Na Nový rok nahá a povolná

VE VLTAVĚ SE ZÁCHRANNÝM KRUHEM NA KRKU…

Chtěla jsem napsat napřed článek o svém prvním nákupu na Aliexpressu – ne, není sponzorem mého blogu – jenže mi ze zakoupeného zboží upadla náhradní součástka, kterou jsem předtím nahradila součástku, co upadla hned první den. A já tu náhradní součástku chtěla vyfotit, jenže ji teď nemám, leda další náhradní té náhradní, a tu mám v práci, ne doma, takže až po víkendu.

Fotky sem dám. Jako odměnu nebo možná trest pro věrné čtenáře. Nahá ve Vltavě.
Stalo se to všechno v nejmenované obci, docela pěkné obci ležící na železnici a na Vltavě. Popravdě mi splývá, co po proudu za Prahou leží ještě na Vltavě a co na Labi. Beru to, že všechno leží na Vltavě, protože podle vícera určujících klíčových parametrů se u Mělníka vlévá nikoli Vltava do Labe, ale Labe do Vltavy. Omylem byl ten tok na Hamburk nazván Labem, ale je to správně Vltava. Opravdu je to tak. A mně je to mnohem milejší, protože jméno Vltava je poetické, inspirující, vznešené i prosté, krásně se vlnící a zvukomalebné. Kdežto Labe, to-mu dla-be, mi připadá název poněkud prostinký, když neřeknu rovnou suše dementní, pokud se o řece dá říct, že její jméno je suché. Krom toho nemám ráda Krkonoše.

Čas a místo určení již známe, 1.1.2021 v obci mezi Prahou a Mělníkem. Hodina mírně pokročilá, půl desáté večer. Jenže mejdan byl zahájen již v půl třetí a to aperitivem a vkusným obědem ve čtyřech. Nechápu, jak o několik hodin později mohlo dojít k tomu, že jsem bez rozmýšlení souhlasila se svléknout, zapůjčit si župánek a kroksy, podejít železniční trať a sestoupit do neznámé vody.

I když v posledních měsících se s otužilci roztrhl (zdrcnutý) pytlík. Někteří kamarádi na facebooku dokumentují krásná místa, kam chodí nebo dokonce autem dojedou si na pár minut zaplavat ve studené vodě, potom cítí euforii a musí zítra zas a zas a nechtějí přestat. Samozřejmě přitom dodržují povinné rozestupy a vůbec se tváří být v lati s vládními nařízeními. Takže se s námi ostatními nescházejí, jen se sami cachtají a tečou z toho, ať jde o vodu tekoucí či rybniční.

Zejména je teď módní takzvaná Wimhofova metoda. Ten pán se jmenuje křestním Wim a příjmením Hof. A nebojí se použít celý bazén ledu, byť vytvořeného v mrazáku, asi bez ohledu na to, co by na to řekla ještě severnější seveřanka Greta. Jeho systém práce s dechem je prý zajímavý, tomu věřím a spíš je mi to celé sympatické, protože odjakživa se oblékám nejmíň o jednu vrstvu méně než ostatní a v místnosti, kde je víc lidí a není otevřené okno, trpím vedrem. O rouškách nemluvě. Vtipné je, že nedávno byl na netu přenos pořadu z divadla (bez diváků) právě o metodě Wima Hofa, besedovalo se na jevišti a dokonce na něm stál bazének s ledem a fešným figurantem právě v místě, kde ještě dvě hodiny předtím jsem seděla já s violoncellem a baskytarou a měli jsme divadelní zkoušku právě s tím kolegou, s nímž jsme se o několik dní později šplouchali ve Vltavě.

Jen uvádím na pravou míru, abyste si mě nepředstavovali jako multiinstrumentální umělkyni, která hraje na tři trumpety, cello a baskytaru zároveň. Na trumpety ani neumím hrát, z dechových jen na zobcovou flétnu. Na tu v tom představení – až bude moci být, achjo – taky hraju a dokonce jednoduchou melodii, kterou jsem vygenerovala. Kdežto na cello hraju jeden tón a na baskytaru taky jeden tón! Jako zvukový nervydrásající ruch. Na poslední jmenovanou brnkám ISIC kartou, protože trsátko mi někam zmizelo.

Pomalu se tedy dopracováváme k osobám a obsazení večera. Kromě mě tam byl kolega a ten se také cachtal. Spolu jsme vlakem už přijeli. Hostitelkou byla kolegova dlouholetá parťačka z téhož divadla, extrémně sympatická a činorodá, všichni jsme stejný ročník. Čtvrtým do party byl její partner, notně sympatický divadelní režisér, Belgičan, který je v době koronáče tak jednou za čtyři měsíce mojí jedinou možností tréninku nizozemštiny v praxi. Nejen proto ho chovám ve zvláští úctě. Navíc má skvělý smysl pro humor; no zkrátka jsme rozjeli moc pěkné odpoledne. Vzniklo z něj mnoho fotek a skoro všechny vypadají zhruba takhle:

Nebo hůř. Ale co je to proti těm od řeky…

Věděli jsme, že vláda právě v jedné ze svých rozmarných nálad stanovila zákaz nočního vycházení po deváté večer. Trapné. Kdo by kam lezl se sdružovat a prskat si vzájemně do ksichtu, když hospody beztak musí být z jiného nařízení zavřené. Natož divadla, přátelé, natož divadla. Zákaz vycházení je jaksi bonus navíc k některým logičtějším opatřením, díky kterému vám už v půl osmé v obci na Vltavě dojde, že budete raději neplánovaně přenocovat a domů do své domovské obce na Vltavě pojedete až dopoledne. To bylo ustanoveno. Od té chvíle nás čas přestal zajímat a do Vltavy v obci se šlo půl hodiny po zákazu vycházení.

Jak to vzniklo, vůbec nevím. Najednou jsem se ocitla v koupelně, dostala jablkově zelený župánek do ruky, ať se v koupelně svlíknu, vezmu si župánek a jdeme. Tak jsem to udělala. Potom mi byly zapůjčeny kroksy a s veselou jsme se vydali na pochod vesnicí. Kolega na tom byl stejně, jeho župánek byl tmavomodrý a kroksy růžové. Nic jiného jsme neměli. Totiž měla jsem. Ten kruh. Na krku. Kruh ze svítících tyčinek. Jinak nic. Až druhý den ve vlaku se při rozhovoru vyjasnilo, že to celé nebyl nápad kolegy, jak jsem předpokládala podle jeho večerního nadšení, ale naší hostitelky. Asi i jiní její hosté to už zažili. Zřejmě nová tradice. Záhadou zatím zůstává, proč jsme šli do řeky nazí a proč my dva ano a ti druzí dva ne. Až po návratu do domu jsem dostala velké dámské tygrované plavky a natáhla si je. Přes oblečení. A tančila v nich, to si vybavuju, s řetězem neonových kruhů na krku. Při pochodu k řece se jevilo jako samozřejmost, že v župánkách jdeme dva, nic jiného na sobě nemáme a druzí dva v zimním oblečení nesou whiskey, deky, svítilny a fotopřístroje.

Slavná výprava došla k řece na místo, kde se po kamenech dá sejít ze břehu dolů do vody. Nejprve posvítili kolegovi, aby mohl sejít do vody, vycachtat se tam a zase vylézt nahoru a vzít si modrý župánek. Pak posvítili mně, sešla jsem dolů a řeknu vám, že na všech fotkách z této fáze místní otužovací metody vypadám jako pásovec. Jako bych to tušila, radši jsem rychle zalehla do řeky. Nebo tam spadla, to už nevím, ale pamatuju si, že voda vůbec nebyla studená. Ani se mi nechtělo ven. Sedět ve vodě bylo o dost snazší než se drápat nahoru. A i ty fotky vypadají znatelně důstojněji…

Jak se mi podařilo vylézt, nevím, bylo to až napodruhé, napoprvé jsem si znovu radši lehla do řeky. Rozříznuté chodidlo s začalo hojit hned následující den, takže zdravotní následky se naštěstí žádné nekonaly. Po výstupu z vody jsme si my otužilci vzali župánky a následovala série fotografií, kde vypadáme oba velmi euforicky. Pak jsme v župánkách zase dopochodovali zpátky a nebyla mi zima. Takže je to pravda, pomáhá to, doporučuju se koupat v kterékoli teplotě, čase, období. Doporučuju si vzít neoprénové botičky nebo lézt do vody, kterou znáte. Naše hostitelka to místo už znala, takže to bylo v pořádku. V nejhorším by mě našli podle svítícího kroužku na krku.

.

31 komentářů u „Na Nový rok nahá a povolná

  1. Liško, máš koule!! Kdybych byla chlap napsala bych kozy super, ale protože chlap nejsem, říkám, že jsi nasadila laťku hodně vysoko. Co bude dál? Nebudem se tu už nudit? :))

  2. Já bych ty zveřejněné fotky ještě zvážil, Líšo…

  3. Nejde samozřejmě o ty fotky, ale o jejich možné zneužití.
    Lidi nejsou svině.
    Jsou ještě horší.
    Sice jen někteří, ale právě proto je potřeba si dát pozor!

