KAM VYRAZÍM NA DVA DNY?
Moje první samocesta byla pětidenní (a už je to pět let), ze dveří domu pěšky, pak opukovým a chmelovým krajem Džbán ke Kounovským řadám:
Mé putování za kameny se blíží
Bezpečnost na cestách – jsem rozebírala, abych si pak zapomněla doma i nůž na krájení chleba…
A loni jsem podnikla jen dvě malé dvoudenní cesty blízko bydliště – ze Slaného došla do Velvar
a jindy šla na Kožovou horu a pak ještě kousek.
Dva nadcházející letní svátky si říkají o další podobnou akci. Ještě před dovolenou. Už pozítří!
KAM?
Kam se dá dojet třeba i s přestupem, rychle se vymotat do lesa a dojít druhý den do místa, odkud se dá snadno jet zpátky.
Vytipovala jsem si na základě toho dvě místa, která se mi zdají jako vhodný dojezdový cíl: Světlá nad Sázavou nebo Tábor. Z obou se dá pak doputovat příjemnou krajinou druhý den někam jinam na vlak. Případně na autobus, ale nejsem si jistá, které linky jsou narvané a které ne.
No a doma jsem našla mapu Máchova kraje. O něm jsem také uvažovala, protože na konci června jsme tradičně s dětmi z oddílu jezdili tam. Jenže s návratem to bývalo problematické. Chudolazy nebo Tupadly. Když byl autobus narvanej, jen projížděl… Drsné. O taková dobrodružství už moc nemám zájem, chci pohodlně a jednoduše dojet domů.
Mohla bych to vzít východněji: vystoupit v Mnichově Hradišti – to trochu znám – a jít někam na západ – tam sahá mapa Máchova kraje – no ale co pak, kam? Do Bělé pod Bezdězem nechci, odtud se nechci kodrcat. Do Mimoně mi to lesem po necestách připadá docela daleko. A někam na sever k Ještědu to teda ne.
Zavržený kandidát jsou také Brdy – ta část, kterou tolik neznám a kde je vojenský prostor. Tam jsem byla jen asi dvakrát. Chci se podívat na jedno místo, naleziště hornin, ale připadá mi nejvhodnější spíš tam dojet s někým autem. Jinak by to bylo asi otravné plahočení. Navíc nevím, jak je to teď s tím vojenským prostorem.
Docela bych chtěla vidět Zbraslavice – koukala jsem na ně jednou přes pole a líbily se mi. A ta románská architektura… V tom případě bych vystoupila v Čáslavi – také mě zajímá, byla jsem tam jen jednou – a šla přes Zbraslavice na vlak do Zruče. To by šlo. Kdybych měla mapu. Jenže zítra jsem v práci až do osmi, nebudu nikde shánět mapu, v nejhorším vytisknu z internetu. Trochu risk, že se cesta zamotá a protáhne. Vytiskne se vždycky jen malej kousek, to je otrava. Pozor – ještě je možnost jít pro mapu teď v neděli nebo ráno cestou do práce! Zdržení zanedbatelné. Spojení pozítří dopoledne je do Čáslavi dobré a nazpátek taky, jen to ze Zruče trvá dlouhé dvě a půl hodiny. Ale celkově pěkný výlet!
Vzhůru do Čáslavi!
A gratuluju, pokud jste přetrpěli tento článek. Mně byl k užitku, ale jinak…
.
Ajé, v tom knihkupectví mají od devíti do devíti, takže na ráno je to pozdě a večer po práci to taky těžko stihnu. Budu tam muset skočit dneska v neděli.
Cesta trvá asi tři minuty :) ale vypravit se bude na dýl…
hehe, byla jsem v knihkupectví a zrovna to moje číslo mapy neměli. Jinak měli z kladu listů snad všechno. Tak to bude dobrodrůžo. A asi i s deštěm.
Tak to půjdeš kousek od Kocourova, pamatuješ? Snad se zase někdy sejdeme :)
Mapu by mohli mít v Čáslavi v Íčku, měli by mít otevřeno…. jen to teda bude s mapou větší nuda ;)
Užij si to!!
Sakra, teď jsem koukla na aktualitu, budou mít v úterý zavřeno :/ pro nemoc (facepalm)
http://www.cmuz.cz/IS/index.htm
Ale ty to zvládneš i tak ;)
Ahóój Pafčo – přesně tak, Zbraslavice mě zaujaly, když jsem šla do Kocourova. Teď jsem ho na mapě nějak neviděla, tak jsem to vyhodnotila, že to asi bylo jinam než do Kocourova.
V Čáslavi snad někde mapa bude nebo nebude :)
Nastuduju si to zítra a vytisknu kousky a někam dojdu, díky, hezké léto! Ještě plánuju jet zase do KH s lidmi od nás, tak až budu mít termín, ozvu se ti nebo Pavče.
