Národ sobě, Liška Lišku

Koho volit? Nikoho nevolit? Nebo někoho prostě zvolit?

Asi před měsícem se mi v jedné staroměstské kavárně dostal do ruky dokonalý pamflet. Vycizelovaný humor. Perla perel. Jaroslav Hašek hadr. Několik hodin jsme s nejmenovaným mužem trávili halasným smíchem nad tímto stručným plátkem. A to prosím ten nejmenovaný muž je narozdíl ode mne příznivcem Karla Schwarzenberga.

No … teď když u čtení nelokám pivo, už se mi tak nebetyčně vtipné nezdá, ale přesto se něco k zasmání najde. Cituji:

„nemocný člověk, zvláště starý, lékař a zdravotník jsou vždy především lidé“

„Naším východiskem je pochopení potřeb lidí a hledání toho, co vyhovuje společnému zájmu, který asi u žádného jedince nebude přesně totožný se zájmem celku, ale prospěje všem a ve výsledku pomůže každému.“

Ukládám si zdroj: vime-co-chceme-programovy-letak

Člověk, starý, lékař a zdravotník jsou především lidé a Liška je Liška.

Pobavila jsem se tedy nad jedním předvolebním letákem a neměla už odvahu přečíst další. Co kdyby to bylo ještě horší. Proto jsem k volbám odpovědně šla a nezodpovědně zvolila stranu, jejíž program jsem raději ani nečetla. Volila jsem ji už jednou, minule. Protože mi připadalo dobré, aby byla ve sněmovně – raději ona než minule pochybné Věci veřejné a letos protofašistická Kanimůra s upírským Úsvitem na dálném východě.

Do sněmovny se moje volba minule ani letos nedostala a Piráti také ne. Aspoňže ti Lidovci tam tentokrát zasednou. Sama bych je sice nevolila, ale trochu mi chyběli. Narozdíl od církevních restitucí. A nejsou takoví trapáci jako TOP09 už od počátku, už svým názvem. I když vlastně…

Já zas nejsem typický Pražák svou volbou. Lichotí mi, že Stranu zelených volí typicky lidé hodně vzdělaní a hodně mladí, v porovnání s voliči jiných stran. Hurá, ještě jsem mladá, ještě jsem zelenáč!

V příštích volbách už zrovna mladice nebudu. To už abych si začala vyhlížet jinou stranu, které dám svůj hlas…

Příspěvek byl publikován v rubrice Výštěky a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

104 komentářů u „Národ sobě, Liška Lišku

  1. Volit jsme nebyla, usoudila jsem, že než hlas neustále zprava doleva se přelívající a navzájem si svoje rozhodnutí rušící smečce, v níž slovo politik je psychologickým profilem, radši čas těm živým pozůstralým, co čekají na pomníky slíbené jim do Dušiček (hele, mělas pravdu, fakt to nestíháme a už třetí týden je krutej. :-)

    Začínám chápat smysl revolucí. Nešlo o nějakou prudkou změnu systému, ale o kompletní úklid nahoře. Aspoň na chvilku, než se tam zas jak bacily natáhnou ty samý typy.

  2. Volit jsem nebyla a přiznám se, že jsem ani volbám nevěnovala pozornost – nepročítala letáky nic. Svou pozornost jsem rozdělila – svému pejskovi, který v pátek umřel a práci v práci.

  3. Dobře, že se k nevolení hlásíte. Pohnutky k volení i nevolení jsou různé. Znám jen jednoho kamaráda, co nikdy nešel k volbám, a je to jeho volba – jinak znám jen samé lidi, co furt volí a volí :)

    Já nešla jen minule ke druhému kolu prezidentské volby, kde se vybíralo mezi dvěma kandidáty a já nechtěla ani jednoho z nich. A pak myslím že ještě jedny komunální volby jsem zmeškala, protože jsem někam jela na víkend. Jinak jsem vždycky volila.

    Někdy mám takový cukání se víc zapojit – asi po tátovi. Ten byl v osmašedesátým tak zapojenej, že ho pak na celou normalizaci dost odpojili…
    Říkám si, co to je, proč to je, proč mám v období kolem voleb už nejmíň podruhý nutkání se jít někomu nabídnout, nabídnout svoje síly – a komu ale?! Straně zelených? A proč zrovna jim? Protože je mi jich líto, že nejsou v parlamentu, nebo proč?
    Proč bych se zapojovala zrovna do politický mašinérie, když všechno mě zajímá víc než ona?
    Protože jsem studovala sociální geografii, což je z docela velké části průprava na komunální politiku nebo na působení ve státní správě a samosprávě?
    Proč bych tam lezla?
    Proč si nehledím svýho? Jen svýho.
    Proč mě přece jenom politika neodpuzuje absolutně?

  4. 3. mě politika nezajímá, spíše odpuzuje, nesleduju ji, mám pocit, že tím člověk akorát marně zabíjí čas a tudíž se v ní ani dobře neorientuju. neprohlédnu ty jejich kličky , ale už také nevěřím volebním slibům. nikdy jsem moc nechápala, jak bylo dříve zdůrazňováno volební právo pro ženy – přiznám se, že bych se klidně bez něj obešla.

  5. každé volby volím a pokaždé jinou stranu. Letos byla moje volba protestem :-) a mám z toho dobrý pocit.

    Co se týče tvojí úvahy že by jsi třeba šla ráda do politiky a nejdeš. Třeba čekáš až tě pozvou a řeknou Liško, ty jsi tak skvělá a máš veškeré kvalifikace. Nechtěla bys nám jít pomoci? A když to teda neřeknou tak ty najust tam nepůjdeš :-) no vtipkuju, ale tak nějak. Máš veškeré kvalifikace i povahu dělat smysluplnou práci v komunální politice. Určitě jo.

