LÉČBA ZAHÁJENA…
Mě celej duben bolelo břicho už imrvére, takže jsem se ani nemohla soustředit natolik, abych něco napsala na blog. Od toho malého zákroku 4.4. v krátké narkóze (hysteroskopie), jak jsem informovala předposledně, jsem na neschopence. Pak se přes dva týdny čekalo na výsledky. Ale už při tom výkonu se ukazovalo, že to jen něco triviálního hormonálního asi nebude, jak naznačil vykonavatel profesor K., který si mě hned potom zavolal a informoval mě hlavně o tom, že podle mého jména a bydliště vypátral, že jsme vyrostli ve stejném činžáku. Jenže on pak už tam nebydlel, jeho maminka a sestra ještě dlouho, ty si pamatuju, s ním – studentem – jsem tehdy jako dítě neměla tu čest. Pohovořili jsme o sousedech, i o tom z nich, který unesl (ještě před mým narozením) památné letadlo letící z Karlových Varů, to mě poveselilo. Potom jsem profesora K. už neviděla, 21.4. jsem se dověděla výsledky a že přecházím na jiné oddělení. Onkogynekologické.
A to břicho mě bolelo otravně, někdy i záda do toho. A když v noci kvůli bolesti spíte jen dvě hodiny, ráno se probudíte a bolí to zas, už hrozí nástup zoufalství. A vyčerpání. A to se člověku před operací a ozařováním nedá doporučit… Naštěstí sestřička mi po telefonu už 1.4. navrhla koupit volně prodejný Diclofenac, čípek do zadku, který funguje celou noc. Bere se ale jen jednou denně. Takže ve dne jsem byla zase namydlená. Napsali mi pak na bolest Novalgin a ten fungoval jen částečně a jen tak na tři hodiny, pak je nutno další nejmíň tři hodiny čekat, než se dá vzít další dávka. Že tohle nefunguje, jsem zjistila v pátek odpoledne a volala zpátky do nemocnice. Tam v tu dobu pokud jsou ještě lékaři, tak zrovna operují. Takže jsem se postupně dovolala na různá místa třem sestrám a jedna mě zachránila, když řekla, že můj fungující Diclofenac oni dávají pacientkám i po 12 hodinách. Ale já jsem děsně opatrná, takže jsem se celé ty týdny snažila ho brát pokud možno jen jednou denně. Ostatně se asi nemá užívat dlouhodobě. Pak mi místo Novalginu dali Algifen, což je totéž, ovšem v kapkách. A to se líp kalibruje. Jsem na nejvyšší jednorázové dávce, která je prý jen pro obézní lidi, a bohužel to opět funguje jen částečně a jen na tři hodiny, někdy čekám hodinu a půl, než to vůbec trochu zafunguje. A pak zas několikahodinová díra a utrpení, dokud si nevezmu Diclofenac.
Dověděla jsem se, že existuje Centrum bolesti, a vyžádala si do něj žádanku. Jinak nevím; nechali by mě tak?! V Centru bolesti mě naštěstí hned objednali, když v telefonu slyšeli, že jsem v loji. Tam mi potvrdili, že na noc si můžu dál brát svůj Diclofenac (mimochodem ten gel na mazání svalů a kloubů, Olfen, to je taky diclofenac, to jsem náhodou zjistila, a mazán zvenku se aspoň nedostane do krevního řečiště a nedělá tak zvýšené hodnoty jater, jako mám teď z nejasných důvodů já – jenže mazání zvenku mi taky nefunguje, i když mi ho dovolili i na břicho…). A vybavili mě dvěma lahvičkami Algifenu a dovolili nejvyšší dávku. Nojo, jenže to je stejná písnička, prostě je mi to dost nanic. Přidali mi Tramal, to už je nějakej silnější dryják, z opia. Ten si mám brát dvakrát denně. Tak jsem si vzala jeden a nic. Možná je to tím, že je to Tramal Retard, s postupným rozloženým účinkem na delší čas. A když si ho vezmeš už v rozjeté bolesti, možná se to nechytne, nevím. Bez dovolení – poprvé bez dovolení – jsem si vzala ty Tramaly dva, tedy maximální dávku. A nic, bolest se jen přitupila, změnila kvalitu, ale ne intenzitu. Volala jsem tam, jenže ta příslušná lékařka je tam jen v pondělí a pátek. Takže jsem nahraná dál a flikuju to všechno dohromady, někdy si vezmu dva ibuprofeny najednou, to mi funguje asi tak podobně jako Algifen, tím zadělám časovou díru do další dávky Algifenu a nakonec je to beztak půlden až den dost naprd a všechno končí Diclofenacem.
