SEN 7.1.2013
Přijeli jsme někam autobusem, zastavil u pumpy nebo na parkovišti. Moje matka tu velí – dává mi bílý plášť, ať si ho vezmu na sebe. Všechny lidi z autobusu chce pozabíjet. Mám to dělat já. To nechci, nechci ten bílý plášť, nechci, aby ti lidé zemřeli. Mám odmítnout? To nepomůže, naopak budu zabita i já. Mám utéct do hor? To také ničemu nepomůže. Nebo to nejde. Nepříjemná situace, nevím, co dělat, nevím východisko.
Ve větší místnosti více lidí. Ženy. Obývají celý byt nebo dům, jsou tu asi nuceně internovány. Některé jsou ještě děti. Jedna žena to tu kontroluje, přišla se podívat. Dívka v červeném trikotu předvádí jí a jiné dívce, jak se dělá hvězda, precizně, v klidu, s úsměvem, tiše. Jakoby nic. Vidím, že jiná žena jí něco potom na zemi říká do ucha. Ale pořád všechny jakoby nic, v klidu, smířeně a s úsměvem dělají, co čeká ta kontrolující hlavní žena. A najednou šup – ve chvíli, kdy už by se rozhodla nechat je vyvraždit, asi – vtáhnou ji vysokými dveřmi do vedlejší místnosti vlevo. A tam … dá se domyslet, že několik žen ji ubije. Vražda tyrana. Byla velké nebezpečí, chtěla je nechat nelítostně zabít. V tu chvíli je ale hlášena uniformovaná kontrola, ženy to musí nějak zase nahrát, zařídit, aby se zachránily, zakamuflovat nepřítomnost té nebezpečné velitelky. Spolupracovat. Jedině spolupracovat jako před chvílí, jinak by to nešlo.
* * *
Z dvojdílného snu jsem neměla žádné hnusné pocity, nebyl to děsivý sen. První část byla bezvýchodná, bezradná, druhá našla východisko ve vzájemné spolupráci. To je jasné.
A další věc, po probuzení mi kdovíproč jasná, je, že sen se týkal mých tragických scénářů. Těch tklivých fantazií, do nichž jsem se vydatně položila před usnutím. Tentokrát jsem se jich včas nezřekla jakožto pošetilých dětinskostí, ale prožila jsem je zase, šla jsem do nich, nechala jsem ať působí, ať si zařádí, ať si vyrazí ven. Ať mě prostoupí, aby pak v míru odešly. Jaké byly?
Dojemnější film jste neviděli! I lékaři byli naměkko! Já totiž darovala ledvinu. A hádejte komu. To se ví, svému milému. A teď si představte, že on nevěděl, kdo byl tím pohotovým dárcem, který ani na okamžik nezaváhal! A přitom tak nesnáším doktory a hadičky se mi hnusí a fuj. To je hrdinství, co! On si obdarovaný myslel, že jsem za ním jen přišla do té nemocnice na návštěvu; nevěděl, že obývám lůžko ve vedlejším pokoji. A to celé proběhlo asi v deseti variantách, přátelé!
Až když věrný přítel Akčního Hrdiny mu sprostě nadával do telefonu a zlomil se mu přitom hlas, jemu, který bývá obvykle tolik vesel, až v tu chvíli se našemu pacientovi rozsvítilo, prozřel – měl bleděmodrý župan, nevímproč – a pochopil, jaký hrdinný čin lásky jsem spáchala. A přišel do toho sousedního pokoje. V jiných variantách se dokonce objevovala bývalá manželka; Akční Hrdina k ní domů šel zotavit se z nemocnice a případně tam už zůstat. Kdežto dárce ledviny ještě nemohl ani jít domů ani neměl místo, kde by se mohl zotavit spolu s nositelem své jedné ledviny, natož o něho ve svém stavu pečovat. Ach.
Hořce zavtipkovala tato skromná dárkyně: “Moje ledviny nebudou pohromadě; jedna bude tam, kam ji ta druhá nemůže jít nikdy ani navštívit.” Všeobecné dojetí lékařského personálu. A to jsou drsňáci.
Nebo jiná varianta hořkého vtipu: “Chtěla jsem jen, abychom aspoň jeden víkend za poslední dva nebo tři měsíce trávili spolu. A třeba v nemocnici. Ale ani to se nepovedlo…” Načež všichni slzí, hlavní mužská role prozře a směřuje k happy endu forever. To ostatně v každé variantě.
Snad i v realitě, že.
* * *
To pro ilustraci, abyste viděli, že ta krásná okřídlená a básníky opěvovaná fantazie má i destruktivní aspekt. Možná bez něj nemůže být? A tragické je směšné vždy, nebo jen u mě? Je to určitý signál. – Tyhle věci jsme už probírali nedávno. Bylo to zajímavé a už je to tu zas, protože mám pocit, že se po snu něco proměňuje.
Byl sen o nutnosti vyvraždit tragické scénáře? Že se personifikovaly jako ženské elementy, to mi sedí. A co ta spolupráce? Není to nakonec naopak, že je potřeba spolupracovat jako celek, přijmout i pošetilosti své fantazie, protože po vraždě tyrana přijde další tyran a nic se nevyřeší? Nevím; uvidím, jak se to vyvine – nejpozději zas v době příštího menstruačního syndromu se sejdu s námětem tragických scénářů. Jestli budou “úspěšně” natočeny a uvedeny opět jako velkofilm, anebo zůstanou jen jako námět v šuplíku, se ukáže.
Hmm, dalas ledvinu, bývalá manželka….Ledviny symbolizují mezilidské vztahy. Ledviny filtrují to, co jsem a nejsem schopen v rámci vztahů s jiným člověkem přijmout. Z nepřijetí pak vznikají kameny cesta je zataresená a dojde k městnání, kolice. Vzniklý tlak kameny, uvolní a problém se dostává navenek.
Problém se dostává navenek v těch fantaziích; není náhoda, o co v nich jde, to určitě. Taky mě napadlo, že ledviny jsou párový orgán, takže jde o pár… Možná z toho vychází, že přijmu hodně, že si neřeknu…
Nejde jen o párový orgán. Ledviny filtrují tekutinu – krev, vodu. Ledviny představují “druhé srdce” životní energii. Voda je symbolem emocí, krev je symbolem života – obojí jde skrz ledviny – filtrace, zavodńování a zásobování jiných orgánů čistou vodou a čistou krví – je jakoby přeneseně tvoření vztahů s jinými lidmi a okolím. Nedostatek vody a krve – nevyrovnané vztahy…
ledviny – jako zrcadlo toho, jak člověk zvládá své vztahy vůči okolí. Darovat ledvinu dobrovolně – není jen tak….
Ledviny a jejich dobrá filtrační funkce je závislá na příjmu tekutin. Je to stále bilance tekutin – dovnitř a ven. Přijímat – dávat. U jedné ledviny je větší pravděpodobnost toho, že bude brzo poškozena a skončí brzy na dialýze. A už Tě nebudu ledvinami trápit. :-)
mě to navodilo dvoj pocity. první že uvnitř se to všecko pere hlava nehlava :o) (normálka dobrý sen)
druhý trochu smutnější, že jsi ochotna obětovat kus sebe aby tvůj milý ocenil jak jsi dobrá. a i okolí to ocenilo jak jsi dobrá a jak jsi moc zamilovaná a co všecko by jsi udělala kdyby jsi mohla. ten druhý sen z mého pohledu nebyl moc dobrý sen. ten první celkem jo :o) to jak se uvnitř vraždíte mi přijde v poho. ale ten druhý jak se někomu obetuješ a ostatní se ned tím dojímají, to moc ne. to zní moc strašidelně
ad 5 – cítím to podobně.
Ten druhý sen – strašidelně až vyděračsky. Manipulace svého okolí vzbuzováním soucitu a téměř pocitu viny tím, co udělám nebo řeknu… Vědomě udělám nebo řeknu, za účelem onoho vzbuzení mnou potřebných pocitů a citů…
Tedy, ne že bych to já úžasná a charakterní neuměla i v reálu, že ano. Mistrovství dobře mířených nepřímých slov. A pokaždý bych si za to nejradši nafackovala, za takovou lacinou zbabělou hnusobu, když to nevydržím a něco takovýho provedu (nicméně je fakt, že to funguje dost dobře, akorát člověk musí přesně vědět, kde má kdo z objektů té mojí snahy hranici, na kterou se s podobnými manipulacemi nesmím dostast. Protože pak by se mi snadno mohlo stát, že bych zůstala s jednou ledvinou sama a bez nároku na hrazení léčebných výloh pojišťovnou…)
5- naprosto přesně. Jen jsem to povídáním o ledvinách naznačila – aby se Liška sama nad tím mohla zamyslet. Proč a za jakých okolostí dává ledvinu a jaké to může mít následky.
Povídání o ledvinách je opravdu zajímavý, barčo!!
Jo, mně na tom příběhu s ¨ledvinou připadá nejsměšnější, že je téměř totožný s fantaziemi, které jsme měla jako předškolní dítě, je tam stejné dějiště . nemocnice – i stejný prožitek – oběť, hrdinka, dojetí. Ony tyhle fantazie jsou vyhraněné, jsou jen jedna stránka, jeden extrém – a o to líp se v nich dá poznat ta esence, o co jde.
Nekopírujou to, jak se chovám ve dne a co říkám, zobrazují extrém, který v realitě nikdy dosažen není, nikdy na něj nedojde, je nereálnej a právě proto si ho ta fantazie jakoby “užije”, vrhne se do něj, je to pro ni mejdan, takovéhle útrpné dojáky osmé kategorie.
Nechat takovou fantazii se vyřádit je asi taková jízda jako si koupit bulvární časopis o celebritách nebo číst harlekýnku nebo nosit v dospělosti ponožky Hello Kitty nebo nevynechat ani jeden díl seriálu Dallas nebo se ubytovat v romantickém hotelu nebo si pověsit obrázek sladkého miminka na chlupaté hrudi jeho dědy…
Má to takovou vybíjející funkci (o těch funkcích, i jiných, myslím psala rulisa pod článkemo tragické struuně, odkaz je výše v článku).
– mno, vidíte, mám tendenci se omlouvat za svoji necenzurovanou fantazii, abych nevypadala jako manipulátor, mocenská kýčařka a obětující se chudinečka :-)
Teď zrovna jsem jednala klidně, bez napětí s dobrou náladou a dospěle jsem si dokázala o něco říct! Paráda. Zavolala jsem Akčnímu Hrdinovi a zeptala se ho, jestli by se mnou nestrávil jeden lednový víkend, když v únoru bude pobývat někde …(a nevím, jestli se ten pobyt víkendů dotkne, pro jistotu předpokládám, že jo).
Předtím jsem si uvědomila, že je to jedno, jestli řekne, že už má něco jiného nebo ať to dopadne jakkoli, vyzkouším si to. A dopadlo to dobře. Tak to snad klapne a nebudu muset ve fantaziích říkat, že ani jeden víkend ze tří, čtyř měsíců atd. :)
Odhodlání a klid jsem získala předtím na jedné poradě – viděla jsem, jak mi jednání s lidmi vlastně dobře jde a je to příjemné a ještě je podpořím tím, že jsem otevřeně upřímná a přitom laskavě.
8. Ano, není to reálné. Ani snad nikdo by nepředpokládal, že se takto budeš chovat v reále.
Vůbec ne. Jen v těch snech vyplouvá cosi (strachy, obavy, nejistota) potlačené. Jen prostě o tom víš – že máš ty pocity v sobě. Máme je každý, ení nutné se obhajovat…každý ve svém nitru s čímsi bojuje – někdy více a jindy méně. V tom snu jak píšeš – máš moznost to pozorovat a uvědomit si to – i to odkud to pochází a proč.
8. ty fantazie jsem měla taky, a moje děti taky. syn mi vyprávěl jak pravidelně skáče do řeky a zachraňuje topící se děti… u tebe to byl regulerní sen. mohl to být návrat do dětských let, kdy fantazie má křídla… ale může to být taky bezmoc. To je dobře že píšeš bez cenzury, není špatně co ten sen říká… jen je to varování. že je to dětský sen. děti jsou bezmocné… a tak sní o tom jak jsou silné.
Jo pozor, to s ledvinou nebyl sen, ale dojemný fantaskní scénář v nočním polobdění; sen přišel potom a to bylo to vraždění.
Nojo, pocit bezmoci, ratko, to v tom je – pokud za bdění člověk najde východisko a tu bezmoc nemá, tak je to dobrý. Jo, na (domnělou) bezmoc se trochu zaměřím! Té musím dát na frak.
tak přece jen dětské fantazie :o) vychodisko je jen v činu. dítě je bezmocné, závislé na rodičích, na tom co mu řeknou, zda ho pochválí, zda mu dovolí…. a pak má fantazie. Dospělý fantazie proměňuje. nebo lépe řečeno žije je.
Jo. Napište taky někdo něco na svůj blog, ať mám co číst.
Než připravím obrázky pro další díl kocourova deníku, bude chvíli trvat. U sebe na kompu už vůbec úpravy fotek nedělám, protože počítač je pomalý, obrazovka oflekatěla a fotoprogram často padá. O víkendu půjdu k rodičům a budu jim usurpovat rychlý notebook, to bude zase ne-komunikace, ačkoli budem tři v jedné místnosti, k tomu televize zapnutá, kandidáti na prezidenta budou v očekávání, kocourek mě bude zezadu šťouchat packou… :)
když mě nic nenapadá. chodím pozdě z práce a pak rychle něco kuchtím a pak si lehnu gauč a dělám že se dívám a k tomu koukám co kdo píše… ale máš pravdu. je to bída. BArča by měla něco psát, Jirka nepíše, Lenka by měla víc psát. ja mám období bez fantazie, cítím se dobře ale fakt nevím co napsat. třeba že kluk si natrhl křížový vaz a pajdá o berlích a my to různě pytlíkujem abychom ho dostali do školy a ze školy. a dnes jem byla služebně pryč a manžel nemohl a tak chudák pajdal až domů a málem z toho umřel. a zároveň se mi zdá že mu to velmi prospělo. takže paradoxy, paradoxy. a z těch paradoxů se skládá svět.
ono dělat něco nadoraz, skutečně nadoraz ve smyslu víc než si myslím že vůbec de. prostě tolik že se to nedá unést a ještě se to unese je to nejlepší co člověka může potkat. a to nejhorší je být v pohodě a jen si užívat blahobyt.
prostě paradoxy jsou mystérium
mám něco napsat na svůj blog? a co bys jsi chtěla vědět? Napíšu to.
Mám teď v zimě psaní na počítači plný zuby z práce (sepisuju sklady a deníky jízd za celej rok) a dneska jsem se konečně dokopala přepsat maminčiny rukopisné paměti z dob jejího mládí.
Tak se asi upíšu i bez blogu.
Přečetla jsem článek a nebudu číst komentáře. Ty až pak, schválně, zda se s někým shodnu. Podněty na přemýšlení:
Liško, autobus = nevyřízená záležitost, která se ti připomíná
Maminka – nehraje v roli prožívání tvého ženství zrovna kladnou roli (ne ve skutečnosti, to se neví, ale v tvém prožívání) – posílá tě zabíjet
Ty všechny ženy, to jsi ty, tvé podoby. Vládne tam uvnitř mezi nimi jakés předstírání jako sebeobrana, sebeochrana. Napovídá to, že nemůžeš žít své ženství žít naplno, je ve vězení a hrozí mu zabití, dokonce i zabíjejí tu jednu vůdčí, to je alarmující. Ne, že by někdo zabíjel tvé ženství a dívčí podobu, ale prožíváš to tak.
Chceš se svázat s AH tak, že mu chceš dát svou ledvinu, ale stejně to nepomůže. Ty bys dala všechno, možná i život a on si jde do pohodlí bývalého domova. Vztah je stále velmi nevyrovnaný a nevyvážený. Tebe to zabíjí. Buďto změň postoj a hýčkej svoje ženství a dávej sama sobě lásku, o kterou škemráš u něj, anebo ho kopni do zadnice a hýčkej svoje ženství a dávej sama sobě lásku, o kterou škemráš (vnitřně) u něj. Takže ať už ho kopneš nebo ne, úkol je stejný. Pošli maminku do háje, nikoho nezabíjej, holky pust ven z toho internačního tábora a zkoušej najít svobodu a sama sebe a hlavně lásku pro sebe samu (hodně hodně moc) i v tom nevyváženém vztahu. – takto bych nabízela směr přemýšlení, co by mohlo být poselstvím takovýchto snů a představ.
Jo a jen tak mimochodem: Až si zase někdy budeš představovat romantickotklivé scénáře, jak nad dárkyní v nemocnici se někdo ustrne, tak v běžné životě to tak nechodí. Ještě do člověka kopnou – z mnoha stran. A právem. Protože je hlupák a riskuje svůj život kvůli někomu, kdo nedokáže ani s ním sdílet víkend.
Jsem ráda, že se mi daří své sny zapomenout jen jak se dotknu nohou podlahy. Až onehdy, našli jsme totiž s vnukama knihu Velký výkladový snář. Chtěli si v něm počíst, a pak se ptali každýho, co že se mu zdálo. Tak jsem druhý den urputně hned ráno, hledala kus papíru a tužku, abych si na něco potom vzpomněla. No na vsazení čísel do sportky to nebylo, ale docela jsme se nasmáli.
ad 21: šťastná to žena :-), které se sny zdají, ale nepamatuje si je nebo dokonce má pocit, že se jí nezdají sny vůbec (probouzí se v jiné fázi spánku), šťastná to žena. :-)))
Já jsem šťastná, že si je pamatuju! :o)
Hodně pomáhají, abychom si o sobě uvědomili potřebné, když si je zapamatujem. A ne vždycky jsou jen zlé nebo namáhavé.
Dneska se mi zdálo o návštěvě velkého sportovního jezdeckého střediska, spousta koní, spousta lidí, nějaká oslava nebo den otevřených dveří to bylo, seznámila jsem se tam s majiteli, kupodivu docela fajn lidi, bezva jsme si pokecali o koních, o původech a rodokmenech, o pracovitosti a temperamentu nám známých linií, prohlídla jsem si stáje, odchovnu hříbat (kupodivu je odchovávali společně s telaty), krytou jízdárnu… Bohužel jsem se probudila v momentě, kdy mi zrovna sedlali takový docela sympatický ušatý zvíře po Century… Po Century to byli dycky dobrý koně, i když v ne tak německým stylu, jak je dneska v módě, ale…
No, nesvezla jsem se už, ale i ta radost z těšení se za to stála.
Nemít sny? Kdepak, o tolik víc životů s nimi mám… :-)
20 – Dost dobrý.
horší je,když mezera mezi sny a realitou zmizí.A to se může stát kdykoliv a kdekoliv.
http://m.ihned.cz/c1-39451810-neuveritelny-pribeh-muze-ktery-nesnasel-lekare-protoze-mu-mengele-vzal-ledvinu
Fuj, mengele.
Mě sny baví, chci je, ale tolik se na ně nesoustředím jako kdysi, takže jich přichází míň, jen občas. Ono mi připadá lepší je mít, všimnout si jich, ale zas je moc nerozebírat; už jen samo to, že se něco zdálo, někdy stačí – a ten význam je buď zastřen, takže ho člověk nechce znát a stejně nerozklíčuje (leda až třeba v nové situaci za rok), anebo není zastřen a prostě stačí.
Lenko,
o ženství, jo, to mohlo být i takhle přímo o ženství. O PMS – že během měsíce je něco neprojeveno (dívky dělají jakoby nic) a pak se to jednou za měsíc vyleje, jde se do akce; jenže jak je vidět do blbý akce, vražedný. Ale zase kooperovaly! No tak počkám měsíc a uvidím zas, co mi menstruace odkryje že schovávám uvnitř :)
ad ženství – nojo, jeden ženský aspekt teď u mě neběží – ten aspekt péče (o druhého, nebo to může být péče i jen o mně?), starání se (o partnera, děti, domov, krmení…), spíš jsem se teď postavila proti tomu.
Což ještě neznamená, že je to výsledek – to je momentální stav, který musí být přechodný, trvalý asi ne.
Vše je v pohybu. Naštěstí.
nebo lépe: Vše plyne. (To se i líp hodí na menstruaci :)
Teď mě napadlo … když mám různé deníky, naposled vánoční, co kdybych si udělala jeden ženský! Ženský deník nebo ne, spíš měsíčník!! jen na ženské věci!
Akorát je paradox, že mám sice jeden volný pěkný bloček, ale ten má na deskách obrázek dýmky a něčeho hnědého pánského (ne, nemyslím hovínko, je to kniha nebo mapa nebo dřevěný stůl, ale je to v takové hnědé, která nemá s představou ženskosti nic společného). A ten bloček mi dala jedna velmi ženská mladá žena.
Ještě mám takovej hodně barevnej, ale ten jsem už vyhradila na zapisování přání a sledování, jestli objednávky jsou shůry vyplněny, nebo ne. Sice jsem popsala jen dvě stránečky, ale ten obal je zas moc divoce barevnej. Možná zajdu do papírnictví, protože bločky, to je moje. Ještě mám pár malých skicáčků, ale ty už mají také obsah zahájen, vymezen.
Nevěřili byste, jak blbě se shání nelinkovaný skicák formátu menší než A5 a z tvrdšího papíru, aby se na něj dobře kreslilo, nejlépe v kroužkové vazbě. Vždycky jsem si je koupila v cizině, ani nevím, jestli už se tady seženou.
Ha, mám to, v knihkupectvích teď bývají hezké bločky, dokonce na magnet, ó. Jen aby nebyly linkovaný nebo kostičkovaný, to nesnáším, protože někdy potřebuju psát třeba dokulata nebo šikmo a kreslit… jedině nelinko. Jinak mám pocit, že mám nalinkovaný život, br.
Chce to nějakou slaďárničku.
Přiznávám, že mám jeden notýsek, kam jsem zapisovala asi před šesti lety citáty (a pár jich použila do vánočního deníku). Je nelinkovaný, samozřejmě. Jenže tehdy měli nelinkovaný jen se sladkým obrázkem zbystřeného koťátka v trávě. Růžová tam nechybí. No tak ho nikomu neukazuju.
A je to, navštívila jsem papírnictví. Původně jsem sice pokukovala na internetu po notýskách Paperblanks
http://www.mall.cz/Paperblanks
http://www.paperblanks.com
s magnetem, ale pak mi přišly snobský a přezdobený, svítivý. Tak jsem si koupila notýsek poměrně tenký, asi 11 cm šířka a 12 cm výška – prima, původně určený na památník, takže má silnější listy, což je bezva. A na tvrdé obálce má kytky a nenápadný nápis Wild meadow flowers. A to se mi k ženství hodí – divoká květina, to je ono. Hned jdu psát o kalíšku, sexu, PMS a tak a lepit si to barevnými lepítky, chachá, to si užiju.
Možná to nazvu lunárník.
Nebo prostě louka divokých květů.
Aha, píšou, že formát je 12,5 x 14,5 cm. Značka Argus. To byl Odysseův pes, ne? Nebo ta mnohooká příšera? Já myslím, že asi obojí. Taky loď, Argo, co na ní jeli Argonauti pro zlatý rouno.
Kouknu se o víkendu do svého oblíbeného slovníku antické kultury.
Já taky koukala na netu po deníčkách. Že ti jako nějakej pěknej linknu, jen tak, jestli by se ti líbil. A on je opravdu problém najít nějaký pěkný bez linek. Taky jsem nakonec skončila u památníčků.
A nelinknula nic, bez linek. :-)
Výborně, tak jsme si kvit – kalíšek versus zápisníček.
A máme obojí! Juch.