SNY A OBRÁZKY

Sen 18.11.2022
Bydlím v nejlepším bytě na světě. Vlastně je jako náš, v kuchyni jsou ještě kamna a promítací plocha. Ležíme na sobě.
“Ty jsi vlastně drobná grafička!”
Lezu krkolomně do dveří. Ponožka se roztrhla. To si asi nevyberu.
(V diáři je hned pod tímto útržkovitým záznamem snu ještě poznámka:
“čepice
žabákova
dobrodružství
s plyšáky,”
ale to asi už nepatří ke snu, to spíš byla nějaká inspirace pro animaci, co bych mohla vytvořit nebo na co jsem někde narazila – každopádně je to taky útržek, ke kterému už nevím kontext.)

Sen 26.11.2022
Kocour pobíhá volně. Taková zahrada s místnostmi, schodišti, průchody. Bílý s mourováním. S kočkou. Pán dovedl. Ťapky po nich. Od bílého vápna. Malé koťátko. Oranžové.

Sen 30.11.2022
Darth Vader má takovou masku nebo vlastně je to bouchačka, míří na někoho a my v klidu a ťuťu. A jedna žena dotkla – kus upadl. Muž – Pokorný – další kus upadl. Ťuťu. Tábořiště. Výlety. Spolužák ze ZŠ Milan B. – jednání s Indy. Spolužačka ze ZŠ Markéta Mal. – dvojku. Hurá. Jedu na kole či čem. Kolegyně Mária. Černý pardál pěnový na věnci výletů.

Sen 4.12.2022
Obří kopírka – ředitel Petr H. Červi dvakrát, místo odřený.

Sen 6.12.2022
Herec Jiří Vala (bydlel v naší ulici) v obchodě. Pamětní mince. Kamarádky v práci, vzpomíná na jméno – Dominika. Mámě zavolám. Nebo v kuchyni.

Sen 9.12.2022 pátek
(Den, kdy jsem byla po čtvrt roce na kontrole v nemocnici na gyneko-onkologii na vyšetření, které je pro mě hodně nepříjemné a obávané, jsem vždycky v napětí.)
Umřela A. Nevím, kolikátého je, jsem z toho přejetá. Úterý 19.? Volám jí na pohřeb. Její dcera.

Sen 12.12.2022
Louny? Vlčice s klukem. Žatec. Vtípky. V divadle.

Sen 21.12.2022
Jsme u nás v kanceláři v práci v 1. patře. Kolegyně Kamila běží po schodech nahoru za mnou, objímáme se.
(Po probuzení smutek. Předtím večer naštvání na mámu.)

Sen 24.12.2022
Lezu na Strahovský stadion, kde dřív byly výstavy (v realitě nebyly), někdo to tam ukáže, strmé, medvídek dole, jdu pro něj. Tam se setkávám zase s Danem (nejlepší kamarád ze ZŠ, bydleli jsme ve stejním domě nad sebou). Je tam i jedna těhotná. I včera večer furt se o tom mluvilo, až to někdo nechtěl. Těhotenství je trochu náročné, říkám. V tom, že nevíš do poslední chvíle, jak to dopadne – Dan. Předtím to byl ale Haupnyš (spolužák z VŠ), měli jsme hlavy u sebe, jednou jsme spolu spali, chodili. Ten Dan potom byl i Martin (bývalý manžel). Ptal se, co potom, když se dítě narodí, je MÍT. Kde je. Říkám, že Erich Fromm napsal MÍT NEBO BÝT: žádné MÍT není. Buď řeknu, že MÁM hlad, nebo že JSEM hladová. Když řeknu, že MÁM hlad, dávám ten hlad mimo sebe jako něco vnějšího, co na mě skočí. A dokud to nevezmu tak, že JSEM hladová, nemůžu s tím nic udělat. (To bych asi jako příklad toho konceptu podepsala i v bdělém stavu.) On: Ajo, to jsem potřeboval.

Sen 16.1.2023 (Do práce jsem po 9 měsících nastoupila 9.1.2023.)
Ženě se zdálo o žabí ženě. Pak ji viděla znovu. Říkám jí, že je to opět žabí žena, propojuji.

Sen 21.1.2023 neděle
Jsem v práci po dlouhé době. Už chvíli tam čeká nějaký mladík, klient, a recepční mi teprve za 10 minut říká, že čeká na mě. Dává mi klíče od místnosti, kam mám jít s tím mladíkem dělat individuální psychoterapii. Je to v části domu, kde jsem dlouho nebyla. Místnost společná s nějakou jazykovkou. To ne, tam se psychoterapie nedá v klidu dělat. Jdu do jiné místnosti. Taky společná. Docent Drbohlav (učitel z VŠ). Oslovuju ho “pane profesore,” protože jsem viděla na internetu, že už se stal mezitím během těch 20 let profesorem (to je v realitě pravda).
“Počkej, Hedviko, něco ti řeknu.”
Vyhodil kluka a říká mi vtip.
Ten kluk čeká zase v místnosti s někým. Trapné.

Jdu domů, už v noci, na kopec. Nasněžilo. Odemykám. Hledám, které klíče to jsou. Domácí. Sáňkuju s Miou a ještě nějakou muminní postavičkou.

Vpravo od místnosti je druhá místnost, je tam zhasnuto. Máma říká, že je tam táta. Říkám jí nahlas a hodně zřetelně, až křičím: “Táta je mrtvej.”
Lekla jsem se, že máma má sklerózu a myslí, že je táta naživu.
Ale on tam fakt leží na posteli. Je podél přední stěny, ale opačně, má hlavu u dveří. Po chvíli tam jdeme znova. Pořád tam je. Začínáme s ním komunikovat. Má zájem o rukavice. Jedny špinavé má, ještě jedny pletené černé mu dáme. Napadá mě tamty jeho vyprat, ale ono to nestihne uschnout. Říká, ať mu řeknu “Ahoj táto!”
Napřahuje se hubenou rukou. Tak se taky napřahuju, nějak se objímáme a řvu:
“Ahoj táto!”
Zřetelně a ještě jednou nahlas. Je to úlevné to říct! Říct “táto.” Většinou jsem ho neoslovovala, po dětství.
Dokonce vstává, pro něco popochází, chodí. (Po mrtvici prakticky 12 let nechodil.) A má delší vlasy a černé jako havran! Jako když si je někdo obarví na černočernou. Měl je bílé. (Ano, měl je bílé, krátké, husté, silné, vlnité.) Něco nechce. Že to nebude potřebovat “než zapadnu.”
“Cože??”
“Než zapadnu pod nůž.”
Krvácí mu dásně. Máma říká, že to je normální, že takhle sliznice reagují.
Co bychom mu ještě daly?
Na ty dásně studený pivo, napadá mě! (Ale to už jsem se probudila.)

Sen 8.2.2023
Melodie písně “… pomine jako kvíteček na rozmarýně.” Píseň je o stáří. S Lenkou2 jsme na hodině, reprák. Kapela ROROMLOS.

Sen 12.2.2023
Neusnula jsem během terapie (jakožto psychoterapeut)? Ten pán je spokojen. Je to asi gay. Objednal mi pohár a odešel. Ilona (kamarádka z divadla Ujeto) taky hned odjela, Dominika (z divadla Dramas) se loučí, odešla z jedné školy, kde to bylo hrozný. V té nové je asi taky nějaký problém, ale vrátit se zpátky určitě nejde. Přeju, ať se to zlepší a udrží.

Sen 21.2.2023 (Vrátila jsem se na neschopenku ve čtvrtek 16.2.2023.)
Ubližuju s pomocí matky nějaké ženě.

.