No tak přesně o tomhle jsem nechtěla psát, ani jsem to nechtěla tlačit do názvu článku; přitom se mi pořád vtíral titulek „Centrum bolesti? Zde!“ a podobné tragické názvy. Přemýšlení o tom, který lék na bolest si vezmu a v kolik hodin a který potom, aby mi to vyšlo na spaní a případně na cestu k doktoru, to je moje hlavní téma až doteď. Leckdy nemám za celý den chvíli, kdy je mi tak dobře, abych se mohla soustředit na psaní pořádného mailu. Někdy ani na běžnou konverzaci běžným tónem. Trochu pomáhá něco dělat v pohybu, třeba hrát na cello, to přece jen dokáže bolest odklonit; ale na to jsem se cítila jen jednou za celou dobu. Vidíte, už jsem sklouzla zase do stejného tématu, které jsem tu nechtěla rozpatlávat, já to věděla, však jsem taky proto dlouho nepsala. Ono to téma bolesti pokračuje i teď po operaci; naštěstí nevímproč mě zatím po operaci nebolí děloha, ale zatím jen levé tříslo. Ale na analgetika to je taky. Dnes jsem vyspaná a poté jsem si vzala Diclofenac i přes den, takže jsem měla chuť nakreslit obrázek a napsat i blog. Na obrázku je vidět, jak spím v noci po operaci doma v obýváku (radši v obýváku, protože postel je tam o trochu vyšší a tvrdší než v mém pokoji) a že si hlavně levou nohu podkládám, aby byla v úlevnější poloze:
A – polštář gaučový zádový vlevo
B – polštář gaučový zádový uprostřed
C – polštář gaučový zádový vpravo
D – polštářek z gauče č.1
E – polštářek z gauče č.2
F – anatomický polštář, co jsem si koupila na začátku dubna
G – karimatka skládací do harmoniky, kterou vozím na čundry
Plus přes to všechno se ještě přikrývám, jen jsem to nezanesla do schématu.
Před operací mi poskytli ne obvyklé tři, ale hned čtyři zobrazovací metody, protože moje diagnóza, kterou jsem se postupně dověděla, tumor děložního hrdla, se hodí do nějaké výzkumné studie. Všechny ty zpřesňující metody (ultrazvuk, CT a k tomu ještě nějaká PET radioaktivní tomografie, magnetická rezonance) měly ukázat, co všechno se později bude ozařovat a asi i které uzliny mi při laparoskopické operaci vyndají. Tahle všechna i předoperační vyšetření jsem absolvovala během jednoho týdne, což je rychlozázrak, a ještě odpoledne chodila pokaždé s jinými kamarády na lehkou procházku. Prý mám být totiž v kondici. Na to ozařování. Neumím si to představit. – „Ještě je možné ten nádor zastavit,“ řekla lékařka na onko-ultrazvuku. Takové věci se dovídám postupně z výroků doktorů nebo z písemných zpráv, které mi všechny dávají do ruky. Zdaleka ne všemu v nich ovšem rozumím. A zezačátku jsem to ani nechtěla podrobně číst, vyhovovalo mi ty informace popořadě dávkovat, po krocích. Pro začátek mi úplně stačilo slyšet slovo „karcinom.“ Samozřejmě že každýho hned napadne asociace „smrt.“ Vzápětí přišlo slovo „ozařování.“ Docela mě šokovalo, když mi za týden poslali z konzília mail s termínem, kdy mám přijít na úvodní setkání kvůli ozařování. Psalo se tam totiž „chemoradioterapie.“ Nějak mi ústně nezdůraznili, že k ozařování běžně přidávají i nějakou chemoterapii pro zvýšení účinku. Snad nějakou šetrnou, proboha… Slovo „operace“ mi nevadilo, jednak proto, že z té desetiminutové nedávné narkózy mi vůbec nebylo špatně, a jednak proto, že říkali milosrdně „laparoskopie“ a to znělo jako drobnost. Ale ta laparoskopie, při které mi sebrali z břicha mízní uzliny a poslali je na histologii, trvala myslím 4 hodiny.
