Pocit že jsem oceán

Publikováno | Autor:

VODNÍ STVOŘENÍ

Ležím. Objímám. Najednou se cítím jako voda, jako mořská hladina, oceán. V mé pěnivé náruči spočívá delfín omýván vlnkami, mnou, prsty… On mě hřeje. A usmívá se. Ve slunečném zálivu.

A támhle na břehu vidím ostroh s trávou. Přichází myšlenka:

Život se vyvinul ve vodě? Takže organismy žijící ve vodě jsou možná ty, co potřebují víc objímání. Permanentní objetí. Jako mimina. Prenatální. Sevření tlakem vody. Kdežto organismy, které z vody vyšly, udělaly odvážný krok – na vzduch, separovaly se od matky jako děti když dospívají; postavily se na vlastní nohy. Nebo šly od matky na vzduch jako při porodu, šly k otci – vzduchu, jenž nehýčká a spíš vybízí, fouká do tváří? Stále jsou spjaty s matkou zemí, jsou s ní dál navěky všechny spolem propojeny nohama, ale jen dole, jen základem. Větší částí těla se jí nedotýkají, natož aby jí byly obklopeny, obejmuty. Matka už je konejšivě nekolébá, to by je udržovalo ve spárech věčného dětství. Jen ve smrti, pohřbené, navrácené, jsou zpět v matčině náručí.

Nevděčná role matek… :-)

Nejsem matka.

Jsem vlnka, družka veselého delfína.

Ne Malá mořská víla, ne Rusalka. Ne tragédie.

 

52 komentářů u „Pocit že jsem oceán“

  1. nohama propojeni se zemí. a kde je tam ta voda? vodu si nesou v sobě. a tak se hladí zevnitř.

  2. Jo, tys to řekla, to je dobrý!!
    Mně napadlo něco na ten způsob, ale nedotažené – o tom, že máme vyšší teplotu než okolí, uzavřenou pod tlakem uvnitř, ne zvenku, jako je tlak vody v hloubce.

  3. Jsem moc ráda, že už je tu nový osvěžující článek. Už mě ty voloviny všude kolem nebaví.

  4. Co se mi tak objevilo, když jsem to četla: V našem podvědomí se jeví často voda jako cit. Jaká voda, takový prožívaný cit/láska. (nebo po takovém toužíme nebo se takového bojíme – obecně) Hluboký, nekonečný je oceán, veselá a pěnivá je vlnka. Tak prožíváš tu lásku. To je moc hezké. Hluboké a hravé zároveň. Navíc vše je prosluněno, tak vypadá štěstí ….. Také jsi neztratila kontakt s realitou, materiálnem, racionalitou (to by mohl být ten ostrov s trávou, pevnina).
    Ano, zrodili jsme se ve vodě. Je-li voda symbolicky cit, láska, pak by to mohl být i prožitek toho, že jsme se také v symbolické rovině zrodili z lásky. Z lásky, která nás obklopuje a nadlehčuje naše těla a životy. A my vystupujeme z moře samozřejmé všeobjímající lásky, my, naše těla ze dvou třetin z vody, abychom si tu lásku, vodu nesli v sobě s sebou, neoddělitelně a zásadně …… a učili se žít v realitě, racionalitě – na pevnině. A oceán/lásku, lůno naše fyzické i duchovní, si neseme s sebou a v duchu se tam stále vracíme.

  5. “Ležím. Objímám. Najednou se cítím jako voda, jako mořská hladina, oceán. V mé pěnivé náruči spočívá delfín omýván vlnkami, mnou, prsty… On mě hřeje. A usmívá se. Ve slunečném zálivu.”

    To je krásný. Být vodou – cítit, splývat s druhými, objímat. Oceán jako konejšivý klid. Pro Tebe jako ohnivou, akční Lišku to mohl být zřejmě zcela zvláštní, nový vnitřní pocit. Možná to byl podobný pocit, který jsem také kdysi já prožila ve svém snu před asi pěti lety. Ten sen si už nepamatuju, ale ten pocit, který jsem prožila, když jsem byla vodou – mám ho v sobě dodnes.

  6. Ještě mě napadlo k tomu prožívanému pocitu vnitřního klidu, konejšivosti, citu – konejšíš delfína, ale také tímto konejšíš sebe. Jsi vodou a zároveń jsi i tím delfínem – to je krásný sen. Není žádná pochybnost a je tam spokojenost, nekřečovitost, hravost…..Úplně jiná atmosféra snu než byly Tvé sny minulé o ledvinách……

  7. Co se týče výkladu a rozebírání snů – když se člověk snaží nějak uchopit myšlenkově svůj sen nebo prožitek – většinou vyplašíme to podstatné, nevyjádřitelné…. a to je myslím škoda…

  8. Jen Tvůj sen mi připomněl můj sen :-) A už mlčím. :-)

  10. “Ne Malá mořská víla, ne Rusalka. Ne tragédie”
    Tak to je opravdu jen sen.
    Příběhy musí končit tragedií.
    Když už nechceš Malou mořskou vílu ani Rusalku,tak….co třeba Isoldu?
    Bez tragedie není příběhů,které se vryjí do srdce.

  11. Saule,
    mno, radši si do srdce rýt nebudu a budu spokojená, než abych se vryla tragicky. Co se týče mne. Co se týče příběhů, souhlasím. Však se mi ty tragické až moc vryly.

    Ahoj SV!

    Barčo,
    souhlasím; je to splývání a konejším i sebe. A delfín je chlap, na kterém se to ukazuje. Pocit oceánu a delfína není nijak tragický, sle příjemný právě proto, že vychází z přítomného okamžiku, a ne z domněnek o co by kdyby. Jéje, ty ledviny, to bylo něco :-) Počkám pár dnů, až přijde premenstruační výlev a možná přijdou i ledviny :))

    Lenko,
    přesně tak. A břeh jako známka reality, to je dobrý podnět!
    Voda ve snech že jsou city, to taky souhlasím. A zrovna pro vodu ve snech těžko nacházím analogii, i když si řeknu, že jsou to emoce; stejně mi ne a ne dojít z popisu charakteru té vody, o co jde (např. voda stojatá, tekoucí, studená, černá, bouřlivá, špinavá apod.)
    A “moře všeobjímající lásky” se na ten prenatální vývoj dost hodí; “nadlehčuje naše životy” je taky dobrý k podumání!

    Evo,
    to jsem teda ráda, že jsi ráda! Taky už si říkám, že tenhle týden už aby to bylo za námi. Ale vždycky mě to znova strhne, to je teda pozoruhodnost, takováhle volební show.

  12. “to je teda pozoruhodnost, takováhle volební show”
    no,taky mi to napadlo.Teď mimo veškeré kandidáty,názory…..je to fakt pozoruhodnost,jak chytáme “nadrc”
    Z obou stran ať už je to jakkoliv maskovaný rozvahou,úsudkem,ideály…..
    Pozoruhodnost to tedy je.
    Jestli nám to stojí za to?
    Tomu budoucímu prezidentovi asi jo,ale nám?

  13. 12. mám to na háku. ať si zvoli kdo chce co chce.

  14. Vodní sny. Mívám občas. Zdálo se mi nedávno že se čvachtám v takových krcálcích s množství lidi a pak jsem šla nahoru na přehradu (opakovaný sen) a přišla k bráně. byl tam takový těžký zámek, něco jako otvírací uzávěr na flašku a já tu bránu tím uzávěrem otevřela ale nesešla jsem až k vodě. jen jsem s dívala a viděla že je to obří plocha vody. Pak jsem zahlédla vedle mě muže a byl nahý. měl ochlupené ohanbí ale neměl penis. divila jsem se kde ho má. chodila jsem kolem něj a zahledla že ho má přicvaklý mezi nohami. zahledla jsem koneček. a divila se proč si ho schovává (taky opakovaný sen)

  15. ratko,
    napřed to vypadá působivě – velký zámek na bráně, obří plocha vody. Potom to končí spíš legračně, když si to představím :)
    Ale mně to připadá obojí podobné – uzávěr na bráně, který se otevírá vycvaknutím (?) a penis taky zavřený, čekající až ho otevřeš. Možná je to úplně jinak, ale mně to vizuálně připadá podobný.
    Je to zajímavý!

