Sen soukromý?

SNY 3.3.2013

„To je těžká rána, těžká rána,“ říká můj milý Akční Hrdina.

Ohodnotil tím činnost gangu několika mužů, kteří někoho poraní takovým způsobem a nástrojem – asi tupým nožem – že člověk ještě delší dobu žije, ale nemá šanci, určitě umře, je to smrtelná rána.

*   *   *

Spím / bydlím / nebo pracuju někde v suterénu. Vlhnou tam dnes rychle zdi, asi jak taje sníh. Ptám se ostatních – ty to nepřekvapuje, prý to tak bývá. Mně to připadalo vyjímečné, už ohrožující, trochu jsem se bála, že zdi nevydrží a spadnou.

Předtím s tím gangem to byl podobný pocit obav, možnosti ohrožení.

*   *   *

Jedeme s babičkou do Itálie. Neseme spolu velkou tašku, jdeme po ulici na nádraží, abychom chytly vlak. Ona je štíhlá, čupr, jde hodně rychle a když si nevšimne obrubníku a udělá z něj velký krok dolů, nevadí jí to.

Na nádraží vlak je. Strojvedoucí – žena zrzavá – se usmívá, stíháme nastoupit. Je to vlak do Vídně, potvrzuje. Říkám si, že ve Vídni napíšu na blog jen krátkou zprávu: „Vídeň – hlavní nádraží, přestupní stanice.“ A kdo to přečte, pochopí, že někam jedu.

Už jsme v té Itálii byly asi loni; vybavuju si nižší dlouhý hotel v lesíku, za ním je v kopci v lesíku potok. Moře tam je asi taky, dole :-)

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Sny a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

14 komentářů u „Sen soukromý?

  1. První a druhá část snu by mohla mluvit o tomtéž – už podle odkazu k podobnému pocitu u obou z nich. První část, pokud mluví o našem vztahu s Akčním Hrdinou v tuto chvíli, tak říká dost jasně – smrtelná rána. Druhá část je ale jiná v tom, že něco mám já za ohrožení, ale ostatní jsou v klidu a mají to za normální a ne nebezpečné. Jenže kdo mají být ti ostatní je jedna otázka na sen a druhá otázka: není přece jen nejdůležitější, jaký pocit z toho mám já sama, když já v tom „bydlím / spím / pracuju“, jak říká sen, a ne žádní ostatní…

    Třetí část o cestě na dovolenou vypadá dobře. Nemám tušení, proč jedu někam s babičkou, ale sen to bere jako samozřejmost,nejsou kolem toho ani dohady ani pocity.

    Babička
    -ve snu nevypadá jako moje skutečné babičky, ale tátově matce je postavou podobná – menší než já, štíhlá. Je to žena a strojvedoucí byla taky žena – je to tedy nějaké témaženského života. Zrzavá strojvedoucí,to je asi sama vášeň :-)) Kam mě zaveze?

    Vlak,
    – jak jsem říkala u minulého snu, dopr.prostředky ukazují, jak žiju aktivně nebo pasivně, zda se vezu nebo řídím … vlak znamená být ve vleku. A neujel, takže jsem šla do toho vleku, dobrovolně (dřív se mi i párkrát zdálo, že vlak mi ujel, a bylo to právě asi pozitivní).

    Přestupní stanice
    – mno, jestli to má být popis mé situace právě teď … tak jsem zvědavá,jaký je potom cíl. A cíl ve snu byl, to je dobře – a to lesík s hotelem a potokem, relax, dovolená. No tak asi že si mám dáchnout a nebrat to tak vážně?? A babička když klopýtne, ani si toho nevšimne … je odolná,nemá křehké kosti. A já taky ne? Co by to mohlo obrazně znamenat?
    Zítra snad mě nebo vás něco napadne…

  2. zdávají se mi často sny že hledám svůj autobus, stojím na nádraží a ještě nemám lístek. Který vlak je ten můj? dnes jsem šla někam a věděla jsem že se musím včas vrátit protože mi jede autobus. věděla jsem hodinu. takže jsem měla čas a šla jsem a šla, prošla jsemnějaké vesnice, zašla jsem do školy a podívala se jak to tam vypadá a musela se vrátit. ale nemohla jsem najít cestu zpět. volala jsem na informace, pak jsem zkoušela volat manželovi. vracím se v dálce vidím nádraží. možná to stihnu… v dálce prichází vlak. není to můj – je to nějaký nákladní. ten další taky ne i když tam nějaký osobní vagon je. který je můj? nenajdu ho. ukazuje se můj muž. běžím k němu…

  3. člověk je ve snech hodně konformntován s vlastní nejistotou. Kdo mi pomůže, koho se zeptat, kdo je můj průvodce? Tohle se promítá i do života. Kdo je můj průvodce. Na koho se můžu obrátit když si neumím poradit.

    V Tvém snu Liško je to babička.

  4. ratko,
    tak to mi nepřipadá, že bych se obracela na babičku – spíš jí pomáhám, já doprovázím ji. Jinak bych do žádného hotelu nejela, mě by to nebavilo. A tohle co píšeš ad3 to nemám ani ve snech ani v životě; myšlenky na to, na koho se obrátit, kdo je můj průvodce, kdo mi pomůže, mi jsou hodně vzdálené, protože jsem naopak zvyklá jednat sama a neobracet se na pomocníky. Až příliš málo si říkám o pomoc nebo podporu, protože mi to nepřijde na mysl. Že bych si neporadila. Já teda zřejmě nepochybuju, že si nějak poradím.

  5. … a když si s něčím neporadím, např. nebudu mít dost peněz na něco, tak to nebudu mít no – ať jde o brýle, kabát, dovolenou nebo vzdělávací seminář. Nebo manžela a děti. Poradím si jiným způsobem tak, abych se bez toho obešla. To dělám běžně.

  6. … aha, ale máš pravdu, že ta babička je ve třetí části snu, co přináší závěr. Předchozí dvě části byly nepříjemné hrozby, pojednávaly zřejmě o tomtéž, kdežto dovolená s babičkou přináší klid.

    Jen musím ještě poznamenat, že jednoho rána před sedmi lety jsem se probudila s pocitem naprosté jistoty: „Už vím, čím chci být!!! Babičkou!“

    Což znamenalo nebýt matkou, ale babičkou. Takža „babička“ ve snu by mohl být příjemný průvodce, jak jsi říkala; moje budoucí já, co si přeju.

  7. Já vím už delší čas, čím bych chtěla být.
    Maminkou.
    Ještě jednou s někým, kdo by to s námi sdílel, laskavě a rád.
    Bez nutnosti šetřit chlebem a přešívat děcku svojestarý mikiny na jeho dupačky. S hřejivou tichou radostí, když cvaknou dveře a muž se vrátí z práce. A sedne si ke stolu, dá si kafe a usměje se na malou/malýho (ehm, třetího, ach jo…) v ohrádce nebo postýlce…
    To bych moc chtěla.
    Tak třeba v příštím životě.

  8. ano, průvodce není ten co ti říká co máš dělat :-) když někomu pomáháš tak je to reciproční, on pomáhá přece tobě tím, že si nechá pomoci. takže průvodce není pomahač, je to průvodce. jinak to nedokážu říct. ano, člověk sám si se vším poradí. ví co má dělat a je tak krásně sebejistý že to všecko zvládne. a ve snu se mu zjeví průvodce.
    žeby přece jen chtěl ať ho někdo provází? ať nedělá všecko, nerozhoduje všecko, nekonzumuje všecko jen on sám se sebou.

  9. aha, možná jsem to napsala zmateně. na koho se obracím když s neumím poradit. když si teda umím poradit se vším, tak to fakticky vůbec nepotřebuju. všecko umím, všecko zvládnu, nikoho nepotřebuju. kdo se to teda v tom snu zjevil? a co tam vlastně dělal?

  10. Myslíš nikoli chodit se ptát a prosit o radu či pomoc, ale obracet se jako vzpomenout si na někoho? Podvědomě se k někomu v duchu obrátit jako k respektovanému?

  11. spíše imaginární Ja. kolikrát jsme nevěděli co máme dělat a kladli jsme si otázku jak to udělat a jak se zachovat, ptali jsem se sami sebe. nekdo se ptal a nekdo odpovídal. takže musí být dva :o) a ten druhý je průvodce

  12. 9 ratko, joo.

    Vnitřní průvodce? Ten docela funguje. Možná proto, že člověk má snad vrozenou potřebu si personifikovat to, s čím chce vést dialog: boha, anděly, vlastnosti, … jako ve snu. Jako bychom potřebovali protipól, abychom byli schopni rozhovoru, tvůrčí činnosti, všeho. Zvláštní. Koresponduje to s mýty o stvoření. A s mýtem o stvoření dvojice – Adama aEvy .

    Jak hezky by se mi filosofovalo, kdybych právě nedokoukala psycho horror „Stepfordské paničky“ z roku 1975. :))

  13. ru, 7 děťátka batolátka, otevřete svoje vrátka…

    Teď si čtu tu třetí část snu s babičkou a vychází mi z toho, že moje vášeň se veze vlakem (tj.časový rozvrh jí určuje někdo jiný než jen já) do slunné sexy Itálie, jedu tam já a já jako budoucí, ale chlap se mnou nejede, doprčic. Je to rána, je to rána :) a umírání bude dlouhé… Ale my si s babičkou tu Itálii užijem, nebojte.

    Mno, ještě že nemám smutnou náladu, ale pracovně-přemýšlecí.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.