Konala se v pátek. Kvůli ní jsem byla od čtvrtka do pondělí v nemocnici. V té stejné, kam jsem chodila předtím ambulantně. Je to nejlepší pracoviště, které jsem mohla dostat, specializuje se na tyhle věci. Ozařování na Bulovce má myslím taky nejlepší pověst. Ale na to je ještě čas, to je další krok. Teď mám na břiše takové čtyři hvězdičky do čtverce, na levé straně. A na pravé jeden křížeček od drénu. Ten drén se prý jmenuje Redon. Já myslela, že to byl malíř… Měla jsem ho dva dny a řeknu vám, je to velkej rozdíl, mít a nemít. Mít a nemít hadici z břicha. Fyzický i psychický stav je hned lepší, když vám hadice seberou. Po mně operovali dvě paní, brali jim vaječníky, jejich operace trvala asi 40 minut a neměly pak drén a byly mnohem víc fit. Sice na jipce po operaci zvracely a já ne, ale jinak měly chuť k jídlu, chodily snáz, působily odhodlaněji a pustili je dřív domů.
O tom, jak jsem málem omdlela na jipce, jak jsem lekavá a jak tahle nemoc je příležitost nasvítit – nebo ozářit? – svoje vlastní psycho-konotace, si povíme příště.
O tom, že blízkým vděčím za hodně podpory a mámě taky třeba za to, že mi denně píchá injekce proti srážení krve, taky už nebudu psát dnes, ale platí to pořád.
.
…děvče milé, jak já Vám držím palce…hodně sil do dalších dní a moc na Vás myslím, i když se neznáme jarka
Nakonec dobře napsáno. :-)
A jak bys chtěla nepsat o bolesti, když člověka sevře celýho a drží tak dlouho a tak silně, že v podstatě na nic jinýho nemůže myslet..? Jako že bys tím neměla otravovat ostatní?
Ale jo. Jen ať si připomenou (připomenem), že třeba jejich (moje) fňukání nad ne úplně povedenejma novejma zubama je úplně voho… :-)
No, uff!
Tak doufám a přeji, že co nejdřív bude následovat článek „LÉČBA ÚSPĚŠNĚ UKONČENA“.
Pane jo. Držím palce, ať to je bez komplikací a léčba je úspěšná.
Jarko,
díky, to potěší, opravdu.
ru,
no, jako jediný téma, co se furt hrne do popředí, mít bolest, to mě právě odstřeďuje od ostatního dění a skupin lidí, zájmů a tak, je pro mě těžký přešaltrovat na témata, co mají ostatní, přitom chci zůstat s těmi tématy aspoň trochu v kontaktu. Někdy to nejde vůbec, někdy to jde částečně.
Saule,
bo,
přesně! Díky!
Liško, ale někdy (mně skoro vždycky) pomůže to ze sebe vydat, říct, napsat…
Jako bych pustila z uzavřenýho prostoru to zvíře, co mě v něm nahánělo a žralo.
A taky pak ostatní třeba i líp porozumí kontextu.
Jinak tak okolo… vždyť víš.
