Parfém

SHALIMAR !  – TAJEMNÉ ZAKLÍNADLO

Kdysi jsme si tu psali žebříčky, co komu z nás voní. Článek byl tehdy inspirován tím, že jsem přičichla u rybníka k medové návnadě na kapry a nemohla se odtrhnout. Já být kapr a ne liška…

Pak se mi jednou stala zvláštní věc – parfém, co jsem často mívala, se v divadle rozložil tak, že jsem ho nepoznala, pořád jsem se divila, co to…

A ten parfém už mi skoro došel a mám jen jeden jiný a každý den vonět stejně nebo nevonět mě nebaví. I začala jsem pátrat na stránkách internetových parfumerií, objednala si pár vzorečků za pár korun. Přece si potřebuju v klidu vyzkoušet několik vůní, koupených podle složení a podle recenzí, než zakoupím drahý flakon za tisíc nebo dva.  Dva tisíce. Nebo dva flakony.

Navštěvovat parfumerie naživo mě jednak nebaví a jednak je tam ve vzduchu disperze tolika vůní, že bych při jedné výpravě vyzkoušela stejně nanejvýš dva parfémy a ještě by se mi všechny počitky smíchaly s klimatizovanou atmosférou, často bez oken, a taková prostředí já pro sebe nevyhledávám.

A pak jsem našla stránky arome.cz

A začínám tam hnízdit. Jsou to stránky rušné, se spoustou diskusí na mnoho parfémových témat. A diskutující na mne působí příjemně, inteligentně a s fantazií. U některých jejich recenzí jen žasnu nad použitými metaforami; jsou to někdy přímo básně.

I zaregistrovala jsem se a svůj vstup do světa parfémů stvrdila zakoupením vůně od Guerlaina s tajemným názvem Shalimar. Teď v srpnu má naše sekretářkla dovolenou a já kus práce dělám za ni a mám z toho navíc 1500 Kč. Už jsem je bezmála rozpustila.

Vždycky jsem se počítala za člověka, který nemá vytříbený čich. Že někdo smrdí, jsem si zpravidla všimla až jako poslední ze všech okolostojících. Někdy se obávám, že možná smrdím já a nevím o tom… Shalimar mě přesvědčil, že vůně rozvíjí fantazii a přináší zasunuté vzpomínky a nové obrazy do života:

A zítra, zítra, zítra si pro něj jdu!
… Dnes! (20.8.2013)
A necítím se na tu událost patřičně oblečena – zrovna mám jen džínový dlouhý šaty, který jsem si navlíkla uprostřed noci bez podprsenky, rozespalá, když mě probudil alarmový mobil a já musela jet taxíkem do práce, kde už čekali policajti.

Planý poplach. Vracet už se nebudu, počkám do rána, pospím si, deku mám čistě povlečenou a pracovní kočka bude mít radost z mé společnosti. To by bylo jméno pro kocoura – Shalimar! Ten by byl!

Parfém jsem vyzvedla navečer. Docela velkou tmavomodrou krabičku. Guerlain – parfumeur. Maison fondée a Paris en 1828. Kolik žen už tohle četlo na krabici, s rozechvěním jako já. Poprvé. Jak to bude vonět – jaká vanilka, jaký citron? A hlavně ten flakon! Já se tak těším, až ho uvidím! Ještě si koupit pořádnou nálož masitého jídla k večeři, dovléci ho k sobě domů a labužnický zážitek může začít.

shalimar1_500

Jé, ta lahvička! Ta je krásná, to snad není možný, že já mám něco tak krásného (neživého :-) v ruce! Já jsem se asi pomátla. Nebo zamilovala. Včetně rizika, že nebudeme svoji.

Naše první setkání. První dotek. Áááá a na tváři se mi rozhostil úsměv.

Tahle vůně je mi povědomá. A pro mě vzácně celistvá, nic ostrého z ní nevyčnívá, je kompaktní. Neprská. Je vychovaná na úrovni.

Nevěřila bych, jak vůně člověku přináší vzpomínky a obrazy. Na začátku chvilku cítím čaj s citrónem mojí babičky z máminy strany. Pak dlouho vidím skleněnou vitrínu svojí druhé babičky. Odšupuji sklo, drhne a vrže, a jak se odsune, zavane ven vysvobozená vůně malinké kulaté krabičky tygří masti. Slazené vanilkou.

Trvá dlouho. Babský puch? Ale hrozně milý! Chci ho. A nakonec rozeznávám kadidlo, ano, a vyvstává mi označení „svíčkové báby.“ Směju se tomu, protože to není myšleno zle. Je to vůně osamělých žen? V tom případě … proč ne moje! Je to vůně žen, které něco zažily, nejsou povrchní, mají co říct a pevně kráčí životem.
Tak proč ne moje.

Hrozně se mi najednou stýská po všech starých ženách mého dětství. A za pár let tuhle větu řekne někdo o mně…?

– Jestli takhle se mnou bude mávat každý další parfém … Ať někdo řekne, že záliba v parfémech je povrchní marnivost, ať to klidně řekne! Shalimar ví svoje.

shalimar2_500

shalimar3_500

375 komentářů u „Parfém

  1. mám velmi citlivý nos. jsem takový očichávač kdečeho a když jím tak čichám co to vlastně jím a poznám kdeco v potravě.
    včera na letišti jsem obíhala parfumerii a nkonec si koupila parfémovou vodu. byla v akci. místo jedné jsme dostala hned dvě :-)

    značka moje oblíbená escada – i když již nemají tu moji bleděmodrozelenkavou co jsem si kupovala

    takže jsem si koupila tohle. budu omračovat vůní, ale jen ty co se ke mě přiblíží hodně hodně natěsno. escada má tu zvláštnost, že je cítit jen zblízka. voní jen jemně, musí se nos skutečně na „to místo“ přistrčit. pak voní a omámí nebožáka

  2. Mám taky hodně citlivej nos. Poznám podle pachu člověka jeho náladu.
    Naprostá většina parfémů je na mě moc silná.

  3. na mě taky. když se navoním escadou tak není skoro poznat že jsme navoňaná. Jen když mě někdo obejme a přitiskne mi nos ke kůži. pak tu vůni nasaje a je omámen blahem :-)

  4. Několik let používám jemný parfém Lanvin Eclat D‘ Arpege.

  5. všude píšou parfém, ale když se pak podívám na přesný popis tak je to také parfémová voda.

    prodávají se u nás vůbec parfémy?

  6. Prodávají. Ale jsou daleko silnější než EDP a taky daleko dražší.

  7. Dobrá volba :-) Jeden z mých nejoblíbenějších…
    (a bod za odvahu jít do něj na slepo)

  8. Chloé. Ale když jsme u těch vůní, tak nejvíc mi voní pach studené plesnivé zatuchliny ve sklepech. A čerstvě narozené mimino. A taky novorozená štěňata, voní po houbách. Jako lanýže;)

  9. 11
    Tak to všechno od druhé věty do konce komentáře mi smrdí.
    Na těch novoreozencích jak kdybych cítila začátek zahnívání plodových obalů. :-)

  10. Voní mi vzduch venku, větrem, volnem. Voní mi průvan doma. Kdžy ten vzduch z venku čistí uzavřenost uvnitř. Voní mi dřevo. Ale ne úplně česrtvě pokácené, to je moc agresívní, bolavé. Jako křik. )
    Voda v přírodě, některá, voda má spoustu odstínů pachů, voní mi jen ten, co mi je nejbližší od dětství, to je voda jako domov z dětství.
    Voní mi chlap, když ho miluju, samozřejmě, ale to je vůně daná zblblostí hormonů… :-))

  11. to je dobré téma. voní mi teda mimina obecně… ale to svoje bych poznala mezi tisíci po čichu bezpečně. voní mi synové i teď jako staří kozli… i jejich prdy jsou spíše voňavé. ehm. ale to jsou hormony.

    voní mi vzduch po dešti, země, tráva, stromy, ale i zeď… silnice. voní mi moje kočka. voní moře…slanotou. a hory voní skálou. skála voní různě, podle toho jaká skála to je. vápenec voní nasládle. žula má trpkou kořenitou vůni. a noc voní… jinak než den.

  12. Jo, silnice, silnice taky voní! A skála.
    Pískovec vonmí ze všech skal nejmíň. Asi jak je nejřidší.
    Noc je směsicí vůní. Čím míň je vidět, tím víc je cítit (tentokrát nosem, na rozdíl od debaty u Ratky:-).

  13. ratko 1,2
    no vidíš a zrovna Escada je na tom „mém“ parfémovém webu dost kritizovaná. Ale s tím, že na každém voní parfém jinak a za druhé se každému líbí něco jiného, za třetí – pro různé příležitosti. A někdy to chce parfém, co voní víc u těla a někdy je chuť, aby byl průrazný do prostoru kolem. Takže by s tebou určitě souhlaisli a Escadu ti posvětili :)) (akorátže se obejdeš i bez nich a hotovo)

  14. barčo 5,
    ano, Lanvin Eclat D‘ Arpege je prý taky jemný a je pověstný tím, že to byla celoživotně oblíbená vůně herečky Dany Medřické. A furt se prý dobře prodává. Tak snad ti nezanikne. Bohužel s některými parfémy se stává, že je přestanou vyrábět – jako s tím původním ratky, jak psala – a to je teda blbý :(

  15. loar,

    tak to je prima! Jenže s jídlem roste chuť a už vidím, že potřebuji a to velmi nutně několik dalších parfémů, protože vonět denně stejně by mi nedělalao takovou radost jako si vybírat parfém, co sedí na určitý den a na druhý den zase jiný… no tak mám teď tři, no, ale to je jen na tři dny :-)))

  16. Jirko*,
    to si musím najít a pozrieť, až budu od zítra u táty jako pečovatelka místo mámy, co konečně jede na prázdniny.

  17. A já se rozhodla, že ten jeden lacinej mi zatím stačí a že si nechám koupit parfém až od někoho, jesli někdo někdy třeba ještě bude. ;-)

  18. ru 20
    správně. A do té doby si vytvořím zásobu několika parfémů, aby nebyl průšvih, kdyby ten onen mi koupil něco pro mě strašnýho. Abych měla na výběr.

  19. psice 11
    Chloe má moje máma. Kromě několika jiných. A vůbec je Chloe také oblíbena.

    Tak zatuchlé sklepy? To jo, takové parfémy taky prý jsou, navlhlejší, ne suché vůně (vybavuju si, že někomu v recenzi voněl parfém jak rybářská zátoka, ale už nevím, který – co tvůj rak? :-)).
    Na těch parfémových stránkách arome se dá hledat i podle atributů, složek, ale nejsou k nim přiřazeny všechny vůně z databáze, takže to není dokonalý. Atribut „sklep“ tam není, ale třeba „kůže,“ „vlhké dřevo“, „podzimní listí“, dokonce asfalt
    http://www.arome.cz/parfemy/atributy/

    ale blbý je zadat toho moc najednou, to se nenajde nic.

  20. jojo to je pravda, nic moc hodnocení. jinak mám doma ještě Lacoste – taky celkem voní -ale už je vyvoněná :-), potom myslím Bioderma nebo tak nějak…

    tohodnocení Escady je dost drsné, musela jsme se smát: Absolutely Me od Escady vůní nijak neodpovídá promu, ale to je normální. Ostatně promo je stejné jako obvykle (‚Její svůdná a vibrující kompozice byla inspirována duchem spontánní a nádherné ženy, která…‘ a tak dále), co taky mají ti chudáci z reklamního oddělení pořád vymýšlet! S Absolutely Me svedete muže, jehož vysněná žena pracuje na balicí lince v mýdlárně a vrací se domů nasáklá vůní růžového mýdla. Absolutely Me je silně, pronikavě mýdlová (styl Sicily), přičemž postupně přechází do pudrové a nakonec do cukrovo-mýdlovo-vanilkově-pudrové. Je dost silná, malinko umělá, ale pro úchyly na mýdlo v podobě kladiva je to po dlouhé době něco pořádného.

    TAkže asi voním mýdlem. Předpokládám že se mi asi líbí že to nepáchne :-) a že jsem dostala hned dvě místo jedné.

  21. psice,
    už jsem našla ten sklep a zátoku:
    prý to byl Dior Hypnotic Poison

    Který je přitom často oblíbený, jak se zdá.

  22. domnívám se že oblíbenost hodně souvisí se značkou. podobně jako oblečky. oblíbená značka – oblíbený status.

  23. ratko 23
    někdy voním mýdlem ráda! Proč ne.
    Kvůli tomu jsem nedávno udělala pěší výpravu s batohem kilometr a půl do supermarketu u Horoměřic, abych si tam koupila tři litry tekutého pracího prostředku, co voní marseilleským mýdlem.

  24. … ale s tou značkou sovisí i to, že staré dobré parfumerie, co mají dražší parfémy, používají kvalitní ingredience a ta vůně déle vydrží a zajímavěji se rozleží, není prvoplánová atd.
    No a krom toho se dá šoupnout pár levnějších, které člověku z nějakého důvodu lahodí.
    Si myslím já a taky to provedu.

    Dneska jsem zjistila, že parfumerie El Niňo má výdejnu asi minutu od bytu mých rodičů, kam se zítra přesouvám. To je skvělý.
    Hned jsem si objednala čtyři vzorečky za necelých 80 korun a zítra si je vyzvednu. Paráda!

  25. A jsou i značky, které mě vyloženě odrazují.
    Například ty, co se jmenují podle zpěvaček a podobných týpků. Vychrlí své vůně a pak jejich život trvá asi krátce, jako popularita těch pop-hvězd.

    Taky mě odrazuje Calvin Klein (kalhotky mám od něj pěkné, minimalistický trojúhelníček, ale parfémy nee, nemám chuť, jeden jsem zkusila u kamarádky a ne).

    Nebo Gucci mě odrazuje (u zkoušených vůní jsem byla naštvaná, protože okamžitě vyprchaly).

    A Dona Karan – DKNY – jedna vůně mi připadala hnusná a populární zelené jablko od ní bych ani nezkusila. Zelený jabko do parfému nechci.

    Davidoff mi taky stačila ochutnávka a připadala mi odporná. Nic dalšího dlouho zkoušet nebudu. Možná nikdy; je hezké se držet svých zaklesnutých předsudků aspoň v neškodných oblastech :)

    Odrazuje mě i značka Burberry s tou jejich trapnou kostkou. Ta mi leze krkem všeobecně. Trapná mi připadá. Asi je to tím, že lidi, co se chtěli pozvednout, začali takovou kostku nosit, aby to evokovalo značku Burberry. Nápodoby… Proto mi připadá zprofanovaná a trapná.

    Taky názvy typu Mont Blanc, Iceberg a jiná horstva. Na žádnou ledovatou skálu nelezu a nechápu, proč by se tak měl jmenovat můj parfém, když s tím nemám nic společnýho.

    Prostě i na názvu záleží.

    A na tvaru lahvičky.

    Je to takové vícevrstevnaté a jako stvořené pro předsudky :)

  26. 12 rulisa: hnijící plodové obaly mě rozesmály:)) No nebude to nic košer, co si budeme namlouvat…ale to ani to štěně, ani plíseň ve zdech. Ještě jsem zapomněla přidat do hitparády podzimní hřbitov – tlející listí a sfouknutý svíčky, neuvěřitelné čichové dojmy. Jestli se vyrábí parfém „Cemetary“ nebo „RIP“, okamžitě jdu do něj.

    souvisí s 22 liško, já mám Chloé stejně jako plíseň, štěňata a hřbitov spojený s dětstvím – teta emigrovala do Švýcarska a jednou za čas nám od ní chodila krabice plná neuvěřitelných zápaďáckých výrobků – oblečení, žvejky s nálepkou, barevný čokolády a káva. A od toho oblečení to všechno vonělo po Chloé s kávovým aroma, nemohla jsem se té vůně nabažit a až o hodně let později jsem zjistila, jak se jmenuje. Líbí se mi, že je taková elegantně čistá, netahá za nos a není laciná.

  27. a vůbec, jestli se tady budou častěji objevovat odkazy typu arome.cz, tak si hodím tenhle blog do blacklistu, protože už teď mám pár nestoudně drahých favoritů, co by se mi jejich kapky obzvlášť vyjímaly na zápěstí;)

  28. 29 liška: To máme stejně :-) Už jenom název značky odrazuje.

    …zatuchlinu mám taky ráda, zatuchlé sklepy, plísně, rozkládající se listí, staré zažloutlé knihy, hlína, na druhou stranu i písek, kouř, guma, motorový olej, prach, piliny, samé divné věci.

  29. 30
    psice, do novorozeňat zahrnuju všecky savce. :-)
    Něco jsem se natelila a nahřebila a čerstvých králíčat napřebírala…
    Ty lidský mimina člověk vnímá asi nejvíc, páč je to vlastní druh. Ale jinak je to všecko stejný.

  30. A eště ad 30 – přála bych ti ten odér, když chlapi na přebrušují takový starší podzimní rámy ze hřbitova.
    Ony jsou snad z hlíny nasáklý tím rozkladem mrtvol, nebo co, to smrdí po celé dílně…

  31. Holky, co milujete tu zatuchlinu – a bydlely jste v ní někdy dlouhodobě? Jakože natrvalo a jinam to nešlo? Že kdykoli jste se vracely domů, třeba jen po víkendové návštěvě u rodičů, praštilo vás to přes nos a všude byla zima a vlhko a plíseň na zdech a furt jste musely větrat a větrat a bílit a stejně jste z toho pak měly alergie, rýmy, pupínky…?

    Mně kdysi starý baráky taky zajímavě exoticky voněly.
    Než jsme si jeden takovej pořídila. S jezírkem ve sklepě.
    Teď od nich prchám, jen se nadechnu, když ucítím tuhle zatuchlinu z vlhka. Jak kdybych se v tom bála vůbec dejchat.

  32. Zatuchlinu nebrat. Stačilo mi bydlet s urnou týden. Už v autě divně páchla, prostě divně.

  33. abych se přiznala tak zatuchlina ve mě vzbuzuje hrůzu zahnívání. třeba starý hard na nádobí. když takovým hadrem utřu stůl tak ho cítím ještě 14 dní. Nebo zatuchlý ručník, člověk se utře a smrdí jak rozkládající se vodník. Bezpečně objevím jakékoliv ložisko plísně a pokud bych měla mít něco kolem postele tak nespím.

  34. drsný smrad je rozkládající se krev. Vyčichám na několik metrů kdo to zrovna má. Možná bych mohla dělat čichání profesionálně. třeba bych se hodila se svojimi schopnostmi :-)

  35. jo, a nemoc a samozřejmě strach je cítit. člověk nemocný divně páchne. Dá se vyčichat i jaký typ nemoci to je. A člověk který se bojí páchne mrtvolně.

  36. Tybrďo já se teď budu bát být nemocná a menstruovat, když jsou lidi, co to vyčuchaj.
    I když bát se nemůžu, to taky vyčuchaj.

    Počkejte, já se už na pachy začínám víc orientovat, snažím se si je víc uvědomovat a pak taky všechno vyčuchám. Jen jestli to bude k dobru :)

    Ty pachy zakódované jako nebezpečné ale taky detekuju. Zrovna tu plíseň. Bohužel kde bydlím, to má tendenci plesnivět (i když tam teď žádná plíseň není) a nechat ležet na sobě věci natěsnané někde u zdi, tak bych hned taky cítila předzvěst plísně :( br.

  37. ano, plíseň lze cítit ještě než vyrazí. i v jídle… není vidět ale dá se to vyčichat. stejně jako mlíko. to se mi obrátí žaludek když ovoním stárnoucí mlíko. tělo to vyhodnotí jako velmi velmi nebezpečné.

    jako holku mě nechávali čichat k mlíku aby věděli zda je ještě dobré :-)) můj muž smí jen čerstvé cokoliv – takže mu dělám čichače.

  38. přitom je podivuhodné, že můžu cokoliv sníst, i pěkný humus. kdejaký špek, staré a spálené, zhnilé. jiným je špatně a mě ne. vyčichám to jako hnusné a pak sním :-)

  39. Tos napsala moc pěkně, Liško.
    Já si bohužel neumím parfém vybrat, přesně jak jsi psala, v parfumerii to vše splyne, navíc je to nevhodné prostředí.
    A tak používám většinou takový, který dostanu jako dárek.
    Teď mám tohle od Lancome a je to příjemná vůně:
    http://www.parfemy-eva.cz/lancome-la-vie-est-belle
    a flakónek se mi moc líbí, je takový šmrncovní s tím šátečkem:) Lahvička je i pro mne důležitá.

    Trochu bych se zastala vůní Burberry, minimálně jedna pánská od nich byla povedená, taková mužná, kouřová. Ale dámské od nich neznám a nějak ani nechci, se ženami se mi to nějak nespojuje…

  40. Christabel,
    La vie est belle, ta bude asi dobrá – je tam hruška a černý rybíz, trochu vanilky a něco šmrncovního k tomu … a koukám, že ji vytvořil parfumér, který je autorem i jiných ceněných vůní, ó!

    A lahvička se šátečkem mi připomíná moji mámu, se šátečkem.

    Burberry pro muže – to je pravda, tím směrem to mám taky spojeno, že by to mohlo být dobré.
    A to je zvláštní – jak některé značky víc evokují něco pro muže.

  41. Mýdlo .. olivové, nebo čistá voda :)
    Vítr, beton, čerstvé dřevo v krovu, šutr, plasty v autě, pěnová guma v autobusech Karosa, rozpálený asfalt, severní moře, sůl ve vzduchu, smrkový les, borový les, tlející listí na podzim, jarní vzduch plný silic a drobných kapiček, hromádky hnijících jablek …

    Mimina voněj, tojo.. hned po porodu je to trochu barrique, ale pak první měsíce je to trochu jako droga.
    Máme čerstvé no.3 a připadám si jako čichač :)

  42. bo
    aha, máte třetí! Gratuluju.
    Tvůj čich je vytříbený :)

    Jak tak o tom přemýšlím, s jakou vůní na sobě se cítím nejlíp,
    tak mi vychází, že úplně nejradši mám, když se vykoupu v rybníce a vezmu si na sebe šaty a mám jen ty šaty, žádné prádlo, žádné boty. To si lebedím. Že jsem čerstvě vykoupaná, ne oblepená a poskakuju si bosa po trávě.
    (Opět: dovolená s rulisou toto splnila:-)

  43. 8 – ) Shalimar sa niekde dá zohnať?! wau, a to mi tvrdili, že sa už nevyrába! môj obľúbený! aj mojej maminky – chcela som jej ho minulý rok kúpiť na Vianoce, a nedajbože ho nikde zohnať! a som lietala yak bosorka na metle po celej Bratislave. tak to fakt čumím!!! prosím Liško, kde sa to dá kúpiť? vyskytuje sa niekde v Brne?

  44. …pekné povídaní. najkrajšie na svete vonia tatranská žula po letnej búrke, no ale, tá sa dosť ťažko nosí so sebou ;-)

  45. Sv,
    jo, shalimar je všude, i v Brně i v Bratislavě … myslím že jedna z internetových parfumerií má i výdejnu v Brně k odběru zdrama, osobně, bez poštovného. Akorát si nepamatuju, jestli je to
    xparfemy.cz
    parfums.cz
    parfemy.cz
    http://www.parfemy-elnino.cz

    a ještě jsou další, stačí zadat shalimar.

  46. 50bo
    ale shalimar 50 ml je tam vypredaný. Já ten svůj koupila na parfums.cz, protože to byl můj první nákup tam a tedy 50 Kč sleva. A osobní odběr v Praze – Karlíně.
    xparfemy mají osobní odběr na magistrále u Pavláku (a taky myslím 50 Kč slevu na první nákup) a el Niňo dokonce na Vinohradech, asi minutu od bytu mých rodičů, někde za rohem, a tam jdu dnes pro 4 vzorky za 74 Kč, hoho!

  47. úžasný článek a úžasná diskuse.

    Parfémy mám letní a zimní, letní lehčí, zimní těžší, ale pořád nemůžu zcela zakotvit, asi si taky objednám pár vzorečků. Nedávno jsem dostala vzoreček hrozně drahé vůně Sisley a byl to puch největší, vůbec mi to nesedělo, škoda.

    Jinak mám ráda vůni vody (a studené moře, jak psala bo, je úplně úžasný), okurek, melounů, pomerančů, černého čaje (ještě nezalitého), marihuany, sluníčka na kůži, ozónu ve vzduchu po bouřce, krémů Garnier (vždycky si vzpomenu na jedno krásné podzimní ráno v Římě, i když jsem se těmi krémy mazala i jindy), levandule, rozmarýnu, interiéru nového auta (i autobusu).

    Z těch nepříjemnějších pachů mám ráda pach chlorované vody :) A jako malá jsem milovala vůni benzínu, teď už ne.

    A je fascinující, jak vůně – něco tak prchavého – může vynášet na světlo ty dávno zasuté vzpomínky. Pak člověk opravdu někdy jen čuchá, aby si vybavil záblesk minulosti.

  48. Ále, nicmoc čas – jsem teď na dva týdny u táty, krom toho má naše paní sekretářka dovolenou a něco dělám za ni. Poslední díl komiksu téměř hotov. Jsem taková rozlítaná. Chuť na parfémy trvá. Potřebuju, aby nebylo už chladněji následující týden, protože mám s sebou jen letní hadýrky a sandálky a do liščí nory se mi nechce kvůli oblečení jezdit. A hlavně se mi nechce oblíkat jiný oblečení než letní.
    Fuj, silonky nesnáším a dlouhý rukáv jen se sebezapřením. Dlouhé kalhoty až tak v říjnu.

  49. silonky jsem neměla ani nepamatuju. no snad desítky let :-/ ale mikina a teplákové kalhoty je OK.

  50. v zimě nosím zásadně kalhoty. teda sukně z donucení a punčocháče už jsou i z bavlny :-) ale vážně. večírek byl vyjimka. nesnášním punčocháče a nesnáším jiné boty než pohodlné sportovní tenisky. takže jednou do roka a nikdy více. teda nohy si léčim pořád déle :-)

  51. Ahá, to mně kvalitní botky z měkké kůže nejen že nevadí, dokonce je vyhledávám, kdykoli potřebuju doplnit botník. Jen tehdy jdu na lov bot; jinak na to nemám prachy.
    Bavlněné punčocháče nebo silonky silné (ne slabonky, ale silonky :-) mi tolik nevadí. Když už je zima zimoucí, ráda si je vezmu. je v nich totiž větší teplo než v kaťatech.

  52. … a taky je docela nouze o pěkné kalhoty a nejsem ochotná za ledajaké už platit – už mám skoro všechny svoje kalhoty od někoho, kdo přibral, zadarmo. Připadá mi, že sukně vypadá skoro vždycky líp. I líp než hodně pěkný kalhoty. Takže sukně a ještě lépe šaty u mě vedou. Šaty proto, že je to jen jeden kus a já jsem tím radši, čím míň kusů a vrstev na sobě mám.

  53. A abych neodbočovala od tématu: k šatům a sukním se dá vymyslet víc parfémů, dá se s nimi víc vyhrát, vzbouzí víc fantazie. A proto k parfémům ladí.

  54. Taky nosím v zimě výhradně kalhoty. S punčocháčema jsem skončil v mateřské školce – byly strašně nepraktický a šlapal jsem si po nich – zatím k nim návrat neplánuju, ale dlouho jsem to nezkoušel, tak kdoví, prý se od té doby docela změnily materiály…
    Už jsi/jste někdo viděl ten film? :-)

  55. Jirko*
    :-DD
    Máš pravdu, možná ty kalhoty taky vezmu na milost.

    Film ještě ne; o víkendu budu mít čas. To bude určitě hodně napínavý. A asi to bude stát za to, podle hodnocení diváků…
    Už se těším!

  56. film je dobrý. viděla jsem ho . a četla knihu. tu knihu jsme četlajako první takže jsem byla zvědavá jak se poperou s filmem. jo dobrý. myšlenka je moc dobrá.

    co se týče kalhot řídím se hlavní zásadou že oblečk chrání tělo. takže je úplně jedno jestli to i vypadá. pokud to vypadá snesitelně tak je to OKI. proto nosím málo rifle, protože mě omínají zejména v pase. mám ráda když mám pas a břicho úplně volné… takžé takové ty natahovací teplákovky. kombinace bavlny s nějakým elastanem. a nahoře příjemné bavlněné triko. z měkké bavlny.
    a na nohy dýchací boty. s dírkami. propustné a vzdušné. přitom dobře nohu ochraňující. a měl aby být dobrá podešev, tvarující klenbu. takže raději jedny boty a dobré, co mohu nosit denně a furt.

  57. a taky mě napadlo jak věci které jsou funkční a kvalitní, jsou také hezké.

    je parfém funkční… a kvalitní, a tím také hezký? asi ano. asi jo. v tom filmu to bylo celkem dobře ukázáno. ochrana těla a zároveň funkce. nevoníš – neexistujes. voníš ? pak záleží čím. podle toho se k tobě bude okolí chovat. co si na sebe dáš, takový budeš v očích ostatních.
    ale ve svých vlastních očích…. co bude jinak?

  58. 65
    Rifle přeci neobepínají břicho. Končej pod ním. Teda ty, co nemaj střih z doby dřevního totáče. :-)

    Rifle nosím v práci, ale ne na sekání ven, tam mám volný pláťáky, kvůli klečení, rifle bych tam rychle oddělala. Ale i ty pláťáky mám se sníženým riflovým sedem. Právě proto, že neškrtí břicho na dejchání ani v poloze úplného poskládání se u nápisovky někde dole. To mívám kolena vejš jak uši. V bombarďákách s pasem pod hrudíkem bych se udusila. Rifle nebo ty pláťáky s riflovým nízkým pasem mi seděj mi na kostech boků a vůbec o nich nevím. Leda když mi začne táhnout na záda, tak si kolem pasu uvážu mikinu.

  59. Tak podbřicho. Celou část kolem břicha. a my co už nemáme jen chrastící kosti tak prostě to už máme nahečmané. Když si sednu, přepadne mi břicho přes pásek, a celkově otravuje to obepínací. mám ráda volnost kolem těla. ať se vše vlní kudy chce a jde kam chce. vadí mi i podprsenka, a t oji ze slušnosti nosím do práce. ale doma ihned strhávám a chodím bez i do obchodu. samozžejmě do přírody, na návštěvy, ven jen a jen bez.

    v práci je to blbý, tam musím mít alespoň ty nejzákladnější mimikry.

  60. Podprsenku nenosím vůbec.
    Ale kde ti ty kalhoty držej, když jsou celý volný? Za co ti držej? Za nějakou gumu nabeo zapínání tam nahoře, ne? A když je máš nahoře mezi břichem a hrudníkem, tak tě to neškrtí? Když si sedneš, dřepneš, zatneš břišní svaly?

    Mně samozřejmě nějaký ty špeky a volná kůže po děckách přes ty bokový rifle vpředu taky přejedou, když se poskládám do seďa na krycích deskách. Ale to mi nijak nebere dech, na rozdíl od gumy nebo pasnice v pase. A že vypadám blbě? Ať si vilní staříci u jejich hrobu pěkně pozalejvaj, položej kytičku, zapálej svíčičku, pomodlej se a nekoukaj mi na špeky, jestli jim to va. :-)

  61. mezi břichem a hrudníkem je nemám nikdy. ani v těhotenství ne :-) mám je spuštěné a šlapu si po nich. drží na gumu. břišní svaly nemám. takžemi vadí když mě neco obtahuje. nesnáším ani spodní prádlo když mě obtahuje. mám i spodni gaťky spuštěné dolů :-) sexuální tlumiče.

  62. ratko,
    taky už nenosím ráda džíny – právě i z toho důvodu, že jsou tvrdý a mám je po sundání vtištěné do kůže na břiše. Kdybych víc zhubla, tak jo, ale takhle mě džíny nebaví. A táhne mi v nich v zimě na záda, protože džíny končí na bocích. To nemůžu potřebovat a radši zvolím sukni. Některá sice také končí na bocích, ale je měkká a pod ní jsou ty tlusté punčocháče a ty jsou taky měkké, na záda netáhne a je to.

  63. jo, spoustu věcí jsem přehodnotila. trika si strkám do těch spuštěných gatí. protože to mám hezky přes záda. no kluk se jde umlátit smíchy :-)

  64. Ženský zadek mi přijde mnohem hezčí v klasickém střihu (asi ne úplně v tom dřevním socíku), než dnešní bokovky – tam se nemá jak vyrýsovat celý tvar a mužská část lidu pak přichází o možnost posoudit správně kvalitu. Pohodlnost samozřejmě porovnat nemůžu…
    Ratko (68.kom.) co je to „nahečmané“? :-)

  65. to mě nenapadlo, ale může to být z německého hätscheln :-)

  66. 73
    Líbivost zadku záleží na celkovém střih u kalhot, nejen na výšce sedu. I na švech v kalhotch, na tvaru zadních kapes, tvaru nohavic, atd. A taky na tom, jaký je pas nad tím zadkem. :-)

    Klasickej střih líp schová nějakej ten špíček anebo pas dobíhající v objemu boky.
    Ale co se týče mě konkrétně – když si vemu rifle klasickýho střihu, tak jsem v nich jak v květináči. Aby mi nespadly, musím si je stáhnotu páskem tak, že se mi do pasu nakrabatí – a to teda není sexy ani trochu.
    I pro tento fakt mám radši bokovky. Resp spíš tzv. bederky (nejsou tak nízké, že když se ženská předkloní, lezlou jí půlky) – líp mi seděj při mojem poměru obvodů boky/pas.

  67. A dlouhý trik ase dají nacpat i do těch bederek. A nevypadá to vůbec špatně, naopak, ten šíthlej pas s volnou kůži s podšpekem to ještě víc zeštíhlí, protože je to kolem něj volnější. :-)

  68. 78. ty jsi hrozná :-) furt řešíš jestli vypadáš dost dobře se svým vosím pasem. a co my břichatky???

  69. Já řeším svou obří prdel. :-))
    A to, jak ji složit pod pomníkem. :-(

  70. věřím, že už nemusím řešit jestli jsem v bederkách dost sexy. že tyto starosti už pominuly. teda naivně si myslím, že to fakt už není moje starost. jestli se někomu nezdám dost sexy, ať se s tím popere nějak sám.

  71. To by neměla být tvoje starost vůbec nikdy, celej život.
    Sexy si můžeš připadat, když ti to dělá dobře. Je to jen osobní pocit (a opravdovost sexy projevu je víceméně důsledkem tohoto osobního pocitu, nikoli nějakého oblečení.)
    Nikdy se ale nebudeš zdát sexy všem, ani všem stejně.
    Takže ostatní řešit netřeba, jejich problém je to tak jak tak. :-)

  72. neměla bych to řešit… ale kdo to neřeší?. je to v člověku hluboce zažrané aby dělal „dobrý dojem“, aby si ho nechali. aby ho neodmítali. otázka přežití? udělat dobrý dojem. a dostává se do vleku kdy sleduje co zrovna frčí a zda je in.
    když se dívám na svoje staré fotky tak cítím soucit. s tou ženou které na tom záleželo až z toho byla blbá.

    nebýt sexy jako nežít. neexistovat. nepatřit k lidskému rodu. všichni přece musí být sexy, ne?
    Všichni tim musí (asi)projít. nechat se masírovat, opracovávat, točit v kole a máchat ve válci. jsem sexy dost? mám se snažit víc? víc barvy, víc vlasů, víc úsměvu, víc šatů, víc charism, víc sexy

    seru na to. prosím brát s rezervou. spíše jako vtip. ehm. neměla by to být moje starost nikdy. neměla a byla. a je? nevím. asi je když to tady takhle píšu. asi to je v každé ženě příliš hluboko zažrané. nejistota.

  73. 83. ano, je to důležité – přežít.Na zdravce jsem byla svědkem toho, kdy jedna holčina ačkoliv vše perfektně uměla – tak ji jeden doktor nepustil k maturitě, s tím, že ji řekl, že zkrátka oškliví lidé mají v životě smůlu a čím dříve toto pochopí, tím lépe pro ni.
    a protože tenhle doktor byl velké zvíře i v nemocnici – měla i smůlu na pracoviště. a to zvíře doktor na tom důležitém místě je dodnes – a takto třídí lidi .

  74. ratko
    a proč by měl být každý sexy pořád? Snad jen v některých situacích, ne? Jiným situacím to nepřísluší.

  75. nojo, mimikry :-) v určitých situacích je potřeba sexapel ukazovat. samozřejmě že jo. teda v jistých situacích. a v jiných zase ne, tam nemusím být sexy, tam to nikdo po mě nechce… uff, už mě to začíná fakt srát :-) fakt to není závist, že vy ho máte a já již ne. prostě mě to vysírá…. někdy. až budu 80 tiletou babičkou tak to snad řešit nebudu. nebo jo? taky to budu ještě řešit? jestli jsem někdy sexy? a kdy mám být?
    někdy musí přijít ten zlom, kdy se na to člověk doopravdy ale doopravdy vysere. až přestane souložit? anebo ještě dřív kdy souloží ale je mu to přesto u pr… Jestli je dost sexy. Protože si už je jistý sam sebou a v sobě. nemusí být ani trochu sexy. jen prostě to dělá nebo nedělá. nezávisle na tom zda je sexy.

  76. jsem se trochu zamotala. asi mě rozčiluje všecko. zrovna jsem to dostala :-) a není to ani trochu sexy. otravuje mě to.

  77. Proč o tom píšu… protože je podle mě moc důležité zbavit se strachu… z odmítnutí. nenechat se zblbnout, nenechat se ovlivnit takovými debílky doktory jak popisuje Barča. že nesmím být ošklivá, že musím být hezka (alespoň někdy) . nemusím se líbit nikdy a nikomu. teda tohle si fakt myslím a asi mi definitivně hrabe :-))) protože je to úlevné a hrozně fajn.

  78. lisko, už aby tady byl nový komix nebo ti to zamořím plky :-/

  79. 83
    Ratko, píšeš: „je to v člověku hluboce zažrané aby dělal „dobrý dojem“, aby si ho nechali. aby ho neodmítali. otázka přežití? udělat dobrý dojem. a dostává se do vleku kdy sleduje co zrovna frčí a zda je in.“

    Ale to jsou dvě dost rozdílné věci. Aby ho neodmítali – jasně, to jsem taky měla celej život.
    Ale sledovat, co frčí, a snažit se, abych byla in?
    Nikdy.

    A ani jedno, ani druhé přeci nerovná se „být sexy“.

    V podstatěcelej život jsem módně naprosto aut, a přesto naprosto spokojená s tím, jak si připadám sexy.
    Udělat dobrý dojem se dá i tisíci jinými způsoby. A pak taky záleží, na koho ten dojem má být. Udělat dobrý dojem na vychcanýho rádobymanažerskýho kravaťáka nebo na šéfa pouličního gangu zhulených puberťáků nebo na zmalovanou afektovanou nóbl paničku štítící se špíny z práce i práce samotné jaksi nemám zapotřebí.

    Takže znovu:
    Být sexy je pocit, nikoli oblečení.
    A být přijímána se odvozuje od toho, jak přijímá člověk sám sebe a sám ty ostatní.
    Nikdy nebudeš (ani já nebudu) sexy pro všechny a nebudu přijímána všemi. Dokonce ani není nutno být sexy pro většinu a být přijímána většinou.
    Je to normální a bylo by nenormální docílit opaku, tudíž není třeba jakkoli řešit, jestliže mě někdo nepřijímá anebo se někomu nezdám sexy. :-)

  80. 84
    Barčo, promiň, ale to jsou bajky.
    Pokud holčina vše perfektně uměla a doktor ji k maturitě nepustil neprávem, měla se odvolat a požádat o komisionální přezkoušení.
    Pokud uměla vše perfektně pořád, ani doktor sebevětší zvíře by si nemohl dovolit ji k maturitě nepustit, musel by najít důvod, proč jinak čtyři roky jedničkářku blokl. A ten důvod by musel být pořádný.

    Jedině pokud to holka čtyři roky flákala a a v daném předmětu měla i absence a pak se na konci honem rychle všecko na poslední jednu chvíli doučila, protože na to měla, ji mohl kantor (či vyučující doktor) k té maturitě nepustit. Na to – buhužel – právo měl. A nebo pokud to bylo za totáče, taky bych to pochopila, tam se to dělo, třeba pokud holka chodila do kostela a byla tam viděna nebo pokud si rodiče někde pustili pusu na špacír.

  81. 86
    Moje máti se umí tvářit sexy i v těch svých dvaaosmdesáti. :-))

  82. Tak nějak mám pocit, že to „být sexy“ vnímáš zas trošku jinak. Já to vidím jako radost, umění si užít sama sebe, umění hodit za hlavu nějaké svoje nedokonalosti a prostě jen vnímat tuá druhou polovinu lidstva…
    Ty to vidíš jako zátěž a ukrutný úkol, který člověku jen ukazuje a dokazuje, jak je nedokonalý, a kvůli kterému se člověk musí skoro mučit. :-))

  83. 91. bohužel jsem něco podobného zažila taky. teda ja ne ale z vyprávění. holka vyletěla ze zkoušky protože měla křivé nohy. teda tak ji to zdůvodnil zkoušející. uznávám že byl vtipkář, ale stejně mi to přijde nevkusné.

    90. neměla jsem na mysli ani tak oblečení jako ten pocit. teda spíše ve smyslu charisma, cítit se, zdát se sám sobě, připadat si sám sobě sexy. spíše to byl takový hloupý bezmocný výkřik: proč si to dělám? proč? proč si mám pripadat spokojená sama se sebou. sama sobě sexy? tohle je už opět směr sebemrskačství a kvadratury kruhu, což mě prostě rozčiluje protože vnímám jak me to má prořád v moci. chvíli to povolí a vím jak se pociťuje když to povolí. a pak to opět naskočí a já cítím že mi je z toho blbě. že mě to otravuje.

  84. 94 k 91:
    Ano, taky jsem zažila vícekrát, že vyhazovavší kantor to vyhození zdůvodnil podobně blbě. Rádby děsně vtipně, arogant jeden namyšlenej.
    Ale skutečný důvod byl vždycky skutečný.

  85. a myslel si jak je sexy ve své vtipnosti a bujaré namyšlenosti :-(

  86. 94 k 90:
    „proč si to dělám? proč? proč si mám pripadat spokojená sama se sebou. sama sobě sexy?“
    Otočím otázku:
    „A proč ne?“ :-)

    Proč bych nemohla být spokojená sama se sebou, i když vidím svoje nedokonalosti?

    Protože jsem ve vleku té části světa, co mi cpe, že dokonalost je nutná a že kdo není dokonalý, je odpadlík? (A že k získání dokonalosti si musíme koupit to a to a támhle to a nechat si za dlouhý peníz udělat tohle a onohle a být aspoň jednou za dva roky na dovolené tamkdesi…)

  87. 96
    Jj. :-))
    Ale aspoň vidíš, že platí, že nikdo není sexy pro všechny. :-)
    Neb on nejspíš pro mnohé skutečně sexy je.

  88. 91. stalo se to. to nejsou bajky, o to je to hrozivější, že se tohle děje a nikdo a bohužel nikdo v té době na to neměl páky a nemá ani teď. Takhle taky chutná moc. Nemáš dovolání. V té době mi to přišlo skutečně neskutečné. V té době všichni věřili ve spravedlnost – včetně mě. Holčina skončila rok jako sanitářka a pak teprve další rok, když se změnilo vedení školy – udělala maturitu. Ten doktor je velké zvíře a má hodně dlouhé prsty i dnes.

  89. 99. ze své praxe a zkušenosti i vím, jak různí lidé s mnoha tituly a s funkcemi mají své vrtochy. Každý šéf oddělení je poznamenán a známý po fakultce „něčím“ – nezasvěcený by možná řekl, kdyby to slyšel, že je to slušná sbírka „úchyláků“ …ve FN si to nedovolí nikdo kritizovat, protože se jedná o samé „velké“ osobnosti – ti jsou nedotknutelní.

  90. 99. prostě ta holčina se mu nelíbila, nebyla mu sympatická, a měla smůlu, že uměla – to si naopak myslím, že tohle nezkousl. nebo kdoví, co mu ta holčina připomínala …

  91. copak vám se nikdy nestalo to, že i když jste byli v právu, že s váma někdo nezametl? a prošlo to naprosto lehce. – u sester to bývá hodně časté :-) nejen ze strany lékařů, ale také pacientů … no co, se z toho nepoto …

  92. 102. to je dobré téma. stalo se mi to, ale v mé pýše a nepokoře jsem to neuměla překousnout. a udělala jsem scénu. nikoliv scénku, divadlo jako kráva.

  93. 99
    Barčo, nevěřím.
    Promiň.
    Museli si něco říct v zákulisí nebo se muselo něco stát, o čem už se dál nevypráví.

  94. :-) ratka se nepotřebuje cítit sexy – protože jednoduše je sexy – když kolem sebe má tolik mužů :-)
    jeden manžel, tři synové … celá kvadratura mužů a ratka jako středobod :-)

  95. 100
    Ano, a i to je to, co jsem měla na mysli, když jsme psala o tom, že je mi systém nemocnic protivný.

  96. 104. nevěř. bylo nám necelých 18. jak se tenkrát zacházelo s náma – určitě ne jako dnes, jednali s náma jako s blbečkama. člověk držel hubu a krok, nemohlas nic. ..

  97. podle mě děcko, které si myslí že je něco extra nedokáže zacházet se situací kdy s ním někdo zamete. Prostě vysupí neboli vyskočí jak čertík z krabičky. takové to skákací zvířátko. co jde se prát a kvičí u toho :-))) a mlátí vším a skáče málem po stropě.

    ale posléze po životních perpetiích získá nadhled a laskavé blahosklonné porozumění pro pomýlenost těch co se s ním pokoušejí zametat. neboli zvětší svůj objem natolik že s ním nikdo ani nehne natož nezamete.

  98. 107. tohle je taky takový příznak těch dívčích škol. všechno hodně přísné, absolutní poslušnost, nerebelovat, nikdo si to nedovolil. když jsem poslouchala historky – kde byla smíšená třída, třeba nkamarádek z gymplu, přišlo mi to jak z jiného světa …

  99. 102
    Stalo.
    Ale pokud jsem byla bezpečně v právu a záleželo mi na tom, bránila jsem se.
    Jo, když mě smet někdo, kdo využil toho, že nemám úplně čistý štít, nebo mě zbytečně z nesympatií potopil u zkoušky, protože narazil na něco, co jsem doopravdy neuměla, držela jsem hubu.

    Každá válka jsou i prohraný bitvy. :-)
    A i prohraná bitva může být přínosná pro ovládnutí strategie vedení války.

  100. jako mladá elévka jsem musela pravidleně jezdit do Zlína referovat výsledky. Oni už na mě čekali protože jejich oblíbeným koníčkem bylo mě pérovat a šikanovat. nebylo to mojí vinou, oni to tak dělali každé nové… no poprvé jsem to skousla, podruhé už jsem se naštvala (a varovně se tvářila) a potřetí už jsem tam přijela napružená. a jak začali vyhryzávat, tak jsem vybuchla jak vulkán a začala jsem tam po nich ječet… že jestli mě tam nechtějí tak to mají říct hned a netahat mě tam jak blbku, a pokud je to jejich zábava tak je to vrchol trapnosti a jestli mě chtějí zhnusit tu jejich odpornou práci do konce života tak jen ať pokračují stejným způsobem. rozhodila jsem papíry po stole a práskla dveřmi.

    omluvili se mi, že prý to byl sranda, že nevěděli že se ta naseru a byl už to fakt nikdy nezkusili. přitom to nebylo vypočítané z mé strany. prostě jsem vždycky nesnášela když po mě někdo rajtoval. a pokaždé jsem vypěnila.

  101. 107
    Barčo, ty jsi mladší než já. Jak jinak se s vámi v osmnácti zacházelo, než jako s námi?
    109
    A proto je mi protivný systém nemocnic i sesteren. Protivný ženský řád, vycházející z řádu jeptišek.

    Jo, mívala jsem s učiteli konflikty. S učiteli, co ponižovali. Nejen mě, kohokoli.
    Neskákala jsme jen jako čertík.
    Organizovala jsem i odboj. Oficiální. :-)

    Vinetů byl můj vzor! :-))

  102. ad sexy
    Mě to nechává v pohodě, řekla bych, ačkli slovo pohoda moc nepoužívám.
    Nijak mě to neotravuje, nedere (asi mám zrovna jinou hladinu hormonů než ratka). Pro mě sexy znamená, že si řeknu, když se zahlídnu: „Jé, mně to dneska sluší!“ a jsem spokojená a kráčím ulicí s vědomím, že mám slušivé šaty, umyté vlasy a nesmrdím. I když mi třeba zrovna ztloustla prdel. Taková pohoda. Protože kdyby ta prdel neztloustla, už by to bylo moc dokonalý a to jednak neni zábava a jednak si to člověk stejně neuvědomí.

  103. člověk se časem nauči jakože rozčílit a uvnitř zůstává klidný. Když vidí že ten druhý ustupuje tak ustoupí též. pak to není ani trochu osobní. je to víceméně hra. někdo to zkusí, prásknu mu to zpět a je klid.

  104. 111. má generace sester – všichni co jsme stejně staří a po té fakultce se známe – nikoho neznám, kdo by neprošel šikanou. šikana jako zacvičení a zaučení. dodnes některá ta jména krotitelek – v té fakultce znějí a má to velkou váhu. takže říct, že jsem začínala s touhle a s touhle krotitelkou – jsem v jiných očích hrdinka, že jsem to vůbec přežila ve zdraví …:-)

  105. 114
    Aplikuju poslední dobou na firmě vůči zakomplexované skorošéfové a funguje to výborně. :-)

  106. 113. heleď LIško, teď ti nevěřím. Neříkej mi že nemáš nutkání když se dostaneš mezi partičku hezkých hochů jim potahovat kravaty, rozpínat knoflíčky, koulet očima a pochechtávat se. o tom mluvím :-) jako kdyby ti někdo něco nastřelil do žil.

  107. 117
    To ti věřím.
    Však taky holky ze zdrávky dycky byly takový ty hodný, obětavý, skoro mučednický povahy…

    Pro mě byla zdrávka škola z jinýho světa. Zrovna tak ekonomka, taky mě děsila ta představa ženskýho systému tam, ale prio změnu z důvodu těch barvených hlaviček a lakovaných nehtíčků a oblečků a honitbou za být in…

    A obě školy pro (pro mě) naprosto děsivou představu věčných drbů a pletich.

    Já prostě od puberty věděla, že potřebuju mezi chlapy. Do prdele a srovnáno. :-)

  108. 119
    Ratko, nemá. Nebo to na ní není vůbec nijak vidět.
    Na to si klidně nafiknu žílu vlastní. Na podpis.
    (Aele nějakou menší, rači, kdyby mě náhodou někdo chtěl brát za slovo.:-))

  109. 121. tak jo, věřím že Lišce to nic nedělá. Bohužel mě ještě občas jo. i v mých 55 letech se někdy kroutím jak blbka když se kolem flirtuje. a pak bych si nafackovala.

  110. 121. a to je taky důvod, proč mi nevěříš, že se to s tou holčinou stalo. :-)
    přesně tak úplně jiný svět. drby a pletichy (pipigril) – co naděláš :-) to k tomu zkrátka patří.

  111. 124 tak vidíš. když nebudu sexy, nebudu mít potřebu si to dokazovat :-))) to je ta ženská logika naruby.

  112. 123
    Tak potom to ale je totéž jako v manželství, kde muž ženu týrá, ale ona nikdy neodejde, Nebo pokud on odejd eod ní, ona si najde druhého přesně stejného.
    Neč, že si proti tomu doktorovi nikdo nic nedovolí. Nedovolí si proti němu nikdo z toho systému. Ze systému pokorných hodných obětujících se, v založení původně romantických (v případě sestřiček)…
    Věř, že kdybych byla matkou té dívčiny, udělalal bych doktorovi dost čoro.

    Jenže – já být matkou té dívčiny, tak by ta dívčina nejspíš nešla na zdrávku.
    Byla by prostě jiná.
    Nedisciplinovaná, minimálně. :-))

  113. 124
    Ale já si tím nedokazuju, že jsem sexy. :o)
    Já je prostě natvrdo svádím.
    Aniž bych to vůlí chtěla.
    Vytahuju z nich, aby ukázali, jací jsou. Aby komunikovali se mnou a vysílali ke mně jejich energii, kterou si natahuju do sebe. Současně s ukládáním si faktů o nich.
    A pak mi z toho dohromady jdou uvnitř mně třídění a přiřazování toho nově záskaného se získaným předtím. A příběhy. O nich, nebo o podobných mužích.
    Něco jako čtení knížky. A trochu naruby.

    Na důkaz, že jsem sexy, nic předvádět nemusím. Na to mi stačí vidět, jak se chlapi koukaj. A kam. :-))

  114. Ale teda, já se zrovna nekroutím. Jen koukám tak všelijak intenzívně a snažím se říkat něco, čím zaujmu nebo přímo šokuju. Nesvádím je tak, jak se to dělá ve filmech. :-)

    Spíš že říkám něco nějak, co bych jinak neřekla nebo řekla jinak, ale v danou chvíli to udělám takhle, protože cítím, že takhle to na toho chlapa bude fungovat a pustí mi tu svou energii. A já si ho pak budu číst. Na co kdy jak funguje dál, co s ním co dělá…

  115. 126. my jsme si tu potlačovanou nedisciplinovanost vybíjely jinak :-) to byly tahy v pátek večer se začlo, ráno rovnou na denní dvanáctku, navečer kafe, zase jsme ožili a pokračovalo se do nedělního rána a znovu na denní dvanáctku a pak jsme padly. ale za tu dobu si člověk stihl domluvit dvě rande s každým jiným klukem … :-) někdy to byla fakt divočina, uznávám.

  116. barčo, ad holčina
    no to teda mně by se nestalo v žádné době. Ještě jsem vám nevyprávěla, jak jsem si šla stěžovat na němčinářku, když mi bylo asi sedmnáct? Na nespravedlnost a senilitu? A jak ona řekla: „Ale já půjdu s vámi.“
    Jsem byla v situaci, kdy jsem musela mluvit o ní postupně před dvěma lidmi a ona byla u toho. Docela silná situace.

    a ad sexy mladá nevinná osmnáctka, střevo s obřími brýlemi v růžové mikině narvané do světlých džínů
    – jsem taky ještě nevyprávěla, jak jsem s touto vizáží byla na tiskové konferenci s cyklotrialisty? :-)))) a jak jsem natáčela rozhlasovou reportáž v Národním muzeu o dinosaurech o rok později … ee , ne, bylo to asi o měsíc později, opravuji … stále stejně naivní
    – a nikdy nikdo mě nešikanoval, naopak se na mě usmívali a ještě mi nabídli chlebíčky.

    Hahaha, na obojí jsem si vzpomněla – vy mě inspirujete k napsání článku!

  117. 129. dnes je to úpadek. jdu z večírku domů střízlivá o půlnoci, abych ráno byla schopna jít do práce …

  118. 130
    Ano, o vzhledu nebo oblečení to není.
    Je to o povaze.

  119. 131
    To je stárnutí. Taky už dneska všecko rozcházím hůř. Flám i nedospání z jakéhokoli jiného důvodu.

  120. 127, 128 no tak důkaz. že se koukají. aby jsi si je mohla číst a tak. to je jedno jak tomu říkáš. těm příběhům.

  121. 119
    to mě nenapadlo, že se bavíme o tomhle :)
    tak se chovám, když jsem opilá; jsem uvolněnější a povolnější. Bohužel. le v tu chvíli ž jsou ožralí i všichni okolo, takže je to jedno. Blbý je, že já si to pak nepamatuju a někteří jiní jo. Pak mi říkaj, že ovládnu každej mejdan, vyprávěj mi, jak jsem stála v ohništi v dlouhých šatech a pekla si v ohni klobásy nebo jak jsem v noční tramvaji olízla tyč a k tomu oplzle volala: „…“
    = slovo, které se někteří prudérní slušňáci bojí říct i v posteli s manželkou.

    Když jse mezi samými pěknými mužskými, tak si toho většinou ani nevšimnu, protože pořád jsem na to poměrně zvyklá. Pořád je pro mě větší svátek, když jsem na dámské jízdě.

    Hahá – ale je pravda, že posledně jsem neodolala panu Bowlingovi ve chvíli, kdy se svlíknul do naha, lehnul si do dětského bazénku (toho kulatého malého barevného) a kouřili jsme doutník. To byla taková pěkná situace: kluk se svlíknul, suverénně si vlezl do bazénku, kde se přes den cachtaly děti, a zapálil si doutník… To bylo pro mě sexy.
    Protože to mělo vtip a zároveň erotickej náboj.

  122. 135. no ja měla na večírcích tendence dělat kliky, teda stavila jsem se že udělám 20 kliků a vyhrála jsem. a taky tančit kankán a kazačok… a sedat si pánům na klín. takhle mě neznali.

    a další den jako když utne. lízala jsem si rány a léčila deprese. a odmítala zhrzené nápadníky.

    je to ve mě. něco ve smylu jak píše Ru. nutkání vysávat muže a klidně hromadně :-) a uvědomovat si přitom že ty jejich energie nechci. ať si je nechají.