  6. Politika je součást divadla pro lidi, a volby aby měli pocit, že jsou důležitý a na něčem důležitým se podílejí. Chléb a hry.

  7. Politika a volby jsou součást divadla pro lidi, aby měli pocit, že jsou důležitý a na něčem důležitým se podílejí. Chléb a hry.

  8. 6. KOmunální politika je přece o tom, kde postavit chodníky a jak upravit parky. TAky je o tom, kam investovat peníze a jaké akce zorganizovat pro lidi. Přijde mi, že to prostě patří k běžné agendě, když žijí lidé pohromadě. Někdo ty obecné věci organizuje.

  9. mě by přišla Liška kandidující za Zelené velmi hodnověrná. Věřila bych jí.

  10. vlastně mám pocit, že lidé dali svůj hlas a moc, důvěru v průběhu let od pádu komunistů všem velkým stranám a ty měly prostor ukázat co umějí a předvedly se – no, takže výsledek tak nějak stále stejný, at je tam kdokoliv – dostat se ke korytu a hrabat pod sebe. a když je tam skutečně někdo poctivý, zapálený, plný ideí, věřící volebním slibům – semele ho to taky, at chce, nebo ne. je to tam vlastně otázka přežití.

  11. 10. asi je nejvhodnější varianta být realistou. nicmoc zapálený a nicmoc idealista. Spíše takový normální.

  12. 11. to znamená, kdo chce s vlky býti, musí s nimi výti. No, takže koukej zvednout ruku na hlasování, protože když to neuděláš tak nebudeš mít tohle a tohle se ti může stát … třeba. protože jsi nový a nezkušený, nevíš jak to chodí a je třeba poslouchat služebně starší a zkušenější … a hlavně po ničem nepátrej a nepřepínej, neživíš – žíví nás jiní…

  13. a vidím to tak proto, protože vidím co se děje ve špitálu v malém a tak se to děje i ve velkém. Jo, peníze jsou na prvním místě – ty rozhodují jak a kdo se bude léčit… bohužel.

  14. Já volím vždy, když to jde, protože chci do toho kecat, nebýt stranou..i když nic nezachráním, ale kdyby si to řekl každý..
    Jinak se nedivím těm, co už je to totálně otravuje a vlastně si říkají, že je to jak píše Ru, a zřejmě vždy bude.
    A co se děje teď po volbách, tak to už si říkám, že pokud by byly nové, což není vyloučené, tak to je už na mě dost a je stydím se za politiky..švejkovina hadr..až mě pak mrzí, že jsem se namáhala.

  15. 8
    Komunální politika je taky o tom, kdo komu kolik a kdo s kým za kolik. :-)
    Jako všechno.
    Volby do sněmovny nejsou komunální politika.
    Ale je fakt, že politici sněmovní se rekrutují skrze politiku komunální. Každej se v tom napřed musí naučit chodit.

    Moje zkušenost z krajů zdejších je taková, že to, co lidi chtějí a mají, dost často vcelku nijak nesouvisí s tím, co obec schvaluje a buduje.

  16. 12. no nestahovat předem kalhoty, když brod je ještě daleko :-) peníze jsou potřeba všude. nejsem žádný kverulant. a když jsou tak je beru.

  17. když jsem žila ve Smiřicích – chodila jsem volit. myslela jsem si, že vedení obce něco vybuduje, nebo prostě něco vylepší pro lidi, zavede kanalizaci do naší ulice dá k nám do ulice lampy, tam byla tma jak v pytli, spraví chodníky – nic z toho se nestalo. nebyly peníze, apd.

  18. třeba se chystám, že až mě vyhodí z práce, tak budu kopat za invalidy. Budu jim shánět peníze, organizovat akce a zájezdy. Pokud mě nechají :-) Nevidím v tom velké nebezpečí. Co seženu to seženu, co neseženu nebude.

  19. Jsem salám, nenadávám že něco není. V momentě když se něco objeví tak po tom chňapnu.

  20. 20. nepotřebuju po ničem chnapat, stačí mi, když základní věci fungují. do ulice světlo a kanalizaci slibovali prý už za komunistů – no bohužel je to tam stále stejné, jakoby se zastavil čas , politika, nepolitika.

  21. Komunální úroveň mi připadá jako docela brutální „průprava“ na sněmovnu – zakázky a tak. Hlavně ve městech, městských částech. To musí bejt hrozný.
    Mě by nanejvejš bavilo něco dělat přímo jen pro tu stranu – nebo pro obec, radši než pro stranu – a nelézt nikam jako politik. Nojó, jenže si umím představit, že zakrátko by mě štvalo, jak jiní jedou nahoru a maj prachy a dělaj zas něc jinýho, dalšího, a já ne :-)) A už bych se vezla a byla bych velmi důvěryhodná a ještě by mě někdo zvolil :)
    Nene, do politiky radši nepolezu. Leda na důchod :-D

  22. u nás slibovali obchvat :-) sabotuje to už 15 let Okrašlovací spolek.Pár lidí co má zahrádky na místě obchvatu.

  23. lokální zájmy přerazí obecné zájmy. Kdo víc řve víc dostane :-)

  24. Jj. Třeba naše firma vyhrála jakousi komunální soutěž o nejhezčí květinovou výzdobu. Když mi to skorošéfová řekla, okamžitě jsem se zeptala, co od nás budou potřebovat. No, budou, už se i ví co.
    Taky proto se třeba v ulici k firmě dělaly nové sítě a asfalty jako v jedné z prvních v městečku.
    Zastímco kolem našich bytovek jsou jen křivý, blbě po odpadech zpátky položený kočičí hlavy ana příjezdu pro auta jen udusaná hlína.
    Od nás od nikoho holt nikdo z vedení města nic nepotřebuje. :-)

  25. 23
    U nás je obchvat taky jen na papíře. Pozemky jednoho pána z vedení města.

  26. 23
    jó, myslím, že tady na Praze 6 zhabal tunel Blanka taky několik zahrádek. A nikde jsem o tom neslyšela ani ťuk… jakmile jde o veřejnou stavbu celostátního významu, zahrádka těžko obstojí.

  27. 25. ano. takže je to furt stejný – je jedno jestli tam je Petr nebo Pavel. takhle to prostě funguje všude.
    co s lidma … těch je jak … něco jim naslibujem, oni nás zvolí a my si to pak už podle sebe sami uděláme, jak potřebujeme …pak to lidi naštve, udělá se „revoluce“ zvolí někoho jiného a jede to znova nanovo … stále dokola.

  28. 27. státní zakázky a výběrová řízení, no to je vůbec velké téma…

  29. 28
    Přesně tak. :-)
    Což je důvod, proč mi chození k volbýám začlo připadat jako ztráta času a dělání ze sebe blba, že jim skáču na špek. Zatleskáme císaři za to, že můžem ukázat palcem nahoru nebo dolů – když stejně zabijou akorát naprosto bezvýznamnýho gladiátora.

  30. 27
    Liško, jestli to nebude proto, že ze stavby tunelu měl někdo podstatně víc než z těch zahrádek.

  31. 28 barčo
    anó, to by odpovídalo.
    „Revoluce“ v uvozovkách, přesně, volby jsou tohle. Systém zůstává a jeho forma korupčnictví s ním. Jiní lidi nejsou řešení, je to v systému, jak říká filosof Bělohradský. A až by se nááááhodou přece jen systém změnil skutečně revolučně, po krátkém čase najede zřejmě zase na jinou formu korupčnictví. Ledažeby…
    Ledažebychom se mezitím během několika generací přece jen zbavili zlodějského podhoubí, co máme ze socialismu? A tak bychom dosáhli dostatečné fungující kontroly.

  32. 34. přesně tak liško, je to v lidech a pokud se nezměníme my sami uvnitř – nezmění se nic. stále to v nás předáváme dalším generacím …

  33. zlodějské podhoubí ze socialismu? dyť to už je 25 či kolik let. To už je další generace. pořád zloději socialismu? eeeeehm. nevím.

  34. 37. ta generace, která krade ted – prostě pochází z dob socialismu, byla vychovaná v socialismu.
    vzít a znárodnit – ukrást legálně. nemám, chci mít – tak ukrást a hrabat stále a hodně at mám víc a víc, už nechci mít stejně jako ostatní …

  35. 38. hmmm, nevím. nezdá se mi to že je to ze socialismu. spíše se mi zdá že je to taková divná nenasytnost ale nikoliv kopírující socialismus. spíše kapitalistický naturel, ve smyslu když je někdo blbý jeho chyba. nechal se okrást. Přijde mi že tohle za socialismu nebylo. lidé se neokrádali tak bezostyšně. Nechodili podvádět staré lidi. Hned jak se otevřely hranice v 89, tak k nám proudily davy ze západu a uzavíraly životní pojistky, spouštěli pyramidální hry a prodávali lidem šmejdy.

  36. 34
    Jen jestli to nebylo tak, že to v sobě máme, a proto jsme došli i k tomu socialismu.

  37. ano, nenasytnost, nenažranost, kdy té bude konec … a to už si říkám, proboha, snad už si tam nahoře nakradli za ta léta (25) pro sebe a své blízké dost, mohli by konečně něco dát lidem (mín krást pro sebe), ale kdepak … je to stále v těch lidech zakořeněné.
    ano 89 rok tady byla navíc obrovská naivita a růžové brýle.

  38. 40. ano, myslím si to též. neunesení toho, (nevyrovnání se)že jeden má pole a statek a ten druhý tam musí pracovat. oba mojí povinnosti vůči sobě navzájem a oba se potřebují. ale ten co pracuje, má pocit, že když bude mít ten majetek – tak pracovat nemusí a žádné povinnosti.

  39. 41
    To je taky typickej znak těch, co by nejradši všechno nejlaciněji. Co jde obechcat, obechčijou, co nejde, na to nadávajou, a když už si připadnou úplně jako chátra, tak udělají povstání s růžovými brýlemi a nějakou ušlechtilou romantickou vizí, ideálně i s nějakým tím mučednickým trpěním.
    Aby pak zas mohli nadávat, jak byli podvedení a jak jim to někdo jiný všecko pokazil.

    Kukla bych se do minulosti, tak nějak mi přijde, že je to tu v této kotlině furt dokola.

  40. 41. oni jsou nenasytní i ti dole. až na to že ti dole mají guvno a chtějí mít taky něco a tak sedají na vějičku různým podvodníkům a vyžírkům a berou si půjčky a kupují nesmysly. to není o těch „nahoře“ a dole. To je absolutní symbiosa dvou stejných druhů. ta chtivost je nahoře i dole.

  41. a ti staří lidi co se nechají ojebat šmejdy, taky doplácejí jen na svoji chtivost. bohužel. chybí schopnost se povznést nad háčky. nezakousnout se.

  42. 44.tím, že tu bylo to znárodnění – se přerušila ta přirozená linie a vývoj těch dvou různých typů lidí (nahoře a dole). vytvořilo se uměle nové zřízení a ano, bylo to také především kvůli válce – lidé věřili a chtěli se konečně mít dobře. všechno si postavit a žít…

  43. jo, ted už se vymýšlejí jen čím dál větší ojebávky na lidi.

