Myslím, že jsem olej chtěla zkusit kvůli Daumierovi. Viděla jsem v Mnichově jeden z jeho obrázků dona Quijota a líbil se mi, i barevně. Chtěla jsem si namalovat kopii. Měla jsem starý rámeček, do kterého by se akorát hodila. Tak jsem si pořídila speciální papíry na olejomalbu, abych nemusela napínat plátna, a začala. Zbytky olejových barev táta měl, i terpentýn, bělobu jsem dokoupila. Výsledek je stále neznámý, protože jsem obrázek nedokončila. Třináct let čeká, jak je.
Olejem jsem zkoušela namalovat i Boubín, pár snů a koček. Kocoura v balónu jsme mínila jako ilustraci pohádky, která ještě zatím neexistuje; můžete si jeho příběh domyslet:
Návštěva Madridu a také Toleda, jež leží v kraji La Mancha, mě inspirovala, byť ne quijotovsky. A vzala jsem to raději vodovkama. Zkoušela jsem hranatými tvary vystihnout … tvary, no, a směry, které významově nebo dojmově souvisí. Významově hlavně na třetím, nedokončeném obrázku, upomínajícím na malíře El Greca. Dva dokončené obrázky – Corrida a Flamenco – visely několik let v kuchyni. Mají formát jen asi A4.
Ornamenty tvořící rám jsou linorytová razítka. Šla mi vyrobit snadno, tak jsem pak nadělala celý pytel malinkých razítek – různých zvířátek a jednoduchých motivů. Jenže jsem je ztratila. Poslední stopa byla v práci v roce 2009. Načež nevím, kam jsem je uložila nebo odnesla. Škoda.
Třetí motiv je Korunovace Panny Marie. Dobrý motiv – ženský prvek božství, který katolická církev myslím dlouho neuznávala. Ale už nevím; tehdy jsem po nemalém úsilí dospěla k závěru, že pro mě katolická církev není nebo spíš já nejsem pro ni vhodná. Obrázek tedy zatím dokončovat nebudu …
Razítka jsem uplatnila i na čtverečkovaném obrázku čtyř ročních období (formát asi A3). Ten mi visel na zdi dlouho, ve více bytech. Ještě je v klip-rámu.
Pak už jsem si moc nemalovala, jen do jednoho velkého skicáku různé experimenty a z nich jeden akvarel podle reality (viz níže). Udivující je, že jsem dokonce použila perspektivu a dokonce ne chybně. Dokumentární hodnota je 1) v zobrazení schůdků v půdním bytě, kde jsme bydleli a kocour Šíma po nich dusal – přesně to slyším; 2) zachycení dřevěné kované truhly, kterou dělal kamarád na námořnický tábor, na pořádný pirátský poklad – cítím na prstech její kostrbatý povrch; 3) a v důkazu, že futrál na cello, co mi šil můj táta před 25 lety, míval kožené ucho od kufru – dnes už je bez něj. Věci pomíjejí, ale sluchová a hmatová paměť přetrvává. A vizuální paměť máme na obrázkách a fotkách. Aby nás upamatovala na paměť hmatovou a sluchovou, která se vlastní perspektivou zkreslit nedá?
Liško, nejvíc se mi líbí ten úplně poslední. Asi pro to realistično :-) jako připomínka něčeho konkrétního a dobrého…
Za mě taky, poslední je super! Úplně cítím tu vůni půdy. To souvisí i s moji pamětí – mám vzpomínky uložené v čichových vjemech. Když jsem nedávno probírala moji krabici na drobnosti, narazila jsem na zbytky parfémů, které už nepoužívám; vytěsnily je mé oblíbenější vůně. A úplně strašně mě překvapilo, jak se mi po jejich přičichnutí začaly vybavovat lidé, příběhy, doba..(fantastické je i to, že si aspoň něco pamatuju, už jsem začínala být s dlouhodobou pamětí trochu nejistá:). Jen nevím, jak dlouho takové parfémy vydrží, než se jejich vůně změní a žluknou. Uložené ve tmě v pokojové teplotě.
mischko,
dík. Přeju ti něco konkrétního dobrého proti lidem, co jsou vlci.
