Z Čáslavi

IMG_0542romnask500

Do gotického kostela sv. Petra a Pavla je vetknut románský kostel sv. Michala.

Věž je vysoká:

IMG_0545-vez500

IMG_0544vez-napis500

IMG_0518-caslav500

Mně se líbil tenhle dům /domy:

IMG_0510-dum500

Podrobně jsem nestudovala, co kde je, kudy přesně vedou zachovalé hradby s baštami. Přesunula jsem se pod ně, k rybníku, a věnovala se četbě knihy o čáslavském živnostníkovi, který si pořídil veliké auto.

IMG_0530-kniha-obal-500

IMG_0531-kniha500

IMG_0535ctu-500

Ilustroval Jiří Trnka. Kolem prošli asi jen dva lidé. Poledne. Kolem půl druhé odcházím, cesta vede podél rybníka, je tu širší parkový pás se starými okrasnými stromy, příjemný, něco jako Stromovka. Nikde nikdo. Ani děti, ani piknikující páry, ani cyklisti, nikdo. Ve svátek všichni místní jeli k moři či co?

IMG_0522-znacka500

Jdu. A Čáslav se vzdaluje.

IMG_0582-caslav-500

IMG_0589caslav-500

Hned u dalšího rybníčku jsem nenašla ústí cesty. Asi zarostla rákosím. Přitom je to turistická značka! První a poslední, po které tyhle dva dny půjdu (ale to v tu chvíli nevím). Pokračuji tedy po nesprávné straně rybníka, pořádnou vyjetou kolejí v pšenici. Opouštím ji nakonec, když se přiblíží skoro až k lesu, protože pole se táhne dál a dál a mně stačí v lese přejít potok a značka tam musí být. A je to. Ta chvilka v obilí, v brázdě, stačila na sešlehání nohou na příštích několik týdnů. Do toho puchýřky od kopřiv. Ale mají jich v tomhle kraji málo; na kraji lesa jich bývá jinde mnohem víc.

IMG_0561sq-mak500

Poslední pohled na můj turecký náramek:

IMG_0563-beruska500

Vzápětí jsem ho u jiného rybníčka sundala – že se přece jen natřu krémem proti slunci. Od té chvíle jsem na náramek zapomněla a zmizel. Krém na ošlehaných nohou děsně pálil, tak jsem ho servala. A dala si jablko. Byla na něm nálepka s nápisem, co pěkně koresponduje s novým vzhledem nohou:

IMG_0601red-princ500

Rybníčků jsem cestou viděla hodně. Tenhle byl speciální. Staré duby. Volavka.

IMG_0577-volavky500

A něco letí! Čáp černý!

Toho jsem ještě neviděla. Byli tu dva. Krása.

Zrovna tu mapu, kterou jsem potřebovala, neměli, takže jsem si 4.7., den před cestou, vytiskla vícero kousků mapy z internetu. Jenže jsem nepočítala, že nepůjdu hned tolik na západ, ale spíš na jih. – Můj cíl, Zbraslavice, leží na jihozápad od Čáslavi. No, prostě jsem se docela brzo ocitla mimo mapu. Šla jsem cestou i necestou; směr byl jasný podle slunce, chtěla jsem se dostat víc na západ, na mapu. Jenže když vám v cestě stojí řepkové pole, musíte se odklonit o 90 stupňů na jih nebo na sever… takže na jih.

Název Schořov jsem na mapě neměla. Ale byla jsem tam. Jak jsem vcházela do obce, začaly padat první kapky. Zahlídla jsem autobusovou budku a uchýlila se tam během přeháňky. Pak jsem hned vyrazila a zasekla se na konci vsi na třešních. Vůbec bylo cestou hodně třešní, všechny hned u cesty a všechny nízko. Děti tam nechodí ven? Nikdo je netrhá? Mají na zahradě lepší? Neviděla jsem. Jen jednou jsem ochutnala třešně ze zahrady a byly hnusný, horší než ty ptačky. Ty jsem do sebe ládovala po hrstech. A na třešních mě nachytal další déšť. Ale já ho přežila v suchu!

Jenže pak už jsem nutně potřebovala nejít na jih, ale na západ, a odbočila na trávou zarostlou polní cestu. Jak říkám, lidi už nechoděj po svejch cestách; nejen že netrhají třešně. Zarůstá to, zarůstá. A je to mokrý.

Na lákavé mýtině jsem sušila boty. Přes ošlehané nohy jsem si musela dát paraple, jinak mě na slunci dost pálily.

IMG_0592-susim-500

Skoro kilometr jsem potom šla bosa, po různorodém povrchu. Nejhorší byl drcený asfalt na cestě a nejlepší mokré dubové listí s ostrůvky mechu. Ani tam nevadily borové šišky, zabořily se do měkkého podkladu. Boty jsem si nazula nad hranou, ze které byl docela sešup. A šla jsem dál lesem, měla jsem pocit, že snad celý svět je les a nic jiného už nebude. Nakonec jsem se zas přiblížila k nějaké obci a říkala jsem si: Jé, kde to asi jsem, to by byl gól, kdybych se vynořila ve Zbraslavicích!

A byl to Hraběšín. Místo, které mi doma při pohledu na mapu připadalo na začátku mé cesty. A máme půl osmé. – Hlavně že jsem na mapě. Dojdu spát někam k Paběnicím.

Srnčí na obzoru. Dvě malé a máma. Ony prd vidí. Šla jsem po cestě, když se srnky nekoukaly; jak se otočily, zastavila jsem. A ony v klidu popocházely ke mně. Zašly za zatáčku a mě už to přestalo bavit a vykročila jsem rychle. Utekly.

IMG_0616srnci-500

Moc pěkný les. A ozářený červánky. V devět už jsem po večeři, čtu o Tygrovi, připravena ke spánku. Krása. Příjemně se tu usínalo. Ještě jeden hodně ušatej malej srnec přiběhnul na dvacet metrů a štěkal a štěkal a nevěděl o mně. Kravál. Místo večerníčku.

IMG_0625lezeni-500

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Zákoutí a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

19 komentářů u „Z Čáslavi

  1. To je fantazie. Nádhera a krásně popsaná.

  2. Ta 1. vzdalující se Čáslav za polem by stála za obraz.
    A ta nožka mi připomněla ty v řeznictví visící na háku:-)

  3. fotky krásný všechny….ta nálada…okolí, příroda…..paráda….takže Liško, tvému prázdninovému malování Zdar! a obdivuju!

    a Liško, na té fotce s knížkou na lavičce, víš, že jsi mi dost podobná? fakt :-) však se potkáme na blogosrazu, uvidíš sama. :-)

  4. na tu nožku….nepomohl by panthenol? třeba….

  5. 4 :-))

    Fotky pěkný, srnčí v protisvětle…
    Podprda malebná…

    Co bys dělala, kdyby tam ráno ta podprda nevisela? Co by tě napado?

  6. 7. máme stejné myšlenky, totéž mě napadlo… a taky že by šla bez ní.

  7. 7 ru
    podprda tam ráno samozřejmě nevisela – jen jsem ji nechala vyvětrat spolu s trikem a sukní a pak dala před spaním do batohu, protože přeháňky hrozily.

    A kdyby tam visela a ráno nevisela, tak to bych byla paf. Rozhlížela se, jestli tam někdo je.
    A uklidnila se, že tam byl v noci a už tam není – protože k tomu mísu se nedalo přiblížit tiše, hrozně by to šustělo a praštělo.
    I když ten srnec překvapivě ani nešustil… jen hrozně dupal.

  8. 7,8
    né, já jsem si druhej den vzala jinou podprsenku, bez ramínek. takže ztrátu bych nepocítila :- )
    Jen bych byla celá zkoprnělá, kdo to sebral!!

  9. 10 ru
    To jsme chodila jako teenager – měla jsem zažito, že v létě podprsenku nenosím. jen během šk.roku, většinou. Ale zvyklosti se změnily, dneska mi připadá neslušný být bez podprsenky (pokud nemám vyloženě šaty, který se svým střihem s holými zády nosí bez podprsenky a z toho důvodu jsou z velmi pevného plátna.
    je to jiný. Před 25 nebo 20 lety to šlo, teď bych si připadala sprostá .

    je to věkem nebo módou? obojí?

  10. A jejda. Tak jsem sprostá.
    Ale módou asi ne, ta spíš začíná jít směrem k tomu nenošení.

  11. nenosím podprdu pokud vyloženě nemusím (tedy ve smyslu Lišky nepopuzuji okolí svým zjevem), tedy doma ne, n výlety ne, jízdu autem ne, pokud mám vytahanou mikinu či svetr taky ne… prostě když nemusím reprezentovat nějakou … nevím co, tedy nevím jak to říct… nemusím se ukazovat jako reprezentant něčeho.

  12. 13,14
    třeba nejseš sprostá. Záleží na kontextu, jak říká ratka.

    když onehdá jsem byla na semináři, který vedla padesátnice, měla bílé tiko a pod ním neměla podprsenku, nepůsobilo to sprostě, ale trochu divně, navíc, rušivě, mimo. Prostě to odpoutává pozornost – najmě mužů a všech, co si kladou otázku PROČ? – když je potřeba se soustředit na ten seminář.

  13. 15. přesně to jsme měl n mysli. ona tam pracovala, tedy měla si vzít podprdu aby nerušila ostatní… nebyla na výletě :-))

  14. Teď jsem shltla oba díly najednou, pohádka! Srny, pole a šajska na stromě:))
    A taky Red Prince – toho jsem z druhýho dílu vůbec nepochopila, až teď.
    Ještě zpět k podprdové otázce: já bez ní nedám ani ťuk. A už se i záměrně vyhýbám šatům, pod kterou se nedá nosit, prostě mi v tom není pohodlně. Moje podprda nepatří jen pod tričko na doma a na spaní:)

  15. psice,
    hlásím, že jsem doma a bez podprsenky. Doma to tak neškrabe, protože tolik nechodím, víc sedím.
    Šajska?? To neznám! Dobrý!
    – hledám na netu a prý, když jsi Budějčák, víš, co je šajska. A křížovkářský slovník ji také nabízí. Jakákoli scheisse věc je taky šajska?

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.