V KULTURNÍM CENTRU, KDE JSME MĚLI DIVADELNÍ WORKSHOP…
Zatímco jsme v divadelním sále kulturního centra Trešnjevka tělem zkoumali témata jako svoboda a nesvoboda, na chodbě a na dvoře pracovali nějací výtvarníci. O pár dní později už byly jejich práce vyvěšeny na chodbě v řadě vedle sebe, některé na bílé zdi a některé podložené černým pásem. Byly to prostě JEN papíry formátu A3 a byly to skvosty! Některé jsem zahlídla vznikat přímo na místě.
Je to tahle výstava a výtvarníci měli dokonce v koutku pípu jen pro sebe a mohli si k práci načepovat pivo. To mě samozřejmě taky zaujalo. Jsou to tito autoři:
Muhamed Baručija (Sarajevo, BIH)
Lunar
Sanja Stojkovic
Karaga Ivan
AHRO visual
Mislav Lešić
Smelly Feet Guy
Nikica Jurković
Kopito Zla
Filip Pilj
Ena Krnčević
Milica Grujičić – Kewa (Novi Sad, Srbija)
Klasja Habjan
Mario Pivarov Matokovic
Hana Tintor
MANE MEI.
KLARXY
Jasmin Mišković
Karla Čurčinski
Petra Šabić
Alek Leaf (Beograd, Srbija)
Nikolina Žabčić
Matea Jurčević
Miro Modul Petković
Maja Gjajić.
Myslím, že jsem nikdy neviděla lepší společnou výstavu současných prací a dokonce jen na papíře A3. Všechny obrázky jsem vyfotila. Bohužel ten telefonní foťák není to, co jsem si představovala, takže ani nevadí, že obrázky jsou zmenšené; ani na větších by nic moc líp vidět nebylo. Tady je to komplet.
U toho následujícího s ženským pohlavním orgánem si pamatuju, že se jmenuje Monoandrie. A píše se tam, že ženy můžou v tomhle smyslu kooperovat a vytvořit družstevní výpomoc. Akorát nevím, jestli výpomoc pro udržení monoandrie, anebo pro rozvinutí polyandrie:
A tyhle dva jsem viděla vznikat, ty jsou taky dost dobrý:
.
dobrý, zajímavý, Fascinuje mě, čím vším se lidé baví :-)
A je to jenom zábava pro autora, nebo taky někdy prostředek ke změně, nacházení nového? (Pro mě je to obojí a střídá se, co je v kterém období intenzivnější, a to může platit jak pro autora, tak účastníka, tak diváka jednotlivce i pro celou společnost.)
Tak tahle výstava mě baví.
Ha, a teď koukám na komentáře – pro mě slovo baví v jiném kontextu. Jakože výtvarné dílko je fajn, zajímavé, přínosné, protože člověka baví si ho prohlížet, ba až studovat. A obdivovat tvořivost, nápaditost autora, vrstvy dojmů, sdělení.
4
jo tak to mě taky baví.
A tím my diváci nenápadně získáváme nějakou informaci, povědomí o tom, co všechno je možné vyzkoušet – a v tom je obsažená možnost změny, i naší vlastní. (To mě teď baví zkoumat.)
Baví mě tvořivost… jak se to děje, jak to vzniká ale pak se na to dívat již méně :-)
6
Vytvářet něco je nejlepší pro mě jako aktivita. (Proti tomu být sportovec pro mě nemá skoro žádný smysl.)
A pak si prohlížet to, co udělali zase jiní (nebo příroda), je pro odpočinek.
Nejsem moc zraková, zatímco třeba muž má rád vyhlídky a dívá se v přírodě kolem sebe, já mám nejraději když se rozplynu sama v sobě. Mohu takhle trávit hodiny, dny…
8
Všimli jsme si. :-) My zrakoví. :-))
7
Sport výkonnostní taky nemusím, honti s eza nějakými body, výsledky, ale pohyb je nabíjející. Rozproudit, vyexcitovat do pohybu všechny buňky v těle… Celý systém jako by se probudil.
„Mario Pivarov Matokovic“
To se to pak tvoří, s takovým jménem a pípou nadosah.:-)
6) Přesně tak – tvořit je práce, číst a prohlížet ostatní odpočinek. Ale pro mě je i sport tak trochu umění, s velkýma uvozovkama. Ale jen když ho dělám já, dívat se na ostatní, jak sportují, mě připadá jako jedna z nejméně smysluplných činností vůbec. A pak taky záleží, kde se vystavuje. Jednou jsem byla na výstavě ve sklepení starého domu poblíž Staroměstského náměstí a byla tam výstava umělce, který tvořil za pomoci své krve. Byl HIV pozitivní, takže v tom bylo i poselství nakažené krve. Zanechalo to ve mě jeden z nejsilnějších momentů vcítění se vůbec.
Psice
Tak to je silný.
U podobných výstav většinou váhám, jestli je to síla, nebo eklhaft – tohle síla. Z vlastní nakažené krve. Naopak ti, co tvoří z mrtvých much nebo motýlů nebo vystavují těla bez kůže, to jsem si osobně zařadila jako eklhaft, navíc to nenese takové poselství. A nevyzývá to k ničemu.
12, 13 pro mě asi není ani jedno. tedy neláká mě ani nakažená HIV krev a ani tělo bez kůže či mrtvé mouchy
14
mě taky neláká ani jedno, ale ta krev má, co říct.