5 komentářů u „Zelený klokaní

  1. ru 1,
    hezký je, že to říkáš.

    Protože já si říkala: Jéžkovy zraky, dávám sem takový útržek večera bez pointy (i když mám dojem, že nějakou pointu to možná má, akorát já jsem na ni nepřišla, někdo zvenčí by mohl, já jsem moc uvnitř) a ještě to končí šaháním na zadek.

  2. Ale poetickým a taktním. Překročení hranice osobní zóny má různé roviny.
    Já bych ti to i rozebrala, co jak proč, ale je mi to líto kazit.

  3. Jo, to my na sebe šmatáme. A ještě s jedním bratrem z výcviku takhle na sebe šmatáme. Je to takový radostný. Trochu sexuální a zároveň s vědomím bezpečí, že se nic sexuálního nesemele, i když pořád tam je přiznaný to mužsko-ženský a tím to má grády. není to žádný suchý bezdotekový kamarádství, je to šťavnatý přátelství.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.