Moje dobré zvěsti (5)

POUČENÍ Z VÝVOJE…

ang_033_500

Potřebuju úlevu, klid, oddechnout si, rozhlédnout se.

Takže za tímto účelem můj organismus chytil v úterý odpoledne zánět močových cest a šla jsem večer na pohotovost. Do práce jsem nešla ve středu a v pátek. Víkend v klidovém režimu u kamarádů. Dnes je pondělí. Jsem unavená. Prý jsem zelená.
Nebývám nemocná, nesomatizuju moc, spíš prožívám psychicky pořádně, nevyhýbám se tomu a nemoc tělesná pak nepřijde, jak by třeba přišla u jiných – si říkávám pro útěchu.

Tentokrát došlo i na tělesno. Kdybych se odšmikla a rozchod by byl před týdnem dokonán, prvotní úleva by mi možná vydržela. Jedna možnost úlevy. Jenže to by bylo bez celkové reflexe uplynulých událostí a mého chování – myslím, že taková náhlá a věčná úleva ani není. Stejně by mě sebereflexe za chvíli dostihla; protože co jiného cenného dostat… Ale to už bych byla odpočatá a neonemocněla bych. Možná. Kdoví.

Druhá forma úlevy je ve vztahu zůstat a zásadní věci změnit. Tomu už jsem nevěřila – a to mi říká, že moje řešení mívají tenhle charakter. I s rozvodem to tak bylo: dlouho vydržím v jednom ohledu v nepohodě, až na hranici své snesitelnosti. Mám dojem – evidentně mylný –  že dávám najevo, co mě trápí. Jenže mírně najevo. Nikoho do ničeho nenutím. Setrvávám. Čekám na ovoce. Což je asi chybná strategie v těchto zeměpisných šířkách. Asi určitě bláhová, protože potom přijde posledních pár kapek a já už nemůžu ani krok dál stejným způsobem. Ani kousek. Nastane zlom, zlom od slova zle a lom. A ten už si vynutí přímá vyjádření, diskusi ve dvou. Poslední?

Jsem neklidná. Nejen z milých textových zpráv od Něj, na které jsem nereagovala, protože mě vyhazovaly z mojí „definitivní“ úlevy. Potom o víkendu jsem se dověděla, že si něco rozmyslel a že se sejdem a budeme mluvit. To jsme ostatně chtěli tak jako tak, ale já onemocněla. A kdy se sejdeme? – Dneska ne. Až ti bude líp. – Tak kdy, mně je to protahování nepříjemné. A líp mi do té doby nebude.

Čekám odpověď. Zase čekám. Na co pořád čekám! Proč se vůbec zabývám tématem čekání, proč se k němu odsuzuju a nechávám druhého, aby mi určoval, kdy a kde, a hlavně mě tak udržoval v napětí. Zezačátku je napětí pěkná věc, je to vzrušení a výzva. Jenže k životu to není. A já na výzvu a vzrušující napětí vždycky skočím. I když to vím. A to je moje poučení. Kolikrát ještě mi znova to poučení přistane na nose? Bude se intenzita sdělení zvyšovat?

Až se sejdeme, budu mluvit první. To On ještě neví. Budu mluvit o všem, co mě trápilo. On zřejmě chce něco změnit. Jenže to by musela být tak zásadní změna, abych se rozhodla neodejít, že pochybuju, že na ni dojde. Já chci totiž všechno. Protože dávám všechno, nemohu nabídnout míň. A proto bohužel nemohu méně ani přijmout, i když jsem se rok snažila to dokázat. Výzva, jasně.

Chci plnotučný vztah se vším všudy. Jenže to, do jakých vztahů vstupuji, o tom nesvědčí. Takže … se musím zamyslet nad sebou; je to pravda, že chci plnotučný vztah? Opravdu chci v dobrém i zlém, neutekla bych z něj? Nelekla bych se toho já víc než On? Nevím, mám trochu pochybnosti, ale tohle není ve vědomí – jen jsem to vydedukovala ze svého chování. A proč mám takové skryté pochybnosti, že uteču? Protože si nejsem jistá tímhle konkrétním vztahem? Anebo to platí pro mě obecně?

To musím zjistit. To zjistím. Na to mám. I odvahu na to mám.

Mám odvahu pokračovat ve vztahu s Ním, i kdyby se nakrásně změnilo všechno podle mých přání?

 

72 komentářů u „Moje dobré zvěsti (5)

  1. Uf, to bude osudová partička pokeru. Všechno nebo nic. Hlavně to nenechte polovičaté, dočasné a rozpité jako akvarel, ať za pár měsíců zpátky v ráji neřešíte to samé. Držím palce a myslím, že je to dobře, tenhle vztah si rozhovor zaslouží, i kdyby měl být poslední. A jako poslední by měl stát za to! Taky je fajn, že se nemůžete vidět hned teď, třeba se ti do té doby v myšlenkách leccos ještě uleží a doformuje, to samé u něj. Budu se těšit na napínavý další zápisek…!

  2. Jen aby nechtěl mluvit o tom, že by přece jen bylo lepší se už vůbec nevídat…

    Ano, močové cesty jsou vztahoreflexní. Dozvěděla jsem se to přímo od urologa. Když jsem k němu (a na tisíc vyšetření, většinou negativních) začla chodit po rozvodu a během začátku nejistot ve vztahu-nevztahu.

    Věřím, že letos se mi zánět močových cest a ledvin vyhne. Nejen dík Urovaxomu.

  3. psice,
    díky. Tvoje komentáře jsou pro mě vždycky praktický a zároveň kreativní. Já chci taky takhle uvažovat!!
    :)
    Rozhovor bude – svůj projev jsem si vduchu přehrála už několikrát a proto se chtěla sejít co nejdřív. Aby se mi neumírnilo a nezměklo všechno, co chci říct. Uvidíme se pozítří – do té doby určitě zapomenu svůj part a bude to spontánní. A snad nechám i mluvit první Akčního Hrdinu. Dle situace.
    Hlavně mám pocit, že ten rozhovor půjde do hloubky, což je předpoklad pořádného vztahu. Nebo pořádného rozloučení. Ano, hlavně ne rozpité a polovičaté.

    ru,
    o tom jsem chtěla původně mluvit já před týdnem – že by bylo lepší se radši nevídat. :))
    Do telefonu Akční Hrdina mluvil naopak jako by se chtěl vídat. Jenže podrobnosti neznáme.
    „Zas ta trapná nejistota,“ jak říkala moje babička, když skončil další díl seriálu Vivat Beňovský.

    „A na to se co? Na to se napijem!“ jak by řekl Akční Hrdina.
    Vody a urologického čaje.

  4. Prožívám to už dlouho s tebou, ale neměla jsem odvahu ti napsat. Poradila bych ti, rozejít se s AH jako když jeden den dokouříš svou poslední cigaretu a pak už s tím nechceš definitivně mít nic společného. Měla jsem takové dva vztahy, kdy jsem jak ty píšeš, čekala na ovoce. Jednou přes dva roky a podruhé ještě o hodně dýl. Zmítala jsem se přesně jako ty, kojila se nadějí a věřila ve změnu k lepšímu. Nedočkala jsem se ani v jednom případě zvratu. Myslím si, že další setkání s AH je jen protahování agónie. Jak je to tvoje líčení podobné tomu mému „milostnému zmatku“. Potkat se za život vzájemně s tím pravým je neskutečné štěstí. Nevzdávej to. Jsi skvělé děvče a neubíjej svůj život ve svazku s někým kdo do toho nedává zdaleka tolik co ty, kdo s tebou neplánuje společnou budoucnost, jak píšeš a kdo o tebe neusiluje hlava nehlava. Je ve vztahu takovej posera.

  5. zuzi,
    dík, souhlasím s tebou naprosto. Zvlášť kdybych byla venku, v jiné situaci, souhlasila bych i procítěně. Jen se ještě „zmítám“ a souhlasím, ale ještě si vyposlechnu AH – ještě si říkám, že by třeba nebyl „takovej posera“(což je opak Akčního Hrdiny, že…), kdybych dávala jasně stručně přímo najevo všechno, co se mi nelíbí. Jenže já vlastně dávala, on to věděl, akorát jsem pak „nevyvodila důsledky“ a jela jsem dál a on tedy vedl svou dál.
    Tak teď to řeknu přímo všechno a moje potřeby jsou jasné. Už ani krok stejně. Bydlet s býv.manželkou už ani vteřinu; ledaže bych tam měla přístup já, veřejně. Po velmi krátkou dobu, než se odstěhuje.

    Mate mě, že neusiloval hlava nehlava, ale na druhou stranu se zajímal, pamatuje si, kdeco jsem řekla, psala, ozýval se přiměřeně často – i když pro mě toho není nikdy dost :) – po mém upozornění. Kdy mohl nejdřív, tak se sešel se mnou – jenže jednou za týden pro mě není OK, to si představuju jinak. Vzal mě mezi několikery své kamarády. Jezdil se mnou na motorce – což jinak s žádnou. A celkově se ke mně choval hezky a spolu jsme se měli vždycky hezky.
    Ale bohužel je mnoho a mnoho událostí, které oznámil a se mnou neplánoval… což na mě celou dobu dělalo dojem: nepočítá se mnou. Přitom několikrát řekl, že vždycky když si něco s někým kdy začal, tak jakoby to mělo být natrvalo. Ale já ten pocit nemám.
    Konkrétní „křivdy“ tady nechci vytahovat, ale je pravda, že tak se ke mně nikdo jinej blbě nechová a nechoval a chovat nebude a to mu řeknu.

    Moje důvěra v trvalý vztah s ním je proto v troskách.
    On to asi nezná; nevím jak se choval kdy s kým… ale tohle se mnou nefunguje, už jsem čekala celé jeho přechodné období, kdy se rozhodoval, kde bude pracovat a kde bydlet (kdy ale to nezvažoval se mnou, ale sám, mě nepřibral)-:. Pro to přechodné období jsem to neukončila už dřív, i když jsem myšlenky na to měla často. Bylo mi jasné od prvního setkání, že je v přechodném období, že to je všechno riziko. A zvolila jsem do toho jít. A výsledek byl toho 13.4. – že zůstane bydlet tam, kde je, dokud ho nevykopnou… (nezní to zrovna hrdinsky, co…) a že není „perspektivní partie“ pro mě. A já řekla teda konec.

    – Jediná otázka právě je, jak by to bylo, kdybych byla ostřejší od začátku a ne benevolentní nemajetnická nežárlivecká podpůrná milá přizpůsobivá atd. Třeba to chtěl, byl by to pro něj záchytný bod a impuls. Ale o tom hodně pochybuju, tomu nevěřím.

    Šance na obrodu vztahu malá.
    Šance na to, že si oba z nás z toho zítřejšího rozhovoru hodně pro svůj rozvoj odneseme, je 100%.
    Šance že změknu a slevím je pro mě neodhadnutelná :-) Nesmím to udělat.

    Nejhorší z toho je jeden můj tragický scénář, který mu řeknu:
    Kdyby se mi něco stalo, kdybych potřebovala pomoc a obrátila se na něj, tak první, co mi moje představivost nabídne, bohužel, je reakce:
    „Teď jsem v Pišišmanech (krycí jméno,kde bydlí ta býv.manželka a synové) a sekám živý plot, do Prahy pojedu pozítří, ale hned se co nejdřív sejdeme… a večer ti pošlu sms, abych věděl, jak ti je. Posílám ti uzdravující obejmutí.“

    A to je vrchol, že mě napadá tohle. To mu vylíčím. Musí vědět, jak na lidi působí. Nebo teda na mě. Protože ta představa může být založená víc na mně než na něm…

  6. Ovšem užitečnější je si projet spíš svoje vlastní chování. Došlo mi:
    já vlastně ještě nikdy nepřekonala žádnou vztahovou krizi!!

    Žádná není, žádná není, pak najednou je (pozdě) a je konec. Ještě nikdy nebyla krize příležitost, kterou bych prošla společně s partnerem ve vztahu, co by pak hezky šlapal dál, o to hlubší.

    Mě by zajímalo, jak se to dělá :-)
    Proto si říkám, jestli je dobré to prostě utnout, jestli to příště nebude to samý. Přece musí být cesta na druhou stranu!

  7. 6 oprava:
    já překonala vztahovou krizi, ale vztah ji nevydržel. Já přežila.

    No ale zkusit to tak, aby přežili všichni ve zdraví, při síle a radostně, to je teprve Výzva!

    Doprčic, hlavně neustupovat z toho, co chci!

  8. Lišinko…..AH si niečo uvedomuje pod tlakom…..pod tlakom rozchodu.

  9. Dík za obsáhlou odpověď. To z čeho se již dlouho upřímně vypisuješ vykazuje z obou stran naprosto stejné symptomy, které jsem zažila i já ve svém svazku s velmi milým chápavým a charismatickým mužem z kterého se nakonec vyklubal posera., který mě více jak dva roky vodil za nos. A já vůl tomu vztahu tak věřila a vsadila na něj vše. Zpátečku jsem vzala až když se oženil s jinou, nemohla jsem se toho bohužel dříve tak nějak „zbavit“. Opíjel mě rohlíkem :). Ty symptomy jsem přehlížela a věřila si. Pak jsem zse přežívala ve vztahu s mužem, protože jsem byla závislá na tom tělesném. Štvalo mě to, cítila jsem se docela blbě, nemít si vlastně co říci ale neřešila to a myšlenky na rozchod odkládala na „příště“. Tak jsem promarnila svoje roky po rozvodu. V neplodných svazcích. Když jsem se konečně rozhoupala a smířila se i s tím, že tu svou druhou půlku třeba nikdy nepotkám, najednou se objevil Miloš. Ani jsem o něho neusilovala. Myslím se, že když je člověk v vázán v nějakém „blbém“ vztahu, že se žádnýho podstatnýho daru nedočká. A pak je také důležité ten dar nepromeškat. Snad jsem se vyjádřila srozumitelně. Liško, dívám se na to zvenku a vidím to jasně. Zahodila bych tu poslední cigaretu naráz. A pak už nic.

  10. Prostě si zašoustal a vytratilo se to. Cos čekala? Dělal by to jinak, od začátku.

  11. Já jsem vztahovou krizi těsně před očekávaným koncem překonala, ale v úplně jiných reáliích a důvodech, takže nechci ani nemůžu srovnávat. Jsme spolu a neměnila bych. Myslím, že je to přesně o tom, abys nevyměkla, protože tvé požadavky jsou srozumitelné a v popisované situaci naprosto adekvátní. A taky o tom, aby ses vnitřně i navenek přehoupla přes myšlenky „dělá to jen kvůli tomu, abychom se nerozešli“, pokud budou ze strany AH akceptovány.

  12. Karel to vyjádřil lapidárně, ale něco na tom bude. Zamilovanej člověk je jak utrženej z řetězu, pak se už jen „slevuje“ a plánuje se ta společná budoucnost. Dělal by to jinak, od začátku.

  13. zuzi,
    díky za jasnou řeč. Tybrďo! Asi jsem podobná.
    Zítra si vyposlechnu jeho řeč a on moji a bude taky jasno. Jen doufám, že poznám, kdyby mě chtěl i teď opít rohlíkem. Jistá si nejsem.
    Pravda je, že čekat změnu přístupu bývá bláhové.

    psice,
    díky za podporu! Za podporu mých požadavků hlavně. Abych nevyměkla. To jsi dobrá, že jsi překonala krizi a vztah šel dobře dál, to je cenné a cenná zkušenost.

    Karle,
    ále ne, u něj se nic nevytratilo. Nic co tam předtím bylo. Ale že by dělal věci jinak od začátku, kdyby to mělo vést k jiným koncům, to máš asi recht.
    Já si pořád říkala, jak měl přechodné období a furt ho omlouvala a to je blbě, to je ignorování faktů, nojo.

    Když já se bohužel hned tak nevzdávám, na svůj úkor.
    Byla jsem teď na procházce v jarním lese a pokud se týče „znamení“, co se cestou zjevila, tak spíš říkala, že šance je a štěstí každopádně. Těm, co věří na synchronicity jako třeba Lucienne, by to ta znamení řekla. Jen jestli těm viděným znamením nenadržuju a jiná opačná nepřehlížím :(

    Mno. A teď pragmatičtější struna:
    Je dobrý, že jsem si dělala odhodlané poznámky kolem pracovní frustrace, která pak musela ven otevřeně:
    http://liska.blokuje.cz/moje-dobre-zvesti-1
    Protože když jde něco udělat v pracovním prostředí, tak to pak jde i ve vztahu. A jak si tak čtu svoje nedávné pracovní naladění, je to hodně podobné jako to vztahové:
    „… ochota k dohodě, ne k boji. Jen k takové dohodě, která respektuje mé potřeby. Na jinou dohodu nepřistoupím, v nejhorším najdu náhradní řešení, respektující mé potřeby.“

    Včetně toho váhání, zda mé požadavky jsou adekvátní, jestli nepřeháním.
    Dobrý je to jako paralela! I to vyjádření „respektující mé potřeby.“ Uvědomit si, že to jsou potřeby a ne nějaké vymyšlenosti, hemuňky, roupy, marnivost.

  14. Pragmaticky? Kolik by musel do tebe investovat, do vztahu s tebou, myslím finančně. Nic nemáš, byt, ledničku ….zkrátka nic. Teď děcko. Na to se rozumný chlap vykašle.

  15. 5, 10 – ty symptomy zná asi leckterá ženská. U mě to taky bylo to samý. I to děcko jsem mu chtěla dát, než mi došlo, že kecy o tom, že nějaký děcko by chtěl, jsou jen kecy. :-)

    V podstatě platí 11. Oni to neberou jako podraz, ale jako něco hezkýho. Pro obě strany. Akorát že se to pak prostě vytratí. Zákonitě.
    Akorát že jen na jedné straně. Což je jim líto, ale nemůžou (se svým nastavením sebe) to nijak změnit.

  16. 14
    Změnu přístupu nečekej. To neexistuje.
    Existuje jen snaha o hraní něčeho na chvilku. Ale to je skutečně jen na chvilku. Pak i to omrzí.

