CHAČAPURI
Chačapuri, gruzínský sýrový koláč, jsem jedla jen jednou, od firmy Ethnocatering, a mohla jsem se po něm umlátit. Vlahé vláčné ach. Velké jako kolo od vozu. To bylo letos v březnu. Najít na internetu recept nebo portrét nebo přátele chačapuri je snadné.
Minulý týden, když měli v sámošce, kam si často chodím pro oběd, zlevněnou mozzarellu, koupila jsem si dvě s myšlenkou, že mám přece doma velké balení balkánského sýra a že mozzarella + balkánský sýr + kynuté těsto kolem + moje keramická modře kostkovaná mísa velká jako kolo od vozu = chačapuri!
Druhý den jsem dokoupila ještě kvasnice, ehm. To bylo tuším ve středu. Dnes máme pondělí a chačapuri se peče, jako kolo od vozu. Kostka droždí měla zajímavý životaběh – jednu noc a den zůstalo zapadlé dole v rohu tašky, další noc a den zapomenuté v práci a přes víkend leželo doma na stole. Zapomněla jsem ho dát do lednice, ale nijak mu to neubralo na kráse a životaschopnosti; kvásek bublal jako bahenní rezervace.
A teď ochutnávám, ještě horké. Lepší bude počkat. A příště by se kynuté těsto dalo naplnit špenátem nebo mletým masem, to by bylo také báječné! Nojo, někde mají pizzu, někde chleba, buchty a jinde chačapuri. Takové hezké slovo – chačapuri.
jo supr, perfektní vzpomínka. chačapuri jsem jedla v Gruzii několikrát. stála obří řada lidí a my jako inostránci jsme dostávali přednostně. nejlepší koláč světa plněný nejlepším ovčím sýrem na světě. dodnes cítím tu chuť horké buchty se slanou náplní. božské jídlo – božský sýr, něco jako brynza ale lepší.
ratko,
aháá, tak by to bylo lepší s brynzou, namíchanou ještě s nějakým jiným sýrem?
Já snědla třetinu svého kola od vozu a už nemůžu – já, takový žrout. Vyšlo mi to ne kompaktní a ne hutné; těsto je víc nadýchané, těch kvasnic asi bylo moc, dost je cítím i chuťově. Ještě jsem si ukrojila. Už nemůůůůžu. Zítra si to dám k snídani a k večeři a už teď mi to leze krkem, to jsem nečekala :)
Originál, jak jsem ho jedla od domorodců nebyl moc velký, byl to jako hanácký koláč, ne moc nadýchaný – bylo to pečené možná v nějaké speciální peci – pánvi, a ten sýr byl boží, to není ani jako brynza možná něco co jako originál řecký ovčí feta napůl hrudkoval a napůl se táhl, určitě musí být z nepasterizovaného mléka, nahoře se házelo vejce, to se míchalo s ještě vařícím bublajícím sýrem. a toto horké něco se jedlo. horké. a na místě. byla jsem omráčena tu dobrotou. nikdy jsem tak dobrou buchtu nejedla. ale to bylo asi tím sýrem a speciální způsobe pečení – ty pecopánve byly jen na chačapury. domnívám se že u nás se to nedá upéct. čína na český způsob taky není čína. je to furt české jídlo :-)
chci tím básněním říct, že studené to asi nebude ono :-)
No, taky se bojím, že studený to bude zítra chutnat jako buchty, co už nejsou čerstvý. Ale když to něčím zapiju… :)) K snídani kafem a k večeři uvidíme.
Liško, to je plněný jako buchta, takže je těsto i zvrchu? Hoď sem pracovní postup, prosím, mám tyhle věci ráda a na suroviny to nevypadá příliš náročně :-)
Dík, Clea
Cleo,
je to nenáročné, těsto je i svrchu a postup se dá najít různě ve vyhledávačích, např. u pana cuketky na blogu, odkud to pak hodně lidí, zdá se, přejalo.
a jak to chutná teď? teda studené
Jojo, díky, pana Cuketku jsem už vygůglila, asi to zkusím, vypadá to celkem nenáročně.
Dnes ráno to chutnalo dobře, ale spíš jako kynutá buchta s lehkou příchutí sýra. Ten tam nebyl moc cítit, protože těsto moc nakynulo a taky jsem ho rozložila nerovnoměrně, takže některá část je víc sýrová a jiná víc těstová – zkrátka jako profesionál bych to péct nemohla, mě by to podle receptu nebo rovnoměrně rozložené ani nebavilo.
A za chvíli jdu domů a k večeři bude zase chačapuri. Ještě ho mám půlku.
Určitě i potom zbyde. Možná si ho zítra k obědu něčím ještě přimažu a dám si k tomu nějakou zeleninu.
s chačapuri se dá určitě experimentovat, já jsem při čtení úplně na něco pdoobného dostala chuť.