Moje pokusy s barvami – Liška VŠka

ZKOUŠKY A VYHLÍDKY  

97_Nizbor_500v

V Nižboru u kamarádky jsem malovala temperou výhled z balkonku doprava (výše) a doleva (níže). A stejně mi připadaly moc zelený. Zelenou na obrazech jsem moc neměla ráda, hlavně ne jedovatou. Zkoušela jsem, jak při malování zeleně použít zelenou a nenaštvat se na ni. Formát asi A2.

97_Nizbor-sud_500v

Od stejně dobré kamarádky stejného jména, avšak jiné osoby, jsem se dověděla o zajímavém efektu, který vzniká spojením voskovek a vodovek. Vyzkoušela jsem to na malém formátu A4. Výhled z mého pokoje do vinohradského vnitrobloku se docela povedl – potvrzuji, že dojem dělá přesně takový, jaký jsem mívala při pohledu ze svého okna. Mívala, protože dnes už je to dokument; na dvoře se pár věcí pozměnilo, v okapu už neroste tráva a tak. Dokument je to i proto, že při pohledu na něj si vzpomenu, jak v bytě s balkonem vlevo bydlela moje spolužačka ze základky, nad nimi o pár let mladší kluk taky z naší školy a celkem jen nás ze stejné třídy bydlelo v tomhle bloku asi šest a na velkém dvoře jsme si hráli. Pravá polovina vnitrobloku byla vyvýšená, za zdí, a patřila hotelu Flora, nyní VZP. Jo, kino Flora, nejkrásnější kino hned ve vedlejším domě … Tam jsme chodili na Fantomase a Vinnetoua. Jindy jsme běželi dolů po Vinohradské do kina Květen nebo do Bia Illusion hned vedle. Kdeže stará pražská kina jsou. Do kin na Václavák jsme chodili s rodiči, ten byl už za hranicí našeho rajónu. Vyjímečně jsme došli až do Vršovic do kina Pilotů. Když se sešlo 5 lidí, promítalo se. Tam jsme chodily později na střední škole, s kamarádkou nižborskou. Tady je ten výhled i s větvemi jasanu před oknem, které mi mávaly na pozdrav:

97_view-from-my-room_500v

Koncem VŠ jsem si teprve přečetla životopisy malířů – impresionistů i jiných. Měli jsme jich doma po babičce řadu. Začala jsem se orientovat. V té době jsem také teprve zjistila, jak se kreslí a měří perspektiva; chodila jsem půl roku na kreslení se spolužačkou. S tou, co letos bohužel zahynula. Achjo.

Kreslení mi šlo líp než ty pokusy s barvami, akorát perspektiva mě nebavila, nemám ji zažitou a nepoužívám měření poměrů a úhlů, když kreslím. Cítím se přitom asi jako kdybych malovala a používala přitom pravítko. Schválně pravítko a kružítko ani nemám, nechci. Radši ať to mám špatně a křivý a nanic, než abych promyšleně rýsovala, namísto radostného zachycování krásy kolem.

V roce 1999 mi umřela kočka, se kterou jsem žila 18 let, od první třídy. Dostala se mi pak do pár obrázků. Většinou byly podivně geometrické; chtěla jsme tak nahradit perspektivu. Některé zkoumaly, jak pomocí teplých a studených barev vytvořit objem. Nebo naopak, co to udělá, když se to udělá naopak. Obrázek níže se jmenuje „A Kitty tu není“ a irituje mě na něm, jak byl malován strnule pomalu, ty nejisté pomalé tahy a vybarvování a obtahování. Hrozný. Kitty a ubrus mě na něm přecejen baví.

2000_kitty-500v

Zkoušela jsem, jaké barvy k sobě ladí odstínem a jaké komplementárně. Koupila jsem si akvarelové papíry.

2000_louskacek_kontr-500

Tetě E. jsem slíbila obrázek. Uvažovala jsem tehdy, že jí dám tenhle louskáček nebo jí namaluju Boubín, ale nakonec nic. Letos na jaře umřela. Se mi zdá, že moje obrázky jsou snůška vzpomínek na lidi a časy, co jsou pryč. A to jsem sem nedala obrázek svého kluka, pozdějšího manžela, jak sedí geometricky v mém pokoji.

Jezdili jsme na stanové tábory do Orlických hor na základnu a do Lužických hor na louku. V rámci jedné etapové hry šly družiny na Luž, kterou jsme nazývali Perunova hora a jindy zase Olymp; přišlo na to, kdo jsme toho roku byli. Já čekala včas na Olympu, až přijdou. Dlouho. Malovala jsem výhled na Ralsko a Bezděz. Začala jsem pozadím v pravé horní části a vypadalo báječně, i němečtí turisté říkali Schön. Pak jsme tam dodatečně brutálně dopráskala popředí v experimentálních barvách.

2000-luz-500

Načež jsem se vrátila k záměru namalovat Boubín pro tetičku. Nakreslila jsem si na podzim výhled na Boubín, jak ho zná, přímo od příbuzných. Doma jsem ho potom vyvedla v barvách a to olejových. To už jsem nebydlela u rodičů. Boubín jsem tetičce nedala, ale nechala jsem ho nafotit mámě na tričko, vánoční dárek.

2001_boubin_500

Když už jsem měla vytažené ty olejové barvy, ještě jsem zkusila tentýž obrázek sestavit z různě vzorovaných barevných ploch:

2001_boubin-funny-500

Zůstala jsem na VŠ na postgraduálu, nic moc se nezměnilo –  pozadí by mi šlo, s popředím jsem si nevěděla rady a perspektivu jsem kamuflovala různými způsoby.

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Ars Vulpeculae a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 komentářů u „Moje pokusy s barvami – Liška VŠka

  1. Ježek v mlze!!!
    (ten úplně první obrázek, pravý horní roh :-))

  2. U mě ten žlutej pavlačák a kubistickej kocour zvažující lov kytek. :-)

  3. a za mě LSD Boubín na poslední fotce. Ty políčka vypadaj, jako by to byly sešitý svetry ovčí babičky, ale barevně mi to hrozně sedí.

  4. nejvic se mi libi obraz s Kity. prave pro zivost… nikoliv strnulost. Obraz na me pusobi sveze. lehce a vzdusne. Jakoby jsi se vznasela kdyz jsi ho kreslila. Lehkost byti :-)

  5. Wow, ty obrazy jsou super! Líbí se mi na každým něco :-) A hlavně se mi líbí, že jsi tak různě experimentovala :-)

  6. Ratka má vyjímečně pravdu.
    Kity je nejlepší,zřejmě pro ten nádech kubismu.
    Trochu mi tam ruší ty zelené čáry,zřejmě asparátus či jak se to svinstvo,co květinářky za naše peníze cpou do kytek,jmenuje.
    A kočičce by neškodilo tochu asymetričnosti,např jedno ouško výše,druhý níže,podobně jako my….ale no nic:-)
    Dále bych autorce doporučil drobnou změnu signace a to z Hedviky na Heduš.
    Konzumatelé umění preferují díla silných a širokých autorů,což Heduš v našem českém prostředí evokuje dokonale.

  7. tedy konzumenti.
    Konzumatelé by některého konzumenta mohlo urazit a připravit nás,tvůrce mistrovských děl o jeho obdiv.

  8. Saule,
    anó, právě ty zelené šlahouny mě nezřízeně iritujou, nesnáším takové pomalé předělávané tahy.
    Ano, (dětinskou) signaturu jsem zrušila a pak dělala buď červené (taky dětské) H, nebo nic.

    annamae,
    díky, tak to jsem ráda;

    ratko,
    aha, to jsem si neuvědomovala, vida;

    psice,
    LSD Boubín :)

    ru,
    jo, kočka jde po kytkách. Nebo shodí ubrus. Nebo obojí.

    yga,
    ježek v mlze! Fantazie promluvila.
    Kdybych vystřihla ježka v mlze, možná by měl větší úspěch než leckteré ty upaťchané obrázky. Jenže je moc malej. I když kdybych ho vyfotila zblízka … možná to udělám a ještě mi ježek vydělá majlant.

  9. Teda, spíš než ježka mi to připománá sovu z Norsteinova Ježka v mlze, znáš?
    http://en.wikipedia.org/wiki/Yuriy_Norshteyn#mediaviewer/File:Hedgehogprint2.jpg
    Já mám pro Norsteina dost slabost, tak ho pak vidím všude :-))
    A jinak navrhuju pohrát si trochu s tou kočkou – líbí se mi ta modrá linka, co běží kolem ní i toho stolu… jakoby se z pod něj (maskovaná za ubrus :-) děsně nenápadně plížila ven… třeba by z toho mohl jít udělat nějaký motiv na tričko nebo na mobil?

  10. Ne, toho neznám. A dík za seznámení; neznám asi nikoho, nemám přehled.
    Rodiče kamarádili s lidmi kolem Unie karikaturistů, ale v té době už jsem byla teenager a měla svoje sítě kamarádů, tak jsem se s nimi skoro neviděla.

    Vyšmiknout kočku, to by možná šlo. Vůbec se zadívat na některé detaily by nezaškodilo, to je pravda, dává to nové pohledy, objevy, podněty pro jejich další rozvinutí. Nové použití. A to mě baví.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.