Ta mi spadla z nebe!

BOTANICKÁ ZAHRADA MALEŠICE

Neuvěřitelná souhra okolností, synchronicita. Poslyšte, jak to bylo, a potom se podívejte na fotky z botanické zahrady.

V noci ze čtvrtka 1. září jsem nemohla spát. Dala jsem si totiž sypaný turecký čaj Rize až večer a ke všemu jsem ho omylem nechala louhovat hodně dlouho, byl už skoro studený, když jsem ho zcedila a vypila. Ležela jsem tedy v noci potmě v posteli, opodál ležel kocour, a já přemýšlela:
Potřebuju nutně někam do lesa, do přírody, po pěti měsících na neschopence v pražském činžáku. Vycházky mám od 13 do 19 hodin. Potřebuju, aby ten les byl hned u stanice, kde vystoupím, ne až dva kilometry daleko, protože není jisté, kolik toho ujdu a co bych z pobytu v přírodě měla, kdybych tam dolezla v nepohodě a s vědomím, že se za pár hodin budu štrachat zpátky a ještě absolvovat cestu domů. Z toho mi vyplývalo, že nejlíp bude vyjet z Masaryčky – mám to pět minut z kopce na Žižkov a pět minut tramvají, k vlaku se jde hned, nemusím procházet hnusným Sherwoodem a hnusnými dvěma halami a tunelem jako na hlaváku.

Vsuvka:
Tuhle jsem na Masaryčku šla a potkala před vchodem, kde dřív bývala noční pošta, v Hybernské ulici věštkyni. Jak jsem poznala, že je to věštkyně? Napřed jsem myslela, že je to běžná pomenší žižkovská občanka s chybějícím předním zubem. Zeptala se, jestli vím, kolik je hodin. To je dobrý trik k zahájení kontaktu. Potom začala říkat “drahoušku” a podobná oslovení, ať jí dám dlaň, že je věštkyně. Tak jo. Vyvěštila samé dobré věci, pak ještě vytáhla karty a vyvěštila zase samé pěkné věci v horizontu příštích tří měsíců, hrozně rychle drmolila a navíc řekla, že mě někdo proklel, protože mi něco nepřál, tak jsem měla dvakrát plivnout – což jsem udělala, ale asi moc a někam jinam – a ona kletbu odvrátila. O zdraví vůbec nemluvila. Kromě těch obecně kladných věcí – láska, peníze – ještě řekla “Budeš šoupat nábytkem.” To je taky skvělý nápad – to se jistě naplní, protože to znamená akci od běžného luxování až po stěhování. Dala jsem jí víc peněz, než bych chtěla, protože jsem se vlastně pobavila. A poučila; kdybych se na to povolání taky chtěla dát. No a co byste řekli?! O týden později, zrovna ve čtvrtek 1. září jsem šoupala nábytkem, protože jsem už našla sílu po hodně dlouhé době vyluxovat si pokoj! Už se zotavuju. Sice mám všechny parametry bílých i červených krvinek dost mimo normu, ale mají tendenci ke zlepšování, je to vidět z posledního odběru krve, který jsem si vyžádala.

Plán byl tedy vyjet z Masaryčky a předtím si najít podél všech tratí, kde nejblíž leží malebný les. Nojo, já zítra v poledne mám jít k obvodní doktorce na polikliniku na Želivárnu – právě proto, aby mi řekla, že výsledky odběru krve ukazují, že je snad vše na dobré cestě – a potom bych mohla rovnou vyrazit! Nejšikovnější by to bylo přímo z Želivárny, kde jezdí autobusy. Ale kam? Asi směrem na Český Brod, přes Kyje, Hrdlořezy… a najednou jsem si v té noční tmě z 1. na 2. září vzpomněla, že před dvaceti lety jsem jednou slyšela v rádiu, že někde v Hrdlořezích je nějaká zahradnická škola a do jejího parku je přístup pro veřejnost. To si ráno najdu!

A našla. Jmenuje se to Botanická zahrada Malešice. A zastávka autobusu je podle mapy hned u vchodu. Autobus nejede ze Želivského, ale ze Skalky, popojedu na něj prostě jen dvě stanice metrem. Pročítala jsem všechny odkazy, ve všech stálo zhruba totéž a až na ten poslední jsem zůstala zírat. Byla to zpráva dopravního podniku. Říkala, že 1. září 2022 se nově zřizuje v Praze jen jediná nová zastávka. Je to zastávka Botanická zahrada Malešice. Ona předtím neexistovala! Vznikla až ten den, kdy jsem si najednou poprvé vyvzpomněla, že tam pojedu! K neuvěření. Prostě mi spadla z nebe.

Když na té nové zastávce vystoupíte, už první pohled přes zídku vás občerství:

Vešla jsem dovnitř, podívala se na rybník, uviděla v něm velkou želvu, když v tom mi na ruku sedlo šídlo. Voda a vzrostlé stromy. Nic hezčího jsem za posledních pět měsíců neviděla. Na začátku mě to až dojalo. Potom už jsem průzkumnicky postupovala systematicky a prošla snad všechny přístupné cesty. I některé horní, kam se nesmí, ale cedule byla jen z opačné strany, zdola, takže jsem ji viděla až ve vyhlídkovém altánu, kam jsem sestoupila cestou zase dolů k vile. Měla jsem s sebou vodové barvy a poohlížela se i po vhodném motivu na obrázek v místě, kde bude možné si sednout.

Tahle boční cesta od bambusů nahoru byla krkolomná, asi se na ni nemá chodit, vede od dolních nových skleníků nahoru k provozní části zahrady, kde jsou budovy, traktory, spousta dalších skleníků. Na mostě nahoře roste plevel, most sám teď nevede asi nikam. Možná i ten bude postupně opraven. Zahradu je zřejmě v plánu více propagovat a zpřístupnit veřejnosti (škoda, už nebude tak krásně prázdná), proto nově zřídili zastávku hned u brány.

Terasa vily:

Pávy jsem nepotkala. Vlastně žádné ptáky kromě vodních.
Pohled na altánek zdola, s jedním z jinanů:

Hodně času jsem strávila na můstku. Připluly ke mně kachny a další a další obří kapři koi, někteří měli asi metr. Proháněli se pod hladinou přímo pod kachnami. Video se mi sem nedaří nahrát; prý formát mov není podporován a formát mp4 taky ne. No a teď jsem ke všemu skoro všechna videa smazala v domnění, že je mám ještě v telefonu. Už je nemám ani v telefonu ani v počítači. Budu se muset brzo vrátit a natočit nová!

Vila ve stráni vrchu Tábor je osluněná až do večera. Dole ve stínu mi od 16 hodin už bylo trochu chladno. Vydržela jsem ještě hodinu. Nenamalovala jsem nic, na to už jsem byla trochu ztuhlá. Příště. Kupodivu moc vhodných motivů jsem nenašla. Na focení ano, ale na obraz ne, tam musí být dobře vidět trojrozměrnost, není dobré malovat třeba ten krásný pohled na vilu proti svahu, protože je to vlastně placaté. Vhodnější je kroutící se cesta mizící v dáli a podobně. Přitom je to tu krásné, stromy jsou pěkně rozmístěné, vytvářejí pěkné pohledy, zákoutí i atmosféru.

Závěs z modřínů.

Tahle rostlinka v květináči u palmy se mi líbila:

V pozdním létě se mi zahrada moc líbila, hlavně kvůli stromům, ty jsou pro mě důležitější než květiny. Těch tu bude k vidění víc na jaře, například azalky. Teď už je slunce mírné, rozhodně tu hraje ale důležitou roli, v zamračený den by se mi tu tolik nelíbilo.
Brslen:

Rozchodníky:

A cenu za nejroztomilejší jméno vyhrává:

Trojpuk něžný.

Příspěvek byl publikován v rubrice Zákoutí se štítky a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

13 komentářů u „Ta mi spadla z nebe!

  1. No, do pytle, to je paráda!!! A klid. A ta náhoda se zastávkou… mám takové náhody moc ráda, vždy pookřeju. V Hranicích je něco takového klidného a osamoceného též – Arboretum lesnické školy, kdybys jela kolem, určitě navštiv… cituji z blogu: Ze hřbitova zpět na náměstí, se zastávkou v arboretu lesnické školy. Opět jsem byla sama, v celém arboretu jen já, jen já, jen já. A stromy a šišky a včely a ptáci. To všechno tu bylo. Je ti líp a to se počítá!!! Buď čím dál zdravější, Liško!!

  2. Liško, to je krásný! Miluju botanický zahrady (ale to víš) a dokázala bych jich prochodit spousty a spousty hodin, kdyby k tomu byl můj nynější partner, jakože k tomu tedy rozhodně není a totálně bych ho tím otrávila. :-)

    Víš, jak se u nás doma říkalo kvetoucímu brslenu, prý podle mě, když jsem byla malá? Panáčkovy čepičky. :-)

  3. Lisko, ja tam byla na jare a jen jsem uzasla, jak krasne a schovane je to misto. Jinak ti kapri jsou strasne nenazrani a evidentne nauceni na krmeni. Kdyz jsme tam byli, krmila je nejaka mala holcicka a skakali i do vzduchu, jak v nejakem delfinariu:) Uzivej si babiho leta a prochazek, to je super, ze je ta nejhorsi nocni mura pryc!

  4. Psice,
    na tebe jsem myslela a říkala jsem si, že tam určitě chodíte.
    Netroufla jsem si tam nikoho krmit (i když v návštěvním řádu o tom zmínka není, zapovězeno to není). Teď googlím krmení pro koi kapry… jo, i zelenina, to je dobře, protože tu mohou i kachny, které se vždycky přichomýtnou s těmi kapry dohromady.
    Cha, příště delfinárium! Já je vycvičím.

    ru,
    tak to musíme spolu zas do nějaké botanické. Nebo arboreta. Ty mám ráda, tam bývá klid.
    Ten brslen je krásně barevnej a má pěknej tvar. Panáčkovy čepičky se na to jako jméno hodí, to budu používat. To je hezký.

    zuzi,
    v Hranicích arboretum, to je asi oáza klidu a přírody, to mám ráda. Ve Vimperku jsme taky někdy chodili do arboreta, měli tam čolky. Dle internetu tam arboretum stále existuje, ale v plánu botanických zarad a arboret, co visel v Malešicích, žádný Vimperk nebyl. A jednou jsem byla na kole v Blovicích myslím, na Plzeňsku, a tam taky byl veřejně přístupný park nějaké školy, ten taky na plánku není – ale možná jsem to popletla a je to někde vedle nebo to byl zámecký park. Odkaz na malešický plánek arboret a bot.zahrad: https://liska.blokuje.cz/wp-content/uploads/2022/09/arboreta-v-scaled.jpg

    bo,
    jo, zlepšuje se to. Akorát než vylezu ven a než ujdu pár kroků, nikdy nevím, jestli ten den toho ujdu víc, anebo míň, jak to půjde.

  5. bo,
    tam jsem zas po letech chtěla jít na výlet s klienty z práce letos na jaře, jenže jsem od dubna na tý neschopence, tak se to nekonalo. Tam je nejlepší jít na přelomu května a června, podle toho, kdy ten rok nejvíc kvetou rhododendrony.
    Nejlepší dron
    je rhododendron : )

  6. A v Průhonicích kromě parku je ještě jeden menší, oddělený, opodál – dendrozahrada. Taky pěkná. Tam jsem byla jen jednou, vjeli jsme tam na kole a projeli to a pak zas u východu jsme zjistili, že se tam na kole nesmí.

  7. Taky jsem chtěl ty Průhonice připomenout.
    Loni jsem se tam do parku zatoulal a úžasný.
    Akorát taky na kole a jen na chvilku, ale pěšky je to min. na celý den.
    Pokud tam teda člověk nepotká domorodce Babiše. :'(

  8. Saule,
    počkat, tys tam chtěl být dýl, a on tam Babiš, tak jsi vyklidil pole? : ) Babiš ovšem není domorodec, to je Slovák, ne? Tak teď nevím, jaks to myslel…

  9. Liško, mám radost, že máš radost! a přeji Ti, ať je čím dál líp. Těším se, že příště něco namaluješ. Díky podobnosti plodu brslenu s biretem (liturgická pokrývka hlavy katolických kněží) si vysloužil přezdívky farářova (biskupská, kněžská) čepička či prostě kvadrátky. Takže Tvoje pojmenování do toho pěkně zapadá. Taky mám botanické zahrady ráda, o téhle jsem vůbec nevěděla. Dobrý tip na cílenou vycházku.

  10. Ne, ne, to by mi hodně pokazilo výlet, potkat tam tu škodnou.
    Ale teoreticky ta šance je, když v Průhonicích bydlí.
    I když on pracuje 30 hodin denně a dalších 40 lže, tak na procházky asi nemá čas.
    To bych tam spíš potkal tu jeho zlatokopku Moniku, nejspíš jak ji olizuje zahradník.

    Já jen, že ten park je hodně velký, prošel jsem to jen pod zámem kolem toho jezera, ale tras je tam několik-tuším i desítek- kilometrů.
    A líbilo se mi tam moc, to zase jo.

  11. Betsabe,
    budu se muset brzo podívat zase do té zahrady, jak se to tam mění a jestli tam ještě jsou biskupské čepičky.

    Saule,
    tak teď se to vysvětluje : ) Průhonice jsou krásný ještě tím víc, že je to velký kus krajiny. Tam taky musím! Koncem května nejlépe.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.