S písní na rtech

V ZÁJMU ZACHOVÁNÍ DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ…

Od září chodím venku se sluchátky a poslouchám muziku. Nikdy v životě jsem to nedělala, vadil mi pocit, že bych neměla přehled o okolí, kdybych byla zabraná do písničky. A teď mi to připadá sebezáchovné. Ochrana proti protipandemickým opatřením. Prostě si poslouchám, co chci, a nekoukám, kdo mluví o kovidu, kdo má roušku pro jistotu i venku a podobně. Už mi to téma leze krkem, tak radši poslouchám něco uchem, aby se to vyvážilo. Eustachova trubice to snad nějak propojí a vybalancuje.

Má to svá úskalí – když poslouchám hudbu, nutí mě to buď zpívat, anebo tancovat. Nebo aspoň máchat rukama a luskat na druhou dobu. Takže to často dělám, ve dne či v noci, najmě na ulici. Aspoň vypadám jako exot a nikdo po mně nic nechce, například nosit respirátor v metru, tramvaji, autobuse, vlaku. Většinou zpívám v nizozemštině a ještě si k tomu někdy čtu. Ne nutně v nizozemštině. I když knihovničku už mám docela pěknou, na skříni:

Přeju vám do roku 2022 píseň na rtech!
K tématu hudby jsem našla v archivu blogu pěkný historický přehled ( -:

7 komentářů u „S písní na rtech

  1. Všechno nej do novýho roku, Liško!
    Ozvu se po telefonu nebo mess někdy po Silvestru.

  2. taky přeji vše nejlepší do nového roku. Ať ti to furt zpívá a sýr chutná.

  3. Taky se měj a v novém roce bručet jen na basu, ty můžeš i na čelo :-)

  4. Jo, presne, to potancovani se sluchatky mam taky! At ti to v novem roce krasne hraje i tanci!

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.