Znám jednu starou zahradu

jaro_29-03-14 010

Byla jednou jedna zahrada a byla ráno. Ráno měla ráda. Mha, svěžest, nevinné světlo, to bylo její. Ráno bylo jako kouzlo – Budiž světlo, ohlašované zpěvem ptáků.

Jaro bylo kouzlo veliké. Stromy v zahradě stály tmavé a holé, tráva nebyla vysoká ani zaplevelená a petrklíče se rychle probudily. Vstávaly za rozbřesku. Jako zemědělci. Jako zemědělci musely rychle rychle se zmátořit, všechno zařídit, honem pracovat na životě světa.

Skromně a odpovědně petrklíče brzo na jaře vykvétaly. Věděly, že později budou velká horka, ale k nim už se navzdory tomu slunce nedostane. Husté koruny stromů ho na zem nepustí a nedovolí už jarním květinkám kvést. A dole tráva vyroste do výšky, rozbují se dusivé pampelišky a kopřivy a to jsou nepřátelé křehkých prvosenek.

Slyšíte? Tráva už roste! A říká: „No to je toho, zase jaro… Nesnáším zimní akustiku, nainstaluji rychle zelený koberec a uvidíte, jak si spolu zazpíváme, ptáčkové!“

Kočky polehávají na záhonech, v okapech a na sloupkách plotů. Pozor, ptáčkové, jaro je síla sama. Kde je pubertální sexuální síla, nudit se nebudete. Tolik je toho k objevování na světě! Tolik čerstvých informací pro nové generace.

A já si klidně sednu doma a budu pozorovat barevný odlesk na sklence vína, plodu pozdního léta. Ale nezapomenu na vás, petrklíče, první erosenky jarní. Navždy zůstáváte ve mně, kdykoli ochotné bujně a bohatě vyrazit. Kdykoli pokud nebude plevel příliš vysoký a koruny stromů příliš stinné.

jaro_29-03-14 011

Příspěvek byl publikován v rubrice Zákoutí a jeho autorem je Liška H. ryška. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

28 komentářů u „Znám jednu starou zahradu

  1. Hahaha-hahaha!
    Napsala jsem závěr a pak mé oko padlo na nadpis – ten zní v té souvislosti velmi vulgárně :-)))

    Jako od Fracoise Villona jedna balada.
    To je tak, když ovíněný člověk píše text patřící do prudérního 19. století – někde ta zahrádka vykouknout zpod spodničky musí:)

  2. Ano, je to velmi symbolické. Zahrádka pořád žije. A buď chátrá, a obrůstá roštím postupně takže vykukující erosenka vrůstá přío do roští, anebo vše jen kvete..a září a to na jaro, v léte, na podzim a v zime zahrádka utichá jakoby odpočívala, ale to se jen zdá…. uvnitř sémě ukryté na jaro opět vyrazí

  3. Na mojí minizahrádce kolem kolníku vyrostla jedna ladoňka a jeden modřenec, aniž bych je tam sázela. Mám radost. Chodím se na ně dívat každej den cestou z práce. Též pažitce se daří, už je skoro k řezu. Přisadila jsem jeden trs kamejek z trojtrsu, který jsem koupila v rámci skládání se s kolegy na balík objednávky bez poštovného, kvůli jahodám převislým do truhlíku, dva trsy kamejek jsem dala mamince. Akorát libečku se nějak nechce zpodhlíny ven, ale asi má ještě čas.

  4. U mě roste pažitka. všude. každý rok ji rýčem odrýluji pryč a nechám si jen normální množství. letos jsem osadila obří květináč plný pažitky a dovezla mamince. na balkon. byly mezi nimi i máty, tak tu si dala zvlášť. Pažitka mi raší i mezi kameny, na chodníku… všude ji mám :-)) kromě toho mi vyrazily zapomenuté trsy z 2 ztracených česneků, a tak jsem je rozesadila a mám asi 25 mladých. tak uvidím. nikdy nevím co z toho vyleze. ale začínám rozumět rytí v zemi…

  5. A my si letos s kolegyní v práci na terase zasejeme dýni a oranžovaj meloun. A papriku. A necháme se překvapit, ve kterých truhlících se vysemenily letos lobelky. A ještě mnohá překvapení nás čekají.

