Telefonní kytičky

vzor_cmarokytka9_500

Jaro jaroucí už trvá dva měsíce, pořád se rozvíjí, mně se to líbí, to je moje. Jaro je moje oblíbená dynamická věc. Asi že jsem se narodila zjara. Bývá to tak, že ti, kdo se narodili napodzim, ho mají rádi?

Jaro je v těchto dnech potvrzeno ještě velikonoci, všechno už je jeden květ a samozřejmě jsem hned dostala chuť si nějaké květy namnožit. Vzala jsem jednu z kytiček, vzniklých kdysi při telefonování. Ano, už se tu na blogu mihla a pak jsme se bavili i o směšných pohybech při telefonování. Co na tom, že vznikla na kostkovaném papíře a je to vidět – proč to nepřiznat a nepoužít.

vzor_cmarokytka9x9_500

Je jaro – pestrost se očekává nejen na kraslicích:

vzor_cmarokytka9x9zlutoz_500

Pravoúhlý řád, trojstupy kytek, to se k nim tolik nehodí, protože kytky nerostou podle pravítka, jak jim to určíme. Naštěstí. Proto mě taky baví. Tak je zbavím působení ve vojenském útvaru – Kytky, dejte si pohov! Rozchod:

vzor_cmarokytky_chao_7x9_zlutozel_500

Přidala jsem puntíky – bílý jakožto opakování motivu bílých středů květů a malý šedý jako zrnka pylu. Ty jsem dodělala po celé ploše devítinásobného vzoru růčo a teď je rozmnožím na velkou louku, při pohledu z letadla:

vzor_cmarokytky_chao_7x9_zlutozel_mnoz_500

Zelenou barvu nemám ráda na oblečení, nenosím ji. Jedině svítivou jarní jablkovou zeleň. Málokdy. A potom khaki do lesa. Jinak zelenou v šatníku nemám. A co vy, máte ve skříni zelené louky?

Aktualizace 21.4.2014:

Zelenou jsem přebarvila na méně jedovatou. A na závěr přidávám barevně vkusnější verzi:

vzor_cmarokytky_chao_modra_500

I když … já moc nemám ráda krajky.

46 komentářů u „Telefonní kytičky

  1. Liška rozjíždí jaro :). A pěkně se vším všady. Jasně, co na tom, že jsou ty telefonkytičky na kostk. papíře, naopak !
    No, je vidět, že se na – u tebe – na tebe jaro přímo valí..:)
    Já jsem v hlavě prolítla šatník, ale na nic zeleného jsem nepřišla, i bych se divila, protože tu nějak nemusím, ani mě to asi nikdy nenapadlo si pořídit něco zeleného. Ale mám triko khaki a dva hacafráčky khaki.
    Tak peřiny by se mi i líbily, ty co tu máš, ale ne u mne.. ta zelená..já radši tu louku :)
    Ale jsi aktivní a kreativní a šikula a..a..a..:)

  2. Taky ne zelenou na šatech, anino?

    Já jsem teď u jiného počítače, než jsem ten vzorek dělala, a je tu příšerně svítivě jedovatý. Brrr.
    na mém počítači byl víc dožluta, něco mezi jablkovou a hráškovou zelenou.
    Pak se maj lidi domluvit, kterou barvu vidí…

  3. Já to mám teda taky jedovatý jako WC osvěžovač green apple:)
    A zelené mám punčochy, sukni a tričko…dlouho jsem nemohla přijít na chuť tmavě zelené, připomínala mi uniformu nebo myslivce…teď ji mám docela ráda, ale jen zmixovanou s nějakou teplou přívětivou barvou (lososovou třeba)

  4. Jo – zelená je tady jedovatá, kdežto červená naopak vybledlejší, mírnější než na mém počítači. Brr.

  5. 3
    Ajo – temně zelený punčocháče jsem si koupila a při prvním oblékání se mi roztrhaly.
    Temně zelené triko jsem kdysi měla, to docela šlo.

    Fuj, to je jedovatý a hrozně tvrdý s tou černou kresbou kytiček, budu ten odstín muset změnit, až přijedu z velikonoc – nemůžu se na to ani podívat.
    jenže to budu dělat zase ve svém počítači, kde to jedovaté není … :)

  6. velmi se mi líbil ten první vzorek černobíly. příjemně mi dělal na oči. odpočinek. a ten druhý vzorek, pravidelný se mi taky líbil. ta pravidelnost se mi líbila. ty další už tolik ne. ty už mi přišly obyčejnější. ta pravidelnost prvního a druhé vzoru v sobě nese něco. něco jako mřížka – nějakého uhlovodanu?

  7. co se týče oblečků, tak mám na sobě zelenou mikinu. ale to je darovaná. po klukách. těm to taky někdo daroval a nechtěli to a tak ji nosím já. odnosím všecko.

  8. liško, ani na šatech myslím ne, ale to bych je musela vidět..myslím,že jednou mi kamarádka půjčila na ples, to už je taky sto let :), tajkový duhový a ty barvy tam byly tak krásně sladěný i příjemně do dlouhých mírně vlnících se pruhů.myslím, že i nějaká příjemně pro mne zelená se tam vyskytla poskrovnu. No, když si je tak pamatuju, tak byly moc hezký, to dá rozum :)
    Jo , byly a líbily se, nejen mne…

  9. liško, ani na šatech myslím ne, ale to bych je musela vidět..myslím,že jednou mi kamarádka půjčila na ples, to už je taky sto let :), tajkový duhový a ty barvy tam byly tak krásně sladěný i příjemně do dlouhých mírně vlnících se pruhů.myslím, že i nějaká příjemně pro mne zelená se tam vyskytla poskrovnu. No, když si je tak pamatuju, tak byly moc hezký, to dá rozum :)
    Jo , byly a líbily se, nejen mne…

  10. asi ne,bolí to na oči.
    Zlatý blbnoucí lišky:-)

  11. telefonní kytičky – ty úplně původní na kostičkovaném papíře mi opravdu připomněly ty staré kulaté vytáčecí ciferníky na telefonech :-)

  12. líbí se mi ten jemný černobílý pravidelný vzor.

  13. taky, nejvíc se mi líbí ten první obrázek. ten druhý je takové zjednodušení prvního, ten třetí už s barvičkami ještě více narušil:-) a ten zbytek už jsem hozena úplně mimo.

  14. Liško, chci říct, nejen že jsi šikovná a kreativní, ale mě se vlastně moc líbí ta hravost, která je pod jakoby tím vším – počínaje liškami na kole, přes lyžky až ke kytičkám…. ta tvá jarní hravost a uvolněnost moc se mi to líbí a přeju, aby dlouho zůstala. i když vlastně já to nazývám hravostí, ale uvědomuju si, že je zatím určitě spousta práce na počítači o které nemám vůbec ani ponětí, jen tu koukám na výsledný efekt ….

  15. Ještě jsem si uvědomila že mám velmi oblíbené tričko ve světlezelené jako u těch posledních obrázků. je bez rukávů až ke krku s maličkým stojáčkem. nosím ho jen tak naholo pod košilu na hory, čistá bavlna. když je teplo, sundám si košili a chodím je v tom triku nahoře bez. moc fajn barva. ale bez vzoru. ten vzor by (asi) rušil protože ta barva je dominantní. ta fakticky přitahuje pohled.

  16. Nevím Liško kde jsi, ale možná někde blízko. zdál se mi sen s tvojimi telefonními kytičkami.

    Zkusím ho vyložit i když to bude asi velmi těžké. viděla jsem před očima tvůj vzor. všecko byl černobílý pravidelný vzor č. 1. úplně všecko, i moje tělo, moje ruce…. všecko. A najendou se začaly ty kytičky jakoby vlnit a vznikly krajiny, kopce a moje ruce se vytvořily z kytiček jako vzory. a já řekla uvnitř prostor a pak jsem řekla a teď čas.. a najednou z těch černobílých kytiček začaly běžet barvy. čím rychleji tím vyšší kmitočet a šlo to víc do modra a fialova. co stálo bylo červené, co běželo bylo modré až fialové. viděla jsem barevné vzory které se měnily…. akorát jsem ještě nedovedla rozlišit co je rychle a co pomaly, co je nahoře a co dole.uklidňovala jsem se uvnitř. to se naučím. to se naučím …. to se naučím.

  17. 19 ratko

    hohó, to je fantastický sen, úplnej op-art :)
    A ten čas a prostor v něm, to je dost zajímavý!

    Byla jsem na velikonoce u kamarádů ve stř.Čechách, vlastně ve stejné krajině, kde bydlím, jen ještě dál za Prahu. No a dnešní sen mě dost zkrouhnul! Nebyly tam moc detaily, byl to prostě dojem ve snu: že se mi nic nedaří, nedaří se mi vůbec, co se týče vnitřního rozvoje a psycho-výcviku.

    No a s tím jsem se probudila. A zítra na ten výcvik jedu.
    To je teda výborný, připadám si jak trapnej neschopák a s tím tam pojedu :) Asi to k něčemu bude dobrý, jinak by se mi to nezdlo -asi abych se neutěšovala, jak jsem docela dobrá a jak postupuju. Pche. Všechny výdobytky zapomenout a znova! Tak s tím pojedu, no, a hned to tam řeknu, schválně, co to udělá.

  18. barčo 14, ajo! To je přesně ono! Jsou to tedy dvojnásob telefonní kytky.

    17
    to moc práce není, to je jen hrc prc a je to. Abych se naučila, jak co nejsnáz na to a mohla udělat něcopropracovanějšího.

    Tak. A teď jdu změnit tu zelenou jedovatici zhruba na takovou barvu, jakou já vidím na monitoru, ale vy ne.

  19. tak krajková pro milovníky krajek je výborná. a ta světlezelená je taky příjemná. ty jsi dyzajnérka. tvoje povolání je dyzajn. stopro. houby terpeut. dyzajn.

  20. ty krajky jsou krásně… nadýchané. jako sněhové vločky. je to velmi krásné

  21. 20 jsi tvůrce. vykvete ti to pod rukama samo od sebe. houby neschopák. nic předem nevíš. všecko ti kvete pod rukama samo… až na místě to bude. z ničeho se to udělá. jen to nechej uzrát

  22. 25
    Tak to mě těší, ale moje – jak se to řekne – nároky !!, jo, nároky na sebe asi nějak omylem zase vzrostly :-))
    Napřed klesly, s vědomím, že nikdo není dokonalý a jak to je, je to OK, no a koukám, že teď mě zas nějak chytly, navíc ten blbej sen, že mi nic (vnitřního) nejde … nároky vyrostly – podle toho,že jsem se přistihla, že si vyčítám každou malou ne-odvahu a nepodnikavost, co u sebe zaznamenám (jsem notoricky nepodnikavá a bez ambicí). Do pytle, že by se teď ještě (snad naposled?:-)) chtěla v plné síle projevit moje ustrašenost, úzkost ze světa, z aktivního života, z vlastního iniciativního jednání?

  23. to je paradox. bacha na to. ale to víš :-) uchopí tě to v momentě když to necháš aby tě to uchopilo. sama se nenatlačíš nikam, anebo jen za cenu uzkostí. pokud to máš jako já. musím to nechat být, teprve tím se odrazím a můžu dál. když tlačím na pilu tak mi to moc nejde.

  24. 27. myslela jsem tím tvůrčí vlnu… radost z jízdy. že tě uchopí. nikoliv úzkost :-)) ta mě uchopí když se cítím u zdi.

  25. … a taky mě nasralo, že to takhle beru všechno šmahem ad26:
    že řeknu: jsem notoricky nepodnikavá; moje úzkost z vlastní iniciativy je tak velká, že vyžaduje obrovský úsilí ji někdy překonat.
    No a štve mě, že to tahkle sobě řeknu – šmahem. Že se neupamatuju na věci, který jsem opravdu aktivně udělala já, sama od sebe. Jako by je můj organismus chtěl zapomenout, shodit a zdůraznit naopak to, co je pasivní, pouze reaktivní a to, co jsem nepřekonala.

    Naštvalo mě to,protože podle mého názoru se dá být odvážně aktivní a iniciativní jen postupně, když si člověk vyzkouší jednou něco menšího a pak znova apak za čas o trochu vtší věc a tak postupuje pomalu dál.
    A já to sama sobě nedovolím, protože ty malé kroky hned zapomenu jakožto napodstatné, označím je za málo významné, nic mi není dost dobrý. Namísto abych slavila, že jsem udělala malej krok.
    Někdy jo, někdy salvím malej krok. Jenže když po něm brzo nepřijde další, tak na ten první zapomenu a už se o něj neopřu, už ho označím za banalitu a ne úspěch.

    Takovýhle myšlenky jsou z toho, že zítra je psycho-výcvik a už mě strhává k sobě. Je to totiž poslední setkání sebezkušenosti, takže si vyrábím tlak na dokončování, dotahování sebe k nějaké když ne dokonalosti, tak úspěšnému zakončení apod.
    To tam hned vybalím, tyhle nároky, oživené.

    Jojo. To zas bude brutus – ale to pro všechny zúčastněné, takže dobrý.

  26. ratko 28 jo.
    27
    no vida, to je pravda, nechat to být a pak se to „jakoby najednou“ teprve může překlopit, něco vyjasnit, spojit dvě věci dohromady a objasnit něco…

    Jenže ten výcvik je tlak na to, aby člověk nenechával věci být!
    Ale ne nesnesitelnej tlak, je to takovej tlak, jak kdo potřebuje; každej si to vezme, jak a kdy potřebuje.
    Ouha ouha :-)) už se mi vkrádá můj dojem, že jsem tam dost aktivní člen a že si tam myslím, že jsem lepší, než jsem. A že jsem naopak trapák. Nojono. Kdo není, že. A co. Nic.

    Já si to sem radši takhle teď zaznamenávám, i když to asi zní kdovíjak, ale já si to musím pro sebe napsat a právě nejlíp přesně v tuhle chvíli, jinak posvištím dál a moje myšlenky už budou jinde a na tohle si nevzpomenu.
    A já to potřebuju, protože pak musím rychle napsat závěrečnou práci; tak chci pro jistotu mít radši víc záznamů svých okamžitých dojmů – co kdyby se tenhle týden na tom výcviku ukázalo, že to bylo nějka důležitý… tak z toho pak můžu při psaní vyjít. To psaní té práce je totiž asi stres pro všechny; představa presentace té práce před třiceti lidma není žádná idylka. Do jaký míry tam napsat a co všechno? Svlíknout se z kůže, anebo rovnou vyvrhnout všechny vnitřnosti, uáá, před lidmi, kterých se ty obnažené vztahy týkají.

  27. 28
    á, na to budu myslet: radost z jízdy!
    Ta je dobrá, copak o to, ale potom, později, když přijde dojem: co jsem to tam zase kecala a nakecala; to abych se šla zahrabat, s takovýma projekcema a takovým nevědomým zakrejváním některých svých hnutí…
    Je to jízda, hurá!
    Bude to krááása a paráááda a ostatní jsou na tom stejně jako já!

  28. to předtím a potom je jedno. a když jsi v tom tak jsi v tom. pro mě jsou hrozně pomocné záblesky uvědomění (přímo v tom) jakože nech se vést, dívej se kolem, vnímej druhé…. sama sebe povzbuzuji v TOM abych se neblokovala a bylo přitom. a když je POTÉ tak jdu v klidu spát. protože v TOM jsem udělala co bylo možné a potom je to úplně jedno. uvědomovat si jen to co JE a neotravovat se tím co bylo a bude ( a ostatní), jsem se musela učit.

    právě jsem si všimla jak moje maminka pořád řeší co bude. co si obleče a jak půjde. a jestli už dopralo. a furt mě chválí, tak jsem ji řekla že mi to vadí. ať mě nechválí a ať neřeší to co není.

  29. 33
    Tak to je dobrý v tom smyslu, že se asi nenecháš zahltit, že nedopustíš zahlcení tou spoustou věcí, co se semlely ten den (ve vydatný speciální den, kdy se stala spousta věcí; nemyslím v běžný den).
    Jo, to určitě – že člověk udělal v ten den to, co moh a je to a teď v noci už to není. Jenže já si to potřebuju zachytit písemně – to asi potřebuje jen někdo – a taky z toho vycházet, spojit si to pak s něčím dalším. Mám pocit, že když to nenapíšu, tak to zapomenu a už se mi to nepropojí. Ale je to iluze – ty důležitý věci se v pravou chvíli vynořej i bez zapsání.
    Druhá věc je, že to zaznamenání mě trochu zbaví zahlcenosti – už je to na papíře a je klid.

  30. 34. má to velkou výhodu, že jednou budeš vzpomínat co bylo v mládí… u mě je všecko pryč. odvál to čas. nic nenavazuje. jakoby každé ráno bylo znovu. čistý list papíru.

  31. ale je taky pravda, že nemohu dělat nic odpovědného. protože furt něco nevím.

  32. 36
    To ale asi všichni. :o)
    Odpovědné věci nedělají lidi proto, že by všechno o nich věděli, ale že si věřej, že si poradí, i když vědět nebudou.

  33. 37. no tak to je můj případ. věřím že si nějak poradím i když nevím. takže v klidu spím. protože věřím, že až to bude tak mě něco napadne. a když mě nenapadne vůbec nic tak věřím, že to tak stačí.

  34. ale nebývalo to tak. to přišlo doopravdy až s tím že věřím že věci se dějí a já jsem příliš malý pán abych je ovlivnila. že nejsem od toho.

  35. 36, 37
    jo tak to mě uklidnilo. Taky mám dojem, že nevím ještě dostatek, ale zároveň že si poradím, že klid.

  36. nepravidelné zelené kytky s tečičkami pylu jsou super. to by fakt na nějakou sukničku šlo… koukám, že jsem snad jediná, kdo má spoustu zelených hadrů v šatníku. jo, asi to není pro každýho, ale líbí se mi to k červeným vlasům a vždycky mě to chytá nejvíc na jaře :-)

  37. Já mám taky spoustu zelených hadrů. Ale tmavě zelených.

  38. Já mám taky spoustu zelených hadrů. Ale tmavě zelených.
    To jde zas líp k vlasům černo-bílým. :-)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.