Poslední dny v Horo

NA CO SE TĚŠÍM A CO MI BUDE CHYBĚT?

jezek1-sq-500

Chybět mi bude tráva hned za oknem.

feng-okno-500

Krásné ticho na spaní (těsně nad Horo sice létají letadla, ale přes zavřené okno nejsou slyšet, navíc někdy lítají po jiné dráze a v noci moc není provoz, takže se mi tam spí dobře). A klidné spaní daleko od vstupních dveří.

20 001-500

Hvězdy nad hlavou, které můžu následovat, když jdu domů. Ve městě moc nejsou vidět – jednak kvůli osvětlené obloze, jednak mezi vysokými domy :( Jojo, není nad to vidět vlevo Orion a zabočit k Velkému vozu, jít pěkně za Polárkou až na dvůr.

web_spanek

Polní cesta a les pár minut ode dveří. A bříza, ta bříza tam stojící v půli cesty.

Pohled od lesa:

24-04-2015 037-briz500

5003854052_les500

Zimolez. Předtím jsem se s ním nesetkala. Řeknu vám, že zimolez z jedné strany oplétající zastřešené venkovní (jídelní!) posezení byla v Horo moje realita a v budoucnu bude mým vysněným cílem. Pro letní období.

horo 014-zimolez500

02 005b-500

Dlouhá kuchyňská linka, úplně prázdná, čistá, jen varná konvice na ní stojí. Tak jsem to měla všude, kde jsem bydlela po odchodu z domovského bytu. Tak to mám ráda.

sedmikr 011_500

Čtvercový pokoj. To je velmi příjemný tvar, je ucelený. Protáhlý pokoj rychle teče jedním směrem. Je na mě trochu náročný – jsem pro jednoduché věci a nemám kapacitu na složitosti.

squ3-500

Vestavěná šatní skříň.

duben 001-skr-500

Bezpečí a příjemní lidé. V Horo je bezpečí. Sice jde člověk o půlnoci sám a nikde nikdo, jen ploty zahrádek – vlastně kdykoli během dne potkám zpravidla cestou (tři čtvrtě kilometru dlouhou) jen jednoho člověka, ale nikdy nepotkám nikoho obtěžujícího, špinavého, smradlavého, pod vlivem drog, žebrajícího, primitivního, hlučného, nevkusného. Sice to není reprezentativní vzorek občanů naší republiky, ale je to ten příjemnější, sterilnější, nezatěžující.

4886478918_horo-500

Pěkná jízda do práce. Buď lesními serpentýnami – Šárkou, nebo přes malebné Lysolaje ve strmém údolí a pak Podbabou podél řeky.

web_potok-relax

web_cesta-podzim

web_cesta

Chybět mi taky bude, že mi nikdo nechybí. Lépe řečeno mi bude chybět samota a jistota, že mě čeká můj klidný domov, kde spočinu, kde na mě nikdo nemluví, do ničeho mi nehemzá, nic nehodnotí a nesráží, nevydává zvuky a já můžu, nehraje televize, nikdo ji nekomentuje, nikdo se mě na nic neptá ani mi nenabízí jídlo, nikdo nepřekračuje můj práh, nemňouká, mám celou lahev vína pro sebe, úklid je snadný, koupelna velká. Tak s tím je konec.

4752502087_steny500

Kompetence jsou jasné. Svoje věci zařizuju já, uklízím celé přízemí 3. neděli v měsíci, koupelnu a záchod lehce průběžně, všechny opravy, přání a připomínky zařizuje pan domácí. Vyskytuje se v místě každý všední den. Nevzniká otázka ani domluva, kdo zařídí opravu pračky, kliky, vypínače, revizi spotřebičů apod. Jedině kdo nakrmí andulku o dovolené; ale to je brnkačka oproti kočičím hovnům.

4448685955_andul500

Vypadá to, že opouštím naprostou idylu? To zas ne:

Těším se, že si budu dávat kytky do vázy. Nebo do několika! Nebo do několika místností! To jsem posledních šest let nemohla. Dát si kytku na stůl s počítačem, to není ono. A natěsnaná na okně mezi květináči nevynikne. Hned jak se nastěhuju, opatřím kytku do vázy! (Když ji kocour bude moc ožírat, zavřu dveře od svého pokoje nebo ji dám mezi okno.)

f-unor 061-500

Těším se, až budu věšet obrázky na zeď. Dám dohromady obrázky ze dvou svých pokojů, nějaké uberu a nějaké úplně nové přidám.

