A DALŠÍ PŘÍBĚHY
Tohle je dům, kam chodím na fyzioterapii a pro naději
(je dost možný, že shodou okolností ten dům na vršku je interna Bulovky):
Další příběh:
Pohybový aparát je tedy při Vojtově metodě pořád ve změně. Která bolí. I když fyzioterapeutka říká, že mně všechno dělá hodně šetrnou cestou, protože bolesti už jsem měla dost. Volala jsem fyzioterapeutce; na noční šílenou bolest v bedrech řekla, že se rovná pánev a že je dobré, že to rychle odeznělo. I tu únavu odsouhlasila, že k tomu patří. Hrudník taky, žebra.
Epizoda s raněným vojákem na bojišti:
Alegorie mého stavu? To jistě, ale je to všechno?
Sen?
Sen tomu nepředcházel. Probudila jsem se přímo do té situace v řídkém lesíku a do toho vojáka; nebylo to moje já. Ovšem i tak to mohl být prostě druh snu.
Kamarádku napadlo, že přes tělesné věci se chodí do “minulých životů” a kdejakých nových vjemů, takže ta změna v těle mohla zarezonovat s nějakou genetickou informací uloženou v mém těle, která se týkala nějakého předka. – Ha, z toho mi vyplývá, že tu situaci přežil a pak měl dítě, protože jinak by se nereprodukovala do genů potomků.
Každopádně je vidět, že změna staré pozice těla na novou může vytáhnout a vyrojit věci, které by člověk nečekal. Nejen bolest, kterou by nečekal.
Tak uvidíme dál.
.
Kolik máme? Čtvrt na jednu. Konečně něco na bolest trochu zabralo, na chvíli. Až kolem 14. hodiny už si můžu vzít diclofenac a ten taky snad zabere, abych mohla jít do lékárny a tak. A takhle probíhají mé dny.
Čtvrt na jednu, hmm… já se právě rozhoduju, jestli budu vařit rýži, nebo těstoviny, k té kuřecí směsi. Přál bych Ti (a si), abys brzy řešila úplně jiné starosti, ty z kategorie všedních blbostí, a ať už brzy nepotřebuješ červenou fixu do svých komiksů.
Liško! Na jednu stranu hrůza, na druhou to čtu skoro bez dechu naprodto úplně napnutá, jak se to bude dál vyvíjet. Protože to fakt zní hodně nadějně. Držím palce a čekám na pokračování!
Jirko,
díky za přání, ty jsi vždycky výstižnej!
Já oškrabala brambory na bramborovou kaši, máma dělá dietní kuřecí plátky. To bude dobré. Večer si dám nějaká vejce. Docela teď jím, protože ta nevolnost zmizela, asi díky tomu medikamentu proti zánětu. Ale pořád se snažím nejíst horké, spíš jím vlažné.
ru,
fakt je to pro tebe napínavý?
Snad to už takový intenzivní výkyvy mít nebude… Žebra dnes bolí méně, jen při ohnutí a jiných pohybech. Bedra bolí tradičně dál.
je to opravdu napínavé a dobrodružné. Jsem zvědavá jak tahle tvoje cesta dopadne. Zejména rovnání páteře je pro mě zážitek. Hned jsem se vytáhla na židli. Stát se někým úplně novým, to je fakt napínavé. Jen tak dál a hlavně piš :-)
Liško, fakt je. Když jsem četla o těch nemocničních anabázích, cítila jsem z toho jen tu ne-moc a bez-moc. A bylo mi z toho těžkoblbě.
Ale tady je to najednou jiný. Sice to taky bolí, ale tak nějak… jinak.Jakože se něco (možná) láme.
ratko, ru,
tak to je dobře. Ono se snad už něco láme. Ale jak dlouho a jak otřesně to bude probíhat, to nevím.
V nemocnici to prostředí vůbec neukazovalo nikam dopředu, nikam do naděje (dali mi sice transfuzi, abych neměla anemii, ale krvácela jsem dál a je to vůbec nezajímalo, úplně to ignorovali; přitom to evidentně znamená, že takovým stylem budu tu transfuzi potřebovat brzo znova a to mi připadá jako děsný plejtvání krví a taky jako ignrování a skoro týrání pacienta jejich přístupem).
Jo ještě jak minule nevěděli, kde to CT je, kam se mám dostavit, tak navíc mi nevystavili na to CT žádanku. Ta moje doktorka mi ji bude muset vystavit sama. Přitom to byl asi jejich úkol.
Kdežto prostředí u paní, kam chodím na fyzioterapii je v malé místnosti, ale je to tam moc příjemný, dělá to dobrej dojem, ta paní totiž dělá dobrej dojem, připadá mi taková nezáludná a pravdomluvná a přitom nepřekračuje hranice, není vůbec vlezlá, je přirozeně tak akorát, je fajn. A informuje o nějakém časovém horizontu: na začátku říkala, že do léta by to mohlo být lepší. A říkala to takovým tónem, že s tím na tuty počítá. A to hodně posílí. Toho, kdo je v tom měsíce a ze dne na den znova čelí bolesti. O nocích ani nemluvím… Taky říkala, že tak po čtvrtém setkání se to pak nějak láme. A to je myslím teď. Tak snad se to bude lámat opatrně a ne už zběsile.
Tak, konečně! Dobrá zpráva! A spousta naděje… To je dobře, že to tak na tebe působí a někdo se o tebe stará a věří, že se to zlomí. Taky bych takovýho Vojtu potřebovala, ale proti tobě si přijdu jako velkej hypochondr :). Páteř pořád není OK, nejdřív ty naražený žebra u beder a po odstávce (necvičila) mě chytla krční. Tak o sobě makám bez doktora a pomalu se to lepší. Musím na sebe tvrdě. Sauna, protahuju, vyvěšuju se venku na sušáku, cvičím i v noci, když to bolí, mrcha. Jo, a moc ti to sluší, vypadáš dobře, KOČKO!!! Ty barvy sedí!!! Mladice :)))
zuzi
myslela jsem na tebe s těmi žebry… Myslíš, že musíš na sebe tvrdě?
Žebra otravují taky – nemůžu se třeba opřít o loket, jen o dlaň, jinak to krutě zabolí. Taky když vezmu do ruky malý notebook a chci ho jen položit kousek jinam, se to ozve, při vstávání, ohýbání a tak. Takže to musíš mít teda dost protivný.
To je dobře, že v tom vidíte hodně tu naději.
Já ji vidím někde v dáli a hlavně furt vidím tu bolest, jak mě hrozně omezuje a někdy nedovolí vůbec nic, jen příšernost. Teď tu naději vidím trochu líp, když ji vidíte vy.
Liško, moc držím pěstičky, at ti tato Vojtova metoda pomůže. Podstoupila jsem ji kdysi, když jsem měla skřípnutý nerv v levé noze od kolena dolů – nemoha jsem chodit – noha mě neposlouchala, byla necitlivá a hlavně si dělala co chtěla.
při chůzi mi vybrnkávala nečekaně do stran, nebo jsem zakopávala věčně o špičku.
spolu s vojtovou metodou jsem tehdy dostávala vit B 12 do zadku píchanej, plus elektroléčbu plus reflexní masáže plosky.
po každé rehabilitaci jsem byla neskutečně unavená, celkově včetně nohy, v noze mi brnělo. po půl roce se mi to zlepšilo, začala cítit nohu, začala ji líp ovládat a cítila postupně nohu jako více stabilní.
dali mi na rhb ještě takovou pružnou pásku přes nohu, aby mi špička nezakopávala a postupně se mi to dalo do normálu.
rehabilitace jsem měla ambulantně ob den – intenzivní.
ale jak říkám – trvalo to půl roku a to byl přerušený, uskřinutý jen povrchový nerv pod kolenem.
chce to trpělivost.
Ahoj Liško, musím na sebe tvrdě, jinak bych se k tomu cvičení nedokopala, není to nic extra, ale protahovat potřebuju jak sůl. Jak jsem celá unavená a ospalá protrávila skoro “celej den” v posteli na zádech bez pohybu, tak jsem si nějak zvykla na to lenošení a na takovej ten “domácí zazen” že se mi to zalíbilo. Furt žiju ve fofru a na pěkný poleženíčko nebyl čas. Byla jsem jak mátoha, zpomalená, ale na zádech to nebolelo. Liško, jsi hrdinka, jak dlouho s tím, s tou bolestí, bojuješ, zkoušíš různé pozice, metody a nerezignuješ. na to každej nemá. A ještě to reflektuješ na blogu a nebrečíš. Řveš, ale nebrečíš. Ten nerv už je z toho určitě taky na nervy, že nehraje prim a že už ho ta tvoje “fyzioterapka” začíná votravovat. Určitě to bude von, kdo z tohohle boje odejde se schlíplým vocasem a né ty, Liška :). Tak ať už se s tím konečně smíří, že není vítaným hostem a stáhne se do svý ulity…. uf… a mimochodem, zkusila jsem si tu tvoji vojtovskou pozici na břiše jak jsi ji nakreslila a pak jsem ji dokonce vygůglila. Zařadím to do svý sestavy. Co kdyby?!
Milá Liško,
myslím na vás. Je vysilující žít ve dne v noci v bolestech a nedočkat se od lékařů pomoci.
Na fyzioterapii bych se teď vykašlala, protože ve vaší současné situaci je to leda další zátěž, která vám bere i ten zbytek sil. Cesta tam a zpět, menipulace s už tak rozbolavělým tělem…
Nevím, kde bydlíte, psávala jste tu o Břevnovu, Vinohradech…proč vás proboha nutí léčit se na Bulovce, které je od těchto končin tak vzálená, dopravně obtížně dostupná..
V Břevnově je Vojenská nemocnice, Nemocnice pod Petřínem a na Vinohradech by i ta Vinohradská nemocnice byla lepší než Bulovka.
No, te jen tak teoretizuji, teď s tím nic dělat nemůžete.
Ale já bych si na vašem místě nechala už v pondělí, úterý zavolat rychlou, řekla lékaři, že máte nesnesitelné bolesti ve střevech, v břichu, chtěla na INTERNU a při příjmu bych se jim složila na zem a …ať se starají!
A žádala něco, co vám na bolest zabere.
Přece nemůžete věčně takhle zkoušet!
zuzi,
sice krom jiného mě paní fyzioterapeutka rovná v nějaké takové pozici jako je na prvním obrázku, ale pozor, předtím je pozice s nohama nataženýma, až potom, co se to uvolní, mi jednu nohu skrčí v kyčli, přesně to kontroluje a drží přitom ruku na nějakém přesném bodě, někdy na bodě někde na hlavě nebo krku nebo kde, potom po jejím skrčení na té noze, určitě to není nějaká poloha na doma, já bych se bála něco sama provádět. (Ale když hledám úlevovou polohu, dělám úplně různé špumprnágle i silou, snad to ničemu nevadí.)
“Ať se vrátí do své ulity,” to je zajímavá vizuální představa, to se mi líbí, protože ta metafora tomu dává nějaký vzhled a tím to konkretizuje. S tím by se mohlo dál pracovat, to je dobrý!
barčo,
to je hrozně zajímavý, jak to popisuješ, s tou nohou. Tos měla hodně intenzivní nápor masáží. Hlavně že to pomohlo, to byla teda šílená polízanice! Mě ta noha pocitově míň poslouchala v létě a v září (měla jsem pak rehabilitace v říjnu a zlepšilo se to), trochu jsem kulhala, připadalo mi, že ta noha trochu neposlouchá a jakoby zůstává pozadu,musela jsem myslet na to vůlí, aby udělala krok, kdežto ta druhá chodila normálně automaticky – navenek to ale asi vypadalo líp, než byl ten vnitřní dojem. Ale necitlivá nikdy nebyla, naštěstí, to musí být blbá komplikace, neumím si představit, jak s takovou nohou jsi mohla chodit, uf.
Přesně, trpělivost ještě delší, než jsme čekali :-)
Vitamin B beru, mám takovou tu Milgamma N, je na to teď i reklama, je to směs B6, B2 a B12 mám dojem. Napřed mi připadalo, v únoru, že to pomáhá, ale brzo už mi přišlo, že žádný účinek nepociťuju, nojo, není to spása, jedeme trpělivě dál!
Milá Aleno,
Bulovka vypadá nelogicky, ale má svůj důvod – protože nejprve jsem byla U Apolináře a operovali mě tam v květnu, pak se mě ptali, kde chci mít ozařování. Bydlím na Vinohradech a ve Vinohradské nemocnici by to šlo dělat, tak jsem se klonila k ní. Lékař na to řekl, že potom bych jim ale vypadla z evidence, bylo by to nepropojeno, protože oni mají nějaké spojení s Bulovkou (později se ukázalo, že např. moje styčná lékařka na Bulovce ordinuje v pátek, přičemž ve středu vždy jezdí k Apolináři, protože se tam konají lékařská konzilia, takže ona o mém případu věděla už předtím, než jsem se s ní setkala). Možná že ta věta také v dalším významu znamenala, že bych přišla o jakousi ochranu, kterou jsem měla U Apolináře, protože jsem měla v kartě v počítači pro tým nějak napsáno, že nade mnou bdí jejich nejhlavnější sestra, která skutečně za mnou přišla před i po operaci, takže jsem měla trochu dohled. Možná to to znamenalo, možná ne, ale určitě jsem si nikde na Bulovce nevšimla, že bych byla nějaký “kulich.” Tak to možná ta věta neznamenala, jen prostě to propojení úvodní, s tou styčnou lékařkou, která viděla moje dokumentace z Apolináře a pravděpodobně byla na jejich konziliu jedním z těch, co rozhodli o dalším postupu léčby – o vnějším i vnitřním ozařování (které je její specializace) a doplňkové chemoterapii. Věděla o mně prostě ještě předtím, než jsme se sešly.
Dopravně je to ostatně slušný, dvěma tramvajemi no a potom po cestě do kopce… to už je horší v letním žáru. Z Vinohradský je to na stanici tramvaje taky docea do kopce a musela bych čekat jen na jednu tramvaj, popojet a pak jet pár stanic svou tramvají až k nám, protože bohužel křižovatka Želivského teď zrovna nenabízí tramvaj, co by jela rovně po Vinohradské až k nám, dřív to tak bylo.
Jsem teď rozhodnutá, že se objednám do centra bolesti. Pochybuju, že něco na bolest ještě pro mě bude z léků, mám prostě smůlu, že na mě skoro nic nefunguje. Ale prokonzultuju ty konopné preparáty CBD, něco mají, ta lékařka s nimi pracuje, ale předtím mi je zatím nechtěla dát, nevím proč, říkala, že kdyžtak později – v té době jsem měla to ozařování, tak možná proto. A potom se to zlepšilo, od září do konce prosince, tak jsem se s nimi v září rozloučila.
Milá Liško,
mrzí mě, co prožíváte a držím Vám palce, ať brzy přijde posun k lepšímu.
Nedávno jsem v jednom radiodokumentu slyšela o bylinné napářce a zaujala mě.
Píšete, že Vám teplo ulevuje, tak třeba by to také k něčemu bylo.
Tady se věnují genitální napářce, ale určitě se tím prohřívá celý “spodek”.
https://www.kalisek.cz/jak-na-bylinnou-naparku
Alíku,
díky za tip. O něčem takovém mi loni na jaře říkala jedna kamarádka, která by mi to i připravila (pracuje s bylinami, dělá i kosmetiku, je původně chemik, ale k tomu dost otevřená alternativním přístupům). Já se k té napářce tedy stavěla dost opatrně a nedůvěřivě, protože tehdy se něco dělo v mé děloze, ale ještě se nevědělo, co, tak jsem to nechtěla posrat něčím, co by se pak ukázalo, že se na to vůbec nehodí. Ono se to ale týká spíš ženských orgánů. Loni by to šlo, ale teď už ne, protože po letním ozařování se na podzim nahoře pochva slepila, není už průchodná, není spojena s dělohou. Mám ji slepenou :) A ta děloha ve stavu v jakém je – zplanýrovaná spálená atrofovaná tkáň, ale nevím, kde všude atd. – asi nevímco potřebuje jiného než normální dělohy. A nevím, jak jí to doručit, dnes už jedině perorálně, co se dá dělat.
Ten jarní outfit je úžasně barevný! Moc pěkný, sluší ti to :-)
Liško,
ano, vag. napářka asi teď nemá význam. Ale napadlo mě, že pro tříslový nerv a “zadek” by prohřívání párou mohlo být úlevné též.