  123. 134
    Ale na to nepotřebuju být sexy. :o)
    Nebo potřebuju? Nevím.

    Nevím, jak to vysvětlit. Sexy je něco, co je jen na povrchu, o nic v něm, nejde.
    Stáhnout chlapa do sebe – to je něco jinýho.

    A nebo je to totéž?
    Je ženská sexy právě tím, že dokáže toho chlapa podvědomě stahovat do sebe a nevrtí jen tak jalově prdelkou?

    Herdek, neměli by na tohle odpovídat už spíš ti chlapi? :-))

  124. 136
    „něco ve smylu (…) nutkání vysávat muže a klidně hromadně :-) a uvědomovat si přitom že ty jejich energie nechci. ať si je nechají.“
    To je skoro ono.
    Ale já ty energie někdy chci a někdy nechchi.
    Spíš si je tak nějak třídím.
    Ale i ty, co nechci, se mi hodí do skládačky a na příběhy.

  125. 137. jde přece o ten pocit… pro co jiného by ty žensky vrtěly prdélkou, nadělaly si prsa a pysky a já nevím co všecko kdyby netoužily do sebe vtahovat chlapa. anebo jsem naivka a dělají to pro něco jiného?
    muž jako objekt ke „stáhnutí a vysátí“ je špatně. to je hrozně špatně. muž je přece živá bytost jako já nebo ty. je živý. není to objekt. je to živá bytost.

    čím jsem starší tím víc si to uvědomuju. ono mi to začalo docházet jak dospívali kluci…. a teď už se chovám k mužům jen a jen láskyplně. teda pokud se nezapomenu a nevysaju ho :-) ale už skoro vůbec. už vůbec nejsem sexy. kdo by se nechal ode mne vysát, že? :-)

  126. 139
    Já nevím. Prdélkou nevrtím a prsa ni pysky si kvůli tomu nenadělávám.

    O vysátí psal kdo? Já nee…
    Jak ho můžu vysát?
    Nasávám tu energii, kterou on ke mně pustí. Ale pustí ji proto, že jde energie ze mě. Je to výměnný obchod, žádné vysávání, přeci.

  127. Něco jako sváření obloukem, si to spíš představuju.

  128. 141 :-)) no když říkáš. záleží jak vypadají ti muží poté. jestli vyměnění nebo vysátí :-)

    ja vím že ty si nic nenaděláváš, protože to vůbec nepotřebuješ. ale společnost je prostě na to nastavena… každému nanutit že musí být sexy, teda že musí vyměňovat a vyměňovat. a podle mě nemusí. ale to je můj postoj. jiní si myslí že musí pořád měnit. já si to možná myslela kdysi taky ale teď si to určitě nemyslím.

  129. Jakto, že nic nepotřebuju?
    Mám velkej zadek a stehna s celulitidou, povislou kůži na břiše plnou strijí, malý kozy při předklonu splasklý, sklon se hrbit, bradu skoro žádnou, zato dvakrát, na zubech mi prosvítá kov zezadu umělých korunek a nos… škoda mluvit…

    Hele, víš co to bylo za peklo v základkovým věku, když na mě volali: „Placatá, pršatá…“?
    :-))

  130. 142
    Nemyslím si, že měnit musím.
    Měním, protože mě to baví.
    Tak jako mě dycky bavilo poznávat lidi.
    Nasávám podobně i ženský.
    Ale ty jsou o hodně víc uhejbavý.

  131. Já jsem popravdě vopožděná a mám prodloužený vývoj. V mojí skutečnosti je mi míň, než mi je podle let.
    A projevuje se to tím, že moje vnímání mužů je slabší než vaše – jak tak čtu,co píšete. To je můj dojem. Moje jistota je, že Rulisa je o hodně vnímavější než já – podle toho, co vypozoruje v lidech, s kterýma se setká a který čte na blogách.
    Já to sice taky vypozoruju, ale víc nevědomě než vědomě, takže to nemůžu formulovat,
    nemám to na tý úrovni, kdy se o tom dá mluvit slovy. Reaguju na to příslušně, tojo, ale nemám to tak zvědomělý jako Rulisa.
    Závidím :-) Je to moje meta.

    No a podle toho se chovám, pořád, takže hodně dlouho jsem si zájmu mužů nevšímala vůbec, nerozpoznala jsem ho, byla jsem hodně naivně nevinná. A pak jsem byla dvanáct let zadaná a zas nebyla možnost si všímat jiných chlapů. Teprve od třiceti to začalo. A teprve v sedmadvaceti jsem si s překvapením uvedomila, že mě asi někdo zve na sex, když za mnou vlítne do výtahu a říká: „Mám ještě pivo na pokoji. Nejdeš?“
    Mě předtím nikdy nenapadlo, když mě mezi 13-19 lety věku oslovovali nějací muži na ulici, že jim jde o sex. Já myslela, že chtěj jít na skleničku jak říkali. Ale odmítla jsem, protože jsem je nemilovala, přece :-))))
    Zcela romantická duše nevinná. A velmi radikální a prudérní, tehdy, velmi morální a moralistní.

    Kdeže loňské sněhy jsou.

    To jsem odbočila – chtěla jsem říct, že něco z toho ale ve mně pořád zůstává a je to v mém chování, zřejmě, v tom nevědomém, a zdá se, že chlapi to maj rádi. Já nikdy nesvádím nikoho cíleně. Mě to ani nenapadne. Já pokud to dělám, tak je to z větší části nevědomé, pořád ještě. A někdy to funguje na chlapy až překvapivě dobře.

  132. … prostě nic nepředstírat. A uvolnit se.

    Jen je tam u mě vždycky to riziko, že naskočí „hodná holka“, co slyší na ukecávání a když už je chlap ve dveřích, je jí blbý ho poslat domů… :(

  133. … protože je přece slušně vychovaná a nechce hosta vystavit nepohodlí, že.
    To potom slušná výchova radí si ho vzít pod peřinu. Achjo. Pryč s hodnýma holkama.

  134. :-) to je dobré vysvětlení. takže ze soucitu si ho tam necháš?

  135. Toho onoho johoho jo. Proto se mu snažím vyhýbat a nejdéle se mi to povedlo asi na rok a půl.
    Teď už jsem si taky řekla, že dobrý, po deseti dnech be6z kontaktu, ale včera napsal s postesknutím, že se mu nikdy neozvu… Ne, neozvu, protože chlapům se neozývám.

    Jo ad rande s Pískovcem – naštěstí Pískovec toho dne dopoledne odvolal, že do Prahy nepojede. Uf. Tak jsem mu pro jistotu neodpověděla.

  136. …ze soucitu … mno, spíš že s ním ráda pokecám jako s kámošem. A jak se to tak leckdy vyvrbí, milenci bývají zároveň kámoši. kdežto kamarádi je něco jinýho a partneři – milí, milovaní, je taky něco jinýho.

  137. Ad film
    ajééé, koukám, že se mi nestáhnul :( Dnes v noci po fotbale se nekouknu. Proto dávám stahovat verzi větší, kterou už úspěšně uložilo hodně lidí. To musí vyjít. Mám se na co těšit.

  138. 150
    Pískovec moc nevypadal, že by potřeboval soucit. :-) Ale kdoví.
    Mám /měla jsem pocit, že Pískovec byl na tebe až příliš frontální útok. Ale někdy je to jen než si na to člověk (ženská) zvykne. Že je ten muž takový.

  139. Pískovec byl pro mě kategorie žertéř negentlemanský. To je vtipné poprvé u sklenice, ale sexy to pro mě není vůbec. Potřebuju trochu úcty v očích a chování muže, nějakou pochvalu; nemusí být verbální. Žertéř je pro prvoplánové poveselení pro ten okamžik dobrý, ale pro nic jinýho mě nezajímá.

  140. Ovšem na svůj věk vypadal Pískovec dobře a to mě vždycky přitáhne!

    Snad ne proto, že bych byla taková pipka, co jde jen po vzhledu – spíš mě fascinujou muži, co jsou o dost starší než já a pořád vypadají dobře, mají dobrou fyzičku a uměj se bavit.

  141. Obecně se cítím dobře s muži staršími, než jsem já. Jsem uvolněná a v klidu a sršívám humorem. Kdežto kluků mladších než já se trochu jakoby bojím. A stejně starých taky. Pořád jako bych čekala, že mě nějak sprcaj, setřou, dovolej si na mě. Krom toho si připadám trochu jako jejich starší sestra a to moc sexy taky\pro mě neni. Ach jo.

    Jestlu si s takovou budu ještě dlouho vybírat, tak mému ideálu bude sedmdesát
    :(
    :)

  142. 154
    Sexy mi taky moc nepřišel. Žertéř negentlemanský prvoplánovitý je výstižná kategorie.
    To Méďa se mi zdál sexy víc.

  143. 156
    Mně mladší nevaděj. Zjišťuju, že jak toho chlapa znám chvilku dýl, přestávám ho vnímat v souvislosti s nějakým věkem. Ať jeho, či mým.

    Dneska jsem dostala nabídku k sňatku, teda až kdyby ho ta jeho náhodou někdy vyhodila. Tak že se hned hlásí u mě. Docela se mi to líbilo, tak jsme mu slíbila, že má první místo v pořadníku, neb on taky není špatnej – akorát až potom a dobu pozdějc jsme si tak nějak mimochodem ujasnili, že jsem o pět let starší než on.
    Starší než on je i jeho žena. Svému příteli, který si našel o dvanáct let mladší přítelkyni, to on rozmlouvá, že prý je to riskantní a nedobrý a že pro trvalý vztah je lepší mít babu spíš starší než mladší.

    To jsou dneska věci…

  144. :-))))
    Ale jenom pro ženatý a úleťáky. :-))

  145. Se máš.
    Mě chtěj už zas jenom vobšourníci. Vobšourníci kámoši. Oni bejvaj zajímaví lidi. Neuťápnutý. Uměj se o sebe postarat (po všech stránkách; zajistit si všechny potřeby, nejen sexuální). A představujou si, že já jsem stejně „free“ a říkaj to. Prd. Já chci svýho soukromýho, kterýho si uťápnu a dá mi péérsten s briliantem, abyste věděli. A to je teprv začátek, ten briliant :-DD

  146. 163.
    Já chci taky svýho vlastního soukromýho. Vobšourníka. Co mi dá parfém. :-)
    A pak se mnou pojede na Sicílii.

  147. Jo to jo. Akorát já na Sicílii v žádným případě nejedu. Radši Francie, tam jsem ještě nebyla a je toho tam tolik …

  148. Jéé, néé, ta Chelsea blbá dala v prodloužení gól, achjo, já londýnský fotbalový kluby nesnášim.

    To už radši ti Bavoráci s klobáskama a pivem a hnusnejma štětkama na klobouku, v odpornejch trapnejch kamizolkách.

  149. 156. Přesně! Mám ty pocity stejně. Staršímu muži můžu napsat milostný dopis, říct cokoliv – mladších a stejně starých se bojím, že mě totálně setřou, zasměšní …

  150. 167. jo a některý stejně starý se mnou mi přijdou hodně nevyzrálí …

  151. Radši bych ve finále viděla zase jednou španělskej klub – však se dočkáme.
    Obří pozitivum je, že to hrajou u nás! A na Slávii!

    Cestou z práce jsem viděla dvojice až pětice fanoušků. Jedni bavoráci mě namíchli – seděli v metru, jeden pil Budvar z plechovky (proč zrovna v metru a proč zrovna Budvar?!) a druhej si vyndal svačinu, jakou jsme mívali za školních let – překrojenej chlebyá a mezi půlkami kdovíco masitého. Asi ho žena vybavila na rajs. No atřetí Bavorák seděl kousek vedle od nich, takže jsemnapřed nevěděla, že k nimpatří. hrozně šilhal a furt na mě koukal a mě to otravovalo. Bála jsem se, že mě osloví (nevěděla jsem, že není místní, neměl fotbalovou šálu).

    … když o tom tak přemýšlím, možná celou dobu koukal úplně jinam, akorázže jak šilhal, vypadalo to…

    Sice se to netýká parfémů, ale svádění trochu jo, tak to není úplně OT. A je to prudce aktuální, protože utkání probíhá TEĎ.

  152. barčo,

    jo? To je bezva, že to máme podobný!! Můžeme to líp prozkoumat!

    Já to přičítala vždycky tomu, že jsem jedináček a nejsem tolik zvyklá na vrstevníky jako jiné děti. A taky tomu, že mezi mými rodiči je věkový rozdíl 15 let, takže starší muž je pro mě norma.

    V pubertě, když jsem se ostýchala tak obecně a rozkoukávala se, co se to vlastně děje kolem, například i v obchodě mi víc vadily mladé prodavačky, i ženy, nejen muži. Se staršími jsem snadno začala komunikovat, to umím. S těmi mladými jsme se ostýchala, obávala, měla jsem nízký seebevědomí, že před nimi vypadám jak blb, že se divně chovám nebo divně čumím.

    To dneska už dávno nemám :)
    Ale stejně jsem v klidu spíš se staršími lidmi. Jako by pro mě znamenali nějaké bezpečí, důvěru.

  153. To o té nevyzrálosti je individuální. A navíc ve věku kolem čytřicítky a vejš je ta nevyzrálost daná třeba spíš tím, že ti chlapi žili až do toho věku jen sami za sebe, nezažili zodpovědnost za rodinu, a pod.
    A pak jsou typy, co budou nevyzrálý nafurt.

    A pak je taky otázka, co ta vyzrálost vlastně je.
    To, že ten chlap působí děsně seriózně, sofistikovaně, galantně dominantně? Že dovede působit na správnou strunu?

    Jsem vyzrálá já? Do jaké míry je co nevyzrálost a do jaké míry prostě nějaký rys osobnosti, který je třeba spíš hravý nebo nestandardní?

  154. já jsem tohle u sebe zpozorovala na té zdravce. prostě se mi líbili někteří ti chlapi starší doktoři, kteří nás učili. vnímali nás jako ženu – a jednali s námi tak povětšinou a dávali nám to najevo.
    pro stejně starý kluky z oddílu jsem byla holka do nepohody, spolehlivá hodná kámoška – nesexy.
    nízký sebevědomí mám stále – naučila jsem se s tím žít. a taky to přičítám tomu, že podvědomě hledám v partnerovi – muži svého otce, který bohužel svým chováním v té době u mě akorát budil despekt a ponížení. Takže jsem se neskutečně zamilovala ve dvaceti do muže o dvacet let staršího.ten vztah trval sice jen necelé tři roky, ale byl hodně intenzivní – a moc mi dal. Ten muž ve mně probudil ženu.

  155. 170
    …ech… ne že bych nebyla jakožto jdináček v dětství zvyklá na děti stejně staré a mladší; byla jsem hodně právě mezi dětmi stejně starými a jejich mladšími sourozenci a bylo jich hodně – na chalupě velká skupina i ve městě velká skupina u nás na dvoře plus ve školce … já byla hodně mezi dětmi a zas opakuju, že předškolní věk byl pro mě rajský věk.
    Ale doma ne, doma jsem byla sama proti dvěma rodičům. Plus s námi bydlela babička, ale ta nebyla rozhodovací instance. Nejsem zvyklá, že mi je někdo po boku, kdo je spojenec, kdo mi pomáhá, s kým sdílím, spolubojovník. jsem hodně osamocenej bojovník, zvyklej se obejít sám a zařídit se sám.
    Možná proto mě ti vestevníci tak lekali – že mi lezli do byznysu :) kterej jsem chtěla obešlápnout sama, jak jsem zvyklá, bez rušivých elementů.

  156. 172. „A pak je taky otázka, co ta vyzrálost vlastně je.To, že ten chlap působí děsně seriózně, sofistikovaně, galantně dominantně?“
    ale vůbec ne. právě že si na nic nemusí hrát, nemá potřebu si nic dokazovat – je přirozený a stejně přirozeně a s citem přistupuje k té ženě. s jejími slabostmi i nedostatky.

  157. V poslední době mě napadá:
    je vyzrálost i v té ochotě k …

    jóó, Mnichov vyrovnal v poslední minutě prodloužení!

    …jestli je vyzrálost demonstrovaná altruismem. Jestli je yzrálost v tom, být matka a strkat svůj čas, činnost a peníze do dětí. Tak, že mně samotné nezbyde na boty. Třeba. Já totiž už tohle nejsem ochotná. To bych byla jedině jako hodně mladá. No ale to bych vůbec nebyla vyzrálá, paradoxně.

  158. 175
    To mi nepřijde. Moje zkušenost je taková, že právě starší muži to na mě hrajou daleko víc než moji vrstevníci nebo muži mladší.
    A taky ty starší muže daleko víc vyvedu z míry, když jim to nežeru. :-)

  159. 177.
    Myslím, že v tom to není.
    Není znakem vyzrálosti mateřství takovéhoto typu, a asi ani mateřství jako takové vůbec. Je spousta žen, co to mají uvnitř nastaveno jinak než na mateřství, a je spousta žen, co jsou matkami jen proto, že do toho prostě veletěly a nijak to dál neřešily. Jednou, dvakrát, třikrát, pokaždé s jiným chlapem…

  160. 179
    tak tak, to jo.

    Hurááá, pátou penaltu Chelsea nedala a vyhráli Bavorácíí!

    Jdu přebalit tátu. U fotbalu usnul a neví, jak to dopadlo. Já radši sledovala blog, ale stíhala. Jediná vada na kráse je, že parfémový film se stahuje už hodinu a pořád ještě mu zbývají tři hodiny. Já myslela, kdovíjak rodiče nemají rychlý připojení.

  161. 178. až poznám, kdo to na mě nehraje – tak to bude ono. :-) a bude mi jedno, jestli bude starší, nebo mladší, nebo stejně starý – protože v ten moment budu vědět, že je na tom podobně jako já .

  162. myslíte si, teda speciálně Liško že jsem nevyzrálá? teda když mám rodinu a děcka a furt jednoho muže…

    Myslíš si že tato alternativa nedovolí ženě (nebo muži) vyzrát a že si fakticky ti dva celý živout jen lžou do kapsy… protože kdyby si nelhali tak přece by byli free a neotravovali se v rodině.

  163. Liško, podvědomě hledám u chlapa bezpečí, důvěru, nejlépe, když se k němu můžu stulit a schovat se tak před celým světem – v tu chvíli je ze mě malá nejštastnější holka. (to je to tatínkovské, co jsem nepoznala jako dítě) a vlastně jsem ráda i za tu „iluzi“ – když mi tohle chlap dá.

  164. 184. mladší a stejně starý se toho lekne – odmítá to, nepřijme to a ten starší to většinou chápe…protože si připustí vlastní zranitelnost …

  165. 182. to ale poznáš jen tak že s tím člověkem sdílíš život a hlavně uneseš to „že to na tebe nehraje“. aby člověk přestal hrát musí tomu druhému naprosto důvěřovat… kolikrát i víc než sám sobě. proto jsou dva. nikoliv aby se jeden druhého využívali a sobecky uspokojovali. a když už je to neuspokojí tak jdou zase dál.

    s partnerem je třeba vydržet, a to oboustranně.