IMG_6585-kakti-500

Taky se těším, že jednou bude fungovat moje renovovaná roleta.

IMG_8664-roleta-500

Těším se, že budu mít všechny své věci pohromadě a uvidím, kolik jich vlastně je. A kolik je věcí společných nebo ničích, kterých se můžu zbavit.

IMG_6581-botky-500

Nebudu muset vůbec navštěvovat rodiče, protože budu bydlet s mámou a jiného rodiče už nemám. Nebudu pendlovat mezi několika místy. Získaný čas můžu trávit kdekoli, můžu si vyrazit někam dál.

IMG_6615dvere-500

Docela příjemné a oživující je vyjít ráno z domu a vidět kolem v pohybu i jiné lidi, život, ruch. Nemít k nejbližšímu obchodu s jídlem kilometr, ale mít rozmanité obchody v dosahu, při cestě. A když půjdu večer slavnostně do divadla, nemusím se oblíknout už ráno, ale z práce můžu jít domů, tam se teprve převléknu a stihnu to! A poslední autobus domů nejede v půl jedné; tramvaje jezdí celou noc, jako zamlada.

Horo:

20 003-500

Vinohrady:

09-2014-pes2_500

V ledničce a jejím okolí je pořád něco k jídlu, i když jsem zapomněla si koupit večeři.

fotak 108-houby500

Máme vanu! Starou, v malé staré koupelně bez vytápění, ale máme. Sere do ní sice kocour a voda teče méně teplá, než v jaké se dá koupat, ale mám zase vanu!

duben 002-vana-500

Notebook mojí mámy je nový, výkonný, internet spolehlivý. Narozdíl od mého notebooku v Horo. Je to sice držák na to, že je mu asi 15 let, ale i hučák a padák. Na druhou stranu jsem měla internet zadarmo, kdežto na tom lepším hřišti se asi budu finančně podílet a vůbec mé náklady na bydlení vzrostou.

5546277897_500

Láká mě zkusit nově soužití s matkou. Půjdeme dohromady jako dvě dospělé osoby? Něco mě na tom ještě láká, ještě chci něco v našem vztahu dotáhnout, ještě se úplně neznáme, je co objevovat. V čem se budeme vzájemně nasírat? Jak s tím naložíme? Útok, nebo útěk, nebo schopnost dospělé otevřené odvážné domluvy?

5182777298_35fae0696c_z

Jsem zvědavá, co nového vznikne, jak nově uspořádáme některé věci, co dáme na místo vyhozených a jestli se tím už vytvořil dostatek místa. Co všechno si troufneme změnit.

70_knihy_m

Docela se těším, že si pořídím i jeden nový koberec. Nebo tři? Mám ráda tkané, kelimy. Jeden malý mám.

5445112848_500draty

Taky je docela dobrý, že budu moct jít ráno na záchod v pyžamu. Nepotkám nikoho cizího. Na druhou stranu: Je to štěstí, když se ráno potkají dvě ženy v nočních košilích?

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Zákoutí a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

30 komentářů u „Poslední dny v Horo

  1. Jé, to díky, ru.
    A jsem ráda, že se nevyjadřuješ ke kvalitě fotek – o tu tady, jak vidíš, nešlo; prskla jsem tam, co jsem dokázala najít. (I když ono o ni u mě jde málokdy.)

  2. Ne, jinak. K srdcovým záležitostem není nutno je technická kvalita vnější formy nepodstatná.

  3. No a eště bez toho „není nutno“ a už to bude ono.

  4. úplně to vidím… loučení s tím, co máš ráda

  5. Gratuluji ke zvládnutí stěhování. A teď ještě hodně štěstí k otevření nového (staronového) domova.
    Musím říct, že já s mámou jsme se také sladily až po smrti táty. Začaly jsme spolu kamarádit. Mámě bylo smutno a přestaly ji bavit mocenské manýry a já se ji snažila rozveselovat a tak jsem dělala kašpary a začala jí říkat věci typu „děvče, tak takhle by to nešlo“ a ona to brala, smály jsme se a tak jsme se zkamarádily.

