Noční obrázky

VELKÝ ZELENÝ NOTES

z bobule-500

Bobule na předsádce uzrály. Nojo, už je podzim a plody na stromech.

z 006-jabko_500

Cestou do hospody, když už jsem si myslela, že nejdu do hospody, ale domů, na Palackého mostě:

z 010_hradcana_500

A cestou z hospody, to už byl pátek 24.10.2014, u střešovické vozovny:

z 017-lampa_500

První hodina odbila, lampa ještě svítila.

 

 

25 komentářů u „Noční obrázky

  1. Aha, zapomněla jsem upřesnit, že Hradčana jsem kreslila na mostě černou fixou od mladého Rulisyna. Není to fixa permanentní a skoro nepropíjí (je to fixa Manuscript na psaní, s plochým hrotem), hurá, takže z druhé strany Hradčan jsem nakreslila lampu. Inkoustovým perem.

    V noci jsem pak první obrázek vybarvovala zuřivě pastelkama, jak jsem měla v plánu. Ráno dodělala a ještě přimodřila lampu. Omalovánky v podroušeném stavu mohu jedině doporučit.

    Předchozí komiks jem kreslila perem v posteli před spaním a zase dodělala druhý den. Takže je to také noční obrázek.

  2. A to se jen tak zastavíš a nakreslíš? Nebylo moc tma?

  3. Ajaj,tak to není dobré!!!!!!
    Obrázky ano,ale k celkovému stavu autorky se nabízí neveselá predikce.

    „V září 1888, před prosincovým zhroucením, které vyústilo v hospitalizaci v Arles, namaloval obraz Hvězdná noc nad Rhônou (malba vlevo). Dílo vzniklo přímo v přírodě, když maloval v noci pod plynovou lampou.“
    http://cs.wikipedia.org/wiki/Hv%C4%9Bzdn%C3%A1_noc

    Takže motiv sedí,časově by to taky zapadlo a ta lampa už jen potvrzuje nezvratnost dalšího Liščina osudu.
    Ovšem v Bohnicích jistě s radostí uvítají pacienta,který zdejšímu místu přinese proslulost Saint-Rémy:-)

  4. 3
    adopr.
    To sedí. Zbláznit se může každý.

    2
    Na mostě byly taky lampy, stoupla jsem si do výklenku, protože se mi tak lépe kreslilo na kamenném zábradlí, dost širokém, a už jsem to tam rychle mastila. Na to dobré světlo ani nebylo potřeba. Několik lidí šlo kolem, což mě překvapilo. Horší bylo, když jela po mostě tramvaj, zastavila na semaforu a zakryla mi výhled (kreslila jsem ne přímo čouhajíc nad vodou, ale na odvrácené straně mostu, proto taky se mi dobře kreslilo ve výklenku, ne na klandru otočená zády k Hradčanům, to by moc nešlo). Musela jsem stát a čekat a koukat na osvětlené cestující v tramvaji, tak jsem dělala jakobynic, než tramvaj odjela.

  5. Ty bobule to dost vylepšily!
    Líbí se mi moc ta Praha z P. mostu. Krásně kreslíš.
    Na vlastní bloky už kašlu, ať si každý udělá svůj a já si taky jeden vyrobím, teda tu obálku jako. Solitéry/ři jsou nejlepší. A na papírenské zboží jsou tu jiní kabrňáci. Nechám to na nich. :)

  6. Myyno,
    díky – ale jaký jiný kabrňáci, ty přece nejsi kabrňák jen přes plátěné věci.
    A teď mě napadá – z čeho pochází slovo kabrňák?? Takové krásné slovo …

    … aha, už vím, na internetu už se ptali a odpovídali na to jinačí kabrňáci!

  7. Saule,
    to sedí, s tím Olomoučákem – existuje paranoidní koincidence, protože do té hospody jsem šla za Olomoučákem; přijel do Prahy, tak se nás několik s ním sešlo. A jeho příjmení končí na KA!

    Původně jsem ten večer nechtěla obšírně líčit, ale bylo to zajímavý, protože instrukce byla: sraz ve čtvrtek v sedm v Podolí v restauraci. Přijdu na místo před půl osmou, ptám se na rezervaci na Olomoučákovo jméno (končící na KA) a prý:
    „On to zrušil! Objednal rezervaci napřed na pátek, pak si to rozmyslel, že se spletl a chce na čtvrtek, jenže my už měli plno.“
    „Padouch jeden,“ odtušila jsem s úsměvem a vyrazila zpět do tmy a zimy.

    Dojela jsem na Palačák a řekla si, že půjdu přes most k Andělu na tramvaj č.20 (vlastně šalinu, když už jsme u Moraváků), ta mě doveze na kulaťák a odtamtud mi jezdí moje autobusy domů.
    I šla jsem po mostě, nakreslila noční panorááma (obr.viz výše), pak šla oklikou k Andělu a zjistila, že tramvaj tam nejede, jen autobus X20 a pak musím zas přestoupit …
    Říkala jsem si: „No to jsou teda kamarádi, nedali mi vědět, asi čekají jinde a mají z toho srandu.“
    Nedotklo se mě to nijak emocionálně, ale řekla jsem si: „Počkej, až zase přijedeš na sraz – už tě nemusím v životě vidět, pro mě za mě, tohle nemám zapotřebí a hotovo. Tenhle tejden je teda úplně blbej!“
    A to prosím je dotyčný můj oblíbenec a vééélký fešák.

    Dojela jsem na kulaťák, koukám, že autobus zrovna žádnej asi nejede, vytáhnu telefon (koukala jsem na něj před 10 minutami a nebylo v něm nic) a tam asi deset zmeškaných hovorů od OlomoučáKA, poslední sms jen výkřik „Hedviko!“
    Na tom telefonu jsem měla od rána nápis „Omezené služby“. Myslela jsem, že jsem nezaplatila včas účet, jenže jsem ho zaplatila před týdnem a nenapadlo mě, že omezení služeb se týká i PŘÍCHOZÍCH hovorů a sms. To jsem nezažila! Najednou z minuty na minutu už služby nejsou omezené.

    A první sms došla (resp.měla dojít) někdy brzy odpoledne, že se sraz přesouvá do jiného podniku na Letnou. Tak volám zpět, Letná je blízko, jedu a jsem na srazu v 9 místo v 7. Hurá, sešli jsme se.

    No a teď Saule vysvětli jakto, že jsi vytáhnul Olomoučáka a Ka, když já je mám ve svém večerním příběhu?! Akorát syrečky v historce chyběj. Jen kozí sýr jsem měla toho večera v hospodě v toastech. A (jiný) můj kamarád říkal, že mu kozí sýr smrdí.
    Ale o syrečkách nic.
    No stejně!

  8. 9
    Skvělej příběh, četla jsem jedním tahem celá dychtivá pointy. :-))

  9. 10
    to Saul tomu dodal těmi synchronicitami ten pravej rozměr!

    Mně ten příběh připadal moc ukecanej, tak jsem ho chtěla blogosféře radši zatajit.
    To jsou věci… asi mám divný názory na příběhy.

  10. příběh moc pěkný, protože to byl příběh o tom jak se najít a jaké překážky jsou kladeny do cesty

  11. 12 áá, já se na ten příběh nedokázala podívat uceleně. Asi mi to půjde až s časovým odstupem. Takovej obyč hospodskej příběh, ale skoro bez hospody.

  12. „poslední sms jen výkřik „Hedviko!““

    Klasický příběh upřímného Moraváka v zákeřné Praze.
    Končí to to jeho osamocením,zneuctěním a freudovským hledáním matčiny ochrany:-)

  13. Liška nastavuje nový koncept blogování, příběh se píše až do komentářů! Mně se jednou tohle podobný stalo s mobilem nastaveným do módu letadlo a je zajímavý, jak si člověk hned udělá jasno v padouších, co ani nezavolaj, nenapíšou a aspoň já jsem se okamžitě přešaltovala do zóny komfortu směr zalézt do peřin s knížkou, než jsem si všimla záhadného aviatického symbolu na displeji a přepla ho. Pak začaly nabíhat smsky a zmeškaný volání a člověk by si napohlavkoval, že ty chudáky poctivý upřímný nechává osamělý v hospodě objednávat waiting drinky:)

  14. tohle kdysi nebylo. teda nebyly mobily ani telefony… a ztracenci se proste hledali tak dlouho dokud se nenasli.

  15. tak tak.
    U mně se za mlada stavil kamarád a já nebyl doma,tak vzkázal po otcovi,že bude někde na městě.
    Tak jsem šel na město a během asi 15 minut jsme se potkali.
    Zlatí komunisti:-))))

  16. To už fakt není možný, že všechny ty pěkný aktivity stíhá jedna liška :))
    Líšo, začínám už mít mindráky.
    Ale je dobře, že nám to tu píšeš :)

  17. Mimo jiné mě samozřejmě moc potěšilo.. zase jednou J A B K O :))

  18. anino,
    při jabku jsem na tebe myslela!
    Jaký aktivity – já chodím z práce domů, z práce domů, teď co mám nového souseda teda skoro každý večer popíjíme u večeře, kterou jíme nastojáka a bavíme se. Jinak jdu do hospody jen jednou za čas – snad frekvenci zahustím. Listopad je totiž jeden z měsíců, které je nejlepší přečkat v hospodě.
    A vylézt až těsně po velikonocích.

  19. Saule 18
    ratko 17
    no to jó, sraz s hledanými např. „každou celou sudou hodinu na náměstí.“ To znám. To bylo tehdy něco, jak jsem odvezla oddíl dětí jiným vlakem někam jinam … ale já za to nemohla, ten vlak jel ve stejnou minutu ze stejného nádraží jako měl jet ten náš a průvodčí, když jsem mu dala na začátku cesty jízdenky (kdy se ještě dalo vylézt a stačilo by jet příštím vlakem), nehnul brvou, normálně je proštípnul, neřek slovo. Tak jsme jeli, no, a přesně v momentě, kdy jsme měli vystupovat, to dojelo na konečnou. Do Čerčan. Místo do Dobříše.
    Hned jsem zjišťovala, kdy jede nejbližší vlak a kde z něj přestoupit na další, co jede do cíle, taky autobusy jsem prozkoumala, bohužel jsem tehdy byla asi přece nějak nervózní, protože nezapomenu, že jsem jedné dívčině, co něco namítala, dala facku, achjo, bylo mi 18 a potřebovala jsem nerušeně všechno zjistit a ještě zmermomocnit výpravčí, aby použila drážní telefon…

  20. 16
    chudáci padouši!
    Já jsem všeobecně na komunikaci flákač – neznámé hovory neberu, záznamy v hlasové schránce si neposlechnu, často mám vypnuté zvonění. Svůj původní soukromý mail otvírám tak jednou za tři měsíce a ještě se za to pochválím, jak jsem dobrá, že nejsem žádnej otrok komunikačních technologií.

    Díky za tip – až uvidím něco jako letadlo v telefonu, zbystřím.
    Anebo budu dělat, že jsem si toho nevšimla ..? :)

  21. Teda, ten obrázek z Palackého mostu je fakt skvělý!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.