Trampoty pana účetního ještě nezačaly

Na večírku jsem dostala sprďana, že mám dva psycho-výcviky, a neumím přímo pozvat chlapa na rande. Místo toho pořád promýšlím dopředu a překombinovávám, co mu napsat.

A nakonec to překombinované ani nemusí vyznít jako flirt, adresát si to může vyložit jako pracovní, trochu potrhlé psaní. Ne jako výzvu k výzvě. A nebyla by to rýpavá psychoterapeutka kamarádka Losos, aby ze mě příčinu na místě nevydolovala. Moje otázka totiž byla, proč s tím nakládám, jako by pozvat někoho ven bylo něco fatálního.

Vždyť o nic nejde, vím, že je na světě přes sedm miliard lidí, a když tě jeden pozve ven, neděje se nic děsnýho ani velkýho. A vím, že ženy můžou dělat první krok, ale já ho nedělám, nechávám to na mužích. Jen pro to vytvářím vhodné prostředí, jenže až moc nenápadně. Až pozoruhodně nenápadně na to, jak jsem nápadná a jak působím spontánně. Ve skutečnosti šrotuju v hlavě, že to přece nejde, aby žena dala najevo, že by byla svolná jít jen tak s někým na drink. Jako bych nechodila s jinýma chlapama na drink každý týden několikrát, bez jiných žen, chodím, jsem na to zvyklá, kamarádit s chlapama. Ale ne je vyzývat iniciativně k randeti. Natož přímo. No a to bylo pořád dokola, část večírku se tím zamořila, to mě trochu mrzí.

Losos na to naštěstí kápla a v půl jedné jsme mohli večírek ukončit. Do té doby nebylo jasné, v čem spočívá moje váhání a pocit fatálnosti, co za ním je. Ne, ty kecy, že žena čeká a muž iniciuje, to byla jen zástěrka. Hlavní věc a nejistota se nakonec týkala výběru! Mého výběru. Mojí nedůvěry, že si umím dobře vybrat chlapa. Jako bych předpokládala, že se to nepovede… a proto to ani nestojí za to zkoušet a je lepší se na to vykašlat a mít pohodu bez randění. Trefa je, že to vzniklo v době mého rozvodu. Odešla jsem totiž od dobrýho kluka, ne od špatnýho. A dala jsem se dohromady s Oslem a ta osloliščí smršť šla pak do prdele. Takže se mi pochroumala jistota, jestli poznám, ke komu se hodím a koho chci. Tak radši váhám a obávám se a nechci. Prosím vás, nenabrkněte si pošahanýho promiskuitního psychiatra a neopouštějte milýho, věrnýho, ochotnýho a milujícího fešáka, zlomí vám to srdce. I když vám to v tu chvíli připadá jako jediná cesta ke štěstí všech tří zúčastněných.

Tak teď víme to, co jsme věděli, ale nedali si to dohromady. Teď je to pohromadě. A jak se zbavit nejistoty při výběru? To je jednoduché. Orientovat se podle informací vlastního těla. I když… to jsem právě udělala a vrhla se k Oslovi, žejo… Asi se to muselo stát. Ale nezůstane při tom. S panem účetním to bylo poveselující pro mě a to už je pozitivní tělesná informace. On byl taky poveselen, protože ostatně ta atmosféra sestávala z nás obou, vytvořili jsme ji společně, aby pak nám jednotlivcům mohla dát nějaký tělesný pocit, který něco sděluje. Takže není důvod nepozvat pana účetního na rande. A to jsem dostala za úkol.

Plán je mu napsat jednoduchou a zcela přímou zprávu „Šel byste se mnou na drink? Liška.“ Prý nemám psát příjmení ani iniciálu příjmení. Přitom si vykáme a neznáme se… A na začátku prý nemám psát „Dobrý den,“ mám oslovení úplně vynechat a hotovo. Nebo napsat „Nechtěl byste se potkat na kávě? Liška.“ Ale ta negativní forma „nechtěl“ mi nepřipadá ideální a kávu nechci a stejně jsou všechny hospody zavřený. Nebo „Ráda bych se s vámi potkala…“ Nebo mě napadlo „A nešel byste se mnou na drink? Liška.“ Hned jsem začala zase komplikovaně vymýšlet, že je to celý divný, když jsou stejně hospody zavřený a že já bych šla nejradši na pivo někam k okýnku, jenže potom to čurání mezi zaparkovanými auty… A jak on si s tím drinkem případně poradí, když ty hospody jsou zavřený. No nějak. Nějak si poradí. „Ty bys chtěla chlapa, kterej si s tím neporadí? V nejhorším řekne: Nevím, kam bychom šli, máte nějakej nápad?“ pravil mužský účastník večírku.

Prostě tak nějak to napíšu a hotovo, kdyžtak mi napište, jak byste vy to viděli jako optimální. I kdyby to měla být jen zkouška rozhlasu a esemeskový trenažér, pokud je pan účetní šťastně ženat. A jestli chcete vědět, jak vypadá, tak možná jako ten vpravo – resp. uprostřed, vpravo je kočka – nebo taky úplně jinak, měl totiž respirátor a když jsme ho na začátku neměli, tak jsem se mu do obličeje moc nekoukla, ale rozhodně byl milej, to vím docela určitě.

Tak a to je konec ukázky překombinovaného šrotování a dál budu věcná a pokud možno přímá. Příště.

Obrázky v článku jsou staré, z archivu blogu. Je docela zábavné na nějaký zapomenutý ilustrativní obrázek natrefit.

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

14 komentářů u „Trampoty pana účetního ještě nezačaly

  1. Zdravím, což tak zajít na drink/kafe/procházku s občerstvením?
    Smím vás pozvat na drink/procházku?
    Pak mě napadá už jen rozbředlé Měl byste někdy čas a náladu…. což mi připadá poněkud „poníženě prosím“.
    Každopádně jsem napnutá jak to dopadne.

  2. Myslím, že jestli jste takovýhle problém rozlouskli na večírku, tak ten večírek opravdu stál za to! :-) A osobně mi připadá úplně nejlepší hned ta první varianta, kterou jsi napsala (Šel byste se mnou na drink?). Je to věcné, přímé a tím i sympatické. Být pan účetní, šla bych hned :-) Tak držím palce!

  3. Jéé, Mařko,
    já zapomněla, že jsem se ptala na návrhy textu zprávy, a myslela jsem napřed, že my dvě abychom šly spolu na procházku s občerstvením! :- ))
    Což by taky bylo fajn.

    Marie Veroniko,
    taky dík, no vida. Ohledně času poslání jsem napřed ctěla až v pondělí, ale koneckonců nejde o pracovní záležitost (že bych panu účetnímu nechala o víkendu volno od esemesek), tak mu asi napíšu v neděli vpodvečer.
    Hoho!

  4. Mařko,
    ještě jsem zjistlila, že na tvém blogu může komentovat jen někdo přihlášený přes google či co a to snižuje možnost komentování. Někteří se totiž přihlašují jako anonym nebo před adresu URL (já obvykle na jiných blozích) a ty možnosti tam chybí. Tak to je škoda, protože jsem tam chtěla napsat, že při četbě o svatbě jsem dostala chuť na tatarák. A to je samozřejmě informace, kterou autor blogu nutně potřebuje dostat od čtenáče, bez toho se neobejde – no a napsat to tam nešlo. : )

  5. Ja bych to jeste osekala na „Drink v parku?“ nebo „Kafe v parku?“ Tim zmizi to neosobni vykani. A park bych tam zminila jako bezpecne prostredi, kam se da nenucene prijit a odejit a clovek si nemusi lamat hlavu, kde by jako mel ten drink v dnesni posahane dobe probehnout, protoze na prvni dobrou doma by mohl brat jako ulet nejen sporadany pan ucetni:) Nebo jako klidne park zamenit za jakekoliv inspirativni neutralni misto.

  6. Psice,
    jo, dodat „v parku“ nebo „venku,“ to je by byloa si pro pana účetního předem úlevné, to jo. Super, dík.
    Vykání – mně připadá osobnější než infinitiv, než neoslovení – to jenom „kafe v parku“ mi implikuje, že nejde o osobu, že je jedno, jestli jdu na kafe sama nebo s někým (což jedno je, ale já chci, by věděl, že tam chci jít s ním a ne jinak).

  7. No vidis, to je zajimavy, co ta fraze muze vsechno vyvolavat! Ja tyhle nabidky bez slovesa pouzivam docela casto a vubec jsem si neuvedomila, ze to treba na nekoho muze pusobit, jakoze mi to je to jedno, jestli tam budu sama nebo s nim. Ja za tim vykanim zas vidim odstup, vekovy i citovy. Ale to je tim, ze na to nejsem moc zvykla – u nas se tyka se vsemi i v praci. Vlastne to muze byt hezky, takovy prvorepublikove noblesni:) Jako kdyz Hugo Haas doprovazi Adinu Mandlovou do kavarny Slavia;)

  8. „Kdybyste mě zítra hledal, budu se odpoledne procházet po kolonádě Jamesi…“
    :-)

  9. Řešila jsem před cca 3 měsíci něco podobného, první okouzlení bylo oboustranné a pán nabídl dokonce spolupráci, ale nakonec z toho nebylo nic. Asi jsme oba čekali, že ten druhý půjde vstříc, ale ten krok neudělal nakonec ani jeden z nás… je mi to líto, protože mi silně připomínal mého tatínka, který mi zemřel v mých 18 letech a žádný chlap už nebyl nikdy jako on! Ale na druhou stranu to je dobře, protože jednoho chlapa už doma mám, přežili jsme i koronáč a to je co říct! Zocelilo nás to. Ale Liško, zkus to, kdoví jak se to vyvrbí?? – Mám dnes volno, nezajdem na kávu?? Jste sympaťák! –

  10. Psice, jooo, Adina Mandlová – ta mi vzhledem připomíná moji neteř a hlasem moji kolegyni. Všechno jsou to takové nezaměnitelné zvláštně krásné ženy.
    Hugo Haas je vtipnej, ale má takovej gayovitej zadek, zdálo se mi vždycky. No, rozhodně ho chovám docela v úctě. :- )

    Jirko
    to je přesný!! To budu aplikovat příště. Z čeho to je??
    Podobné hlášky jsou ve hře Oscara Wildea Ideální manžel, to je parádní věc (ten film je trochu osekanej, ale rozhlasová česká hra dobrá).

    zuzi
    Tvoje věta je dobrá – „Mám dnes volno, nezajdem na kávu,“ to si nechám do budoucna. Brzkého budoucna.
    Že jste společně přežili koronáč, to je důkaz, že to spolu zatraceně dobře umíte, gratuluju!

  11. Šel byste se mnou na kafe ven do parku?

    Kafe bys přinesla v termosce s dvěma kalíšky a k tomu třeba placatku něčeho ostřejšího ;)

  12. Proč zorganizovanej?
    V dnešní době covidové, kdy ti kafe vydaj u okýnka a konzumuj si to kde chceš…
    Takhle si můžete vybrat pěkný místo pro piknik a pokec.
    Mně by to nevadilo :)

  13. Tak to je pro mě dobrá informace.
    To pití se dá koupit a pak si ho odtáhnout do parku. Kalíšky se hodí mít, to je pravda. Zajímalo by mě, kam jsem onehdá založila ten zálohovaný kelímek za 50 Kč.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.