Povlaky na oblaky (3)

MODROBÍLÉ. A KVŮLI NIM POTŘEBUJU KOBEREC, DEŠTNÍK A KRAŤASY…

polstare-22_500

Titulní strana polštáře dopadla přesně podle mého záměru. Ta ano.

Už mám osvědčený způsob šití – nejjednodušší je ustřihnout pruh látky, který je dlouhý dvakrát výška polštáře plus asi 20 cm na přesah. Plus něco na švy. Takže se nic nemusí odměřovat, prostě se látka od oka našmikne a pak rozerve a pruh je tu.

Kratší strany je potřeba zaobroubit. Založit kousek a ještě jednou a sešít. Já vím, že to píšu jako pro blbce, ale nezapomeňte, že pro mě už je to Něco. Nejsem zběhlá v šití. Tentokrát jsem jeden okraj dělat nemusela, protože jsem jako materiál použila prostěradlo a kraj fikaně ponechala. A ten uvidí oko polštářového pozorovatele. Proto jsem svůj okraj mohla v klidu odfláknout i hůř. Bude očím skryt. Na snímku jsou oba:

polstare-11_500

Hlavním důvodem, proč nikdy nebudu zdatná švadlena, je moje neschopnost prostorové představy. Střihy jsou pro mě sci-fi. Jak jsem říkala nedávno: Potřebuji se hluboce zamyslet, když chci uložit boty do krabice. A stejně tam tu druhou dávám špatně a musím s ní kroutit, dokud nepadne na místo. Není proto překvapení, že nyní, když je povlak na polštář došit, mohu konstatovat, že pokud polštářový pozorovatel vidí nějaký okraj, tak právě ten, co jsem šila já.

Měla jsem touhu potiskat plátno barvou na textil. Jenže modrou mám jen tyrkysově perleťovou. Také balení voskovek na textil, jenže těmi se tiskat nedá. Šla jsem proto včera do výborného papírnictví. Bohužel barvy na textil měli jen v poměrně velkých flaškách, jednu asi za stovku. Zrovna je mi před výplatou každá stovka dobrá. Co se dá dělat, kupuji modrou a červenou. Paní nemá nazpátek na tisícovku. Musím rozměnit jinde. “Vedle je nová cukrárna!”

Na sladké nemám chuť ani rozpočet. V cukrárně dlouze obhlížím, který velmi drahý a velmi malý výrobek si z nouze pořídím, když slečna oznamuje, že na tisícovku nazpátek rovněž nemá. Sláva. Další obchod v řadě jsou italské speciality. Široký sortiment lahodných pokrmů, radost pohledět. Co že si dám. Vymyslela jsem, že kousek sýra na zapékání. Stál 75 korun, víc než cokoli z cukrárny. Ale pochutnám si na něm! Nic dalšího, platím.

Barvy mám, volnou sobotu mám. V pátek večer po nákupu jsem se rozcvičila v šití – vyrobila jsem povlak ze stejné látky jako jsem použila nedávno na jednu stranu povlečení na deku. Vzor má privátní název “brutální bavorský.”

polstare-12_500

V sobotu konečně slunečný den. Venku jsem sušila postupně tři pračky prádla a práci s barvou jsem si vzala také ven. Přece nezničím uvnitř nábytek nebo koberec. Obešla jsem zahradou dům a na parapet svého okna jsem si vyskládala pomůcky. Dovoluji si vám představit svůj milovaný památeční nůž. Dal mi ho táta, když mi bylo deset let a jela jsem na svůj první letní tábor. Předtím jsem měla jen kudličky, nosila je od první třídy do školy a ztrácela. Dnes se to prý nesmí, podle školního řádu. Teda nosit. Ani ztrácet.

Na co nůž? Zatím ještě počkejte, ještě na nic. Napřed si napnu příslušný kus budoucího polštáře na karton. Pomocí mých oblíbených klipsů pro výtvarníky.

polstare-13_500

A teď nůž. Na vyřezání razítka. Bohužel jsem zapomněla koupit bramboru. A díky tomu už vím, proč se na výrobu razítek lépe hodí brambory než jablka. Protože nemají jaderník. A protože se z nich neodštípávají nečekaně drobky.

polstare-14_500

Trojúhelníky letí. Formace z hustých trojúhelníků jsou v módě a mně se líbí. Sem s nimi.

polstare-15_500

polstare-16_500

polstare-17_500

Na druhou stranu polštáře jsem se rozhodla vykroutit vlny. Proč mě vlastně nenapadlo tam dát stejný motiv jako na první stranu? Protože bych se určitě netrefila doprostřed budoucího polštáře. Mohla bych natiskat trojúhelníky rozvolněně, to ano, ale to mě napadlo až teď. Při práci jsem měla jasno, že budou vlny. Aby přišla ke slovu i tyrkysová.

polstare-18_500

Vlny vyšly trochu jinak, než by se mi líbilo, tak si nemyslete, že vám tu hotovou rozvlněnou stranu polštáře ukážu. Neukážu. Možná někdy. Zdálky. Zpola zakrytou. Možná jsem těch vln mohla udělat víc… to ještě můžu. Dočkejme času.