  4. Souhlasím se Saulem …
    Možná bys ty fotky mohla pojednat – překreslit komiksově, to by bylo “cool” :)

  5. tedy úžasné koule pardon kozy :-)) všecko je úžasné :-) je to bomba. v této koronavirové nudě, osvěžení i přes obrazovku.

  6. Ale jinak je na těch fotkách, zvlášť těch koupacích, vše v obdivuhodném pořádku:-0)

  7. Tematická básnička :)

    Ptačí dostih
    T.R.Field

    Letěla s vlaštovkou koňadra
    vyhrála ten závod o ňadra
    a že to vyhrála o kozy
    je z ní teď sýkora kokozy
    trylkuje, jako když trsá:
    koňadra, kokozy, koprsa

  8. Vždyť na těch fotkách nic není vidět; nebo to už je moc? Bradavky nikde, tak to je ještě slušný, asi. Na facebook bych je nedala, to teda ne – jednak je to tam pod jménem a jednak je to facebook, což je stránka někoho jinýho než jsem já.
    Tak ještě počkám a později bych to mohla nahradit kreslenými obrázky, to je pravda…

  9. Nemazala bych to, je to slušná a veselá nahota, tak vo co gou? A není toho moc vidět… Kdybych na to měla jako ty, jdu do toho :)

  10. Fakt je, že při procházce po německé pláži na Baltu je k vidění mnohem víc a nikdo to neřeší …
    Takže asi vo nic nejde :)

  11. bo,
    no, v tu chvíli v nějaké situaci být méně oblečena, v létě, to jde,ale aby to bylo zvěčněný na internetu, to je jiná. Když to zveřejním sama, je to ještě na mně, ale kdyby to zveřejnil někdo jiný, tak to je hrůza.

  12. Já taky oceňuju odvahu a je podle toho vidět, že jde nejspíš o nezapomenutelný zážitek. Fotky taky beru, jako Zuzi, za slušnou a veselou nahotu :-) Foťák má horší rozlišení, osvětlovač špatnou techniku – někomu by to mohlo vadit, ale díky tomu je, myslím, všechno v pohodě. Navíc máš brejle přeci!
    Spíš bych se trochu bál té řeky, nepoznal jsem to přesně, ale jen tuším, kde asi to mohlo být a že by byl nějaký mírný proud, se říct teda nedá :-)

  13. Hustý, to je parádní historka v koronáčové šedi! A fakt člověka nerozrazí mráz, ani když není trénovanej? Možná z toho otužilci dělají zbytečnou vědu, ale prý se má otužovat po kouscích a po sekundách. Já se v tom nevyznám, protože jsem zastánce horké vany. Ale představuju si to jako něco podobně pro tělo šokujícího jako zásah elektrickým proudem:)

  14. Přemýšlím, čím bych se pochlubil já na nudifotu po vylezení z tak ledové vody:-o)

  15. Saule 9:22
    Nevím, čím se chlubil kolega, já jsem si ho vůbec nevšimla. On v té vodě byl asi kratší dobu než já a nepamatuju si to, asi byl tak rychlej, že jsem to nestihla vnímat. A to jsem měla brýle, jak jste správně poznamenali.
    Kdežto on si mě asi všimnul víc, protože jsem se do vody a z vody štrachala asi déle a ležela v ní taky déle. A je z toho dost fotek na whatsappu, kdežto jeho fotka žádná, jen spousta, jak už stojíme euforicky v župánku. Asi mu to asi poslali nějak bokem, nebo je odendal. Asi je rozumnější :- )

    Psice,
    myslím, že proti chladu mě chránil alkohol. Bylo nad nulou, pět určitě, a to mi zima není ani za střízliva, to bych mohla jít po městě v tričku, kdyby mi to nepřipadalo nevhodné. Ve městě je to jedno, tam jsem venku pět minut a pak vlezu do tramvaje, an to se nepotřebuju moc oblíkat.

    A ta voda pro mě nebyla studená, nedala se vůbec srovnat s vodou horských potoků (i v létě), broděním řeky Křinice apod., to do nohou úplně bolí. Vltava nebolela, je to hodná holka – možná studí jen horaly a Moraváky :-)), kdežto horské hraniční říčky zase studí mě, přivandrovalce od Vltavy.
    Možná to dělají i vodníci! Že k domácímnebo polodomácím jsou shovívaví a přespolním tu vodu pořádně namíchají s ledem. nebo protřepají (protřepat, nemíchat).

  16. Jé, já napsala komentář a on tady není.
    (Ten v 10:56 předchozí – už tam je, už jsem ho vylovila ze spamu.)

  17. Asi to fakt nebere dlouhé komentáře, jak jste říkali. :((
    Tak je roztrháme, no.

  18. Už jsem ho sama sobě vyndala ze spamu a pak sama sobě schválila, že je to můj komentář. Paráda. To jsem fakt ráda, že tady můžu komentovat.