  16. mám zvláštní sny. hodně symbolické a vždycky legrační :o))

  17. ve snech se objevuje voda (řeka, moře, divoké peřeje, parník, lo´dka, most, bazén, koupaliště, vodopád)… ale i země, hory, podzemí, kameny, skály, díry do země, planina, obří prostor a vzduch – letadlo, balon, skákání lítání, vznášení, ovívání, foukání… ohně trochu a jen zřídka. sem tam.

    oheň se mi objevuje ve dne. směju se tomu že už je to přechod, najednou zahořím. alenic to není, není to přehod. jenom najednou hořím… a hned to přejde.

  18. No k těm volbám a přescenosti mám výstižný vtip tady, ale asi ho docení jen facebookáři:
    https://www.facebook.com/photo.php?fbid=10151442815613854&set=a.181043793853.158139.181040503853&type=1&theater
    A k tématu. Podle horoskopu bych měla být vodní znamení a taky myslím, že se ráda u vody zdržuju. Ale spíš v teplejším počasí, jinka jde od vody o to větší zima.
    Ale na vodu pozor (jako na každý živel). Ona je životodárná, nadnáší, kolébá, ale umí být i hrozivá a smrtící- tsunami, povodně, i vlhkost v baráku je problém. A my jsme si už holt zvykli na život na zemi, nesmíme se nechat příliš unést (vodou). A taky zaplavení emocemi může být zničující. Vše má i svoji odvrácenou stránku. Co je ale zajímavé na vodě, je to, že se chová odlišně od jiných kapalin a že i po kapkách, zato vytrvale, umí působit i na kámen, a to se mi líbí. Ta nenápadná vytrvalost.

  19. Mívám sny o řece. Jak ji sjíždím. Na čemkoli, pádluju čímkoli. Šťastná, že konečně, konečně zas…

    Pokud o moři, tak stojím na břehu, v písku, taky šťastná, že jsem se tam konečně zas dostala, a koukám na vlny či vlnky přibíhající od horizontu, těším se, až do nich vejdu, že voda bude příjemně teplá, hladká a tak zvláštně těžce hebká, cítím pod prsty nohou jemný písek a mušličky a sem tam tu tvrdou pobřežní trrávu, v nose slanou vůni…
    Ale vždycky se něco pokazí a z koupání nakonec není nic. :-)

  22. ru,
    no tak pojedem letos na vodu! Ne virtuální. To by bylo dobrý! Někoho přibereme, anina má virtuální vodu už sjetou z doby asi před 6ti lety, ta je namakaná, …
    Nebo že by k moři … nevím,leda zase nízkonákladově :)

    bo,
    dík, rozhovor mě zaujal. Asi proto, že s tím, co říká Jiří David, souhlasím. On to říká pěkně.

  24. ratko 23
    no, na takový blbý článek není třeba odkazovat. Jen ho odhodit do zapomnění. Mimochodem Reflex jsem nikdy nečetla, protože mi připadal nejen hodně tendenční, ale nekvalitní a ještě v něm dělali v některých obdobích divný lidi, pokud se k mojí Reflex ignorující osobě doneslo.

  25. ad voda:
    Mohli bychom si udělat víkend na téma voda! Podoby vody a analogie k nim! Až bude teplo. Třeba jet půl dne vodu, nořit se do vody, do toho by pršelo, občas nějaká špinavá louže nebo krásná lesní studánka čistá … to by mě bavilo! Sestavit program a hlavně najít místo, kde je voda v mnoha podobách. Potok v lese … nebo moře, že jo :) né, stačila by vodní nádrž, abychom měli i netekoucí velkou vodní plochu!
    Mohli bychom třeba dělat pomíjivé skulptury z vody a každý tu svou ostatním ukázat (ostatně voda je hodně pomíjivá a proměnlivá!) nebo imaginaci / relaxaci s vodou by někdo připravil … nějaký vodní tanec, vyrobili bychom z místních materiálů jednoduché hudební nástroje a nastudovali orchestrální skladbu Voda (a ta by se dala i nahrát, aby nebylo všechno tak pomíjivé:) Nebo poezii do toho… Vnímat svoje tělo ve vodě a na vzduchu a jak se to liší.