Jej, to je vážně hrůza. Moc držím palce, aby to všechno co nejdřív skončilo a bolest odešla někam za kopečky, odkud už se jen tak nevrátí!
No ty jo! To je hodne silnej post. Mam kamaradku, ktera si pred nekolika lety prosla stejnou diagnozou. Prisla o vlasy a pritele, ale dala to! A v mnoha ohledech je silnejsi nez kdy predtim. Chronicka bolest je desnej sranec, verim, ze se ji brzo zbavis. Ze na boj s ni existuje i centrum jsem netusila, ale je to dobra zprava, urcite se ta mrcha zacne sama vzdavat i tim, jak se budes uzdravovat. Jinak jako podpurna lecba me napada CBD – vyuziva se pri bolesti i prave pro onko. Ja vim, ze je to v tomto stavu na urovni bolestizroutu asi nekde na urovni antiperli. Ale treba pozdeji, vyhoda je, ze je to prirodni a nemuzes na tom byt zavisla. Drzim ti vsechny palce a pokud bude i psani vhodna terapie, budu to tady hltat, jak se davas zase postupne do kupy!
Jee, asi si mi to sezralo komentar. Nejspis se system domniva, ze to mam rict vic ve zkratce. Takze:
1. Moc na tebe myslim a drzim vsechny palce
2. Znam holku, co stejnou diagnozu dala! Chvilku ztratila vlasy a taky pritele a nakonec nadeji. Ale nakonec to dobre dopadlo a je silnejsi nez kdy predtim!
3. Bolest je mrcha. Je super, ze se bojem proti ni zaobiraji i specialni centra! Az bude aspon o malilinko lip, zkus CBD. Je to prirodni, proti bolestem a prave se to doporucuje i pro onko.
Jestli bude tva pomocna terapie i psani, budu fanousek tesici se na kazdy novy pokrok pri uzdravovani. Verim, ze to nejhnusnejsi uz je za tebou a ted jen lip!
ru,
já tentokrát nepsala, ale mluvila, to jo. Kontext se vokáže. :)
Kdyžtak se na něj doptejte klidně v komentářích, to mi nijak nevadí.
Jediný, co mě napadá, že na facebook a nikam jinam o tom zatím nepíšu, nepovažuju to za svůj soukromý prostor. Tady jo.
Marie Veroniko,
děkuji a přeju všem absenci bolesti.
Psice,
ajooo, já vlastně to konopí chtěla domluvit s jedním kámošem, on mi to nabízel. Nechtěla jsem to před tou operací, tak teď už jo. Asi se na to i zeptám zítra v tom radiocentru. Sranda je, že když vidím napsáno CBD, automaticky mi naskočí z dob VŠ (geografie města) zkratka „central business district“ a nemůžu se toho zbavit.
Ta kamarádka to teda dala dobře, to je skvělý.
Komentáře to nežere, ale musím je všechny po jednom schvalovat, v posledních měsících. Dokonce i svoje vlastní! Z toho aby člověk neonemocněl :-)))
Dala to, a to mela nejakou agresivni a dobre skrytou formu (neprislo se na to ani pri preventivkach, az kdyz mela problemy).
O tom CBDcku zkus pocist treba tady: https://www.canatura.com/jak-uzivat-cbd-pri-rakovine
https://www.canatura.com/konopi-a-bolesti
Urcite to prober s lekari, ale snad by to nemelo byt nic proti nicemu. Je to jen extrakt z konopi ocisteny o tu zabavnou psychoaktivni slozku:) Takze i legalni. A jestli se smime doptavat, rekli ti, jak dlouho cca te ted ceka to ozarovani a dolecovani?
Prošla jsem si ozařování plus chemoterapie,následně biologickou léčbu. Vše se dá zvládnout, dobré je o tom všem mluvit, psát. Nález bulka zjištěna na mamografu a přídavkem při předoperační vyšetření nádor na ledvině. Nejdříve prso,pak laparoskopické odstranění ledviny,operace únor a březen,v dubnu chemoterapie a pak ozařování. Na první chemoterapii jsem dostala léky proti nevolnosti, po druhé už byly potřeba. Drž se ,vše zvládneš.