psice,
taky nevím, jestli záleží na složkách parfémů, který se zkazí rychle a který ne … Gratuluju ti ke dlouhodobé čichové paměti! Já takovou dobrou čichovou paměť asi nemám. Mně by se nejspíš vybavila jen vůně Gio, kterou používala máma tak před 15 lety (teď má jiné) a mokrý parkety. Vůně mokrých (nelakovaných) parket na mě vždycky zapůsobí, něco připomene, jenže nevím, co. Jo a dneska jedna kolegyně voněla takovým typem parfému, který já osobně bych nesnesla, ale mívala ho moje kamarádka v tanečních – taková krémová, máslová vůně, která mi připomene spíš potraviny a že „to máslo by se mělo dát do lednice, jinak se zkazí“ :)
moc se mi libi predposledni. tedy upln eextra a ten pred nim jkaoze nedokonceny s emi taky libi i kdyz me prijde dokonceny. Libi se mi ta sexy slecna s odhalenym stehnem jak korunuje kralovnu. a ma i Stigma na chodidle. . moc pekne.
Není to sexy stehno Ježíškovo?
A už zas máš těžkej hřích Ratko:-0)
to jedině Ježíšek transvestita :-)
ještě jsem chtěl Lišku poučit,že Rocinanta nebyl velbloud dvouhrbý,ale kůň.
To ovšem zřejmě netušil ani autor originálu:-)
7. ted jsem se musela rehtat na celou halu. jedine trihrby… ale sps chtela Liska ukazat, jak je ten kun sesly. ze mu vystupuji kosti panevni a lopatkove.
:-DD Saule
Taky mě zaujalo, jak je kobyla hrbatá, kostnatá – a to jsem ji ještě vylepšila a udělala jí optimističtější hlavu. Její nohy mi připadají velbloudí od začátku – ale je to jen základ pro obraz, není to dodělané ani barevně (neměla jsem, z čeho namíchat příhodnou oranžovou) ani tvarově.
ratkóó :-)
Ty hříšnice obírající se sexy slečnama – kdo je podle tebe součástí svaté trojice? Vždyť má fousky!
krom toho je to jasně pánské lýtko a byla jsem nadšená, jak hezky jsem ho tvarově vypodobnila, náhodou :)
ad 6 ještě:
kalhoty se tehdy nenosily. Leda u Keltů nebo nějakých Skythů možná. A jako pohřební roucho už vůbec ne, když už teda o tom hovoříme…
no dobre. vyhodnotila jsem to jako plavovlasou krasavicu v cervenem zupanu, napul odhlaenou v lezerni pozici… vous nevidim.
liško, mně se fakt líbí všechny, každý něčím. Tak si nemohu vybrat.. Ten s kočičkou pro děti- super, ty tři pod ní, jsou pro mne hodně zajímavý, ten s razítky beru jako krásnou dekoraci a poslední, ten raalistickej, líbí se mi pro to, co napsala mischka, prostě pěkný. Škoda si je nechávat pro sebe, tak je dobře, že aspoň tady na blogu jsou :)
Velblou/koně bych po tobě vyloženě nechtěla, dala bych přednost těm ostatním.
Ale se mi stává, a asi každému, že co mne napoprvé až tak nezaujme, tak později vidím úplně jinak :)
Beru to podle toho, když si představím, jestli bych na obrázek chtěla koukat doma.
Aha. Já bych na tyhle obrázky už doma koukat na zdi nechtěla. Hodně z nich je z období,kdy jsem barvy oddělovala od sebe, třeba i čárou na jednotlivé barevné plošky – u těch španělských obrázků i u ročních období – barvy se nemíchají, neprolínají. Jednotlivé odstíny jsou sice předem vymyšleně namíchané, zvolené, položené na místo, ale na obrázku už se neprolnou.
Naopak ten úplně poslední obrázek je z lomených barev, typických pro akvarely. Sice se nerozpíjejí přímo do sebe, ale už tam není ta přísná oddělenost jednotlivých vybarvených ploch.
Už jsem asi já nebyla tak přísná na sebe jako dřív.
To by to mohlo vyjadřovat.
Nevím přesně, co to značí, ani moc nemám ráda psycho-interpretování obrazů, protože podle mě slovní interpretaci obrazy nepotřebují, když jsou to obrazy hovořící obrazově :). Ale je to pro mě hodně nápadné a příznačné – ta oddělenost barev od sebe v době, kdy mi bylo mezi 25 a 30 lety, zhruba.