    Jen tak soukromě bychom to mohli udělat, pro sebe, že jo! Veřejnost bych nezvala, to bych si netroufla, inzerovat tohle jako oficiální kreativní seminář.
    Leda až bych měla hotový ten psychovýcvik a to bude až za pár let.

  26. Nebo si prostě pustíme Vltavu od Smetany nebo nalejem smetanu do Vltavy a to je taky dost kreativní :-))

  27. omlouvám se za ten odkaz, bylo to první co mě uhodilo do očí když jsem klikla na něco po tom Davidovi. A napadlo mě, že to prostě jen někdo přejal, rozmáz a nahrubo rozetřel. tak jako všecko. úplně všecko lze využít a použí, vytřít si tím zadek… prostě kampaň. a důsledek je ten že prostě volit nebudu. ne jako protest, prostě ne.

  28. voda je můj element. každý víkend i v této zimě scházíme k řece a já si do ledové vody nořím ruce…

  29. Jé to by bylo pěěěkný, někde v ústraní u moře, ale není podmínkou, vymýšlet blboblboblbosti u vody. Se sluníčkem samo, a taky klidně při měsíčku, za teplých nocí..úplně to vidím v barvách :))
    Ale ví bůh, co bude příští léto..
    Lištičko, už nejsem namakaná ani z virtuální vody, ta absence tréninku několika let je znát :))

  30. Jsem pro!
    Líbí se mi všecky návrhy stran vody, co tu padly. Do prázdnin necháme uzrát, šéfovi nahlásím, že tentokrát si beru dovolenou vcelku a ne po kousíčkách.

  32. Chytli jsme vodu do soudku, necháme ji chvíli stát, ať se vyčeří. :-)

  34. Jo tahle písnička, i tam můžeme čerpat inspiraci. Pumpovat inspiraci v písních nebo básních. Sát inspiraci. Těch sloves spojených s vodou je taky hodně.

    Vyčeří – to asi neznám. Právě jsem nenechala vyčeřit třetí pivo, už ve mně žbluňká.
    To se zas budu zítra divit, co jsem to psala do komentářů. Dnes jsem se trochu včerejším večerním divila – to jsem pila zas víno.

  36. Metafora vody je hodně zastoupena ve východním myšlení. Lao-c´říká: cesta Tao je cesta vody. Voda teče dolů z kopce, vyhledává tu nejnižší úroveň, chce být bezejmenná. Nechce si dokazovat svou jedinečnost, výjimečnost, výlučnost. Nemá žádné ego.Tím, že stéká dolů níže vytváří hlubinu. Je nenáročná. Netouží po tom být první, chce být poslední. Voda přijímá vše, co ji stojí v cestě. Voda svou skromností a vlhkostí dává život všemu – tím se stává symbolem plodnosti a ženskosti.

    Tao-te-ťing (kpt. 8)
    Nejvyšší dobro je jako voda:
    dobrotivě prospívá všemu tvorstvu
    a s nikým není ve sváru.
    Spokojuje se s nejnižšími místy,
    o něž nikdo z lidí nedbá;
    tím se blíží věčnému Tao.

    (kpt 78)
    Nic na světě není tak měkké a poddajné
    jako voda,
    a přece v tom, jak zdolává pevné a silné,
    ji nic nepřekoná.
    Proto ji nemůže nic zastoupit.
    Není na světě, kdo by nevěděl,
    že slabé překonává silné,
    že poddajné překonává pevné,
    a přece nikdo neumí podle toho jednat.

    (kpt.6)
    Duch Údolí nikdy neumírá.
    To je, co nazýváme nejtajemnějším ženstvím.
    Branou nejtajemnějšího ženství je to,
    co nazýváme kořenem Nebe a Země.
    Nepřetržitě a bez ustání trvá
    a působí bez úsilí.