  44. ad 47, ratko, je mi jich vždy líto, ale cos napsala, ono to tak nějak bude, jo, pokud se nejedná o ležící stařenku, a je schopna proto, že něco chce dojet, dojít, ani to nemusí potřebovat, tak je to také její ne až taková bezmocnost, ale prostě chtivost..

  45. ratko,
    právě- ještě to není ani 25 let, to není moc. A trvalo to 40 let. Vždyť já jsem tím vším taky dost a dost poznamenaná, a to mi bylo v roce 89 jen 14 let. Dokud nevymře moje generace nebo nebude v úplné kvantitativní menšině, nepřetluče ji generace jejích dětí…

    asi jako když jsem se narodila, 30 let po válce, to je dost, ale můj táta ji zažil, na konci války mu bylo ještě o 1-2 roky víc než mně v roce 89. Můj táta žije. A dokud žiju já, žije. Ani ta válka ve mně není zcela pryč.
    Jó, kdyby byli všichni rodiče mladí, obnovovalo by se to rychleji. Já zrovna jsem ten extrém, co má v rodině paměť sahající hodně daleko a rozprostírá ji dál.

    Jsme zase znova mladý stát – pokolikáté už. 24 let starý. Kolik je to volebních období? Ne moc na to, aby politický systém natrénoval a dostal do krve dobré fungování.

  46. 47
    staří lidé, co jsou ovlivnitelní – spíš je to návyk stádovosti a taky návyk slušnosti – nikoho neodmítnout, neschopnost říct NE, neschopnost si poradit sám, důvěra v druhé lidi a může to být i tendence „se vybavit“ pro období krize, války, nedostatku, nakoupit něco
    + nevyhodnotit dobře, co je reálně důležité a co ne, to není moc omluvitelné, ale hraje tam roli to stáří a nepřehlednost sortimentu výrobků na trhu, ten je změněnáý, jiný, než znali, neorientují se – a proto je to ze strany prodejců zneužití.
    Mně to moc jako chtivost nepřipadá.

  47. 51. tomu rozumím LIško. Ale ti staří už jsou víceméně brzdy. něco jako já. chtějí mít klid a dožít do důchodu. Tii šmejdi a pojišťováci a draví podnikatelé ve službách (rozuměj někoho okrást) jsou většinou mladí lidé.

  48. 52. nejvíc se nachytají na slovo dáreček a „zadarmo“.

  49. 52. teda beru to podle vlastnich zkušeností jak z příbuzenstva tak z pečovatelského domu. nedá se to vymluvit. oni slyší na to slovo zadarmo a dáreček, jsou jako hypnotizovaní.

  50. Jo, kdyby okrádali jen stařenky, ale člověk si musí dávat pozor na mobilní operátory apd.
    dnes a denně nějaký telefon, otravující nabídka a furt dokola. dříve jsem nad těmi nabídky uvažovala, ted už vůbec, automaticky to pokládám a také už neberu vyzvánějící cizí čísla – protože mé kamarádce se stalo, že zvedla takový jeden telefon s jedním číslem a zaplatila skoro dva tisíce.

    počínaje reklamy v televizi, přes tyhle mobilní nabídky až k podepisování smluv a kompetencí v práci. furt, aby člověk byl ve střehu.

  51. …52 jo a možnost a vidina „mít se konečně dobře“, konečně jednu taky něco mít ad 48 barči.

    ale 44
    je zákonité a je vždycky, je to v každé společnosti se vyskytující jev:
    Proto taky existují padělky – hnusné vixlajvantové kabelky s obrovskými logy Dolce a Gabbana například, které si koupí příslušnice vrstvy nižší,než je vrstva, která se ukazuje s kabelkami této značky pravými. Reklama tenhle jev ještě podporuje, takže je určitě silnější než v historii.
    Ale i v historii už tohle napodobování bylo. Vždycky co vidí „lid“ u těch bohatých a mocných, napodobuje to, koupí si umělou kožešinu, když pitomí zbohatlíci a snoobvé se ukazují v pravé jaguáří kožešině. Tak to jede u vrstev, co tolik nepřemýšlí.
    Ale já je neodsuzuju, jsou chudí, chtějí se taky ukázat v „pěkném světle“, no tak si vemou na sebe hnusnej materiál umělohmotnej, hnusnej kýč, jen proto, že se podobá něčemu, co má někdo krásnej, kvalitní, bohatej nebo jen známej ksicht, bez ohledu na charakter.
    A obchody nabízejí právě to, protože reflektují vztah nabídky a poptávky, a tím se to roztáčí dál a koupí si ty hnusy víc lidí … a je to módní.

    A smějou se tomu třeba lidi, kteří jsou natolik soudní a vkusní, že si takové šmejdy nekoupí. Jenže i ti třeba dělají totéž, jenže v jiné sféře – stačí si poslechnout jejich jazyk: přejímají bezmyšlenkovitě pindy, fráze a klišé, co slyší. Třeba v reklamě. A reklama není někdy ve spisovné češtině.

    Kdo z nás dokáže stát úplně mimo tohle? asi nikdo, kdo si kupuje oblečení nebo sušenky…
    Popravdě řečeno mě neirituje tolik dámička v trapných legínách, s vykukující podprsenkou z trička z padělaným logem, jako mě irituje vzdělaná žena, která cukruje jazykem plným frází z Mladé fronty a reklam na prací prášek, včetně přejatých gramatických chyb. Taková nemyslí.