  17. 15
    Fakt je, že když ženská něco má, působí to možná i na chlapa víc, jako že ta ženská dokáže něco vybudovat, dosáhnout, udržet…
    Když nic nemá, asi tam víc visí ve vzduchu hrozba budoucího visení ženské na krku.
    Je to smutné, ale je to tak. Nezávislost na hromadění majetku má i odvrácenou stranu.

  18. Karle,
    no nemám, ale byl to on, kdo řekl, že nevadí, že nemám, protože mám něco jinýho…
    A investovat by moc nemusel, míň než je obvyklé.
    O děcku jsem nemluvila, ale když už jsme u toho, tak si ho připisuju :-))

    ru 16,
    tak to byly i s tím, že by někdy chtěl dítě, kecy? To by mě nenapadlo!!

    Přesně, něco hezkýho, jenom hezkýho, když to ostatní nemají jen hezké. A to by jeli donekonečna. Jo, pro mě je to taky moc hezký, ale taky dost tejrání.
    Teď už převážilo druhé.

  19. Na druhou stranu, jako ženská, která si po rozvodu vydřela konečně opět jen a jen svůj byt, už nemám zájem na tom, abych se o něj dělila s nějakým chlapem. A jsme tamtéž. :-))

  20. Já jdu zítra do rozhovoru neutrálně, nepůjdu tam s jistotou konce – tak se mluvit nedá. Jdu prostě mluvit a vyslechnout. Bez očekávání. Bez předem vybájeného výsledku.

  21. 20. ani bych nechtěla žádná ultimáta, jestli mě máš ráda tak: ….ani žádné zkoušky, jestli jsem dost dobrá a jestli jsi ho teda zasloužím toho chlapa….je tohle snad láska?

  22. 20
    nojo, on už taky AH zažil několikrát podobné, další začátky. A říkal, že už nechce. Proto se tak drží tam, kde je. Nevěří, že nově začínat má perspektivu. Ale má snad perspektivu to jeho současné?

    Nejít do ničeho? Vždyť je vždycky ve vztahu nejistota. Risk je nutný, odvaha je nutná. Jinak je mrtvo. Leda nejít už vůbec do vztahu. Hm. Tak to si může vybrat on. Já ne, já chci kráčet tudy odvážně.

  23. 22 no že jo.
    Moje řeč nebudou ultimata, ale ta hranice je někdy asi poměrně úzká – co je potřeba a nabídka a co ultimatum. Kdy je to ultimatum? Když se k tomu ještě vyhrožuje? Když se kladou podmínky jen na druhého a na sebe nic? No ale co to znamená podmínky a jak se liší od potřeb?

  24. 23
    … on už si to možná vybral …
    ale člověk může změnit názor :-)
    Co myslíte? -Já tuším: vy myslíte, že je to pohřbený.

  25. 21. láska není ani obchod. Dáváš to, že chceš a ne že čekáš.

  26. barčo 26
    Láska není obchod. Dávám, protože chci. Jenže když druhý nedává, tak už nechci, na nějaké hranici. To není obchod, ale láska k sobě samému jako k druhému a k životu.

  27. 23
    A nezdá se ti to jako alibismus? Výmluva, proč mít jen povrchní nezávazné a „jenprohezké“ vztahy?
    Je to totiž hlavně daleko jednodušíí…

  28. 25. Možná má jinou cestu než Ty. Není divu po jeho zkušenostech. Prostě zřejmě se zná dobře a ví co mu nesvědčí. :-) On tě má rád a přijímá tě takovou, jaká jsi. Přijímáš ho také tak, nebo ho chceš spíše měnit k obrazu svému a k tomu o čem Ty sníš? Vůbec nejsem akční hrdina, ale jsem na jeho straně, protože je mi to blízké.

  29. 27
    dtto
    Ergo: Dávám, protože chci. A když už nechci, mám na to stejné právo.

  30. 25. Prostě jiná cesta, to se stává. Když tito dva lidé cítí lásku – tak ti dva vědí, že se musí rozejít, aby se netrápili kvůli tomu, že jeden druhému ubližuje už jen tím, že je …

  31. 29
    Barčo, ale nemůžeme být se všemi, milovat všechny, kteří by nás mohli milovat, ale jsou na jiné cestě. Nemůžu být s člověkem jen proto, že mě má rád. Pokud s ním nebudu na stejné cestě, budem se jeden nebo druhý nebo oba trápit, až se začnem nemít rádi. Od toho ta znalost cest je, abychom si ujasnili, jestli máme stejnou nebo každý jinou.
    Když chci u svého partnera mít nějaký status, a vím proč, a on mi ten status není schopen nebo ochoten dát, může to být jen můj dobrý kanmarád. Ale ne můj partner.