Liško, tak to je nářez. Přeji ať to máš brzy za sebou a přestane tě otravovat bolest. Vím že existuje centrum bolesti protože tam chodí moje kamarádka která měla celoživotní bolesti kvůli revmatitídě. Byla úplně hotová ze všech těch dryáků, brala i tramal a bylo to fakt těžké pro ni i pro všechny kolem. V žádném případě nesměla žádný alkohol. Teď na stáří se z toho dostala a má se fajn.
Moc ti držím palce, bolesti přejdou a dej si velký pozor na dryáky které bereš abys nepadla do závislosti. Věřím že tě vyléčí z fyzických nemocí, jen to trvá. A psychiku, tu je třeba hlídat. Jsem trochu vyděšena z těch všech léků na bolesti. Článek je napsaný výborně, přečetla jsem ho se zatajeným dechem. A moc moc ti přeju ať bolesti poleví. A můžeš klidně spát.
Liško, drž se, věřím že to zvládneš, a díky za tvoji otevřenost. zuzi
Psice,
díky za konopí. Zeptám se v centru bolesti, tam jdu za týden. Dnes mi na Bulovce lékařka napsala, když slyšela, že mi zabírá jen Diclofenac (který bych podle ní pak při té léčbě radši brát neměla), ještě Aulin, rozpustný ve vodě. Ten zítra vyzkouším a budu mít pro centrum bolesti další info.
Pak během zařování už má bolest ustoupit. Jenže uf, teď jsem si přečetla nežádoucí účinky toho ozařování a může se dít ohledně močení a toho já se bojím asi víc než bolesti břicha. Nějaké pálení při močení, to nedávám, tak asi rovnou v tom centru bolesti řeknu, ať se předem zaměří na to… snad to jde.
Marto,
no teda, toho bylo hodně a ta intenzivní léčba…
Budu to mít taky intenzivní, dnes říkali, že bude probíhat
1) vnější ozařování, to bude asi pět týdnů nebo víc, tak nějak,
2) souběžně přitom jednou týdně chemoterapie (je tam napsáno, že vlasy zůstanou, může být nevolnost a únava) na 5 hodin kapačkou,
3) po pár prvních týdnech ještě celkem 4krát bude ozařování vnitřní a to bude v narkóze, vždy s jednodenní hospitalizací.
Achjo, nejvíc se bojím vedlejších účinků na močení.
ratko,
zuzi,
díky.
Dík za podporu.
Teď budu chodit, abych měla trénovaný nohy. Chodím pomalu, ale už pět dní po operaci jsem ušla kilometr, dneska týden po operaci asi už taky kilometr, ještě půjdu ven. To vedro je docela blbý. A na tý Bulovce je celkem výheň. Tam jsem jela tramvají s malými okýnky a bylo mi lehce mdlo, protože to bylo ráno, zpátky už to bylo lepší. Doprovodila mě kamarádka.
Doprovody budu asi potřebovat postupně víc. Zezačátku prý to půjde tramvají, to budu jezdit sama, potom prý radši autem : (
Hlavně Lisko nepanikařit,vždy se poradit s lékařema hlavně mu důvěřovat. Já měla štěstí na lékaře, jsou různé druhy léčby. Na cestu do nemocnice jsem měla na výběr – sanitkou,nebo vlastní dopravou. Vozil mě manžel a to byla výhra,nemusela jsem poslouchat občas nerudné spolupacienty. Na radu onkologa jsem se na chemoterapii i ozařování nedavala do řeči se spolupacienty. Stalo se,že mě spolupacienka řekla ať si nemyslím, že vyhrají boj s nemoci,dělala jsem mrtvého brouka a lustila křížovku, sestra paní doporučila uklidnit se a neobtěžovat. Byla to tam známá firma,vše rozebírat a děsit spolupacienty,někdo se v tom vyziva.
Určitě Ti dají na to močení něco pro uklidnění. Při konsilium řekla má lékařka,že léčba je běh na dlouhou trať a v tom měla pravdu. Ničeho se neobávej,vše zvládneš 🍀
Liško, je moc fajn, že máš hlavně kolem sebe lidi, co ti můžou dělat doprovody a být s tebou osobně, když potřebuješ. My ostatní sice posíláme vzkazy a nějaké osobní zkušenosti (to je supr, co všechno holky znají a píšou, já tyhle vědomosti nemám), ale když je potřeba, aby někdo druhej den v tolik a v tolik stál u tvých dveří, na to jsme daleko.
(Aspoň já si tak připadám, strašně daleko a trapně jen s možností opakovat, co už jsi určitě slyšela a četla mockrát…
I když člověk potřebuje občas slyšet věci opakovaně. To vím taky.)
Jinak ale věřím, že to dáš i se vším okolo. Člověk zvládne strašně moc, tak, jak to postupně přichází, i to pálení při močení, bude to prostě jeden krok, který taky pomine…
A napadá mě – to ti nedají na to ozařování sanitku?
Zbláznila se mi čtečka a vyplivla najednou i měsíce dozadu o tom, co se u Tebe děje. V posledních dnech jsem si říkal, že si dáváš nějakou delší pauzu a vidím, že nedáváš, že máš „práce“ dost. Já nevím, jestli je lepší dozvědět se všechno najednou, v nějakém nahromaděném množství, nebo kouskovat – to asi ne, ale o to dávkování se postará život sám. Netuším, jak to na Tebe vyplivli doktoři, takové zprávy nemůže mít nikdo rád, ale oproti té „dolores abdominins non specifica“ ze staršího článku, to vnímám jako dobrý posun a doufám, že Ty taky. Přeju dobré uzdravení (slovo „rychlé“ mažu).
LIško, kdybys někdy potřebovala doprovod nebo jen vyvenčit na kondiční procházku, tak já poblíž jsem. Stačí dát vědět.
Ahoj Liško,
Moc držím palce, at vše dobře dopadne.
Přeju pevné nervy, hodně trpělivosti a síly a at bolesti poleví.
Důležitý je neztrácet důvěru v lékaře.
At ten běh na dlouho trat dobře ustojíš.
Marto,
takoví pacienti, to je teda blbý. Ona někdy stačí zdánlivě nevinná věta, byť dobře míněná, ale fakt nepomáhající. Za mě tyhle příklady: „Všechno je to v hlavě.“ Nebo „Jsou horší věci.“
ru,
zeptám se i na sanitku. A zetám se, jestli jeden dva týdny to půjde normálně městskou dopravou a na potom asi udělám nějaké doodle hlasování, kdo mě doprovodí nebo doveze který den. Připadá mi to jako docela šílené využití doodlu, něco nepředstavitelnýho, ale možná se to šikne.
Psice,
díky! Teď teprve jsme měla chvilku na to, abych se na ty stránky podívala. Doporučují tinktury nebo gelové kapsle, začít 20-40mg denně. Jeden kámoš zná lidi, kterým kon. taky pomohlo při léčbě, prej ale kouření, třeba vodnice. To si moc neumím představit :- ) Prý zapůjčí. (Já jsem vždycky kouřila jen malou dávku a celkem tak 15krát za život.)
Jirko,
děkuju, ono se mi o tom moc psát ani nechtělo, nevěděla jsem, jak to pojmout. Asi psát budu. Krom osobního nebo telefonního kontaktu s druhými byl blog pro mě vždycky důležitej, tak co by nebyl teď!
barčo,
díky, na tebe jsem si vzpomněla. Lékařka na Bulovce byla fajn, tu ještě uvidím, 31.5. tam jdu zase k jiné, nakreslí mi na tělo značky.
Drž se, Liško, ty to zvládneš! Přeju hodně sil. ♥
Lisko, to koureni mi pripada zbytecny, akorat je to zatez pro plice. Ja doma mam CBD pero, vysprkne tu davku pod jazyk. Dve minuty je dulezity nepolykat, pak to muzes cimkoliv zapit (ma to takovou stiplavou chut, ale zas nic strasnyho).
Psice,
objednala jsem olej (napřed jsem se včera zasekla u kapslí, ale ty se nedají tak kalibrovat…) Enecta CBD 10% konopný olej. Tím to zahájím.
V brožuře jsem viděla, že se na bolest asi kombinuje opioid (třeba ten Tramal, co mi nefunguje) a k tomu jinej lék na bolest. A že se to bere pravidelně, ne podle potřeby. Tak se na to ještě v pátek v centru bolesti doptám. Asi ten Tramal ještě zkusím. Protože ten můj nový přípravek, Aulin, ten fungoval třikrát, k tomu uspával, ale napočtvrtý teda prd, teď v noci nicmoc, ráno jsem si ho vzala hned zas a taky nic extra, opět jen částečný účinek, kterej moc soustředění na činnost neumožní. A náladu do normálu nehodí. A další se bere až zas večer, takže to si asi budu muset fláknout k obědu něco jinýho.
Oby,
děkuju, to potřebuju furt.
Liško, poslala jsem ti mail.
Já už někdy před lety slyšel, nebo četl, chvástání „odborníků“ , že problém fyzické bolesti je díky farmavývoji dávno vyřešen a nic takového dnes dlouhodobě pacientům nehrozí.
Ono to bylo v souvislosti s hospici a euthanasií.
Tam už asi ti lidé rezignují na všechno.
Ale když máš bolesti-a zvlášť tak dlouho-tak klidně křič a dovolávej se u doktorů odborné pomoci od ní.
Ona je asi ta fyzická bolest jednou ze zákeřných strategií nemoci , aby neměla protivníka.
No ale jinak samozřejmě z mé strany “ hraběcí rady“:
Tak se drž! :-)
Barčo, díky za mail. Téma bolest chce koncepčnost, je to tak, tohle flikování je blbý. V pátek se to snad pohne.
Saule, nojo, tlačí to. A po operaci spíš střílí z třísla do nohy. A když nestřílí, stejně ji divně tahám při chůzi nějak šejdrem, musím vynaložit námahu, ta noha nechodí sama; dneska jsem si toho všimla, protože jsem šla už poměrně rychle a najednou to bylo poznat. Zatím mi to připadá spíš zajímavé, ale až se budu belhat ve vedru do kopce na Bulovce, tak mě to možná bude srát.
Ach jo, Liško, za to můžu já!
Poslední dva týdny pendluju se svým hrdlem po onko preventivních pracovištích, aniž by mi vlastně někdo vysvětlil proč a jak to zmerčil Google, tak mi předhazuje jeden onko odkaz za druhým. Ale že kvůli projektu „udělejme z Blouda roztřesenýho ratlíka“ takhle rozbolí zrovna tebe, to bylo myslím trochu zbytečný…
Držím palce, ať máš tišidel a informací přesně tolik, kolik potřebuješ a hlavně ať ty následující intenzivní týdny rychle utečou a pak ať už je ti jen líp.
Bloude,
noprosimtě, to jsou teda věci! Dva týdny, tak to už budou pomalu mít i nějaké výsledky. Asi jsi neudělala nebo po těhotenství ani nemohla udělat tu chybu jako já, žes nešla během éry kovidu na kontrolu (jak já to přivítala! Hurá, kovid, nemusím k doktoru, stejně se cítím zdravá, aspoň k nějaké radosti mi ta pandemie je), tak to bude dobře vyléčitelné.
Mně net nic nepředhazuje, jednak na něj málo chodím a jednak jsem radši nic negůglila, abych se neděsila zkazek z extrémních částí spektra.