    Jestli má na sobě umělýho jaguára nebo pravýho, to je mi fuk, toho ať si strčí kam chce, já nepotřebuju žádnýho jaguára :)

  52. ad 47, jo liško, máš pravdu..není to rozhodně jen chtivost, ale když jsem někdy slyšela o konkrétních lidech, tak oni prostě nalítli, že budou mít něco a jak levně, co každý nemá. Stojím pochopitelně na straně jejich a ne těch co je zneužívají, jejich věku, důvěřivosti a menšího přehledu, co kde a za kolik dá sehnat..jo, je to taky tak, že mnozí na stáří začnou v našich očích až nesmyslně se jako zásobovat, ale to je ve stáří normální strach, z toho, že nebudou mít nic., nebo málo. Asi jsem to napsala moc jednoznačně, ale až tak to nemyslela, jak vyznělo..

  53. 55 „dáreček“ a „zadarmo“ ??
    Aha, v tom případě by to mohl být výraz toho, že během života jim nikdo dostatečně neprojevil lásku a péči. Nebo že ji necítili. Ne?

  54. Ti šmejdi – taky slovo výhra. A ti staří lidi jsou nadšení, že konečně, konečně jednou v životě se na ně taky usmálo štěstí a něco vyhráli. A že jsou středem pozornosti mezi těmi, co nic nevyhráli. A že ti prodejci s nimi mluví tak pěkně, s úctou a vlídně…
    Mno, zrovna podáváme exekuční příkaz na tu firmu, co nevrátila peníze mamince. Ani si nepřevzali soudní rozhodnutí o platebním příkazu, nabylo právní moci uplynutím lhůty.

  55. 59
    Ano, je to projev pocitu osamělosti ve stáří.

  56. 60 my už podali dve exekuce, ale víceméně pro forma. neočekáváme že něco dostaneme zpět. jo výhra :-) to taky :-))

  57. proti tomu je nejlepší rodinná péče. ale staří lidé se cítí osamělí i v rodině, a nedocenění. jakože by mohli víc. a tak by chtěli dáreček a výhru… pro děti :-( ooo jak smutné.

  58. Budu moralizovat trapně, ale fakt si myslím, že co se děje dnes..kolik hyenismu, tak jednak je to dobou, že kradou a i ublíží lidi pro pár korun a pak se to pomalu stává normálka, když je toho tolik.
    Ale bylo úplně normální, že většina dětí šla do jeslí, hned jak to šlo , i v půl roce a staří do domova důchodců. A my jen vídali reportáže, jak spokojeně tam tráví stáří..
    Až když se o tom začalo mluvit, tak přece jen je víc lidí, co se o své rodiče zajímají i přes své starosti a dokud to jde, nechávají je doma a dochází za nimi, nebo si je případně vezmou umřít domů.
    Ale to si taky bohužel každý dovolit nemůže, ani nikoho event. zaplatit.

  59. 61
    nojo, to je docela drsný – možná že v zemích, kde je víc věřících, je míň starých lidí, co skočí na „dárek“ ne shůry, ale od nějakýho prodejce zbytečností.

    I tohle asi kvete u nás hojně, kvůli těm 40 letům neduchovnosti.

    A přitom je to tak paradoxní – křesťanství nebo jakákoli víra staví lidi sobě naroveň, není tam hierarchie (pokud nemluvíme o hierarchii nějakých církevních potentátů, systémových figur atd), před bohem si přece JSME rovni.
    A socialismus pořád tvrdil, jak jsou si lidi rovni a že jim to dává jako novinku a ňáký hovno.

    – Ovšem pohlaváři za socialismu nekumulovali zdaleka tolik jako kterejkoli impééérialista,žejo, v tom nekecali :)

    Jé, kam jsem se to zase v myšlenkách dostala zrovna v den 28.10. !
    Mno, ale je to velkej svátek? Nebo neni?

    Co slavíme? Stát – že „náš národ“ má stát? No to teda nevim, to je na oslavu jen v určitém obdobé historie – předtím a potom je už úplně jedno, co je národ, zase to zanikne a identita je jinde, to se mění…
    Já osobně slavím republiku jako takovou, jako hodnotu.
    Pro mě to velkej svátek je.

    I když za sto let… nějaká republika bude jedno, jestli je to monarchie nebo ne nebo něco jinýho nabo stránka na facebooku … kdoví, co bude znakem demokracie.

  60. 64. Anino, ale brát si staré lidi k sobě a starat se o ně, je vyloženě naše slovanská záležitost. Na západě (Rakousko, Německo) to zvykem není. Tam chodí staří do penzionů a domovů. Mladí si je k sobě nevemou.

  61. ad 63, jo ratko, oni se snaží ještě něco dát dětem..i z toho mála co mají..
    Ale zase jsou důchodci, co mají víc, než si vydělají ty jejich děti. Věřím, nebo doufám, že kdyby ty děti měly dost, že by jim rády přilepšily..snad..proboha..ale někdy mají co dělat, aby nakoupily a poplatily to základní pro svou rodinu..

  62. LIško, možná něco na tom bude. Lidé věřící dostávají dary shůry a nečekají na šmejdy. asi. bůhví :-)

  63. 66
    a zase ve Francii je běžné, že jde dítě po třech měsících života do jeslí a matka do práce.
    Jenže ad 64 o institucích a jejich vlivu na život, jak říká anina, na tom něco je:
    protože ty jesle ve Francii asi vypadají jinak, než socialistický jesle v ČSSR. Víc personálu, míň dětí, víc kontaktu, víc kreativních metod…

  64. peníze by se nikdy neměly stát centrem lidských vztahů. to je špatně.

