V orlím hnízdě

SEN 3.2.2016

Široká pohodlná cesta lesem. Není to evropský les, je to džungle v krajích Sandokanových. Pohybují se tu lidé z jedné i druhé strany, vlastně nepřátelé. Skupinka jde po cestě proti někomu – vidím, že je to vyšší muž v evr. uniformě z 18. nebo 19. století – a neměl štěstí, střelili mu šíp do hrudi.

My jsme vylezli na horu, na vysokou skálu, na které je ještě stavba, tzv. Orlí hnízdo. Asi hrad s rozhlednou. Nevím, nemůžu to dobře vidět, protože jsem přímo nahoře, až na střeše nejvyšší vyhlídky. Je to konstrukce kruhovitého vypouklého tvaru ze svařených kovových tyčí, přetažená plachtou. Ta se dost odchlipuje. Ležím na břiše nahoře na té plachtě. Nechci radši lézt jen po těch kovových tyčích, kde nejsou překryty plachtou, protože trčet vysoko ve vzduchu a vidět ho všude kolem by mě mohlo znepokojit. Tyče jsou sice poměrně blízko u sebe, nedá se mezi nimi propadnout, ale kdoví kolik hodin tady ještě budu, chci si udržet klid.

Je tu se mnou muž, zřejmě vůdce naší skupiny, vyhlíží do kraje. On je ten, kdo má vydat rozhodnutí, co dál, jakou strategii uplatnit. Přivedl mě sem. Vidí, že k hoře přichází několik lidí.

“Turisti! Největší nepřítel jsou turisti.”

Už vylezli sem na vyhlídku, co je pod naší střechou. Snažím se udržet na plachtě.

.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Sny a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

26 komentářů u „V orlím hnízdě

  1. Asociace:
    Orlí hnízdo – před týdnem jsem se přihlásila na čchi-kung. Ten systém čchi-kungu se jmenuje “Orel v hnízdě.” Toho dne zrovna jedna známá na facebooku psala, že je v Berchtesgadenu. Hitlerově základně tam na skále se také říká orlí hnízdo. Kdečemu tak říkám – jakékoli chatě na skále a jednomu převisu nahoře nad řekou v Česko-saském Švýcarsku jsme tak myslím taky říkali.

    Tyče kovové, na kterých ležím – předvčírem mi máma dala podložku, co se dává přes matraci a je vyztužena kovovými lamelami. Psali tam něco o léčebných účincích magnetismem, ale mně jde o to, že to zpevní moji matraci a ta se nebude pošupovat po dřevěných šprušlích a vytvářet mezi nimi ďuzny. A snad to funguje! Máma náhodou koupila před pár lety dvě tyhle podložky, jednu používá a jednu chtěla někomu dát, já se o ní dověděla až teď a jásavě jsem si ji odnesla domů.

    Ležet na střeše ve vzduchu – Když jsme bydleli v podkroví, spali jsme v patře až úplně pod hřebenem střechy. Cítila jsem se divně – že ležím úplně nahoře na domě na malém kousku a kdyby se odendala ta střechy, co je jediná nade mnou, byla bych ve vzduchu. Cítila jsem se asi jako v orlím hnízdě. Nekrytě.

  2. Posouvající se rošty pod matrací, a tudíž přílišný uhýbání/prohýbání se matrace s parametry tvrdosti č. 3 a 4 na stupnici 1 – 5 (radši budu spát na zemi jak na moc měkku, ani na té straně s tuhostí 3 nespím, bolí mě z ní záda)) jsem vyřešila přikoupením ještě jedné sady roštů. rozebrala jsem je na jednotlivé latě a těmi proskládala stávající mezery. Jedna lať mi zbyla, tak mám aspoň do rezervy, kdyby něco prasklo. :-)
    Příští matraci si koupím 4 a 5. Už se těším.

  3. Měkké spaní nemám ráda. Ale tvrdá zem už mi taky dá zabrat.

    Včera máma koupila tátovi novou matraci. Taky prý má dvě strany různě tvrdé. Rošt má dobrý, od první mrtvice:) Vyčistily jsme mu v neděli celou postel včetně úložného prostoru, tak se má na co těšit. Prý mámě řekl, že má chuť na sex:) Vida, ať mu elán vydrží! (Zatím ještě není doma.)

  4. Zajímavý sen… Orlí hnízdo jako něco co trčí a je vidět, a ty s chceš udržet klid. Ale už jsi nahoře :-)

  5. Taky mám raději tvrdší matraci, koupili jsme si nedávno nové…. podobné jako ty staré (Gumotex Břeclav) a jsou tvrdší :-) zvykáme si.

  6. 4
    Ale to bytí nahoře právě moc klidu nepřináší, je riskantní a příliš “nahý”.

  7. Ra a ru,
    “trčí” a “nahý” se na to hodí, jo.

    Tak že by to byla nějaká expozice – být exponovanej mezi lidma, uprostřed kruhu lidí je taky “trčet nahý.” Tohle bylo ale spíš bez lidí… dokud nepříšle největší nepřítel, turisti :)

    Co by mohli být u mě turisti? Mě napadá leda chlapi, co cestujou po ženskejch, ti,co se nechtějí usadit a žít spolu se ženou, ale chodit pořád “po horách.”
    Nojo, ale i turista má přece domov, kam se rád vrací!
    Orlí hnízdo to ovšem nebývá, to nebývá domov, to je výspa.
    I pro Hitlera to bylo něco jako víkendhaus.

    A já – jsem v orlím hnízdě. Já nejsem v bezpečném domově, usazená. Taky jsem v pohybu, jako turisti. Spíš v nějakém boji, vypadalo to. Partyzáni jsme možná byli, něco takového.

  8. Turisti jsou obecně očumovači. Povrchní. Hlasití a šlapající po kytkách, odhazující papírky a plechovky. :-)

  9. Jestli ono to nepředznamenává, že už taky začínáš cítit potřebu parkingu.
    Ten tvůj po podnájmech putovní život bez vlastního zázemí…
    Děti jako turisti?

  10. Myslím děti v mateřské školce, s níž sdílíš svoje hnízdo…

  11. Věrko 9,
    a dá se odtud jít na další blogy!
    Já jsem ráda, žes tu nechala odkaz na svůj blog – vždycky ráda najdu někoho nového zajímavého! Akorát teď se mi nedaří se tam podívat, protože můj počítač je pomalý a pomalu otvíral už úvodní obrázek, natož hudební doprovod. Ten spustil až po několika minutách, text zmizel a pak se zase začal objevovat…Takže radši zítra z lepšího stroje! Mám se na co těšit.

    A ta věta o objevení blogu mě inspirovala – mohla bych si každý den říct: Co jsem dnes našla?

    Zkusím to každý den udělat. Konečně mám téma do dalšího notesu!

  12. ru 12, 13 moje bydlení
    – jo, to taky může být. Myslím na to někdy, ověřuju, jestli je to pro mě ještě OK a zatím jsem zjistila, že mě to ještě baví. Jako ideální budoucí vývoj jsem zachytila tento svůj pocit:
    “Dobře se mi tu spí, je to fajn a mám hezký výhled z postele, jsem vděčná. Ještě aby to vydrželo, než přijde můj muž, princ na bílém koni, a ten až moje bydlení uvidí, nelekne se a neuvidím v jeho výrazu “ježkovy zraky, to je malý!!” ale ocení to (náhodou ten chlapec s čoko-tyčinkama v červnu to ocenil, jenže ten to srovnával s bydlením na ubytovně) a ocení mě a pak mě naloží se vším všudy a převeze na svém oři do svého domu, kam se vejdou všechny moje věci a ještě všechny, co vyrobím :-)

    Turisti – mám je hozené podle toho, jaký turista jsem já, a já když už jsem turista, tak se zajímám o krajinu i o lidské výtvory, na které se jdu podívat, přemýšlím o tom, o historii, zařazuju si to do kontextu, kterého jsem schopná, žiju v té krajině, kreslím a fotím si ji , čtu si o ní, často právě na ni koukám jako na vyhlídce (protože přčece jen do ní nepatřím, nejsem přímo plně v ní, ale jako na rozhledně v ní)… no už tu lahev asi dopiju, je nějaká poetická :)

  13. Vnímám rozdíl domorodec – turista. Domorodec se cítí doma… že se pohybuje v prostoru který je “jeho”. Turista vstoupil do prostoru který nezná. Přičemž přivlastnit si prostor samozřejmě nelze… takže je to spíše iluzorní rozdělení na prostor, kde jsem doma jako “ryba ve vodě” a kde našlapuji po špičkách nebo jako slon v porcelánu dle situace.

  14. 17 anebo kde našlapuji… tedy splývá dohromady že se jedná o druhou variantu

  15. 17, 18
    jakto iluzorní? To je přece jasné rozdělení. Ještě aby domorodec bylo totéž co turista. Proč potom vůbec mít víc než jedno slovo pro všechno?:-)

  16. ratko,
    mně se zdá, že jsme tě nějak vycukali v poslední době a snažíš se být hodně opatrná.
    Ne, nedej se! Pojď na to posvým :)

  17. Přemýšlela jsem o tom teď dole při pískování.
    Možná nikdo konkrétní, ti turisti, ale prostě všichni.
    Všichni, kdo s tebou nejsou zrovna na tom stejném místě jako tvoji průvodci či souputníci, tvoji “domorodci”.

    Proč jste nepomohli tomu muži v uniformě, s šípem trčícím z hrudi?
    Protože taky je “cizí”, někdo na té druhé straně, někdo, kdo se vás netýkal?

    Turisti jsou někdo, kdo se vás netýká, (dějově, místně) ale překračují hranice a vnucují se (do)týkáním vás (dějově, místně)?

  18. Já tam ty turisty vidím zase v úplně jiné souvislosti. Ale to je tím, že jsem si začátek toho snu představila jako dobrodružný film, člověk čeká, co bude následovat – a do kamery vchází hlouček turistů a začnou si rozbalovat tatranky. Tím pádem to na mě působí, jako byste ten vedoucí muž a ty byli dvojka, co má hlavu plnou snů a žili si svoji kovbojku v běžném světě, což se samozřejmě nedá uhrát bez toho, aniž by občas člověk zabředl do denní reality, což ten muž trochu pejorativně hodnotí jako vpád nejhoršího nepřítele. Nevím, jestli je to srozumitelné, ale působí na mě trochu jako Akční hrdina, jen zase jiným způsobem. A připadá mi to fajn – proč ne, a proč by člověk měl žít spořádaně a vážně jenom kvůli tomu, že na to má věk, nebo postavení. Taková dobrá předzvěst jara – odpoutat hlavu a jen tak si s lehkostí hrát. Představa prince, který má svou milou vysvobodit, může působit strašně závazně – tak, že to může mnohé prince vylekat. Tudy bych na to nešla. Spíš přes ten příběh plný dobrodružství a fantazie. Příjemný let!

  19. 22
    Nojo, to je taky dobrý.
    Ale vlastně se to zas až tak radikálně od 21 neliší, přijde mi, že ten princip je stejnej.

  20. 22 psice,
    johohó! Začátek byl opravdu jako film
    (proto ad ru 21 jsem s tím mužem šípem proklátým nebyli v žádném vztahu, on byl spíš ve filmu, jen pohled na něj to byl, “my” ještě nebyli nikde).

    Psice, ale to je dobrý, co říkáš, cítím v tom závan nového kousku mého pochopení. Ještě ne úplnej vítr jako na střeše orlího hnízda, jen závan – totiž ten odpor k denní realitě, kterou paradoxně ztělesňují turisti, ti tam jsou jediní “normální” lidi, ostatní je filmové. To je dobrej podnět, snad se to ve mně nějak rozvine k uvolněnému dobrodružství, i k denní realitě (ta nechuť do ranního vstávání je taky výraz toho, že denní realita je v něčem pro mě otravná), a ne k idealizování si Sandokanů a podobných :)

  21. 23
    ajo, 22 a 21 si nejsou tak vzdálený. Vy jste vždycky tak bystrozraký!
    – ale nenene, nebudu se kvůli tomu cítit jako blbec, zkusím taky zbystřit.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *