Zaujalo mě, že Slunce – Sol – je stejné slovo jako sólo, solitude, solitér. Nikdy mě nenapadlo, jestli to souvisí – jestli od toho, že slunce je jen jedno, samostojící na obloze, se odvinula slova jako sólo atd.
A chtěla bych bejt pro sebe víc jako slunce.
Protože pro nějkaou skupinu, se kterou se identifikuju, jsem schopná udělat hodně.
A pro sebe nejsem schopná se postavit jako slunce a říct, co chci a co nechci a jakej chci mít život. Nedělám to, místo toho si říkám: “nějak to je, jde to, uvidíme” a tah na branku jsem nidky v ničem neměla.
tak jsi ted takový zimní slunce, no :-)
však i slunce nemá po celý rok stejnou intenzitu a někdy je i zalezlý…..mění se to.
ale pořád je to slunce.
slunce jako – Já, já Liška (člověk, osoba)
2. “a tah na branku jsem nidky v ničem neměla.”
nevnímám tě tak.
spíše naopak. tohle chci – a tohle nechci. tohle dělat budu – tohle nebudu.
barčo 4
faakt? Nojo – ale reaktivně. Řeknu, že něco chci nebo nechci, až když je to tady a já na to reaguju. Sama iniciativně od sebe to nerozhodnu a to mi připadá “ne dost dobré.” :-)) Jojo, vnitřní kritik je superman :)
4,5 taky tě vnímám jako velmi aktivní, tedy mnohem aktivnější než lidi které znám. Ale to co mě zaujalo je, že tvoje aktivita se soustřeďuje na jen na úsek chci – nechci. ady malá výseč lidského života. Většinou je život ohromující lavina všeho možného…co se na člověk a valí když tedy žije a zažívá. Proto se taky kdysi žilo ve skupině, ay jeden pomáhal druhému. Podl emě ot máme v genech… tedy základní instinkt, žít ve skupině a pomáhat si navzájem.
Když je ale člověk samostačná, tedy nepotřebuje druhé… tak se může tento instinkt lehce proměnit… v něco nového. Tedy pro mě neznámé a o čem se dá třeba pobavit. K čemu je třeba taková skupina dobrá, nebo společenství…. když člověk může žít sám a druhé nepotřebuje a ani oni jeho. všichni si vystačí… sami o sobě. Co jim pak to společenství nabízí…. ne že by nenabízelo. ale je to podle mě velice zúžené jen na určité požitky, vybírání si něčeho. protože vlastně to společneství již nemá ráz existenční. spíše tak trochu jako zábavný park.
ratko 6
soužití s druhými, komunikace s druhými a hlavně zážitky s druhými lidmi jsou podle mě všechno.
Bez toho sice může člověk zažívat vztah nějakej duchovní a k sobě a okolí, ale nevím, jestli by se vůbec vyvíjel. Asi by zůstal nedospělej, na nic by nepřišel, nic by nevěděl. Takže pro mě to pořád existenční význam má – pro hmotný i nehmotný věci.
7
taky by nezískal žádný hranice, žádnej protipól, meze, míru ničeho a bez toho se dobře žít nedá.
8. jj. ty hranice získává již v dětství… a pokud ne, velmi těžce se k nim dopracovává. Pokud se nedostane ke kontaktu… přímo s hranicí – mezní situací
2
Mně teda přijde, že když něco nechceš, tak to umíš říct docela rázně.
2, 4 – jo, tah na branku mi přijde docela výraznej zrovna v tvojí nynější profesi. Jen se ohlídni, jak dlouho v ní na sobě makáš a někam směřuješ.
5
Kravina. Tak si sepiš všechno co nebo koho bys za život mohla potkat, aby sis u každýho mohla předem ujasnit, jestli hot/to chceš, nebo ne. Eště než přijde.
Kravina, povidam. Řeší se dycky, až co přijde.
“Nač stahovat kalhtoy…” je tak o tom, koneckonců.
Dokud to nepřijde, tak beztak máš furt jen odhady, co to s tebou udělá nebo jaký to bude, je to jen cobykdyby, nic víc, reál je pak beztak někde jinde.
No tak to je super – váš pohled na věc.
11 ru, to je pravda. Já se asi porovnávám s těma, co se někam derou a cpou iniciativně a nápadně až protivně. To já si netroufnu.
Zase se nějak umím jen obtížně zařadit na škále, tentokrát na škále pasivní- – – aktivní nebo mouchy snězte si mě – – – tah na branku.
Asi furt ten vnitřní kritik hraje obří roli. I když se cítím v klidu a pohodě a ten kritik mě neznervózňuje, nijak nerozhazuje, je to už takovej příjemnej děda, v podstatě pohoda – a přesto má velkou moc.
Jo, teď se mi to ujasnilo! Teď se mi ujasnilo, že toho kritika svýho vidím v jiných lidech venku, hlavně v ženách. Jo, naskakuje mi, jak se cítím s nějakou ženou a že to je ono – chovám se nějak a s odstupem, protože předpokládám, že ona je ke mně kritická.
Taková blbost, co, taková projekce :-))
14
Nebo tvoje maminka. Taky nic neříkala, nic se neříkalo napřímo, a přesto jsi cítila její kritičnost. A i teď ji od ní podvědomě předpokládáš.
Teda tohle předpokládám, protože jsem tohle na sobě vypozorovala před lety taky. Tene fekt přenosu z matky na všechny ženy.
Je zvláštní, že vztahy dcer s matkami definují i vztahy dcer k jiným ženám.. Je to tak vždycky?
15 ru
jo to jsem přesvědčená, že u mě to pochází takhle z rodiny a z postavy matky se to nahrne na jiné ženy.
Jestli je to tak vždycky? Buď jo úplně, nebo vždycky aspoň částečně – k tomu mě napadá když ta “první žena” je nějaká víceznačná, nejednoznačná, možná to pak není jednoznačné. Každopádně by pak všechny ženy asi byly vnímané jako nejednoznačné :), matoucí. Nevim jak moc je to prokázaný, ale asi to je tak vždycky.
…a později se to teprve může změnit, pozměnit, uvedomit si a pozměnit…
Jj.
Taky se snažím.
13. Ty hledáš ve svém dětství, ale je možné že to vidíš zkresleně… od té doby uplynulo tolik let, proměnily se to uvnitř a změnilo na něco zcela jiného než když jsi byla dívkou či dítětem. vytáhni. podívej. odevzdej… odevzdej světlu. dej mu to, On ti to vrátí, očištěné a nemusíš brzdit. Vnitřní kritik světlo nesnese. Přestane otravovat. hehe, kritik otravuje a ty ho nezaženeš, jelikož máš zábrany :-) a nechceš svého kritika urazit či se ho negativně dotknout. natož na něho vpusti proud světla. to mě napadlo právě teď, že problém je v tvojí vnitřní korektnosti. ale nemusí to je jen malá úvaha, můžeš zahodit. My nekorektní to neřešíme, jelikož vnitřně důvěřujeme.
Ani tak v tom dětství nehledám, ale když se na nějaké typické své chování zrovna podívám, je zřejmé, odkud to je. Když to mám teď a bylo to i v dětství v podobných situacích.
Jo ale to je dobrej pohled – že toho vnitřního kritika nechci urazit, odmítnout, něco příkrého mu říct :-)) Chovám se k němu moc slušně. Vždycky si řeknu, že na tom něco může být a dám mu prostor, aby to obhájil. Dám prostor víc názorům, i když bych mohla předem vědět, jakej asi názor vypadne z Vnitřního kritika :) Jo, to je dobrý, ratko.
Zaujalo mě, že Slunce – Sol – je stejné slovo jako sólo, solitude, solitér. Nikdy mě nenapadlo, jestli to souvisí – jestli od toho, že slunce je jen jedno, samostojící na obloze, se odvinula slova jako sólo atd.
A chtěla bych bejt pro sebe víc jako slunce.
Protože pro nějkaou skupinu, se kterou se identifikuju, jsem schopná udělat hodně.
A pro sebe nejsem schopná se postavit jako slunce a říct, co chci a co nechci a jakej chci mít život. Nedělám to, místo toho si říkám: “nějak to je, jde to, uvidíme” a tah na branku jsem nidky v ničem neměla.
tak jsi ted takový zimní slunce, no :-)
však i slunce nemá po celý rok stejnou intenzitu a někdy je i zalezlý…..mění se to.
ale pořád je to slunce.
slunce jako – Já, já Liška (člověk, osoba)
2. “a tah na branku jsem nidky v ničem neměla.”
nevnímám tě tak.
spíše naopak. tohle chci – a tohle nechci. tohle dělat budu – tohle nebudu.
barčo 4
faakt? Nojo – ale reaktivně. Řeknu, že něco chci nebo nechci, až když je to tady a já na to reaguju. Sama iniciativně od sebe to nerozhodnu a to mi připadá “ne dost dobré.” :-)) Jojo, vnitřní kritik je superman :)
4,5 taky tě vnímám jako velmi aktivní, tedy mnohem aktivnější než lidi které znám. Ale to co mě zaujalo je, že tvoje aktivita se soustřeďuje na jen na úsek chci – nechci. ady malá výseč lidského života. Většinou je život ohromující lavina všeho možného…co se na člověk a valí když tedy žije a zažívá. Proto se taky kdysi žilo ve skupině, ay jeden pomáhal druhému. Podl emě ot máme v genech… tedy základní instinkt, žít ve skupině a pomáhat si navzájem.
Když je ale člověk samostačná, tedy nepotřebuje druhé… tak se může tento instinkt lehce proměnit… v něco nového. Tedy pro mě neznámé a o čem se dá třeba pobavit. K čemu je třeba taková skupina dobrá, nebo společenství…. když člověk může žít sám a druhé nepotřebuje a ani oni jeho. všichni si vystačí… sami o sobě. Co jim pak to společenství nabízí…. ne že by nenabízelo. ale je to podle mě velice zúžené jen na určité požitky, vybírání si něčeho. protože vlastně to společneství již nemá ráz existenční. spíše tak trochu jako zábavný park.
ratko 6
soužití s druhými, komunikace s druhými a hlavně zážitky s druhými lidmi jsou podle mě všechno.
Bez toho sice může člověk zažívat vztah nějakej duchovní a k sobě a okolí, ale nevím, jestli by se vůbec vyvíjel. Asi by zůstal nedospělej, na nic by nepřišel, nic by nevěděl. Takže pro mě to pořád existenční význam má – pro hmotný i nehmotný věci.
7
taky by nezískal žádný hranice, žádnej protipól, meze, míru ničeho a bez toho se dobře žít nedá.
8. jj. ty hranice získává již v dětství… a pokud ne, velmi těžce se k nim dopracovává. Pokud se nedostane ke kontaktu… přímo s hranicí – mezní situací
2
Mně teda přijde, že když něco nechceš, tak to umíš říct docela rázně.
2, 4 – jo, tah na branku mi přijde docela výraznej zrovna v tvojí nynější profesi. Jen se ohlídni, jak dlouho v ní na sobě makáš a někam směřuješ.
5
Kravina. Tak si sepiš všechno co nebo koho bys za život mohla potkat, aby sis u každýho mohla předem ujasnit, jestli hot/to chceš, nebo ne. Eště než přijde.
Kravina, povidam. Řeší se dycky, až co přijde.
“Nač stahovat kalhtoy…” je tak o tom, koneckonců.
Dokud to nepřijde, tak beztak máš furt jen odhady, co to s tebou udělá nebo jaký to bude, je to jen cobykdyby, nic víc, reál je pak beztak někde jinde.
No tak to je super – váš pohled na věc.
11 ru, to je pravda. Já se asi porovnávám s těma, co se někam derou a cpou iniciativně a nápadně až protivně. To já si netroufnu.
Zase se nějak umím jen obtížně zařadit na škále, tentokrát na škále pasivní- – – aktivní nebo mouchy snězte si mě – – – tah na branku.
Asi furt ten vnitřní kritik hraje obří roli. I když se cítím v klidu a pohodě a ten kritik mě neznervózňuje, nijak nerozhazuje, je to už takovej příjemnej děda, v podstatě pohoda – a přesto má velkou moc.
Jo, teď se mi to ujasnilo! Teď se mi ujasnilo, že toho kritika svýho vidím v jiných lidech venku, hlavně v ženách. Jo, naskakuje mi, jak se cítím s nějakou ženou a že to je ono – chovám se nějak a s odstupem, protože předpokládám, že ona je ke mně kritická.
Taková blbost, co, taková projekce :-))
14
Nebo tvoje maminka. Taky nic neříkala, nic se neříkalo napřímo, a přesto jsi cítila její kritičnost. A i teď ji od ní podvědomě předpokládáš.
Teda tohle předpokládám, protože jsem tohle na sobě vypozorovala před lety taky. Tene fekt přenosu z matky na všechny ženy.
Je zvláštní, že vztahy dcer s matkami definují i vztahy dcer k jiným ženám.. Je to tak vždycky?
15 ru
jo to jsem přesvědčená, že u mě to pochází takhle z rodiny a z postavy matky se to nahrne na jiné ženy.
Jestli je to tak vždycky? Buď jo úplně, nebo vždycky aspoň částečně – k tomu mě napadá když ta “první žena” je nějaká víceznačná, nejednoznačná, možná to pak není jednoznačné. Každopádně by pak všechny ženy asi byly vnímané jako nejednoznačné :), matoucí. Nevim jak moc je to prokázaný, ale asi to je tak vždycky.
…a později se to teprve může změnit, pozměnit, uvedomit si a pozměnit…
Jj.
Taky se snažím.
13. Ty hledáš ve svém dětství, ale je možné že to vidíš zkresleně… od té doby uplynulo tolik let, proměnily se to uvnitř a změnilo na něco zcela jiného než když jsi byla dívkou či dítětem. vytáhni. podívej. odevzdej… odevzdej světlu. dej mu to, On ti to vrátí, očištěné a nemusíš brzdit. Vnitřní kritik světlo nesnese. Přestane otravovat. hehe, kritik otravuje a ty ho nezaženeš, jelikož máš zábrany :-) a nechceš svého kritika urazit či se ho negativně dotknout. natož na něho vpusti proud světla. to mě napadlo právě teď, že problém je v tvojí vnitřní korektnosti. ale nemusí to je jen malá úvaha, můžeš zahodit. My nekorektní to neřešíme, jelikož vnitřně důvěřujeme.
Ani tak v tom dětství nehledám, ale když se na nějaké typické své chování zrovna podívám, je zřejmé, odkud to je. Když to mám teď a bylo to i v dětství v podobných situacích.
Jo ale to je dobrej pohled – že toho vnitřního kritika nechci urazit, odmítnout, něco příkrého mu říct :-)) Chovám se k němu moc slušně. Vždycky si řeknu, že na tom něco může být a dám mu prostor, aby to obhájil. Dám prostor víc názorům, i když bych mohla předem vědět, jakej asi názor vypadne z Vnitřního kritika :) Jo, to je dobrý, ratko.