Potiskané plátno jsem nechala sušit na slunci. Mé předchozí výtvory dělaly totéž, ale ne vleže na trávníku:

polstare-19_500

Barvy na mističkách jsem před vyschnutím na slunci chránila svým parádním deštníkem, ne skládacím, s pěknou dřevěnou rukojetí. Když jsem ho rozevírala, jeden festovní drát se uvolnil a prošel plátnem. Zkusím tam udělat malou záplatu…

Zamazala jsem si trochu od modré barvy kraťasy. No nevadí, stejně jsem je už nechtěla nosit.

Odpoledne přichází finální fáze výroby. Suchý barevný vzor je potřeba zažehlit. Jdu na to. A když už vytahuji po několika měsících žehličku, přežehlím si i obháčkovaný okraj ubrusu po babičce. Jen na chvilku, jen na chvililinku jsem odložila žehličku na zem, na nejobyčejnější šedý zátěžový koberec. A je to. Přímo uprostřed mého pokoje.

polstare-21_500

Flek. Buď na to místo musím posunout svůj turecký kobereček, nebo mě napadlo udělat takových otisků víc, čumákem k sobě, aby to vypadalo jako dekorativní květ. Ozdoba domácnosti.

Zatím to nechám být a věnuji se žehlení – ajaj, z žehličky na babiččin ubrus se zažehlil šedý kobercový šlinec. Třeba se to časem vypere.

Jo a v kuchyni mi spadla na zem sklenice s olivovým olejem, takže jsem sbírala střepy a vytírala. Už dvakrát. Ale pořád je tam kluziště. Zítra ještě vytírat budu. Dnes snad už žádnou škodu nenapáchám, pevně věřím. Nepořezala jsem se, sláva. Nezašlápla smrtelně žádného z hlemýžďů. Upéct koláč se mi povedlo. Sešít polštář se mi podařilo a tady je celá modrobílá sestava:

polstare-20_500

Ještě se těším, že natrefím na látku s jemným modro-bílým květinovým vzorečkem. Času dost. Chci se těšit. Každý den je, na co se těšit. Každý den nemusí nastat drobná nehoda ani velká katastrofa.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Ars Vulpeculae a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

12 komentářů u „Povlaky na oblaky (3)

  1. Modrouši jsou letní a snoví, úplní plovárenští povaleči! To je pro polštář vyznamenání, taková charakteristika. Ještě mě napadá letní edice v teplých barvách – tisknutá sezónním ovocem, třeba půlkou jahody nebo kuličkama třešní. Anebo pruhy klacíkem rebarbory, které se teď začínají prodávat, mňam!

  2. Pravda, pravda – pravý, stoprocentní a pravověrný polštář je povaleč!
    To je krásné povolání.

    Tisknutí sezónním ovocem – teď jsi mi připomněla, že tenhle týden jsem na jednom nevímkterém blogu, jednom z těch úhledných blogů o interiérech, skandinávském bydlení, o dětech a šití, viděla tisknutí živými listy rostlin na plátno. Výsledky byly moc pěkné, najmě v případě kopřiv. Bylo to hezké, ale překvapivě brutální bylo vidět, že se ty listy do plátna přes papír vtloukají vší silou kladivem.

    Jo a malým planým jablkem jsem už jednou na papíře vzor dělala. Zadání bylo vyběhnout do zahrady a najít rozličné přírodniny, kterými se dá vyrábět grafika.

  3. Nj. se stává..něco se povede a jak.. a tím, jak člověk už nedočkavý na své dílo, zas může něco pokazit. Zasloužila by sis šicí stroj na ty svý nápady.
    LIŠKO, S TVOJÍ NÁPADITOSTÍ SI NEMYSLÍM, ŽE HNED PŮJDEŠ KUPOVAT KOBEREC..
    Když čl. nevidí celek, tak těžko odhadne, jak by to vypadalo třeba dočasně párkrát mít žehličkový vzor :)). To myslím vážně, originální jsi až..až..:)
    Zamaskování koberečkem by taky šlo, ale jasi záleží, jak by tam zrovna seděl, v jakém je to místě..
    Možná nys musela nějaký nábytek přetáhnout, aby se ti na to místo hodil a líbil.
    Ať žije improvizace !!! Ať přijede Ru a udělejte si obtiskově žehličkový den :))), ale včas skončete :)

  4. Ahoj anino!
    Šicí stroj právě zatím nechci, protože nemám ráda stroje a protože bych musela v kovových součástkách soukat nitě a protože by na mě vrčel a nemohla bych poslouchat při šití rozhlasové hry.