  19. No tak tam bych nevlezla. Od Wim Hofa tak akorat to dechove cviceni, to se mi libi. :))

  20. Mi ty fotky přijdou v pohodě, jak zmíněno výše, vkusná nahota. Hned se mi vybavily nějaké podobné obrázky s jakousi modelkou…

    Jinak studenou vodu obdivuji, zkoušela jsem opatrně začít doma aspoň s otužováním ve sprše a po týdnu to zabalila – není to vůbec můj šálek kávy :-)

  21. nominku,
    tak to mě uklidňuje.
    A doma s otužováním ve sprše, to taky nedělám. Stačí, že máme studenou koupelnu. Když je venku kolem nuly, už to do nohou docela studí a teplá voda doputuje teplá tak jentaktak akorát.

  22. V dětství mě vypekla jedna kamarádka.
    Slíbila mi, že se přede mne postaví nahá.
    Vzala křídu, napsala na asfalt Há a postavila se na to …

    Takže jsem nahatý ženský musel “nastudovat” z Pijoanových Dějin umění.
    Třeba Renoir je vkusný a přitom přesný … :)
    https://www.renoir.net/after-the-bath.jsp

  23. Ó, dokonce Renoir!
    A dokonce taky oplácané děvy, tak to jsi tady vítán :- )

    To mi připomíná, že kromě příspěvku o prvním nákupu na Aliexpressu sem musím dát, co jsem v poslední době kreslila, pomeranč, sexy PF, tykev a tak.

  24. Jo, Rubens dělal oplácaný růžovoučký a ty mě štvaly v Madridu nebo Mnichově, už nevím, to jsem totiž byla štíhlá. Loni jsme byla v Antverpách v Rubensově domě a tam mi to už nevadilo – asi proto, že tam byly spíš jiné obrazy než s tělnatými ženami.
    Ingres – toho nemám ráda pro jeho uhlazenost, podobně jako Davida. I pro ta témata asi. A přiznávám, že v tom jsme ovlivněna svým oblíbencem Cézannem, který Ingrese nesnášel.
    – Ovšem Cézanne na obraze koupání má mylsím taky oplácané děvy, pokud jde o to.

  25. Když už jsi zmínila Cézanna, tak mě napadla opět tematická básnička

    KOSOČTVERCE NA OHRADÁCH
    T.R. Field (Bohdan Vojtěch Šumavanský)

    Pegásek mi zařval u Karabce – –
    a tak jezdím na drožkářské herce!
    Kudy jedu, drzou rukou chlapce
    na ohrady kreslím kosočtverce.

    Brání mi v tom, arci, mermomocí
    filistři. Však právem se mne bojí!
    Před kosočtverců mých tajnou mocí
    žádná z jejich ohrad neobstojí – –

    Cézanne, zemřev, proslavil se rychle
    větou, která dost se cituje:
    Podle válce, kužele a krychle,
    neb dle koule vše se formuje.

    Avšak to jsou liché třesky plesky.
    Pravdu najít musí, kdo ji hledá!
    Kosočtverec formoval nás všecky – – –
    Toť fakt, který popříti se nedá!

  26. bo 19:44
    tento aspekt umění mi vždy unikal, protože jako heterožena neocením takové obrazy nebo jsem je neprohlížela, ale jo, je to pěkný. Až škoda, že nic není vidět…
    – moment, teď se kocour proti svému zvyku vrhnul na mou postel a začal tam dokonce podupávat a pobíhat, snad mi nic nerozerve –

    bo 19:58
    no prosím, T.R.Field. Ten je vtipnej.
    Někteří jazykové nařkli /y? mého otce, že mu ukradl Krhúty, ale jak znám otce, použil to ve svém inspirovaném nadšení a pak už to (kniha Krhútská kronika) žilo svým životem s dalšími kamarády. A vím, že T.R. Fielda navštívili osobně.

  27. Courbet .. ten mě přivedl k chlapíkovi jménem Olivier Bonhomme
    http://www.olivierbonhomme.com/

    Originál od Courbeta – Bonjour monsieur Courbet
    https://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/93/Gustave_Courbet_-_Bonjour_Monsieur_Courbet_-_Mus%C3%A9e_Fabre.jpg

    Vtipná parafráze od OB
    https://i.pinimg.com/originals/e2/05/29/e20529e6156c47c50606d419f939b32b.jpg

    Baví mě ta přesná kresba, psychedelický barvy a surealistické detaily :)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *