Svátek matek

A LOUPEŽNICKÝCH DCER 

svatek-matek-detail_500

Před týdnem jsem mámě dala jen tak tři červené tulipány, protože jsem měla chuť. Připadalo mi, že začátek května si žádá květy.

O týden později máme svátek matek a mám jí zase koupit tulipány? – přemítala jsem cestou z Vršovického nádraží nahoru na Vinohrady k našim. Nene, na to se musí jinak. Dneska mám chuť dát mámě šeřík. Nůžky mám, toho využiju.

Došla jsem na rozhraní Vršovic a Vinohrad. Když jsem byla malá, chodívali jsme tam s tátou koukat „na psy“. Dneska tam chodívá psice. A hráli jsme tam „na Jeníčka a na Mařenku.“ Zkrátka okukovali jsme zahrádky honosných vilek a já lezla po podezdívkách plotů. Zhruba mezi Orionkou a Šrobárovou nahoře a Ruskou dole.

Jak jsem dneska viděla, že přetéká přes plot do ulice šeřík v dobré výšce – šmik! A zalíbily se mi i jiné keře pro doplnění. Ani v jednom případě nešlo o veřejnou zeleň, všechno je to poctivě nakradeno ze soukromých zahrad. Misi jsem završila výpravou k domu bratří Čapků. A sláva, přímo z jejich plotu jsem získala finální šlahoun s bílými kvítky. Kdyby bří věděli, že je svátek matek, myslím, že by rádi poslali ze své zahrádky matce kytku. Aspoň virtuální. Děkujeme.

svatek-matek-upr_500

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Zákoutí a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

32 komentářů u „Svátek matek

  1. Neměly by se šeříky házet na tanky statečným osvoboditelům? :-)))
    Od dob školní politické indoktrinace mám k šeříkům negativní vztah. A to mám cca 4 keříky na zahradě;-)

  2. Sejro,
    teď jak o tom mluvíš, vybavuje se mi, že můj táta říká šeříku „bez.“ Jestli ono to nevzniklo z toho důvodu, aby ho neměl spojovanej s propagandou :) No asi ne, protože osvoboditelé to byli, byť jen východní části našeho území.
    A matky jsou taky osvoboditelé, jinak bychom ještě teď dleli v jejich lůně. Takže souvislost šeřík a matka cajk!

    A co červené karafiáty? Taky je nemůžeš ani vidět, co! Ty byly hrozný, všude, chudáci kytky.

  3. Šeříci jsou proti karafiátům ještě pankáči! Aspoň si rostou, kde je napadne. Mně teda připadají strašlivý i růže, ale prý je z nich skvělý olej a voda na pleť, takže u mě projdou aspoň zahrádkářsky:)
    Jo a tady je ta strašidelná vilka v Hradešínský: https://www.google.cz/maps/@50.073388,14.450522,3a,75y,134.3h,97.42t/data=!3m4!1e1!3m2!1swLGk0eAh793RMWCcCercgA!2e0!6m1!1e1

    Bohužel tam není vidět to hrozitánský průčelí a vchod (kvůli šeříkům právě)

  4. psice,
    áá, tak tu jsem neviděla, asi byla níž v ulici, než jsem šla (protože jsem strašidelné stavby schválně vyhlížela).
    Nebo jsem koukala jen po šeříkách.

  5. Vono ani nejde vo tu kytku, ale o to, co nám říkali, co sme museli říkat my a přitom držet tuhle kytku v ruce:-) Však jsme stejně mladí (dokonce skoro na den) tak určo pamatuješ básnické recitály v pionýrském kroji, věnce u hrobu sovětského vojína, malování tanku o výtvarce apod.

    Karafiát je taky divnej!

  6. 5
    Z toho pamatuju jen kladení věnců na Vítkově.
    Že bych něco recitovala v šátku, to nikdy.
    Já chodila do pionýra, co byl 1) turistickej oddíl mladých průvodců Prahou a 2) vedli ho bývalí skauti, takže bolševický kecy měly absenci.

    A to malování tanku na výtvarce, tojo. V únoru jsme malovali továrny a kdykoli se to hodilo během roku, tak stavbu ropovodu. Bylo na naší fantazii, jak se asi tak ropovod staví a jak vypadá :)
    Já se nejvíc vyžívala na malování prvomájového průvodu. Už tehdy jsem si zgustla na papaláších sedících na tribuně a Bilakovi samozřejmě udělala jeho černý brejle, to bylo pro mě jeho poznávací znamení :)

  7. Šeříky mi neva, přijdou mi v té propagandě takový dětinsky romantický. A prostě k jaru patří.
    Ale karafiát (ten pěstovanej, ne luční) bych se neodvážila už nikomu dát. Ten mám zdegradovanej dokonale.

  8. Leda ty malinký karafiátky rozvětvený, jako doplněk k jiné kytce, to jo.
    Ty červený velký nebo žíhaný, ty už ne. Jak na ně pomyslím, vidím je vnitřním zrakem pohromadě s portrétem Gottwalda. Položený na sametu.

  9. Když ono je karafiátů strašně moc druhů. Pěstovaných jednokvětých i vícekvětých, nízkých trsovitých skalniček (http://www.zahradnictvikrulichovi.cz/prodej/Dianthus—Eydangeri—–karafiat) i polních solitérků (slzičky panny Marie).
    A ty slzičky mám ráda hodně.
    Jsem moc ráda, že žiju tady, kde jsou podél cest. S pomněnkama, chrpama, mákama…
    A rudý máky taky jako symbol nic moc. Ale když je jima lemovaný obilný pole…

  10. Slzičky Panny Marie byla už v dětství moje oblíbená kytka.
    Rudý máky jsou pro mě prima, ty mám ráda! Léto. Červený pole.
    A symbol válečnejch veteránů a trochu i těch padlých, krvavých v poli.

  11. a ten skalničkovej trs v odkazu ad9 roste v Horo v (jediném) travnatém pruhu u cesty na jednom místě, chodím kolem.

  12. A co další květomluva?

    Psice ad3 dokonce nemá ráda růže! Tomu říkám nonkonformismus :)

    Kdybych si měla vybrat, tak taky radši něco jinýho než růže. Celkově řezaný kytky z květinářství, přiznávám, nemám v oblibě. Jen ty vlastnoručně natrhaný, ty jo. Třeba zelenej plevel různých tvarů ve váze – klidně. Ten mě potěší. Když si ho narvu :) A ten mě nemrzí trhat.

    Sedmikrásky mám hodně ráda.
    A nejradši na trávě, ne utržený.
    I když včera jsem je natrhala.

    Rozčilujou mě děti, který jdou a cestou všechno rvou jen tak a pronic zanic. Asi je to nějaká vývojová potřeba, tak to většinou překousnu. Jedna taková holčička kdysi přiběhla, že našla (a urvala) kytičku – a byla to chráněná lilie z místa, kde kvetla jen ta jedna.

  13. Ele jděte s takovým plevelem.
    Nejkrásnější kytka je řepka olejná.
    Babišova maminka ji už má jistě po svátku ve váze.

  14. ad 13
    a ještě solární panely,to je taky botanický skvost.
    Každé ženě k MDŽ darovat jeden .
    Jestli by tím ženy zkrásněly nevím,ale krajina určitě.
    A solární baroni by mohli pěstovat fialky.

  15. Saule 14
    no jistě, solární panely, jak jsem na ně mohla zapomenout!
    Ty naopak nemám ráda na louce v plném květu.
    Ale furt tisíckrát lepší než kdyby ta plocha půdy byla zastavěná skladišti nebo hypermarkety – to se už vrátit nedá. Zemědělská půda navždy v čudu a navíc nesaje, takže dole pod kopcem povodně (a všichni se diví).

    Ty solární panely (pokud odhlédneme od toho „projektu“ kolem nich) jsou dobrý třeba v brownfields – na území staré průmyslové půdy, než se dekontaminuje a jinak využije pro zástavbu. Si myslim.

  16. (pokud odhlédneme od toho „projektu“ kolem nich)
    No to právě dost dobře nejde.
    To je ukázkovej příklad,že sebelepší,sebeekologičtější,sebe….nápad je nakonec všem superlativům odňat a vydán volné ruce trhu k bohatnutí bohatých a chudnutí chudých.
    A tak zkurvený systém nakonec každou vznosnou ideu zdrtí a semele, aby mohl být pohnojen jejím odpadem..

  17. Saule 16
    hezky řečeno. Až tak vzletně, že si to ten zkurvenej systém, nastavenej na prachy a věčnou nespokojenost a neuspokojitelnou výkonnost, ani nezaslouží.

  18. bez systemu to nejde a zaroven systém vše kurví co se dostane do jeho spáru. je to paradox… ale dá se to nějak vstřebat. Systém potřebuje hromadu závislých usrašených a polonemocných lidí… jinak by si z něj dělali srandu :-)

    a z kytek nemám co ráda tulipány – na záhonu jo, v kytici ne. a takové ty chrysantémy… ty nějak divně páchnou. Ostatní můžu. i karafiáty… jsou mi šumafuk.

  19. Systém potřebuje hromadu závislých usrašených a polonemocných lidí…

    Správně!
    Ratka to odhalila už po týdnu důchodu a vyléčila se:-0)
    A teď si z nás systémově dělá srandu:-)

  20. „bez systemu to nejde“
    no nejde,to je pravda.
    A co?
    To je poslední argument těch „hromadu závislých usrašených a polonemocných lidí“
    Nejde.

  21. 21. no nic. a srandu si nedělám, i když je pravda že se právě usmívám :-)

  22. 22:
    no to už je vrchol.
    Tak ty nás tady všecky zurážíš ,myslíš to vážně a pak se označíš za rekonvalescenta a usmíváš se.
    Tak srandu si dělám já:-)

  23. všimla jsem si toho žlutého kvítka, to je co? u nás podobně kvetou vřesy… vysoké keře až 2 m a jsou zrovna slité žlutou barvou

  24. Ten žlutý květ má tvar jako bobovité, kvete to převisle – a je to „zlatý déšť“. Jmenuje se to štědřenec (dohledala jsem jméno).
    To, co kvete dřív a říkáme tomu zlatý déšť častěji, je forsythie.

  25. moc pěkný štědřenec… už vím co to je. tady na zahrádkách kvete taky. i hromady šeříků… maminka mi říkala, že u nich doma (na Slovácku) se taky říkalo šeříku bez.

  26. Kolem nás jsou spousty řepkových polí… všecko je žluté. Když jdeš trochu za město… tak tě to omráčí. Řepka totiž voní taky… a všecko kvete. Stráně jsou plné konvalinek, divokých šeříků… všecko voní.

    a dnes jsem zase stříkala jedem :-) teda romantik nejsem.

  27. Řepka voní takovým těžkým vtíravým smradem. Tady je jí taky plno. A na všem žlutej nános. Na zemi, na oknech, na vodě…
    V noci jak byla bouřka, tak každá kaluž, co se po ní udělala, má žlutavej lem.

    U nás byl šeřík šeřík a bez bez, ale bez byl taky chebdí.

  28. Jo chabdu (chebdí) znám, smrdí možná jako řepka. nepříjemně. U nás všecko žluté taky…. zapršet by mělo :-)

  29. Slovo chebdí je zvláštní. Připomíná mi slovo moudí.

    Řepka mi není sympatická. Jen v malém množství. Velké širé rodné lány všechny jedovatě žluté a smradlavé pro mě nicmoc.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.