    člověk je pár proto, že jako dva tak se mohou vzájemně obdarovávat a posilovat a společně jim to jde líp. přece vůbec nejde o to zda je ten muž dost vzrušující galantní zachovalý moudrý a já nevím co . to se přece naprosto vylučuje s „aby to na mě nehrál“. Buď ten dotyčný smí být takový jaký je a já ho tkaového „vydržím“ i s chlupy nebo budu furt chodit a vybírat a na každém něco bude a ti chlapi budou přicházet a odcházet jelikož nebude žádná exkluzivita. žádná výdrž a trpělivost. Nebude to TEN MUJ, ten co je se mnou i v dobrém a i v zlém. s kterým vydržím i který vydrží se mnou též. protože pár – dvojice není žádná sranda. to je něco co se tvoří časem. co se tká…staví jako dům.

  166. Má nejlepší kamarádka , mi nedávno řekla – „ty si nikdy nepostěžuješ, když je ti těžko, nepřijdeš…“ zná mě, ví, že si to potřebuju nejdříve pořešit nějak v sobě o samotě a pak teprve vylézám. a já ji na to řekla – “ já ti děkuju, za ten pocit,že za tebou můžu přijít kdykoliv a to mi nesmírně pomáhá a vážím si toho“ – stačí mi mít ten pocit, že někdo takový existuje…. a podobné je to s tím mužem.

  167. 186. hrát se to dá, nebo tajit chvíli, ono to pak samo vylézá napovrch samo, nic nezůstane utajeno.
    no a k tomu ostatnímu a „stavění domu“. někdy je dobré přežít a vydržet a jindy je opravdu pro oba lepší se rozejít…. na to není jednoznačný návod.
    a ano, bez důvěry není žádný vztah. někdo to má tak – že důvěru dává postupně kousek po kousku, já ji dávám na úplném počátku – a pak teprve vidím ….

  168. 187. ano tak, rozumím tomu. jako někdo kdo tady je. a nemusí spolu žít. stačí že vědí že se na sebe absolutně mohou spolehnout. přesto jsou lidé chybující… a do druhého nelze naprojektovat neomylnost. proto je na místě i velkorysost. když ale bych věděla že ten druhý mě obelhává vědomě… tak proč? proč mi neřekne…

  169. 188. to už jsme u toho hlubokého rozhdnutí – semínka, které roste. hluboké rozhodnutí ano … nebo ne. Podle stavu základů je pak celý dům stabilní nebo stojí na hliněných nohách – jen fasáda. stačí zatřepat a rozpadne se. a buď se staví znovu… jinak, nebo zůstane zbořeniště.

  170. to nejhlubší rozhodnutí pořád spočívá v tom zda chci s někým sdílet „svůj dům“ nebo ne. proto si dávají lidé ten slib. jakože oba chtějí. že pak jeden nechce…. znamená že se dům rozpadne.

  171. 183
    Ale máš děti. Zažitou zodpovědnost a trápení.
    Myslím, že člověk vyzrává řperkonanýma strastma a obtížema.
    Takže seč nedá automaticky říct, že kdo neměl v životě víc než ednoho manžela, je nevyzrálej, nebo že kdo neměl děti, je nevyzrálej. To není to měřítko. Jsou lidi, co nemají dětia třeba ani partnera vůbec, a přitom toho mají za sebou tolik… A pozná se to na nich, na tom, jak přistupujou k problémům, jak třídí to pro sebe důležité a nedůležité. třeba. Jen prostě žijou jinak.

    Myslím, že nevyzrálej je ten, kdo v životě nic těžkýho nebo zodpovědnýho nemusel a nebo si život nastavil tak, aby nemusel, ode všeho vždycky utek, od každé komplikace, zátěže, hrozící bolesti, apod.

  172. 184
    Já hledám parťáka do šichty. Symbolicky. Někoho, s kým budem dvojka v práci sehraná, že dvě tři slova místo dlouhejch keců na to, co a jak je třeba udělat, občas třeba drsně vtipkující, ale když jednomu padne kamen na prst, druhej mu to zdezinfikuje a zalepí. A pak si daj spolu po práci kafe.

  173. 185
    Barčo, ten starší to chápe, protože starší muži, kteří si hledají mladší ženy, mají v sobě právě tuhle potřebu mít vedle sebe ženu, ke které by se mohli takto s otcovskou blahosklonností chovat. Dává jim to pocit síly a seběvědomí, i když už nejsou nejmladší. Mají od té ženy obdiv, jaký by od vrstevnice tak snadno nezískali.

  174. 193. jo, ja taky. někoho s kým si klidně můžu i zanadávat a být tkaová jaká jsem. a nemusím mu to pak dlouze vysvětlovat jak jsem to vlastně myslela.

  175. vlastně se učím teprve teď komunikovat s muži vrstevníky – dříve mě skutečně zajímali jen muži starší…

  176. :-) jo, je to zajímavé. někdy vykolejím totálně já je a oni zase mě. no a chvíli trvá, než si to „sedne“.

  177. 198. to mi připomíná začátek diskuse, a mě nezbývá než nebýt sexy :-) vše má svůj čas a přirozený koloběh

  178. 198. to je pravda, protože ti starší muži jsou už dnes opravdu staří :-) a vlastně mohlo by to i jít, protože ti dříve starší muži byli zhruba v mém dnešním věku. :-)

  179. 200. no právě, když vidím, jak moji vrstevníci řeší co je a co není sexy, jsem z toho na pochybách. se starším mužem jsem nikdy nemusela řešit, jestli se budu vyholovat a kde apd …

  180. 202. stačí jen vyslechnout hovor sanitářů a některých lékařů – zhruba v mém věku. :-)

  181. 203. matrix, jak vyšitej. totálně zblblí lidi – internetem, časopisy …

  182. 202 :-) tohle ja říká Ru není třeba řešit nikdy. věř že jsi atraktivní i pro mladého… taky jsem tomu věřila. dost dlouho. a teď už mi to je jedno. teda kromě vyjímek, kdy mě to akorát naštve/pobaví :-)

  183. 204. to už je následek -pokřivná parodie touhy – být sexy. ta touha (pud) je prvotní a na něj se pak nabaluje ta parodie

  184. 202/203
    Ale to jsou jen kecy, Barčo. To nesmíš brát tak, že když nebudeš správně vyholená, tak že se tě dotyčný zbaví. :-))
    To je asi jako když si povídaj o Majklovi Džeksnovi, nebo novým Ferrari Enzo. :-)

    To máš jak ten jeden můj kolega, co se spolu pořád špičkujem. Ten furt nemele nic jinýho, než jak ženská musí mít velký dudlíky, a že když je nemá velký, tak si u něj neštrejchne.
    No, a přitom já se svejma cvrčkama mám co dělat, abych si ho udržela od těla. Protože prý jsem ta jediná výjimka.
    Proč?
    Protože mě zná a jsme kamarádi a už tam hrajou roli úplně jiný věci než nějaká velikost dudlíků.

    A přesně takhle je to i s těma řečma o býtsexy.

    Aneb: „Muži se ohlídnou za dlouhonohou štíhlou blondýnou – ale za ženu si vezmou si malou prdelatou brunetku.“ :-)

  185. 208 a tá prdelatá brunetka buď se nechá deptat celý život že není dlouhonohá štíhlá blondýna nebo jim dá přes koule :-)

  186. 205. nevím, jak tyhle věci chodí – teprve se rozkoukávám. :-)

  187. opravdu nemám „vážnou“ zkušenost s vrstevníkem. sex ano – ale, nikdy jsem neměla vážný vztah s vrstevníkem, nevím, tápu …

  188. 211
    Joo, to byl dycky děs, když jsme sebou švihly z kobyly. První myšlenka – Doufám, že se mi nic vážnýho nestalo a nepovezou me do špitálu. Mám na sobě ty děravý bombarďáky. :-))

  189. 211. to dělá moje maminka, pokaždé když jde z domu tak si dává pěkné prádlo co kdyby ji odvezli do nemocnice.

  190. 212. opravdu nevím, jak tyhle věci moc vážně řeší, nebo neřeší …

  191. 213. nápodobně. a jak mám menzes tak mám na sobě i menzesové gatky (ty nejhorší co mám, roztrhané hnusy, určené na vyhození).

  192. koukám, že s těmi kalhotkami, to máme všichni zažité stejně. :-))

  193. 212/215
    Barčo, hlavně to moc řešíš ty. Zkus se pohybovat i v jiných kruzích než nemocničních a doktorských a zkus se vyprdnout na nějaký apriorní orientace podle věku. Každý člověk je jiný.

  194. 216
    Při menzes mám kalhotky úplně běžný. Jen se vyhýbám těm… moc sexy. :-))

  195. 220. mám je pokaždé zasrané od…., takže si beru ty nejhorší. nemám ráda když mě něco obepíná, a tak i kalhotky jsou takové víceméně vlající a větrací :-) včetně vložky

  196. 219. no, právěže neřeším. neřeším ani sex, ani co je sexy. ve vztahu mám apriorně to „duchovno“
    no a to prostředí ve kterém se pohybuji je mi nejbližší a přirozené. – a proto taky neřeším až tak hmotné věci a sex s chlapy, a lpění na něčem a někom … protože právě to prostředí.
    myslím Ru, že sex je právě tvá parketa …

  197. 222. sexy je pro mě mužský mozek a tělesná výška. :-)

  198. je zajímavé že mě celý život víceméně provázelo, co si budou myslet mě přepadnuvší násilníci když budu mít krvavou vložku . Teda zda mě budou ještě chtít. Příznám se, že jsem na to byla i zvědavá. Asi nějaká úchylka nebo co. V noci se mi občas zdálo že mě někdo přepadl, většinou skupina (erotický sen) a pak to zklamání… když jsem teda měla menzes, nic nebylo. takovou mě odmítli.

  199. pro mě je sexy… zvláštní naléhavost. když velký silný muž který běžně žádnou ženu nechce (třeba žije v celibátu nebo nevím co) je mnou tak fascinován, že hodí všecky svoje zásady přes hlavu a sápe se po mě.

  200. ad co je sexy: umělá prsa, která nám cpou všude v mediích, kam se člověk podívá. vybaví se mi pokaždé, jak jsem před pár lety viděla mrtvou ženu právě s umělými prsy – hrozivě nepřirozeně trčela do vzduchu…

  201. Ratko, tohle téma bych otevřela až po 22 hodině. :-)

  202. 228. jsem taky (abstinující) úchyl. :-) na druhou stranu mi přijdou neskutečně sexy úplně obyčejné něžnosti – právě od takového velkého a silného muže …

  203. houba byla jedna, ale jinak tam byl salamandr, slepýš, užovka, celé stádo divokých prasat, srnky….

  204. ratko 224,
    to mě taky kolikrát napadlo – jak násilník odmítne a to mě zachrání :)

    A taky myslím, že pro charakter člověka, jakékoli kvality nebo zkušenost nehraje roli počet partnerů nebo dokonce sexuálních partnerů. Na něco je dobrý jich zažít víc – ale jen proto, aby to dobře posloužilo v partnerství s tím dalším. Takže mít pouze jednoho je stejně dobrý.

  205. 222
    Barčo, a to je právě ten povrchní pohled. To, že klidně o sexu píšu a netajím se názorem na něj, vyplyne některým, třeba tobě, že ho mám jako hlavní a že řeším, jak být sexy, když považuju za důležitý sex. A že je to moje parketa, něcop jako vrcholová atletika pro jiné, na rozdíl od tebe, pro kterou je hlavní parketa duchovno.

    Pro mě není?

    Ty máš ve vztahu apriorně duchovno, ale už poněkolikáté na blogu u Ratky nebo u Lišky neřešíš otázku shody tvých fikozofických a náboženských pohledů s pohledy tvého bývalého muže nebo s pohledy ostatních mužů ve tvém životě, nýbrž řešíš otázku tvé potřeby staršího muže. A k němuž potřebuješ vzhlížet.

    Kde je to duchovno?
    Jaké duchovno?
    Co je to duchovno?

    Proč sex není duchovno?

    Protože to není duchovno pro tebe?

    Pro mě je. Ne všechen sex, ale ten, o který stojím. Který mi chybí.
    Prostě místo schoulení se do klubíčka do náruče muži-tatínkovi se potřebuji choulit pod intenzívním mužem-partnerem. Sdílet ho v sobě.

    Příliš se to neliší.

  206. 234
    Neodmítne. :-))

    Holky, já vám ty ideály nechci kazit, ale násilník není ten hezký tajemný umytý dobře mluvící muž z televize.
    Násilník je v danou chvíli hormonama napůl osleplej napůl zdebilnělej primitiv, co váš ošuká vložka nevložka, tampon netampon. Spoustu chlapů menstruační krev zas až tolik neodpuzuje, možná i většinu. A některé naopak dokonce i vzrušuje. A do nepříčetnosti nadrženej násilník, co vám dá přes držku taky do krve a zavleče vás do křoví v parku, kam normálně chodí chcát psi a kadit malý děcka z pískoviště, bude ten poslední, kdo by řešil nějakou vaši menstruaci. :-)

  207. 237 co neodmítli. taky se ti to zdál stejný sen?? :-) snažila jsme si to nějak vyložit… ale nepřišla jsem (zatím) na nic.

  208. Nezdál se mi sen.
    Vím to. Tečka.

    Sny se mi zdají, ale popisovat je nebudu, jen když čtu ty vaše, tak váš můžu, milé kolegyně ženy, ujistit, že vy tedy úchylky určitě nejste. :-)

  209. co víš? v reálu to není problém. v reálu by to určitě žádného neodradilo. jen mě pčekvapilo že v tom snu ano. a že to něco sdělovalo. ale nevím co. něco mi to chtělo říct.

  210. Co ti to chtělo říct? Že ve snu si člověk často podvědomě implementuje záchranu jakkoli přes koleno. Míchají se ti proudy tvého chtění a strachů. Takže nejsi-li v mimořádném stresu, tak ten znásilňovač ze sna bude podoben tomu z televize, nikoli z reálu.

  211. Mně se to nezdálo jako sen, můj mozek mi to nabídnul v bdělém stavu. O čem tak má člověk přemýšlet, když sedí na záchodě a kouká na svoje kalhotky, žejo…

    Ru, no jo, neodmítnul by. Ještě jsem se nesetkala s mužem, kterému by moje menstruace nějak vadila. Jen s ohledem na můj pocit nepohody, ne na jejich, v tom období pauzírovali nebo rádi vzali nabídnutou alternativní metodu, pro změnu.

  212. moje erotické sny byly kdysi dost divočárna. zdá se mi pořád méně. teda furt méně erotických snů a když tak jsou vlemi velmi jemné. éterické. pouze lehké přiblížení.

    naposledy to bylo dokonce tak, že nějaký hezký mladý muž tam běhal v erekci a já ho opatrně upozoňovala že má něco venku… ať si to schová a nic. vůbec nic. láskyplně jsem ho odbyla. nezajímal mě. to je snad poslední fáze. pak už nic :-)

  213. 242. nečetla jsi pořádně můj sen. mě to přece vzrušovalo. já se nechávala znásilňovat s rozkoší. pro mě bylo odmítnutí drama. hluboké ponížení. s vložkou mě nechtěli. nechtěli menstruující ženu.

  214. Jinak přemýšílm už chvíli nad 225.

    Nepřijde mi sexy ani za mák, když je muž příliš naléhavý. Ba dokonc ekdyž se po měn při každé příležitosti sápe.
    Přijde mi to slizké a uslintané a muž tím dokazuje akroát to, že se nedokáže ovládat a že je nebezpečný. Navíc po takhle rychlém sápání se zákonitě přijde výkmit na opačnou stranu.

    Sexy mi přijde, když z muže cítím ten svařovací oblouk energie, ale naléhání žádné. Jen velmi, velmi pomalé přibližování se se sledováním, co já na to a kam až může… Trpělivost, napětí lovu. To je síla muže. A pak start, když už je to vzájemně na prasknutí.
    A pak už mi to může rovnou udělat na stojáka u zdi. :-))

  215. … no ale co na tom – nás nikdo nikdy neznásilní ani se nepokusí a hotovo. Fuj, nenene.
    Mimochodem myslím, že většina znásilnění se odehraje mezi manželem a jeho vlastní manželkou nebo partnerkou, pokud jsem slyšela nějakej výzkum.
    Mno tak už bych to hnusný téma nedobrovolného omezování tělesné a celkové svobody opustila, hnusí se mi.
    Hehe – teď mi to připomnělo omezování ze strany školství resp. některých hajzlů, kteří do školského soukolí přijdou jako zaměstnanci. Br.

  216. 245
    Jasně, že to znásilňování ve snu je vzrušující a že to žena chce. :o)
    To enení děsivý sen, to je krásný sen. Emanuela hadra.

    Tvoje odmítnutí skrze vložku je tvůj pocit strachu ze zodpovědnosti, co bude potom. Až se to provalí, že se ti to líbilo.

  217. 246 výkmit na opačnou stranu – jo, přesně. Vybavil se mi jeden debil před rokem a půl nad ránem v tanečním baru… mělaa jsem co dělat, abych se ho zbavila. Jen mě vzal za bradu, ale bylo to fakt hnusně násilný. Nakonec jsem se nelekla a strčila jsem do něj pořádně. Poblíž stál nějakej jinej kluk, doufala jsem, že by někdo zasáhnul, kdyby něco.

  218. To vzití za bradu je setsakramentsky ponižující, v určitých situacích. Používají je často muži,kteří tak dávají najevo nadřazenost. Ale dělají tu chybu, že nečekají, až jim žena tu nadřazenost uzná. Pak si takovým gestem podepíší ortel definitivní.

  219. 246. neštvi mě :-))) chci jen muže který nikoho jiného nechce. který chce jen a jen mě. potřebuji pocit výlučnosti. že jen já jediná na světě jsem shcopna ho vzrušit a žádná jiná. a musím tomu uvěřit, že jen já tu moc mám. kdybych věděla že přede mnou opracovával Andulu a předtím Jiřku, ani kolo bych o něj neopřela. a nesmí to být ňouma. co se bojí a jen čumí. musí ten krok odvahy udělat, jinak ho nechám tam stát a jdu pryč. Musí se vymáčknout. Říct to, že se mu to ještě nikdy nestalo, že neví co se s ním děje…. že je blázen. že svět se pod ním propadá. že je připraven okamžitě za mě umřít.

  220. 251
    Aha, promiň. :-))
    Mně kdyby chlap řek při navazování vztahu že je připraven za mě umřít, tak utíkám skrz zazděný dveře.
    (A opracovávání přede mnou mi až tak neva, zkušenej je daleko lepší, ví, co chce a umí to dát najevo a amí i poznat, co potřebuje partnerka. Co s rozžhaveným panicem…)

    A už mlčím. :-)))

  221. 251. vlastně si uvědomuji ten paradox. na jedné straně neschopnost se v reálu pokořit před mužem tím, že mu „dám“ na druhé straně touha (i ve snu vyjádřena) být pokořena.

    Je to kvadratura kruhu. Protože muž sice ženu pokoří ale jen v průběhu aktu… tahle hra je součástí sexuality. Poté ji opět musí vyzvednout, jednat s ní s úctou. jako s partnerkou. respektovanou. nikoliv jako s tou co ji ojel a ona u toho řvala. a on se tím teď holedbá.

    Proto můžu mít jen někoho komu absolutně věřím. kdybych věděla že kolem chodí muži co to se mnou dělali a vědí jak to dělám, jak se chovám a oddávám ve svých intimních chvilkách, cítila bych se zneuctěna. Možná mít někoho co raději zemře než aby něco řekl. ale kolik je takových mužů? Mlčících, absolutně loajálních až za hrob.

    pěkně pokrytecké co?

  222. Mně dokonce ani neva, že nebudu jediná, která ho vzruší.
    Ale chci, abych byla jediná, za kterou se vrací, když je mu blbě a hledá to jediné místo, aby mu bylo líp. Za kterou přijde kdykoli, kdy potřebuje ona. Které jediné se svěří i s tím, s čím jiným by se nesvěřil. Na kterou se těší, až s ní bude, jen tak, že je.

    A ano, chci, aby při sexu se mnou svítil a zářil a chtěl ho v jakoukoli denní i noční dobu na kdejakých možných místech.

    Ostatní baby, za kterýma se ohlídne na ulici nebo kterým neodolá, aby se s nima nezakvokal, mě tím pádem nezajímají. Nejsou mi konkurencí.

  223. 252. možná to lépe vyjádří moje 253. totální pýcha. nepokora. něco jako kudlanka :-) ukusovač hlav.

    ale taky mlčím. jsem pokrytec a vím to. i když teď už se to zlepšilo (trochu:-)))

  224. 253
    1. odstavec: Tak to má asi většina žen.
    2. odstavec – Přesně.
    3. odstavec 1. a 2. věta – přesně. (Taky se tak cítím, teď, když se potkávám dnes a denně…)

    Nemyslím si, že je to pokrytecké.
    Jen to není jednoduché.
    Žádná role nemá jen první plán.

  225. Ale to zneuctění cítím jen od těch dvou, co mi – mým pocitem – ublížili. Od jiných dvou ani maličko. Ty bych klidně potkávala taky každý den, ale ráda. (Jsou daleko….)

    Takže ani to zneuctění není tak jednoduché.
    Není faktem sexu s nimi, ale tím, jak se chovají po něm.

  226. 254. ano, to chci taky. aby svítil, zářil, aby byl se mnou šťastný. Aby když si myju hlavu měl erekci, aby ji měl kdykoliv si převlíkám halenku, protože mu stačí se jen na mě podívat… takového a ne jiného. ale trvá to … než člověk pochopí, že pak nemůže mít nikoho jiného. jen toho jednoho.

    že tak to je. pokud má vztah zůstat posvátný, nesmí se z něj vynášet energie ven.

  227. Ano.
    Ale třeba já to věděla odjakživa. Nikdy jsem o tom nepochybovala.
    A proto taky píšu, že potřebuju pro vztah delší dobu, že po roce mi teprv začíná, zatímco pro některé muže už končí…

  228. 251
    ratko,že za mě chce umřít, to teda ne.
    Ale jinak to ostatní jo – a řekla bych že všichni tři mí partneři toto říkali. někdy i činy. Haha.
    Takže už to pro mě nic neznamená – to může říkat každej.

  229. 260 eh, teda ne že by oni v těch chvílích, kdy to říkali, nemluvili pravdu, neen, oni mluvili pravdu, oni skutečně vyjadřovali svoje pocity. Nškdo se vším všudy a někdo tam měl nevyřčené: „…ale mám sv§j život, kterej jsme si hodně zkomplikoval, a nebudu tě do něj úpně zatahovat; dřív nebo později bude pro tebe lepší, když si najdeš někoho jinýho.“

    254
    no jasně. To jediný, co mi z toho zbylo, je, aby přišel za mnou, když já to potřebuju, když jsem opravdu v nouzi. Aby mi nenabídnul jen telefonát, byť třeba dlouhý. :( O to už nestojim, o „budeme spolu do smrti chodit, ale jenom pokud budeme spolu pořád veselí.“

  230. 265 ano, to jsem tušila :)

    261
    jestli tím myslíš, ratko, že nechci partnera za každou cenu, tak to je správně. Ovšem podle této filosofie se řídím od narození.
    Jestli míníš něco jinýho, tak mě možná nasereš.

  231. no možná tě naseru, ale risknu to. i když nemám moc informací. teda ten první tě chtěl, a ty jsi nechtěla. i když on byl ochoten s tebou mít rodinu a tak… ten druhý, ale s tebou svůj další život nestavěl. nebo jo? to byste spolu bydleli jako partneři a třeba již měli hypotéku. ale tohle se asi neuskutečnilo. a s tím posledním se to ani nenaznačilo. tam nebylo nic. vůbec nic. nic jste spolu nebudovali. jen jste spolu chodili. ale nic víc. takže taky to nebylo partnerství pro celý život… asi.

    podle mě jsi měla partnera jen jednoho. toho prvního. a ti ostatní odskočili. nestavěli s tebou ani dům a svůj příští život. to chtěl jen ten první.

  232. proč si myslím že žádného partnera nechceš. Protože od něj nevyžaduješ vážnost jeho úmyslu.

    jak se říkávalo ještě za mých časů… myslí to spolu vážně. ne každý muž to myslí vážně. některý to prostě myslí nevážně. a ta oboustranná vážnost se dá vyjádřit jen tak že oba oba tu vážnost demonstrují skutky. oba položí svůj život na oltář toho nového a jdou společně vstříc zářným i nezářným zítžkům. prostě do toho jdou protože nemohou jinak. milují se. žádné výmluvy.

  233. 268
    „…prostě do toho jdou protože nemohou jinak.“
    Tenhle pocit bych někdy chtěla zažít.

    I když vlastně nevím, jestli bych chtěla. Asi už ani ne. Kdyby přišel ve dvaceti, tak by to ještě šlo. Ale poblíž padesátky už by to možná bylo příliš podobno pálení mostům.

  234. 268
    já jsem si toho taky všimla a taky jsem ty pochyby o svých skutečných záměrech tady nadhodila, pokud vím.
    Ale ta první věta:
    „proč si myslím že žádného partnera nechceš. Protože od něj nevyžaduješ vážnost jeho úmyslu.“
    právě takhle není, to není důvod, je to naopak.
    Kdybych nevyžadovala vážnost jeho úmyslu, tak jse zůstala chodit s Akčním Hrdinou nadosmrti a nic by mi nechybělo. protože jinak mi s ním nechybělo vůbec nic! Jedině a pouze vážnost jeho úmyslu ohledně společné budoucnosti.
    A to beru pro sebe jako důkaz toho, že buď chci vztah se společnou budoucností, anebo radši jasně definovaný kámošsko-milenecký nezávazný a nezávislý poměr jen tak, když zrovna se to pěkně sejde. Takže skoro nikdy. :) Do té druhé možnosti příliš investovat není dobrý. Nechci.
    Z toho mi vyplývá něco jinýho, než je tvůj dojem, ratko.

    Počkáme si na realitu.

  235. ad film Parfém…
    ve 25.minutě jsem myslela, že se pobliju a vypnu to. Že nemám zapotřebí na tohle koukat. Pak se to naštěstí zvrtlo, ale hlavní postava je mi protivná až na půdu. Tedy těch 45 minut, co jsem viděla.

  236. Nemyslí tím Ratka, že si podvědomě vybíráš takové typy, u kterých je jasné, že od nich ta vážnost nepřijde, a tudíž se pak v určitém bodě, kdy by k té vážnosti už dojít mělo, na základě konstatování, že oni tu vážnost nehctějí, můžeš od nich osvobodit?

  237. 273
    jó, takhle formulováno to odpovídá mým neformulovaným otázkám, obavám!
    I když obavám … to nejsou obavy jako obávání se a strach, ale nevěřícné obavy z neznáma a nedavovosti, který říkají: „To neni možný, to se mi nechce věřit, já přece chci žít normálně řadově davově jako ostatní, nebylo mýmn úmyslem vybočovat, tak proč si zase připadám jako někdo nekonformní, když jsem se o to neprosila!“

  238. 273 jo, tak nějak. že se kromě toho prvního fakticky o žádné partnery nejednalo… už ten výběr typů. ten co by přicházel do úvahy byl o zamítnut. a ti další dva vážné známosti nebyly. jak říká Ru, dalo se z toho lehce vycouvat. vždyť oni vlastně nechtěli. ono to ale je to ale víceméně výběrem. proto jsem psala že asi partnera nechceš :-) konformnost tě děsí. máš strach z udušení nebo takového něco.

  239. 275
    nojono. Jenže plnou logiku pro mě nemá to, jak to vedu: proč se bát, že mě konformita zadusí, unudí, že mi nestačí, že radši naplno dobrodrůžo, který je silný i tím,že nemá budoucnost nebo ji nemá růžovou. Proč se bát toho zadušení, když přece: Jak si kdo ustele… Jaký si to uděláš, takový to máš. Takže když si to udělám nedusný, tak to bude OK. A jaký jiný, než jak já chci, bych to měla udělat? Já to dusný udělat neumím.

    Jinak to nejde, než dělat to, co mi vyhovuje, a ne nuda konformní prázdná povrchní atd. Tak čeho se bát?
    Proč unikám, když nemám, před čím?
    Na to mám jednu odpověď, jeden tip, proč t dělám (podvědomě):
    Protože se bojím, že podlehnu vůli a síle druhého.
    Že budu žít hodně jeho život, přizpůsobím se, aby byl spokojenej on a umenším svoje potřeby a přání. ve prospěch těch jeho. To je moje skutečná obava, to u sebe znám. To je to, co nechci. To je to, proč potom najednou řeknu“ „Končím.“

    Potřebuju si bejt napřed jistá, že budu stát za svým, že moje přání a potřeby nejsou na druhým místě. Napřed jistá.
    A to vím, že je důvod, proč pro mě bylo tak moc důležitý stát za svým v nedávném vyhrocení situace v práci. Věděla jsem,že tohle můžu napřed nacvičit v práci, protože je to jednodušší. Teprve potom to můžu aplikovat v rodině a v partnerském vztahu. Jojo, teď jsem si to zase připomněla, jak to bylo.

  240. … a všechno to patří dohromady s tou mou až melodramatickou „hrdinskostí.“
    Je to ve mně tak silný, že se pořád musím bát, že to vodseru – že se obětuju pro celek nebo pro někoho, koho mám ráda, ať je to rodina, nebo partner.
    Potřebovala bych bejt trochu svině, abych se dokázala prosadit, zasadit se o svoje přání a potřeby, a ne pečovat o potřeby druhých lidí kolem. Taková zdravá svině bych chtěla bejt.

    Budu si říkat jako pozitivní afirmaci:
    „Jsem zdravá svině, jsem zdravá svině, jsem – zdravá – svině.“ :-))

    Teď to píšu v legraci, ale ve skutečnosti mě tohle znovu zalarmovala, nabudilo, aktivizovalo, mozek mi jede na plný obrátky a jsem rozechvělá a rozrušená. Protože tohle je moje životní téma. To ostatní jsou jen kousky na to nalepený. A co na to nalepený není, to je v pohodě.

  241. 276. ty to pojímáš normálně jako konfrontaci. že buď bude uspokojen on nebo ty. to je nějaká blbost ne?

    přece pár jedná společně. není můj zájem a jeho zájem. je spoílečný. zejména když přijde dítě. to je jasně společný zájem. tam nemá co moje potřeby – tvoje potřeby pohledávat. možná po 20 letech manželství, ale ze začátku je to jen práce a práce. a práce. žádné moje. co já. ja přece nic. co bych jako měla chtít? Jít si někam do báru nebo co jako mám dělat já pro sebe? Když jsme dva tak děláme věci společně. to je ta změna. a děláme to přece jeden pro druhého.

    Pokud chce člověk žít pro sebe nebo mít sebe na prvním místě tak fakt nepotřebuje partnera.
    spíše nějakého psa nebo tak. přece když mám někoho ráda tak vůbec neuvažuju že já na prvním místě. to bych musela být blázen. proč bych si ho brala??

  242. No vždyť oba jsou na prvním místě, ale ne že se to vyvíjí, že jedenn je na prvním místě.

    Jdu se odpojit a dokoukat ten Parfém vražednej film.

  243. jo a nacvičit si nemůžeš přece nic. to chceš neco doma hrát? možná chvíli ale časem stejně vyleze na povrch tvoje skutečná povaha. parnteři jsou přátelé a přátelé si nezištně pomáhají. a rodina je fakticky komunistická jednotka, kde mají všichni všechno společné a každému podle jeho potřeb.

    děcko jako první. přes to prostě nejede vlak i když se třeba oba rodiče tváří jakože tatínek. pak muž jako oficiální respektovaná hlava rodiny. a pak žena jako pečovatelka a utěšovatelka všech, pak rodiče vlastní, pak rodiče partnera a pak všichni ostatní příbuzní. Je to jednoduché a přehledné.

  244. a neboj že jako ženu tě někdo ušlápne. Nikdy tě nemůže ušlápnout nikdo, protože tvoje role je v rodině centrální. naprosto rozhodující. Naopak, všichni se ti pudou podbízet a vyškemrávat a dělat si u tebe oko.

    a když nenavaříš, nenapečeš, nevypereš a neuklidíš tak se vůbec ale vůbec nic nestane. Prostě to udělá někdo jiný :-)))

  245. Jsem docela přesvědčena ratko, že i liška by byla ráda, kdyby se jí podařilo najít toho správnýho parťáka. Asi ten první prostě nebyl pro ni ten pravý, protože opět nevěřím, že by jen tak ze vztahu po 11 letech utekla.
    Jasně, že se má o vztah bojovat, vždyť jistě začal láskou, ale pokud je boj únavný už, a druhý vidí, že předem prohraný, nevím proč by měl v něm setrvávat..poprat se s tím, to ano.
    Ale pokud liška psala, i když by se měla s manželem dobře v mnohých stránkách, prostě by jí nesedlo, to co chtěla a jak ona, a taky naopak. Prostě se to stává, málokdo má to štěstí, že si vybere správně na celý život a ustojí vše. Ustát bez újmy se dají jen prkotiny, věci zásadní už druhého trápí. A pokud se neshodnou, i když se snaží..co s tím pak..
    A žádný nemusí být ten špatný…

  246. A opravdu tím nemyslím utéct právě jen kvůli běžným dohadům..tam by se měl každý snažit nepopřít sebe, ani toho druhého a nějak to skloubit. Zmám opravdu málo žen a ještě méně mužů, pokud nechytnou druhou mízu, co by stáli pro hlouposti o rozvod. To si každý sakra dlouho rozmýšlí..než dojde k tomu, že pak mu bude líp.

  247. S tím, jak jste tu psaly o tom, jak se kdo a kdy cítí sexy a chce, nebo nechce být…
    No, já to neberu až tak doslova být sexy, spíš líbit se něčím, sobě, někomu.
    Myslím si, že není jen tak člověk, který o to nestojí, ale nemyslím tím za každou cenu.
    Když mi bude blbě a nebudu mít náladu, je dost pravděpodobný, že mi to moc zajímat nebude..nebyl by na to prostor..
    Nemusím ani náhodou nažehlený barbíny a umělotinky- květinky už vůbec :), ale je to jejich věc a taky se chtějí líbit.
    I z ženský, co dělá na zahradě a má ruce od hlíny a je k tomu účelu i oblečená může něco vyzařovat, co se líbí a i chlapovi může připadat sexy. Nebo žena v pánským pyžamu..klidně taky.
    Oblečení podtrhuje, nebo naopak může zhoršit u někoho dojem, ale každý to vidí jinak..
    Jde hlavně o to vyzařování z člověka až šmrnc, a klidně i v tom pyžamu.

  248. ratko 281
    kdo mluví o hraní??
    nacvičit si můžu, co chci. Co dokážu – říkám, že jsem přišla na to, že kyž dokážu projít konfliktem, konfrontací, čelem, v pracovním prostředí a budu pěkně sledovat, jak to probíhá a co jsou důležité momenty, tak je to pro mě předpoklad a jistota, že dokážu vyjít dobře z konfrontace i v jiném než pracovním prostředí – v osobním životě, kterej je složitější, zacpanej různými vztahy a společenskými nánosy mnohem víc.

    Co je na tom nepochopitelnýho a proč tě apadlo, že něco hraju? Grr.

  249. Ahoj liško,v pyžamu nejsem, ale bývám..mám přes sádru fakt “ super slušivýkalhoty, jsou široký a velký, už jsem je chtěla dááávno vyhodit, ale doma se do nich jediných dostanu. Tak si nepřipadám nijak extra, ale je mi to fuk.
    Horší je, že odpol. pro mě přijedou děti, mám stále nechodící. Slaví narozeniny a já teda fakt nevím , co na sebe a jak :)). No, asi šaty, ale zas už takový teplo není…ale chtěla bych vypadat trochu k světu, to se ví..:)

  250. Dnesak odpoledne už bud ehezky. náhodou sádra – to je pro některý chlapy taky sexy! Bezmocnost ženský, potřeba ochrany… :-)

  251. 286. nevím… z toho co jsi psala jsem si to tak nějak odvodila. že předem máš obavy, že by tě ve vztahu někdo šikanoval a nutil ke věcem které nechceš.
    a možná je to tvojí zkušeností z dětství pokud jsi měla dominantního tatínka. odnesla jsi si, že žena se musí bránit protože muž ji ovládne. a co když jsou muži různí? ne všichni chtějí ovládnout ženu ve vztahu. jen někteří… takového si nemusíš vybírat. s takovým ovládacím mužem se stejně nedá… konstruktivně.

  252. 291
    néé, nemám obavy, že by mě někdo šikanoval a k něčemu nutil. To by se nezdařilo. Nemám obavy z nikoho. Jen ze sebe, z toho, že já sama iniciativně půjdu druhým příliš na ruku. Ne že by oni to chtěli. Ale když uviděj ten prvek v mém chování, tak se na to rychle zvykne a ten druhý nic blbýho nedělá, vůbec ani netuší, že já se jemu přizpůsobuju. To dělám já. Proč bych se bála někho jinýho? nebojím se nikoho, jen mám obavy, zda já obstojím.
    Mě nikdo ovládnout nechce a ani nemůže, to mě ani nenapadne. proč by mě někdo měl ovládnout, nikdo takovej mě nezajímá, takový lidi nepotkávám. Tak se ke mně nikdo nechová. Ke mně se chlapi chovaj hezky.

  253. ad film „Parfém – příběh vraha“:
    byl docela hnus, když mi po skončení filmu padnul do oka na stole ležící můj oblíbený krém s nápisem Körperbutter.
    Blé. Jako v těch hnusných scénách filmu.
    Dobré na tom snímku byl kontrast mezi něčím tak vonným jako parfémy, ideou vyrobit nejlepší parfém na jedné straně a tím hnusem, co byl za tím uskutečněním na straně druhé.
    Zajímavé bylo i to, že hlavní postava je absolutně negativní, psychopat bez lidských citů. To je málokdy ve filmu. Ale zklamala mě zahozená šance se víc věnovat tématu parfémů, jejich složení a obrazovému a zvukovému vyjádření vůní. To mi tam naprosto chybělo, ale podle recenzí jsem právě to čekala. A nic. Až na konci – ale to byl extrém.
    Celkem vzato to nebyl typ filmu, který vyhledávám; mám radši, když je tam i kladný hrdina. byl jím sice otec Laury, ale nebyl tak v popředí, aby se s ním dalo identifikovat.

  254. hmm, došla jsem tedy k nesprávným závěrům na základě toho co jsi psala.
    chceš se naučit … aby jsi nešla druhému na ruku. aby jsi nebyla tak „hodná a přizpůsobivá“.

    by mě třeba zajímalo, když ti tak vadí tento tvůj prvek „hodnost a přizpůsobivost“ proč takhle sama sebe vnímáš a proč ti to tak vadí. svoje teorie si nechám od cesty :-)

  255. 294
    moje přizpůsobivost je kladná vlastnost, šikovná pro druhé, šikovná i pro mě v práci i jinde. Jenže když se to přežene, už to není dobrá vlastnost, která slouží, ale extrém, který vede k blbým koncům. Protože když upozadím svoje potřeby, uvědomím si to, ne že ne. A to může buď vést k velkýmu vzteku (což si myslím, že se děje mojí mámě), anebo po čase k nepohodě, bolesti, frustraci. To já vydržím, ale jen nějakou dobu, ne věčně, protože takovej masochista zase nejsem. A pak se to provalí například tím, že řeknu „Dost.“ Řeknu, že takhle dál to nejde, takhle nemůžu – a když to řeknu ve vztahu, je konec a pro toho partnera je to poměrně překvapivé a náhlé. Protože se do této chvíle měl báječně, dobře, viděl, že já se s ním mám taky dobře, protože jsem držela a držela a neudělala nic ihned pro svoje potřeby a přání, ihned jak se začaly vynořovat. Až ve chvíli, kdy to bylo nečekané.

    Ale ve vztahu s Akčním Hrdinou jsem dělala ihned. To je to pitomý – já jsem dávala najevo ihned, co mě trápí. Opakovaně a pořád to stejné. Normálně jsem to vícekrát říkala! A ne že ne, tentokrát jo. Jenže jsem to nedotáhla – předpokládala jsem totiž, že když to dám najevo, ten druhý na to okamžitě zareaguje. A ne že to zamluví, nechá vyhnít, nechá být, nic neudělá. To mě nenapadlo, tak proto mi chvíli trvalo, než mi došlo, že to znamená „Nehodlám s tím nic dělat nikdy.“ A bylo po ptákách.

  256. 296!
    „Protože když upozadím svoje potřeby (…) To já vydržím, ale jen nějakou dobu, ne věčně, protože takovej masochista zase nejsem. A pak se to provalí například tím, že řeknu „Dost.“ Řeknu, že takhle dál to nejde, takhle nemůžu – a když to řeknu ve vztahu, je konec a pro toho partnera je to poměrně překvapivé a náhlé.“

    aNO!pŘESNĚ!
    Pardon, už jsem si přepla capslock od psaní náhrobních nápisů.

    Ježíš, já to znám taky, tohle přesně, to, že „jdu na ruku“ sama o své vůli, přizpůsobuju se, aniž bych to považovala za nějaké sebeobětování se, ale přizpůsobuju se, a ten druhý to neví, prostě to bere tak, že tak to chci já sama o sobě, a já pak třeba i řeknu, že to chci jinak, ale on nereaguje, už to má nastaveno jinak, takže nerozumí, a pak přijde ten šok, když naráz řeknu Dost… Pak přijde to, že on neví, co s tím, a reaguje stresově, tak stresově a s takovým agresívním nepochopením, že to zas už nemůžu zvládnout já…

    Přesně tenhle průběh mělo moje manželství.
    A přesně pro vědomí tohohle průběhu a vědomí svojí viny na tom průběhu už to nikdy nechci opakovat.
    Taky jsem se učila a učím stát si jen sama na svém a sama na sobě. Nepřekračovat…

    Jenže je to peklo to vydržet, nepřekračovat svoje hranice pro potěšení toho druhého, když má člověk toho druhého rád.

  257. poslední věta… člověk dává pak vinu tomu druhému. že on za to může a přitom za to může on sám. ten druhý je jen konfrontován s měnícími se obrazy. taky jsem tím musela projít, ale uznala jsem svůj podíl. sice pozdě ale uznala. ten vztah se posunul jinam.

    opět moje sborky – rozborky. je to mylná představa že tomu druhému „děláme radost“ když se přizůsobím a když to udělám pro něj. ve skutečnosti škodíme. a tohle škodění je těžké rozeznat. protože žena si kolikrát řekne: vždyť já dělala pro něj všecko a on takhle. ona to dělala špatně. škodila oběma. sobě, jemu i dětem všem. tím že neukázala jasně kde stojí, co chce a jak to chce. a nestála si za tím.

    muži to ale očekávají. očekávají že to žena řekne, chtějí mít čitelnou a jansou ženu a jsou zděšeni když zjistí že žena je vlastně klamala. aby byl doma klid. je to pro něj zklamání že ona s ním není šťastná. a že to nedokázala jasně sdělit. teda jasně sdělit co vlastně chce.

  258. je to jako když krmím kočku protože škemrá a škemrá a on aje pak jako tlustá dyňa. mojí vinou. když ji pak nedám… jsem ta nejhorší. hned od začátku jsem ji měla dát jen akorát.

  259. 298
    Nedávám vinu tomu druhému, ani jsem tenrkát nedávala. Za tohle. A nevšimla jsem si, že by to dělala Liška. :o)

  260. ratko, ano!

    ru,
    no vidíš a na uvědomění si toho mého náhlého „Dost“ jsi mne přivedla ty. Tady, jak jsem tehdy najednou řekla Christabel, ať tady nevyzývá k ničemu, že tu není doma.
    A čím dál víc vidím, jak je dobrý nějakou svoji vlastnost vidět jak na blogu, tak v práci a tak ve vztahu s mužem. Jsou tam různé aplikace téhož – proto říkám, že je pro mě záruka úspěchu, když něco dokážu udělat / změnit v aplikaci jménem Práce. Protože pak vím, že se to projeví i v aplikaci jménem Vztah.
    A v posledním měsíci velmi dobře pozoruju, že jdu víc do konfrontaci i v aplikaci jménem Blog. Ratko, dřív bych tě nechala, ať si říkáš, co chceš, reagovala bych na tebe mnohem mírněji nebo bych to nechala být.

  261. tentokrát jsempsala o sobě :-) fakt jsem si myslela že za to může muž. že on nevidí a nevnímá co chci já. jenže ono to bylo tak že jsem nebyla schopna to čitelně sdělit. neuměla jsem to . takže teď rozumím naprosto Lišce, co vlastně chce umět. co chce umět vyjádřit a co se chce naučit.

  262. 300 jo, to mě hned taky napadlo. Že nedáváme vinu tomu druhýmu. Ale zpočátku ne že vinu, ale říkáme si: Proč ON neudělá toto, proč ON nereaguje… čekáme – nebo teda já jo – že nějak zareaguje, podle představy, a všechno bude v pořádku – půjde to podle mne.

  263. A jinak myslím, že to zas trochu posunuješ.
    Svoje představy jsem sdělovala jasně, jinak bychom nebydleli na vsi a neměli havěť a koně.
    Ale současně jsme se snažila splnit představy manžela, a to jak ty formulované, tak ty jen vycítěné či jen tušené – ano, i ty, které člověk jen odhadoval, někdy blbě.

    A pak toho už je na ženskou je moc, už nestíhá a nezvládá. A ztrácí se v tom, co vlastně ten druhý doopravdy a chce a co chce jen proto, že si myslí, že to chce ta manželka. ‚On je o totiž začarovaný kruh. :-)

    Muži taky velmi často na rovinu neříkají, co doopravdy chtějí. Z různých důvodů, včetně falešných ohledů vůči té ženské – tedy cca z podobných důvodůu, z jakých se jim přizpůsobuje ta žena.
    Eště tak občas řeknou, co nechtějí. To jo.

  264. 301. LIško, přičemž ty hranice vůbec nevnímám jako něco špatného. naopak. tomuhle jsem porozuměla vlastně až se vstupem Rulisy. Přemýšlím nad tím. Kdybych nad tím nepřemýšlela tak bych asi tolik nepsala. Je to spíše tak, že některé věci jsou „rozpracovány“. a potřebuji jim nějak porozumět.

  265. 302
    jo a ještě k tomu pěkně asertivně a bez slz, nejlépe. Ale už se mi to povedlo i v tom vztahu, někdy jo. V práci taky v klíčové chvíli, ale v dalších setkáních to zase bylo „nakažený“ emocemi; sice jsem si dovolila říct doktorce, zástupkyni šéfa „Je mi to ukradený a říkám to úplně záměrně: Je mi to ukradený,“ ale dost emocionálně. Pak jsem řekla ještě, co si myslím o jejich postavení, které si ony dvě nadrobily – že to nemaj lehký a najejich místě bych nechtěla být, ale že já bych se na to místo ani nedostlaa, nenaběhla bych si. Protože jsem se tam skutečně nedostala.

    … dodávám: a tam měl emociální hlas svoje místo. Tamo mělo smysl, protože ony dvě mohly podle toho poznat, že nejsem „proti nim“, ale chápu jejich postavení, dovedu se do něj vcítit. I když jsem k tomu dodala, že jáo takový postavení nemám zájem, v tom nejdedu,to by mě zničilo, tak ať se zničej, jestli chtěj, když si do toho beztak naběhly samy, a ať mě vynechaj. Říct toho bez emocí by podle mě nemělo význam.

  266. 301/302nějak zrovna jsem nastoupila, ale do školy, tam nebylo moc co ověřovat, tam se šlape brázda a šmytec. Prostě jsem na sebe koukala z vejšky, jak tam kmitám po tom obrovským polorozpadajícím se zatuchlým a neukliditelně špinavým baráku jak myš v bludišti a bulím, sama ztracená v sebou vlastním navršeným…

    Tak jsem se rozhodla, že se to nauačím si sama taky vyřešit, odreagovat… Bez zatěžování manžela nějakými svými výlevy a žádostmi…
    A zas jsem to udělala blbě.
    Takže místo ocenění, jak rostu coby osobnost, přišel jen další průser.

    No nic. :-)

  267. 308
    Začátek textu mi při opravě překlepu vypad, asi něco o tom, že jsem na to tehdy přišla bez zásahu zvenčí.

  268. 305
    Mám to podobně. Diskuzema na blogách si často „docvaknu“ to, co mám sama v sobě rozpracováno, ale odstaveno na nějakém bodě, z něhož jsem neměla dál přípoj. Blogy mi ten přípoj často ukážou.

  269. … být zdravá sviňa mi zrovna dneska vůbec radost nedělá – každou chvíli musím tátovi něco odmítat, opakovat dokola „Ne, nebudu vstávat – když sis tu skleničku dokázal podat ze stolu, tak ji tam taky polož.“ – „Já tam nedosáhnu.“ – Hnusným tónem: „Tak se posuň. To neexistuje – ten stůl máš u postele, abys tam dosáhnul.“
    Momentálně nám není valně ani jednomu. Je dost náročný být spolu celý víkend. Uprostřed oběda „Já si musím lehnout.“ – Odmítám, vysvětluji, hudruju, zvyšuju hlas. Uprostřed holení s pěnou na obličeji: „Já si chci lehnout.“ Totéž. Pak má pocit, že jsem nenávistná a jsem na něj zlá. Koukáme se na fotbal, v tomto týdnu už počtvrté. S tklivostí: „Ty mi to nepřeješ.“ – „Cože, já ti to tady vyhledávám a pouštím, ty ses na to chtěl koukat, ne já. Taky jsem ti mohla říct, že žádnej fotbal nedávaj.“
    Být zdravá sviňa znamená často starat se o sebe, jít si po svých. Ale ve chvíli, kdy musím předkládat minimálně tři jídla denně, nápoje, být tu přes noc, mýt nádobí, nakupovat atd, tak asi těžko si půjdu po svých. Nedivím se, že máma mívá dojem, že už jí z toho jebne. Jen ať si na dva týdny hezky odpočine…

  270. hezky se to tady čte, ty komentáře :-) a pak je realita . za sebe řeknu, že nevím. Takže když se náhodou někdy zamiluju – vím o sobě, že všechno bude jinak. a zrovna tak to bude vše jiné i s mužem, do kterého zamilovaná nebudu. a pak je tady moje práce – a vzorce chování z té práce …

  271. 314. to je ale normální, zejména když má člověk třeba 3 děti. pak se stává z ženy štěkna, co jen poštěkává a pohlavkuje. a je v permanentním stresu . protože ji strašne serou – všichni. Je to paradox. měla by odpočívat ale nedokáže to. Nedokáže si vzít knihu, sednout si a nechat je ať ji skáčou po hlavě a vyrelaxovat se u toho. Musí furt reagovat na každý podnět. každým podnětem se zabývat a řešit ho.

    Naučila jsem se jednu věc, reagovat jen na některé podněty a to s plnou pozorností, prostě se tomu člověku (nebo děcku) absolutně věnovat v danou chvílí. být s ním. …uspokojit ho. to ho zklidní, protože ví že jsem přítomna. a pak si dělat co chci. třeba vleže vedle něj. myslím že budu dobrá babaička, pohoďák :-)

  272. Nechci říkat, že si chlapi od nás nic „nevyžerou“, většinu jich nebaví poslouchat naše výjevy co vlastně chceme a potřebujeme. To, co nám se zdá hodně důležité, oni kolikrát považují za zbytečné se vůbec o tom bavit, s tím, že oni mají jasno..a my vše dramatizujem, nebo moc prožíváme.
    Jenže nevím jak kdo, ale ženská potřebuje vědět, proč to, či ono mezi nimi skřípe a to od něj!..tak bych se jich zas tak nezastávala. Jasně, že vím, že jim je všechno hned jasný..
    To si myslí..ale často není. A pak se ta ženská snaží tedy mírnit, méně se ptát, protože odpověď je stejně taková, že si z ní málokdy něco jasně může vzít. Často slýcháme ..teď nemám čas, nebo náladu se o tom bavit..
    Někdy oba, jindy jeden se pak snaží usměrnit v tom, co vycítí, že druhému vadí. A nemusí to pokaždé dobře odhadnout, co jeden, nebo druhý jak chce a myslí.
    Jak se to pak kumuluje, aniž by chtěli, je to pořád horší. Je to prostě o komunikaci..když něco nevím..tak to je pak těžký se zorientovat. Když se někomu něco nelíbí, mají si to říct, pokud možno hned.Když ten druhý nechápe a dělá něco, co vadí třeba nevědomě a zeptá se konkrétně, myslím, že má právo na vysvětlení, zrovna tak, jako říct k tomu svoje..
    Ale to se moc neděje. Vím, že chlapi jsou spíš věcnější a my rozebíráme až moc, už jsme tak založené.
    Někdy je dobrý naučit se od chlapa té věcnosti si myslím, ale i on by měl, pokud o ženu tedy stojí vidět, že určité právě věcné odpovědi a vysvětlení potřebuje, aby lépe porozuměla a ne desetkrát zabalené NIC.
    To k ničemu dobrému vést nemůže..
    Poznala jsem i chlapy, u kterých nebyl problém si vše v klídku vyříkat..pochopit se vzájemně.

  273. 316 ratko, to se máš, to bych potřebovala umět a nevyskakovat,když se mě táta po dvou minutách opět ptá, co bude k obědu. nebo jakmile ulehne po obědě, tak se někdy zeptá, jestli už jsme obědvali, ehm. Ale jindy naopak dobrý a ví i co je za den…

    Ale teď už se to večer zklidnilo, zase prohlásil,že mě má moc rád – říká to často – a já na to, že je náročný být celý víkend spolu a teď že už je to dobrý, protože už je večer a je to. K tomu energická lidová píseň, vám řeknu, opravdu zlepší náladu! Proto občas tátovi pustím TV Šlágr, protože někdy tam hrajou dobře a hlavně je to na atmosféru lepší než nějaký agresivní zvuky reklam a drasťáckejch krimiseriálů.

  274. můj tatínke se nejvíc zklidnil když jsem ho objala, nebo si k němu lehla, držela ho za ruce. den před jeho smrtí jsem si s jeho prsty hrála takové ty dětské hry. Jede bába z kopečka…. a tak. a on mi ty ruce pořád dával a plakal u toho.

    myslím si že starší lidé potřebují zklidnit, aby se nebáli. obejmout. a být ujištěni že je neopustíme. že je máme rádi a že se mohou na nás spolehnout. ona ta naivní šikana je stejně projev vnitřního neklidu.

  275. 317 anino,
    to je drsný. Až to odrazuje ještě vůbec si s mužem něco začínat :))

    315 barčo,
    drsná realita přichází, držme si čepečky a kloboučky!

  276. 319 nojo, jenže já nejsem zvyklá se svých rodičů zrovna moc dotýkat. Asi tak od svých deseti let. Bohužel. Nejsem z rodiny, co se na sebe lepí a dotýká – znám takovou a není to špatný, ale u mě to prostě není zvykem, já jsem se tělesně distancovala hodně rychle a ani třeba si nemůžu zvyknout, že se lidi líbaj na tváře při přivítání a loučení, je mi to divný, nezvyklý. pro mě je normální muži dát pusu na pusu – a oni teď v posledních letech se natočí jakože na tvář. Nesnáším to. A ženy líbat nechci, pro mě je to moc erotický, pro mě to není běžný.

  277. já nesnášela doteky, odjakživa. rodiče mě nesmeli obejmout. a představ si… samo mě to vedlo. jako když praskne nějaká obruč. najednou jsme věděl jak se mám tatínka dotýkat. věděla jsem to intuitivně. a po jeho smrti to vím i u maminky.

  278. 319
    Když tohle čtu, chce se mi zrušit všechny svoje hlášky o tom, že „Mami, teď fakt nemůžu přijet“, sbalit kufry a jet maminku obejmout.