  65. 69. Liško to je podle mě jedno jak kreativní jsou jesle a kolik je tam personálu.

  66. 68 ratko,
    asi, ale nevím, je tam víc faktorů ve hře:
    i ten, že věřící a zvláště ženy v sobě taky mají tu ochotu vyhovět, ten zvyk neodmítnout, být laskavá křesťanka… a zase záleží, jestli katolíci nebo protestanti a další souhra faktorů v různých zemích.

  67. 72. ty potřeby lásky a naplněného vztahu jsou víceméně vírou uspokojeny. teda si myslím. že člověk tak nestrádá.

  68. ad 66.to je mi líto ratko, myslela jsem si, že tam spíš a když jsou samy zaměstnaní, že přece jen spíš mají na to je nechat doma a zaplatit někoho, kdo je nahradí, když nemohou..tak to jsem zklamaná..protože vím, co si ti lidé mysleli, co říkali..

  69. 66
    slovanská? To je zajímavý!

    Určitě na západě, zvlášť v anglo-saských zemích, si děti domů nebudou staré rodiče brát ve většině případů. I proto, že v těch zemích mladí lidé opouštějí rodičovské hnízdo poměrně brzo. A jsou v prachu a pak jen méně z nich by se starala o staré rodiče u sebe doma.
    Naopak v jihoevropských státech zůstávají mladí lidé déle doma, než si založí vlastní domácnost. Třeba do třiceti. A to si podle mě spíš vezmou staré rodiče pak zase k sobě domů. A jsou katolíci, ne protestanti – ale to nevím, jestli tam hraje roli, to jsme ve škole neprobírali nebo jsem chyběla:-)).

  70. tybrďo .. před cca dvěma hodinama tu byl jeden koment :))

  71. u nás to už taky není zvykem. ale je to víceméně tak že rodič sám se snaží osamostatnit. nechce bydlet v nějakém pokojíku u mladých. chce být ve svém.

  72. Jen vím, že děti se na západě dávají dříve od mámy, než třeba teď u nás.
    Já jsem dost trpěla, když jsem holku musela dát do jeslí v 16 měsících, protože jinak to fakt nešlo a na mateřské jsem ještě vytírala baráky. Myslím si, že dítě by mělo být s mámou určitě do těch tří let. Ale zase..chápu, že někdy má ta máma těžké rozhodování. Buď je sama, nebo by mohla přijít o dobré místo, o které stojí a zaopatří zas rodinu..

  73. Odesíláte komentáře moc rychle po sobě. Zpomalte prosím.

    To mi to píše..smajlíky tři !

  74. bo 76,
    né, dva komenty :)
    To víš, když se pár ženských rozjede… většinou se to rozjíždí víc u ratky. Tam je to taky šmrncnutější křesťanstvím a buddhismem, já budu muset to duchovno dohnat.

  75. 75. Na Slovensku se vždycky děti staraly o rodiče. To už muselo fakt něco strašného se stát, aby staří šli do domova.

  76. 81. to mám v sobě zažráno víc než můj muž. Asi čím víc na Východ, tím víc respektu k rodičům.

  77. ad 77-jo i tací jsou, nechtějí být na obtíž a taky třeba mají finance na ty lepší domovy. Ale nemyslím si, že i když to říkají, že se tam úplně doma necítí a čekají, kdy se někdo z rodiny objeví. Jak ty děti z děcáku, co kdysi visely na plotě , když bývaly návštěvní dny.

  78. 78 anino,
    mě máma nedala do jeslí, ale svojí tchýni do péče – rodiče (se mnou) se s ní sestěhovali, když mi byl rok. Takže byla na mateřský asi rok, nevím. Než jsem šla ve třech letech do školky, byla jsem doma s babičkou. Ale máma chodila na kratší úvazek (asi deset let), aby byla do tří doma.

    Jaký byly mámy pocity, taky nevím, ale zaznamenala jsem trochu takovou nelibost, určitě ji mrzelo, že jsem hodně času s babičkou a ne s ní. A jaký vliv to mělo na mne … taky těžko říct; je pravda, že nejsem zrovna sdílná nebo dřív jsem vůbec nebyla, nic jsem mámě nesvěřovala od začátku puberty. Teď se to lepší, po letech :) Ale může to být i něčím jiným, já jsem si vůbec už od děsttví dost vymezovala, do čeho svoje rodiče pustím, co už nechci,jakej tělesnej kontakt ano a kdy a jakej ne, co je „tajný“ a jenom moje a nikdo to číst nebude a hotovo. Nevím, jestli na to mělo vliv, jak dlouho byla moje máma na mateřský, ale myslím, že spíš to vliv nemělo. Spíš její chování, když byla se mnou přímo přítomná, než tohle.
    Nevrhám se zkrátka tělesně k ženám, je pro mě stále nezvyklé jim dávat dvě pusy na tvář na uvítanou, vynechala bych to, jen bych se objala, ale asi na 95 % to není tím, že se mnou máma nestrávila doma celé tři roky.
    To by byla asi docela pruda , bejt celý tři roky jen s dítětem… pro mě asi jo.

  79. liško, no pro mě zas vůbec ne. Neříkám, že mi něco nechybělo, ale ono to tak uteče.
    Jistě, že to nemusí nijak nutně toho človíčka v dospělosti poznamenat, jen si myslím, že přece jen ta máma, pokud funguje, tak nejlíp ví, co kdy dítě zrovna potřebuje a tu jistotu, že vyrůstá v lásce a bezpečí si myslím zúročí.

