SEN 7.7.2017
Je příjemný slunečný den. Kopcovitá krajina, pole, lesy, louky. Jsme někde na kopci, ale nad námi je ještě vršek s rozhlednou. Na druhé straně nahoře na zoraném poli na kraji vpravo u keře stojí chlapi s technikou – asi velký traktor s velkým širokým pluhem vzadu. Mají pauzu, odpočívají, mluví, svačí. Rulisu napadlo při pohledu na ně, že by si možná nemusela pořizovat nový takový stroj, ale už jetý a zeptat se jich. – Kolik je hodin? říkám si. Stihne se jich ještě zeptat? Tři čtvrtě na dvě. – V kolik musíš být v Praze, ptá se mě Rulisa. Ve tři čtvrtě na tři (to je reálný čas, v kolik dnes odpoledne musím být zpátky v práci, až zajedu po obědě za mámou do nemocnice). To tam budem! – Aha, říkám si, Rulisa to ví, jak dlouho autem pojede; i když že by to šlo tak rychle odtud ze Šumavy?
Máme tedy ještě chvilku čas. Chci dojít od pole kousek zpátky na návrší, kde jsme byli a kde asi parkují auta. Ale bloudím jinou cestičkou. Kolem ní není vidět přes vysokou trávu nebo býlí. Nebo by to mohla být levandule, ten kopec vypadá jako na jihu Evropy. Cestička se rozděluje, jdu dál mezi porostem a je to oklika přes vrchol s rozhlednou. Spěchám. Rozhlednu jsem si představovala jako bílý maják. Je tu ale úzká kovová konstrukce a je sklapovací – dá se celá položit a zvednout (včera jsem našla článek o zvonici, která vypadá obdobně, úzká kovová konstrukce, a je vyrobena z křídla velkého Messerschmidtu). Na vršku je nějaký pár nebo rodina a vidím úhledný bílý dům, část má namalovanou světle tyrkysově. Pěkné. Taky vypadá jako ve Středomoří. Je tu shora krásný výhled na louky a ty jsou jemně svítivě barevné – růžově kvetoucí tráva (jako tam, kde jsme loni v létě s kamarádkou malovaly a chystaly jsme se letos zas, než si máma zlomila tu nohu) a teplá žlutá.
Už jsem na místě. Několik lidí – s nimiž tam jsme – vybalují napnuté rámy na malování a hledají, které jsou stejně velké.
Probouzím se s myšlenkou, jestli rorýs nebyl ve skutečnosti raroh (v realitě vím, že vypadají jinak), ta slova mi připadají podobná.
.
Šmankote, to je neotřesitelná důvěry v technické schopnosti rulisy – a přitom ona si chce koupti ojetý traktor nejspíš proto, aby jí líp šlo to všecko zvorat… .-))
Ale je dobré, že nakonec se od rulisy odpoutáš a jdeš výš, za svým.
aaaa rozhledna :-))
3 ratko
ajóóó! Tams mi pomohla!
ru 1,
asi to máš na vorání svojí nový zahrádky!
– ale nemohla mě nenapadnout symbolika pluhu a penisu, který orá zemi-ženu; ten symbol byl snad už někdy ve starověku… asi odkdy vynalezli pluh, takže neolit :-))
Cestička mi připomíná tu „kolej“ – a rozděluje se, šla jsem oklikou, přes vrchol.
Krajina je to pěkná, to se mi zdá příznivé – jednak se mluví, že je to Šumava (odkud je část naší rodiny; rodinná kolej?) a jednak to vypadá jako Středomoří (takže dovolená). Pak taky jako Vysočina (protože je tam Rulisa a protože to vypadá jako tráva na Blatinách).
Na tý rozhledně je dobrý, že se dá položit na zem :-))) To je vychytávka pro lidi, co mají závrať. Možná jde na ní nastoupit, pak ji zvednou, člověk se rozhlídne a pak tu rozhlednu zas položej a on jen sestoupí jeden krok na zem. No, možná to hovoří o tom, žen si chci něco zjednodušit, nejít do rizika, vyhnout se mu (?) – je to ale už vymyšlenina spíš než ten původní obraz.
Obraz by byl: Kostra křídla letadla. Využitá novým způsobem, postavená na výšku jako věž.
