Tuším, že se vracím k tuši

KOMIKS KRÁLÍČKOVÝ

tus_comics1_500

Druhý komiks toho večera byl řiťuální:

tus_comics2strip_500

Zkusila jsem ho dát do řádku, připadá mi, že tak patří, když jsou to jen tři políčka, ale tady na internetu 1) se pak malá písmenka špatně čtou a 2) je zvykem pohyb nahoru a dolů.

Ještě jeden komáří komiks v řádku:

tus_comics3strip_500

Perokresba tuší mě docela baví – ale tohle pero je vlastně na psaní. Dokoupila jsem si včera i kreslicí, jede po papíře mnohem líp, dlouho se nemusí namočit, ale dělá o něco silnější čáry a nemohu ho použít v tak malém notýsku (8,5 x 14 cm). Na formát A4 by to mohlo být skvělé. Zkusím. Zajímavé je, že tím kreslicím perem se mi špatně píše tiskace, potřebuji jiný náklon. Psacím písmem to jde dobře. A psacím perkem se mi píše dobře tiskace a špatně psace. Budu to muset nějak nakombinovat a koupit si druhou násadku, abych nemusela pořád přendavat pera.

Poprvé jsem kreslila tuší a perem asi v 10 letech a docela mi to šlo. Bavilo mě dělat různá šrafování na zastíněných ploškách. Pamatuju si, že jsem kreslila šachového pěšce.

Hotová kresba pořízená tuší je výhodná v tom, že nejde rozmazat vodou. A to je přesně to, čeho se držím léta letoucí – kreslit tužkou a psát propiskou, protože se nerozpíjí, kreslit komiksy lihovým fixem, protože se nerozpíjí (i když mám podezření, že časem čára změní barvu). Nerada používám fixy na vodní bázi nebo nějaké gelovky. Leda vodovky, to zas jo – akvarel se vodou rozmývat musí, to by jinak nešlo, to uznávám :-)

A co inkoust … koupila jsem si, když už jsem byla v papírnictví, i černý inkoust. Je řidší než tuš, takový „splavnější,“ řekla bych, ještě rychlejší. To by mi vyhovovalo – kreslím rychle, nemám ráda pomalou „umrněnou“ práci, která často ve výsledku vypadá hůř než ta moje křivá, rychlá, dynamická a bez přípravy. Jenže inkoust se po zaschnutí na papíře vodou rozmazat trochu dá. Kdežto z rukou umýt hned tak nejde. To tuš jde. Ta zas nejde ze všech ostatních věcí … Pro mě je nevýhoda inkoustu v tom, že méně věřím jeho černosti, trvanlivosti a původu (nevím, z čeho se vlastně dneska dělá, z duběnek nebo hlavonožců asi těžko) a že pomalu schne. Kresba zůstává dlouho mokrá a ta doba mi stačí na to, abych si obrázek neopatrně rozmázla. Tuš rozmáznu jenom občas, ta je suchá raz dva.

Záleží i na papíře, určitě. Hlavně nesmí pouštět chlupy, to je nejdůležitější. Když se na hrot pera zachytí papírový chloupek, nevšimnete si toho hned a čára je najednou nepřesná a tlustá a měkká a je po srandě. Tuš jde použít i na běžném tenkém papíře, nepropíjí se tolik na druhou stranu jako lihový fix. A tolik nesmrdí. Akorát není moc praktická při cestování – těžko si v tramvaji vytáhnu lahvičku, namočím pero a nakreslím spolucestujícího. To ne, na to je nejlepší tužka. Tuší se dá cokoli dodělat doma, pokud nutno.

Tak proč jsem po ní po dlouhé době sáhla? Líp se s ní šrafuje než s fixem, když na to přijde. Nutí k lehčí ruce. A snad vyjde levněji než fixy. Tenký černý lihový stojí 15 korun a vydrží mi nejvýš na 4 komiksové stránky A4. Pak přestane být čára homogenní, začne vynechávat – což vůbec nevadí a neprojeví se např. při nadepisování CDéček, ale při kreslení dost.

Ještě mám v záloze jednu radost z rulisína – kaligrafické fixy protáhlého profilu. S těmi se ještě vyřádím, „až bude nejhůř.“ Sice jsou na vodní bázi, ale to nakonec u digitalizovaného „díla“ nehraje roli. – Tak proč potom tohle celé vlastně píšu, žejo … když digitalizace smaže všechny rozdíly?! Přece proto, že záleží na kresbě v okamžiku kresby a nejenom až potom, až na výsledku. Záleží na tom, jestli chci chvíli žít tím, že kreslím měkce, anebo tvrdě nebo ještě jinak.

Jo a další radostí v zásobě jsou rákosová pera, co jsem si přišmikla v Turecku v roce 2008. A ještě jednu radost jsem chtěla … teď si nemůžu vzpomenout … jo, že zkusím lehce kolorovat černobílé komiksy v počítači. Nebo vyplnit nějakou počítačovou texturou. Uvidíme.

Zatím ne, zatím jdu kreslit další vrány.

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Comics a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

10 komentářů u „Tuším, že se vracím k tuši

  1. tuším, že se vracím k tuši a maluji černě svou duši :-)

  2. V buši, s kuší i sušící si sushi, prostě aniž ho co ruší, srdce pro tuš buší.

  3. :-) to se říct muší, že máte poetickou duši!

    Mě teď napadá jen: Huš, kuš!
    Ale to právě není to, co bych chtěla říct.

  4. A mně nejvíc sluší trhat křídla muší.
    Lidi hluší, čistit uši, slyším křídla poletuší, usedají na kartuši, šustoší si pod moruší – Miluši šíp trefí nůši.

    Pracovat, hned.

  5. jsem četla. Hlavně nesmí pouštět chlapy. to je nejdůležitější :-) Pak tolik nesmrdí

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.