193 komentářů u „Vrtule se dotáčí

  1. to je hrozné :-)) tedy nakresleno hezky… ale co všecko se dá řešit by mě nenapadlo. zaujala mě ta čokoláda… že i to stojí za řešení tedy ehm pobavení :-) j

  2. Huhů, a už víme, co na neplánované přistání pan aviatik? A byla ta kradená čokoláda letecká, ta bublinková? Nebo se v bubliny subublimoval jen pan Zajíc?

    A pokud si nejsi jistá, počkala bych na jiného pilota a přímou linku do cílové destinace bez kompromisů. Liška nemusí lítat kdejakým charterem!

  3. psice,
    právě, chci let s co možná největší eliminací varovných turbulencí.

    Typ čoko-výrobku nechť zůstane navždy tajemstvím. Ani nevím, jestli už je snědenej, já se ho ani nedotkla.

  4. Napsala jsem koment a ztratil se, tak už jen krátce podotýkám, že Liška ano nemusí brát když pochybuje, a bát se nemusí. Šikovná Liška se neztratí a sama nezůstane.

  5. ratko,
    nó, vypadá to jako legrace, žejo, když puberťák čorne čokoládku v obchodě…
    A představ si, že by to byl tvůj syn nebo manžel, šla bys s ním nakupovat, nic si nekoupila, on si něco u pokladny koupil a zaplatil a pak ti venku ukázal, co tam ještě šlohnul, zatímco nakupoval S TEBOU. To by ses možná v první chvíli zasmála jeho klukovské zábavičce “nezávislé na systému,” ale bylo by ti příjemný, kdyby vás chytili takhle spolu, v obchodě, kam chodíš?
    Připadalo by ti to jako prkotina?
    Nebo by ti připadalo, že tě vystavil ohrožení, o kterém jsi neměla ani potuchy?! Loupežník gentleman? Asi úplně ne, když tě ohrožuje…

  6. Šmarjá, Liško. Krást v obchodě je pro dospělýho chlapa něco k pobavení? Ještě tak blbýho nezralýho teenagera to může napadnout …. A to jako vyjadřuje nesouhlas se systémem jo? Tu čokoládu musí někdo zaplatit. Možná ta prodavačka, která pracuje za minimální plat. Kdyby za něco stál, tak se vrátí k pokladně a řekne: Promiňte, jsem si tady hrál a dělal Bobříka odvahy a ukradl jsem tu tuhle čokoládu, zde máte xx korun a nezlobte se. Máte tu kamery? Já že bych to šel vysvětlit ještě vaší ostraze.
    Pokud tohle neudělá, je to prd chlap. Je to utřinos, co ještě nevyrost. A ty se do něj zamiluješ a on bude chtít v rámci boje proti systému vyloupit banku a v rámci boje proti systému zastřelí pracovnici banky s dvěma dětma ……. To je zkouška tvého charakteru, žádná prkotina. Ukrást čokoládu je principiálně špatné jako ukrást miliony. Prostě si vzít, co není moje. Princip. Kdo krade, ten lže (už jen svým chováním). Princip. Takovýmu člověku se nedá věřit. To bys musela být na hlavu padlá, abys s ním začala chodit, promiň mi mou upřímnost.
    Liško, pokud chce chlap bojovat proti systému, tak si pořídí obchod s čokoládami (fair trade) a bude je dávat sympatickejm lidem zadara třeba (jenomže to si nic nevydělá a nelze s ním založit rodinu). Nebo třeba bude bojovat proti systému tím, že se bude hezky chovat ke svým zaměstnancům a bude je slušně platit. Nebo nebo nebo.

    Jen tak mimo ……. Už sis položila otázku, proč tě berou za osrdí bohémové, zkrachovalci, chlapi bez peněz, co potřebují všelijak pomoci ……, a ne takoví, co by ti platili šatičky, botičky, nájem, vozili by tě do práce vlastním autem, jezdili by s tebou na výlety do hor a na dovolenou do Karibiku? (trochu jsem to přehnala s tím Karibikem, ale ….. víš, co tím chci říci, že?)

  7. zuzi
    dík.
    Nejít do předem ztracených podniků plných utrpení není přizdisráčství. Tak. Je to realistický odhad vlastních možností.

  8. Lenko,
    jo. Přesně – taky jsem před pár dny vymyslela spoustu možností, jak být mimo systém a ne nezodpovědně vůči druhým.
    Banku já bych ale okradla. Nebo neokradla, protože to neumím a neleží mi to na srdci, ale nepřipadalo by mi to vysloveně jako špatnost. Protože nás okrádají banky. A podobný kolosální vlastníci všeho. Zbývá jen doufat, že nešidí na daních a dávají peníze potřebným.

    Poslední odstavec – jó, staré známé téma ke zkoumání … na kterém je nejzajímavější, že můj první kluk takovej byl a na Karibik klidně mohlo dojít.

  9. 5. jo tááák, já myslela že je to zábava pro tebe :-) můj synáček to udělal a dostal takový vylágoš, že si to zapamatoval na celý život. řekla jsem mu že se za něj stydím a že není pro nás problém mu ty peníze dát. že paní u kasy pak ty čokolády chybí a že je musí dát ze svého. tak trochu manipulace že… ale hlavně aby si to pamatoval navždy. tu potupu od rodičů. vrátit jsme to nešli, v zájmu kluka aby si na něj neukazovali prstem. bylo mu 5 let. od té doby to již nikdy neudělal. vlastně jsem ráda, že tak brzy… že jsem to nemusela řešit později

  10. nevím co to má společného se systémem… když chci něco co patří jinému, musím to nějak domluvit. buď mi to daruje nebo si to vemu násilím nebo si to regulérně koupím. ale něco tajně šolichat je potupné

  11. ratko,
    nojo, slova “mimo systém” apod. byl eufemismus, omlouvání – abych neměla pocit, že odsuzuju celého člověka. Chování odsoudit můžu, tojo:)

    11 jaký násilím?

  12. Pochopila jsem to špatně. zdálo se mi, z toho komixu že to považuješ za odvahu a nezávislost na systému… tak to mi přijde divné protože tato kombinace by mě v životě nenapadla. jakože to nějak spolu souvisí ať jako odvaha nebo zbabělost. oboje to je. okrást prodavačku může být pro někoho odvaha pro jiného zbabělost a pro třetího nic z toho. mě to přijde nemocné

  13. 12. že ji řekne: dej mi čokoládu. a ona řekne nedám… tak ji tu čokoládu vytrhne z ruky a odejde středem.

  14. 10
    Mně se to stalo ještě dřív, coby batoleti – prý jsem nepozorovaně hodila mámě během nakupování cucavou tyčinku do tašky a ona to zjistila až doma. Pak už jsem v obchodě nikdy nic nesebrala.

    Jenom hrst špachtlí na zmrzlinu.

  15. 14
    fuj, násilí ne.

    13
    já to považuju za pitomost, ale nechtěla jsem to prvoplánově osoudit, tak jsem povolala do boje svoje evropský kulturní kořeny a začala hledat jiné úhly pohledu. Takové nediskriminační, co používáme na Romy a potenciální imigranty a podobné skupiny.

  16. 16. napadlo mě v té souvislosti že jsme jako společnost hodně rozdělení …. penězi. kdysi to bylo tak, že sedlák či mistr živil hromadu lidí co s ním pracovali a ti co nepracovali dostali možnost paběrků. dostali co zbylo dle možností. patřilo to k spiritualitě (duchu) se dělit s druhými. Dnes jsou plné výklady nesmyslů a všecko si je třeba koupit. i když za pakatel – směšnou částku. zbytky nejsou rozdány potřebným, ale také se nepracuje i když by se mohlo. sama jsem příkladem člověka co nepracuje

  17. hmm…tak to vypadá, že ten muž by ti snesl modré z nebe….kradená čokoláda na společném nákupu….v záchvatu ne mamonu, ale momentálního hnutí mysli, když jsi byla s ním …..:-)
    snad se to dá pro jednou odpustit, bez výchovnýho kázání, není mu pět let. stačí přece říct, dík za čokoládu, ale příště mi ji třeba kup, to mě potěší víc :-)

  18. nebo jedna ukradená čokláda – pro tebe znamená, že to vše ostatní, co si na tom člověku vážíš, už neplatí ? odepsanej? to co v komiksu popisuješ o něm uže teda jako neplatí?

  19. 19. ale třeba jsem jen tvůj komiks špatně pochopila, to je taky dost možné :-) a třeba píšeš úplně o někom jiným….:-)

  20. 22. ta souvislost mi nedošla. takže třeba to je prkotina jak píše Liška, drobná odchylka a všecko ostatní je dobré

  21. Líšo, to je peklo s těma tvýma chlapama :-)) jeden ti nekoupí pivo, nechá tě lézt až bůhví kam, a další krade pro tebe čokolády. nemáš to jednoduchý :-))

  22. Ne, myslím, že ukrást v hnutí mysli se dá kytka ze zahrádky plné jiných kytek. Ale čokoláda se kupuje.
    A nevěřím, že je to jen jeden mimořádnej úlet, prostě jsou lidi, co je to napadne, a jsou lidi, co je to nenapadne. A obojí má souvislost s tím, jak řeší i jiné situace, případně do jakých jiných situací se dostávají.

  23. 24
    Nojo, Barčo, kdyby to bylo jednoduchý, nebyl by nikdo single, že jo…

  24. 6. Lenko, já bych chlapa, co mi platí šatičky, botičky a dovolené v Karibiku nechtěla ani zadarmo a v prémiovém balení. Myslím, že trocha dobrožůža ladí struny vzájemného vztahu a pan Botička mi zapadá spíš do kategorie olysalých úlisných typů, co potřebují doma esteticky vkusnou, nosnou slípku. Kradená čokina v obchodě, kam často chodím, by mi vadila hodně, je otázka, při jaké to bylo příležitosti a co v tom hrálo roli, jak píše Barča. Z mamonu to určitě nebylo, ale spíš se snížil (z nějaký hravosti?) na úroveň pětileťáka. Otázkou zůstává, zda jsou ještě nějaké další příležitosti, při kterých se vrací do děcka.

  25. Ratko
    17
    není Rom
    18
    někdy měl spoustu peněz, o jakejch se mi ani nesní, a někdy málo, ale každopádně nikdy z nich nic nezbylo. Kladné na tom je, že není škrt, lakomec, blbé je,že to zavání nezodpovědností stejně jakož i pár jiných činů. Ale poradí si a to mi připadá životaschopný – ovšem pro single život.

    Barčo
    22
    Je to pravda, že komiks je nepřehledný a ze začátku bez detailů (protože psát o někom třetím venku je mi většinou nemilé, zvlášť pokud bych s ním byla ve spojení dlouhodobě). Předchozí komiksy z půlky června se týkaly téhož, ta čoko-čórka už se odehrála předtím.

    19, 20
    Není to prkotina, je to přesně to, co píšu v kom.5.
    Totiž že mě ohrozil – do něčeho zatáhnul bez mého vědomí (!), a to do něčeho, s čím nemám a nechci mít nic společnýho a navíc je to přestupek.
    A jak je vidět (i když v komiksu byly informační díry,tak to asi vidět není),
    neodepsala jsem nikoho hned po jedné akci, co mi nevoní.
    Krindapána – jinak by snad tenhle komiks ani nebyl, nemyslíš? Copaks nedávno neříkala “takový ty veletoče v hlavě “? Podle těch “veletočů” můžeš poznat, že o tom přemýšlím z různých stran, a nikoli že to šmahem smetu, natož “odepíšu” člověka (ne jen chování, ale člověka, jak pořád opakuju). To snad bylo i přímým obsahem těch komiksů.

    Ruliso
    25
    ano, a k tomu tohle.

    psice
    27
    Asi to není ojedinělé – dala jsem tomu šanci ještě týden na doprozkoumání. Řekla jsem mu svůj postoj k té pidi-krádeži (že mě zatáhnul do něčeho atd.) a zdálo se, že to nechápe. Že to skutečně nechápe. Protože asi nezná zodpovědnost nebo její některé druhy. Asi neví, že odpovědnost a svoboda nejsou v rozporu, ale naopak souvisí.

    Což nikomu nezazlívám – prostě to neví asi jako já nevím, jak se jmenuje současný ministr dopravy nebo který pedál v autě je který.

    Dobrodrůžo já potřebuju, protože mě inspiruje. A rozhejbává. Vlastně ulevuje, ulehčuje, protože mě podněcuje riskovat a ne sedět a čučet. Akorát něco je ještě dobrodrůžo a něco už je za mojí hranicí.
    To jsem si díky tomu klukovi líp ujasnila. Dík za to – kdybych si s ním nic nezačla, neměla bych možnost konfrontovat se s tímhletím.Zůstalo by to dřímat -jak nedávno říkala ratka .Nepřišlo by zrcadlo.

  26. Zuzi a Ruliso,
    díky za vaše maily před týdnem – potřebovala jsem posbírat upřímné názory jako drcnutí, které mě kopne zpátky na cestu, a já si pak tu svou najdu.

  27. ad 27: Psice: To byl jen zvýrazněný příklad a Liška to ví.
    Jinak pořád ještě je pro ženu vydělat stejné peníze težší než u muže, proto je normální, navíc pokud Liška pracuje v pomáhající profesi, aby zase někdo pomáhal jí. Muž ve věku vhodném pro ni by měl mít svůj byt, auto a na dovolenou na horách (a ne krást čekulády – v tomto kontextu), a to i přesto, že platí třeba ještě nějaké alimenty svým studujícím dětem. Prostě majetkově třeba nižší střední třída, vzdělání vyšší. …… Liška samozřejmě není konzerva, takže od tohohle odhlíží, navíc od toho kdysi utekla, ale právě si myslím, že pokud nějaký muž nemá takový základní standard, pak je dobré se ptát pročpak. A pak samozřejmě je na řadě se znovu ptát, zda už si Liška třeba nezačne již vážit takového toho “nudného stndardu” (který dá ale docela dost práce a často i mnohého dobrodružství), zda už taky malinko nedospěla (Liško promiň, myslím to dobře) a nechtěla by se usadit, zahnízdit, místo mejdanů a takového toho věčně studentského života. Snažila jsem se upozornit, že pokud to má v sobě nějak nastavené, pořád bude potkávat jen samé takové bohémy apod., co s nimi rodina je skok do propasti. Ale Liška je chytrá, uvědomuje si to, a tak tohle je jen dovysvětlení pro tebe.

  28. 25.26. no, tak s touhle logikou zjistíš, že v podstatě většina lidí je pro tebe nevyhovující a nekompatibilní a stejně tak když si šáhneš do svýho svědomí, nezbývá než se smířit, že v jakékoliv situaci, to stejně tak nezvládneš ty pro jiné….očekávají, že se budeš chovat jinak (“rozumněji, nebo naopak neuděláš ze všeho drama) takže pak ano, smířit se s tím – že budeš single….čekat na ideál až do smrti.
    a pak je prostě jednoduchá možnost, že se ti líbí na dotyčném pár vlastností, přitahují tě a ty nedostatky prostě odpustíš, nebo nebudeš je brát tak dramaticky….prostě to překousneš…..takhle je to ve fungujících manželstvích, partnerstvích….protože prostě každý člověk v něčem selhává….a chová se za určitých situacích nevhodně, nevyzrále, hystericky, přehnaně, moralisticky …..tj odpudivě pro druhého.

  29. Liško, dík za dovysvětlení, ted už je to malinko pro mě srozumitelnější.

  30. 32. když se vrátím, k té zavrhované seznamce – je to jedna z možností – kde se seznámit s lidmi, kteří jsou sice sami, a žijí jiný život než ty. nemusí to lítat do extrémů – suchar, zoufalec, nebo chlap jen na sex, extrémní akční individualista, nebo jedinec nepřizpůsobivý asociální individuum….apd. těch možností je víc….rozvedený otec, vdovec od rodiny třeba….který má děti v péči, nebo ve střídavé péči a rád by si ještě k tomu s nějakou jinou ženou založil rád vlastní rodinu….apd.

  31. 31
    Samozřejmě, že většina je nevyhovující a já jsem nevyhovující pro většinu. Pro tebe je většina chlapů vyhovující? Jako fakt?
    Ty by sis postavila dvacet chlapů náhodně vybraných na ulisici do řady a s jedenácti či více z nich bys byla ochotná a schopná strávit zbytek života (svého či jejich) v partnerství a společné domácnosti v dobrém i zlém?

    A proč do toho taháš toleranci drobných odlišností? To ejjepřeci samozřejmost.
    Jenže když si nechceš nabíjet čenich stálým opakováním stejných chyb, tak si je taky musíš přiznat, a to včetně chyb při posuzování významu oněch odlišností.

    Barčo, já byla vdaná dvacet let…

  32. 34 k 30 – No vidíš, a Lenka píše v podstatě totéž co já a to ti nevadí. :-)

  33. Na tak čórnutá čokoška možná není úplně ideální vyjádření protestu proti systému,ale všichni jsme nějak začínali,že.
    Zbytek té dlouhé cesty ke světové revoluci je už jen otázka správného ideového vedení a partnerské citové podpory.
    Bůhví,jestli by soudruh Vladimír Iljič Lenin bez své Naděždy Krupské neskončil jako zlodějíček pirožků na místním tržišti.
    Takže Liško nedej na místní závistivé komentáře,toho bodrého muže jen trochu nasměruj a po pár letech můžeš mít po svém boku opravdového hrdinu,ovlivňujícího osudy tohoto zpuchřelého světa.:-0

  34. 35.dost si to překroutila, ale nevadí.
    “A proč do toho taháš toleranci drobných odlišností? To ejjepřeci samozřejmost.”
    netahám. to co je pro tebe “drobná odlišnost” může jinému připadat prostě nepřekousnutelný problém a zrovna tak obráceně. že jo :-)

  35. 38
    No to je taky jasný. :-D Logický, přeci. Jiný vlastní hodnotový žebříček podmiňuje jiné posuzování významu jednotlivých (i propojených) jevů u protějšku.

  36. 39
    A to je tak jedním z hlavních důvodů, proč ti prostě nemůže vyhovvoat většina. Množin na potřebný minimální průnik je velmi mnoho.

  37. 30. jen mě Lenko napadá, jestli to jde změnit to nastavení. …..?? nevím…..nevím, jestli jde najednou skočit z toho jak píšeš studentského života do života usedlejšího….. pro někoho to právě může být problém, jakože velký extrém….z rozlítanýho akčnáka udělat domácího mírnýho seriozního gaučáka …..když prostě ta akčnost, volnost, dobrodrůžo tolik přitahuje…

    prostě v tý tvý 30 je jádro pudla se vším všudy….

  38. 37
    Saule a to je ono. Liška neustále ty revolucionáře – ale přitom by ráda, aby oni s ní víc tu rodinu a hnízdečko a míň ty revoluce. :-)
    Což jí samozřejmě bude drhnout, když se s postavením Krupské smířit odmítá. :-)

  39. 41. protože oboje obnáší – vždy něco, co se nemusí líbit a vyhovovat ….a dělá to problém, zásek.

  40. 41
    Nejde skočit, ale jde změnit. Většině lidí se věkem a zkušenostmi částečně mění.

    43
    A znovu: A pak záleží na vlastním hodnotovém žebříčku a přiřazení priorit do souvislostí.
    Což se taky věkem a zkušenostmi mění.

    A už jdu pracovat. :-)

  41. ad 41: barčo, jen krátce poznámky k podstatným drobnostem
    “.nevím, jestli jde najednou skočit z toho jak píšeš studentského života do života usedlejšího…..”
    – všechno jde, když se chce a pochopí se, že určité vlastnosti lidské mají svou hodnotu
    “z rozlítanýho akčnáka udělat domácího mírnýho seriozního gaučáka”
    – velmi neblahé škatulkování – znám mnoho seriózních akčňáků, vedle kterých by byla např. i Liška gaučová princezna – to jen tak pro příklad – nejde o gaučákování, jde o tu vnitřní serióznost, morální hodnoty, tah na branku a z toho plynoucí výsledky, např. i hmotné, životní rozhled, zastávání určitých pracovních pozicí …..
    “akčnost, volnost, dobrodrůžo tolik přitahuje…”
    – klidně ať si přitahuje, ale pokud se bude snoubit se zodpovědností a zmíněnou cílevědomostí, pak automaticky odpoadnou určití neperspektivní jedinci
    Nabídla jsem jen zvážit zaměření pozornosti malinko jiným směrem, dál už je to na Lišce, to vyřešit dál nemůžeme. Navíc máme všechny samy máslo na hlavě. Ale když ony se tak lehce řeší cizí problémy, žejo? …….. :-) :-) :-)

  42. ad škatulkování – dala jsem to do komentáře jen pro zjednodušení.
    ale právě žebříček hodnot a ten čas (a taky vlastní zkušenosti) – takže takový třeba podnikatel, nebo vůbec hodně zaměstnaný člověk, který pracuje od nevidím do nevidím – třeba svůj volný čas tráví s rodinou a povinnostmi kolem ní a nebo ho chce trávit jen pro sebe relaxačně ….třeba tím dobrodružstvím…
    ono je tohle téma vůbec široké, podobně jako bylo pod přechozím článkem nakousnuté téma morálky apd..
    a navíc se v těch komentářích tady už ztrácím…. už se v tom neorientuju ….komiks vypovídá o něčem jiném, komentáře malinko taky…..už ani nevím co vlastně Liška chce, nebo nechce, jen chápu, že to není ok.

    ano Leni, za Lišku to nikdo nevyřeší, ani řešit nechce :-)

  43. Barčo 31
    a s dovolením si já vyberu, jaké vlastnosti jsou pro mě tolerovatelné drobnosti a jaké jsou potřeba nebrat a rozhodnout se včas, protože by to znamenalo permanentní stres, stud, strach, utrpení. Masochista úplně nejsem.

    Ru 35
    jo.

    Saule 37
    krásně načrtnuto.

    Barčo 41
    Jasně že to jde změnit, ale ne nějakým skokem z nepřipravené pozice.

  44. 45. když vezmu od sebe vyšší třídu, kterou dobře znám a kde se pohybuju – jsou to doktoři. ti chlapi žijí prací.
    mají manželky, děti, ale velmi málo s nimi tráví volný čas, nejen kvůli své práci, ale i kvůli svým koníčkům o které nechtějí přijít (zase čas) takže vesměs ty jejich manželky s dětmi jsou sami. a jednou nebo dvakrát do roka si s nimi vyjedou na rodinné dovolené – hory v změ, v létě moře.
    jinak jsou samozřejmě dobře všichni hmotně zabezpečení, hodně pracují, pracovní kongresy, semináře, služby, pohotovosti, výuka mediků, další vzdělávání – doplnění titulů, svoje ambulance a poradny …..ale volný čas jako takový téměř žádný. takže priorita co ve volném zbývajícím čase….

  45. liško, mně se to moc líbí. uvažuješ dospěle, s respektem k sobě a svejm potřebám. navzdory zmíněnejm vrtulim to působí dosti klidně, bez větších dramat :)

    jinak jsem v poslední době slyšela 2 příběhy žen, co s podobnym přístupem odmítly nějakou mezalianci, nevhodní kompromisík. obě za to byly odměněny, ta jedna už 9 let trvajícím vztahem. kterej je dobrej, což samo neznačí ideální. pro mě jsou tyhle tvoje peripetie další ze success strories

  46. sem chtěla napsat, že se bojím i u zdi :(
    ale než jsem se odlepila a odhodlala, tak už tááááková diskuze
    až se jeden ztratí….. ještě že zeď ;)

  47. vlastně se to nese celým komixem i diskusí, proč by Liška musela navazovat vážnou známost, když to dělat nemusí (nepotřebuje). Je přirozené a normální, že ji to vrtá v hlavě. Naprosto ji chápu, taky bych to tak měla.

    A měla jsem to stejně než jsem se vdala a vdala jsem se protože jsem byla těhotná. Tedy byl tady důvod… Dodnes si myslím, že žena musí mít nějaký důvod aby se s nějakým chlapem dlouhodobě hentoto.

  48. Třeba nechápu neboli nerozumím že můj syn žije již 5 let s přítelkyní společně v bytě, klape jim to skvěle ale bez dětí…. takové soužití je jako na vodě, neplodné… prázdné.

    I já teď zažívám zvláštní období – neplodné. Dívám se se zájmem kolem sebe a říkám si, že jsem již odplodila… bůhví. Plodem nemyslím jen vlastní dítě. Myslím to obecně. Jakýkoliv plod.

  49. Slovo plodnost mě napadlo spontánně právě teď. Po přečtení komixu a komentářů…Asi je osudem mužů zasévat a žen plodit. Společně se sejdou aby úroda mohla vzejít. Pokud nic z toho není, zeje soužití prázdnem

  50. Možná jsem to špatně četla, ale vysvětlil Ti, Liško, důvod té krádeže? Na přímý dotaz – proč? Předpokládám, že to nebylo proto, že na ni měl chuť a neměl na ni peníze?

    Jako první mne napadla nějaká psychiatrická diagnóza, ale to by se tím asi tímto způsobem nechlubil?
    Pokud to tak není, tak nejspíš očekával, že na Tebe tou krádeží zapůsobí? Že ji oceníš?
    (Nevím, která varianta je horší…?)

    Odmítnout participovat na tomto chování nebo je schvalovat rozhodně není nedostatek odvahy.
    Odvaha se projevuje jinak než takto.

  51. 55. pochopila jsem že na to diagnozu má… Liška píše v komixu: “Je duševně zdravej – na svoji anamnézu. ” tudíž tam nějaké zatížení v anamnéze je, které se asi běžně neprojevuje… A proč to udělal je vysvětleno v komixu: Odvaha a nezávislost na systému. Vědomé odmítání pravidel.

  52. 56. Jenže já jsem z toho nepochopila, jestli se ta diagnóza projevuje takto – to by pak asi nebylo nutné řešit z morálního hlediska.

    A také mi není jasné, jestli ta “nezávislost na systému” je jeho vysvětlení, nebo si to tam Liška vložila sama.
    Podle mne by ji mělo zajímat autentické, prvotní, JEHO vysvětlení.

  53. 57. to mě zajímá taky, třeba to Liška ještě doplní.

  54. ad 53,54: Ratko, soužití partnerů nese své plody právě už jen společným zráním.
    Nejsme králíci. Země je přelidněná. Tvořit se může a má nyní více duchovně než ve hmotě. V tvorbě ve hmotě jsme to předimenzovali ve všech oblastech.

  55. 60. Leno, však jo, měla jsem na mysli duchovní plody.

  56. 59. to se líbí synům. tedy konkrétně střednímu a nejmenšímu.

  57. Chodím jen číst, ale tohle mi nedalo, tak jestli můžu, pár slov:-)
    Láska nás připravuje o rozum, rozum nás připravuje o lásku. Já nevím co je na tom tak složitého, vybrat si :-)
    Chce mě, chci ho…když je člověk zamilovaný, vidí všechno velmi jasně, i velmi skryté dobré vlastnosti, ale časem tu schopnsot ztrácí, a zůstanou jen věci opršelé, a vadí čím dál víc, co zpočátku považujeme za drobné roztomilosti, z toho se stanou obludné kameny uprostřed chodníku. Nevím. Chce mě, chci ho…Dost výzva. Možná Liško potřebuješ takovýto úlet, rozpustit vlasy a vstoupit do rozbouřených vod, vyzkoušet jestli jsou zásady tak dobré aby ses neutopila, a možná z nich nebude jen záchranný pás, ale i kompas? :-) jakože těžko dumat na břehu, jestli je voda mokrá a bude co až přijde bouřka…lepší je skočit, i s rizikem zranění, tedy omezenou dobou společného života, možná to skončí za pět let, možná budou děti, možná ne, možná ho dřív přejede autobus…ale nezkusit to? Mně už, z pohledu do života zpátky, by bylo líto toho prázdného času, toho co jsme si nedali…
    Ale vážně. Mně při zamilovanosti pomáhalo koukat na jeho okolí, jak spolehlivý je vůči těm které zná dlouho, jak ho vidí oni.Když rozum, tak kontrolní se vším všudy:-)

  58. ratko 52,53,54
    nemusí to být prázdné, jalové, žít v páru bez dětí (jasně že s dětmi to dává smysl, ale zas vznikne víc třecích ploch) – to by bylo jalové skoro všechno skoro pro každého a jediné nejalové by bylo žít v páru a s dětmi. Po nějakou dobu. To by jediný plod všeho muselo být dítě.

    Diagnózy bych nechala diagnózama. Diagnóza je jen popis nějaké části člověka, není to ani vysvětlení ani se netýká celku. A ten kluk je zdravej, pokud jde o dg. Asi jako všichni tady.
    Prostě každej z nás má nějakou původní rodinu (a on k ní má zdravej postoj), každej je “divnej” pro lidi z odlišných rodin.

  59. 66. plod jsem vysvětlila… nejedná se o dítě. Jde oplodnění soužitím. Jak správně podotkla Lenka, jde o růst v duchu.

  60. Christabel,
    čornul čokoládu asi “jen tak” z legrace, přičemž jsem mu řekla, že já se tomu nesměju.
    A příště jsem řekla, že mě ohrozil, zatáhnul do něčeho, s čím nemám a nechci mít nic společnýho.

    Jeho vysvětlení bylo: “Oni nás okrádají,” všechno je předražené, kupujeme si za drahý peníze věci od superbohatých vlastníků, pro které jedna čokoláda nic neznamená.
    Můj slovní popis toho je schovívavé “nezávislý na systému”, pokud vůbec lze být mimo systém, o čemž pochybuju (zvlášť pokud ten “systém” využívám k vlastnímu obohacení)…
    A hlavně:
    Pokud mě někdo okrádá, tak i když mám jistotu, že mě okrádá, já to dělat nebudu a vymyslím si mnoho možností, co jiného s tím můžu podniknout. Třeba ždáná z těch možnodtí k ničemu nebude, ale můžu na svůj názor upozornit. A nekrást taky.
    To je můj postoj.

  61. 65. vera taky mluví o prázdném čase… který měl být naplněn soužitím. Teď zpětně tomu rozumím, vím co to znamená naplnění…. jaké to je. Lze žít sám naplněně a intenzivně. Soužití s tím druhým má smysl právě ve vzájemném oplodňování se :-))

  62. 68. ano, odmítnutí něčeho neznamená nic… ve svém důsledku to může dokonce posilovat to co odmítáme a to vlastní pozorností které problematice věnujeme. Toto mě napadlo dnes jak jsem jela v autě… náhodně. jedinou možností je zaměřit pozornost na něco jiného a tím to původní “vyhodit ze sedla” neboli nahradit něčím jiným, silnějším.

  63. vero 65
    jéé, “potřebuješ takovýto úlet, rozpustit vlasy a vstoupit do rozbouřených vod,”
    – já na prvním rande vstoupila do fontány a ona mě bouřlivě ohodila vodou. A cikán s oteklým okem u fontány tancoval jako Michael Jackson.

    Koukat na jeho okolí, jak se chová k lidem, co zná dlouho – přesně tak, jenže okolí absentuje; je to pár kamarádů a známých, kteří s ním chtějí spolupracovat a oslovují ho, protože zřejmě práci odvádí pořádně, v tom asi spolehlivej je. Ale to vím od něj, okolí neznám.

    A hlavně: nejsem zamilovaná. Na začátku to nebylo vyloučený; proto jsem okukovala (s lítacími dojmy nahoru-dolů) a poznávala dál, než jsem došla k přesvědčení, že to bohužel by dohromady nešlo, my dva, že by to byl pro mě strach a ocitla bych se v jiném světě, kterej na jednu stranu je svou “neotřelostí” lákavej, ale ve skutečnosti až moc, za mojí hranicí.

  64. kecko 51
    Už mi nějaká ta diskuzička chyběla.
    I když vlastní soukromí nadávkovat nějak schůdně není zas taková prča.

  65. 71. zaujalo mě, jak píše Saul o ženách které podporovaly svoje zvláštní muže až k jejich slávě. Ty ženy vlastně stály v pozadí a byly naprosto samostatné. Všecko dělaly v tichosti, aby muž mohl činit “věci veliké a tvůrčí”. Tudíž ani nebyly konfrontovány s jeho světem. Nebyly ve světě svých mužů, jen muži umožnily aby tam byl on.

  66. 74. Nebylo to tak trochu u vás doma? A ty tento vzorec odmítáš a zároveň podvědomě tě přitahuje….

  67. Nebylo.

    Tobě Ratko už jen to kladívko a ťukat mne do kolene:-)

  68. ratko 73, 74
    přesně, to já vím, tak to je.
    A jakmile se k tomu přiblížím natvrdo, probudí se jiná stránka a uteču (z manželství)

  69. resp. ono ani nejde o to, že já bych byla ten podporovatel v pozadí, to já totiž nejsem – podporovatel jo, ale mám svých atraktivních zájmů dost; ale mám je na základě atraktivních zájmů svého otce, kdežto ty matky, hospodyně, servismanky činnosti pro mě nebyly tak atraktivní. Takže jakmile se ocitnu na takovém místě ženy hospodyně servismanky nebo dokonce potenciální matky co nevidět, tak zdrhnu a jedu si svoje zájmy (jako chlap) volně. Leknu se vězení.

    Ale není to úplně reálný, mně se jeví jako vězení to, co vězení vůbec být nemusí, může to být spolupráce. Jenže já to okoukla ve své pův.rodině a vyhodnotila kdysi jako vězení. A do něj nemůžu jít dobrovolně.

  70. 74. no a proto právě si osobně myslím, že to moc změnit nejde. (i přes to co napsala Ru, Lenka i sama Liška) protože to běží ještě někudy jinudy než samotným rozumem…..ale dá se naučit v tom pohybovat a zvládat to bez pochybností a zbytečných stresů a neustálých sebekontrol a přemýšlením….odmítáním jednoho nebo druhého .a pak je člověk časem i vnitřně spokojený, protože v tom nalézá i určitou sebejistotu. neumím to moc vysvětlit.

  71. 74.78. mnohokrát se to tady na blogu u Lišky probíralo ze všech možných úhlů pohledů…..kdo Lišku přitahuje a proč….nebo jak to měla Liščina maminka s tatínkem apd….

  72. 68
    To vysvětlení mi přijde spíš jako alibistickej pokus o pozdní omluvu sama sebe. Přeci není tak hloupej, aby nevěděl, že ta prodavačka za kasou, co na konci měsíce zacvaká manko, není ta, co ho okrádá.

  73. 80. byla :-) Tvoje konstelace Saule neznám. Ale řekla bych, že jsi tu správnou podporovatelku co tě podpoří až na prezidentský úřad ještě nenašel.

  74. 77. matka servismanka hospodyně. musela jsem tím projít a klesnout tak hluboce, až jsem si našla uklizečku… teprve skrze ní jsem se vyškrábala opět nahoru. Nebyl široko daleko nikdo, kdo by o můj servis stál i když jsem stála s ošatkou buchet v ruce :-) a tak to je v životě. když jsem skočila do vody a plavala… bylo najednou všecko úplně jinak než v mých představách. představy si představovaly a řeka tekla. šlo jen o to kdo vyhraje… zda představy nebo ta řeka.

  75. v tom je totiž ten vtip… přesně v ty 77. že Liška zdrhne dřív než do tý řeky co by mohla smýt její představ o životě, skočí. a tak setrvává v představách… které si představují.

  76. 82:
    to máš pravdu Ratko,to je sice moje velká smůla,ale zase vaše velké štěstí.
    To já bych jako prezident tu pravdu a lásku uvedl do praxe tak,že by se všeci nestačili divit:-)
    Zatím se témuž bohužel musím divit sám.:-(

  77. 78 barčo
    nojo, to je jedna možnost. Různé cesty v rámci toho.
    Ale změna jde určitě a je nutný přemýšlení. A jak taky říkáš, ne jediný. Není to dostačující podmínka. Podle mě ale nutná. (I když kdoví, já ne.) Je k tomu nutný jakési emoční odžití, nějaké odtruchlení, nějaký vztek, nějaké odidealizování a takový věci. Včetně tělesných zážitků jako součásti tý kompletní “srandy.” Ale jak přesně, to říct nemůžu, protože jsem to nezažila všechno a protože to ani tak nebude verbalizovatelný nebo sdělitelný pouhou verbální cestou.
    Taky proto používám např.komiks, na podobný věci. Protože to není pouze verbální způsob. Potřebuju používat jiné než jen verbální cesty.

    79 nó, probíralo se kdeco, ale všechny aspekty nikoli. Například ten, co tady navrhovala Lenka. Ten předpokládám nasnadě vysvítá tím, co píšu, není mi to neznámo.
    Ale skokem z nepřipravené pozice se to změnit dá jen náhodou.

  78. 68. Liško, ale to jsou dvě vysvětlení, která spolu nemají nic společného. Tak z legrace, nebo proto, že “nás velcí obchodníci okrádají”?
    Ta verbalizace navíc vede nutně k dalšímu:
    – pokud z legrace, co je na tom vtipného?
    – pokud z odporu proti systému, jak se krádeží věci v obchodě demonstruje odpor proti systému?

    Jinak neznám přesně praxi v obchodech, ale nemyslím, že to nutně zaplatí prodavačka, nejspíš mají nějaký limit na úbytky zboží díky takovým jedincům, kteří se nepodřizují systému (krásný eufemismus, to ještě někam vrazím:-)).
    Někdo to ale zaplatit musí. Demonstrovat odpor proti okrádání tím, že kradu taky, je ovšem opravdu nekonvenční:-( Se nedivím, že Ti bliká varovná kontrolka. Pokud tedy neaspiruješ na tu Naděždu Krupskou:-)
    Kom. 37 mne velice pobavil:-)

  79. 87
    Ad limit na úbytky zboží: Záleží na konkrétním řetězci marketů nebo na konkrétním provzovateli prodejny, jak to má nastaveno. Ale moc toho v toleranci není nikde. Jen tak bokem – dej někdy řeč s nějakou chudičkou pokladničkou třeba z Penny…

  80. 88 Já si klidně popovídám s prodavačkou i se zlodějem. “Pár” takových čórkařů už jsem potkala, ale žádný – pokud se pamatuji – se nehájil tím, že to bylo jen z legrace nebo že to je vzpoura proti systému.
    Jinak nevím, jaký má tahle narážka význam pro diskusi, ale snad to ani vědět nemusím.

  81. No že je to v těchhle řetězcích někdy v reálu daleko krutější než jen za čokolády z jejich směny. Žue ty limity jsou taky někdy limity jen na papíře pro zdání férovosti, když ptáčky (za málo) lapají.
    Třeba.
    No nic.

  82. 91. Ten vlevo nebo ten vpravo (?), kontrastně vypadají oba :-)

    je zajímavé jak v každém vyvolá představa ukradené čokolády něco… ve mě vlastní zkušenost s klukem, který ji donesl šťastný domů a hned nám ji dával se slovy, že dnes paní v obchodě rozdávala čokolády. to mě napadlo jako první… ta dětská radost a neznalost peněz. a drobná lež ve jménu něčeho… třeba udělat radost někomu.

    To mě napadlo jako první. ale teď po přečtení diskuse mě napadla ještě jedna věc. Chlapec tvrdí že všichni kradou… tedy tak mi to vyznělo a on není v systému a tudíž je kradení normální. ANO, on dělá něco co je normální…. jen my pokrytci se tváříme že nekrademe a pohoršujeme se nad jednou pitomou čokoládou.

    A tak bychom měli povinně všichni ukrást jednu čokoládu abychom se necítili tak posvátně nedotknutelní a svatí. Jakože my nekrademe a můžeme se na toho čokoládového vytahovat a pohoršovat se nad ním

  83. Dnes se nedá věřit nikomu, donátor je zloděj a zloděj donátor, bílá je černá a černá je bílá :-) a vše promícháno do takově strakaté šedi… kdy jedni volají že oni jsou ti hodní a ti druzí špatní jím to kazí

  84. ad 93. Hmmmm, škoda, stojí za tím velká organizace, ale v tom článku se nic o ní nepíše, takže to skoro reklama není. Nápad dobrej. Jsem si – já naivka – představovala, že za tím stojí nějaký altruista, co vyhrál nebo vydělal peníze a teď se věnuje tomuto. Jsou takoví. Je ale fakt, že o takových se zas tak moc nepíše.

  85. 95. Vyhodnotila jsem to jako rafinovanou reklamu finančního poradenství, přečetla jsem si jejich vize i metodu PR. Pro mě by to nebylo, naopak. Což neznamená že pro jiného to není to pravé. Nedávno jsem byla v horách a byl tam se mnou i pan ředitel velké banky a advokátka. Takže moje nedůvěra není ani tak lidská (vztahová) jelikož oba jsou moji přátelé a jsou naprosto normální, nýbrž institucionální. vztažena na institut, metodu…zákon který se vydává z spravedlnost, vypočítavost která se vydává za dobrý úmysl etc.

  86. ad 92: “A tak bychom měli povinně všichni ukrást jednu čokoládu abychom se necítili tak posvátně nedotknutelní a svatí. Jakože my nekrademe a můžeme se na toho čokoládového vytahovat a pohoršovat se nad ním”
    – krást nebudu, ani tréninkově. Snažím se nekrást – lidem nervy, čas, nekrást manželkám jejjich manžely, snažím se dodražovat zákony, a předpisy, jak jen to jde, protože chápu většinu z nich jako potřebné. Necítím se ani svatě ani nijak podobně, spíš vím, že nikdy nemohu být dost poctivá ani sama k sobě, natož k jiným. A za to, že nekradu čokolády se nehodlám cítit provinile, to pardon. Nepřipadám si tím lepší, připadám si jen jako že normálně dodržuju základ základů morálky této společnosti. Nekrást, pokud možno neubližovat, neotravovat okolí a uklízet po sobě hračky je normální.

  87. ad 96: Mně zaujal nápad s Kryštůfkem, ten se mi líbil, jako příklad. Víc mě nezajímá.
    V dětství jsem četla příběh strýčka Jonathana. Dovezl si (z Irska?) pytel semínek jabloní. Zakládal v Americe sady. Od severu k jihu za ním zůstávaly řady jabloní. A když byl unavený, sedl si pod jednu tu kvetoucí jabloň a zemřel. To byl chlap! Sice nic neměl, možná měl i blbé dětství a často v životě hlad, ale měl úžasnou ideu a tu uskutečnil. Člověk tvořivý.

  88. A dodržování morálky této společnosti mi zaručí dobrý pocit sama se sebou?

    Tento argument mi tak trošku nadzdvihl srst i tam, co ji nemám…

    Nicméně – ukradla jsem vícekrát ledacos, vícero ledňáčků třeba, a pamatuju si ten pocit, tudíž pokud zastávám názor, že čokolády nekrást a muži, který je bez přemýšlení krade a až pak hledá důvody, nevěřit, tak to vyplývá právě z poznání onoho pocitu. Nikoli z nadřazenosti falešné čistoty.

    Hračky jsem po sobě uklízela, jen když nebyly moje.

  89. ad 99: “A dodržování morálky této společnosti mi zaručí dobrý pocit sama se sebou?”
    – a to řekl jako kdo????
    Dodržování morálky, o které jsem tu mluvila, je základ základů, zdaleka ne jediný a už vůbec ne dostačující, abych se ze sebe třeba nepozvracela.

    ad 100: A není to v tom kontextu jedno? (Pravda je, že jsem to nestudovala přesně. A tu Jabloňovou strezku jsem četla asi v devíti letech, takže to už je fakt dlouhou. :-) ) Jde o člověka a jeho přístup. Tvořit a ne ……… třeba bořit nebo parazitovat nebo co já vím.

  90. 87 Christabel

    “- pokud z legrace, co je na tom vtipného?
    – pokud z odporu proti systému, jak se krádeží věci v obchodě demonstruje odpor proti systému?”

    No právě. Nic, nijak, vachrlaté. Docházím k závěru (pro mě dostačujícímu), že tento člověk nezná odpovědnost nebo určitou část odpovědnosti, nezná pocit odpovědnosti, nikdo mu zatím nedopřál ho poznat a sám ho ještě bohužel během toho, co zažil, nemohl rozpoznat.
    Není to zlo, je to prostě chybějící věc, díra. Jinak se totiž ten muž chová přiměřeně, zdvořile, hezky a fér a spolupracuje a pracuje pořádně, takže zodpovědně. V tom ohledu zodpovědný být dokáže. Ale to je mi prd platný, pro odvážné skokany to možná takhle je OK, pro mě ne.

    ratko 92
    jó, takhle nějak to vidí dotyčný!
    My ostatní jsme někteří asi pokrytci a někteří “slušní až moc na dnešní dobu” – to si o mně myslí.

  91. 101
    Když ona morálka ja natolik poplatná dané společnosti, že se s tím, co člověk cítí jako slušnost a férovost, nemusí vůbec krýt.
    Nemám ráda slovo morálka, je to jedno z nejmíň sympatických slov obsahem i tvarem/zvukem.

    ad 100 – a není to ale na závadu, upřesnit fakta uprostřed patosu, žejo? :-))

    Mě třeba celý roky zajímalo, jestli fakt byl takovej vazoun děsný síly, nebo jestli je to jen součást legendy.
    A ještě zajímavější mi přišlo, že stál proti Tecumsehovi, nesouhlasil s jeho snahami o záchranu Indiánů spojením všech kmenů a společnou obranou proti bělochům.

    Takže ano, konal dobrou věc, ale taky byl možná asi takový svatý Václav naivně přeměklý. Nevím, tohle by mě hodně zajímalo někdy prozkoumat víc. Zatím nemám čas. Odkládám na důchod. :-)

  92. eště ad 103/100
    Ono totiž tohle bývá odvrácená stránka těchhle ohromně ušlechtile naplno dobrotivých lidí: V té své dobrotě dokážou bejt někdy taky docela mimo a brzdy a nebo dokonce i stát na straně, která kazí zas jinou dobrou věc.
    jenže dobrou… když ono je to všechno relativní a všechno jsou to jen žabomyšiny nás pomíjivýho lidstva, žejo…

  93. mno ještě mi tak napadá,kdyby nám Liška napsala,vlastně nakreslila,jak poznala nového úžasného sympatického,charismatického muže,řekněme podnikatele,kterej jí v restauraci objednává,vzorně platí zlatou kartou,bere ji svým černým SUVéčkem na výlety,na ty botičky,kabelku a dovolenou v Karibiku by také jistě došlo….to bychom nepochybně okamžitě začali taky hned řešit jeho morálku,že ano?
    Hned bychom se začali ptát,jak že ty peníze vlastně vydělává,kolik berou jeho zaměstnanci,jak platí daně,jak se k tomu podnikání vlastně dostal,jak….
    No já bych se možná ptát začal.
    Ovšem předpokládám,že v tom všeobecném roztleskávání a gratulačkách by bylo spíš rozumnější jít si někam ukrást čokoládu.

  94. Nebylo teď účelem někoho napadnout jakože krade a je pokrytec…. spíše tak trochu zviklat “svaté” přesvědčení že zrovna já nejsem pokrytec a nekradu. Ono se to nabízí tím pohoršením (házením kamene na hříšnici ) protože já přece nehřeším, že… a dáváním příkladu jak se správně chovat. To vše implikuje pocit moralizování zvnějšku, nucení falše jakože buď falešný jako já, bude ti dobře a budeš se dobře cítit.

    Vím že přeháním, ale vidím hodně do lidí… i do jejich žádostí (pokušení) a touhy těmto pokušením oddolat a zříct se jich. Pak přijde vítězoslavné zvolání: on krade a já ne. Ale tak to přece není… krademe všichni akorát čokoládu ne, jelikož to je tak prvoplánovitě trapné. Každé dítě ví, že se to nesmí a každý zákonodárce to odsoudí jako přestupek. tím si očistíme nitro a uspokojeně zkontrolujeme, že to děláme správně. A doporučíme tomu zloději čokolády ať je jako my, ať nekrade a dělá něco užitečného třeba finančního poradce – moderního pokušitele a vyvolávače žádostí :-))

  95. tedy moralizování vede z louže pod okap. motání se v kruhu. parodie

  96. 71.”A hlavně: nejsem zamilovaná.”
    ok. vyřešeno.
    :-)
    je mi úplně jedno co si kdo myslí, že je nutně správně, nebo nutně špatně.
    a rozebírat něčí morálku. nebo jaký je, nebo jaký není a jaký by teda “jako měl být”
    (teda aspon pro mě)

  97. 109. ono nakonec vyhrají společné zájmy… Jonathan byl skromný, měl minimální potřeby. žena která by s ním chtěla žít (kdyby nebyl misionář) by musela s ním toto sdílet. asi by neměla o nic víc než on. a asi by uměla roubovat jabloně… nebo alespoň měla svaly jak tahá a ořezává stromky.

  98. 100
    protože na konci Jabloňové stezky Johnny Applecosi neumřel. Jen v té písničce.

    A víš že mám pocit,že umřel i v té knížce.
    Nebo spíš umíral ,v sedě opřenej o jabloň?
    Ale nechci se přít,byla to sice jedna z mých nejoblíbenějších knížek,ale ty roky,ty roky a s každým panu Alzheimerovi blíže a blíže:-)

  99. 108. je to výměnu názorů, taky lze mlčet k tomu co píše Liška. ale vyrozuměla jsem že diskuse je OK. to mravokázání je automatika… proto to sem Liška dala, ukradení čokolády v ní vyvolalo strach a obavu před nedostatkem zodpovědnosti. ten strach se spustil automaticky. výchovou. pravidly. představou paní u kasy která to musí zodpovědět…. celý kolotoč pocitů jelikož udělal něco co se nedělá. něco neslušného.

    ona to Liška naznačovala už dřív… slušnost – neslušnost. teď rozumím co měla na mysli.

  100. 112. je to strach z neznáma… člověk který nerespektuje základní pravidla společnosti… co udělá příště. Je to strach. Nevím co se v budoucnu stane… když ověřená pravidla nebudou platit. Takový člověk je neodhadnutelný předem, nevím co udělá… zda neudělá něco nebezpečného.

    Tento pocit znám ze setkání s jednou mojí bývalou kolegyní, ta jednala taky nevypočitatelně a velmi negativně. Bořila. Byl to první člověk, kterého jsem se bála. Je zajímavé, že ne hned… teprve až později. až jsem zjistila jak reaguje.

  101. 112
    Právě, mně taky přijde, že není hlavní morálka jako taková,ale spíš fakt, jak tenhle dotyčný dokáže zajistit toho druhého, pokud by se na něm stal závislým. Případně si s ním pořídil další závislé jedince.
    A zajištěním nemyslím auto a dovolenou v Karibiku, ale ochranu od zbytečného zlého, zbytečné nestáhnutí do komplikací, řešení situací tak, aby byly ve dvou výhodou, ne nevýhodou.

    Čili ať si klidně krade čokolády, když s ním budu jen spát a podporovat jeho ego na cestě ke světové revoluci.
    Ale když s ním mám založit rodinu, tak potřebuju vědět, že tu čokoládu bude vždycky kupovat.

  102. 113. strach a obava z neznáma ….no, ale to je vždycky tak nějak s novým vztahem, s novým mužem…..nikdy nic není dokonalé…a úplně předvídatelné…… ale určitě se to dá vymyslet ty “kdyby” do obludných rozměrů v hlavě a přitom se toho venku a v realitě děje málo….dál Liška píše o tom co o něm ví…..tak hrozný mi to nepřipadá……

    no, skoro to vypadá tak díky diskuzi, že dospělý člověk nemá právo udělat nikdy ve svém jednání chybu…..:-) a na diskuzi jsou ti všichni uvědomělí a správní……hmm a pak je reál…..kdekoliv a kdykoliv a každý sám za sebe s jeho rozhodnutími……

    no co, přece není všem dnům konec a Liška jistě potká nové (“vhodnější a “lepší”) muže….
    přeju ji to. a hlavně s tou zamilovaností :-)

  103. ale jestli Liška chce opravdu zakládat rodinu, jak tu píšešte, asi bych ji doporučila poohlídnout se v jiných kruzích mužů, jak tu bylo naznačeno…… skoro nejvyšší čas v těch čtyřiceti…..na první dítě….

  104. 116
    Barčo něco jiného je neznámo, co se dá časem poznat, a neznámo ve smyslu nevyzpytatelno.
    To, co píšeš ty, si stoprocentně řekly všechny později plačící manželky splácející později za manžely dluhy a stěhující se z místa na místo. Například.

  105. A ještě jedna věc: Partnerovi ve smyslu partnerství mmusíš být schopná věřit.
    Jedna čokoláda kriminál nedělá, jasně, ale pokud je těch indicií nespolehlivosti víc a člověk začne pochybovat, přemýšlet, váha v tonhle směrut, tak žít s někým, u nějž budu pořád přemýšlet, jestli nějakou situaci vyřešil pro mě v klidu, nebo rizikově, kdy mi kdo s čím přijde za krk… Ne dík.

  106. 118. Ru napsala jsem co jsem napsala. a hlavně vidím Lišku a ty její stavy ode zdi ke zdi a ty její strachy. stále….psala o tom i sama v pár komentářích.

  107. 119. a pak je tady zamilovanost, která tady nebyla…..s tou to jde všechno jinak……

  108. 120
    no právě, přesně to do jejích ostatních sdělení zapadá.

  109. 121. s oboustrannou zamilovaností, samozřejmě :-)

  110. 122. vnímám to ještě šířeji …..ne jen v téhle diskuzi…..vnímám spíše Lišku jako celek – sice zkresleně z komentářů…..i minuých….. zhruba chápu co chce v partnerství mít …..jaké má o něm své představy :-)
    čeho se bojí a co ji láká i obavy z toho co ji láká a přitom se toho bojí….

  111. Napadlo mě, že je dobré si občas vyzkoušet, co je ještě pro mě OK a co ne, proto ten člověk přišel, Liška si něco ověřila a vrátila se zpátky k sobě. To se mi zdá prima.
    Já jsem si taky v této diskusi něco vyzkoušela, ověřila, pochopila a prohloubila vztah ke svým původním názorům. Pochopila jsem o trochu víc, proč někteří lidé reagují tak, jak reagují. Moc děkuji Lišce, že jsem si to mohla na jejím blogu takhle vyzkoušet. A nesmírně ji obdivuji, její toleranci, protože o ní pořád mluvíme a kolikrát víme prdlajs a mluvíme jí do života a občas přes míru. To já bych už asi dávno řekla: “A dost! A ven!!! Všichni. Už mám těch vašich blbých řečí dost.” :-)))

  112. A já přemýšlím jestli u mě zamilovanost způsobuje, že budu tolerantnější vůči výstražným signálům u druhého, nebo jestli přítomnost více výstražných signálů zablokuje schopnost cítit zamilovanost…

    U mě jednoznačně to druhé.
    Takže mi přijde i logické, že tohle může být důvod, proč po slibném začátku Liška nakonec napíše “zamilovanost není”.

  113. 126. první odstavec :-)
    ted jde taky o to, co všechno může být výstražný signál….u Lišky mě napadl vztah minulý s A.H……
    prostě zřejmě tohle je pokaždé jiné v různých situacích…..v různém naladění apd…..

  114. 127. v každém případě je zamilovanost přechodný stav a časem odezní a zůstávají věci takové jaké jsou….a nebo zpětně přemýšlíš o tom, že to bylo špatné, či dobré apd…..

  115. 127
    Výstražný signál je to, co víš, že tě v budoucnu bude ohrožovat nebo že to neuneseš.

    128
    A…?

  116. 127.a ze svého pohledu vnímám oboustrannou zamilovanost ve středním a vyšším věku za vzácnou a krásnou.
    i s těmi možnými riziky.

    128. A nic :-)

  117. 130
    Mně přijde zamilovanost jako poměrně obtížný a matoucí stav, který je nutno vydržet, brát asi jako opileckou povznesenost na firemním večírku a neučinit v něm žádná důležitá rozhodnutí.
    A doufat, že se to rozjelo na správným místě a pak někdy konečně z toho bude ta hřejivě klidná jistotová láska.

  118. 129. ono těm pochybnostem se stejně nevyhneš v tom vztahu, když v něm jsi…já nevím…takhle se to moc rozebírat nedá….mladší kolegyně na mateřské uvázané s dvěma dětmi doma vidím jak jim to někdy všechno vrtá hlavě ….co všechno se může dít za zdmi jejich domů….myšlenky na nevěru….myšlenky, kdy propadají tomu, že nejsou dost atraktivní už pro svého manžela, který je ve své práci obklopen jinými ženami apd….nebo si jejich manžel vyrazí s přáteli na pařbu apd….

  119. 132. všude jakoby číhalo plno “zlého” pokušení…..a prostě nevíš, jestli ten druhý tomu pokušení nepodlehne….byt chvilkově…..

  120. 131. a nebo naopak….jít do toho se vším všudy….přestože nevíš jak to skončí za pár let….

  121. 131. ale jak říkám, osobně vnímám oboustrannou zamilovanost v mým a vyšším věku jako vzácnost….
    přestože nemám plány na rodinu, ani na hned společné sestěhování se…..mám to dnes jinak, než kdysi….

  122. “Výstražný signál je to, co víš, že tě v budoucnu bude ohrožovat nebo že to neuneseš.”
    a že toho je….když je člověk sám sebou třeba vnitřně nejistý a propadne závislosti na druhém….

  123. 136. “Výstražný signál je to, co víš, že tě v budoucnu bude ohrožovat nebo že to neuneseš.” a zároven to bývá i to, co tě přitahuje nějak na tom druhém….no, není to jednoduchý :-)

  124. 132
    To je jejich problém. Svoji nedostatečnou atraktivitu jsem řešila jen jedinkrát v životě, a to ve vztahu s Nevztahem, do něhož jsem šla s tím, že je sukničkář a nikdy pro něj nebudu ta jediná. Založeno na sexu, pak jsem se zamilovala. A když nastala ta chvíle, kdy jsem se mu omrzela – chvíle očekávaná a předpokládaná – tak to prostě bolelo a řešila jsem nedostatečnost svou.

    Ale v manželství ne. Tam jsem byla přesvědčená, že je se mnou můj manžel z jiných důvodů než proto, že jsem atraktivní. A že i kdyby si někde bokem vrznul, tak moje role/postavení v jeho životě se nezmění, tudíž nemá cenu takový pitomosti řešit.
    A zrovna tak jsem o tom byla přesvědčená i v jiných svých vztazích a jsem o tom přesvědčená i v tomhle svém současném.

    A pokud bych se mýlila a to postavení se změnilo, tak na tom stejně nic nezměním, na atraktivitě a neokoukanosti se natrvalo stavět nedá, tak ať si přechodně staví jinde.

    To, čím se ty děvenky trápí, nevyplývá ze samotného faktu partnerství.

  125. 136
    No tak to si pak holt musí pořešit ten, kdo takový je. :-)

    137
    Právěže nebývá.

  126. no, jen jsem chtěla říct, že každý se holt trápí něčím…..a dá se z čehokoliv udělat obrproblém….tady na diskuzi z jedné ukradené čokolády, třeba…..

  127. 138. Ru, smíření se ztrátou vlastní atraktivnosti je proces… přenesení pozornosti jinam, na jiné věci co mě zajímají a tak. Přestat konečně rajtovat po sobě zda jsem dost dobrá pro kohokoliv. Jelikož mám právě partnera tak partner, pokud pro partnera jo, tak jestli i pro souseda a jestli i pro souseda tak i pro maminku a tak… to je nekonečné množství možných variant kdy se člověk obírá sám sebou protože může :-)) všecko na světě má základ v tom, že se to může dít… nemůže se dít jen to co je nemožné. co je možné se děje… dřív nebo později nebo si toho nevšimnu nebo mi to je jedno. ale podstata je v tom, že může se stát cokoliv co se může stát a to je taky důvod že se to děje.

    pokud toto dokážu přijmout, že teda se něco děje protože je možné aby se to stalo… jsem za vodou.

  128. hezky řečeno – proces….není to hned a je to součást vyzrávání…..i s tím co Ratko píšeš dál …a souvisí to i s tím pevným ukotvením ve vztahu v celém rodinném kruhu….pohybovat se v tom uvolněně a přece jistě….

  129. 144. Barčo, to je na dlouhé povídání… ukotvování v rodině je taky proces. Je zde nutnost individualizace, odhalení se v té formě v jaké jsem vyrostená. Každý se narodil jako semínko. A toto semínko je zasazeno a roste, nebo neroste (suchá země, beton, málo vody, bodláčí)…. ale jakmile začne růst tak může růst jen do podoby která je mu vlastní tj do tvaru který je možný… nic jiného než to co je možné z něj nevyroste. Může se různě kroutit nebo kamuflovat ale pod kamufláží je pořád jen to co vyrostlo. jabko nebo hruška. nebo ředkvička :-) to je příměr. Něco by to mělo být.

  130. 137. na druhém člověka přitahuje (vlastní zkušenost) něco co se mi nedostává a co mi chybí k úplnosti. Podvědomě to vyhledávám abych se doplnila. Tím druhým.

  131. 141. možná bych měla dodat, že ta atraktivita nesouvisí jen s krásou těla, souvisí s tím, že z žen jsou vykolejené hlavy pohybující se dnes a denně ve stejných mateřských rituálech a povinostech…takže se ten okruh jejich zájmů zůží….kor, když mají obě děti opravdu malé a blízko sebe….atraktivita souvisí se vším….

  132. 147. s čím kde se pohybují, jaký mají obzor, který je tím mateřstvím a povinnostmi hodně zúžený…..ten muž to má jinak. není tak zahlcený tím otcovstvím….chodí do práce…..pohybuje se volněji……a všude ty možné “lákavější” nástrahy kolem něj…..

  133. 147. ale to je v pořádku. je v pořádku že jsou z nich vykolejené hlavy. je to součástí normálního růstu, každá rostlina má fáze kterou musí projít a tato vykolejená hlava je součástí. proč by měly ty hlavy řešit nějaké zájmy? co je zúžené?? to jsou všecko umělé problémy… kdyby měly zájem tak ho mají i když jsou děcka malé. protože ten zájem je umělý (vytvořený a nanucený společností) tak instinktivně na něj prdí. protože ty možné zájmy jsou samé blbosti.

    Vědkyně vyvíjející nový lék na rakovinu se bude zajímat o tento lék i s děckem. Nic se ji nezůží

  134. Ru, ale když tě tak čtu, je možné že vysokoškolačky na mateřské jsou na tom úplně jinak, než přihlouplé “děvenky” z mého okolí :-))

  135. chtěla jsem napsat vykojené, ne vykolejené i když to určitě občas taky :-))

  136. 148. nesmysl. to je uměle vytvořený předsudek. mohu to otočit naopak. zatímco se muž potí v práci a neví kde mu hlava stojí, žena má klid s dětmi a může kam chce. Děcka dá kamarádce a randí si. Má mnohem víc možností i příležitostí než chlap. chlap se to nemůže nikdy dozvědět. Zatímco ona ho má celkem pod dohledem. to si teď necucám z prstu :-)) je to opravdu jen v psychice – tedy v síle osobnosti. žena může být deptána jak společností, tak mužem a vůbec si svoji sílu a psychickou stabilitu neuvědomí… nedojde ji to. nevšimne si jak je silná.

  137. 150. dělat ze sebe blbku je taktika žen. jen se vezou… nemusí nic řešit a mohou furt naříkat co všecko nemůžou a co by dělaly kdyby mohly a tak. Co by dělaly jinak kdyby mohly???

  138. 152. ano a i tom je ta vnitřní sebejistota, jakože sice závislá, ale nezávislá :-) nejen na svém manželovi, ale i okolí….to je to vnitřní ukotvení se. ale jen říkám, že to nejde hned. je to nové…..chvíli to trvá….odejít z práce….opustit dosavadní plný život…..práce, koníčky partner a jít do nové situace….zabydlet se v ní dobře….bez zbytečných strachů a obav…..viz. 141.

  139. 153. nedělám z nich blbky. to mi spíš přijde, že právě Ru z nich dělá blbky. naopak. chápu je co prožívají…..čím si procházejí…..

  140. a hormony je další věc, to zas tak rozumem příliš neovlivníš, přestože si uvědomuješ, že to jsou “jen” hormony.

  141. 155. hmmm, myslím že i ten chlap to tak má. to jsem chtěla říct. že z těch všech požadavků mu jde hlava kolem. Dokonce jsem se setkala s tím, že si žena odmítala udělat řidičák a se vším čekala na muže. to je opravdu na mrtvicu. taky ji ten muž dostane – otázka času

  142. 152. kolegyně, co má tři děti, první bylo hodně nemocné a rizikové, druhé dítě přišlo brzy a ona sama byla dost nemocná…..mononukleoza…..a při třetím si kolem 37 let udělala výšku.

  143. 158. takže skvělé… všecko zvládla. silná ženská. houby vyměklina :-)

  144. 158. nebyla to mononukleoza, kecám. jezdila na plasmaforezy a brali ji nakonec slezinu….

  145. 160. bylo to nějaké autoimunitní složité onemocnění, byla jeden čas nateklá….. špatný ledviny….hodně rozhašený organismus, bylo to dost komplikovaný a neobešlo se to bez hospitalizací v nemocnici..

  146. 141
    Možná jsem nakonec měla tu výhodu, že pod masáží mojí maminky jsem se za atraktivní nepovažovala nikdy, tak jsem neměla co ztratit. :-)

    A hlavně jsme asi byla naivní ve zcela opačném směru – totiž že ten chlap tu atraktivitu opravdu nepovažuje za hlavní, ale že za hlavní považuje, aby mu se mnou bylo dobře.

  147. takže prostě objevit svou vnitřní sílu, když už jsi v tom v čem jsi…..o tom to je….a ne o tom dělat v hlavě veletoče na břehu řeky…..a to objevení a využití té vnitřní síly trvá chvíli najít……i třeba s komplikacemi a pochybnostmi…..prostě postupný proces.

  148. ale je pravdou, že vysokoškolačky to mohou mít opravdu úplně jinak. máme dvě mladé lékařky na mateřské, obě mají paní na uklid a tu a tam paní na hlídání…..takže to už je zase malinko jiná situace a odlehčení pro ženu….zkrátka každý má nějaké možnosti….

  149. 165. záleží zda pracují… v rodině mého nejstaršího musela jít máma do práce když bylo malému 3 měsíce. Bylo to hrozné, teď mají Filipínku na úklid a čínskou paní na hlídání. Bez toho by neměli šanci. Pokud jeden z rodičů je doma, není problém. Protože se může celo denně o dítě starat. Pro mě byl dobrý příklad indiánských žen, které pracovaly s dítětem na zádech. Dítě je nijak nerušilo. Patřilo k běžnému průběhu dne… když to máma takhe pojme, děti ji neruší.

  150. Tedy chci tím říct, že dítě není zátěž. Je to součást běžného denního stereotypu. Dělá se to co i jindy akorát jsou u toho děti.

  151. 166. mám dojem, že i styl “indiánská babička” sem dost proniká a zabydluje se….co je vidět na ulicích, no, jistě to jde použít i v nějakých zaměstnáních….na pár hodin….. na malinký úvazek a tak podobně…..

  152. 168. tady to mají ženy hodne stížené tím, že si musí udělat v kariéře přestávku a mezi tím jim “ujíždí vlak” tj. přijdou za dva roky jako vyoraná myš. ale je možné vše doběhnout. začít znovu a s novým. jde to celkem dobře. zaměstnavatelé obecně hodnotí celkem vysoko, když žena zvládne doma 2-3 děti. Akorát je potřeba babička… když nastoupí do práce, nemůže furt sedět doma s nemocnými dětmi. Tady to bez pomoci nejde…jinak ji ten vlak opravdu ujede. žena co dělá jen polovinu pracovní doby a zbytek utíká domů je neperspektivní.

  153. mám dokonce dojem, že mi někdo říkal, kdo byl na stáži v cizině (ted už nevím kde) že v některých zemích – ženy pracující a jsou zároven kojící – mají kojící přestávky…..takže pracují a zároven jsou na mateřské…..a je to v tom zaměstnání uzpůsobeno právě i materiálně na ty děti……přebalovací boxy a tak…..

  154. 169. ve východních zemích je tradiční role babičky jako vychovatelky dětí. mámy pracují. babička je tam velmi přísná, na ní záleží jak budou děti vychovány. Pro mě je to dost smutné, že tuto roli nemohu převzít.

  155. 170. v Singapuru je mateřská dovolená pouhé 2 měsíce. Pak není nic. Ženy kojí a buď děcko donese babička (chůva) nebo si mlíko odstříká. Takže ta možnost tam je.

  156. 171. aha. pro tebe velký zásah v Singapuru…..rozumím….tady to je malinko jiné….

  157. tady babičky jsou, nebo nejsou, nebo pracují, nebo mají jiné zájmy a když vnoučata tak na rozmazlování a užívání si jich :-)

  158. 173. ano, tady mají ženy větší možnost se o dítě postarat samy. A tradičně to taky dělají. … protože je to možné :-)

  159. jak tam jsou zhruba staré ty singapurské babičky?

  160. 176. nevím… babička jako babička. je tam víc rodinná hierarchie. Nejstarší babička to šéfuje autoritou :-)

  161. jsem si vzpomněla na Itálii, tam to taky tradičně v rodině vše šefuje nejstarší mama :-)

  162. rodina funguje jako samostatná jednotka… peníze jdou na hromadu pro všecky. Třeba ta filipinská chůva posílá všecky peníze které vydělává domů rodině. Kdo vydělává, ten to dává rodině a proto je vždycky někdo k dispozici. Tyto rodinné tradice u nás byly kdysi. Jak tatínek tak maminka pocházejí z rodin. ale další generace je již potrhaná. moje sestřenice a bratranci jsou rozvedení a jejich rodiny se rozpadly…

  163. 181. moje děti mají jistotu, že ať se stane cokoliv u nás mají domov.

  164. 181. moje babička sice hodně stmelovala naši rodinu, ale později se to nedařilo, a když zemřela tak to už vůbec nefungovalo, ale alespon částečně v mé tetě (její dceři) tohle po babičce ta snaha stmelování zůstala.

  165. 182. to je fajn, mít zázemí a tuhle jistotu. rozhodně to v dnešní době není samozřejmost.

  166. ru, ra
    114, 115
    Jó, tak tak!

    Lenko 125
    “Napadlo mě, že je dobré si občas vyzkoušet, co je ještě pro mě OK a co ne, proto ten člověk přišel, Liška si něco ověřila a vrátila se zpátky k sobě. To se mi zdá prima.”
    Mně taky. Celkově určitě, bezesporu. V detailu jsem se během toho musela párkrát namočit do nepříjemného pocitu – naposledy dnes, poté, co jsem tomu svému muži oznámila, že by to nešlo dohromady, že je to škoda, ale bohužel. V tu chvíli mi to prima nepřipadalo, ale celkově ano.

    barčo
    134
    “a nebo naopak….jít do toho se vším všudy….přestože nevíš jak to skončí za pár let….”
    Ano, vědomí toho taky hraje roli, ale přece jen já osobně jsem ta druhá strana, a to v životě opakovaně – ta, co si přece jen ještě včas řekně,že tenhle risk nemá naději na vítězství (ovšem naprosté bezpečí by bylo do toho ani nevstupovat a nebrat risk už v zárodku. někdo si to vyzkoušel pořádně už v pětadvaceti a měl pak jasno).
    132, 133 to já nesjíždím, natož když už jsem uvnitř vztahu.
    140 a to právě tady nikdo z nás neudělal – óbr problém z čokolády. Skvělý, ne?

  167. 152 tojo.

    141 moc nechápu – já nechodím s muži, pro které nejsem atraktivní (pod slovem atraktivní rozumím komplex dojmů). Proč bych to dělala?
    A dalších pár desítek komentářů pak ztrácím nit,o kom se bavíte, o jakých potenciálních ženách nebo o hlídání dětí nějakých potenciálních lidí, někde v dáli :-)))

  168. 186. liško, jsi borka (ženský rod od borec) :-)

  169. dokážeš skvěle a vtipně glosovat, má to šmrnc a jiskru a celkově je to potěšení nejen pro oko ale i pro mozek :-)

  170. máš ohromné nadání zachytit okamih a vystihnout podstatu..kresbičkou a pár slovy.

  171. No prosimtě!
    Tak to je dobrý.
    Mně většinou připadá, že slov je tam moc a chyběj nějaký výtvarný vtipy nebo nápady. na ty potřebuju víc času – když chci překotně vyjádřit, co se děje, tak jde výtvarno stranou.

  172. Koupila jsem si dneska velkej a malej notes. Hurá.
    Včera neměli v Dejvicích ani v papírnictví ani v knihkupectví, ale v papírnictví jiným u Dejvickýho nádraží měli, tam jsou sympatický.

Komentáře nejsou povoleny.