    V neděli večer jsem ještě ušila cíchu na peřinu, drobně červeně kostičkovanou. A pak mi to došlo: já si dělám výbavu! Jsem prostě o dvacet let nedovyvinutá. Mám teď sedm povlaků na deku a sedm osušek a další se mi nevejdou so skříně (i když je jedna peřina a osuška v provozu mimo skříň). Plánuju ještě další polštáře, už jsem vymyslela z čeho! A vykoukala na internetu u těch, co uměj šít.

    A začala jsem šít šaty, jenže mi došla černá nit, takže jsem ušila jen 30 cm. A bude to složitý, řasený gumičkama, takže to možná nepůjde nosit. Ale to nevadí, protože šatů mám tak akorát. Kdyžtak to vypářu. To jen že mám už několik let látku, která je tak divoká, že se ke mně hrozně hodí. To by jinak nešlo, musím to zkusit.

    Otisk žehličky jsem zatím zamaskovala špejlovým oranžovým prostíráním. Vypadá to, jako kdyby omylem upadlo na zem. Tak tam asi posunu ten kobereček. I když u okna mi připadal slušivej. Předtím byl ještě jinde a taky to šlo, tak co by mu to neslušelo uprostřed.

  5. Liško, pojďme, vezměme se! Ty budeš šít a já zdít, dobře se spolu budeme mít. :-))

  6. Byla to makačka (já bych na to neměla trpělivost a zanechávala za sebou nedodělky), ale stojí to za to. Jinak podle popisu, kudy jsi pobíhala jako slepička pro drobné za tisícovku, si myslím, že to bylo na Bělohorské nad Dlabačovem, mezi Malovankou a Marjánkou? Sleduju tě :).
    Povaleč je moc hezký, líbí se mi, jak každý ten trojúhelník je jiný, že to není uniformní.

  7. dewberry,
    tvůj infračervený teleskop funguje výborně! Je to tak. Do těch italských specialit bych se jinak neodvážila vkročit. A přišla
    bych o hodně – určitě tam zas půjdu a koupím si sušená rajčata nebo další sýr nebo olivový olej. Tak zhruba koncem září :) To bych mohla mít pár peněz navíc.

    Jo a když jsem ty trojúhelníky přežehlovala, voněly jako švestková povidla.

  8. Já jsem v těch italských specialitách taky nikdy nebyla, ani v té cukrárně (cukrárny tam teď rostou jako houby po dešti, jsou tam tři asi na 100 metrech). V tom papírnictví jsem si chtěla začátkem roku koupit diář, ale neměli, hajzlové, pořídila jsem až v papírnictví nahoře kousek od Kaštanu.

    A vůně povidel dává těm povlakům ještě další rozměr.

  9. Přesně, dřív cukrárna nikde nic, jen nahoře u kaštanu (s kolegy tam máme v oblibě hlavně větrníky) a teď jich je víc. Některý asi zase krachnou. Podobně to bylo na té ulici s květinářstvími. Obě papírnictví mám v oblibě, jojo.

  10. Rulisa 5: :-)
    a vôbec holky, je tu moc prima, taká osviežujúco veselá inšpiratívna hlbokomyseľná zmysluplná atmosféra ;-)
    a keď začneme spolu rozoberať vzťahové radosti, tak je tu z toho celkom pekne funkčný dámsky psychoterapeutický klub ;-)
    povlaky sú geniálne, Lišizverko by sa mohlo vynikajúco realizovať v nejakej arteterapeutickej práci, práci s deťmi s problémovou povahou, alebo tak nejak. neviem sa dnes vykoktať, mám zaváranú mozgovú bunku ;-)
    fíííha! však ty máš takú istú vzácnu dýku, ako je tá moja! 8 – ) no to fakt čumím! tiež som ju dostala. od deduška.
    a pozerám, že aj také isté problémy pri cpaní topánok do krabice, tak to som naozaj rada, že existujú aj iní ľudia s takouto diagnózou ;-) a vytvoriť kvet z toho žehličkové vzoru na koberci, tak to ma tiež napadlo. hm, zvláštne…..

  11. Vlčica,
    jé, máme stejnou “vzácnou dýku”!
    Také jsem ještě neslyšela, že by někdo jiný kromě mě měl potíže dát boty do krabice! Víš, co mi někdy pomůže? Dát letní boty do krabice od zimních bot, protože ta je větší a letní boty se tam vejdou na víc způsobů. :)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *