Povlaky na oblaky (4)

A KOUSEK ZELENÉ VEVERKY…

polstare_modra3_500

Počmárala jsem pár polštářů modře.

polstare_modra_500

polstare_modra2_500

Dva do páru a na třetí jsem jen dodělala víc mořských vln, než už měl. Z druhé strany je potiskán modrými trojúhelníčky – proces popsán v minulém polštářovém článku. Pořád jsem přemýšlela, jaký motiv namaluju (černě) na druhou stranu polštářového páru, až jsem se rozhodla, že žádný. Barva na textil dodá totiž látce tuhost, krustu, takže se už na polštáři nedá ležet obličejem. Dře to.

Výsledek je přece jen moc bílý na můj vkus. Možná mezi modré klikatice ještě přidám černou linku.

Svou oblíbenou červenou pohovku jsem potáhla modrou dekou. Mám teď modrý kout. Na stěnu jsem dala vedle sebe dvě (svoje) fotky vody:

voda1

voda2

Přilepila jsme je novými wa-shi páskami, modrou a černou, které se podobají klikatici, co jsem namalovala na polštáře. A koupila jsem si i wa-shi pásku zelenou lesní. Tu jsem nalepila svisle na kraj dveří odshora až dolů, ať je sranda.

paska_500 copy

Změnu to chtělo, udělala mi radost. Ale stejně ráno vstávám pozdě a do práce odcházím napruženě, někdy přitom sprostě nadávám „Kurvadrát“ a nejen to. Až v autobuse se uklidním a uvelebím a koukám se spokojeně, jakou hezkou cestu mám do města. Naštěstí vím, že naštvání je u mě dobrý signál – předzvěst budoucího aktivního jednání. Je v něm spousta síly.

Povlaky nad oblaky (1)

Povlaky nad oblaky (2)

Povlaky nad oblaky (3)

Prostě doma

 

 

58 komentářů u „Povlaky na oblaky (4)

  1. z ohnivé červené na modrou a ještě vodní. to jsou věci :-)

  2. :) Co by člověk neudělal pro feng-šuej v koutě vztahů.

    Koupila jsem si ale červené kalhoty. A nosím je s černým trikem. Zatím.
    Kdysi jsem nosila červenou ještě víc než teď a často jsem ji kombinovala s tmavě modrou. A pak mi došlo proč – aby se ten oheň trochu uhasil, utlumil. I kvůli okolí – ono to budí pozornost, když té červené je moc, když jsem byla celá červená.

  3. Červenou v některých odstínech taky můžu, jde ke tmavým vlasům. Ale kombinace oblečení červená – červená je dost tvrdá.Ráda kombinuju červenou třeba se šedou nebo hnědou.

  4. Ehm, červená – černá je dost tvrdá.
    Já po dnešku u PC už evidentně taky.

  5. Mně pocitově tvrdé připadají kombinace spíš ty, kde je jedna barva chladná:
    třeba tyrkysová plus tmavě hnědá. Tu kombinaci nemám ráda. Nebo černá plus žlutá.

    Červená plus hnědá, to taky na sobě nepraktikuju:), šedá jo, I tou někdy utlumuju, mám takový tenký dlouhý šedý svetřík cípatý / vestu rozepínací, ale bez zapínání – nevím, jak se tomu říká, asi cardigan.

    Na tu černo-červenou mi v práci řekli, že jsem anarchistka :)

  6. Už vím.
    Potřebovala jsme se trochu uhasit, abych nebyla napružená kvůli zaměstnání!
    Uvidím, jaký vliv bude mít modrá na ranní rozpoložení. Zatím to má jen ten vliv, že rudá nažhavenost se přesunula z pohovky na oblečení.

  7. A já zas sděluju, že jsem včera dopadla s otvíráním vína podobně jako nedávno ty. Hnusnej umělohmotnej špunt, homogenní bílá hmota,m která sezapatlá kolem otvíráku a kus jí na tom otvíráku vyleze ven, zbyetk zůstane v hrdle a opětně se zatáhne, bobtnající kyt z dvousložkovýho lepidla hadra.
    Výsledek: V pozdním sběru Cabernet Sauvignon od Michlovskýho mi plovou zbytky drtě na mišmaš rozkrájenýho a dovnitř vtlačenýho umělohmotnýho špuntu.

  8. Normálně mám chuť mu poslat fotku se žádostí o návod na otvírání. Třeba by mi to uznal jako reklamaci a poslal ještě jednu flašku, víno to není špatný. :-))

  9. ru,
    to jsou potíže s těmi špunty! Asi si dnes cestou koupím stáčené víno do PETflašky.
    1) je ho víc než 0,7l
    2) je levnější než flaška
    3) nemá špunt.

    Cesta k alkoholismu je široká a dlážděná. Ale ne umělými špunty.

  10. :-(
    aha. takže to opravdu nejde ani tím otevírákem s pacičkama. Liška tenkrát neměla otevírák s pacičkama – na ten já nedám dopustit. ale jak je vidět tady nepomůže.

  11. Jojo, měla jsem s pacičkama i standard klasika ruční. Nešlo žádným.
    Ale pro zisk chlastu jsem obětovala špunt i estetiku a vítězství bylo moje! :-))

  12. 9. :-) no možná, když si načneš nejprve nějaký jiný víno a vypiješ ho, tak v tý mírný opilosti člověk přijde na ledacos (ve víně je pravda), no tak právě možná i pak objevíš vynález na tyhle neotevíratelný vína s příšernými špunty. :-)

  13. 15. jen tam jde o ten detail, pamatovat si do příště, jak si ho otevírala a v tom už vidím trochu problém :-) člověk si někdy úplně nepamatuje jak se dostal třeba domů v tý opilosti, má lehce výpadky v paměti, no tak tohle s tím otevíráním je podobný příklad. – výpadky v pracovním postupu. :-)

  14. To nebylo otvírání vína, to bylo dobývání hradu.
    Podle toho to taky vypadalo.
    Finále jsem řešila v koupelně ve vaně, protože mi bylo jasný, že až tu fašírku špuntu konečně prorazím dovnitř, bude tratoliště krve všude okolo.
    I když takový myšlenky jako naolejovat ten špunt a podobný kraviny mě samozřejmě taky napadaly. :-))

    Ale kdybych vymyslela něco, co by šlo tou ďourkou po vývrtce uprostřed narvat do flašky, kde by se to pod špuntem otevřelo a při tahání ven neprdlo, tak by to bylo geniální.

  15. Mě to feng-šuej pěkně vypeklo:
    na feng-suej.com fóru se teď někdo ptal přesně na totéž – jak podpořit oblast vztahů, kterou má na severní straně, jejímž elementem je voda.
    Já to dělala tak, že jsem tam zdůraznila vodu a zakryla rudou (oheň) pohovku modrou (voda).
    No a prej ne, prej elementem severu je voda, to jo, a elementem vztahů je oheň (kde to berou??), takže se to harmonizuje dřevem. Jo, to chápu, že voda a oheň se harmonizujou dřevem, ale proč bych ho tam strkala, když tam žádnej oheň neni, ten je podle mě na jihu, úplně jinde? Teda je tam v koutu vztahů moje nová lampa, ale ta má prvek spíš kov, protože kov podporuje vodu.
    Takže já tu vodu podpořila asi až moc.
    Ještě že tam mám kus dřevěnýho obrazu a violoncello (dřevo) v zeleným (dřevo) futrálu.

    To mi teda nevyhovuje, takovýhle čachry. Kašlu na to a udělám si to, jak chci. Z těch modrých vodních vln už se mi houpe žaludek. No vážně.

  16. 19 Mě se to taky moc nelíbí, ale já v tom nežiji.

  17. Mně se to taky extra nelíbí. Chtěla jsem zkusit, jaký to bude, mít námořnickej kout. To vlnění na polštářích mnou houpe, je takový nestabilní, moc v pohybu a to v pohybu, kterej já neovládám, ale on vlní mnou a to je mi protivný. A tmavomodrej gauč taky – je to jako si sednout a čekat, kdy mi podjede pod zadkem nebo odplujem někam, kam nechci. A ještě z něj nejde teplo.

    Takže fotky vody zatím nechám, modrou deku sundám úplně nebo způlky a polštáře abych ušila z nějaké verdury… se uvidí. Bílo-modrá série už je dost velká, je čas na rostlinné motivy. To bude zábavný.

  18. 18 :-))

    19/20/21
    Mně se nelíbí feng šuej jako takový. Přijde mi,. že pro samý urputně zdůvodňovaný pravidla tam zaniká podstata – aby se člověk cítil dobře. Jen tak dobře.

  19. Jo, cítit se dobře je prvořadý ve feng-šuej, ale když už to znamená kombinovat 3-4 principy nebo elementy dohromady na jednom místě, v jednom koutě, tak to už je teda překombinovaný, jdu na start a udělám si to posvým.

  20. když to člověk dělá jen vnějškově jako účel, podle pravidel a necítí to tak – pak jistě, vůbec se v tom necítí, to se dá pochopit. je to oddělené a neosobní, necítíš se v tom, není v tom žádná harmonie. naopak co cítíš, to z tebe vyzařuje, tak i prostor kolem sebe uspořádáváš a cítíš se v tom dobře, to je harmonie – není oddělenost, venku i uvnitř člověka to ladí.

  21. za sebe si myslím, že rozhodně pro tebe bude praktičtější, příjemnější a posilující na duchu – když si ten prostor uděláš takový jaký ho chceš mít – bez pravidel. tím posiluješ i dobrý prožitek v tobě, budeš mít z toho radost, bude tě to těšit, cítit se v tom prostředí dobře a dobrá nálada přece už sama o sobě je posilující při jakémkoliv kontaktu dvou lidí.

  22. 1. právěže z oblíbené červené na modrou, to považuji za velkou náhlou změnu, skok.

  23. pro mě je důležitý doma pocit bezpeční, že jsou zdi hladké a bez výčnělků. že jsou polštáře a deky čisté, příjemné n aomak. že mohu chodit bosa, že se mohu čehokoliv dotýkat aniž bymi to spadlo na hlavu. že si mohu lehnout a cvičit. že věci nepadají a le drží na svém místě :-) tkaové hlouposti. jakože se tam mohu pohybovat volně.

  24. 28
    ano, to pro mě je taky důležité. Že mi nad hlavou, když sedím nebo ležím, netrčí nějaká vachrlatá knihovna, která hrozí, že mě zasype apod.

  25. a co takhle odstíny, nebo variace tvé oblíbené červené. přece nechceš tu červenou vyrušit úplně, ne?

  26. Co je špatného na červené, když ti odpovídá a cítíš se s ní dobře?

  27. 32. no jo vlastně, z těch vlnek a modrého houpání. ..

  28. Co vy si hned nemyslíte – proč bych rušila červenou?
    30 byl vtip, ostatní se uvidí dle nálady, jako vždy. Já si barvy nepředpisuju. A když jo, tak vyzkouším a pak uvidím.
    34 jo, už z modré zelenám :-DD

  29. Ono mi to tak vyznělo, že jako v ránmci uklidnění červené cpeš někam místo ní modrou, a nebo podobně…

  30. mě to připadá, že jsi se něco někde naučila a teď to chceš prakticky aplikovat na sobě. (a třeba časem na jiných)

  31. 27. trochu mi to připomíná kdysi, jak jsem šla ze své vlastní tmavě hnědé na blondýnu. :-)
    prostě jsem si chtěla vyzkoušet jaké to je – být blondýnkou. :-) někomu jsem se v tom líbila, ale sama jsem se v tom necítila dobře. jsem hloubavá brunetka :-)

  32. Barčo, jen počkej až budeš plesnivá čarodějnice jako já, to budeš moct zkoušet barvičky do alelujá nebo dokud ti ty šediny neupdanou, jako mně. :-))
    Taky jsem zkoušela blond. Ale vono to s tmavě hnědýma očima, řasama i obočím není nic moc. :-)

  33. Já nějak nedám na nějaký návody, ani je totiž nestuduji..nějak si nikdy předem barvy neplánuji..nemusím zelenou a fialovou, tedy určitě ne jako dominantní. No, teď to vypadá, jako kdybych měla možnost si je kdykoliv změnit :))
    Prostě podle něčeho co mít určitě chci, a mám se snažím tak dlouho kombinovat, až se v tom cítím dobře. Tak nějaké ty kosmetické menší úpravy nemusí být ani drahé..a dokud mi něco vadí, moc ruší.. tak nemám pokoj. A nedám si pokoj.
    Dcera je postižená tím, že neustále přestěhovává něco jinam a mění barvy často, ale vždy to má sladěný, má taky velký byt. Dnes jsme se spolu bavily,co mám udělat se skříní v ložnici, mám tam dvě a ta jedna mi tam od začátku úplně nesedí a tak jsme vymýšlely kam s tím, co v ní je a nakolik by mi chyběla. A zabírá dost místa..těsno dělá.
    Ale v obýváku jsem zrušila stěnu a taky jsem měla strach kam s čím a vyřešily to pěkný krabice.¨
    Nejhorší je, že já tak nějak něco nevyhodím, což je sice blbý, ale zas už kolikrát jsem byla ráda, že nakonec nevyhodila, hodilo se..chjo..

  34. jednou jsem chodila na oranžovo. to mě zastavovaly ženy na ulici a ptali se kdo mě tak úžasně udělal.

    No byla to kadeřnice, dostala nějakou speciální oranžovou s měděným kovovým leskem. Syn to chtěl taky tak jsem mu udělal oranžovou hlavu taky. Když se teď dívá na fotky, tak se stydí. já ne :-)

  35. líbí se mi všecky barvy. hlavně žlutá, oranžová, bleděmodrá a tmavěmodrá, i tyrkysová, všecky modré se mi líbí. vlastně modrá je moje oblíbená barva :-) zejména tmavěmodrá, tkaová ta úplně temná a nakombinovaná se žlutou (až oranžovou)

  36. Červenou na sobě bych pryč nedala, když se v ní cítím dobře, cítím se jako JÁ. Ale taky ne denně, nálada není stejná denně a já se oblékám podle nálady.
    Když už mi ale připadá, že červené je kolem mě dost, že ta pohovka je dost výrazná, tak proč bych nezkusila – pod vlivem dojmu, že červené je až dost a že modrá chybí, což je pozoruhodné – tu pohovku zabarvit jinak, modře. Nechat to tak nějaký čásek působit a uvidí se.
    Jak tak koukám na zelenou veverku na dveřích (když přijedu domů po třech nocích jinde), taky mi nesedí. Působí na mě trochu špinavě a to nepotřebuju. Do kouta vztahů, jakožto žádoucí zelenou podporu (element dřevo) ji rozhodně dávat nebudu. Nebaví mě. Předám ten kotouček lepenky někomu jako dárek.

  37. 43
    aha, modrá je původně ženská barva, pro mě je to symbol věrnosti a oddanosti – jako je Panna Marie.
    Moje barva je červená, oranžová, potom tmavěmodrá v kombinaci s bílou nebo červenou.
    Ze zelených jen jasná světlá jablkově zelená nebo potom khaki, pro výpravy do přírody. Jinak zelenou neosím a nemám ráda ani v bytě. Hnědou též ne. Béžovou moc ne.
    Růžovou jen starorůžovou nebo výraznou shocking pink.
    Nesnáším nepojmenovatelné vyblité odstíny jako je zelenkavá, mátová, lila, nic sladkého a nevýrazného, ani mořská modř nebo petroej nemám ráda na sobě – na jiných ano, když jim to sluší, jasně. Mám ráda syté barvy, jasně pojmenovatelné. Nemám ráda rozbředlé, nekontrastní, vybledlé, pastelové.

  38. taky nemusím zelenou v žádné podobě. ani hnědou. ani růžovou.

    ale když syn nebo někdo něco vyhodí tak to obětavě nosím a je mi jedno jakou to má barvu. cítím se v tom dobře.

  39. Eeee… Rozbředlé, vybledlé, nekontrastní a pastelové barvy miluju…
    Petroleják byl několik dlouhých desítek let můj nejmilejší svetr, pak už se prostě jen rozpad…
    :-))

  40. 46. jsem nevyhovující :-( všechny možné odstíny modré, až do šedé, vybledlé, neurčité barvy, nic křiklavého. různé odstíny fialové. byla tady zmíněna kombinace hnědá a tyrkysová – to mám ráda, hnědá uzemnuje a tyrkys odlehčuje a rozjasní. mám petrolejový slabý svetřík, nosím ho moc ráda.
    nemám nic výrazně zeleného, žlutého, červeného, oranžového – syté barvy nemám, nenosím…

  41. Tak jsem si procházela bleděmodré barvy od jasné bleděmodré, přes světle tyrkysovou, tmavě tyrkysovou až k petrolejové a jsou to moje barvy. všecky. přitom nosím taky všecky barvy. jasně červené svetry :-) bleděmodrou mikinu, zelenomodrou mikinu, růžovou mikinu. prostě je mám a tak je nosím.

  42. nemám v bytě ráda velké barevné syté barvy. barevné zdi – sytou barvou, vůbec. líbí se mi bílá, šedá, bílé kafe, snesu syté barvy jen v malých doplňcích, v detailech pro oživení – červené svíčky , barevné ručníky v téměř bílé koupelně apd. syté výrazné barvy ve velkém na mě působí rušivě.

  43. 44, 45, 50, 51
    lepenku dám kamarádovi myslivcovi, má narozeniny za pár dní.

    48, 49 Barčo a Ruliso
    no vida, jak se lišíme ve výběru barev…

    53 syté barvy nosím na sobě; v bytě taky spíš na menší ploše, ale musím je mít.

    Na fialovou jsem zapomněla – tu mám ráda ostružinovou, sytou nebo zapudrovanou, nebo tmavou, vůbec ne pastelovou nebo sladkou. Když jsem byla teenager, nesnášela jsem fialovou.
    Jo a vínovou nemám ráda na sobě, nesluší mi, ostařuje mě a dělá mě bledou.

  44. fotky vody tvoje krásne sú oboje dvoje ;-)
    ružová a modrá, každá z nich je dobrá.
    no ale z tej zelenej veverky nevidím ani ten sľubovaný kúsok ;-)

  45. SV
    je to bílá veverka v zeleném.

    Modrou deku už jsem odstranila a jak to zase pěkně vypadá, ta moje červená pohovka!
    Fotky vody jsem taky dala pryč – buď je nalepím jinde nebo nikde.
    Polštáře mě rozčilujou, že je na njch moc bílé. To mi v posteli vyhovuje. ale na mé červené pohovce už méně. Počkám, až mě rozčílí ještě víc a pak se uvidí, jaké nové potahy dostanou. Třeba by na nich mohly být mapy … nebo plány měst … nebo kytky, aby se daly použít nejen jako polštáře, ale i na sběr bylin.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.