5. Sny si většinou vyloží nejlépe snící, a to pomocí pocitů které během snu měl. Mje zkušenost je taková, že kulisy snu pocházejí z fragmetů prožitého, tedy mozek použije to co viděl… ale sen rozpouští nějaké napětí… které může být zcel jiného původu než kulisy snu, v těch se to jen odehraje.
Pr mě jsoou místa včetně Ru, spojené s určitou organizovaností a vnitřním napětím ze spěchu či nutnosti něco udělat. Jít odněkud někam, něco naplánovat, to může způsobit napětí které se promítne do snu.
Podvědomí se snaží tomuto napětí vyhnout, tedy možná máš pravdu … s tím rizikem, že riziko tě stresuje. Chtěla by jsi mít krásný výhled, ale nechat se tam „vztyčit“ něčím. nějakým křídlem. Nemuset tam jít… celá konstrukce je fragment z toho článku co jsi četla jako kulisa.
Lidé hledají rámy stejně velké, tedy podobné vnější znaky. Srovnávají se.
6
To jsem přehlídla…
Ratko, tobě se o mně zdává? Fakt? :p)
Místo „p“ patřilo do smajlíku o jako divení se.
7. Ru, ještě ne :-)
Aha, já myslela, že se píše o snech.
A co teda znamená „místa včetně ru“? To si je představuješ, kde zrovna jsem, když píšu, nebo vzpomínáš na nějaké naše setkání…?
Ale vždyť z těch jsem organizovala jen to jedno a na jednom jsi naopak byla organizátorka…
A víš, že na mě v reálu působíš trochu podobně? :-)
10. To je výklad snu od Lišky, v prvním odstavec píše že se ji zdálo o Ru. :-) Tedy je to výklad prvního odstavce…že tato část (včetně Ru) znamená určitou organizovanost, napětí z toho že někde musí být
11
Aha, ale Liška tam nepíše nic o napětí a spěchu, to píšeš ty, že pro tebe jsou ta místa takto se mnou spojená. :-)
12. no ano, když Liška uveřejnila ten sen, tak jsem usoudila že je možné se pokusit o výklad.
Ale uznávám, že rulisu neustále něco napadá, co by se ještě mohlo udělat. :-))
Na druhou stranu, nepamatuju se, že bych Lišku stresovala nutností všechny nápady realizovat. :-)
Konekonců i v tom snu dochází k tomu, že „Máme tedy ještě chvilku čas“. A jde si realizovat něco svého.
13
Neříkám, že nemůže být správný, třeba až se Liška obejví, řekne – nojo, to je vono…
Ale přijde mi, že to je výklad víc vcítěním se do tebe než do Lišky.
14. neee, nejde o tebe přece. Spíše o to napětí, jak píše Liška. Kolik je hodin? Proč se ptá ve snu kolik je hodin a kdy musí být v Praze… ve snu. Přitom ve snu obvykle čas plyne tak nějak současně (tedy v mých snech nevím co je dost rychle a co ne) Tedy ten čas tam nějakou roli hraje, možná právě to napětí že se něco musí stíhat… ale to nevím :-) to byl jen výklad.
Nepřijde mi to jako napětí, spíš jako že Liška nevidí důvod, proč by se měla podílet na mojí aktivitě, tak jde svou cestou, chce něco méně pragmatického, technického, nechce orat na zahrádce a budovat byt, chce malovat a dívat se daleko dopředu.
16
Ale to napětí cítila ona, ne já v tom snu. Ji to napětí přepadlo z mojí aktivity, která nebyla dopředu plánovaná, organizovaná, ale kterou jsem se já (jako obvykle) nechala strhnout. Proto šla Liška pryč. Neměla tam svoje místo.
14,15 snící o sobě… tedy to o čem sní jsou části jeho sama. nejde o Ru. Tedy Ru s tím nemá nic společného. Je jen symbolem nějakého vnitřního děje.
18. nejde o tebe Ru, nemusí to být napětí… může to být zcela něco jiného. Jen jsem se pokusila o výklad, když v tom byl vložen prvek času, touha něco stihnout, ale nebýt si jistý za to je možné.
19
O čem mluvíš?
Nerozumím, proč píšeš tohle.
Když s tím ru nemá nic společného, tak proč v tom snu je? Proč ty tedy napíšeš, že si myslíš, že ru je pro Lišku – protože je taková pro tebe – symbolem organizovanosti a napětí ze spěchu a nutnosti něco udělat? (Paradoxně v příběhu, kdy se ru chová zcela neorganizovaně a předává jistotu, že spěchat netřeba, že…)
17. jednotlivé osoby ve snech, i prostředí vetšinou (dle výkladů snářů) představují části snícího. Tedy nejsou to skutečné osoby, nýbrž fragmentované já :-) ale to kecám, však mě znáte. netvrdím že je to pravda, jen pouhý názor.
19, 20
No nejde o mě a jde o mě. Jde o to, jak mě (podle tebe) cítí Liška. Čeho jsem v tom snu symbolem. Píšu, co si myslím, že je podstatou té snové interakce mezi mnou a Liškou coby symbolu něčeho. Těžko se přitom vyhnout psaní o sobě, ehm…
21. Opověděla jsem v 22. Nejsem pofesionální vykladač snů… jen jsem si propojila Ru ve snu s Liškou, která se ji ptá v kolik musí být v Praze a Ru odpovídá že to stihne (To tam budem) Ale ve skutečnosti ve snu je to jedna a tatáž vnitřní osoba (podvědomí), která si strukturuje svůj stav, tedy snaží se snížit napěti ve snu (podvědomě) Ru tady samozřejmě může představovat i roli rádkyně… v každém případě se Liška snaží ve snu nějak to uspořádat (zorganizovat)
23. nevím jak tě cítí Liška ve snu, to může vědět jen ona… ty vnitřní pocity si třeba pamatuje. Ten děj je víceméně kulisa.
22
Mně to funguje přesně tak, jaks to popsala v komentáři 6:
Ve snu se mi objevující osoby nesou nějaký fragment poznaný (prožitý, cítěný) z reálu, který představuje jakýsi zesilovač, katalyzátor k projevení se něčeho, co mám uvnitř v sobě v napětí.
Takže pokud blbě dekóduju to, co symbolizuje ten který ve snu „vystupující“ člověk, blbě dekóduju i význam té části snu, tedy podstatu toho, co bych si měla uvědomit, nějaké to sovje napětí. )
A takto se to dekódování bude lišit i podle tvého a mého výkladu mojí role v tom snu Lišky.
Prostě mě jen zarazilo, co představuju pro tebe, když tě napadlo tenhle výklad, no. :-)
26. jo, to jsem vlastně chtěla říct… že je to nějaké podvědomé napětí, tedy včetně té části s Ru. Dál jsem to již nedomýšlela. Max, ve smyslu že to nějak souvisí s organizací, vnitřním uspořádáním. Nelze z toho vyčíst pocity k snové Ru. To si třeba pamatuje Liška.
24
Myslím, že nesnaží. Že se právě naopak spokojí s ujištěním někoho jiného, že organizovat netřeba, je ráda, že se o nic dalšího starat nemusí, a jde si dělat svoje.
28
Však jo, to, co jsi napsala, byly tvoje pocity. :-))
29. no to je možné, určitě. Dobrý výklad. Lepší než ten můj :-)
31
Ok, beru to jako „už o tom dál nechci mluvit.“ :-)
Jinak mi tahle forma úhybného manévru moc dobře nedělá, ale to je můj osobní problém.
Nebo ne úhybného manévru, třeba jen vstřícnosti. :-)
(Anžto moc neumím přijmout jakoukoli pochvalu, natož v diskuzi s rozdílnýminázory.:-)
A kde je vůbec Liška? Doufám, že nebyla tou přiutopenou na Lhotce…
35
né, koupala jsem se tentokrát v Šárce.
Sen
ratko, napětí? No vidíš to, to by mě nenapadlo a aspoň můžu tuhle stránku snu prozkoumat, když jsi ty řekla slovo napětí.
V úvodní části není napětí, tam je to v klidu, domluvily jsme se a ujistily, že v pohodě stíháme.
Potom tam ru už není a asi to bude tím, jak napsala ona někde výše – že jsme si ve zbývajícím čase šla každá po svých. Já měla času dost na to, abych došla těch pár kroků zpátky. Jenže jsem se asi zamyslela a nedávala pozor nebo prostě mám blbou orientaci v prostoru, to je pravda (jiný důvod nevím), a cestička mě zavedla jinam, kolem vršku, až jsem musela přejít ten vrchol, abych se dostala zpátky kratší spojnicí. Ale ani mě nenapadlo, že nedojdu do cíle včas, to ne, to já bych jen zrychlila, rvala bych to rychlejší chůzí a bylo by to; určitě jsem věřila, že tam přijdu včas. A i kdyby ne, tak se nic nestane, kamarádi by na mě krátkou chvíli počkali. Beztak když jsem došla, vybalovali tam nějaký obrazy. Asi to chtěli mít před odjezdem hotový. Takže nakonec oni těmi obrazy zdrželi mě, já už byla připravená jet.
36. čas v mých snech „nefunguje normálně“. Tedy děj jakoby běžel, vnímám ho ale ve zvláštně běžícím čase. Proto mě zaujala ta časová otázka … proto jsem napsala ta část s Ru, aniž byse týkala „skutečné“ Ru, jen ta část kde se objevilo „její jméno“ v souvislosti s časem (a omezený čas ve smyslu stihnu to představuje často napětí) Ale Ru (ta skutečná) to vysvětlil lépe něž já, jako moment zklidnění, rozpuštění, opuštění časové linie. Takové vysvětlení se mi líbí taky.
31-33. :-)
Kdyby ty sny aspoň varovaly před katastrofou – právě jsem vytopila pračkou sousedy, zrovna ty nejbližší, co volali sanitku, když si máma zlomila tu nohu. To ještě chybělo. (dala jsem do pračky asi moc těžký nasákavý věci a ona tekla někudy…)
Teď mám několik mokrých hadrů a ručníků a chvíli předtím mi vyteklo pivo v kuchyni,to už jsem taky vytřela, a jsem od toho opatlaná až na ramenou a chci se vysprchovat, a nad vanou mi visí to odkapávající mokrý z pračky a ve vaně ty mokrý hadry, no to je parádní den :- ))
Jdu do tý sprchy. Napřed jsem se na to musela najíst, to je hned líp.
Jenom těžkým a nasákavým by pračka neměla vytýct…
40 ru
no, neměla, ale ona totiž lehounce prosakuje. Někdy. Když jede nějakej z kratších programů a je moc plná, tak to nevyždíme a musí se ždímání pustiti extra. A tohle bylo příliš. Chybí jí totiž nějaký těsnící obří péro neboco.
Ale to chybí i leckterejm jinejm lidem :-D
No, až teď jsem se normalizovala. K sousedům nejdu, byla jsem u nich poděkovat před pár dny. Napřed mě napadlo jít jim koupit flašku a bonbóny, ale udělám to jinak – jdu koupit flašku a bonbóny sobě a k sousedům půjdu až zítra, řekla bych, že nemaj chuť mě hned zas vidět po tý vodě ze stropu.
Troje šaty (dvoje domácí a jedny venkovní), co jsem dneska zmazala, a ty včerejší vyperu ručně a jdu. Pračka bude startovat až zítra.
Tabulky příjmů a výdajů pro vedlejšák taky zítra, dneska maximálně ještě vymyslím píseň, co zítra budu hrát na kytaru v práci („zazpíváme si“). Nevíte něco? Minule jsem dala „Kdybys měla má panenko sto ovec“ a kouknu se asi po něčem od Olympiku.
Kocourovi jsem jeho tyčinky, oblíbený pamlsek, koupila, takže si dám klidný večer, Columbo a tak.
Liško, poslala jsem ti mail.
napadl mě Dům holubí… hléédaam dům hoolubí, kdopak z váás cestu víííí
Dnes jsi měla honičku :-)
43 barčo
áá, díky, jako obvykle se chystám již několik dní otevřít mailovou schránku- a teď budu mít důvod.
44 ratko
dům holubí je dobrej pro ty, co líp zpívaj. Já svůj neumělý zpěv maskuju rychlými melodiemi, kde nejsou dlouhé noty :-))
Honička – no, zrovna si říkám, že v krizových situacích funguju dobře, jindy o hodně pasivněji. Asi o tom blognu.
tak rychlou: Vymyslel jsem spoustu nápadů… auuu, co podporujou hloupou náladu auuuu
má drahá dejmi víc, má drahá dejmi víc, má drahá dejmi víc své lásky auuuuuu
auuuuuu :- ))
Jo, ta je dobrá a snad má i schůdný akordy… to musím ráno prubnout. Díky, ratko!