Záhada zeleného zvýrazňovače

POMŮŽETE JI DOSTAT NA SVĚTLO?

O zeleném zvýrazňovači jsem jednou už psala, o jiném exempláři. Ten se tenkrát proslavil – stal se exponátem na výstavě:

Prostě jsem ho do cizí výstavy vetknula. I jiné exponáty. Připadala mi totiž taková strohá. Píše se o tom v článku Den zkázy ve Francouzském institutu. Ten institut tehdy – cože, teprve před rokem? – slavil 100 let. A oslavil to tenkrát se mnou docela pěkně, řekla bych. Pak jsem hned odjela do Belgie, Francouzský institut neprotestoval, a z ní se vrátila na prázdné ruzyňské letiště a jela prázdným městem do nucené karantény 15.3. a už to začalo… Ale to znáte, o tom se bavit nebudeme, dneska mám jinačejší věci na starosti než nějakej kovidovej rok nebo dva.

Záhada. Zeleného zvýrazňovače. Zaschlého? Zamčeného? Zmizelého? Klasická detektivka – zaschlá skvrna, zamčený pokoj, zmizelá dívka…

Ano, ten zvýrazňovač napřed zmizel. Jenže to ještě nikdo nevěděl! A to klade filosofickou otázku poměrně moderní, zahrnující pojetí subjektu; totiž: Může něco zmizet, když nikdo neví, že to zmizelo? Jde vůbec o zmizení v takovém případě? A že to byl případ!

Zelený zvýrazňovač tedy zmizel nebo nezmizel a potom se neobjevil. Doteď se neobjevil. Objevila se jen špička jeho zavírátka a podle ní jsem poznala, že zmizel. To zavírátko jsem dostala ven. Zvýrazňovač ne. On totiž uvíznul. A ani bych nevěděla, že uvíznul, kdyby najednou nešlo vyčistit záchod.

Ne, nejde o ten typ detektivního případu, kdy něco spadne do záchoda a stojí velké úsilí dostat to ven, vyčistit od… a pak ten výsledek stejně… To byl můj případ nazvaný Světlo v jámě. Psáno v roce 2007, událo se asi o 10 let dříve.

Tentokrát šlo o vyčištění podlahy záchoda. Prostě jsem tam chtěla trochu vyluxovat, když už jsem po dlouhých týdnech vyluxovala svůj pokoj. No a najednou to nějak netáhlo nebo co. Divně. Vyměnila jsem pytlík vysavače, ten byl plný, to je pravda. Asi jak ten vysavač stál a pořád stál v mém pokoji a týdny se na něj prášilo… Ne, to asi ne, žene. Instalovala jsem každopádně nový pytlík. A stejně to netáhlo. Tak jsem řekla: Pauza. Popřemýšlím.

A asi za tři vteřiny mi to došlo. Něco uvízlo v té pevné hubici. Ne v hadici, ale v její pevné horní části. A začala jsem kutat šroubovákem, vykutala ucpávku prachu, jako bych kutala v laufu pušky, pak se koukla dovnitř a – vida! Něco neonově zeleného! To bude zvýrazňovač. Asi mi spadnul pod stůl a vyluxovala jsem ho. Kromě toho, že jsem asi vyluxovala růžovou ponožku se zimní liškou. Protože ta jedna chybí, to už se mezitím ukázalo, není pochyb, subjekt detekoval ztrátu právě jedné ponožky. Kutala jsem do toho zeleného a k mému překvapení se zavírátko odloučilo a bylo hubicí vypuzeno ven. No toto, to né, to ten fix může vyschnout, byla moje první automatická myšlenka. – Jsem šetrná v práci s výtvarným materiálem.

Asi vyschne. Protože nevím, jak ho vykutat. Zákrut hubice s kulatým průměrem a zvýrazňovač s hranatým průměrem, to nejde dohromady. Teda vlastně jde, až moc. Nejde to od sebe.

Jak byste tuto záhadu vyluštili?
Úspěšné řešení je takové, po kterém vysavač krásně vysává.

Sice mám s uvízlým předmětem v přístroji zatím tu nejlepší zkušenost, ale tentokrát to nějak neklaplo. Ta dobrá zkušenost je můj CD-přehrávač. Je určen pro přehrávání pěti CD. Nad sebou. A jednou, asi před 15 lety, mi jedno CD zapadlo až dozadu, jako když vám něco zapadne za šuplík do skříňky. To už tu taky bylo a našel se hotový poklad! Poklad za šuplíky najdete v článku Hlásím šťastný nález. A dobrá zpráva je, že CD-přehrávač celá léta krásně přehrává pět cédéček, zatímco to šesté, hlasy amerických ptáků, se nachází neviděno někde v jeho útrobách. A nemá to vliv na funkci.

.

Příspěvek byl publikován v rubrice Co Liška a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

26 komentářů u „Záhada zeleného zvýrazňovače

  1. Když se něco ztratí a nevíme, že se to ztratilo, tak to znamená, že to nechybí. Když jde o lidi, musí to být hrozný pocit – v nedávném dokumentu o tom mluvil Lemmy Kilmister, kterého vlastní kapela zapomněla při cestě na koncert na benzínce. On se taky často dostal do situace, že něco nasál a pak to nemohl ze sebe dostat.
    V případě zvýrazňovače je jasné, že došlo doslova k „zafixování“ v principu ježka v kleci, kdy jím někdo musí otočit na cestu ven tak, jak byl otočený na cestu dovnitř. Jenže když na ježka nevidíš, tak zbyde jen technika, založená na klepání, v kombinaci se zaslouženou dávkou štěstí :-)
    Vezmi do ruky tu pevnou část, nakloň tak, aby mohl vypadnout a poklepávej s hubicí dokud nevypadne. Když to nepůjde, tak chybí ta dávka štěstí, musíš to na čas odložit a zapracovat na své karmě :-)
    V každém případě držím palce.

  2. V našem starém vysavači šlo otáčením oddělit hubici a hadici. Tady by to nešlo? Ivča

  3. Když se dostal tam, tak by snad měl jít i ven. Třeba nějakým háčkem z drátku?

  4. Zastamrala bych do toho necim dlouhym, hubenym a pevnym, v mem pripade asi virguli, co mame ve skrini. V pripade, ze by tam zustala i virgule, potazmo dalsi zachranne tycky, dratky a jine predmety, bych vzala hubici a jala se s ni agresivne mlatit o podlahu:) A kdyz by ani to nepomohlo, proste bych to brala, ze i vysavac ma pravo na nejake sve osobni veci, do kterych nikomu nic neni.

  5. Smích po ránu je zdraví prospěšnější než kterákoliv vakcína. :-)))

  6. Nejdřív mě napadlo, že sis při luxování nejspíš četla. Pak mě ale došlo, že ten zářivý předmět mohl ležet někde pod něčím, kam jsi neviděla.
    Tak snad jsi to už vyřešila a můžeš vesele zvýrazňovat.
    Tipla bych si, že hadice se dala od hubice odpojit.

  7. ad Mirka – jo, ta hadice by měla jít odšroubovat.

    Liško, pak dej vědět, jak to dopadlo :-)

  8. Tak už je to venku nebo to tam ještě trčí? Nemohu myslet na nic jiného, do pytle, hmmm…

  9. Aha, klidně to tam trčí. Netrvám na každotýdenním luxování, takže dávám přednost čtení odborných článků – s pomocí oranžového zvýrazňovače.
    Odšroubovat u té hubice to asi nejde. Zatím jsem zkoušela vydatné a hlasité poklepávání, ale ještě se k němu vrátím.
    Tenhle víkend mám v plánu napsat referát a ještě upravit koncept nové diplomky, přečetla jsem tak patnáct nebo víc článků v angličtině a oranžový zvýrazňovač – vždycky byl můj favorit – je důstojný zástupce. V obýváku jsem utřela prach a kdy dojde na vysavač, to zatím těžko říct.

  10. No a teď jsem zrovna altruisticky chtěla jít umýt nádobí a než jsem to tady dopsala, tak mě matka předběhla. Ona je asi trénovaná od mého intelektuálního a hravého otce. Tak mi nezbývá než jít psát ten referát nebo znova projít ten stoh článků a upravit na jeho základě koncept diplomky. Téma je aktuální – etika v psychoterapii dřív vs. v době kovidové.

  11. Tak to je dobře, že se nerozptyluješ ucpanou hadicí a pracuješ na sobě, tak to Liško dotáhni do zdárného konce. Také pořád něco píšu, ale smuteční proslovy. Kovid kosí jak divej, Jsem unavená, tak i tak. Březová míza a jaro, to jsou mé mety! Doufám že k tomu dospěju…

  12. zuzi,
    březová míza, to je radostné!
    Pro mě leden bývá kupodivu fajn – jednak není stres z vánoc, je to pryč, jednak musím psát závěrečné zprávy projektů. A v lednu se setkávám s lidmi… únor je pro mě pasivní, dám si pohov, číst články je vlastně pohov, potom v březnu už vzroste hlavně u ostatních netrpělivost, kde že je to jaro. Což nevím, kde berou, asi nemají paměť, takže mě akorát naštvou svou blbou netrpělivostí… takže se setkávám a chlastám s těmi, co mají jiná témata, a to trvá do dubna až května, kdy to jaro přijde.
    Jenže hodně lidí si ho ani nevšimne a zase pyskujou, že žádné jaro nebylo a je rovnou léto a podobně, já bych je hnala, nevšímavce. To jsou ti stejní, co za týden, poté, co dva týdny dováděli na sněhu, řeknou, že už dlouho nebyl sníh a že sucho je strašlivé…
    Mno, takže pro mě je nejlepší se o počasí ani kovidu s nikým nebavit a jet si svoji linii, ať je to hospoda, mariáš (joooo, ve středu!), kreslení (v pondělí), odborné články nebo cokoli. Zanedlouho napíšu článek na téma Gaston (nebo jak se jmenuje ten nový, co se hned potento… no uvidíte).

  13. Teď jsem se probudila.. ten tvůj sociální rozbor je legrační, já se tak oprostit od současnosti teď nedokážu, ale bylo by to dobrý. Snažím se, domluvili jsme se na smutce, že budeme mezi pohřby zpívat budovatelské písně. Mám zpěvník Zpíváme v pětiletce, tak ho donesu. Máme v tom už mezery. Zpívala jsem v pátek zatím zpaměti Zulejka, Zulejka, Zulejka maja…. a prej to jsou dvě různé písně. A míza už se blíží…

  14. Zkusila jsi trubici roztočit nad hlavou?
    Odstředivá síla by mohla pomoct uvolnit dotčený zvýrazňovač.. :)

  15. Poslední zmínka třináctého, teď je, koukám, už devatenáctého, tak si představuju, jak tam Liška klepe, nebo točí hadicí nad hlavou… hergot Liško opatrně, nic se nesmí přehánět! Jestli to nejde, tak to hlavně nelámej přes koleno :-) doslova…

  16. Jo roztočit? To ještě ne.
    Zatím jen když si vzpomenu, tak ráno párkrát klepnu do té trubice, nic se nestane, nic nevypadne, tak jdu do práce. Já si dávám na čas.
    Takže roztočit… na chodbě by to asi šlo.

    Vždycky mě napadne téma na článek a pak zapadne a překryje se něčím jiným, většinou s nutností čekat, jak to dopadne, aby se o tom dal celý článek napsat. Třeba o Gastonovi.
    Dokonce i nová pointa nastala ohledně tématu Oranžové tkaničky, ale očekávám, že se ještě něco dalšího kolem bot stane, co přinese definitivní pointu.

  17. Nojo roztočit jako David prak …. Goliáš neměl šanci :)

  18. Ještě mě napadá ponořit hubici se zvýrazňovačem do horké vody a zašmátrat pletací jehlicí s háčkem…
    Jako výtězný tanec doporučují foxtrot ;)

  19. Jo do horké vody… to zní taky jako dobrý nápad.
    Akorát když si vzpomenu na tu svou historku s baterkou spadlou do kadiboudy, v mraze, a na to, že nakonec dojela na to, že jsem ji chtěka vysušit na topení a ona se zkroutila, protože byla z umělé hmoty… tak nevím, abych to s tou hubicí nepřepískla taky :- )

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.