Výhody online výuky

MOHOU BÝT NEČEKANÉ…

Za poslední dva týdny jsem přečetla asi dvacet odborných článků s tématikou psychoterapie online, psychiatrie online a podobně. Hledala jsem v nich něco do své budoucí diplomky – důkazy, že online psychoterapie není plnohodnotná – ale vlastně jsem to nenašla. Už mám koncept diplomky, její strukturu, metodu a jinak ani čárku. Kromě napsání diplomky mi ještě zbývá absolvovat čtyři předměty, jinak nemůžu jít ke státnicím a v září asi už vyprší k tomu vymezený čas. Výuka probíhá online. Zase online. Pořád jsem četla o výhodách a nevýhodách online prostředí a dneska se ukázala jedna, o které v těch anglicky psaných článcích nepsal vůbec nikdo! Žádný výzkumník na ni ještě nepřišel! Možná je to průlom!

Jsem jediný výzkumník, který empiricky prokázal na vlastní kůži jednu dosud neobjevenou a nepublikovanou výhodu online výuky!

Háček je v tom, že tuhle výhodu asi nechci publikovat ani já. Cože, říkáte si, zamlčovat vědeckému světu data? Zamlčet pravdu? Nevzít v úvahu jednu velkou výhodu online prostředí? No, asi ne.

Podobný aspekt byl v pár mně sympatických odborných článcích uváděn naopak jako nevýhoda. Formulovali to nějak jako že komunikace je omezena i z toho důvodu, že není vidět dobře řeč těla a gestikulace rukou, pokud na obrazovce během videokonference snímá počítačová kamera jen hlavy zúčastněných.

Ano. A této nevýhody jsem dnes sprostě, velmi sprostě využila a udělala z ní výhodu. Doufám, že těch ostatních 12 účastníků online výuky včetně přednášejícího si toho vůbec nevšimlo. Jinak asi nedostuduju.

V první polovině výuky jsem popíjela pivo. To nikdo nevěděl. Jen jedno. Pak se výuka přehoupla do své druhé poloviny a probírali jsme důležitou věc – termíny dalších online setkání. Vyučující řekl, že podmínkou pro absolvování semináře je napsat několik esejí a být přítomen na všech výukových setkáních. Proto se jejich termíny jeden po druhém probíraly, v jednom případě hrozila nějaká změna, vždycky šlo o soboty, tak jsem poslouchala bedlivě, ale protože jsem předtím vypila to pivo, tak jsem poslouchala i trochu rozechvěle. Chtělo se mi totiž dost čurat. A řeč o termínech se vedla a vedla a kdybych si odskočila na záchod, zmeškala bych finální rozhodnutí. Krom toho bych zmizela z obrazu a vypadalo by to, že mě snad seminář nezajímá. No tak jsem se trochu nadzvedla… a vyčurala jsem se do vhodné nádoby. Kamera zachytila mou změněnou pozici – nyní bylo vidět, že mám dole na tričku nápis Delirium – a i můj soustředěný výraz. Chvílemi jsem koukala někam dolů, pak jsem si zase sedla a dělala jakobynic a koukám, že mám zapnutý mikrofon a ne vypnutý. Doufám, že jsem ho zapnula v tom rozčilení až po akci, jinak by museli slyšet zurčení.

No. Tak takovýhle výzkum já jsem dneska pro lidstvo podstoupila. Našla jsem velkou výhodu online výuky. Nazvu ji online vylučovací metoda.
Výzkum je někdy prostě prasácká šichta.

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Výštěky a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

18 komentářů u „Výhody online výuky

  1. Liško, jsi zvíře. Představuji si, že v tom online deliriu ještě točíš vítězně nad hlavou hadicí… :)

  2. No kdoví, třeba během online přednášky někdo šuká a ani to na něm ostatní nepoznají! Krom toho, že si může vypnout kameru.
    Ale na tomhle semináři vypnout kameru nešlo, řeklo se, že to bude s kamerami, s aktivní účastí.

  3. Zurčení mohlo být ostatním účastníkům příjemné, hlavou jim prolétl horský potůček a psychická nálada hned poskočila…

  4. Husty, vlastne by slo s pytlikem a lopatkou na psi exkrementy nenapadne provozovat i velkou potrebu;) U nas mely byt kamery pri online schuzkach povinny, v praxi ale zustavaji na 90 % vypnuty. Nastesti pro me, protoze pri tech dvouhodinovych schuzich cvicim na zemi vedle notebooku jogu. Akorat musim byt opatrna s dynamickyma pozicema kvuli zadychani a pripadnym dotazum. Vymluvy na jogu by pak akorat znely, ze se chci vylhat z toho utajovanyho sexu…tak nenapadnosti zdar!

  5. S online výukou mám zkušenosti jednak vlastní (a nemohu si vynachválit, jak jinak být na semináři či kongresu 600 km daleko a současně v posteli s pivem – kdyby šlo po mém, už bych jinou výuku nevedl, ale zrovna včera byla v časopise komory poznámka, že online vzdělávání nedostačuje), jednak s dcerou, minulý týden se účastnila paralelní výuky v české škole.
    Bylo by to na další článek (a proč ne, možná bude…) za všechny jen jeden zážitek.
    Výuka zeměpisu – 8. třída. Děti koukají do monitorů, učitel ukazuje mapu středočeského kraje.
    „Adélo, jaká řeka teče přes Prahu? Jakou tam vidíš?“
    -„Já tam nevidím, pane učiteli. Mám jen mobilní telefon, ta mapa je moc malá.“

    LOL

  6. Rowdy
    zurčení dobrý! Hned by se jim taky začlo chtít…

    Psice,
    jóga, to je ovšem celkově mnohem více povznášející! A namáhavější. I když ta pozice, co jsme zaujala já při akci byla taky téměř jógová, aspoň na tu chvilku.

    serotonin,
    „Jakou Prahu, kde ji vidíte?“ :- )

  7. Uprimne, kdybych studovala ted stredni jako 16-20 leta holka, tak bych to uprednostnila vice nez kdyz jsme pred deseti studovali. :D Vyuka v ucebnach mi nevyhovuje, mam radeji kdyz ten clovek bud neco predvadi na PC nebo jako tutorial. Z toho se nejlip ucim. :) Takze momentalne pubertakum a dospelim zavidim. :D A myslim si, ze dost sikany ted i odpadlo.

    Jinak super experiment, doufam ze si toho okoli nevsimlo. :o)

  8. Starling,
    ohledně té šikany určitě jo, dost dětem se ulevilo… vídají se jen s pár kamarády, se kterými chtějí.
    Mě by teda ničilo se nevidět s lidma, velkej důvod, proč chodit do školy, pro mě vždycky byl bejt mezi lidma a mít s nima srandu, nebejt v tom sama. Ta distanční výuka je blbá v tom, že si o přestávce (nebo při hodině) s nikým neřekneš: „Co říkaaal? Co máme dělat, kam to máme poslat, do kdy?“ Při online výuce nižší než VŠ to asi jde, ty děti když se už znají, si posílají zprávy a tak, ale na VŠ to nejde, já teď třeba chodím s jinýma lidma než na začátku, s jiným ročníkem a ty neznám, takže je na to člověk celkem sám. A takhle jsem si studium teda nepředstavovala, naživo to bylo lepší, společný obědy o přestávce sobotní výuky a tak.

  9. Teda jestli to někdo z účastníků přenosu poznal, tak musel jedině obdivovat tvojí obětavost tématu, když nechceš neslušně odejít z debaty, to dá rozum :-)

    Se zatajováním zvuků mám občas problém při záchodových telefonátech, na které jsem si kdysi zvykl – podobně jako v Kanceláři Blaník, jestli víš, o co jde.
    Ale video přenos jsem měl vlastně jen jeden a měl jsem při něm taky jeden „nestandardní vstup“, když ke mně do kanceláře napochodovala pošťačka s doporučeným dopisem zrovna ve chvíli, kdy jsem měl „online slovo“. Ona nepoznala, že mluvím do monitoru a ne k ní, a používaná slova zrovna nějak zapadla do situace, takže na mě celou dobu mluvila, na něco se mě ptala, netuším na co, já odpovídal někomu jinému, ale pošťačka pak měla takový nechápavý výraz, proč jí to říkám :-) Celá věc proběhla tak, že jsem se jen dvakrát podíval stranou, vyštrachal občanku, podepsal se a poděkoval a mám takový dojem, že jí vůbec nedošlo, co jsem vlastně dělal. Nejspíš ani těm, co mě sledovali v online přenosu.

  10. Jirko :- ))

    Online na míse, aha, tak to bych asi neriskovala :- )
    Stalo se mi něco podobnýho, když mi bylo 14 a byla jsem s mámou na Šumavě u příbuzných jako každé léto. Jednoho dne jsme šly nakoupit a mně bylo zle od menstruace, studený pot, únava, na omdlení, musela jsem si lehnout na zem i na ulici, abych neomdlela… a zvracela jsem tam do živého plotu. Tak mě viděli občané a taky pošťačka. Jedna paní mi dala lahvičku džusu Cappy, to si pamatuju, to bylo od ní hezké. Potom druhý den mi taky bylo blbě, máma šla něco koupit, příbuzní byli v práci, seděla jsem v jejich bytě na míse a máma šla něco rychle koupit ven. Pak zvonek – to určitě už se máma vrací, řekla jsem si, jen se nadzvedla z mísy se staženýma kalhotama, otevřela vedlejší dveře, od bytu, a sedla si zpátky za dveře od záchoda. Že máma prostě vejde a já budu pokračovat na záchodě. Nojo, jenže to nebyla máma, ale ta pošťačka.

  11. Já Tě, Liško, prostě miluju! Jen by mě zajímalo, co to bylo za nádobu. Já jsem totiž v jedné takové svízelné situaci použila klasickou sklenici na pití a k mému naprostému zděšení a úžasu její obsah mému nestačil. Taky jsem se přesvědčila, že v jisté chvíli už tok nezarazíš…

  12. Mirko, nazdáár!
    Nádoba byla půllitrová a přesně to stačilo. Ale nebyla od piva.
    Takže kolik jsem vypila, tolik jsem vydala :- )

  13. Znám žáka, který tohle zvládá i v prezenční výuce, ale je to hoch. Při odchodu z učebny pak jen hodí igelitový pytlík (zauzlovaný) elegantně ležérním obloučkem do koše.

  14. Zřejmě se připravuje na budoucí povolání kamioňáka.
    Jak mi kdysi řekl můj aktivně jezdící synovec, při této práci je hlavně potřeba umět rozeznat limonádu od nelimonády.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.