  6. Jo, já budu mít v truhlíkách dvoje převislý jahody, v každým truhlíku jiný, pro srovnání, a jednu sazenici sherry rajčat žlutých a jednu červených. A dá-li bůh, tak mi to slunko na jižnm okně nespálí na troud.

  7. A už je zase půlnoc – a vida, já tu mám normální čas, ne letní. Asi to tak nechám, na letní nehraju. Podle toho to taky vypadá – večer se mi nechce spát a ráno se mi nechce vstávat.

  8. Dnes jsem byla na pravidelné kontrole (po dvouletech) a tak jsem nešla jako obvykle do práce na šestou (či po šesté) ale až na sedmou. V půl páté jako vždycky už jsem byla vzůhu a naslouchala zvukům. Pak jsem zavřela okno, protože ptáci začínali cvrlikat a já se na tom cvrlikání pokaždé zachytila a pak jsme cvrlikala v hlavě jako pták místo abych nechala myšlenky plynout :-) Nakonec jsem vstala…

  9. Do osmi nemyslím. Možná tak cvrlikám, ale ani to si úplně neuvědomuju. Muset podávat výkony v práci od šesti, to by mě asi vyhodili už ve zkušební době.

  10. u mě je naopak problém večer. Odcházím do postele již kolem desáté a ještě si čtu v posteli. a opět relaxuji a nechávám myšlenky plynout. a v hlavě si nechám projít nějakou tu „mantru“ :-)

  11. Pro mě je důležité mít „průchozí hlavu“ a to i když je třeba kolem dusno. a já nakonec brečím třeba… nebo křičím.. furt to teče dovnitř a zároveň ven. nesmím se zahltit. to pak ˇpociťuji smrtelné nebezpeční :-) úzkost. a úzkostná už nikdy. nikdy více do palice

  12. Ano! Raději starou, mechovitou, mírně rozbitou, ale rozkvetlou – než novou, jasně ohraničenou, ale jen s krátce střiženým fotbalovým trávníkem.
    Mluvím samozřejmě stále o zahradách :-)

  13. ru11
    přesně tak, teprve od osmi se můj mozek začíná pomalu rozjíždět. Hezkys to řekla s tím cvrlikáním :-)))

    ratko12
    „do postele již kolem desáté“ – jaký JIŽ? Já kdybych se budila a vstávala tak brzo jako ty, musela bych chodit spát v osm večer.

    Jirko*14
    Jo, ty nizoučký trávníčky furt dokola obsedantně sekačkou sekaný, ty mi docela lezou krkem. Zvlášť když na nich není ani malá sedmikráska, jak jsou nízký.

  14. fotbalový trávník potřebuje stálou údržbu, vytrhávat mech a hnojit. kdo se s tím chce patlat :-) u nás roste n atrávě úplně všecko. a to mulčujeme. protože máme rozlehlý trávnik, běháme po něm, mladí hrají badminton nebo s míčem. Vzadu rostou ovocné stromy, a po pravé straně jsou jehličnany a listnáče, dva javory, bříza ale i jinan dvoulaločný. nejhůře vypadá moje malá zahrádka, jakože užitná. no ta teda vypadá :-))

  15. 15. potřebuji spát 6 hodin. Max. 7. Kdybych měla spát dlouho, cítím se velmi unavená. I ležení v posteli beru jako odpočinek – relax, uvolnění. stačí mi když se uvolním- i když nespím.

  16. 17 to je zajímavý, jak každý potřebuje jiné spaní – já potřebuju 8 hodin spánku.
    A možn je to dobře – kdybych spala kratší dobu, ušetřený čas bych strávila pravděpodobně konzumací teplých jídel a alkoholických nápojů.

  17. … vůbec jsem spíš jako šelma než jako přežvýkavec či něco jiného:
    Potřebuju dlouhý spánek a potřebuju velké jídlo, nejlépe masité, a to mi stačí dvakrát denně. Naopak lidé, co každé dvě tři hodiny něco užďoubnou, dají si jogurt nebo jablko nebo nějaké zrní nebo salát, mají zcela jiný režim, mně úplně cizí a nepředstavitelný. Potřebuju se najíst úplně, tzn. že sním hodně velkou porci, někdy tři normální porce naráz a pak nemusím jíst šest hodin, řekněme, to je pro mě ideální stav.
    Otravovat se každou chvíli s jídlem, to by mě rušilo v činnostech.

