Za úplňku se zvířecími duchy

SNY 30.8.2015

sl127b-500

sl128a-500

sl128b-500

sl8-500

.

 

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Comics, Sny a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

37 komentářů u „Za úplňku se zvířecími duchy

  1. A jsi si jistá, že se ti to všechno jen zdálo?

  2. :-) Jó, kočka se mi zdála, ale ty ťapičky napochodované na břiše byly cítit věrohodně. Už kdysi se mi jednou zdálo doma ještě u rodičů totéž – že mi skočila na postel kočka a napochodovala na mě. A taky věrohodně.

  3. šamanská stařena vypadá spíš jako jeptiška.
    a… na posledních dvou obrázcích….je to opravdu batoh?:-0)

  4. Saulééé, je to batoh :)
    A stařena měla plachetku.
    Ovšem polednice to být nemohla. Leda Klekánice! Půlnočnice.

  5. Ještě jsem dodala do článku fotku úplňku přímo ze spacáku.

    Jirko*
    :) néé, indián ať nechodí.

  6. ty vole Líšo máš můj obdiv! :-))…..sama mezi tolik nadratejch lidí, sama ….spaní venku a ta fotka ze spacáku, paráda! :-))

  7. Člověče, Liško, můžu ti říct, že se bojím (trochu) už jenom při čtení. Dravec byla sova, kdysi jsem se jí taky lekla a to jsme byli dva. Mystická zvířata ve snu, navíc stařena ……… hůůůůů, to je nářez. Romantika se změnila v mystiku …… ještě že ne v černou statistiku. …….

  8. No, stařena – taková symbolická Klekánice (která se u pohanů asi bude jmenovat jinak:) – byla docela důrazná, hodně stará, dokonce s holí – aúú – ale naštěstí měla tolik soudnosti a respektu, že stála nahoře na cestě, nešla ke mně.
    Takže jsem se nemusela bát.

    Ržání koně bylo neutrální a žádný kůň neběžel, nebyl vidět, jen slyšet ve snu, takže taky dobrý.

    Kočka byla blbá, ta mě dusila. Snažila jsem se přidušeně hlavou dolů volat HUŠ, ale vona furt na mě ťapala, potvora, nastupovala na mě (i když je jasný předem, že kočka člověku neublíží, navíc mám kočky ráda). Klasická mora, noční můra. V jedné knížce pověstí, myslím moravských, bylo takových víc. Ha – moraváci! Proto se jmenujete moraváci, že ve vašich krajích řádí mory?? To máte blbý. A šíříte to do Slanýho, bacha na věc. :)

    Dravec byl zdola proti Měsíci tak černý, že mě napadlo, jestli to není havran. Ale ne, to podle siluety ne. Dravec to byl.

    Tyjo a teď jak si to znova odříkávám – ha, ono i v terapii už i jen tohle má smysl – tak vidím, že vždycky v každém krátkosnu (ne)byly přítomny jen některé smysly:

    Stařena byl sluch i zrak,
    kůň jen sluch,
    kočka jen hmat,
    dravec (nebyl sen, ale to je jedno) jen zrak, vůbec sluch, byl naprosto tichý. Rychlý.

    Ještěže chuť nevstoupila do hry :-))

  9. Možná se mi ta zvířata chtěla připomenout. Že na ně zapomínám. Že jsem nešla nějaký čas do žádné imaginace.
    Blbý je, že jsem ztratila toho večera (!) tu stříbrnou želvu. V imaginaci jsem se totiž taky posledně setkala se želvou, ale nebudete tomu věřit – s lítací želvou! A to bylo něco jako moudrá stařena.

    – Já to zas nijak fatálně nesjíždím, ale chápu zvířata jako typy, jako pomocníky, jako části člověka, jako aspekty, kousky tak speciální, že se můžeme zaměřit na tu jejich nějakou vlastnost (to není jedna jediná vlastnost, je to spíš aspekt, není to vlastnost, co by šla popsat dobře slovně, spíš dojmo-vlastnost, skrumáž milá svou speciálností, jako jsou nám milí plyšoví medvědi, malí hebcí králíčci, bystrozrací a orlonosí orli a tak).
    Prostě zvířata mi symbolizují skrumáže, aspekty, archetypy řekněme, co se dají vydělit z člověka, a proto snáz prozkoumat. Co se nedá ještě vyčlenit, co je v mlze, v celku, nejde uvědomit – a tím pádem vydělit a tím pádem ani prozkoumat s trochou nadhledu. Nerozpoznáváme to dobře.

    Zvířata takhle můžeme použít.
    Jednak ve fyzickém světě jako pomocníky a jednak v nehmotném.

    Geniální, ne?
    (A je to v Bibli :-)))DD

    Takže když se mi takhle naléhavě objeví zvířata během jediné noci, zároveň úplňkové noci a zároveň noci venku osamotě, tak mi asi moje podvědomí říká, že bych si na ně mohla zase jednou vzpomenout, když se jich nebojím ani venku se v noci nebojím.
    Že bych je mohla využít, protože mi mají, co říct, a já si teď celé léto jela jinudy, nešla do hloubky.
    A zrovna ten večer ztratím želvu a srdce.

    No,ne, nebudu se bát ani ztráty želvy ani ztráty srdce. Zní mi to ale dost hnusně.

    Budu v imaginaci kontaktovat želvu (jednak je něco jako ta Klekánice a jednak se mi ztratila stříbrná, jako Měsíc, z náramku téhož večera). Až to půjde.
    A pak se uvidí.

  10. …želva a srdce….a co představují pro tebe…..takhle podobně cítím a prožívám u sebe podzim….proto je mi tolik milý, intenzivní……i přes to jeho počasí…..

  11. 17. a jak říkáš, slovně bych nevystihla všechny vlastnosti a rysy, co pro mě podzim znamená…..v tom výčtu kdybych ho chtěla popsat, tak na něco zapomenu, nebo naopak přebiju myšlením……takže je to v podstatě nesdělitelné….

  12. 17
    jéé, to zní zajímavě!! Pro mě neprobádaně.
    Jak podobně podzim?

    Jako stařena, co jde víc do hloubky než letní děva, a jako srdce, že je to hluboce prožíváno, celá ta symbolika (velká, široká) podzimu, konce zrání?

  13. 20 . :-) ano, tak podobně…hlouběji, pomaleji (želva), intenzivněji srdcem….

  14. 19
    aha, jo, tak to bude – nemůže to být přesně sdělitelné jiným lidem, natož jiným generacím (i když my dvě nejsme úplně jiná generace). Jo. Život.

    Jediná věc, co tuhle nesdělitelnost, která může vyvolat pocit samoty, prolomí nebo sblíží, je jistota (a to JE jistota), že všichni jsme lidé a všichni jednou budeme žít svůj podzim.
    (Jak jsme se nedávno bavili nevímkde – u ratky nebo rulisy, jo asi u rulisy).

  15. 21. přes letokruhy na krunýři až pod něj….bněkam do nitra, hluboko, kde už to všechno dávno je….jen jsem na to možná taky zapomněla …..

  16. 23 barčo
    prosimtě – letokruhy!! Nojo!
    To mi nikdy v životě nedošlo.
    Teď jsi odhalila symboliku dlouhověkosti u želv (u Číňanů jistě, protože ti jedou na analogiích).

  17. 23. podzim jako návrat k sobě, do nitra, do svýho středu….

  18. je to spirála…jaro, vše nové ..naděje, plány, všechno jinak….léto tě rodovádí …podzim zklidní, vracíš se k sobě..a zároven se vše zintenzivní…..přes zimu je to tam….a na jaře tě zase okouzlí to nové, jen proto, aby sis zase na podzim spoustu věcí na sobě a v sobě uvědomila….podzim je pro měhodně bilanční…..pocitově, ne rozumově….tak nějak to samo vyplyne….

  19. želva a srdce…zpomalit, zklidnit, prožít, dotknout se hloubky srdce…..

  20. Stejně – to je tak fascinující,
    co námi protéká.
    A ještě ke všemu tebou protéká něco, co mě by vůbec nenapadlo, co mně se vyhne! (A to mě pěkně naštve, protože chci být samozřejmě nejlíp informovaná ze všech zdrojů, zejména vnitřních.)

    Zase ta pestrost, ta rozmanitost – věc,co mě fascinuje ze všeho nejvíc na světě!
    Je vidět na planetě v přírodě, určitě, ale takhle v lidech je to úplná rána! – Jak to, že já vidím zrovna tyhle a tyhle souvislosti a jde mi to, třeba jména, významy slov, a někomu jinýmu jde zase něco úplně jinýho, co mě tolik obohatí!

    – To by byl hřích, aby se nerozvinula dělba práce :-))) To by byla největší zakopaná hřivna Stvoření! :)

    Mno,a teď si můžu v koutku říkat: do háje, jestli já nezakopávám svoje hřivny a nedělám nějaký úplně jiný polohříváky.. :-DD
    Ale polohřívák polokrevník taky dobrej, ne?

    P.S. a nejpitomější je, že zítra ráno si ani nebudu pamatovat,co jsem to tu večer (podroušená!! a inspirovaná!! – takže alkohol není zlo) psala. Možná si to náhodně přečtu za čtvrt roku.

    Měla bych asi vyrobit nějakýho budíka, nějakou signalizaci, která by mi to připomínala jednou týdně.

  21. přestože jsem lednová, to velmi intenzivní a hluboké, důležitépro mě – se ve mě odehrává na podzim…samo…

  22. 29
    jo, to je tak, to jsem zaznamenala, že lidi, narození na podzim, ho mají víc rádi než lidi narození na jaře (jako já).

    A je vůbec někdo, kdo bezmezně miluje leden, ať se narodil kdykoli? (Nic ve zlým:)

  23. Prodnešek jdu spát. Ale imaginární želvu asi kontaktovat teď před usnutím nebudu, protože mi připadá, že imaginace má smysl jedině v úplně střízlivém stavu.

  24. Liško, děkuju a dobrou noc. tobě dobré sny…..vyznáš se dobře ve snech… :-) mě se sny moc nezdají, nebo spíše si je nepamatuju…..

  25. 15
    To je jasný – lítací želva – uletěla.

    18
    Jooo, znám, dělám taky a jsem vděčná WordPressu, že to v něm jde . :-))

    20/22
    Taky už tě to dohnalo… (?)
    A nebo třeba je letos ten syndrom podzimu (nejen ročněobdobového) silnější dík tomu, jak silné bylo léto…

    27
    Ano, přesně.

    28
    Polokrevník je sportovní jezdeckej kůň a těm se hříva na krátko zastřihuje. Takže polohřívák zcela ok. :-)

  26. ru,
    želva uletěla, nojo. A srdce je celkově ulítlý element.
    Tak s polohřívákem je to v cajku, hurá, půlku hřiven si nechám třeba na příští léto.
    Nebo na podzim? To by šlo.

    Jak barča použila to slovo spirála v kom.26:
    je to spirála…jaro, vše nové ..naděje, plány, všechno jinak….léto tě rodovádí …podzim zklidní, vracíš se k sobě..a zároven se vše zintenzivní…..přes zimu je to tam….a na jaře tě zase okouzlí to nové, jen proto, aby sis zase na podzim spoustu věcí na sobě a v sobě uvědomila….podzim je pro měhodně bilanční…..pocitově, ne rozumově….tak nějak to samo vyplyne….“,
    tak to už chápu. Ten cyklus. To mi nevadí. Já to brala spíš lineárně neodvratně a neopakovatelně a osudově smrtelně, ten podzim a pomyšlení na něj. A to mi bylo protivný a podzim proto protivnej.

  27. Napadlo mě u toho srdce, že bylo moc těžké… že ten drátek ho prostě neunes

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.