Veselé jsou!

VÁNOCE.

99-oz5

Na obrázku je moje oblíbená vánoční ozdoba, po babičce Kokodí a Dědínkovi; jak jsem je nazývala. Dávám na ni pozor a některý rok, když máme zrovna stromomilnou kočku, ozdobu raději nevěším. Letos ano, kocour už za pár let svého života prokázal, že nejraději leží pod stromem a ozdoby neshazuje a nehoní po bytě.

99-kocIMG_7977_500

Odposlechnuto 23.12. v autobuse, ke kamarádce hovoří patnáctiletá dívka:

„Přišla jsem domů a myslela jsem, že jsem v obchodním domě Ikea!!! Máma už ozdobila stromeček, koupila velký koule, je vidět že byly drahý, všechno naparáděný… TO NENI ŽÁDNEJ DOMOV! To je nanic. To není žádnej domov. To je k hovnu.“

Tak to se u nás stát nemůže. U našich to vypadá jako na starém ošumělém crazy hradě, jehož kousíček jste viděli loni.

Zde další kousek – slaměná špice na stromečku a její pozadí. Raně barokní, řekla bych. Ale v zaručeně přesných uniformách. Všichni pajduláci, co táta vyráběl, jsou v přesných uniformách:

99-oz9-pajd

Pod nimi a nad nimi je knihovna. V popředí dole na stromku máme slaměné řetězy, které ladí ke špici a sjednocují stylově pestrou směs rodinných ozdob.

Letos jsem si vyfotila několik nejoblíbenějších papírových

99-oz1

99-oz2

– byla jsem ve veselém rozpoložení – a korálkových:

99-oz6

99-oz7

99-oz4

Jaképak by to u nás byly vánoce bez žáby!

Takhle vypadá krabice s ozdobami, když vylezu nahoru do kvelbu, sundám ji, rozvážu starý provázek, odklopím víko a odhrnu střapaté stříbrné řetězy, co se dřív prodávaly přibalené v čokoládových kolekcích:

99-oz3

Bok krabice:

99-oz8

A aby byly opravdu vánoce veselé, přidaly jsme s mámou na stromek několik nových exemplářů. Máma donesla krajkový zvonek od rodinné známé, která před rokem zemřela. Já přinesla tátovu veverku velkou jako dlaň, jeho hračku z dětství. Když mi bylo asi dvanáct, vyhodil ji. Tak jsem ji schovala do šuplíku a zachránila. Portrét veverky:

99-oz9-veverka

Jen zavěsit. Přišel její čas. Kdo by to byl ještě před pár dny tušil, že veverka bude na vánočním stromku.

V tom horním šuplíku také přechovávám gumového kominíčka, kterého mi věnoval můj profesor hry na violoncello. Jednou jsem přišla na hodinu a on tam kominíčka měl, právě ho od někoho dostal. I s plastovým žebříčkem přes rameno a vlněným čtyřlístkem. A já hrála ještě mizerneji než jindy. Profesor si všimnul, že pokukuju po kominíčkovi, a dal mi ho. Kominíčka na přísavce. Tu už dnes také nemá a šup s ním na stromek.

 99-oz9b-kominik

Mě takové uhozené ozdoby baví. Mají smysl. Nesou v sobě vzpomínky na konkrétní lidi. A vánoce jsou veselejší. Ze všech tradic jsem ochotná právě jen zdobit stromek, vyrábět perníčky a lít olovo. Tu poslední tradici jsem si zavedla sama, v rodině jsme to nikdy nedělali.

Příští vánoce vám zase nějaké naše ozdoby ukážu a možná konečně uvidíte i erby na stropě a kušníře na zdi, husitskou tramvaj, trůn nebo markytánky, kvůli kterým padl kus ubrusu. Co neuvidíte, je stromek v jednotném stylu. Na ten si můžete zajít někam do obchoďáku. Ne domů.

stromek 002-500

.

17 komentářů u „Veselé jsou!

  1. :-)
    moc hezké.
    můj malý umělý stromek také není jednotný. Ozdoby všechny možné, tak různě darované i koupené.
    slaměné, látkové, bílé krajkové, dřevěné, vyřezávané, třpytvé koule, umělohmotné, jablíčka, zvonečky, mašlčky….prostě všehochuť, která mě ladí a hladí.

  2. Ty korálkový jsme takjy měli, i kominíčky. Z mýho dětství, ze stromečků, než se naši rzvedli.
    Vždycky jsme je kombinovali se skleněnýma. Na horní patra stromečku s edávaly skleněný slzičky akapky, malý, pak níž větší, přecházelky do koupí a dole byly největší baňky.
    Jenže stěhování, kočky, děti…
    Skoro nic nezbylo.
    Taky mám teď už jen komerční všehochuť.
    Ale to neva, není hlavní, co se věší, ale že se věší.

  3. ru,
    tojo, hlavně že se věší,co se chce.
    Taky jsme dávávali nahoru na stromek skleněné zvonečky různých barev. už nemáme ani jeden. Nejdýl vydržel zelenej, ale už je taky pryč. Ani v té staré krabici po něm nejsou pozůstatky – a to tam zůstávají klipsy na svíčky i ozdoby, co už nejdou pověsit apod.

  4. Jo, zvonečky, taky. Červenej, zelenej, stříbrnej, modrej…
    Chtěla jsem napsat, že jsou to vzpomínky jak z minulýho století, ale ono vlastně jo…

  5. Naši mají podobnou krabici, taky s cenama v Kčs. Je tam v ní i mámina oblíbená po babičce – té se bojím jako čert, že spadne a rozbije se na milión částí. Btw. já jsem jedny z nejlepších zažila i s papundeklovým, jako bonus navíc neopadal a člověk se nemusel bát, že se rozbije:)

  6. Ty korálkové hvězdice jsem nesnášel, vždycky se zamotaly v krabici do sebe a při oddělování jsem je často ničil. Ovoce jsme měli taky, k hruškám i jablka a něco oranžovýho kulatýho – pamatuju si, že jsem do nich chtěl jako malý kousat, vždycky mi bylo záhadou, z čeho jsou vyrobený. A pak si pamatuju na skleněný kohoutky a ptáčky, sedící na kovové sponě, takovým spínacím kolíčku, ten byl lepší, než věšení na drátkách. Drátky nemám rád – od té doby ani jim podobné hlavolamy. Radši provázky. Všechny ozdoby jsem vyměnil za slámu a hadrové mašle – pěkně se ty přírodní materiály vyjímají na mém umělohmotném stromečku :-)
    Ale co bych chtěl úplně nejvíc, je dům se zahradou a před prosklenýma dveřma zasazenou jedli(čku), kterou bych vánočně zdobil a na koberec pod ní přidal dárky, o kterých se dá delší dobu tvrdit, že je přinesl ježíšek. Nad to celý asi budu muset dát slunečník proti sněhu, nebo nějakou stříšku, to domyslím pozdějc…

  7. 7
    To je krásný…
    Bez stříšky. Ono zas tolik sněhu poslední roky nepadá. A jedličku pod nebem přeci nemůžeš odříznout od nebe nějakou stříškou. Bude stačit dárky pro jistotu zabalit ještě do igelitu, aby se ty ponožky a knížky v nejhorším moc nenacucaly. :-)

  8. 7. a jo ptáčci…..u babičky na stromečku :-)
    Jirko, připomněls mi, jak jsme kdysi s dětmi s oddílu chodili do lesa každý rokdo lesa strojit stromeček zvířátkám :-)

    u vchodu našeho domu (novodobý panelák), si děti z domu každý rok zdobí strom ozdobami, světýlka tam nejsou – smrček. a taky taková všehochut ozdob, včetně papírových, vystříhaných a vyrobených dětmi.
    taky je to moc hezký.

  9. Naši mají úplně stejný typ krabic i ozdob:-). U nás doma byly letos nerozbitné z Číny (děti 3,5 a 1,5), ale příští roky snad už s českou všehochutí…

  10. Veroniko,
    nerozbitné se také hodí. Kdoví, třeba za padesát let budou perlou ve sbírce :)

    Připomněli jste mi ty skleněné ptáčky s ocáskem – my je neměli, ale jsou takoví profláklí a zase se vyrábějí! Dají se koupit, viděla jsem je v Nelahozevsi na adventním trhu.

    psice,
    papundeklovej je určitě nezapomenutelnej. Já měla párkrát „stromek“ z modelářskejch tyček a byla jsem na něj hrdá.
    Rodiče koupili umělý stromek, když mi bylo asi patnáct. Tehdy mi to připadalo divný, protože jsem neznala nikoho s umělým stromkem, ale mají ho doteďka a finančně je to už celkem úspora. A nemusí se furt luxovat jehličí zapíchaný v koberci. A nemusím dávat těžší ozdoby na tlustší větve. A nemusíme ho po vánocích rozřezat, jak jsme to dělávali kdysi. Jen rozpojit tři díly a je to. Pro děti je ale pravej stromek jiný kafe.
    Krom umělého stromku mají každý rok neumělé chvojí z vejmutovky ve váze a to už má taky svou tradiční výzdobu.

  11. Bloudičko,
    zrovna dneska jsem se koukala na tvoje PF.

    Komplet stromek už nebude žádný tajemství na příští rok, říkala jsem si – ale co, nakonec ten stromek je velice střízlivý oproti mnohým jiným stálým součástem bytu. Těch bude ještě dost :) Takže moment, za chvíli dám jeho fotku na konec článku; akorát se tam hodí.
    Fotku ze Štědrého dne (lepší nemám, světlo není ideální a teď jsem u sebe doma a ne u stromu), jako bonus je na ní kousek trůnu. Táta ho koupil, než jsem se narodila, někde ve vetešnictví. O trůnu jindy. Jeden panovník na něm u nás doma skutečně seděl, hohó!
    – kdo víte, neprozrazujte.

    Ostatní můžete hádat. Nebyl to ani Bolek Polívka ani britská královna.

  12. Tak to mě zajímá, kdo seděl na trůně!!! :-)
    Líbí se mi ty krabice na ozdoby, zflikovaný, převázaný motouzem. To je snad všude, my to doma taky měli :-)))

  13. U nás všehochuť po babičkách a ty nejlevnější ozdoby, které jsem pořídila na náš první stromeček po svatbě. Protože kočky, proto spolehlivě přežívají pouze prvorepublikové korálkové ozdoby, kterých si považuju a plechové ze sedmdesátých let z USA. Slaměné ozdoby dávám zvlášť na větve ke stropu do kuchyně. A každý rok se zastavím v létě ve stálé prodejně vánočních ozdob, kde vždycky koupím tak 4 nejbizarnější kousky, které jim zůstávají po vykoupení luxusního zboží v sadách a které skoro nikdo nechce. Takže maják, prase, černoch, auto, podivná babka, slon, kočka, dort a tak. Ale kouzlo vystajlovaného stromku jsme taky zažili a to v dobách, kdy jsme měli tak hluboko do kapsy, že jsem šetřila i na zubní pastu. Měli jsme jen slaměné ozdoby, pár čistě bílých baněk po 2 Kčs a opravdové svíčky bílé – prostě bílozlatá kombinace…

  14. Libo,
    plechové – óó!
    Ta letní akce nákupu vánočních ozdob je senzační nápad! Člověk nikdy neví, komu z rodiny bude některá bizarní ozdoba představovat symbol vánoc po zbytek života a komu to předá :-))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.