  279. 322 jůůůů, mám naději, že to půjde. :-)) Ruku mu podávám.
    Asi před dvěma týdny dávali v televizi dokument o tom, že umřel císař Franz Josef, a táta pak čtyřikrát denně tvrdil, že musím sedět u něj a držet ho za ruku, protože umírá. chvíli si dokonce myslel, že jsem princezna a on císař :-)

    S mámou dotýkat trochu jde, když se loučíme při odchodu, ale je znát, že ani jedna z nás na to nejsme zvyklé – minimálně ne mezi sebou – je to trochu rozpačité a trochu srandovní, spíš se tak silácky poplácáváme :-)))

  280. Liško, není to drsný, ani důvod k tomu si s někým něco začínat :)
    Prostě i tak to někdy je..
    Jak píše Ru, že by nejradši zrušila kdeco a jela maminku obejmout, já neznám u rodičů, ale měli jsme babičku, opravdovou babičku, co se starala bývalého manžela a jeho sourozence.Tchyně na o moc nebyla a ona neměla děti. Pak , i po rozvodu se nám snažila pomoc , jak mohla..prostě byla naše a my její. Ta rodina pro kterou žila ji prodala byt a přesvědčila ji, ještě schopnou, ať jde do domova důchodců, že nebude sama..a budou u ní jak to půjde. Jen ji tam přemýstili a víc je neviděla.
    Tak to jsem i přes to, jaké jsem o nich měla mínění NEČEKALA.
    Chodila jsem za ní já a dcery, pak s vnoučaty a braly jsme si ji domů, střídali jsme se.
    Když jsem byla v nemocnici, měly holky co dělat se mnou..i tak tam byly.
    V té době zemřela a my nevěděli nic.
    Vím, že si šetřila na pohřeb, měla opravdu malý důchod, a já ji ujistila, že nemusí, osili jsme ji co jsme mohli, i platili léky, neměla na to.
    Napsala jsem tam mail, jak se jí daří, že mám teď sama problémy, ale přijdu, ať ji pozdravují atd.
    Ale to už nebyla..tak další mail, co je s ní. jak je pochovaná. Prý nikde, to nechtěla ;)
    Nejsem zrovna bohatá, ale ta, co ji tam dala jim nebrala telefon a tak ji pořbili na náklady DD.
    Dožadovala jsem se urny a chtěla to spolu s holkama napravit, ale odepsali mi, že bohužel..nejsem příbuzná, a i když vědí, že jsme tam byli jen my, nemohou nic. Strašně si to vyčítám. Ona si tohle nezasloužila.

  281. Aninko, netrap se tím. kdyby jsi ji měla držet za ruku v jejích posledních chvílích, On už by tě tam dovedl. Takhle tě vede jinudy,. Nikdo není bez viny. Nevyspytatelné jsou cesty. Člověk nemá dost informací. Většinou ho vede jeho vnitřní hlas a ukazuje mu cestu. A když tě tam nedovedl… Věřím tomu že člověka jeho vnitřní hlas vede a dovede na „jeho místo“. I když je tam třeba sám a zklamaný… má to smysl. Teda za mě, důvěřuju vnitřnímu vedení :-) teď absolutně ano. věřím. každý může udělat jen tolik kolik zvládne. víc mu naloženo není.

  282. ještě k tomu vyříkání si… podle mě to často (většinou) není možné. člověk podvědomě cítí, že ten druhý mu leze na nervy, že ho obtěžuje, ale neni schopen specifikovat v čem. leze mu na nervy jak mluví, jak se tváří, jeho gesta…. úplně všecko. Když mu řekne, že mu leze na nervy tak je to málo konstruktivní. co má s tím ten druhý jako udělat?

    To josu momenty, kdy je jasné že je třeba něco podniknout. ale co?? většinou člověk odvrkuje a tak různě poštěkává… jakože a tohle jsi neudělal, a doma nejsi a tohle je blbě…. ale ve skutečnosti leze na nervy cleý člověk jako takový.

    nebo to mám jen já? že mi někdy lezou ti ostatní na nervy.

  283. a pak jako mávnutím kouzelného proutku… třeba když je PMS pryč je zase všecko supr a skvělé, a svět příjemný… a lidi zábavní.

  284. 327
    Já nevím. Já buď o toho druhého stojím, a pak je mi akorát líto, že něco nějak neto, a to pak poštěkávám nebo brblu nebo tiše v koutku slzím, ale furt o něj stojím, furt si přeju, aby jo jo jo. Při PMS právě o něj stojím ještě víc, resp. o to, aby se mnou kominikoval. Cítím se hrozně slabá a zranitelná.

    Po PMS, v podstatě hned po příchodu měsíčků, jsme zas silná a klidná a sice ho mám ráda (pokud někdo takový je), ale už ho tak nutně nepotřebuju jako oporu. Taky už nemívám ty návaly potřeby vůbec někoho mít a ochoty s někým třeba i žít, jen abych nebyla sama. Už nmi stačí jen přátelství na dálku a pěknej sex. :-)

    A nebo je mi protivnej ten člověk celej, ale to proto, že už je konec. A cítím to i z něj. A to je prostě něco jako děs z cizoty až strach.

  285. 329
    Nemusí kominíkovat, stačí mluvit, no. :-)

  286. 329. mě takhl eobčas lezli na nervy všichni. dokonce i děcka. zavřela jsem se a byla jsem nepřítomna. děcka zlobila o to víc protože cítil amoji nepřítomnost. takhle jsme řešila a řeším dodnes když mi něco leze na nervy. odpojím se.

    nevěřím na cizotu a nicotu. na othle prostě nevěřím. tuhle cizotu a nicotu jsem měla dlouho vůči rodičům – je to ochrana. ochranná bariéra, člověka odpojí podvědomí. je to práce podvědomí které si myslí že tak to chceme. instinktivní ochrana.

    ta bariéra se dá odstranit. vnitřním rozhdnutím. každého člověka lze milovat. není to jen věcí instinků a podvědomí.

  287. 331
    A proč bych se měla snažit milovat člověka, který už to nechce? :o)

    To, že by mi lezli na nervy všichni, neznám. To jsem neměla snad nikdy.
    Akorát když jsem měla dlouhý blbý období, tak to byla apatie. Nikoho jsem jakoby nevnímala. Nic jsem nemohla, ani vnímat, natož reagovat.

    Ale jinak vnímám spíš hroznou náklonnost k lidem kolem sebe.

  288. 331
    Kdyby ti jednou jednou jedinkrát, někdo, čí láska k tobě se obrátila do nenávisti, v tom obratu ublížil, možná bys pak tu cizotu a ten strach při dalším něčích odvrácení se od tebe cítila taky.

  289. 332. a co když to já chci. Teda ne milovat člověk a který to nechce ale naopak milovat člověk akterý to chce. Mě to hází stranou. Mám nějakou záklopku, mě se to bloklo. Zjistila jsem to u rodičů… ta ztráta náklonnosti z mé strany byla děsivá. věděla jsem že se stalo něco hrozného, uvnitř v mém podvědomí. a když se ta láska později vrátila smnohem větší intnenzitou tak jsem pohcopila že si to dělám já sama sobě. u všech mých blízkých jsem to takhle prožívala, musel ajsem ty záklopky a bloky odstraňovat postupně… jeden po druhém a vědomě.

  290. 333. ale je pravdou, že nenávist jsem nepocítila nikdy. teda nevraživost ano, hodně lidí na mě nevražilo, ale nenávist… že by mě třeba chctěli ublížit ve své nenávisti… to jsem nezažila. asi ani neumím nenávist přijímat a tím ani v sobě vzbudit. neumím to. jsem v tomhle spíše naivka.

  291. 334
    Když tohle, tak je nejlepší počkat a do ničeho se netlačit ani nedělat žádná hrozná rozhodnutí. Nesnažit se o rychlá řešení. Na takového člověka se dá zvyknout,jen se s ním musí chvilku dýl pobejt a něco s ním prožít. Nemyslet na to, jak trpím tím, že s ním jsem. Myslet na to, co musím zorganizovat a co musíme/máme udělat my dva spolu. Je potřeba přehodit zaujetí myšlenek. Až se hlava uvolní a přešoupne jinam, uvolní se i ten blok a teprv pak člověk zjistí, jestli ten blok má nějaký vážný důvod, nebo jestli to byla jen jeho vlastní nějaká… paranoia… smyčka… cokoli.

    Ale já to fakt až takhle v téhle chronické inzenzitě neznám, jen přechdoně po nějakém konfliktu, a to prostě řeším takhle. Že to neřeším.

    Jinak je opravdu můj problém naprosto opačný. Že o lidi ve svém okolí stojím. Až moc.

  292. možná proto mě Nový zákon tak oslovil.
    Tam je to vysloveně požadováno, aby člověk odstranil ze svého srdce veškerou nenávist k bratru svému :-) Aktivně na tom pracoval. Otvíral srdce lásce. Miloval boha a své bližní :-)

  293. Vy tady tak hluboce ze srdce a já se ráno nasrala na toho hajzla kocoura. Vysral se mi do postele.
    On někdy prohlíží byt a očuchává a pak si vybere nejměkčí místo a tam se vysere. To už je potřetí tohle.

    Nejenže „jsem mu neodpustila“, že tu není můj milej kocour Šimák, že je tu místo něj tenhle mramotovanej s kulatýma očima, co mě v noci budí vytím – on ještě takhle vysírá. Chytla jsem ho za flígr (vzadu na krku), odnesla ho bezmocně máchajícího vzduchem na místo činu těsně poté, co z něj zdrhnul, napchala mu do toho smrdutýho hovna čumák (neznám kočku, co má tak smrdutý hovna, asi je to tím, že žere jen granule a normální stravu nechce, je to blázen) a flinkala jsem ho ručníkem přes zadek. Nojo, jenže takovým švihem, že jeden kousek hovna mi přistál na zdi.

    Nasratá jsem jela pozdě do práce, nasratě vpochodovala do vagónu metra a pak teprve jsem si řekla:
    Vždyť je to sranda, být naštvanej kvůli jednomu malýmu zvířeti, jednomu kocourovi. Vždyť je to jen drobná srandička. A ještě jsem si řekla, že můj táta je proti němu anděl.

    Doufám, že svýho kocoura máma dá konečně vykastrovat. Normálně to zvířatům nepřeju, ale tomuhle jo – aby mu to umožnilo nesrat po bytě a nedělat tam značkovací loužičky. Možná máma čeká, že ho k veterináři donesu já, ale to se mi nechce, neni to žádnej můj kamarád.

  294. ten kocour se choval naprosto přirozeně. jako vetřelci ti ukázal že tam nepatříš.

    naše kočka to udělala mému nestaršímu. taky do postele, když přišel na návštěvu. On byl syn i hodně dominantní, jakože mu to tam patří. A tak mu to moje milovaná kočka vysvětlila že se tam nemá roztahovat..

    kočky se chovají naprostou v souladu se svým instniktem. neuhnou i když je budeš bít a máchat jim čumák v kdečem. stačí když uznáš jejich autoritu a dají ti pokoj.

  295. a ještě když jsem byla malá holka, tak kočk achodila kadit tatínkovi do postele. on ji za to bil. ale ona nepřestala. teprve časem jsme pohcopila že ho odmítla akceptovat. nás milovala, nám se do postele nevysrala nikdy.

  296. … ech, smazala jsem další podobný komentář o tom, jak mě ten kocour schválně štve svejma provokacema.

  297. ratko,
    on se vysral mámě na tašku v jejím pokoji.
    Jeho autoritu neuznám nikdy, s takovejma hajzlama se nebavím. Už bude jen v kuchyni, předsíni, koupelně. Nebude mě srát, když ho krmím. Neexistuje.

  298. to zvíře je neurotizované. ale to může být tím že je to neurotizovaný kocour. kočky (i kocouři) jsou 100% čistotní.

    mě se pozvracela kočka, posrala a úplně zhroutila do plazivého stavu, když se na ní dívala jasnovidka. Od té doby vím, že s takovýma věcima se nezahrává. Kočka to viděla a bála se toho. Kočka nasává energie v domě. Proto srala z ty jasnovidky. Cítí co se tam pohybuje a podle toho reaguje. když je v klidu, je v baráku taky klid . žádné nebezpečí. když je nemocná tak je někderý z členů nemocný – i když se třeba ještě nemoc neprojeví. a když je nervozní tak je někdo z členů nervozní – v napětí. a ona to všecko zrcadlí. z kočky se dá odečítat jaké je prostředí v domě.

  299. Ten kocour mě nebere jako domácí, není můj, nebydlím tam. Proto neví, co počít. Hlavně není vykastrovanej, tak co by neznačkoval – to je jiná kapitola než čistota. Udělá si teritorium, kam přijde, my mu to vyčistíme a zrušíme, tak musí chudák znova opakovaně. Prostě aplikace pudů na městský byt. To je naprd. Nasávat z nás nervozitu nemusí.

    Hlavně nechápu, proč kocoura. Já bych si když už pořídila radši kočku holku. S těmi není takováhle potíž.

    A vůbec, už se o něm nemíním bavit, nebudu se tady udržovat půl dne v nasranosti.

  300. … i když on je první školní den, tak kdo by nebyl napruženej :-)))

    V metru jsem viděla lidi vpodzimních hadrech došedozelena, plných botách, v baloňáku. Jen jedna holka, co jela z prvního školního hodinového dne měla otevřené boty naboso jako já. Fuj – když začne škola, je to snad povel nosit hnusný šedý hadry ??

  301. u nás šílené zácpy… všichni se hrnuli do školy. hrozné. nám přivezli dřevo tak že jsem jela přes ten chaos několikrát. a bolí mě ucho :-) jak jsme seděla na dešti n akoncertě s nohavicem, dostala jsem zánět ucha. takže žádná pohoda. čekám kdy to přejde.

  302. A moje maminka má už týden průjem a zvrací a konečně kapitulovala a nechala si zavolat doktora. Akorát že mi pláče do telefonu o rodinné sudbě rakovinou a tak. Když jsem jí řekla, že to bude spíš bakterie z nějakýho starýho jídla, tak jsem ji urazila, že všichni měli rakovinu, akorát ona jen bakterii.
    Já tam snad fakt budu muset jet.

    Hele, Liško, ale to tvoje story se smradlavým hovínkem od kocoura docela pasuje do tématu článku, že? :-))

  303. Ano, smradlavý hovno pasuje dokonale. Pokud takový pach někdo cítí v parfému, odborně to může nazvat myslím „indolická vůně.“

  304. viděli jste kočku čichající k cizímu hovnu nebo chcánkám? Je v extázi

  305. no zaujímavý vývin debaty ;-)
    RulisoMaminke prajem skoré uzdravenie.

  306. sousedův pes se nejraději válí ve zdechlých rybách. přijde mu to tak neoddolatelná vůně že museli přestat s ním chodit do staré kaolinky kde sem tam zdechlá ryba leží. prostě ten puch nevymyjí. prý nikdy :-))

  307. ratko, to není dobrá zpráva dnešního večera, když chci tátovi dát rybí večeři :-)
    Možná mu dám něco jinýho, on totiž stejně usnul.

  308. Klid, válení se v rybích zdechlinách je psí specialita. Kočky ani tatínci to nedělaj.

  309. Jestli tátovi nějaké to sousto upadne do postele, taky se bude válet v rybích specialitách.
    Asi mu ty ryby nedám ani dnes.

  310. Jen mu je dej.
    Moje maminka je v nemocnici, ale asi to bude dobrý.

  311. ech… asi jsi správně pochopila, že jistota byla bez přívlastku a to slovo „horšího“ patřilo jen k té prevenci.

  312. Tak maminka je na jipce, selhávají jí ledviny. Ale po telefonu jsme spolu mluvily.

  313. Ahoj všem,
    liško to je ale vypečenej kocour, ale on je to vždycky tak, že když má čl, něco naplánovanýho tak, aby fakt stíhal, co potřebuje, tak se přihodí něco, co vůůůůbec nečekáš :)
    Ale to dokážou i psi a myslím, že někdy to udělají i schválně, když jsou dlouho sami, abys teda viděla..:). Nemyslím, když mají průjem, s tím se nic nenadělá.
    Ale měla jsem jednu, co to tu a tam udělala schválně a i jiný věci..
    Jinak je to pro ně šílená potupa, když s nimi nikdo včas nejde a oni už to nevydrží, dělají co můžou, aby to neudělali doma a trápí se ;)

    Ru, moc a moc přeju, ať je maminka brzy zpátky doma, ale jistota je jistota…

  314. Ru, mamince držím palce ať to není nic moc vážného a brzy se z toho dostane.

  315. Ona je tvrdá bojovnice a já doufám, že ji akorát rozhodily ty střevní potíže a už moc všelijakých léků, co bere. Prý jí to řekli i doktoři, že to tak může být. Více vyšetření ji ještě čeká.
    Uvidíme.

  316. ad 326, ratko, já vím, není to moje vina, nemohla jsem sama tehdy nic, ale těch, co tam babičku dali ještě opravdu schopnou. Kromě oken, co jsem jí občas umyla, se obsloužila celkem normálně. Včetně nákupu a bez hole.
    Měla nás ráda a věděla, že se na nás může spolehnout, ale bolelo ji, že už za ní oni nepřišli, prostě byla to její krev.
    Ke konci už mě nepoznávala a říkala mi všelijak a nejčastěji tím jménem téna jejíž návštěvu asi čekala do posledního dechu. pak už jsem jí v tom nechala, ale když jsem odcházela, tak jí bliklo, oslovila mě správně a chytla za ruku, prosila, ať neodcházím. Tak jsem tam s ní ještě byla, než usla.
    Já ji prostě slíbila, že ona nebude sama, že má nás. A o pohřbu ať nemluví a nestará se, že to zařídíme..;)
    Doufala jsem v nemocnici, že ji ještě uvidím, až se dám dohromady.
    Máš pravdu, třeba to až tak nikdo nechtěl a nebo se našla sestřička, co nás nahradila, tak jako já v práci jiné..

  317. Taky mamince přeju, ať se drží, ať to zvládne. jestli je dehydratovaná z průjmů, tak má narušené vnitřní minerálové prostředí, to ovlivńuje činnost orgánů – a na druhou stranu to nejde ani rychle zavodnit, aby nedošlo k selhání třeba kardiálnímu v tomhle věku. a ano, pokud bere léky v tomhle dekompenzovaném stavu – mohou udělat ještě větší paseku těmi svými silnými účinky. (velké výkyvy krevního tlaku, ale i minerálů, cukru v krvi apd.) Mamince přeju, aby nabrala sílu, protože je jistě těmi průjmy vyčerpaná. když nabere sílu, bude postupně jíst a pít – bude ji mnohem lépe a postupně se ten stav upraví. Jde o to co vyvolaly ty průjmy, hodně řádí clostridie.

  318. To zní logicky – odvodnění a léky k tomu a pojení toho s ledvinami. Tak to snad bude dobrý!
    Snad se maminka neobává a je v klidu.

  319. Maminka se obává a rozčiluje a současně si užívá toho, že je v centru pozornosti a opečovávání. :-)

  320. Teď jsem dala tátovi fík a našla mu na internetu, že je prý dokonce dobrý na ledviny,

    kdežto datle jsou dobré proti ucpávání tepen. Tak se pokusím mu někdy v orientálním obchodě koupit datle – jedla jsem je v Mnichově kdysi, prodávali je tam čerstvé na ulici a byly báječný. Sušený datle se s tím nedají srovnat, od tý doby sušený datle ani fíky nejím, br.

  321. Tyjo já jsem dnes večer v internetovém hledání dobrá – nemohla jsem si vzpomenout, jak se jmenoval anglickej brankář, co hrál v representaci, když mu bylo přes 40 let. To se blbě hledalo, ale mám to ze soupisky FIFA z r.1990: Peter Shilton.
    No nic…

  322. 21. Liško, ještě mě napadá k té sbírce vůní. Mám svůj oblíbený parfém, ale je zajímavé, že mi chybí nějaká ta „hřejivá“ vůně na zimu. v zimě ty vůně vnímám některé jako právě studené a svěží a jiné jako hřejivé. Objevila jsem pro sebe „hřejivou“ vůni – Jimmy Choo (je také jemná, ale zase jinak, než můj oblíbený Lanvin)
    http://parfemy.heureka.cz/jimmy-choo-parfemovana-voda-60-ml/specifikace/#section

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.