  18. včera jsem měla 3 obří grilované žebírka (každé dlouhé asi 20 cm), takže přes půl metru grilovaných žebírek. k tomu pečené brambory, dvě různé omáčky a misku salátu. myslela jsem si původně že to nesním. ale snědla jsem :-) a žádné tloustnutí se nedělo. prostě se najím a pak nejím a je to. už začínám hubnout páté kilo :-)) jen tím že dost relaxuji a večer si zacvičím.

  19. To mi ani neříkej, já ráno zjistila, že se nevejdu do svých slušných kalhot od kostýmu. Začínám tučnět v místech, kde jsem tukové polštáře nikdy předtím neměla. Naordinuju si procházky a proběhnutí lesem. V ročním období, kdy je dlouho světlo, to snad půjde. Jídla ani čokolády se nevzdám.

  20. 21. jím méně ale o to více si pochutnám. chutnají mi i úplně obyčejná jednoduchá jídla. Chleba s máslem a tak… Taky nemusím vůbec jíst, když není třeba nic k jídlu. Vím že někdo mám hrůzu, že třeba nebude nakoupeno a co bude jíst. Tak to mi nehrozí :-) nebudujíst nic když nic není. toto mám pořešeno. Dnes jsem byla na kontrole krve a nejedla jsem (nalačno) Pak jsme šla do práce a bylo hodně práce a teď se blíží poledne a pořád jsem ještě nejedla a hlad se nehlásí. ais kvůli těm žebírkám :-) až bude dvanáct, něco si zobnu. mám chleba, sýr a rajče.

  21. 14
    :-)))

    18/17
    Potřebuju 8, zvládnu i šest, to ale to jsem po příchodu z práce už napůl mrtvá. Dáchnu si pak bez spaní, ale to pak zas přetáhnu a chytnu druhej dech, co mi nedovolí jít spát dřív než o půlnoci. A je z toho blbej kolotoč.

    O víkendu dám jednou deset, abych se zberchala. Když mám namáhavější týden, tak potřebuju z pátku na sobotu i dvanáct.

  22. A jídlo – jím úplně jinak než do věku cca 35 – 40 let. To jsem začla mít problémy sníst toho víc a moc najednou. Od pětačtyřieti tloustnu a bachratím, zejména v pase. Ale taky mám teď míň pohybu než dřív kolem chalupy a skoňma.

  23. taky bachratím od petačtyřiceti. to co jsem si říkala že nikdy nechci být se stalo skutečností. Takže jsem hodila zpátečku a opět se to rovná do normálu. Můj životní styl je teď takový abych ho mohla takhle vést pořád. žádné násilí, ničeho příliš a tak nějak ani moc a ani málo. akorát. nepřehánět.

  24. 22 jó, to někdy o klidném víkendu já jím třeba jen navečer, celý den předtím nic – když nepodávám pohybové výkony, tak mi to stačí. Proto se taky ve všední dny obejdu bez snídaně. Na cestu do práce mi energie vystačí – kdybych ale někam šla na výlet, tak se ráno najím, prozřetelně.

    Jenže já hubnu, jen když se „zažeru“ do nějaké činnosti jiné než jídlo – třeba když se zamiluju nebo něco s vervou vyrábím; ale ne vsedě u počítače.

  25. Když sedím o víkendu na zadku u počítače, prakticky jíst nepotřebuju. Kolikrát zjistím, že i pít jsem zapomněla. :-)
    Nesnídám nikdy.

  26. 27 máš recht.

    Ráda koukám na tu fotku zahrady s petrklíči! Ráda se k ní vracím.
    Asi že je to jedna z mála mých fotek, kde přece jen je trochu zajímavé světlo, ne banální přímé slunce :)
    To bude asi tím, že jsem zahradu fotila poránu.
    Málokdy fotím poránu.
    Málokdy jsem na nohou.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.