Rošťárny a pitominy

HUMOR V PUBERTĚ (12-14 LET)

20 021_500

Jak jsem psala v odpočtovém článku 20 dní:

Vyndavám naditý sešit nadepsaný ROŠŤÁRNY A PITOMINY. Mnohé stránky jsou satirické – vysmívaly se režimu komunistů. Některé vtipné, jiné slabší nebo vyčpělé. Musím o nich později napsat samostatný příspěvek; nerada bych vás připravila o soudružku čarodějnici, čestný odznak PO SSM a o sovětského propagátora roláků demonstrujícího na Rudém náměstí. 

Zatím jste viděli tuhle stránku:

20 012-500

Již pozítří bude vydána kniha TŘI MUŠKETÝŘI PŘED PĚTI LETY (r. 1655). Není o nic méně dobrodružná než TŘI MUŠKETÝŘI, TŘI MUŠKETÝŘI PO 20TI a JEŠTĚ PO 10TI LETECH. Knihu, která bude vydána, napsal ALEXANDER DUMAS zcela tajně ve své soukromé kadibudce. 

Stylový úryvek z kapitoly

IV. kde d´Artagnan jedná

Tou dobou d´Artagnan přijel k Porthovi do Pierre-Fonds. Baron ho laskavě přivítal a podal mu ruku. Prozřetelný d´Artagnan, který věděl, že to, co du Valon stiskne, neujde pochroumání, podal mu místo ruky pěst. Porthos si toho nevšiml. Mousqueton to dojatě pozoroval a vyptával se, co dělá Planchet. Pak o(dešel).

„Hoho, příteli! To je dost, že najdete ke mně cestu.“

„Přijel jsem, milý Porthe, kvůli Raoulovi.“

„Ano, nedávno mu tuším bylo 20 let. Jak se vede tomu dokonalému mladíkovi?“

„Král ho odeslal do Anglie vyřídit jakési poselství.“

„Není vám tedy známo, jaké?“ otázal se obr. 

„Ne, odvětil mušketýr, 

Avizované je zde:

20 013_500

20 025-500

Chlapec z Eldorada MRŇOUS ČLOBRDÍK zavítal do naší země, srdečně si popovídal s pionýry, udělal zde pár reportáží a odplavil se. V Atlantiku ho přepadli piráti a ukradli mu odznak čestného člena PO SSM, který v Rio de Janeiru prodali za 15 000 dolarů. Mrňous Člobrdík jinak doplul šťastně domů bez úhony a jiných odcizených věcí. Ještě téhož dne mu organizace PO SSM poslala nový odznak. 

20 020-500

A jedeme na další zprávy:

20 019-500

20 015-500

Již o příštích váncích uvidíte v televizi 2. díl seriálu MRAZÍK. Bude pojednávat o pracovní neschopnosti Ivana a také o tom, jak se dědeček Mrazíček oženil s babou Jagou a o Nastěnku se podělili loupežníci. 

… Dědeček Hříbeček, kterému se stýská po Ivánkovi, a ze stesku mu narostl ocas. 

20 016-500

Hlavní představitel společnosti PRS (Psi rybízem svítí) zkoumal již několik let reakce psů na rybíz. „Pomažeme-li psa bílým, červeným i černým rybízem a podáme-li mu rybízový mošt, začne svítit. To však platí pouze pro psy zvané SRNKA.“ Tak pravil představitel PRSu …

20 018-500

Cestu kolem světa na bobech vykonal švédský komunista-idealista s. MATS KURNNAIK. Trvalo mu to 3 roky, ale dojel domů do Stockholmu. Tím dosáhl nemožného, švédská vláda mu vyplatila 1 milión švédských korun a 50 örů, dostal vyznamenání a byl zapsán v Guinessově knize rekordů. Potom se musel dlouho léčit – měl příšerně odřený zadek. Jeho  modréboby můžete vidět v paláci U Hybernů na výstavě ŠVÉDSKÁ KULTURA.

20 024-500

Na Západě byl do koupi (ne do prodeje, rovnou do koupi :-) uveden nový druh coly. Narozdíl od Coca-coly je to směs různého ovoce. Cofeinu můžeme pozorovat minimálně. ŇAM-COLA získala u dětí i dospělých velké sympatie. Jeden muž se dokonce na pláži chtěl osvěžit, voda mu nestačila a koupil si Ňam-colu. Vylil si ji za plavky a pak mu tam příjemně bublalo. Byl velmi spokojen a objednal si 2 basy Ňam-coly pro další použití. 

20 026-500

… výstava. Můžete se tam jít podívat do 15. října. Uvidíte sochy všech dob. Od Věstonické Venuše po MANŽELKU, která se stala „hitem“ výstavy. Ukazujeme vám ji na snímku zezadu, neboť zepředu se nám rozmazala. Tvůrce sochy: JAROMÍR KRETEN. 

20 029-500

Švýcarská elektrotechnika a jemná mechanika je světově proslulá. V této alpské zemi byl vynalezen robot, lépe řečeno ROBOTKA. Ovládá němčinu, francouzštinu a angličtinu. Umí ženské domácí práce, číst, psát, kreslit, počítat, chodit, vůbec se hýbe jako člověk, hraje na libovolné hudební nástroje (i valcha), ale nemá žlázy s ani vnější ani vnitřní sekrecí, také zpívá a tančí, obstojně nadává a létá a plave. To je zatím vše. 

20 030-500

V nejsevernějších končinách Skandinávie bylo rozhodnuto, že se ruší ZÁKAZY a nastává doba PŘÍKAZŮ a MOŽNOSTÍ. Byla vyčleněna továrna na výrobu tabulek se samými příkazy. Také byl vydán zákaz vydávání zákazů. 

JIŽ NIKDY! 

.

47 komentářů u „Rošťárny a pitominy

  1. Vcelku slušný. Nevím jak ke konci osmdesátých, ale v sedmdesátých by za tohle tvoje rodiče zavřeli a tebe by nikdy nepustili na VŠ. Nejštěpnější se mi zdá soudružka čarodejnice z ÚV ČSČ. Za to by tě zabásli určitě. Zaplaťpánbu, že je to už za námi. Ted to taky není žádný med, ale když řekneš, že císařpán nebo zeman je korunovanej, tak tě nezavřou. Možná.

    Mně naučili starší klucí básničku „Narodil se malý Rusák, jmenuje se Gustáv Husák.“ A že to mám křičet na ulici. Bylo mi asi tolik, co je prstů na jedné ruce, tak jsem to jako malej blbin vyřvávala. Načež mi to rodče zatrhli, že by je za to zavřeli. Von byl osmašedesátej.

    Každopádně to, co sis psala, svědčí o tvé invenci, dosud řádně nerealizované a koukej s tím něco dělat nebo umřeš jako neznámej vojín bez pomníku, místo aby ti vydávali – třeba komiksy a rvali ti tvé nápady od ruky. :-) :-)

  2. Lenko,
    „Rusák – Husák“ v roce 68 je mnohem odvážnější.
    :-)

    Ten sešit jsem dospělým neukazovala, jen spolužákům. Ne kvůli politice, ale kvůli pubertálnímu vyžívání se ve sprostých slovech, která „nebyla povolena“ – jako kretén apod.
    Jen jednou mi byl zabaven učitelem, ale naštěstí na začátku, když bylo asi jen pět stránek zaplněných a spíš nepoliticky. Učitel na jednu stránku nakreslil mě a vrátil mi to.

    Nerealizovaná invence, to je pravda. Ale co s tím dělat, na to jsem ještě nepřišla. S jednoduchejma věcma si nevím rady, hned si představuju komplikace a vopruzy a mávnu (typicky) nad tím rukou. A lekám se úspěchu (a to nemyslím vůbec slávu, jen úspěšné spokojené završení něčeho svého). Ale já na to kápnu!
    Teď si odkrucuju svůj individuál a to by bylo, aby z toho nic nebylo.
    Kór s mojí přehnanou mírou odpovědnosti, např. za rodiče, hahá (a ten smích na závěr je u mě taky typicky nadměrečnej, nahrazující něco jinýho nebo varující nebo ochraňující nebo všechno to). Zrovna dneska jsem byla na individuálu, tak mi to ještě nevyšumělo.

  3. Zaujala mě mimořádná pečlivost a úhlednost zápisků, ani ne tak obsah. jako spíš forma. ta je neuvěřitelně pečlivě strukturovaná. Když to srovnám třeba s vlastními zápisky z tohoto období… tak jakoby z opačeného spektra Gaussovy křivky. Někde uprostřed jsou takoví ti normální zapisovači, a po jedné chaos co se nedá vůbec rozklíčit a z druhé nádherné provedení jak z tiskárny.

  4. Jo, ještě jednou jsem přečetla komentář 2 poslední odstavec. Přehnaná odpovědnost. To by mohl být i důvod té mimořádné pečlivosti… a strachu (obav) z úspěchu. že s tím přijde odpovědnost a závazek a svázání do kozelce.

  5. Přesně jako Ratka ve 3 a 4 to cítím.
    Strach z úspěchu proto, že v té přemíře pečlivé zodpovědnosti už by byla jakákoli další zodpovědnost navíc přespřílišná.
    I to „rebelantské“ malování samo o sobě jako by byla potřeba překročit – a přitom nepřekročit.
    Svět, kde chaos není povolen.
    Všechno musí být utříděno, dotaženo do konce.

    Nicméně tyhle moje soudy pronášené z mého úhlu pohledu jsou neobejktivní až irelevantní, poněvadž moje projevy, písemné i životní, stojí na zcela opačném pólu tohoto měřítka. :-)

  6. To je pro mě hodně užitečný, co mi tu všichni říkáte!
    Díky.

    Já totiž, když ty zápisky vidím, tak vidím, že je to napsaný křivě, že to nemá zarovnaný okraje, někde to víc leze ke kraji, než by bylo symetrické a pro kompozici nerušivé.
    Chápu přitom, že třináctiletý dítě, který píše, jak mu to přijde do hlavy a z hlavy do ruky, ne předem moc promyšleně, nebude přece ještě dohánět okraje a řádkování k dokonalosti (navíc tehdy počítače nebyly a na stroji se psalo taky jen s pravým okrajem jen tak tak, bylo to normální).
    Zatřetí si všímám, že tam prakticky nejsou chyby (nějaký ty čárky chybí, ale to je OK), ale to u mě bylo normální – na druhým stupni ZŠ jsem skoro nedělala gramatický chyby.

    Potom od patnácti jsem psala cestovní deníky a opakovalo se to: Popsala jsem mnoho takových sešitů (psace:-), vlastně bez škrtanců, bez přípravy, rovnou a je to čitelný, upravený, doplněno fotkama nebo kresbama…

    A ještě na VŠ si ode mě všichni půjčovali zápisky z přednášek – protože píšu čitelně a protože málokdy chybím, říkala jsem si. Ale asi teda byly i nějak víc přehledný než u mnoha jiných studentů.
    Já si je psala pro sebe, tak, abych je chápala a měla jsem tam i nějaké narážky v závorkách, aby se mi propojila ta látka s něčím, co mě napadlo, že s tím souvisí. Myslím, že lidi, co to nepsali, to nemohli tak propojit. Přesto si to půjčovali. Další výhoda byla, že jsem stíhala psát všechno, co učitel řekl, píšu rychle – mnozí to při přednášce vzdávali, nemohli zároveň poslouchat, přečíst promítaný text a ještě psát, asi to tak rychle neuměli formulovat posvém, někteří píšou takový útržky slyšených vět a to moc pak smysl nedává. – Kdežto já, když jsem chyběla, jsem měla smůlu! Já naopak cizí poznámky vůbec nemůžu mít, jsou pro mě zmatený, divný, cizí.
    Jen asi od jedné své oblíbené spolužačky (achjo, to je ta, co umřela před rokem) jsem si to mohla opsat, bylo to podobně zcela čitelné a přehledné, jako moje. Přesto kdykoli jsem na něco chyběla, už jsem to nikdy plně nepropojila s dalšími věcmi.

    Ale jak se ta dovednost jmenuje, to nevím. Mně to připadá jako pochopení slyšeného a přeříkání si toho vlastními slovy tak, že je to trvale přehledné. A rovnou hned to psát zároveň. Poslouchám, pochopím, co se snaží básník říci, a zapíšu to. Když teprve něco začíná říkat a není jasné, co z toho vyleze, to ještě nepíšu, počkám, zapamatuju si a pak to zapíšu jako věc, co dává smysl.

    A k čemu mi to je v praktickým životě, to taky moc nevím. Jiný lidi si nic přehledně nepíšou, a chápou všechno perfektně a nepotřebujou to mít sesumírovaný uceleně a na papíře.
    – Že by struktura na ochranu proti propadnutí se do neznáma, do chaosu?

  7. Struktura to je, to je jasný.
    Proč potřebuju strukturu zrovna v zaznamenaných informacích – aby se k nim dalo kdykoli vracet a neztratily smysl; tak jde asi o smysl. Smysl ve spojení se strukturou.

    Což je náboženská víra taky…

  8. Se zápisem přednášek jsem neměla problém a perfektně jsem tomu svému zápisu rozuměla – ale jen já, už nikdo jiný. Protože místo mnoha slov tam byly moje osobní zkratky a hlavně spousta schémat, šipek, symbolů, grafů… A to i tam, kde je kantor vůbec neměl, prostě jsem si tak značila souvislosti, příčiny, následky, vazby. A všechno členila do odstavců, pododstavců, odsazovala okraje – typograficky.

    Přednáškové poznámky jiných mě povětšinou iritovaly ukecaností a nepřehledností vyplývající z mnoha zbytečných slov a málo typografického členění textu.:-)

  9. 6
    Ale vidíš, Liško, ten rozdíl – my na tvém textu z dětství vidíme jako hlavní tu dokonalost, ty ještě dnes vidíš hlavěn ty nedokonalosti.

  10. Tu Ňam -Colu vytrhni,dolů načmárej Warhol ,zanes do NG a půlku toho co ti za ní daj mi pošli na účet,ju:-).

  11. 9
    no právě to jsem myslela.

    10
    Warhošť, říkáš? Dobrá.
    Teď mě napadlo, že jsem sem chtěla dát článek, jak jsem dělala loni postupně plakát…

  12. Struktura a obsah. Taky jsem si dělala poznámky s body… ale hodně chaotickými. byly tam záchytné body které vytvářely kostru. obsah do kostry jsem si volně domýšlela.

    dnes muj manzel se divil na návštěve u maminky jak jsme stebetaly o urcování rostlin. jestli je to silenka naduta nebo knotovka bílá. a zvolal, vzdyt to je jak rodokmen! taky se vytváří struktura (systém) a přiřazují kamínky do systému.

    Tak to neumím. Mám k dispozici obsah… ale chybí mi příslušná struktura. A tak víceméně náhodně přiměřuji zda pasuje nebo nepasuje. To je chaos… Obsah je. Ovšem forma chybí :-)) To mě taky npadlo jak jsme spontánně viděl ty krásné linie u kresbiček. Moje kresby jsou složeny ze stovek linií… přibližně vedených. Já nikdy nevěděla a nevím dosud jak je to správně… jen přibližně. Nesu si obsah. a forma se musí dopasovat sama.

  13. co mě vede k zamyšlení co je naplněnost. Nechám si to projít …. buď to nějak sformuluji nebo nechám být

  14. Říkám si – co jsme kdo v dětství získali, zažili a vymysleli jako strategii a co se zároveň týká struktury a formy vs. chaosu, resp. různé míry toho.
    Struktura pro mě znamená: něčeho se držet, mít se čeho držet, vytvořit si něco (v mojí představě je to krystalická mřížka), čeho se pak mohu držet a k čemu se mohu vracet a stabilizovat se, když upadnu do přílišného chaosu.
    … a teď, jak to popisuju, tak ten popis sedí spíš na vztahovou osobu (matku) v dětství, než na strukturu…
    Matka a matérie, pevná mřížka / struktura …

  15. Pro mě struktura byla (je) přehled. Mít přehled. Vědět, orientovat se. Vědět, jak mezi tím vším tančit podle sebe, aniž bych šlápla do skla či h…
    A pak se ještě liší struktura jako to vnějškové, s čím nemůžu nic dělat, a proto to musím důkladně poznat, a struktura jako řád/systém toho, co si tvořím jen já podle sebe. Ale většinou moc strukturu nemám, jedu pocitově a intuitivně a tu strukturu v tom hledám a nacházím až ex post. Až z odstupu. Jako prostředek k poznávání sebe, ehm…

  16. 15. pro mě je důležité porozumět systému v kterém se pohybuji, porozumět jakou tam mám funkci… co tam dělám:-)

  17. 16
    Jenže ta funkce
    a) může záležet více na tobě samé než na systému samém
    b) tvoje prozumění té funkci záleží více na tobě samé než na tom systému, protože záleží na tvém hodnotovém systému, tudíž na tvém způsobu nazírání věcí
    c) vůbec nemusí existovat. Žádná. Kdybys v tom systému nebyla, nic by se nestalo.

  18. v některých systémech je člověk automaticky – narodí se do nich. třeba systém evidence obyvatel, systém zdravotního pojištění, systém oběhu financí etc. Většinou v těch systémech jsem, ale přijde na to jak se v nich pohybuji. Zatím nemám ambice z nich vystupovat.

  19. 17 ru
    já si pod „systém“dosazuju „rodina“, protože to je první systém, v němž se člověk ocitá.
    Potom ta 16 ratky je OK – akorát porozumět není vůbec snadný.

  20. 19. systém odměňování a trestů v rodině :-) to je zajímavé si uvědomit jako strukturu a vrátit se zpět do dětských let s těmi vědomostmi co mám teď. Vzpomenout si na různé situace… a třeba se zasmát.

  21. 15 ruliso
    Přehled, vědět, orientovat se, aha, to je dobrá připomínka, že to vlastně je taky struktura!

    To bylo v dětství i později pro mě vždycky důležitý. Tak že by to nějak souviselo s tím sešitem výše, s těmi všemi sešity bez škrtanců a tak. ..? Já jsem třeba nespala po obědě jako malá. Jen jako mimino, asi od roku věku už ne. Zřejmě aby mi nic neuniklo, abych o nic nepřišla a měla přehled (a zrovna včera jsem na to myslela, tak to asi souvist bude…), jak se tak znám, odjakživa. Dokonce slovo „orientovat se“ používám v té souvislosti vždycky, protože když mluvím o tom, proč nemůžu ani teď spát ve dne, usnout odpoledne, říkám, že bych byla po probuzení dezorientovaná.
    A taky že byla. Je mi špatně od žaludku a jsem dezorientovaná, když ve dne usnu.

    A na mejdanu jdu domů poslední, aby mi nic neušlo (ale vím o tom a umím i odejít dřív, už jsem to schválně několikrát udělala a nic se nestalo :-)))

  22. 18, 19 brala jsem to obecnějc. Proto taky ty body a, b, c nejsou ultimátní. Pouze berou v úvahu, že ty systémy takové můžou být.

    A původně se psalo o struktuře, nejen o systému. Tak já si furt i za tím systémem představuju strukturu.

    Zbytek dopíšu z domu, mám frmol.

  23. Já bych přes den spala, až bych brečela…
    A někdy i zdřímnu. I v práci v polední pauze, i čtvrthoďka napříč přes židle na šatně dobrá.
    Dezorienotvaná pak nejsem, naopak, pak jak když kytičku ve vyprahlým květináči zaliješ, ožiju a zas jedu jak dráha. Až do noci.

    A co jsem to ještě chtěla dopsat, už jsme zapomněla. Přišedši z práce vygumováno.

  24. trochu jste mě teď zarazili protože jsem uvažovala a strukture systému jako o jediné kategorii. že je to totéž. Musela jsem si trochu pomoct abych to rozklíčila od sebe. opravdu se mi to slévalo od začátku do jednoho.
    takže z Wiki: Studium struktur obrací pozornost k detailnímu zkoumání pozorovatelných vztahů, poměrů a souvislostí mezi složkami složitě uspořádaných systémů. Zdůrazňuje uspořádání celku, které teprve dává smysl funkcím jeho částí. Nechává naopak stranou otázky celkové povahy a vývoje těchto systémů.

    takže struktura je něco statického a systém má již dynamiku a vývoj. systém se hýbe a struktura stojí. tak si to trochu dokážu odlišit. Proto struktru víceméně pomíjím i když se snažím jednotlivé prvky postřehnout (kdo co kde) a uvědomuji si zejména pohyb… jak se to hýbe :-)

    takže k obrázku… zatímco se dá na něm pozorovat struktura, co tam všecko je a že je to přehledné a opravdu úhledné, mě naskočil hned systém jako automat. Co říka, k čemu slouží a jakou funkci tam mají prvky.

  25. jinak dezorientovanost bývá můj trvalý stav… čím víc se snažím udržet kontrolu (rozklížit strukturu a jak funguje) tím víc jsem zmatená. Pro mě je ideální se pohybovat ve zmateném neurčitém stavu, mít vědomosti pouze přibližně kde co je, tedy pouze hrubé obrysy bez detailů jelikož v moment jak začnu se blížit k detailům ztracím celek . je to jakobych šla přes hustou mlhu a viděla jen to co je těsně vedle mě. tím že mám povědomí o celku (hrubé a přibližné) se mi tyto blízké předměty jakoby z mlhy vylupují a ožívají až když se na ně podívám.

  26. kdysi jsem si myslela že prostě se jen nesnažím dost abych dokázala vidět všecko a správně. že když se budu víc snžit tak se mi podaří z tý mlhy vyloupnou víc věcí… a to jsem vzdala. nejde to. vyvolává to ve mě velké napětí až úzkosti, které již nedokážu snášet – udržet ve vědomí všecky ty detaily i s jejich pohyby. Zejména ve smyslu jak mají být „správně“ aby jejich funkce byla v pořádku. toto jsem neuměla nikdy ale snažila se. Dokázala jsem se to naučit. A teď už mě to jen unavuje. Teď ráno vstanu a nevidím nic. nemyslím na nic. Den se začne odehrávat teprve v momentu když vykročím z postele a rozhlédnu se. Pohladím kočku a uvařím si čaj.

  27. rtako,
    jo, rozvrh dne je taky struktura,

    ad 25, cos našla na wiki:
    „Studium struktur obrací pozornost k detailnímu zkoumání pozorovatelných vztahů, poměrů a souvislostí mezi složkami “ je dobrý – vztahy prvků, aktérů mezi sebou, to je nekonečně zajímavý. Pro mě. Protože se tím dá (s velkým úsilím) přijít na něco za tím, na to původní, jak to vzniklo, jak se ta struktura postavila.

    A že struktura je něco statického – no, jak se to vezme. Struktura se dá přeskládat. Když je to nutné.
    A za druhý struktura, jaks psala, jsou vztahy mezi prvky. Takže když se jeden prvek změní, vyvolá to nějakou odezvu i v ostatních prvcích.

  28. 28. málokteré struktury můžeme přestavovat dle libosti… většinou je zde určenost okolnostmi. nemohu přeskládat lidi třeba, změnit je… změnit vztahy. nemohu to řídit. tedy mohu… byla to moje práce :-)) ale úzkostnost že je to opět špatně a ne dost dobré a že s lidmi manipuluji mě zradila. Musím to nechat být… neměnit nic. nechat to jak to je a unést to tak jak to je. jak začnu něco měnit… hroutím se psychicky :)

  29. ratko 29
    nebyla řeč o přestavování dle libosti, ale „když je to nutné.“
    A to není žádná libost, ale situace, kdy jde o život.

    Plus trvám na tom, že
    Takže když se jeden prvek změní, vyvolá to nějakou odezvu i v ostatních prvcích.

  30. 30. poslední věta… přesně tak to je. Mohu měnit sebe, jen sebe. jsem nepatrná součást struktury. ten zbytek již nemám pod kontrolou. tam mohu jen se dívat

  31. 31. ale to jsou veci které víme tady. u mě se to propojilo v určitý moment i na zaměstnání… a byl konec. odpočinu si a uvidím zda ještě jednou někdy možná. zda to unesu mentálně.

  32. 33. možná… nevím. zatím to nechávám otevřené. minutu po minutě.

  33. ono se často píše o tom jaké povolání si vybírat a jak být úspěšný a tak… ale ta cena kterou za to platí je vysoká. okoralost srdce. bez toho nemůže dělat řízení ve výrobě, manipulovat s lidmi, dělat věci tak aby jim to bylo k prospěchu tj. aby vůbec nepřipustili nějaké remcání. aby byl pevný režim. ráno, odpoledne, v noci. cak cak žádné cavyky. Jakmile se začne povolovat… vše se rozpadá. Otročina není dobrovolná. Těžkou práci dělají ti co nemají jinou možnost… jakmile máš možnost tak se těžké práci vyhnou. Sednou si, zapřou se, onemocní… nepřijdou. A je problém, vypadne prvek ze systému který tam je potřeba. Pořád se to musí točit. Nesmí se to zastavit.

    Nedávno jsme četla velmi zajímavý postřeh o lidské společnosti. Historicky odjakživa byly potřebné tři složky.

    Elita (duchovní a mocenská), ochranitelská (chránila výdobytky před vetřelci) a pracujíci masy.

    Pokud tyto tři složky fungovaly, fungovala i společnost. Lid pracoval a elity mu dodávali ideologickou potravu (náboženství, zábavu, tradice, zvyky etc.), vojáci chránili statky včetně lidu před násilím, protože problém byl že se kradli si zdroje a elita to celé zastřešovala tj. vytvářela strukturu. Jakmile elita polevila tj přestala se zajímat o to jak systém běží… o zájmy lidu a bezpečí padla s celým systémem.

  34. Mě trochu vadí na těch třech složkách, že jsou na můj vkus moc hierarchický.
    Je to pro mě vzájemná spolupráce a udržování stavu víc než vymezení nějaký elity.

    Jaké povolání si vybírat? Mně připadá, že si každý vybere to, co je schopen dělat. Takže k čemu nějak inklinuje a coi bude moc dělat časem i zajetě, s menším úsilím, než aby dával všechno na maximum (to by nešlo trvale). Takže do profesí pomáhajících lidem přijdou pečující depresanti atd. A není to špatně. Je to dobře pro všechny a navíc má každý šanci si svou inklinaci během pracování poupravit, na něco přijít, posunout se, protože se dostává do situací, které mu to nabízejí.

  35. 36. rozklíčit celý ten systém… není vůbec jednoduché. Jak jsou jednotlivé prvky na sobě závislé.

    ono je slovo elita dost hanlivé ale pro mě představuje vzdělanou složku lidí která přímo nepracuje nýbrž určuje a vymezuje práci pracujícím. tedy konstruktér tam patří taky. ukazuje ostatním jak to mají udělat, stavitel… učitel a duchovní tam patří taky. Měla by tam patřit i tzv. šlechta která to zastřešovala. Dnes jsou šlechtou politici. Ovšem tři složky představují pořád. pracující masa – ti co masu řídí a udržují v pracovní pohotovosti – mocenská (ochranná) složka.

  36. manažeři, podnikatele a ředitelé patří do masy…. jsou mleti v masovém mlýnku stejně jako jejich dělníci.

  37. 28/29
    Strukutra a systém fungujéí reciproce. Ani struktura není statická sam o sobě.
    Ratko, mřížka a valstnosti hmoty z ní vyplývající.

    Když se změní něco v sytému, pozmění se i struktura. Ne zásadně, ale prvky v ní klidně ano. Vztahy mezi nimi, jejich hierarchie či způsob podmíněnosti.
    A to zas mírně ovlivňuje chod celého systému.

    Podle libosti nemůžeme přestavovat ani struktury, ani systémy. To je nesmyslný argument.
    Ale můžeme je přestavovat do určité míry, strukturu uvnitř systémů, sebe uvnitř systému. Svoje vztahy uvnitř systému. Do určité míry, opakuju.
    Ale do nutné. Pro toho, kdo to tak cítí.

  38. Aha, až teď jsme se dočtla ke 3
    0.
    Takže jsem ve shodě s Liškou.

  39. 37. mám to špatně. masa a ti co masu řídí patří do jednoho pytle. Pak je teda ta ochranná složka (něco jako pokožka) a pak složka ideologie. To aby celá ta směs držela pohromadě a motor běžel.

  40. 42
    radši už mlč :-)) nebo se zaseknu na popisech a definicích něčeho, jako když jsem začala psát dizertačku (a dál už nedošla)

  41. 41
    Ale až když opíšeš sobě vlastní kolečko. :-D

  42. 43
    … tedy míněno bylo: radši už mlč ohledně popisů a systémů, jinak do toho spadnu taky;
    jinak nemlč, ne ne ne!

  43. hehe, dík za pokyn :-) se ním budu řídit. alespoň vidíte jak to mám těžké se sebou :-)

    normálně mám v hlavě prázdno. spouští se to ehm…když začnu myslet

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.