Já bych se dala na Tábor, na to místo mám srtašně sentimentální vzpomínky, ale myslím, že je i objektivně pěkný! Brdy jsou fajn a pokud mám správný update, tak se vojenský prostor používá jen k cvičením a v takovém případě je ten termín vypsán na přístupových bodech, aby tam lidi nelezli, jinak by to mělo být volný?
Tak šťastné a úrodné putování, ať už to bude kamkoliv..:!
psice,
úrodné putování – a jeho opak je úmorné :)
Dík za info o voj. prostoru, snad se tam tedy vypravím na výzvědy. Mohla bych si na to vzít jednu z těch pár helem, co visí v předsíni.
Tak jsem si zrovna říkal co Liška letos,jestli zase bude nějaký psychovýlet:-)
Teda nic ve zlým,naopak máš můj obdiv,to mi jen tak kdysi nacvaklo z těch tvých nočních duchovních zážitků:-)
Ty Brdy by opravdu mohly být zajímavý,vojáci tam prý po letech uvolnili vstup pro turisty.
No ale když Čáslav,tak Čáslav.
Tam jsem se ocitl loni na kole v min. 35.stupňovým vedru,přijel jsem odkudsi z Pardubic,ale na náměstí byl zrovna jekejsi přiblblej festival,nebo oslavy či co,tak jsem se tam jen tak motal,pedálama trhal mažoretkám punčošky a namotával je na řetěz a pak raději pokračoval do Kutný hory.
Ale jinak z města dojem dobrej,hezký historický jádro,zachovalý hradby…
Toš šťastnou cestu.
A na Máchův kraj mám zálusk i já.
Ale ne teď v létě,to by taky taková cesta,respektive ty davy turistů na ní, nemusely iniciovat mou básnickou duši,ale Breivika ve mne:-0)
O krajinách,i tom Máchově kraji a Kounovských řadách jako vždy skvěle Cílek tady
http://www.zbozi.cz/vyrobek/cilek-vaclav-prohledni-si-tu-zemi-i-kdyz-vidime-obycejne-veci-stejne-toho-vidime-hodne/
Z Čáslavi jsme kdysi koupili kobylu, ryzku přenádhernou, ale tak ukrutnou mrchu nemakačenko paličatou…
A o Cílkovi bych nejradši už do smrti neslyšela. Neprozřetelně jsem mamince sehnala jeho knížku o Brdech a pod palbou, že tam chce jet (přes noc a bivakovat, s berlema a vylučovacíma komplikacema), jsem od té doby nepřetržitě.
9.
:-))
Jo,jo Cílek je “chytlavej”.
Když od něj dostanu něco novýho,tak si to opravdu užívám…
Nicméně i on dokáže být pěkně ujetej,zvlášť když zabrousí do návrhů nějakých globálních řešení našich globálních problémů do budoucna,politiky…
Když jsem kdesi četl jak se veřejně postavil za volbu V.Dlouhýho prezidentem,tak jsem si říkal,že si někde na výletě krajinou v noci pod širákem nachladil mozeček:-)
No ale jinak dobrý,mám ho rád:-)
Saule
7
jo, to jsem slyšela v rádiu, že něco bude v Pardubicích, ale zapamatovala jsem si z toho jen, že bude letní kino zdarma.
Jasně, že psychovýlet. Samovýlet je docela psychovýlet.
– aha, teď to čtu znova a ty mažoretky byly v Čáslavi! To je starý město, takový kamenně jednoduchý se mi zdálo, pevný, ne tolik serepetiček a to mi vyhovuje. Tak se tam porozhlídnu. Možná i z věže.
8
jo mudřec Cílek, zase. Minule jsem si četla jeho “Vlak do Zákolan,” když jsem tudy chodila. A Dýchat s ptáky mám. Ale asi si od něj dám pauzu. Jinak už se mi přejí jako makrela, vajíčko naměkko a Nohavica.
Z Čáslavi byl pan Bošek! Teď jsem si vzpomněla, co mám spojeného s Čáslaví. Je to humoristická kniha “Tygr pana Boška” – jak si živnostník pořdíí auto a jede v něm s velkou rodinou na výlet. A pak je druhý díl “Tygr jede k moři.” Jako dítěti mi to připadalo srandovní, tak možná si to vezmu na cestu : ) Jo, to by šlo!
(Počkat, teď jsem to dala do vyhledávače a píšou, že je to humoristická trilogie! V tom případě si budu shánět třetí díl… místo abych vyhazovala věci.)
No a když jsme u toho vedra a psychovýletů,tomu se nevyhnu ani já.
Minulou sobotu v těch tropech jsem si zajel na Rozkoš,když jsem se po 60km v nohách blížil k České Skalici,tak zelená tráva začala být fialová,modrá obloha zelená,podivné mžitky před očima naskakovaly,v hlavě hukot…a už mi bylo jasný,že mi do té kofoly,co jsem si dal po cestě přimíchali LSD.
Pak jsem tam v příkopě tuším i na vteřinku omdlel,ale to už mi ty halucinace začaly utvářet krásnou rajskou vizi přehradní pláže se stánkem s mladou vyvinutou brigádnicí u výčepu,sudy vychlazeného piva,tak jsem zaktivoval poslední zbytky energie,dojel do cíle a trochu těm sudům odlehčil.
No,měl jsem zase štěstí,ale i kdybych neměl,byla by to “rozkošná” smrt-:)
Zítra mne čeká Lednice a okolí.
A jestli zemřu horkem v lednici,to bude teprve psycho:-)
ad12:
a co mne mrzí nejvíc,že jsem v té Č.Skalici už nedal Ratibořice a to Babiččino údolí.
Na Sultána a Tyrla,jak se tam válí na zápraží jsem se těšil ještě víc,než na to koupání a pivo dohromady.
Na to obojí by mne vlastně pozvala kněžna Zaháňská na zámek tak jak tak:-)
ru 9
ohó, tak to chce sehnat jinou knížku o Drahanské vrchovině. Přece se nepotáhnete na Brdy.
Ujetej ten Cílek často je – napřed to bylo zajímavý, ale víc než dvě knihy asi nedám. Mně stačí vidět, jak je vyfocenej – co má na sobě, abych k němu už pojala nedůvěru. Letos jsem ho potkala, no, měl něco jako rybářskou vestu. Možná k tomu vlající šálu.
Saule,
horko v lednici :)
To údolí je pěkný (ale asi moc lidí), zámek Raibořice taky. Akorát ten betonovej Viktorčin jez je trapárna a to sousoší já nesnáším. Tu Babičku si nepředstavuju ani jako pohádkovou babičku ani jako takovou stařenu obtloustlou. Ta socha je pro mě hrůznej stereotyp.
Spíš já se stávám stařenou a to dost kritickou. Jak otevřu facebook, hned vidím ty pravopisný chyby a nesmyslné čárky ve větách a úplně debilní fotky… pak se mi stane, že píšu vysvětlující komentář, proč toto opravdu nemohu “lajkovat,” a radši se v něm rovnou označím za starou kritickou škebli, aby mě v tom někdo jinej nepředešel.
14
Když maminka už všude po republice byla. Jediný, kde nebyla jsou právě ty bývalý vojenský újezdy.
A přes noc je to s ní rprašť jak uhoď kdekoli.
15
Mně se to tam nelíbilo celkově. Jezem počínaje, davama lidí konče, ty sochy a tretky uprostřed.
16
No děkuju pěkně.
:-))))
16
A proč musíš vysvětlovat, proč něco nelajkuješ? Tak to prostě nelajkuj a hotovo, ne?
19:tak já to neotvírám,nelajkuju…ale co dělat,když vám třeba kolegové hrdě ukazují na mobilu na fejsu fotky svých odporných,uslintaných, holohlavých mimin??
Toť otázka!
Neupřímně pochválit,či je poslat do prdele i s těma nepovedenýma dětičkama?:-0)
ad20:
vzpomínám si na jednu vánoční,jak děcku rodiče nasadili na kebulu ty sobí parohy a šup s tím na fejs.
To už bych klasifikoval jako trestný čin se sazbou min. 5 let natvrdo.
Některý ty mateřský rodičovský pudy,to jednoho za pár měsíců psychicky zřejmě zdevastuje víc,než požívání litrů tvrdého alkoholu denně po dobu několika let.
Výjimečně bez výhrad souhlasím. :-))
19,20,21
no právě, má to úskalí – když kamarád tam něco prskne a řekne sdílejte a je v tom něco gramaticky blbě. Tak jsem mu napsala, že je to proti mýmu převědčení :- ))
Nojono.
Ha – právě jsem si vytiskla mapu zítřejší cesty na několik stránek a půjdu se štůskem á čtyřek a je to. A ještě si můžu vybrat, jestli pozítří půjdu na vlak ze Zbraslavic do Zruče, anebo do Kácova. Tam je pivovar… a ve Zruči je restaurace Na ostrově a ta vypadá taky lákavě. Pravděpodobně tam přilítnu až kdovíkdy a rovnou pofrčím na vlak. To jsem zvědavá! Začínám se těšit.
Má teda spíš pršet než nepršet :(
… abajo, bouřky budou v úterý odpoledne, v noci snad dobrý a nějaký deštík během středy mi už nevadí. Takže cajk.
23
Nejsi povinna ani sdílet na povel, ani vysvětlovat, proč nesdílíš.
Ovšem pokud ti nejde o to, aby pak na oplátku sdílel zas on něco tvého.
A protože celý fejsbůk a celé to jeho slavné přátelství je založeno právě jen na oplátkách, je proti mému přesvědčení se vůbec do toho zapojovat.
25
pro mě to na oplátkách založeno není, já to dělám výběrově. Třeba nepředpokládám, že National Geografic se bude vůči mně chovat recipročně, když ťuknu, že se mi tam něco líbí. Nebo někdo cizí, na koho natrefím a zalíbí se mi. A známí jsou známí, u těch je mi to jedno, protože je znám. Tam mi jde o to, vidět, co je s nimi novýho.
Když ale občas “sdílím” s ostatními kolem, že se někde koná zajímavá akce, tak jakmile oni prsknou nějakou akci kamarádů a chtějí ji propagovat, tak je pravděpodobný, že to udělám, když ta akce spadá do okruhu umění, co obvykle mám ráda. No a pak tam uvidím tu pravopisnou chybu – tak jen mlčet a dělat, že nic, je mi málo; radši oznámím, že je to škoda, že bohužel jeden člověk na to neťukne kvůli chybě. Třeba ji opravěj a hnedle víc lidí přivolí zaškrtnout, že je ta akce zajímá. Protože vypadá navenek – v tom povrchním světě FB – kvalitnější, než vypadá akce s chybou v upoutávce.
– tedy já vím, že spoustě lidí je to fuk, protože ty chyby neviděj a sami dělaj; ale to nebývají lidi z mého okruhu.
Tybrďó, já už zanedlouho jedu! Dneska pracuju do osmi, pak než se vyhrabu domů a dojedu, už abych si shromáždila pár švestek na ráno.
T27
Tak kdybych chtěla sdělit/sdílet info o nějaké akci, určitě bych gramatickou chybu neřešila. Moje není, takže se stydět já osobně nemusím, a za info, že bude chybná celá organizace akce, to nepovažuju.
Tank 27. Lepší jak T 54.
9 ru
Máš pravdu – je to trochu jako číst si v autobuse knížku a stydět se za to, co tam je napsáno, protože by to někdo mohl vidět a se mnou spojit.
31
9 mělo být 29.
Jéžkovy zraky, ještě musím napsat nějaký maily :( A to už jsem unavená. Umejt pár talířků a hrnek a zaplatit přes net účty za telefon (má to cenu, když budou dva svátky? asi ne) no a všechno pozavírat, spustit alarm, jet domů, tam dodělat, co asi zapomenu teď poslat mailem, vyspat se nějak a zabait a nakoupit a vyrazit – počkat, nemá být náhodou zítra všude zavřeno?? Teď nevím. Snad jen v obřích kšeftech? Jenže kterej není obří, no nazdar, tak já radši jdu, jestli u toho neusnu.
Nemá, tady lidi taky bláznili už od rána, rohlík nekoupiůas celej boží den a chleba byl pryč taky hned ráno, ale zítra mají v Tescu normálně otevřeno.
34 uf, dík, tak dobrý.
Protože už je devět a ještě potřebuju něco dotisknout pracovního. Kytky už jsme zalila. Ještě taky napsat několik cedulí, aby je někdo zalil místo mě, ty naše.
A už jsem doma. A dopr. Zadala jsem si v plánovači tras, jak je ta moje cesta asi dlouhá.
Tak 48 km. Když půjdu víc stroze než po některých pěšinách, které bych si asi vybrala.
A převýšení 250 metrů, to je horší. To není málo, když je potřeba nahánět kilometry. S batohem plným těžkého pití a jídla.
Zastavit se na jídlo je čas nazmar.
Nějak to nakombinuju.
Pro jistotu si jdu najít, odkud něco jede, nejlépe ze Zbraslavic, v případě, že bych první den nadšeně zkejsla v Čáslavi a pak už nenahnala potřebné kilometry. Což je dost pravděpodobné. Když vyjdu z města po třetí hodině odpolední, třicet kiláků s batohem asi nedám, žejo. O kondici se nedá mluvit – horší nikdy nebyla.
Né, nemůžu najít foťák, asi je v práci.
Tak to by nešlo.
Na ty dva dny by to šlo, ale celkem dva týdny, to néé, budu muset pro něj po výletě skočit.
Nemůžeš před výletem?
Budou nám tu chybět fotky…
Á jééé!
Liška se neozývá…tak to je jasný.
Ta už bude někde v lese rozřezaná a zahrabaná i se spacákem.
No nic,volám PČR.
Když už ji nepomohli a neochránili,ať ji aspoň najdou :-)
38
Foťák byl vzápětí nalezen pod oblečením na křesle. Takže fotky budou, srnky zejména.
39
Šťastně jsem dojela! Tak klikatě jsem snad ještě nikdy neputovala. Nohy mám sešlehaný, připálená jsem jen mírně.
Tak sláva,Liška´s Not Dead:-)
U srnek asi zatlačím slzu,minulý týden jsem jednu sejmul autem,aspoň že ještě potom zmizela ve vysokým řepkovým poli a nemusel jsem ji tam dobíjet nějakým klíčem na kola.
To bych asi dal auto za 5 piv Rulise a chodil těch 20km pěšky:-)
41 :(
no nazdar.
Přípravy na týden s výtvarničením:
už jsem dnes koupila výtvarné potřeby (krom malých hřebíčků, neměli) včetně kyblíků se základními barvami – a výtvarno váží nejmíň 12 kilo. Nehledě na to, že vícero věcí se rozměrem nevejde do batohu.
Takže si vezmu jen málo oblečení, krémů na opalování, žádnou knihu… jinak to neutáhnu.
Jo ještě Panthenol nemám.
41
Projdi pole, když tak beru i za 10.
44 ru
a jsme u toho! Ta pole! Vždycky stojí v cestě a člověk je musí děsně obcházet a změnit směr v nejnevhodnější chvíli.
Pole řepky, jojo, usychající nazrzlá řepka. Do tý jsem nešla. Stačilo mi jít v docela hluboké a široké vyjeté koleji v pšenici.
Ne, neprocházej to pole, pokud nemáš dlouhý kalhoty a dlouhej rukáv, Saule.
Pole jsou hrozná. někdy se přejít musí.
Právěže se z pole vzrostlé, do sebe prorostlé řepky těžko dostává i zdravý člověk, natož…
No nic.
Jinak jsou pole krásná. Graficky, prostorově… Krom té řepky se v nich chodí v dnešní době dobře. Vždycky je tam nějaká kolej od traktoru.
Pole se táhnou nepěkně do délky. V řepce se schovávali srnci i zajíc.
Lidi už nepoužívají svoje vlastní cesty, zarůstá to, zarůstá.
47. blbý je když ta kolej jde jinam :-)) tedy elegantním obloukem se vytočí zpět a člověk ještě není na konci a musí se přebrodit …. tím humusem skrz.
49 nó, to taky! Měla bys vidět moje nohy :- ) Ukážu je na fotce.
Dala jsem fotky do počítače a jsem trochu zklamaná a hodně žádostivá, co z nich vytáhnu. Zvěř je rozmazána, věž se kácí (to opravím snáz než zvěř), moje figura je víc široká než vysoká a trochu mě to otrávilo.
Tak jsem šla na facebook, tam jako obvykle… a tak jsem tam napsala – poté, co jsem zkritizovala Michala Horáčka a nějakého chlapa, co publikoval sešit žáka. který mu poslala matka, tj. žákova učitelka:
Já snad na ten facebook nebudu chodit.
Mám pořád tendenci diplomaticky opravovat pravopisné chyby, divit se, kolika lidem se líbí fotka s křivým horizontem a telegrafním sloupem trčícím z hlavy oběti, nebo upozorňovat, že já bych teda ničí artefakt nebo sešit nevyfotila a nezveřejnila bez dovolení.
Ještě že budu týden na dovolené snad bez internetu. Pak se uvidí, jak se vrátím vyklidněná a smířená s jakkoli gramaticky děsnou větou – jen když budou nějaké novinky ke čtení!
P.S. Tajně doufám, že se dočkám skloňování číslovek ve veřejnoprávním zpravodajství.
P.P.S. Já nechci být otravná, hilfe.
Už ti někdo navrhl, že na to pomáhá sex?
51
Ne, to by řekl Roj, jenže ten asi zrovna někde trajdá za cyklistama, tak je offline.
Myslíš, že pomáhá?
…
…
…
…
Jo,
pomáhá!!
…
Ale nesmí se při něm číst FB!
:-))
51
žeby přecejen?
Možná i fyzická námaha. I když tam nenastává to uspokojení…
Ne, saotná námaha nepomáhá, protože po těch dvou dnech venku bych v tom případě kritická nebyla. Takže ten sex, hm. Nebo chlast? Ne, ten ne, protože piju pivo.
Tak asi fakt ten sex, pokud vůbec něco tělesného na to pomáhá.
A jaks na to přišla ty? :-D
Taky sebepozorováním.
Ehm…
No prostě jak začnu bejt moc kritická a zahlcená nutkáním ukazovatz prstíčkem na všecky nedokonalosti, vím, že je na čase si to jít udělat.
No a tohle až si přečteš, tak to můžeš smazat, aby to nekazilo mládež, až si bude číst archiválie v Národní knihovně.
Esli vono to ukazování prstíčkem na ostatní není ve skutečnosti ukazování prstíčkem na sebe… “Vám chybí” rovná se “Mně chybí…”
57
já myslela, že poslední věta bude pokračovat
“No a tohle až si přečteš, tak s i to můžeš jít rovnou udělat.”
Jaká knihovna? Ta toho archivuje – a nikdo to číst nebude. (Ale jestli to čteš, knihovno, tak archivuj dál! :- )
Dřív jsme sem toho napleskali o fekálních tématech až mazlavo, takže se to mazat nemusí. Sexuální polohy zvěře už tu taky byly
https://liska.blokuje.cz/skunk-a-chrestys-20
59
Nene, já myslela, že už sis to udělala. :-))
58
jo tak, jako kdo hnidopišsky něco kritizuje, tak je to projekce.
No to mě napadlo, ale spíš ve smyslu (“chybí” by mě nenapadlo) :
Existence takových chyb mě nějak ohrožuje. Bojím se toho, že existují, protože to znamená, že se mohou stát i mně.
nebo:
Ty chyby mi nevadí, když běžně někdo píše. Taky dělám překlepy nebo v rychlosti napíšu mně namísto mě, vynechávám čárky apod., když to nebortí srozumitelnost textu. Vadí mi, když se někdo prezentuje a má v tom chybu. “Umyjte si vaše auto” nebo nesmyslná čárka ve větě. připadá mi, že je to škoda, že ho to poškozuje. Chtěl napsat upoutávku na svou akci, jenže mě tím naopak úplně odradil, protože nepíše česky.
Takže:
On se znevážil, poškodil svou hodnotu, psal tak, jako by mu doopravdy nezáleželo na tom, co píše, co dělá, co prezentuje. A to mě štve, protože ve skutečnosti se obávám že já taky nedostojím své hodnotě (byť jinak, ne gramaticky :-) .
60
Depák,
mě to samotnou už dělat nebaví.
To už by muselo bejt, hodně vyjímečně.
Když nemám frajera nebo nemám ani představu nějaké osob, tak nic, tak u mě touha nastává jen málokdy a málo.
Prostě chybí tah na bránu :-))
61
Mně to spíš přijde, jako by na sebe člověk tímhle nevědomě upozorňoval.
Něco jako když je někdo zlej a konfliktní, tak vlastně (často? někdy? většinou?) volá o pomoc ve svojí samotě.
Nezlej člověk nechce bejt ani zlej, ani zbytečně konfliktní.
Tak je konfliktní odůvodněně. Jakoby. A je mu z toho ze sebe sice divně až mizerně, ale nemůže si pomoct. Potřebuje to nějak vydat.
62
No právě. Protože tět o samotnou už nebaví, tah na bránu není… aleč tělo by to občas i tak potřebovalo.
Jdu do toho kolikrát, i když si myslím, že nemám žádnou potřebu.
Ale pro uvolnění a odpojení od sítě pro vyčištění od blokace přeplněním dočasné paměti je to dobrý a potřeba se ukáže, jen co ji trošku postrčíš.
63
jó, zapojit se do debaty, svým kritickým způsobem. To jó.
Nemůže si pomoct,to je ono – někdy si můžu pomoct, prostě to nechám být rovnou nebo začatý komentář smažu. Někdy ale mi to nedá! To je to správné označení, že mi to nedá! (Ha, tak že by to přece souviselo se sexem? :-))) Už to tak bude.
Nedá mi to a jsem v tu chvíli vlastně Záchranář. Nevyžádaná pomoc. Dopr. Nojono, to je ono! Naskočila jsem do trojuhelníka Záchranář – Oběť – Pronásledovatel. ono je jedno, jestli v tu chvíli jsem spíš Pronásledovatel než Záchranář; podstatný je, že jsem naskočila do toho trojúhelníka, jasně!!
Zrovna jsme se jím s kolegyní nedávno zabývaly. Ale nechtěla jsem tu o tom psát, kdyby si k tomu tématu ještě něco hledala na netu, aby na to nepadla. – Teď už to téma použila, tak už třeba napíšu.
64
leda že bych si pustila film s nějakým žádoucím sekáčem. To by snad naskočilo :)
66
Ale Michal Horáček to teda nebude!
67
:-)))
přidávám se s vlastní zkušeností. Sex zklidňuje :-) Tedy odbourává vnitřní napětí.
69 no, proto se dělá.
70. jojo :-)) dnes se můžeme nechat oplodňovat uměle.
65. druhý odst. – skvělý postřeh! furt řešíme tyhle trojuhelníky, každý, nějak a po svém! a naskakujem si a zamotáváme se! někdo víc, někdo míń. výborné téma.
ad výlet – super. fotky rozmazané nevadí, nohy putinkovaté od obilí nevadí – zážitek nepřenosný a k nezaplacení, zvláště pro tebe samou a ty pocity u toho – zvláště když jsi to absolvovala sama za sebe a jen pro sebe.
71 ratko
:-) jo, tak je to.
72 barčo
Je to hrozně zajímavý – jeden z jednoduchých konceptů, které jsou dost nápomocné! Nemám ráda zjednodušená schémata, ale ten trojúhelník funguje, má něco do sebe a může trknout.
Bohužel teď ani nemám čas na popsání své dvoudenní cesty (navečer mizím na týden do Blatin, nemám sbaleno a nemám hřebíčky), natož na ten trojúhelník. Ale pak se do něj dáme, šetřete si k němu připomínky, to se pomějeme! (Případně se pomějte beze mne, ono se to někam posune a navážeme, na to se těším.)
Zkusím stihnout dopsat druhý den cesty, vybrat fotky, uááá!
Máš pravdu, barčo, na té cestě se cítím jako já, nejlíp – takže si uvědomuju, jak snadné je být šťastný ajet si po svém bez lidí, bez kohokoli,; je to trochu mimo. Potřebuju to aplikovat na realitu, kde se vyskytujou lidi, abych šťastně fungovala i tak, ne jen sama. Když nejsem sama jsem spíš reaktivní, skoro jen reaktivní, a to je vysoká cena – být ten Záchranář, mrskat se v trojúhelníku. Musím si všímat, co potřebuju já, jinak jsem furt v trojúhelníku…
74. poslední odstavec, první dvě souvětí: mám to hodně podobně, možná stejně. pro mě nutnost – urvat se ze všeho a být takhle chvílema sama i přestože jsou kolem mě lidi. Třeba i tohle jsem si uvědomovala na svém malém letním kurzu na Slovensku. :-) který byl pro mě významný a důležitý v mnoha ohledech.
Ve svém domovském převážně v pracovním prostředí (momentálně moje druhé bydliště) se taky mrskám v trojuhelniku.a rychle, není moc času právě zastavit se a být v klidu…..spíše je to stres a jen tak to nepovolí.
74,75 je to velice zajímavé téma, zejména pro mě.určitě mám tendence vstupovat jako ochránce nebo zachránce do intimních (osobních) kruhů nevyžádaně. učím se dávat svobodu všem kolem, sama nelpět a nenechat druhého (kromě maminky) aby vstupoval nevyžádaně do kruhů mých. být za sebe… a nikoliv za partnera, za mámu, za syny. a napadlo mě víckrát jaké by to bylo kdybych byla sama. jak bych svůj život vedla.. odpovídala sama za sebe, vystupovala jen se sebou… v sobě. bylo by to lehčí? nebo těžší? nebo zcela jiné? koho bych chtěla zachraňovat… maminku? a až zemře tak … stejně nikoho.
Opět mě napadá v této souvislosti kamarádka – řádová sestra. Ona nezachraňuje a nevstupuje nikam, ale je bombardovaná ostatními jejich očekáváním na ní. vedly jsme na to téma rozhovor, drží si odstup ale ne vždycky se jí to povede i když se dost snaží.
75. a ačkoliv to bude ted znít jako klišé a sluničkově, nemůžu si pomoct – mám to tak: když jsem štastná = pro mě svobodná a volná v myšlenkách, a zároven tím pádem dobře ukotvená sama v sobě – teprve pak jsem schopná pomáhat bezpodmíněčně druhým lidem a tím i sobě. jsem víc tolerantnější, přizpůsobivější, naslouchací, empatická, trpělivá apd.
77. přesné!
78 barčo
mně to nepřipadá “sluníčkové.” Protože já se taky cítím šťastná,když hodně silně cítím, že jsem svobodná, v nějakou chvíli. A to je chvíle, kdy mám batoh na zádech a vyjdu ven, na nádraží. Najednou jsem šťastná a svobodná, soběstačná, samostatná a dělá mi to radost, můžu cokoli a kdykoli, jít, kam chci a kdy chci. A to je pro mě příjemný pocit, jsem soběstačná a samostatná a dělá mi to radost.
Zakže z toho vyplývá, že tohle mi může dělat radost!!
Kdežto v běžném všedním životě do toho tolik nejdu, obávám se toho (ve vztazích k ostatím lidem kolem), protože do toho vstupují akce a reakce jiných lidí, nezmáknu to.Sama jo. A to je věc, které se musím držet! Že to jde, je to super a nejlepší a znám to, zažívám to. Přenést to do všedního světa a jsem polobůh :- )
78. BArčo, nezní to jako klišé. vůbec ne. mám to stejné :-) jen by mě zajímalo jak tento stav udržuješ. tedy co děláš pro to aby jsi to tak měla. Vlastně o tom celé to naše snažení (a smažení) je, udržet se ve stavu svobody a volnosti v myšlenkách za každých okolností. jak to děláš?
78. a nejen to – vnímám pak i v tom prostoru a na lidech inspiraci – prostor pro velkou inspiraci, tedy ubývá soudů, kritičnosti a škarohlídství. prostě prostor pro mě – vnímat, učit se, dívat, cítit. s táhnoucím břemenem jako je stres, problémy, vnitřní zmatenost, tlačení na zdi tohle nejde, ten prostor není.
77
ne, to asi nejde v každé chvíli. Už proto, že taková chvíle musí nastat, aby si člověk uvědomil, co je dobrý včas udělat pro to, aby nenajel do toho stereotypního trojúhelníku. To nejde předem inertně dosáhnout. A někdy je možný i se vědomě rozhodnout, že teď v interakci s tímto člověkem do toho trojúhelníka najedu,protože čekám, že to něco udělá, ukáže nebo třeba že prostě bude klid a hotovo.
83. tomu moc nerozumím… mám teď za sebou velmi šťastné období intenzivní práce kdy jsme si vědomě poručila že nebudu nic a nikoho posuzovat a že vydám ze sebe vše co je v mých silách. takové výzvy miluji….skočila jsem do toho po hlavě, ponořila jsem se do zcela nového světa a plavala a plavala, topila se a vynořovala a intenzivně žila a řešila, jsem nic neposuzovala a vše brala jak to jde. mělo to jedinou závadu, stala jsem se tím prostředím. zcela mě to pohltilo a všecko ostatní bylo vedlejší. Když jsem pak vystoupila… trvalo mi několik dnů než jsem si opět hlavu vyčistila a opět vidím slunce a dýýchám čistý vzduch. a jsme opět ta která jsem.
80:”A to je věc, které se musím držet! Že to jde, je to super a nejlepší a znám to, zažívám to. Přenést to do všedního světa a jsem polobůh :- )”
:-) polobůh :-))
skvělé, že to zažíváš na vlastní kůži a vidíš, že je to možné. a tohle, že si zažila, pak tě to drží na té letové hladině s těmi občasnými pády na hubu – “nezvládnutím” ty jsou v každodenním životě normální a ted jde jen o ten čas – čas, kdy se krátí to – kdy padneš na hubu a jak tam budeš dlouho ležet a “řešit to vnitřně sama v sobě”
a zamotávat se do toho, než zase z toho vyjedeš a jde se dál. v tom je ten vtip. a co si budem povídat, my jako ženský se v tom umíme plácat hodně dlouho a místama do slepých uliček.
jiný nácvik není.
jsme všichni polobozi :-) a bez toho každodenního treninku to prostě nejde.
a pak jsou berličky jako třeba ratčina a ta moje.
a zase ten samý princip – učení, chápat učení, poznávat a chápat a přijímat sebe a hlavně to aplikovat do každodenního života. ta učení jdou praxí, lety, nasbíranými zkušenostmi do hloubky – do širších souvislostí, hlouběji – a to samé v prožívání v tom každodenním světě.
nikdo nemáme hotovo. nikdo.
furt nový a nový situace, do toho ty naše stejný vzorce chování….jen třeba jinak než minule, jde o to rozpoznat a zastavit se….v každodenním spěchu, stresu, nárokům taky dost těžký, že jo.
85. pěkně napsané, souhlas. i s tou ratčinou berličkou souhlasím :-)) je to tak. opírám se… mám se o co opřít.
75 ad 74 a 78 – takhle to ale asi má každej… jinak to totiž asi ani nejde.
80 druhý odstavec – přesně tak.
84
Ano. Proto ty naše soudy a měření. Nejsou to odsudky, degradace čehokoli. NBení to poklesek charakteru, o něčem si vytvářet úsudek. Je to způsob, jak se udržtet trochu stranou. V nadhledu. Vlastně sebeobrana tříděním toho, co k sobě pustit a co ne.
85 barčo
no jo, se dá říct!
84 ratko
a snad je to v rozporu se 77 či čo? Či nič.
89 ru
áá, to asi taky jo.
Akorát musím už jít balit. Čtvrt na pět… abych dojela s celou tou bagáží v půl osmé ke kamarádům.
90 či nič, nevím. neporozuměla jsem… tak jsem něco napsala :-) vůbec nevím jestli pro či proti :-))) taky běžím, šťastnou cestu přeji.