    Napadá mě k té tvé nové situaci ještě to, že vlastně tím se tak trochu rovnou mohou vyeliminovat případní partneři. Dotyčný musí mít byt (ne s bývalou manželkou apod.), abyste tam mohli spolu být. (Většinou sis návštěvy brala k sobě ty, co si pamatuji.) Tedy musí mít přiměřený příjem. Dále hned uvidíš, zda to není nějaký špindíra, jaký má vkus/nevkus, zda je praktický, umělecky zaměřený, zda má rád harmonii či je nějaký chaotik či dokonce psychotik ……… Kde by asi takový týpek mohl bydlet, co myslíš? Já bych ho typla na nějakou starší novostavbu někde …. třeba i na okraji typu Černý most, Hloubětín, Letňany ….. a odtamtud podniká výlety. Asi by měl mít auto. ….. Takže možná by stačilo chodit ve vytypovaných lokalitách kolem parkovišť s tranparentem: „Jedu na výlet s tebou, Franto.“ ……. no, to je trochu pitomost, uznávám ……. je už pozdě, vlastně brzy ráno, tak mi funguje už snová fantazie ……. tak držím palce, mizím, více třeba tel.

  6. Lenko 8
    ahoooj, tvůj blog stále okukuju…

    Díky že připomínáš téma muž. Já už na něj často zapomínám.
    A skoro ses trefila – dneska mě napadlo, když v televizi (haha. zase jsem v bytě s televizí, je to památná Tesla Oravan z konce listopadu 1989) ukazovali tip na výlet, že půjdu na výlet
    – a to se dá spojit s náborem mužů. Parkovištím se vyhnu – tam spíš parkujou lidi, co jedou jednou z týden na nudný rodinný nákup do nechutného nákupního centra na kraji města. Pěšákům zdar! (někde třeba auto zaparkované mají, narozdíl ode mne, ale já je můžu potkat jen v pěšáckých lokalitách)

  7. Oproti očekávání nemám vůbec chuť do pytlového ráje dávat kytku do vázy.

    ratko 7
    loučení a jiným způsobem, než bych si představila pod slovem loučení – to jsem si říkala včera.
    Dneska odpoledne tam ještě jdu, uvidím, jestli se budu cítit jako doma, anebo jako nevímkde.

  8. …jedny dveře se zavřely, otevírají se nové…

  9. Hlavně je to drásavý, uklízet pak v tom opuštěným, najednou pocizím prostoru.

  10. 17. zvláštní pocit ano, i předávání klíčů a „zodpovídání“ se pokud něco není zcela správně vymalováno či uklizeno. Je to divné, ale patří to k odchodu. Zůstali mi přátelé z každého místa.

    Je ale zajímavé že u zaměstnání to bylo jinak, odcházela jsem pokaždé šťastná a s pocitem úlevy. a přátelství se neudržela. byla jsem nakonec ráda když jsem nepotkala nikoho. Zvláštní pocit studu.

  11. 16
    Drásavé nevím, to snad nebude – zatím nic drásavého vůči Horo nepřišlo; možná až se zpožděním, mně všechno dlouho trvá, to víme.
    18
    No, to zodpovídání nicmoc – na koberci vytlačený tvar žehličky a různá flekatina. Už jsem ji zkoušela odflekatět včera. Stěny plné zatlučených hřebíků. Do takovýho pokoje by se mi nechtělo.

  12. 19. mám celkem hororové vzpomínky :-)) třeba paní domácí kontrolovala jak vypadá odsavač, a sklopila sklo. já vůbec netušila že to sklo je sklapovací… a bylo mastné. a nadala mi do šmudlí. byla jsem těhotná, přecitlivělá a pamatuji si to dodnes jak jsem byla potupena :-))) tedy oprávněně z dnešního pohledu, ale tehdy to bylo pro mě drama. a v jiném bytě chodil domácí s UV lampu a kntroloval vymalování, byl to profesionální malíř:-)) taky dobrý. chtěl peníze navíc, jakože to po nás musí opravovat. že nám nevrátí kauci… nakonec vrátil. a byli odchody i s pláčem, kdy domácí plakal a bylo mu líto že odcházíme, že už nikdy nikoho tak skvelého neměl … tedy dle jeho slov když jsme se později potkali. .. různé zážitky.

  13. Kmitám kolem jiných prací, al epředstava situace s tou digestořími nejde z hlavy. Tyjo, staršným, řpesně ta situace, kdy sedí „v prdeli bych se viděl“.
    Mně by se to stoprocentně stalo taky. První digestoř jsem měla až ve své první domácnoisti po svatbě. A že existují i nějaké sklopné nebo zasouvací, jsem neměla tucha ještě před deseti lety.

  14. 21. tak tak, přemítám nad tím, že je to opravdu na celý článek… odcházení, opouštění, důstojné více, i méně i zcela nedůůstojné a la v prdeli by se viděl :-)

  15. Mnoho na ztracení, ale víc na získání. Přeju ti moc, aby jste se s mámou s lehkostí zkamarádily, jako to popisuje Lenka. Já měla vždycky ještě horší než vystěhování věcí prvních pár nocí v novém, kdy mi přišlo, že si nikdy nezvyknu a nikdy pořádně nevyspím, což se zlomí vždycky dřív, než očekávám. Pak je taky dobrý to objevování, nebo pro tebe spíš znovuobjevování cest domů, krámků, zahrad, kašen a sousedů.

  16. ad digestoř,
    to chápu – člověk snadno když někde vaří, zapne digestoř a nenapadne ho vyklopit ten průhledný kryt; to se stane hlavně nám, co digestoř v dětství nemívali – a od včerejška opět nemáme :)
    Ale troubu jsme měli čistou v Horo – tady koukám, že máma na ni má asi slepou skvrnu jako s tou digestoří :-)), prostě to člověka nenapadne (?)

    Zato máme barevnou televizi (naši první barevnou z toho r.1989) a zrovna dávaj West Side Story a předtím divadlo Sklep, takže ten konzumerismus není tak špatnej.

    Bylo to zvláštní pečlivě vyluxovat, všechny skříňky vymýt, vytřít podlahu a pak nejít do svého pokojíku, ale do Prahy. Smutnější varianta, než odjet rovnou se stěhováky a být pryč. Mám pořád před zrakem, jak to tam vypadá, jaká je ta cesta, jak vypadá výhled ze zastávky autobusu. A vím, že brzo nebudu vědět detaily.
    i když ten byt v Břevnově si pamatuju pořád. Tak možná to nezapomenu?

  17. psice,
    díky. Sousedi se dost vyměnili, už známe jen některé. Kdežto kdysi úplně všechny.

    Kašny? Jen na Jiřáku. V ní jsme někdy jako děti brouzdali.
    Jo ještě v Čechových sadech byl takovej bazén… asi mě kašny moc nezajímaly, nepamatuju si je. Spíš křoviska. Kdybych si chtěla osvěžit nějaké místo, zeptám se tebe, ty je tam teď znáš líp než já!

  18. Jo, tak někdy můžeme dát křoviskovou prochajdu, nebo si postavit bunkr, když budeme skoro sousedky:)) Tak dobrý a nadějný začátek přeju!

  19. Liško, doorganizuj interní záležitosti, jak budeš mít čas, třeba i tady s novou sousedkou. :-)
    Viz mejl.

  20. Tak hodně štěstí v „novém“ životě. Ani jsme se v Horo nepotkaly… :-)
    Clea

  21. no najviac ti bude chýbať ten milučký ježeček predsa! ;-)
    všetko dobré v staronovom domove ti prajem.

  22. psice,
    sejdeme se v bunkru nebo u rulisího rybníka!

    SV,
    nojo, ježek. Naštěstí mám jednoho v práci a zahradě. A zaječici. Zítra přijdou chlapci s křovinořezem, tak snad ji nezmasej :(( Vždycky se o ni s kolegyní bojíme!

    Cleo,
    díky moc! Myslela jsem na tebe onehdá právě v Horo.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.