  32. 31 mi naběhla až teď. Takže vlastně říkáme obě totéž. :-)

  33. Barčo 29
    No to teď váhám, jestli on mě přijímá,jaká jsem. Nedá se spíš říct, že ignoroval část toho, jaká jsem? Většina se mu ze mě líbí, jen ignoruje tu část, která nechce být hračka nebo hadr… která chce jiné věci, než chce on. Která chce plnost.

    – ale musím dodat, že on cítí odpovědnost a přemýšlí o tom a i proto to takhle vyvstalo natvrdo. Není to hňup.

    Tak jsem uvažovala celou dobu – že ho přece nebudu měnit k obrazu svému, že je to pěkný, že se mi líbí právě, jaký je. No a už nemůžu, kapituluju. Už tak dál nemůžu. Já nevím, ono jde jen tolerovat a přizpůsobovat se a z druhé strany totéž nedostat?
    Mně to nesedí na „mít rád někoho jaký je“. Ráda ho mít můžu pořád, jako on mě má rád pořád. To platí. Ale zamezuje to, abychom byli spolu už jakkoli, zdá se.

  34. 31 barčo,
    á, teď čtu. No. Tak. Nadšená nejsem.
    a 32
    jojo.bohužel.
    Ale jak říkám, do zítřejšího rozhovoru jdu bez předjímání výsledku, jdu tam se svými věcmi a vyslechnu ty jeho. Co se stane, nespekuluju.

  35. 34. Připadáš si jako hračka, aha, to není určitě dobrý pocit. Jestli liška přišla už na to, co v životě chce, tak to už dobrý pocit je, protože našla pro sebe cestu. :-)

  36. 37
    jako hračka jsem si ani nepřipadala, spíš někdy královna a jindy hadr.

    Hračka leda v té (zdánlivé?) bezmoci vést vztah, jak potřebuju já a ne jen druhý.

  37. … co v životě Liška chce: Liška některé věci ještě neví.
    Neví, jestli chce děti. Chce mít kolem sebe i děti v rodině, ale jestli chce svoje, to stále neví. Ono to totiž hodně je podmíněno momentální situací (vztahovou, sociální…) lépe řečeno měnícími se situacemi, tyhle tužby nebo netužby.

    Co se týče partnera, tak chce Liška plnotučně, jak jsme říkaly. Všechno. Navzájem. Spolu.
    Ale ne všechno spolu jako dva vocasy – prostě vědět, kam Liška patří. To potřebuje. Jasno.

    Negativně vyjádřeno:Ne nejasnosti v tomto ohledu. Ne nepravdivý život. Ne polovičatosti.

  38. 64
    „No to teď váhám, jestli on mě přijímá,jaká jsem. Nedá se spíš říct, že ignoroval část toho, jaká jsem?“

    Tohle mě trklo. To mi docvaklo. Je to ono.

    Ti chlapi, co nechtěj plnotučný vztah, to mají jednodušší proto, že si z té ženy mohou brát jen něco a nemusejí řešit i to ostatní, nemusejí ji brát takovou, jaká je v kompletu, mohou ji brát takovou, jaká je, jen sektorově v tom, co se jim líbí. A to je daleko snadnější.
    To vlastěn děláme na začí¨átku všichni.
    Jenže většina žensklých se pak chce dostat dál, tihle muži ne. Vůbec nechtějí dál. Za práh.
    Proto taky mají jednodušší tvářit se vyrovnaně a nadhledově a říkat – Ty to moc řešíš, Nědělej si ze všeho tak hlavu, bereš všechno moc vážně… Užívej si toho pěknýho a nekaž si to starostma, který nemusíš mít…

    Vlastně mají pravdu. Chceme víc, než mít můžeme, a tak si všecko kazíme starostma, který bychom mít nemuseli. :-)

  39. 40. malujem si obrázky a z toho jsou ta zklamání.
    28. jinak přemýšlím o tom co dělá skutečně vztah povrchním.

  40. ru 40,
    jó nemuseli,chacha. Já to neumim. Chceme víc, než mít můžeme? Na to nevěřím. Já věřím na Všechno :)
    Starosti jak přijdou, tak uvolnění odejde. V tom je to pravda, že je „zbytečně“ pokažené to hezké.

    V zásadě: nevěřím, že něco jen pěkné je doopravdy pěkné.
    Nevěřím. Není jen jedna strana bez druhé. A když jo, tak je to povrchní a já povrchní přece jen nejsem. I když by se mi to líbilo, bylo by to moc příjemný.

    To jsou kruhy bludné,
    kdežto spirály jsou asi nakonec k hovnu a samotě :)

  41. 41
    Absence toho, co ho dělá nehlubokým. :-)
    Absence zainteresovanosti na tom druhém? Přijetí zodpovědnosti v tom vztahu?

  42. 42
    „V zásadě: nevěřím, že něco jen pěkné je doopravdy pěkné.“
    Přesně to je ten rozpor. Mám to taky tak.
    Oni ne.

  43. 42
    … a pak se divím, že si zkušený muž vybere radši ty kruhy, aby se na nich pohoupal, než furt jen jet po spirále bez úlevy.
    :-)

    A v tu chvíli přijdu na scénu, abych zjistila, že pro mě naopak nejsou úleva ty kruhy.

    No není to pitomý, ty vztahy v životě? :((

    Jen neházet flintu do žita, nezapomenout, neházet flintu do žita ani do života, držet se Života.
    Hm. Nějak.

  44. ruliso, jak rikas „oni“ to je husty. ale jak chces. ono jak se do lesa vola…

  45. 43. žádný vztah není povrchní, pokud si já sama uvědomuji v tom vztahu co mi dává za lekci. Povrchní můžu být leda jen já, pokud si v tom vztahu uvědomuji jen to pociťování příjemného a nepříjemného a nejdu za to dál, proč to tak je.

  46. s ah. si myslím, že vůbec nemáš povrchní vztah, polovičatý, naopak liško, to je vztah komplikovaný, protože se sešli dva lidé s různými cestami, kteří se mají rádi a jen nevědí co s tím a trápí se. Uvědomují si v sobě, díky tomu druhému spoustu věcí. Tohle není rozhodně polovičatý vztah. Je to hluboký vztah, dokonce tak hluboký, až si onemocněla. Hluboký a plný ale jinak, než by sis představovala a malovala právě jako ten hezký s hezkými všedními starostmi. Tenhle vztah je velká lekce.

  47. 50. vůbec není podstatné jestli spolu vydržíte, nebo ne – důležité je to, že jste objevili každý v sobě ty nové dveře. protože to dává ten (hlubší) smysl a tím pádem i směr.

  48. Jsem s Liškou. Emoce nepotlačíš. Je to k vzteku i k pláči, když spřízněnci netáhnou za jeden provaz. Ale je to jen časově omezený pocit. Žít v neustálé nejistotě a obavách o vztah, a neustálé přemítání o strategii je naprd. Ty chvíle štěstí to nevyváží. Když se nedokáže odstřihnout a oddat tobě, a necítí se před tebou jako srab, co s ním… Já jsem skeptik a světlou budoucnost bych od něho nečekala. Vztah s ním tě zbytečně svazuje a trápí. Howg :).

  49. Zuzi, já ale přece neříkám lišce – zůstaň s ah. Napsala jsem jen, že tenhle vztah je velká lekce a že ten vztah nevnímám rozhodně jako povrchní, právě proto samotné uvědomování si.

  50. ore ahoj,
    mužské reakce vítány!
    Rulisa asi nemyslela všechny „oni“ šmahem, ale jeden určitý typ člověka, myslím.

    A potraviny pro zlepšení nálady – vychází mi z toho banán s čokoládou. Nebo zmrzlina. Na tloušťku je dobré oboje. :) Avokádo, ořechy a listová zelenina nejsou mí oblíbenci. Leda že by mi ty ořechy napřed někdo namlel a udělal z nich dort.
    Jenže nemám moc chuť jíst, jím tak jedno jídlo denně, poslední tři dny. Když jsem cítila prvotní úlevu a lehkost, zajedla jsem to. Jednorázově. Z radosti. Potom ale už ne, já v napětí nemám chuť na jídlo. I když jindy jsem velký vyhlášený jedlík. A jak nemám chuť, ani jídlo nenakupuju a pak žádné nemám, i kdybych chuť dostala. Když jde už úplně do tuhého, o život někoho, tak nejím skoro nic, ale nosím u sebe čokoládu a vždycky si kousek dám, aby to se mnou ještě neseklo.
    Aspoň neztloustnu a budu se líbit. :)

  51. barčo a zuzi,
    jojo, je to dobré pro duševní rozvoj, ale kdo to má vydržet. Vpodvečer bude jasno.

    Včerejší lesní procházka byla hezká a smířlivá. Naopak noční sen byl zřejmě proti.
    Napíšu ho sem, byl dost výrazný.

  52. vlastne jsem hodil potraviny proto ze se necitim radit, vzhledem k memu vlastnimu placani se ve vztazich.
    nicmene jednu vec se mi zda zdejsi radci ted nezohlednuji, a to je, ze ah uz ma deti. coz v mych ocich snizuje pravdepodobnost ze by byl ochoten se zavazat k dalsim detem. ale treba je to vic moje projekce. treba je to typ skautskeho vedouciho kteremu je pet nebo patnact jedno.

  53. Barčo, co píše Liška upřímná, tak by bylo lepší se odstřihnout, je to permanentní trápení, myslím si, že AH je opatrnej a nechce si znovu komplikovat život. Takhle mu to vyhovuje. S Liškou je mu dobře, ale vocuď pocuď, jen se bláznivě nezamilovat a udržovat život na příjemné a snesitelné hranici. Každej jsme egoista.

  54. Ano, trápí se moc. A taky jestli si právě uvědomila, že touží po dětech, rodině …

  55. napadlo ma…“to, co nemám, nemužu ti dát…křídla orlu nad prospastí temnou….“

  56. AH je taký, aký je. a tebe je s ním ako s takým dobre, alebo nedobre.

  57. 59. ano, on ji to dát nemůže, nebo nechce a má k tomu své důvody, ale také něco takového lišce neslibuje.

  58. ore i barčo,
    on už nechce děti a řekl to přímo.
    Já nevím, jestli chci děti, ale nechci, aby mi jiný člověk předem určil, že je mít nebudu. To nejde. To mu chci totiž taky říct. O mých dětech rozhoduju já a bůh / příroda. Ne jiný člověk předem. Je to jako by po mně někdo chtěl, abych někoho v budoucnu zabila. Nemůžu říct, že děti chci nebo nechci, ale rozhodně je neodmítám. Ani předem ne.
    Blbý je, že v církevním manželském slibu bylo totéž – že neodmítám děti. Mno a … porušila jsem tuhle přísahu a nechtěla v tom vztahu děti. Jsem rozvedená. Ten rozvod pořád hraje roli, nikdy ta rána nezmizí. Možná leda až kdybych žila trvale naplno s jiným mužem. Jinak ne. I proto nemůžu do vztahů polovičatě.

    Při posledním hovoru, když AH řekl, že není perspektivní partie, tak mi naznačil totéž, co před lety Osel: Najdi si někoho mladšího… a ty děti.

    zuzi,
    tak jest.

  59. to je pesnička: http://www.nohavica.cz/cz/tvorba/texty/to_co_nemam.htm
    to verím. aj ja mám orly rada.
    AH má rád aj teba. ale svojím spôsobom.
    a to je pre teba alebo ok. alebo nie ok.
    nič tretie nie je.
    a to je AH ešte docela fér chlap. že povie narovinu, že nechce ďaľšie deti.
    myslím, že ti nič nechce určovať. ale to sa nedá inak. len narovinu povedať, že on nechce ďaľšie deti.

  60. Barča 61: ahoj, však ja nikde netvrdím, že AH niečo Lišce sľubuje/nesľubuje.
    tým som chcela naznačiť, že dáva to, čo má. možno aj maximum, čo dávať vie.
    a to je pre Lišku alebo ok, alebo nie ok.
    nehovorím o deťoch, myslím to tak nejak celkovo.
    každý máme nejakú predstavu o láske, o vzťahu.
    každý nejakú inú.
    a keď sa stretné také tie dve predstavy rovnaké, to je veľké šťastie.

  61. 48
    Ore, víš, je hustý hlavně to, jak po mně furt jedeš, abys mi mohl předhazovat, jaká jsem strašná a pomýlená. To už dávno není sranda. V reálu bych tě poslala víš kam.
    „Oni“ v tomhle případě znamená ti dva, kteří si jsou tak podobní, Lišky a můj. Případně chlapi jejich typu, třeba ten od SV. Vidíš-li tam cosi více zobecňujícího, je to tvůj problém, a máš-li neustále potřebu v mých sděleních hledat něco, co tam není, zkus, než příště zas něco napíšeš veřejně, se nad tím napřed zarazit a pojmout to jako info nikoli o mně, ale o tobě.

  62. 57
    dtto

    59
    Je spousta toho, co nemám, ale dmůžu dát. :-)

  63. možná jsem teď úplně mimo, ale myslím si že by jsi si měla domluvit rozluku i církevní. ať se můžeš vnitřně osvobodit. a příště buď svatba (posvátný vztah) nebo raději nic. Ono se to rádo rozmělní….když to není vztah napořád.

  64. ratko
    no vždyť jsem o tom nedávno mluvila. V souvislosti s dokončováním. Pro sebe. Ale ne v souvislosti s možným budoucím vztahem, jak teď uvažuješ ty.Tak daleko já nedohlídnu :)

    No myslím občas na to téma, jestli přece jenom – i když ve mně zase vychladlo.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.