Fantazie. Už chápu, co to znamená, když se o někom řekne, že má výtvarný nadání.
Mně se Rosinanta líbí moc. Je perfektní. Musel abejt ošklivá už zammlada, ale teď v těch iksdvaceti dospěla k vrcholovému charismatu. A jak je v pohodě!
No a bejk probodávající se z tísně rámu taky supr.
Schody na půdu jsou pro mě konformitě poplatná nuda. :-)
Wow. Úplně nejvíc se mi líbí Korunovace Panny Marie. Ten mi připadá úplně úžasný a asi bych se na něj vydržela dívat hodně dlouho… Ale taky jsem na okamžik přemýšlela, proč ji korunuje zrovna taková sexy slečna :-]]
A pak se mi ještě hodně líbí Čtyři roční období. Ten nápad je skvělý (v jednoduchosti je krása) a líbí se mi ty kombinace barev – že nejsou pro jednotlivá roční období dané úplně striktně, ale jsou takové pestré – že např. zima není celá jen v modrých odstínech, ale je tam i růžová atd. :-)
No..to máš tak, ty už jsi na ně koukala asi, já tady. A třeba Korunovaci Panny Marie bych určitě snesla, nevím po jakou dobu, protože občas člověk chce něco zas jiného v určitou dobu..ale momentálně jo :)
A taky mě fascinuje ta tvoje fantazie, jak psala Ru.
taky jsem si vsimla ze buh ma oci jako liska z komixu. Je videt ze nektere prvky proste jsou. Jsou lisščí. Poslední obrázek je takový nějaký nijaký. Jakoby nebyl. vracím se ke korunovaci a prohlašuji ho za nejlepší obrázek serie, hned za velbloudím konem. I kdyz to muze byt klidne i naopak. Kun to vede a za nim bezi buh s liščím pohledem a kristus se svudně přehozeou nožkou přes nožku. Oba obrazy jsou boží.
Vede to korunovace. Je tam tolik symbolů. Okřídlený Pentagram plný světla. červený kvetoucí smyslný kristus (neboli bujná zlatohřívá mladá děva) zleva a fialový stařec zprava. A ten stařec má liščí oči. autorka se dívá. spodek obrazu plave v modré…ve vodě.
ru,
no prosimtě – výtvarný nadání zrovna u téhle kupice obrázků by mě právěže nenapadlo. Je to všechno takový 2D a „vymyslet metodu, jak se vyhnout perspektivě“, akorát zátiší pod schody je 3D. No a to je nůďo :) Jo, takže spíš experimentovat je dobrý?
Dobrá, díky. Hyn sa hukáže!
annamae, anino, ratko,
aha, ta Korunovace. No vidíte to. Ona pro mě tehdy měla nějakej větší význam; člověk se do motivu víry nebo dokonce náboženství hned tak nepustí jentak proniczanic. Asi je do ní vloženo něco, dojem nebo záměr nebo myšlenka, kterou si ale už nepamatuju. Jen ten ženský prvek božskosti v tom vidím, ostatní už nevím.
21
Přenášet prvky. Nevím, jak jinak to napsat, neb již nejsem střízliva.
Kdybys psala a ne malovala, napsala bych teď, že píšeš novotvary a umíš spojením slov mimo zažité normy dát další významy větám.
21. vlozila jsi do obrázku radost ze zivota. asi :-) mozna to bylo obdobi kdy jsi zářila… životem, energií, nadějí. to tam čtu.
23
to právě nebylo. Tak to asi byla touha, aby to tak bylo. Ta naděje, jak říkáš!
Ostatně „lepší“ obrazy vznikají, když je člověku nedobře. Protože má nějaký téma a má emoce a maluje proto, aby to všechno strčil ven a moh se na to kouknout. Aby nebyl furt v tom, ale mohl mít trochu nadhled nebo aspoň jiný způsob pohledu.
Když je dobře, veselo, šťastno, tak není moc důvod malovat. Leda srandovní věci. Barevný vzory na hrnky a tak :-) Jen tak pro potěšení z rozmanitosti krás.
A to snadno sklouzne do kýče nebo nudy nebo klišé; není to takový „umění.“
Ale zase se to dá doma pověsit na zeď, kdežto ty niternější důležitější obrazy teda ne.