se dál nějak chová ke mně a já mám pro sebe jasno.

    A další věc je. Něco jiného je dlouhodobý vztah, vážný, kde jsou třeba děti a vztah krátký, v počátku, vztah-nevztah, nebo vztah, který se teprve vyvíjí, nebo se vlastně ani nestačil vyvinout. Každý vztah je nějak individuální, má svá nepsaná pravidla a je to pouze o těch dvou lidech – to vlastně i s těmi pravidly, očekáváním dává charakter toho vztahu.

  97. 112
    A myslíš, že já to neřeknu?
    Proč si lidi automaticky myslí, že když si na něco postěžuju či zanadávám na netu, je to proto, že v reálu to nejsem schopná říct?
    A co myslíš, že ti na to řekne ten muž – Nenene, tak to není, ty to vidíš moc černě…
    Ale je to tak. Je.

    Buď s tebou chlap mluví a jedná na rovinu a otevřeně, a pak ej všechno ok a nic řešit nemáš nutkání, nebo tak jednat přestane a v tom případě už žádná říkání a snahy o sdělování a řešení něčeho nemají cenu. Už pravdu neřekne, naopak, bude kličkovat ještě víc.
    Pak už opravdu nezbývá, než se s tím s rovnat sama v sobě, sama o samotě, vydřít a odbulit si tu sílu přiznat si, že je konec, a muži jen sdělit výsledek. Aby se mu konečně mohlo ulevit.

  98. 111
    Číslování tam je a bylo, ale protože majkrosoftí explorer je prohlížeč fungující slušně řečeno rigidně po svém, tak se v něm cifry překrývaly s ikonkami. Nejedu v něm, takže pokud mě na nějaký problém někdo výslovně neupozorní, nevím o něm.
    Už je to opraveno.

  99. btw, Liška a Rulisa: možno by sme si mohli založiť klub priaznivkýň chlapov typu:“zaujímavý, originálny, pre život vo dvojici nepoužiteľný“ ;-) ;-)

  100. Mně ten můj zas tak super zajímavý nepřijde, originální jo, ale to spíš tím, jak je sám pro sebe. :-)) Jinak mě dostal na jiný věci než na to, že by byl kdovíjak zajímavej nebo poskytoval zajímavé zážitky.

  101. Já do toho klubu klidně můžu vstoupit. Akorát už takovýho chlapa nechci ani vidět. Hlavně ne ve svý posteli. Ať už mi dá tahle partička pokoj, už si můžu na ně založit album.
    Co jediný mě na nich ještě zajímá – jakje poznat předem, včas, hned!!!
    Jak?

  102. Rulisa 116: je zaujímavý pre teba. a mám dojem, že ešte furt…… aj na teba som myslela, že teda to musí byť zložité, keď ste kolegovia…..hm, skús robiť to, čo robí on (?) správa sa ako kamarát a nič viacej? rob to aj ty tak…..no snažím sa ti nejako pomôcť. hm. sama setsakra dobre viem, ako to bolí. a ako to dlho trvá. čas od externého rozchodu k tomu internému, sama v sebe, je dlhý. a u každého inak dlhý.

  103. Liška 117: teda vlastne podľa toho, že ťa zaujali ;-)

  104. Liška 117: a taky podľa toho orandžovozlatého svetla a strieborného vetra vo vlasoch a pocitu ako po pol kile amfetamínu a trávy ;-)

  105. 118 – Jj, tak se chová a snažím se tak chovat i já. Vcelku to de, jen občas vytuhnu, když se mi, třeba jako dneska navečír před odchodem domů, najednou zachce ho pohladit. Po čerstvě oholené hlavě, třeba. Pak chvilku najednou nevím, čí jsem, neříkám nic, nedělám nic, jen koukám, a pak odejdu s takovým divným pocitem neukončené lítosti…
    Někdy si toho všimne, asi. Někdy ne.

  106. 123. Mám sbírku krásných báječných platonických mužů. :-) V představách je miluji všechny. Jsou zadaní, vzdálení, nebo o mě ani neví.

  107. Barča 125: jééé, to je pekné. tak víš co, pošli niektorého Rulise ;-) a jedného taky Lišce ;-)

  108. Zadané, vzdálené ani ty, co o mně nevědí, nechci.
    Mám sbírku těch skvělých, co o mě vědí ad115 a rádi by se se mnou sešli. S Akčním Hrdinou včele.
    Mně stačí jeden úplnej naúplno.

  109. Sbírku zadaných, vzdálených a těch, co o mně ani nevědí, bych mohla pomoct rozšířit. Taky by mi stačil jeden. Na klidné spočinutí konečně (pokud možno ještě za živa.:-)

  110. Takhle aspoň můžu řícit že můj životní partner se má velmi dobře, protože žádného nemám. :-)

  111. No, ale zrovna tak můžeš říct, že se má úplně blbě. :-))

  112. 129
    ru, ten tvůj pracovní humor… :-))))

    131
    takyže se má úplně blbě! Se mnou se muži mají dobře.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.