Nominace, řetězovky, štafety

OD BÁRY, MIRKY, KASCHIKY

Pěkně všechny najednou. To je ta pravá motivace. Jinak by se mi do toho moc nechtělo. Sice je podnětné zamyslet se nad otázkami, které napadly někoho jiného, ale na druhou stranu dost nerada odpovídám na soubor dotazů; připomíná mi to (školní) úkoly a ty nemám ráda. Od vás tří ráda.

Kaschika položila tyhle otázky a Liška reaguje:

1. Co vidíš ze svého okna?

Ze svého okna v přízemí vidím místo, kam si chodím v létě bosky číst na sluníčko: červenou dětskou houpačku, pás trávníku, za ním proti oknu vysoký živý plot, v rohu nenápadnou „popelnici“ na kompost, na které lehává sousedovic kočka, v pozadí pár stromů vedlejší zarostlé zahrady.

2. Doporučíš mi svoji oblíbenou knihu?

Nedoporučuju je tomu, kdo se zajímá o jiné typy knih a jiná témata – mí oblíbenci jsou polární Deník kapitána Roberta Falcona Scotta a Slovník antické kultury.

3. Co Tě dokáže maximálně povzbudit, nastartovat? (Případně kde čerpáš energii?)

Povzbudí mě, když se mi něco povede vyrobit, dodělat, dopsat, dotáhnout do konce.

4. Umíš říct jasné, asertivní NE?

Umím, když se pro to rozhodnu jako pro nejlepší možnost. To není často.

5. Co děláš s největším sebezapřením?

Žehlení? Vlastně ne, protože nežehlím. Že bych to ale nazvala sebezapřením, to ne, to by muselo být něco, co je proti mému přesvědčení. A proti svému přesvědčení pokud možno nejednám.

6. Co děláš naopak velmi rád/a?

To, na co mám zrovna chuť nebo co mě zrovna chytlo. Z toho vyplývá, že se chovám dost spontánně, že se moje činnosti mění, že je konám náruživě a že je jich hodně. A hodně se jich nemění, ale pokaždé probíhají jinak a to mě baví.

7. Na čem si opravdu, ale opravdu pochutnáš?

Na jídle.

8. Vadí Ti ( ale upřímně, bez ohledu na tazatele) používání vulgarismů v psaném či mluveném projevu?

Nevadí, když mi to připadá na místě. Extrémy nemůžu říct, že mi vadí, ale jsou pro mě signál, že ten člověk mi nesedí – ani ten, kdo je vulgární v každé větě, ani ten, kdo nikdy neřekne ani hovno.

Já když jsem nasraná, tak si sprostě zanadávám a hned je to lepší. Teprve potom jsem schopná věcně, důrazně a bez vulgarit vyjádřit svůj názor, jít do konfrontace, a ne jen nadávat v ústraní a navenek držet hubu.

9. Co Tě spolehlivě vytočí?

Vytočí mě spolehlivě do vysokých rudých obrátek, když nemám možnost se vyjádřit, reagovat na něco důležitého, co někdo (podle mě zákeřně a manipulativně) vypleskl např. na poslední chvíli, na konci porady apod. Pak následuje ad8. Takže nesnáším, když někdo rozhodne za mne a nezeptá se – vezme moje věci v mé nepřítomnosti a vyhodí je, řekněme. Být vržena do bezmoci. To si nenechám líbit. To považuju za druh násilí.

10. Jaký máš názor na to, kam se dnes ubírá český jazyk?

Český jazyk? Spíš názor na lidi, co ho používají bezmyšlenkovitě. Takových je dost a jakmile to u někoho zpozoruju, mám na něj pifku, bohužel, jsem pak předpojatá, považuju ho za vola, i kdyby měl dva tituly (znám takové). Co mám konkrétně na mysli – často jsou to, zdá se mi, ženy, nositelky a předavatelky mateřského jazyka, kdo módně přejímají různá klišé a ještě ke všemu si je pletou. To jim nebrání, aby je používaly, a výsledek je směšná katastrofa.

Příklady: Neřekne s gustem „Tahle marmeláda mi chutná,“ ale odosobněně „Je to luxusní záležitost.“ Plete si „nacionále“ a „iniciály“ – přitom kdo ji nutí, aby to slovo vyslovila? Kdo koho nutí používat přechodníky? Buď je použiju správně, protože vím, co dělám, anebo je nepoužívám. Lidi, co nevědí, co dělají, a dělají to, nemám v oblibě. Je to podle mě přesně ten typ, co je nebezpečný, zneužitelná masa v dobách extrémních.

Způsob řeči vypovídá o mnohém! Proto jsem pro se věnovat nejen přímo jemu, českému jazyku, ale i jiným věcem, společenskému myšlení, které ho ovlivňuje.

11. Losna nebo Mažňák?

Krosna nebo mražák.

Prémiová otázka: Proč Zuzka, moje spolubydlící, zuří, že má plnou postel piškotů – kdo je tam dal a proč?

Piškoty do postele odnesl pes, protože se bál, že mu je Zuzka sní.

 

*   *   *

Mirka vymyslela jedenáct otázek:

1.     Co děláš nejraděj?

viz otázka 6 výše

2.     Co děláš s odporem?

viz otázka 5 výše

3.     Na co myslíváš cestou metrem/ vlakem/ tramvají/ autobusem/lodí/letadlem?

Cestou metrem: „Radši jezdím tramvají. Tady není vidět ven.“

Cestou vlakem: „To je krása, jak ta krajina ubíhá a vítr fouká.“

Cestou tramvají: čtu si. „Je tu jiný pohled na svět než z chodníku, to je prima.“

Cestou autobusem: čtu si. „Platí tu trochu jiná pravidla než v tramvaji, nebo se mi to zdá?“

Cestou lodí: „Jé, jsem na lodi, jsem na lodi, to je fantazie, jsem na lodi!“

Cestou letadlem: dám si pár panáků. „Snad to nespadne, snad to nespadne, kdyžtak ať je aspoň hezký výhled. To je hrůza, jak rychle to jede po zemi, fuj, tohle křídlo se celé klepe, brr, snad to není jen hromada šrotu, fuj.“

4.     S čím si zahráváš?

Se svojí tragickou strunou.

5.     Proč se vztekáš?

Protože jsem temperamentní a nedusím a nepopírám svůj vztek. Přesto – mnohem častější je u mě smutek než vztek.

6.     Zazlíváš si něco?

Zatím ne, já jsem k sobě docela empatická. :-)

7.     Věříš v posmrtný život?

Věřím, ale že by to byl život … se mi nechce věřit.

8.     Čeho se bojíš?

Bojím se smrti. Bojím se, že po smrti už to nebudu já, bojím se nebytí. A bojím se, že se z toho strachu do smrti nevypracuju – ale doufám, že to dokážu.

9.     Nad čím vítězíš?

Nevím, já na vítězení nehraju.

10. Co si zadáváš nejčastěji do vyhledavače?

Pokaždé něco jiného.

11. Co by ti právě teď udělalo největší radost?

To je hezká otázka. Největší radost právě teď by mi udělala velká porce dobrého jídla a milé překvapení od milé osoby.

 

*   *   *

Barmanka v létě rozdávala titul „Liebster Blog:“

Pravidla:

  1. poděkovat osobě, která ocenění udělila
  2. odkázat zpět na osobu, která mi ocenění udělila
  3. navrhnout dalších 5 blogů na ocenění s méně než 200 čtenáři
  4. informovat bloggery o nominaci na ocenění
  5. umístit ocenění na blogu

Děkuji, odkazuji, umísťuji. Informuji zde a navrhuji zde 5 blogů, které momentálně nejedou:

Anina, Planeta, Aktérka, Eba, Sára.

Především pozdravuji jejich tvůrkyně!

Kdyby si to náhodou tady některá z nich přečetla, může odpovědět na mých 11 otázek, třeba přímo tady v komentářích. Anino (-:

  1. Jak vypadá tvoje peněženka?
  2. Jaké pití ti chutná? 
  3. V jaké oblasti neriskuješ? 
  4. Kterou část svého těla bys zvětšil /-a a proč?
  5. Co ti visí doma na stěnách?
  6. Co ti visí na krku?
  7. Jaké povlečení postele máš nejraději? 
  8. Na kterém místě by ses rád /-a na chvíli ocitl /-a?
  9. Jaký zvuk rád slyšíš?
  10. Který zvuk je ti nepříjemný?
  11. Čeho se rád /-a dotýkáš?

A to platí pro každého kolemjdoucího – odpovězte si z toho, na co chcete, tady nebo kde chcete. Mě to jedině potěší.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Výštěky a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

35 komentářů u „Nominace, řetězovky, štafety

  1. Ahoj Lištičko, to víš, že přijímám a jsem i ráda, že jsi si vzpomněla ;)
    Jen tu bývám teď nějak míň a míň..a mimo jiné zrovna řvu a do toho uklidňuju dcery a vnoučata.že je normální, když umírá starý pejsek. Vleče se to delší dobu, míme ještě další útulačku, před ní jsme měli jinou a taky to bylo krušný..ale 15 let hezkýho psího života měla..
    Téhle je 13, 5, asi rak střev a zánět dělohy a všeho okolo, šíleně skučí a je jak kamínka.
    Injekce na bolesti, ATB, ale nečůrá, i když už pije, vyprázdňování je pro ni horor. Přesně tak nám odešla ta první. Nejprve operace vyloučena – srdce špatný a narkóza riskantní.
    Teď doktor řekl, že kdyby to byl jeho pes, tak by tu operaci přece jen riskl s tím, že ji může uspat, kdyby viděl, že už nemá šanci.
    Ale je pořád naděje, že něco odoperuje a může ještě 2 roky fungovat.
    Nevěděli jsme, kolik to bude stát, to bychom se nějak poskládali a nekoukali na to, když naděje stále je..to prostě nejde..Kdyby se trápila ještě několik dnů..nepije, nejí, tak bychm ji stejně nechali uspat.
    Vždyť víš Šimáček..jak těžké je rozhodovat o životě němé tváře..a kolik to chce i odvahy ..;).
    A vůbec. V půl sedmé jdeme s ní a pro jistotu se rozloučíme, než ji uspí do narkózy.
    A pak nevíme..ale je to život. Představ si, že tady 35 km za Prahou chce za to 1. 500, v Praze jsme za tu předchozí platili 4. 500 za obdobnou operaci..!!!
    Jdeme tam dnes na půl sedmou večer.
    Držte palce, jo, vím má léta, ale ať se netrápí .A my to zvládáme..hlavně ty malý děti..dík..
    Zítra se ozvu, dnes budu u dcery. Ahoj :)

  2. A pak začíná kolotoč zas mně..
    A taky se v tom snad nebudu orientovat moc dlouho, jak to píšete :)

  3. 1. ve švech praskající bordel paragonů a navštívenek
    2. zeptej se mě, jaké mi nechutná
    3. se zdravím svých dětí
    4. bradu. Protože ji mám malou, zato dvakrát
    5. moje fotky a artefakty života s mými blízkými
    6. zlatý řetízek od bývalého manžela
    7. 100% bavlna flanel
    8. na cestě
    9. hlas jednoho…
    10. supersilná superrychlá motorka dunící kolem baráku, když jsem zamyšlená nad tím, jak hezky v klidu se mi tu bydlí
    11. muže

  4. Ru,
    díky, však jsem na tebe myslela!

    anino,
    no to je nápor :-(
    Takový stresy, achjo. Držím palce, dneska, a ať se nikdo netrápí, natož pejsková. Já jsem teď u našich, jejich kocourek je prima, rošťák a krásnej, ale i po tři čtvrtě roce si tu pokaždé smutně vzpomenu na Šimíka. Ještě pořád se mě to jeho utrpení dotýká; tak je vidět, že bylo velké :( A že vztah ke zvířecímu kamarádovi není jen tak zanedbatelné nic.

  5. Skvělé otázky, Liško. Cvičně si je v čase taky zodpovím :-)

    Tak Ty si zahráváš se svojí tragickou strunou…snažím se představit si, co tím máš na mysli. Baskytara to asi nebude.

  6. Mirko :-)

    Mě moje tragická struna taky blíže zajímá a chci ji ještě dozkoumat. Protože nevím, odkud pochází. Vím, že jsem ji měla, co má paměť sahá, ve třech letech věku. Je to brždění spokojenosti? Zatím se mi zdá, že je nějak spojena i s mocenskou nebo spíš pozičnickou strunou. O té mocenské taky nedávno psala ratka.

  7. Liško, to jsou vtipné otázky:
    ty zvuky mě zaujaly. je zajímavé že ačkoliv slyším nic moc, miluji ticho. a podobně jako Ru nesnáším zvuk motorky. to ale obecně nejen když jsem v klidu. řev letadla mě naopak vzrušuje. podobně jako řev mixéru. ale motorka je pro mě jak rudý prapor před býkem. vadí mi ale i muzika sloužící jako kulisa, třeba zapnuté rádio když něco dělám a soustředím se. nemůže mi do to břéskat nějaká pop hvězda svoje hity, když se soustředím a něco dělám.
    a jaké zvuky mám ráda? takové ty přírodní. třeba hučení příboje nebo ševelení vln v moři. šustění trávy nebo padající listí. křik dětí hrajících si za oknem. smích z vedlejší místnosti

  8. 1. Aninko, ja vím že o radu nestojíš ale napíšu ti totéž co jsem psala Lišce. Nechte fenečku v klidu odejít. nenuťte ji do dalších let jen proto aby děti nesmutnily. ony budou stejně smutné za dva roky. a fenečka již odejít chce.

  9. ratko, nojo, souhlasím.
    Akorát když na to přijde, nemusí bejt lehký poznat, co to znamená „nechat v klidu odejít.“ Nic jinýho ani člověk svému zvířeti nepřeje. Ale znamená to nechat ležet v klidu bez pomoci? Nebo nechat ležet v klidu v mé podpůrné přítomnosti a péči? A jaké péči? jaké ano a jaké ne? Nechat v klidu, když zvíře nic nebolí? Ale jak přesně poznám, jestli nebolí? A když bolí, tak co? Tak léčiva? Nebo eutanásie? A kdy a kdy ne? A jak a kde a s kým?
    To všechno rozhodovat v každém okamžiku, když se stav zvířete mění. Pořád znova rozhodovat. To je docela peklo. To bylo pro mě docela peklo.

    Ušetřit sebe pekla? Nebo ušetřit zvíře nepříjemností a pekla? Jak poznám, kdy už je to pro zvíře nechtěné, být na světě? Co všechno udělat a co už ne? Udělat všechno, co je v mých silách – si myslím já. Akorát se blbě poznává, co dělám pro svoje dobrý svědomí a co pro to zvíře. A co – mám mít radši špatný svědomí, že jsem neudělala dost vs. nechat zvíře dýl marodit, umírat?
    Já nevim. Na to se těžko odpovídá. Každou chvíli se to může měnit podle situace. Je to nápor.

  10. řekla bych posuzovat situaci z pozice zvířete a nikoliv z pozice vlastního svědomí (aby mě netížilo) či vlastních pocitů.

    ty otázky (nechat ležet bez pomoci) by něměly vůbec vyvstat, to jsou otázky překážejícího omezujícího rozumu a nadřazování se nad přírodu. Rozhodovat by měl cit a ten řekne co je pro zvíře nejlepší. co by se stalo v přírodě kdyby on člověk si přírodu „neohýball“ pro sebe a podle sebe. a zvíře je kus přírody. když teda ho nemůžu nechat aby ho zakouslo rychle a bezbolestně nějaké divoké zvíře což by se stalo, tak je v případě již neřešitelné situace možnost nabídnout utišující injekce až hodně utišující injekce. pak zvíře netrpi a usne.

  11. uff, to jsem teda zabředla do tematu. kolem mě zrovna umírá ehm jaksi hodně moc lidí a není to kvůli nemoci, jako spíše že už byli staří a odchod z tohoto světa je pro ně stejně prirozený jako bylo přirozené jejich zrození. přesto je odchod spojený s pláčem a lítostí. nikdo nechc být nemocný, starý, bezmocný a nemohouce ležet na posteli v utrpení. to nikdo nechce a přesto se to děje. nelze ten proces zastavit. i my budemem takhle odcházet, budeme stárnout a slábnout a záleží na síle našeho ducha jak odejdeme.

  12. Hezky ses s tím vypořádala, mně ještě zbývá odpovědět 2x 11 otázek – od Mirky a od Kashiky a budu mít též hotovo, ale než si k tom sednu, musím zdolat tu hromadu restů, co se nahromadily předtím. :-)

  13. Tak já přeladím ( a v duchu držím paní pejskové a všem zúčastněným, ať to dopadne, jak to dopadnou má) : Moc se mi líbila, Liško, odpověď na „Losna nebo Mažňák?“ Krosna nebo mražák. – Pobavilo hezky.
    Pak mě taky zaujalo, jak je pro tebe důležité, aby někdo komunikoval přiměřeně „málo/hodně“ vulgárně. Každý tu hranici máme jinde, v onom českém jazyku. Jsem si uvědomila, že mně sedí přesně ti lidé, kteří mluví tak málo sprostě jako já (ale i v soukromí, když je nikdo neslyší nebo v duchu, jinak to neplatí). Dalo by se to možná shrnout na: Přítel mluví stejným jazykem. A k tomu výjimky, samozřejmě.
    Tragická struna. Taky jsem ji kdysi v sobě objevila a od té doby si ladím jiné. To je dobrý na to přijít takhle včas (myslím tebe). Teď čtu povídání jedné paní, která byla neustále nad věcí a happy, až se najednou sesypala. On člověk by neměl hrát jednu roli pořád. Život je pestrej a situace a emoce taky. Držet pořád glanc nebo si hrát na chudinku nebo být pořád happy není docela jistě adekvátní.
    Souhlasíš?

  14. Liško, moc děkuju za zodpovězení otázek, zejména č.10.
    Tvý otázky jsou pěkný, vlastně všechny, co tu kdo vymyslel. Jste originální!!! :)

    Debata se tu rozpoutala taky pěkná, ovšem já ji dočetla pouze k Aniny pejskovi a dál už ne, to bolí, achjooo, musím si dát pauzu.
    ANINO, tuhle situaci máme za sebou, naší fenečce bylo 18, tak vím … vím…
    Přeju co nejvíc klidu pejskovi i vám všem.

  15. Ahój! Po dvou měsících jsem v práci dosedla na svou židli u svého stolu (který jsem si přišoupla z vedlejší místnosti) u počítače (který jsem si přinesla z přízemí a zapojila všechny kabely), mám hezky vymalováno, nové stropní osvětlení (které moc nesvítí); teď „jenom“ všechno uklidit, pověsit, nacpat tam, kam se to nevejde, protože ani předtím se to nikdy nevešlo.

    ratko,
    to máš takové truchlivě listopadové období. Lidi stárnou, krajina stárne, pak přijde slunovrat (který mě netankuje) a pak jaro, hurá! Snad se k němu ve zdraví trpělivě prokoušeme. Vlastně tím trochu trénujeme (od)umírání?

    Báro,
    to jsem zvědavá na odpovědi!

    Lenko,
    jednu roli určitě ne! Přijde mi, že někdy jsou to dvě role – a to je taky málo. Dvě role myslím dejme tomu u sebe veselost a na druhé straně tu tragičnost, dojímání, lítost, kterou znám už z dětství a se kterou jsem si už dvakrát v životě myslela, že jsem skoncovala :-))) Jenže naštěstí mám rolí víc, je to v cajku :)

    Nebo jiný případ – role oběti, chudák ženská, ta se nadře, tolik toho urve, sama se do toho pouští, nikdo jí nepomůže, maká, celá strhaná + druhá strana té role: mocenská, podívejte se, to jsem všechno udělala, vy hajzlové, vy mi budete něco povídat, tumáš tohle udělej ty raz dva a ty udělej tohle a ani nemukni, protože já chudák jsem udělala toho o hodně víc!

    Takovéhle dvojičky někdy bývají. Otočené póly. Šikanovaný šikanuje, oběť vraždí, bujarý má pláč na krajíčku … To bychom mohli někdy probrat! Třeba hned.

    Kaschiko,
    všichni jsme originální, sláva! Akorát to tedy znamená, že originalita není nic originálního, žejo :-))

  16. Lisko, to je skvělý postřeh. ano, trénuju odumírání :o) a tím i stárnutí v kterém se objevují v poslendím čase pro mě překvlpivé mladistvé tony. teda mladistvé vitalitou a chutí do života. jakoby to bylo pokaždé ve dvojici. přesně tak jak píšeš. Něco odumírá a jiné se dere na svět. Něco odchází a jiné přichází. Pokaždé spolu, jedno v druhé vklíněné

  17. Čekám na zprávu od Aninky, jak to s jejich kocourkem dopadlo. Snad se ozve.

  18. ratko,
    to zní děsně zajímavě – odumírání a v něm mladistvé tóny! I tyhle dva póly v jednom?

    Taky jsem si zrovna říkala, co asi Anina a jejich zvířecí člen rodiny – ale není to kocourek, ale fenka, přece :-) Už se nám ta naše zvířata pletou. Prostě je máme rádi všichni všechna.

  19. no to jsem tomu dala :o) pro mě je každé zvíře kočka. jasně, fenka to je. myslím na ni.
    i ty dva poly v jednom. smrt a život jedno jest.

  20. ad 8.ratko, každá rada dobře míněná se přece hodí : )
    Pro, lišku a pro ratku..jj. čl. se do toho snaží vžít, podle toho, co ví..z blogu.
    V tom, jestli nechat trápit zvíře, co už nemá naději mám fakt jasno. Proto jsem i psala, že to chce i kus odvahy a nekoukat na sebe, když jasně vidím, že zvíře trpí a pát mu klid..
    O tom žádná..to není život..Navíc , když usíná navždy a chovají ho ti nejbližší..vždy budou odpůrci toho, jak eutnázie, vžsdy to rozhodování o žití, nebo žicoření bude těžké a taky sporné. U němých tváří obtížnější ještě.
    Vždy jsme měli křížence a z útulku. Ne, že by se mi nelíbila spousta plemen, ale na co..ty se udají spíš a tyhle jsou vážně vděční a nestojí nic, jen péči.
    Rozhodně mi nejsou sympatičtí lidé, co mají psa spíše na ukázku..třeba slečny.. znám taky, co jsou dokonale barevně sladěni se svým ňuňánkem..pejskem hračkou.
    Děkuji moc taky Lence a kashice a Ru a Mirka taky určitě mysleli, co moje pejsková.
    Tak je po operaci, ze střev odřezáno, co je, narkózu přežila navzory hodně nemocnému srdíčku, zánět se rozšířil na ledvinu, ale pokud se zotaví, zatím se zdá, že tu šanci ještě má a bez nějakýho trápení, tak jsem moc ráda. Samozřejmě musím počítat už i s náhlou komplikací, kdy bych ji pak trápit nenechala!
    Asi i umíte představit, jak to bylo těžké se rozhodnout, ale i jak bych si vyčítala, že jsem neudělala, co doktor i trochu doufal, že může dopadnout a teď večer už zavrtěla ocáskem :)), jen prostě leží a asi přemýšlí, co jsme jí to udělali ;) Tak uvidíme.. Jsem ráda, že jsem se rozhodla, jak rozhodla aa dala na rozumnou radu skvělýho veterináře, co navíc ze mne nevytáhl ani korunu navíc, naopak..
    Moc vám dějuju !!
    Jsem děsně unavená, dnes jsem jí opatrovala, ale pokusím se popřemýšlet nad otázkami od lišky, zítra tu taky moc nebudu.

  21. Tak ty otázky***
    1.nová, červená, od dcery darovaná, dlouho nepoužívaná..nemohla jsem si na ni zvyknout a chodila s tou ošoupanou a naditou, vším možným i nemožným „0
    Asi jako Ru, sloužila na všechno..i něco peněz v ní bylo.A to něco mi z téhle ještě drze vypadává :)

    2.Chutnalo by toho dost, ale moc nesnesu, tak co spíš snesu je pivo, různý čaje ..máta, heřmánek, černý dobrý. mlíčko.Ale jak ráda jsem si občas dala nějaký míchaný nápoj..jeden se jmenoval Sluneční sen a i tak chutnal, ale to bylo..

    3.Hm..právě..myslím, že naopak riskuju dost celý život, když si myslím, že něco má být tak a ne jinak a nejen za sebe.V čem jsem neriskovala nikdy..ve sportu..to jsem byla opatrná, ač jsem kdysi docela sportovala. 10krát kontroluju variabilní symboly a platby, ač jsem na to byla lajdák, nerada bych přišla o střechu nad hlavou..tak byt platím jako první.Jednou jsem napsala var. symbol blbě, místo , č.3 a ještě jsem otevřela chlapovi a ukázala mu, kde máme elekroměry v baráku. Když jsem přišla domů, elektřina nebyla :), ale spoustu starostí a výdajů.Taky neriskuju provokovat klasický raply, jen ztráta energie a přilévání oleje do ohně.Jinak, čím jsem starší tím víc si už některý ten risk raději odpustím a trochu mi to mrzí, že už to je jinak :)

    4.Nevím liško, ale asi žádnou, to mi nějak nenapadlo..tedy. A kdyby, no možná ramena..Vlasy nejsou asi až tak typickou částí těla, ale kdyby mohly být hustší, snad ty.
    Mám jich dost, ale jemné.

    5.Obrazy, které mi něco říkají, všechno to jsou dárky, k nimž mám vztah.Jen dva jsem si koupila levně.. A samozřejmě fotky voučat :) Ale mám nápady, co vše by mi tam mohlo viset a co bych chtěla, aby tam taky viselo, ale už se to ani asi ke mně nehodí..napadají mi dost nezvyklý a prdlý dekorace vlastní výroby, na které si netroufám, ale třeba někdy..A tu a tam mám plyšáka..mědvědy a panenky, ne ty dekoráční, i hlavy panenek, co děti poničily :) A samozřejmě má Ježibabu, zlomyslnou kámošku, co se chechtá přes baterii, když mi něco upadne v kuchyni, tak se s ní dohaduju :))

    6.Ha, ha na krku mi visí starosti, momentálně nic jiného, stříbrný řetízek s křížkem a srdíčkem se mi rozbil, když jsem si ho rychle sundavala na CT a nový zatím nemám.
    Ale víc mmne mrzí, že jsem si roztrhla až na kraj ucho, když se mi zasekla náušnice.. stříbrný kroužek. O to víc, že náušnice mám až od 28 let, moc jsem je chtěla už jako holka.

    7.Mělo by být hezké pro mě barevně a na pohled, příjemný materiál a nejlépe čersvě vyprané a vyvětrané sluníčkem, hlavně když mi pod oknem kvetou lípy :)A barvy, teď pěkná oranžová se žlutou.

    8.Asi budu vypadat divně, ale nad tím ani nepřemýšlím..s babičkou v okně, kde voněly muškáty a nejen pro ně..povídat si s mámou, se setrou, s těma, co už nejsou a jen tak si s nima možná už nic neřeknu.A nesmějte se :) A taky jako Ru, někde na cestě, co by byla pěkná a možná mmě dovedla kam chci, ale nemusí, mám ráda dobrodružství..cesty jen tak i bloudění a na to jsem dost dobrá :)

    9.Jé těch je strašně moc..šumění moře, bublání potůčku, zpěv ptačí, ševelení listů na stromeh i trávy, když je takový akorát vánek, prostě je toho hodně..

    10.Velmi nepříjemné jsou mi houkačky sanitek, policejních aut, zvuky umírajících lidí, ty motorky taky nemusím..až mě rozčilují.

    11.Ráda se dotýkám příjemných mi látek, měkých plyšáků, zvířecí srsti.A zas je toho víc..
    A ráda bych se nejen dotýkala, ale i tiskla pořádný chlapský ruky, o které bych věděla, že se nerada pouští a naopak a NESMĚJTE SE!!!jE TO TAK.
    A vůbec, držet se čísi ruky, co chce..nemusí to být chlapská, ale i ruka přítelkyně, kamaráda o kterých vím, že ji nedrží jen tak..je to pro mě taková symbolika propojení.A samozřejmě, když mě drží vnučka, nebo,já ji, nevím..ten pocit je fakt něco a má zas jiné kouzlo.

    No, ale ještě nevím, koho vymyslet, aby jich bylo pět a ty otázky. .
    Liško, mohou se lidé opakovat, když otázky jsou jiné ?

  22. Anino,
    díky moc za krásné odpovědi.

    Já nevím, já jsem tu řetězovku taky nesplnila úplně do mrti – klidně ji nějak rozviň nebo zaviň, jak chceš.

  23. A já jsme ráda, že to dopadlo dobře. Aninnin první komentář jsem přečtla až poté, co jsem doeslala svoje odpovědi, a pak mi bylo hanba.
    I blbě, protože s emi vybavily poslední dny našeho psa. A to jsem sem psát nechtěla.
    Stejně, přijde mi, že když ti psi i v nejhorším vědí, že jejich páni tam jsou a pořád je mají rádi, tak že je to pro ně to hlavní.

  24. věřím, že zvíře žije okamihem a že nikdy pána nesoudí… nikdy.

  25. Jo, ruliso, já to s kocourem taky brala tak, že jsem hlavně byla s ním. Nechat někoho v (akutní) nemoci samotnýho, to bych mohla jen hodně těžko.

    Hlavně to zdraví! – jak si říkají staré tetičky. A maj recht. Asi už nejsem tak mladá, jak si připadám; když to říkám taky…

  26. Ahoj všem, je tak jedno ratko, že jsi z mý psí holky udělala kočičí :), Ru, nevím, proč by ti měla být hanba, jasně, že vím, že jsi na mě myslela i tak..jako ostatní tu..DÍKY !
    Ratko a Ru, jsem jsem přesvědčená o tom že zvíře pozná i to, že s ním soucítíme a ten pocit blízkosti člověka uzdravuje hodně.
    Včera jsem několik hodin s pejskovou povídala, co jsme kdy a kde..vím, že pokud jí bylo trochu líp reagovala.
    Dnes je na tom o dost líp.Včera jsem pořád nevěděla, jak se to zlomí. To rozhodování bylo jako vždy těžké, nejprve bylo skoro jasný, že tady už je to konečná..myslel si to i veterinář, ale tu malou šanci ještě viděl, s tím, že navždy uspat ji může i v narkóze, pokud by viděl, že bude následovat jen trápení a konec. Vyhráno nemá..a je jasný, že pokud ano, tak ne na moc dlouho, ale ráno už chtěla hračku, přestala být zcela apatická a zalézat do klidných svých koutů.Začla šmejdit, opatrně, ale začla..
    No a to je právě tak složitý..tolik moc, rozhodnout o žití, nežití, němé tváře.Tím horší, když naděje je téměř nulová, ALE PŘECE JE..
    Posílá vám pac ;)

  27. dík za pac, vadí mi ty obvazy a pořád mi zakazují si je rozkousat..dnes jdu na injekci proti bolesti, a to se mi zas uleví. A třeba se mi povede si je dát pryč. Ale říkali , že mi raději koupí ještě jiný pruban haf :(

  28. Liško, tak už jsem dočetla celé a taky bych vypíchla Krosnu s Mražákem :-))))))))

    Aninčině pejskové zdar a ještě hodně spokojeného vrtění ocáskem! Poslala bych srdíčko na podporu, ale ty smajlíky tady neumím …

  29. liško, kaschiko, ratko, DÍKY MOC !!!
    Psí holka je sice po operaci pořád v ohrožení nenadálých komplikací..srdce špatný a ledviny, ALE HLAVNĚ, ještě chce už ven, jen tak klidně, ale jo, žere jako kdysi, vítá skoro jako kdysi i občas donese hračku. prostě je už stará a nemocná. Jako ostastní psí kámoši, co zestárnou a pak ve všem zpomalí, ale žije !!! V to už jsme nedoufali, ani veterinář moc ne, ale v jistou naději až zázrak malinko jo. Sám má radost.. a že je statečná a silná. :)

  30. tak moc přeju psí holce vše nejlepší a brzké uzdravení. a vám všem kolem hodně radosti se psí paní.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.