  37. V pohádkách mrtvá a živá voda. Voda plodová. Francouzky moře a matka zní podobně – mer- mére. Vodou se křtí. Voda smývá špínu i hříchy. Řeka Ganga. Čas plyne jako voda. Necháme se unášet proudem času. Někdy plaveme proti proudu. Pijeme někdy z řeky zapomnění Léthé. Dojdeme jednou k řece Styx. Koloběh vody v přírodě a její cesta do moře. Koloběh lidského života…

  38. barčo, díky. to jsem potřebovala číst. jak úlevné

  39. Rádo se stalo. :-) I pro mě toto psaní, vymýšlení asociací, vyhledávání v Tao -te -ťingu bylo právě potřebné a úlevné.

  40. Barčo,
    bezva – vida, ten aspekt pití z řeky zapomnění bych zapomněla. Nebo překročení řeky jako výrazný odvážný moment v životě. A o tom se často mluví I-ťingu. Tao-te-ťing jsem nečetla, to musím někdy dohnat, je to inspirující. Z I-ťingu si vybavuju o vodě – krom překročení velké řeky – hexagram Propadání, který se skládá ze dvou trigramů Voda, dvakrát voda. Říká se tam, jak voda překonává překážky – když je v cestě jáma, voda do ní nateče a naplňuje ji, leží v jámě dlouho, dokud se jáma celá nezaplní. A pak voda zas teče dál, pohybuje se dál. A to je to propadání, ta jáma.

  41. I-ťing jsem pro změnu nečetla já. :-) Voda je nejsilnějším a nejmocnějším živlem – nejen ve východním myšlení, ale také v kosmologii. Představuje vědomí, víru, emoce lidstva – proto i ta hloubka. 70% tvoří voda na Zeměkouli. 70% lidské tělo je tvořeno vodou (síla a synchronicita vodního živlu). Nejvíce se umírá a zabíjí pro víru – jakoukoliv. V západním myšlení je spíš prezentován jako nejsilnější živel Vzduch (duch) – Otec jakoby mužský princip – ale to souvisí s křesťanstvím a jiným způsobem nahlížení na svět. Asociací s vodou se dá vymyslet nekonečně mnoho …

  42. nekonečně mnoho. Proto nevím, proč mě napadá čůrek moči crnkající do plechového kýble s trochou vody na chalupě, když jsem byla malá.

  44. curání patří k mým symbolickým snům :o)) už dlouho jsem ho nesnila. Teď sním opakovaně jak otvírám bránu. dnes to bylo do temného schodiště. vím které, kdysi mě tam jako malou holku přepadli cikání a já se příšerně ulekla. teď jsem to místo otevřela a byla tma. vzpoměla jsem si že je to to místo ve snu a šla jsem dál ve tmě. někde zablikalo světlo a já si uvědomila že je ště brzy, že ještě se nesvítí protože ještě není osm hodin a tak jsem kráčela ve tmě a kolem záblesky. nebála jsem se. věděla jsem že se rozsvítí.

    Vodu už mám myslím odsněnou. odžitou. teď vstupuji do neznáma. jedu autobusem do neznámé země. vyhlížím svého muže, není tam. dívám se do obličejí mužů ale žádný není můj

  45. 42. :-)) Jsi geniální. Tvá výborná asociace mě navedla do dětsví (myslím, že všech lidí) Myslím, že každé dítě běhá velmi rádo do kaluží – a čím víc to v té kaluži cáká – tím má z toho větší potěšení (a úměrně k velikosti kaluže dostane i vynadáno). A co dělají dospělí? Úzkostlivě se vyhýbají kalužím…. zpátky do kaluží, k radosti. :-)

  47. Já se kalužím vyhýbám, protože boty jsou drahý a protože je nechci mít mokrý.
    Akorát v botách na chození v létě na výletě se kalužím nevyhýbám.

  48. ja kaluže nevidím :o) mám pokaždé nejvíc zadělané i boty i kalhoty.

  49. ale pamatuju s že jako děcko jsme cákání nesnášela a pokaždé se rozbrečela když mi někdo cákal do xichtu.

  50. Do kaluží nejdu v zimě v botách, do kterých mi teče. :-)
    Rozdíl od dětství – dospělej už ví, do kterých bot mu teče, a bojí se toho dopředu.

  51. Liško, na to léto s vodou musíme jet. Začla jsem se nehorázně těšit.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *