Všichni jsme superhrdinové!

Udělala jsem jen malinkou zábavnou věc – nakreslila jsem jednoho člověka jako komiksového superhrdinu. A od té doby, když se podívám na kohokoli, vidím ho jakoby většího, hrdinštějšího, jako hrdinu jeho vlastního života. Ale vůbec ne jako zkreslenou karikaturu! Každý člověk, kterého vidím sedět zhrouceného v tramvaji, je ve skutečnosti superhrdina, ale asi o tom sám neví.

A vidím, jak dřív v historii některé znaky a symboly byly okázalejší, větší, očitější – např. brnění, přílba, zbraň byla velká a viditelná, oblečení nápadné a na první pohled ukazující, jakého stavu nebo z jakého cechu dotyčný je. Byly to jasné znaky a symboly. Člověk mohl být negramotný – většina byla – a přesto se dobře orientoval ve společnosti právě pomocí těchto symbolů!

Dnes je horolezec hodně podobný nehorolezci ve sportovní bundě, ve stejném obleku může být navlečen fotbalista, podomní obchodník s vysavači, klavírista, člen vlády, kdokoli. Jsme si podobnější, nemusí být na první pohled rozeznatelné, kdo je chudý nebo bohatý, svobodná nebo vdaná, pradlena nebo pokojská, technik nebo básník, řemeslník nebo vědec.

Dnes je společenská svoboda v tom, že nemusí být poznat nic, kdežto kdysi byla svoboda v tom, že to bylo vidět hned? Já nevím – nebo to bylo nepříjemné některým stavům? Nebo o tom lidé nepřemýšleli? Tomu nevěřím – když o tom přemýšlím já, tak to muselo napadnout už tisíce jiných dávno. Muselo být z nějakých důvodů žádoucí, aby byly stavy rozeznatelné. V dnešní době si umím představit, proč je žádoucí, aby byla rozeznatelná prostitutka, ale jinak … mě nic nenapadá. Jen leporela pro děti, kde jsou k vidění jednotlivá povolání podle vzhledu panáčků. Igráčci. Nonic, jen zase zabíhám.

Zkrátka nás hned nepraští do očí okázalé znaky superhrdinů. Nejnápadnější znak superhrdiny, ten hlavní, je, že už rozpoznal své schopnosti, ví o nich, umí odhadnout své síly a to mu dodává jistotu. Zná svoje dovednosti, nadání a hranice; proto je sebe-vědomý a zároveň lidský. Není to žádná zdeformovaná karikatura, ale čistá málo deformovaná, originální individualita. Která se nebojí být sama sebou, ať je to viditelné, nebo ne.

Já chci taky! :)

Nakreslím se jako superhrdinka. Jeden obrázek už mám. Budu ještě pokračovat! Zkuste se taky, je to dobrý.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

44 komentářů u „Všichni jsme superhrdinové!

  1. Pěkný, moc pěkný. Samo, že jsme všichni superhrdinové svých životů a je to třeba pořád opakovat a vidět – v sobě i vůkol. Hezký nápad v té tramvaji.

    „Nejnápadnější znak superhrdiny, ten hlavní, je, že už rozpoznal své schopnosti, ví o nich, umí odhadnout své síly a to mu dodává jistotu. Zná svoje dovednosti, nadání a hranice; proto je sebe-vědomý a zároveň lidský.“
    – Ano. Tak to je. Jediný superhrdina je ten sebe-vědomý. Výraz „zároveň lidský“ bych osobně nahradila „a proto lidský“. Jinak je to dokonalé a může to jít do tisku. :-))))

    Jenom, promiň, Líšo, ale na co potřebuje sebevědomá superhrdinka sekeru? Si vystačí se svými půvaby a úsměvem, ne? :-)

  2. Ono se to liší u žen a mužů, u žen je to pořád pestřejší a lépe zařaditelné (včetně případů, kdy potkávám na ulici slečny v tričkách s debilníma nápisama přes prsa jako „shopping victim“ atp.
    Nedávno jsem četla zajímavý článek o business oblékání mužů, že kravatový stejnokroj a´la tučňák má naopak vytvořit hradbu, aby byl pro protistranu neproniknutelný. Samozřejmě i tady se dá kastovat podle značky hodinek, manžetových knoflíčků, zpracování saka. Byla bych pro vyhlášení oficiálního dne superhrdinů, kde by se jimi zaplnili ulice!

  3. Lenko,
    díky. Sekery nemá tahle superhrdinka na lidi, ale na štípání dříví. A když se naštve nebo se potřebuje dostat do ložnice, rozfláká sekerou dveře, to by se jí líbilo :)
    Jedna ta sekera má být větší a druhá malá, kuchyňská, která má z druhé strany placatou paličku na maso – to ale pravda není na obrázku patrno. To aby superhrdinka mohla pěkně připravovat maso na pečení, protože ho hodně sní.

    psice,
    anó, některé obleky mohou být moc pěkně ušité a z pěkného materiálu, ach!
    Stejně je mi vždycky těch „tučňáků“ jak říkáš, líto, protože si představuju, že jim musí být vedro. Já mít dlouhý rukáv košila a ještě sako, tak jsem kaput. A ještě zapnutý knoflík u krku a kravatu, brrr. To bych se upekla. Musela bych vzít sekeru a vysvobodit se. Rozřezala bych to na sobě a pod tím bych měla minišaty.
    Den superhrdinů, to by bylo! Možná by se našel sponzor na organizační práce … že bych se poohlédla mezi nadačními fondy?

  4. Možná bych mohla začít nosit kozačky, když je mám jako superhrdinka. Já je měla naposledy ve čtrnácti a potom předloni půjčené na jeden večer v tanečním baru a nebylo to špatný. Až se budu cítit blbě, pořídím si je a bude mi „úpe mega supr“ hej.

  5. Jé, na obrázku superhrdinky je vidět, že byla vystřižena manikurovými nůžkami. Ty patří samozřejmě do její základní výbavy.

  6. „v historii některé znaky a symboly byly okázalejší, větší, očitější “
    tohle mi třeba docela chybí.Dřív to bylo takové „transparentnější“(úplně se mi z toho slova na klávesnici zamotaly prsy,vlastně prsty:-)
    Dnes se hrdinové schovávají za šupáky a naopak.
    Člověk s nima musí prohodit pár slov,aby zjistil,jak to s tím jejich hrdinstvím opravdu je.
    A tam už to nikdo neokecá a ti „sebevědomí“,kteří by mezi sebe a své (bez)vědomí rádi vsunuli pomlčku už vůbec ne.
    Před pár desítkama let by museli nosit norkový kožichy,nebo kolt u pasu,aby jim to jejich sebevědomí někdo věřil.
    Dnes už věří všichni všechno všem.

  7. „…malá, kuchyňská, která má z druhé strany placatou paličku na maso“
    ta tvoje superhrdinka naklepe maso podpatkama,né?:-)
    Eště den deklolt mne zaujal.
    Kolegyně v práci si na to taky potrpí.Teda ne až tak,ale knoflíčky vždycky musí být nedopnuté.Já jsem tam novej,ale až se trochu oťukám,ráno je začnu obcházet a strkat ho do dírek.
    Ten knoflík myslím,samozřejmě:-0)

  8. a tmavý brejle.
    To je taky znak superhrdinek.
    Nedávno jsem je v tramvaji čekoval,pošmournej,zataženej den,ale každá druhá měla na hlavě tmavý brejle.
    Nu,dobrá.Ale teď mobil.
    Sekeru v podvazcích bych slečně nechal,ale tu druhou zaměnil za mobil.
    To mě v tramvaji každej den fascinuje,jak ho drží v těch dlaničkách a zírají,co z něj vystříkne…za informace:-0))
    Jestli ono nakonec není lepší bejt vnímavej úchyl,než hrdina:-0)…já se pořád učím,ale to hrdinsví je doživotní trest bez možnosti sebenápravy.

  9. Ech,tak teď jsem si šel do večerky koupit cigára,ženská kolem 30 a i na můj vytříbený vkus moc hezká mi je ochotně prodala,s takovými těmi frázemi „co si přejete,prosím,děkuji…“ a když jsem ji platil,tak jsem v jejich očích viděl tak hroznej smutek,že si na to dám ještě pár vodek.
    Proč to píšu.
    Ona asi hrdinka nebyla,no.Spíš takovej ten typ „zhroucená v tramvaji“
    Tak nazdraví všech „nehrdinů“,bez kterých by hrdinové(a hrdinky)byli v tomto světě přinejmenším trochu zmateni.
    Kdybych byl hrdina,možná bych tu hezkou paní přesvědčil,že ona je taky.
    No ale bůhví,jak by to dopadlo.:-0

  10. Lisko, asi vím co máš n amysli. Když najdeme sami sebe, sesbíráme všecky poztrácené kousky tak vytvoříme něco úchvatného. Hrdina je jen slovo, prostě se staneme tím čím jsme. celkem.

  11. kdysi byli lidé asi jen kouskem, byli třeba pradlenou ale již ne laskavou ženou, milenkou, odvážnou horolezkyní, zpěvačkou či tanečnící :o)) teď se můžu stát úplně úplně kýmkoliv.

  12. kéž by byli všichni tak prostomyslní,jako Ratka:-)))

  13. liško, jako kresba se mi to líbí..se ti řekne..zkuste se nakreslit..neumím to..vyšla bn z toho nějaká hrůza :))
    A pak, víš, ani by mě nějak nenapadlo, když už bych se chtěla nakreslit, tak jako superhrdina..v tom jsem asi blízko ratce..nakreslila bych se, kdybych chtěla, jako anina.
    Hele a liško, ta, cos nakreslila, to nemůžeš být ty..není mi sympatická a ještě dvě sekery..:)))

  14. Taky narážím na limity vlastních schopností. Mám obavu, že jsem natolik sebestředná, že ať bych se sebevíc snažila namalovat superhrdinku, zas bych z toho vylezla jen já . :-)

  15. Ru, sebestřední jsme svým způsobem všichni a je to přirozené, že si sebe nějak uvědomujeme, myslíme na sebe, dáváme okolí na vědomí, že jsme tu..
    Ale, že zrovna ty bys byla tak sebestředná, to beru tak = vidím hlavně jen a jen sebe a dávám najevo koukejte, jak já, co já..tak to se mi zrovna ty.. tak nejevíš..

    Liško, nic malovat nebudu !!: ))) . Mám ten obrázek v hlavě.. sebe, ale ne jako superhrdinky..

  16. No zajímavý!
    Možná někdo aby se zpodobnil jako superhrdinka, musel by být s vařečkou nebo jako pečovatelka nebo supermatka nebo sportovkyně – podle toho, jakou složku svojí osoby a života by chtěl (znovu)rozvinout, ale ještě to nenastalo (?)
    – Tak proto mám červené kozačky, nacucnuté gatě, výstřih až na břicho a sekery na dřevo a na maso :-)

  17. Já to nemůžu namalovat veřejně. V tom oboru, ve kterým bych byla ochotná ještě tak nejvíc být superhrdinka, by to bylo až od osmnácti. :-))

  18. (To je totiž to jediný, jsem zatím vymyslela.:-) Ale jinak je to dobrá výzva. Leží v hlavě, třeba vyraší.:-)

  19. 13:
    to mi fakt hlava nebere Ratko:-0)
    Kdysi nemohla pradlena být laskavou ženou,nebo..čímkoliv,třeba i královnou?
    „Knížeti Oldřichovi se z řádného manželství pro neplodnost choti nenarodil žádný potomek, avšak z jakési ženy jménem Boženy, jež byla Křesinova, měl syna neobyčejně sličného, jemuž dal jméno Břetislav. Jednoho dne totiž, vraceje se skrze selskou ves z lovu, uviděl řečenou ženu, jak pere roucha u studánky, a prohlédnuv si ji od hlavy až k patě, vpil do hrudi nesmírný žár lásky. Kníže poslav ihned pro ni, pojal ji v manželství, staré však manželství nerozvázal, protože toho času každý, jak se mu líbilo, směl míti dvě i tři ženy nebylo hříchem unésti manželku bližního ani manželce vdáti se za ženatého muže…“
    Kosmas

  20. Dnes by Božena asi byla za pokladnou v Lídlu no a tam Oldřichové nechodí.
    K jejich vlastní škodě.
    Nějaký takový managerský parchant,co po mamince zdědí i srdce by se jako král docela hodil.

  21. Asi budu muset začít rozsévat ten královský ječmen já sám:-0

  22. bohužel,bych napsal.Ale že ho mám,tak bohudík.
    Mimochodem,včera mi maminka sdělila,že ji terorizuju,protože jsem se nedostavil na večeři(já jsem chtěl,ale usnul jsem v baru,kde jsem čekoval,jak jsou naši podnikatelé flexibilní a reagují na zrušení prohibice-ano byli:-)
    Tak já vlastně nevím,múže mít terorista srdce?:-0)

  23. A Ru,tatínek nebyl ani král,ani manager(tehdy souhdruch),byl to stolař.
    Zdědil jsem po něm prej jen to nejhorší.jak mi zase maminka zdělila-a maminky prej mají vždycky pravdu.
    No stůl možná namaluju,ale určitě neudělám:-0)
    Ale v hospodách mě jako syna svého otce ctí ještě dnes:-0))))

  24. ježiš,já napsal „soudruch?
    no ještě že už můžu a soustruzi jsou ve šrotu,nebo se naklonovali na managery,popřípadě pseudointelektuály.
    Ale to „ježiš“ taky není tak docela košer,že?:-)

  25. děkuji za „fídbek“ Liško.
    Kdyby se mi to blbý slovo,bez kterýho dnes už zřejmě nefunguje normální komunikace nevybavilo,asi bych ti ani nepoděkaval:-´)

  26. Akorát teď si nejsem jistá, jestli tam nesili oves… Kruciš…

  27. Ahá, to jsem kdysi viděla.

    Mám z toho chuť na zajímavé pivo, asi si odpoledne koupím nějakou specialitu.

  28. 14. proč tam máš ty smajle? tak chceš nebo nechceš aby byli prostomyslní?? teda buhví co si pod tím slovem představuješ :o)
    23. SAule, zdálo se mi že teď to mají ženské o něco volnější než dříve.

  29. Jo.

    Tfuj, já toho Tarantina asi nechápu. Z jeho filmů je mi na blití. Teď jsem viděla „Hanebný pancharti.“ Musím si pustit Pytlákovu schovanku nebo nevímco z těch pár DVD, abych mohla jít v klidu spát. Bohužel můj externí disk s asi 150-200filmy je kaput, takže nemůžu nahodit nějakou mírumilovnou selanku.

    Myslím, že moje superhrdinka odloží sekerky a vezme do ruky pouze parfém nebo tu kytaru, co už jsem jí nakreslila předvčírem na přípravný obrázek. Jojo, ble, hnusný krvavý filmy nechcu, v těch účinkovat nebudu. :)

  30. Liško jo, přemýšlela jsem proč se mi takhle jako liška – superhrdinka -nelíbíš.
    Nejspíš jsi to napsala za mě..hnusný krvavý filmy nechci :)

  31. Dívat se na lidi jako na hrdiny vlastního života je krásná myšlenka! Taky častou koukám na lidi a říkám si, co se jim asi honí hlavou, jak uvažují, jaké mají priority, co prožili atd.
    S tou historií bych byla opatrnější. Ano, bylo znát z jakého stavu kdo zhruba pochází (jenže zrovna tak to poznáte dnes), ale snažili se to stírat seč mohli (jako dnes v podobě „nemám na pravou LV kabelku, koupím si napodobeninu“). Bohatí měšťané se oblékali jako šlechta apod. Módní vlny probíhaly, ale lišit se moc a úplně vybočovat z davu bylo nežádoucí. Mravy byly dříve mnohem více svázány náboženským kodexem než dnes a každé povyšování se nad svůj stav (míněno v odívání) nebo nošení něčeho nového a tedy výstředního, bylo kritizováno tzv. mravokárci z řad církevních hodnostářů (u nás Jan Hus, Chelčický např.). K tomu by se dnes také daly najít parelely – když se obléknete výstředněji, hned vás za rohem zdrbnou. :-)
    Omlouvám se za zdlouhavý komentář, kterým se jen snažím říct, že všechno už tu bylo a že idealizovaná historie je jen představou romantiků a snílků. Nic proti! Taky jsem jím ještě před pár lety, než jsem začala studovat historii, byla. :-)

  32. ad 39: Jen tak naokraj:Mám ráda tuto dobu, protože podle mne žádná lepší tu ještě nebyla.
    A prosím jedna technická: Co je LV kabelka?

  33. Lenko, tak to nááááhodou vím, tak jako že existují, nebo existovaly ? svetry zn. Beneton, co se mi líbily, proto jsem to vlastně tak zjistila kdysi. Ale nikdy jsem žádný pochopitelně neměla, neb čl. opravdu nemusí mít vše, za každou cenu. Kabelky louis vuitton, tzv. LV mme nikdy nelákaly a o co se jedná jsem přišla naopak tím, že zřejmě jak začly ty napodobeniny..zdálo se mi, že nějak pomnožily a ptala jsem se, co na nich ženský mají, že je jich má poměrně dost i peněženek..:))

  34. bo 37, ahój,
    á, o Watchmenech vím jen to, že jsou celkem noví a od slavného autora (ale hned jsem zapomněla jméno). Kouknu se, až budu u počítače, co zvládá videa.

    anino,
    né, fuj. Už jsem se nafotila jako superhadinka – jen s parfémem nebo bez ničeho. Ještě komiksově vlající pelerínu jsem zapomněla; tak ji vyfotím až bude chladněji, to se bude hodit, to ji budu možná i nosit, když mi bude připomínat, že jsem superhrdina.

    Adivey,
    jo, to je skvělé doplnění!

    Lenko,
    taky mám ráda tuhle naši dobu.

  35. ad 42: O Benetonu jsem kdysi něco slyšela nebo viděla reklamu na plakátu, ale že jsou to svetry, jsem nevěděla. Kabelku LV od nějakýho Louise? …… tak ty už vůbec neznám. Mně ty značky moc nedojímaj. To bude asi něco jenom pro Pražáky. :-)) U nás „na venkově“ chodíme všichni v pytlích a s pytlemi přes rameno, tak je to fuk. :-)))))))))

    A o tom, že jsem superhrdnika svého života, jsem nikdy nepochybovala. Odjakživa se obdivuju, že ten život žiju. :-))))))))))))

  36. Lenko, mně už to tak nemyslí, ale mám vžité, že jsem to někdy kdysi měla v mysli, že Beneton = drahé, ale krásné svetry, ale jak je to dnes už nevím :)

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.