  80. Liško a vůbec..já nevím, ale myslím si, že ty by jsi se s tím dítětem nenudila, že bys tím nutně ani nepřišla o možnost být kreativní i s dítětem na mateřský. Že zrovna ty bys poznala, kolik to nejen bere, ale především dává.

  81. Je to takovej zvláštní paradox:
    ženy si vybojovaly volební právo
    a vybojovaly si i práci; že nemusí nikomu viset na krku ze společenského zvyku (který měl jistě v minulosti své oprávnění a dobré důvody především pro ty ženy a jejich děti).

    A teď u nás maximum matek chce být na mateřské 3 roky. To je hodně.

    Spíš ženy bojovaly za to, aby měly na výběr:
    jít k volbám nebo nejít, jít na mateřskou žádnou (nemít děti), krátkou nebo dlouhou …
    (pokud ovšem je systém školských a předškolských zařízení dobře rozvinut – takže bychom měly bojovat hlavně za to, za to školství)

  82. 86
    anino, to určitě!
    Na mateřský bych se kreativně vyřádila! Já když se zamiluju do nějakýho (velkýho nebo malýho) člověka, tak jedu!
    Ale celkově potřebuju hodně spánku a ještě čas pro sebe, na svoje reflektování dění – protože k čemu by mi bylo dění i příjemné,kdybych si ho pro sebe hezky neohodnotila, nepamatovala nebo nezaznamenala.

  83. Liško, no to je fakt. Ale ženská si dítě pořídí většinou s partnerem, který o to stojí..a pokud ho oba chtějí, pak se počítá s tím, že nějaký čas po porodu na tom žena bude finančně hůř a potáhne to spíš muž. Někde utáhne, jindy ne, i kdyby chtěl.Tak pak si třeba přivydělá něco k mateřské a když ani to nestačí musí vydělávat. Jo, kdybych měla babičku, co by mohla zaskočit, pak bych byla víc v pohodě. Dětí v jeslích bylo dost a sester málo, tak se stávalo, že půlroční dítě přišlo v půl sedmé ráno do jeslí, šup do ohrádky, dostalo najíst, šlo ven v kočárku, to jo, ale na nějaké extra rozvíjení to nebylo.
    Teď jsou školky, kde je dětí dost, ty státní a děti už jsou tam větší, mají nějaký program..cíleně.
    A taky soukromý, kde jich je málo, mají na ně víc času, ale polknou větší část výplaty.
    Myslím, že ve třech letech školku už dítě potřebuje, aby si nacházelo svoje místo mezi ostatními, ale jesle mu ještě moc nedají. Některé děti tam probrečí půl dne. Jiné si prostě nezvyknou, tak tam pak ani nemohou chodit.

  84. ad 88, liško, to jsem právě chtěla napsat už, že vidím , jak si píšeš deníček o dítěti a vůbec tom čase s ním stráveném, vidím to v barvách.
    No, pravda, člověk se jen tak nevyspí, když si dítě občas nevezme babička, nebo někdo z rodiny, známých..
    Ale to bys brala tak, že to už k tomu patří a na nohou byla jak bys věděla, že musiš. To netrvá zas věčně.

  85. anino,
    právě – říkala bych si, že to není navěky a že mám hezky prožít, co se dá, protože pak už zase s puberťákem se sice vyspím, ale budu mít úplně jiný starosti.
    Furt je něco :)

    A když nejsou děti, člověk si stejně najde, aby měl „furt něco.“ Věnuje energii věcem, kterými by se jiní nezabývali, protože by jim na ně nezbyl čas ani chuť a možná ani peníze, v horším případě.
    To abych si něco zítra drnkla na baskytaru,když jsem si ji s takovou slávou před rokem pořídila :-D

  86. Tak schválně, jestli se tenhle komentář uloží podle pořadí jako 93., anebo podle nově nastaveného času spadne někam do čísla 88.

  87. Hehe, komentář 92 je zaznamenaný s datumem 29.10. v 00:40,
    následující komentář je 28.10. ve 23:43 podle normálního času.
    Už by s tím letním mohli dát pokoj. I když ten efekt, že před dušičkami se najednou o hodinu dřív setmí, je docela působivej.

  88. ad 91, jasně liško, co má být bude..a já třeba kdybych děti mít nemohla..nebo i nechtěla, tak si taky najdu něco jiného, co by mně dělalo radost a měla na to čas. Všechno má něco, jen to nelámat přes koleno.

  89. Já bych teď nejradši zlomila přes koleno spiritualitu. Už mě to bez ní nebaví :)) Jak já ji jen někde rychle seženu :-) Mám takovej pitomej dojem, že nijak jemně ke mně přijít nemůže – ale jít do nějakejch brutálních změněnejch stavů vědomí pomocí drog, přírodních nebo chemických, to se mi nechce. Nejsem na drogy zvyklá.
    Jo posledně ten hašiš … :))) Teda já ho hulila jen jednou, letos, pak jsem si toho moc nepamatovala, až když mi to svědkové připomněli – mno, asi jako vokno z alkoholu. Duchovního rázu se rozhodně nic nedělo.

  90. Já na drogy taky nejsem zvyklá…smajlík. Záměrně jsem se jim bránilo vždy, bála jsem se, aby se mi to nezalíbilo..smajlík.
    Kdysi asi před čtvrtstoletím mi kamarád, měli jsme takovou partu, jezdili jsme společně s dětmi na dovolenou, nalil snad konopný olej do piva, aniž bych věděla.
    Když jsem přišla, tak ostatní už ho tam měli a pořád se smáli a ukazovali si do stropu, nechápala jsem čemu, ale tolik smíchu mi rozesmálo, pak jsem si lokla párkrát a taky ukazovala na strop a smála se hrozně, jen tak. Ale jinak nic. Až druhý den jsem se zajímala, co se to tam dělo, ze mi to taky rozesmálo a vyvolala jsem další smích..ale už normální..smajlík.
    Jinak myslím, že se spiritualitu už vůbec nelze ohýbat přes koleno..on ji má v nějaké formě v sobě kdekdo občas, jen to zažene jako něco nenormálního, nebo nepozná..někdy může mít i strach..co se to jako děje, že je to blbost.
    No, jen můj názor..

  91. anino,
    nejprve dovol, abych ti poděkovala za další duplicitní komentáře. Smazala jsem asi čtyři a je to krása. Liška rozmrzele v době své dovolené něco pracuje po internetu, celá provinilá, že to neměla flákat minulý týden (i když ani to by asi nepomohlo…), podmračeně aktualizuje blog, nic, internetové přerušení spojeno … eee, vlastně spojení přerušeno, no prostě nálada nic moc. Když tu najednou světlo!
    Aniny komentář duplicitně! A další aniny komentář o duplicitnosti – a zase duplicitně!
    Anino, jsi prostě léčivá.
    Díky za dobrou náladu.

    Strach ze spirituality – tojo, z nějakého překotného nečekaného zážitku mám strach, i když asi v tu chvíli už je to OK, kdežto ta představa předem budí strach:
    Když si představím, že bych viděla nějaké zjevení, hned se otřesu a naskočí mi husí kůže a zaplaším veškeré myšlenky na spiritualitu. A s takovou se to má se mnou duchovně vyvíjet, jojo :)

  92. No, liško, já si teda dovolím tě ještě pobavit..smajlík, nebo dva..no
    Nějak bych vypustila , teda za sebe, to slovo spiritualita. Ale tak nějak co už si pamatuji, se mi jednoduše něco vybaví, ukáže, odehraje panoramatický film, občas silné vnuknutí. Někdy se trochu leknu, mám chvilku husí kůži, ale to jen chvíli. Pak cítím fakt ochranu a bezpečí a je to příjemné.
    Už jsem si zvykla, že není třeba se lekat. Často je to něco, co souvisí s tím, co mi vrtá hlavou, kde nedokážu rozpoznat cosi..jestli je to pro mě dobré, nebo ne, tak časem, nebo i hodně brzy zjistím, že mi to buď varovalo, nebo pomohlo vysvětlit, napovědělo..neděje se po požití, to já mohu málo a jen někdy a nejsem schizofrenička. Vím, že mi to nikdo nevymluví, že se to opravdu dělo při bdění.
    Ale když si vezmeš své sny, tak se jimi taky zabýváš..asi víš proč..
    Já taky, ale mně se zdají málo a když tak docela brutální a ráno se dost dlouho musím ujišťovat, že to byl sen. A i ony mi napoví, i když ne všechny si mohu dobře vysvětlit. Ahoj a dobrou.

  93. Kdysi jsem tu měla článek pindavej o snech a tam psala, že mi sny přijdou jako to, co se vynořuje z podvědomí, je jeho obsahem a my to moc nechceme řešit, nebo zrovna nevíme a neumíme.
    A že jsou v podstatě takové milosrdné, když nám i to nepříjemné, co by v nás být nemělo nějak ukáží v době, kdy jsme utlumený a až tak to nevnímáme, když je to někdy hodně krutý. A pak jsme nuceni se nad tím zamyslet, kde se to asi vzalo..a proč..co nám to chce říct.. a jdu spát a nechci hororovej sen.

  94. Vňukňutí by mě zajímalo.
    Dnes navečer jdu přátelsky posedět s tvůrci projektu XY, asi tam bude i někdo z kolegů, uvidíme. Na slavnost o víkendu myslím nepůjdu – nebude snadné jim to říkat; taky uvidím. Nechám se dnešním večerem překvapit.
    Po školení bezpečnosti a pobytu v internetové kavárně prchám teď do velkoměsta. Pak na to posezení.

  95. Včera jsem to nějak přeťápla. Už v noci mě divně píchalo v břiše, vstávala jsem v šest, školení, lehký oběd, chození po městě – koupila jsem knihu a velkej pytel dutovlákna jako vycpávacího materiálu, šla do banky, na kafe a povečeřet s projektem XY, neměla jsem kupodivu hlad, pak došla s dutovláknem domů, v deset ještě prala – a pak mi připadalo, že mám teplotu a bolí mě v krku až dole, netypické. Paracetamol. A dneska odpoledne zas, i když jsem přes den ležela.

    To jsem zvědavá, který ze tří bodů programu o víkendu zruším – asi nepojedu v sobotu dělat keramické panenky, možná zítra nepůjdu se navečer kouknout na XY, což bude trapné, ale to je fuk. K rodičům musím nejpozději v sobotu dopol, dát tátovi oběd.
    Hlavně ať se ta nemoc nerozvine, v pondělí musím do práce a v týdnu dávám dohromady 4 projekty plus ještě jeden chceme s kamarády…

    Já si tu dovolenou načasovala, až když jsem potřebovala odpočívat, a stačilo jít v pondělí na výlet, v úterý jen lehce na nákup, ve středu se uhnat a už se o mě pokoušej choroby, achjo.

  96. Jojo, tělo se nenechá zničit :-) brání se. brzy se uzdrav.

  97. Tělo přitakalo tomu, že se nechce kodrcat s batohem do práce za XY, tam se vítat s hordami lidí, pak se kodrcat večer k našim, tam dát tátovi zítra v sobotu oběd a navečer s tím batohem jet honem ke kamarádům. Nene, pojedu jen k našim, teď večer a bez nákladu.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.